CZ189099A3 - Tubulární konstrukce submukózního štěpu - Google Patents

Description

Vynález se týká konstrukci štěpů z implantovatelné biologické tkáně vhodných pro různé aplikace v medicíně a postupu tvorby těchto štěpů. Konkrétněji se submukóznl tkáň používá k vytvářeni tubulárnlch vicevrstevných konstrukcí různého průměru. Konstrukce z tkáňových štěpů nalézají uplatnění jako tepenné a žilní štěpy, jako náhrady močovodu a močové trubice a jako různé vývody a cévní zkraty.

Dosavadní stav techniky

Výzkumní pracovníci v chirurgických oborech se již dlouhou dobu snaží vyvíjet nové postupy a materiály použrtelné jako štěpy k náhradě nebo rekonstrukci poškozených či nemocných tkáňových struktur, zejména kostí a spojovacích tkáni, jako jsou vazy a šlachy, a sloužíc! k urychleni hojení fraktur V současné době např ortopéd! běžně odebírají šlachu čéšky autogenního Či cizího původu, která se používá pro náhradu natrženého zkříženého vazu. Chirurgické metody pro tyto techniky jsou dobře známy. Chirurgové dále pro rekonstrukci a náhradu fyziologických struktur již běžné používají implantovatelné protézy z umělých hmot, kovových a (nebo) keramických matenálú. V současnosti dostupné chirurgicky implantovatelné protézy mohou však, i přes své rozsáhlé využití, představovat mnoho průvodních rizik pro pacienta Chirurgové proto potřebují pro štěpy neimunologické materiály, odolné proti velkému napínací síle, jichž lze využít pro chirurgickou rekonstrukci kosti šlach, vazu a jiných funkčních tkáňových struktur

Výzkumní pracovnici se dnes snaž! vyvinout biologické tkáně, jež lze použít jako implantáty a k rekonstrukci poškozených nebo nemocných tkáni, jelikož matenáty z umělých hmot a polymerů vykazují u těchto medicínských aplikací nedostatky. Zatímco plasty a polymery máji určité žádoucí mechanické vlastnosti (např. odolnost při napětí), bylo zjištěno, že plasty jsou napadány infekcemi a při cévních aplikacích bylo zaznamenáno, že plasty vyvolávají vznik trombózy.

*- ··««·· ««···«·· ··«·« a · · ···· ·· ·· ·»· ·· ··

V posledních letech se při chirurgické rekonstrukci a náhradě nemocných či poškozených krevních cév u pacientů často používají tubulárnl protézy z přírodních tkáni. Protézy z přírodních tkáni lze rozdělit na tři obecné skupiny: autogenní, homoiogni a heterolognl protézy Protézy z autogenních materiálů tkáně se připravuji z tkání odebraných z těla daného pacienta (např. véna saphena). Použiti těchto protéz eliminuje možné odmítnuti implantované protézy, vyžaduje však rozsáhlejší a časově náročnější chirurgický zákrok i s průvodními riziky pro pacienta. Protézy z homolognlch materiálů tkáně se připravuji z tkáně odebrané jinému člověku, zatímco protézy z heteroiognlch materiálů se přpravuji z tkáně odebrané od jiného biologického druhu.

Užiti homolognlch a heteroiognlch cév z pupeční šňůry jako např. močových a cévních protéz je popsáno v patentech Spojených států č. 3 894 530, 3 974 526 a 3 988 782.

Kromě toho popisuje autogenní cévní protézy připravované z vrstev osrdečnlku Yoshio Sako v práci Prevention of Dilation in Autogenous Venouš and Pericardíal Grafts in the Thoracic Aorta ('Prevence dilatace v autogenních žilních a osrdečníkových štěpech v hrudní sortě), Surgery, 30, strany 148 - 160 (1951) a Robert G Allen a Francis H. Cole, Jr., v práci “Modified Bfalock Shunts Utiíizing Pericardial Tube Grafts (Modifikované zkraty podle Blalocka využívající tubulárnlch štěpů z osrdečnfku), Journ. Pediatr. Surg., 12(3), strany 287 - 294 (1977). Heterolognl cévní protézy připravované z vrstev tkáně vepřového osrdečnlku popisuje Ornvold K. et al. v práci “Structural Changes of Stabilized Porcine Pericardium after Experimental and Clinical Implantation” ('Strukturální změny stabilizovaného vepřového osrdečnlku po experimentální a klinické implantaci“) v Proč eur. Soc for Artit Organs, roč. VI, Žencva Švýcarsko (1979).

Nezbytnou vlastnosti tubulární cévní protézy |e biologická kompatibilita, přiměřená sila, odolnost proti infekcí, odolnost proti biologické degradaci, absence trombogenicity a absence tvorby aneurysmat V této přihlášce znamená pojem biologická kompatibilita to, že protéza je v prostředí in vivo ve svém zamýšleném použití netoxická a fyziologický systém pacienta ji neodmítá (tzn je neantigenní). Navíc je žádoucí, aby bylo možno protézu vyrobit za ekonomické náklady v nejrůznějšlch délkách, průměrech a tvarech (např. v jako rovnou, zakřivenou nebo rozdvojenou), aby ji bylo možné pohodlně připojit k tělu pacienta a k dalším tubufárnim protézám téhož či jiného typu a aby při používáni vykazovala lazměrovou stálost.

Jak ukazuje patent Spojených států č. 4 902 508, již dříve byty popsány a využívány k náhradě poškozených nebo nemocných cévních tkáni konstrukce cévních štěpů obsahujících střevní submukózni tkáň. Konstrukce cévních štěpů byly připravovány vložením skleněné tyče příslušného průměru do průsvitu submukózni

-3♦ Ml ·*· » · V « · · • * * * · 9 » < · »9 * • · «·· « ·« «·«·«· • · · · · · 9 ·*·· ·· *· 9·· 9« ·· tkáně a ručním zašitím submukóznl tkáně. Cévní štěpy ze submukóznl tkáně se v průběhu operace tvoři aseptickou cestou a v typickém případě jejich příprava zabere chirurgovi asi půl hodiny. Aby se proto během operace zbytečně netrávil čas přípravou konstrukci štěpů, je žádoucí pracovat s předem připravenými a sterilizovanými štěpy různých průměrů.

Příprava tubulární protézy správné délky a tvaru usnadňuje provedení implantace a zlepšuje funkčnost implantátu. Např. tubulární protéza, která je pro zamýšlenou aplikaci příliš dlouhá, se může po implantaci zauzlít, zatímco implantace příliš krátké protézy vyvolává nadměrné napětí působící na koncích na anastomózy, čímž dochází k poškozeni anastomóz. Proto by bylo velmi žádoucí vytvořit řadu tubulárních protéz, které se liší průměrem a mohou být příčně v kterémkoli bodě mezi svými konci odříznuty na požadovanou délku, aniž by se tím protéza zásadně poškodila.

Vynález se týká tubulární protézy ze submukóznl tkáně a postupů přípravy této protézy. Submukóznl tkáň připravovaná podie vynálezu byla dříve popsána jako biologicky kompatibilní, netrombogenni materiál štěpu, který usnadňuje rekonstrukci poškozených nebo nemocných hostitelských tkání. Četné studie prokázaly, že submukóza teplokrevných obratlovců dokáže vyvolat proiiferaci hostitelské tkáně, remodelaci a regeneraci tkáňových struktur po transplantaci v řadč prostředí in vivo včetně dolních močových cest, tělesné stěny, šlach, vazů, kosti, kardiovaskulárních tkání a centrálního nervového systému Po transplantaci je pozorována buněčná infiltrace a rychlá neovaskuíanzace a submukózni materiál je remodelován do náhradní hostitelské tkáně s lokálně specifickými strukturálními a funkčními vlastnostmi

Submukózni tkáň lze získat z luzných zdrojů, lze ji odebrat zvířatům chovaným pra produkci masa včetně např vepřového a hovězího dobytka nebo ovcí či jiných teplokrevných obratlovců. Konkrétněji řečeno se submukóza izoluje z množství zdrojů, mezi něž patří zažívací, dýchací střevní, močový či pohlavní trakt teplokrevných obratlovců. Obecně se submukóza připravuje z těchto tkáňových zdrojů oddělením vrstev hladkého svalstva i vrstev slizntce Příprava střevní subrnukózy je popsána a vymezena patentovými nároky v patentu Spojených států č 4 902 508. jehož poznatky jsou zde obsaženy formou odkazů Submukóza močového měchýře a jej) příprava je popsána v patentu Spojených státu č. 5 554 389, jehož poznatky jsou zde obsaženy formou odkazů. Submukóza žaludku byia též získána a definována obdobnými postupy zpracováni tkáně. Ty jsou popsány v patentové přihlášce Spojených států č. 60/032683 nazvané Stomach Submucosa Derived Tissue Graft (Tkáňový štěp odebraný ze subrnukózy žaludku), zařazené 10. prosince 1996. Stručně řečeno, submukóza žaludku se připraví z části žaludku podobným postupem, jako se přpravuje střevní submukóza.

-4• · · * · « • · · 4 4 · * · *·**«· · • · · 4 * • · · · «· · « *

Část žaludeční tkáně se nejprve vyhladl podélným otěrem, aby se odstranily vnější vrstvy (zejména vrstvy hladkého svalstva) a fuminálnl Části vrstvy sliznice. Výsledná submukóznl tkáň má tloušťku asi 100 až 200 mikrometrů a je převážně (vlče než 98 %) z nebuněčného materiálu eozinofilniho barviva (barvivo H&E - hematoxylin a eosin) mimobuněčné hmoty.

Podstata vynálezu

Podle vynálezu se přpravuje implantovstelná tubulárni protéza ze submukóznl tkáně ve tvaru trubice. Tubulárni konstrukce se skládá z první vrstvy submukóznl tkáně stočené do tvaru vicevrstevné trubice ze submukózní tkáně a druhé vrstvy submukóznl tkáně, jíž je trubice ze submukóznl tkáně obalena. Druhá vrstva submukóznl tkáně je položena na trubici se submukóznl tkáně tak, že se prvnf okraj dotýká submukóznl tkáně a druhý protilehlý okraj je bud přišit k prvnímu okrají nebo přes první okraj přesahuje a je přišit ke druhé vrstvě submukózní tkáně. Tubulárni konstrukce vicevrstevného štěpu podle vynálezu jsou vytvořeny tak, aby měly švy odolné proti tekutinám a mohly být (vatovány tak, aby odpovídaly endogenní tkání, která bude konstrukci štěpu nahrazena.

Vynález dále ukazuje postup výroby impianfovatelné konstrukce tkáňového štěpu vytvořené ve tvaru trubice, mající podélný šev po celé délce štěpu, přičemž Šev je utěsněn tak, aby odolával pohybu tekutin z průsvitu přes šev směrem ven z trubice Jeden z postupu tvorby submukózní tubulárni konstrukce podle vynálezu se skládá z následujících kroků:

a) Vrstva submukózní tkáně se položí přes obvod jádra, aby vznikla trubice submukóznl tkáně, obsahující oblast, kde se překrývá vlče vistev.

b) Vrstvy submukóznl tkáně se v oblasti překryti připevní k sobě.

c) Na trubici ze submukózní tkáně se položí druhá vrstva submukózní tkáně, aby tak vznikla druhá trubice submukóznl tkáně, přičemž šev druhé trubice submukóznl tkáně je utěsněn pomocí stehu

d) Provede se komprese přes sebe položených vrstev submukózní tkáně za dehydratujícich podmínek.

Vynález umožňuje vytvoření vlcevrstevných konstrukcí tubutárniho štěpu z vrstev submukózní tkáně, přičemž stěny vytvořené tubulárni protézy neobsahuji perforace, které by sloužily jako přímý průchod z průsvitu na vnější povrch. Vícevrstevná

5··· · · · · # · «·«··«·· « « · « « * ··««·· ««·· tubulárnl protéza má dostatečnou sílu a trvanlivost na to, aby mohla být používána v cévních aplikacích, aniž by došlo k jejímu prosáknuti či selháni.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále popsán v souvislosti s připojenými čísly na výkresech znázorňujícími preferovaná provedeni vynálezu včetně konkrétních částí a uspořádání části. Výkresy, které jsou součásti tohoto technického popisu, mají být ukázkou preferovaného provedeni vynálezu a neměly by být v žádném případě chápány jako omezeni rozsahu vynálezu.

Na obrázku t je perspektivní znázorněni kompresní komory s jádrem pokrytým submukózni tkáni, vloženým do průsvitu kompresní komory.

Na obrázku 2 je průřez kompresní komorou podle nároku t.

Na obrázku 3 je perspektivní znázornění jednoho pruhu submukózni tkáně spirálovitě ovinutého kolem jádra.

Na obrázku 4 je průřez jádrem pokrytým submukózni tkáni, přičemž jeden konec jádra byl utěsněn a na otevřený konec je aplikováno vakuum.

Na obrázku 5a je perspektivní znázorněni jednoho pruhu materiálu propustného pro vodu ovinutého kolem proděravělého jádra

Na obrázku 5b je perspektivní znázorněni proděravělého jádra obaleného jedním pruhem materiálu propustného pro vodu a první vrstvy submukózni tkáně

Na obrázku 5a je perspektivní znázorněni proděravělého jádra obaleného jedním pruhem materiálu propustného pro vodu, pivní vrstvy submukózni tkáně a druhé vrstvy submukózni tkáně.

Příklady provedeni vynálezu

V mnohých medicínské aplikace je žádoucí použit tmplantovafelnou tubuláiní protézu z biologické tkáně. Vynález ukazuje konstrukci vicevrstevného štěpu z biologické tkáně o libovolné délce a průměru. S výrobkem lze manipulovat tak, aby vyhovoval různým aplikacím v medicíně tam, kde je potřebná tubulárnl konstrukce Či kanálek. Příkladem možné aplikace jsou tepenné a Žilnl štěpy, náhrady močovodu a močové trubice a různé vývody a cévní zkraty. Postup výroby tubulárnlch konstrukcí podle vynálezu zahrnuje přípravu vrstvy submukózni fkáně podle patentu Spojených • · · ·

-6• · · ··· ··· * * ♦ · » fc fc · · · « · • * · · · ♦ · ·· *1« ···* « · · • · · · · · t» · · · * fc států 4 902 508 a položeni tkáně přes jádro příslušného průměru tak, aby vznikla trubice ze submukózní tkáně. Vrstva submukóznl tkáně může být ovinuta kolem jádra vícekrát, čímž vznikne vlcevrstevná trubice ze submukóznl tkáně. Obvod vytvořené trubice ze submukóznl tkáně se pak obalí druhou vrstvou submukóznl tkáně a konec druhé vrstvy submukóznl tkáně se přišije ke konstrukci štěpu, čímž vznikne vodotěsný šev probíhajíc! podélně po celé délce trubice. Aby vznikla komplexní tubulárnl protéza podle ve vynálezu, submukóznl tkáň se pak zkomprimuje za dehydratujících podmínek a volitelně zahřeje.

Submukóznl tkáň vhodná pro použiti při vytvářeni této konstrukce štěpu obsahuje přirozeně asociované proteiny mimobuněčné hmoty, glykoproteiny a další faktory. Mezi submukóznl tkáně podle vynálezu konkrétněji patři střevní submukóza, žaludeční submukóza, submukóza močového měchýře a děložni submukóza. Jedním z preferovaných materiálů je střevní submukóznl tkáň, konkrétněji submukóza tenkého střeva

Mezi vhodné submukóznl tkáně v typickém případě patří vrstva submukózy oddělená ze svalové vrstvy a alespoň z luminálnl části vrstvy mukózy. V jednom z provedení vynálezu zahrnuje střevní submukóznl tkáň vrstvu submukózy a základnové vrstvy mukózy včetně mukózy lamina muscularis a stratům compactum, přičemž je známo, že se tyto vrstvy lišf tloušťkou a jsou definitoricky závislé na původu druhu obratlovci!

Příprava střevní submukózní tkáně pro použiti dle vynálezu je popsána v patentu Spojených států 4 902 508, část střeva obratlovce, přednostně odebraná z vepřového dobytka, hovězího dobytka nebo z ovcí, přičemž se nevylučuji ani jiné druhy, je podélným otěrem vyhlazena, aby se odstranily vnější vrstvy, obsahující tkáně hladkého svalstva, a vrstva ležíc! nejhloubějí uvnitř, tzn. luminálnl část vrstvy mukózy. Submukóznl tkáň je opláchnuta fyziologickým roztokem a volitelně sterilizována

Jako tkáňový štěp projde submukózní tkáň remodelací a po implantací do hostitele bude vyvolávat růst endogenních tkáni Byl již úspěšně použit v cévních štěpech, při rekonstrukci močového měchýře a kýty, náhradě a rekonstrukci šlach a vazů a v dermálních štěpech Při využití v takovýchto aplikacích konstrukce štěpu neslouží jen jako hmota pro nový růst tkáni nahrazených konstrukcemi štěpu, aie též tento nový růst endogenní tkáně podporuje či vyvolává. V tomto remodelačnlm procesu se běžně vyskytuji následující jevy: rozsáhlá a velmi rychlá neovaskularizace, protiferace granulačních mezenchymálních buněk, biologická degradace nebo resorbce implantovaného střevního materiálu submukóznl tkáně a nedochází k imunologickému odmítnuti.

• · ·· · ·

-7Konstrukce tubulámlho štěpu ze submukóznl tkáně podle vynálezu mohou být sterilizovány užitím běžných sterilizačnlch postupů včetně glutaraldehydového čištěn!, formaldehydového čištěni při kyselém pK, ošetřeni propylenoxidem či ethylenoxidem, sterilizace plynným plazmatem, gama zářeni, ozářeni paprskem elektronů a sterilizace peroctovou kyselinou. Preferovány jsou sterilizační postupy, které nepříznivě neovlivňují mechanickou silu, strukturu a biotropnl vlastnosti submukóznl tkáně. Např silné gama záření může redukovat silu submukózní tkáně. Mezi preferované sterilizační postupy patří vystaveni štěpu kyselině peroctové, ozáření gama zářením o intenzitě 1 - 4 Mrad (raději gama zářením o intenzitě 1 - 2,5 Mrad), ošetřeni ethylenoxidem a sterilizace plynným plazmatem, přičemž nejvíce se preferuje postup sterilizace kyselinou peroctovou. V typickém případě je submukóznl tkáň vystavena dvěma či většímu počtu sterilizačnlch procesů. Po provedeni sterilizace submukózni tkáně např chemickým ošetřením může být tkáň zabalena do plastikového obalu nebo fólii a znovu sterilizována užitím sterilizačnlch postupů využívajících elektronový paprsek nebo gama zářeni.

Submukózní tkáň může být uložena v hydratovaném nebo dehydratovaném stavu. Lyofilizovaná nebo vzduchem vysušená submukóznl tkáň může být znovu hydratována a použita podie vynálezu, aniž by došlo k významné ztrátě jejich biotropních a mechanických vlastností.

Vrstvy submukózni tkáně mohou byt upraveny, jak popisuje patent Spojených států č 5 275 825 (jehož poznatky jsou zde zahrnuty v odkazech), aby se změnily vískoelastické vlastnost) submukózni. Podle jednoho z provedeni vynálezu se submukóza oddělená od svalové vrstvy a luminálnl částí vrstvy rnukózy upravuje tak, aby jeji napětí nepřekročilo 20 %, Submukózní tkáň se upravuje natažením, chemickým ošetřením, enzymatickým ošetřením či vystavením tkáně jiným faktorům prostředí. V jednom z provedení se pruhy střevní submukózní tkáně upravují natažením v podélném nebo bočním směru, aby napět) pruhu tkáně střevní submukózy nepřekročilo 20 %

V jednom z provedeni je submukózni tkáň upravována podélným natažením materiálu štěpu na délku větší, než je délka submukózní tkáně, z níž byla vytvořena konstrukce štěpu. Jedním z postupů úpravy tkáně natažením je aplikace dané zátěže na submukózu ve třech až pěti cyklech. Každý cyklus zahrnuje působeni zátěže na materiál štěpu po dobu pěti sekund, po níž následuje uvolnění v délce deseti sekund. Po třech až pěti cyklech vznikne materiál štěpu po úpravě natažením, vyznačující se menším napětím. Materiál štěpu se bezprostředně nevrací do své původní velikosti, ale zůstává ve svém 'nataženém rozměru. Volitelné lze materiál štěpu předem upravit natažením v bočním rozměru.

-8•· ·· φ· ·«·* φφ φφ φ φ φ φφφ · « φ φ • Φ Φ · Φ φ φ Β Φ Φ φ Φ • Φ Φ · Φ φ Φ Φ ΦΦΦΦΦΦ •ΦΦΦΦ Φ Φ Φ • Ml φφ «φ ni φφ φφ

V jednom z provedeni je submukózní tkáň natažena užitím 50 % předpokládané konečné zátěže. Konečná zátěž’ je maximální zátěž, již lze působit na submukózní tkáň, aniž by došlo k poškozeni tkáně (tzn. dosaženi bodu lámavostl tkáně). Konečnou zátěž lze předvídat pro daný pruh submukóznf tkáně na základě zdroje a tloušťky materiálu. Jedním z postupů přípravy tkáně natažením je proto aplikace 50 % předpokládané konečné zátěže na submukózu po dobu tří až deseti cyklů. Každý cyklus zahrnuje aplikaci zátěže na materiál štěpu po dobu pěti sekund, po niž následuje uvolněnf v délce deseti sekund Výsledná upravená subrnukózni tkáň má napětí menší než 30 %, častěji napětí od asi 20 % do asi 28 %. V jednom z preferovaných provedeni měla upravená subrnukózni tkáň napětí nepřevyšující 20 %. Pojem napětí, jak se zde používá, označuje maximální míru prodloužení tkáně, než dojde k poškozeni tkáně, když je tkáň napínána v důsledku působící zátěže. Vyjadřuje se jako procento délky tkáně před zatížením. Upravené subrnukózni pruhy lze použít k vytvoření tubulárnl konstrukce nebo v jiném případě může být tubulárni konstrukce upravena až po svém vytvoření.

Konstrukce tubulárniho štěpu podle vynálezu se tvoří jako vícevrstevná konstrukce, přičemž prvni vrstva submukózní tkáně je zformována do tvaru trubice ze subrnukózni tkáně a druhá vrstva je na trubici ze submukózní tkáně položena. Rozměry jednotlivých vrstev použité submukózní tkáně nejsou rozhodující a pojem 'vrstva subrnukózni tkáně je zde definován tak, aby v sobě zahrnoval jeden či větší počet zdrojů od obratlovců či orgány nejrůznějšich velikosti a tvarů Poté, co je na jádro položena druhá vrstva submukózní tkáně začne na překrývající se částí působit tlak. který přitlačí submukózní tkáň k jádiu V preferovaných provedeních jsou povrchy jádra propustné pro vodu. Pojem povrch propustný pro vodu“', jak se zde používá, označuje povrchy, schopné absorbovat vodu, které jsou mikroporézni a makroporézni Mezí makroporézní materiály patří perforované pfáty či sítě z plastu, kovu, keramiky nebo dřeva

V jednom z preferovaných provedeni jsou vrstvy submukózní tkáně komprimovány za dehydratujicich podmínek. Pojem dehydratujícl podmínky je definován tak, aby zahrnoval jakoukoli mechanickou podmínku nebo podmínku danou prostředím, která podporuje Či vyvolává odstraněni vody ze submukózní tkáně. K podpoře dehydratace komprimované submukózní tkáně bude alespoň jeden z povrchů, komprimujících tkáň, propustný pro vodu. Dehydrataci tkáně lze dále volitelně zvýšit aplikaci savého materiálu, zahřátím tkáně nebo prouděním větru po vnějším okraji stlačených povrchu

Submukózní tkáň má v typickém případě abluminální a lumínální povrch. Lumínální povrch je povrch submukózy směřující proti průsvitu (lumenu, pozn pfekl.) • · • » »·

-9·· • · · * « · · • * · * * ♦ • · o · · zdroje orgánu a v typickém případě sousedí s vrstvou vnitřní mukózy in vtvo, zatímco abluminálni povrch je submukóznl povrch vně od průsvitu zdroje orgánu a v typickém případě se dotýká in vivo tkáně hladkého svalstva. V jednom z provedení obaluje jedna nebo větší počet vrstev submukóznl tkáně jádro s luminálntm povrchem submukóznl tkáně dotýkajícím se povrchu jádra, Luminálni povrch vrstvy submukózní tkáně je tedy proti průsvitu vytvořené trubice submukóznl tkáně. Trubice submukózní tkáně však může být též tvořena jednou nebo větším počtem submukózní tkáně s abiuminálním povrchem proti průsvitu vzniklé konstrukce tubulárního štěpu.

Podle jednoho z provedení je tubulární protéza vyrobena tak, že obsahuje první vrstvu submukózní tkáně ve tvaru trubice submukózní tkáně a druhou vrstvu submukózní tkáně, která je obalena kolem jejího obvodu a je v přilnavém kontaktu s trubicí submukóznl tkáně, přičemž šev tvořený koncovou částí druhé vrstvy submukóznl tkáně je zašít tak, aby vznikla vodotěsná izolace. Trubice submukóznl tkáně obsahuje první vrstvu submukózní tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, ve tvaru trubice, přičemž druhý protilehlý okraj první vrstvy přesahuje přes první okraj první vrstvy a vymezuje vícevrstevnou oblast překryti submukózní tkáně. Zde používaný pojem oblast překryti se týká části vícevrstevné trubice vymezené úhlem překrytí (Θ), sevřeného prvním a druhým okrajem první vrstvy submukózní tkáně ve tvaru trubice (viz obr. 5b) Vrstvy submukózní tkáně v oblast překryti jsou k sobě připevněny užitím standardních postupu, které osoba průměrně zběhla v oboru zná. Jinak mohou být vrstvy submukózní tkáně připevněny tak, že se tkáň ošetři glutaraídehydem s překrývající se vrstvy tkáně se ‘vakuově stlačí“, jak je popsáno níže

V jednom z provedeni jsou vrsivy submukózní tkáně v oblasti překryti k sobě připevněny tak, že se ošetří siťovadlem, např. aldehydem, jako je formaldehyd či raději gíutaraldehyd. V jednom provedení může být šev v trubici submukózní tkáně bodově svařen’, aby koncová část nezůstala volná. Podle tohoto provedeni je na oblast překrytí tvořící šev aplikován Ω-hfot, zvlhčený glutafaldehydem o koncentraci T (či jiným siťovadlem nebo spojovacím Činidlem). Hodnota je asi OJ až 1 %, pravděpodobněji však asi 0,5 %, existuje zde však vztah mezi šířkou švu, koncentraci glutaraldehydu a počtem cyklů, jimiž se vymezuje pevnost v lomu vnitřním tlakem V jednom z provedení může být celá konstrukce štěpu ponořena do zředěného roztoku gíutaraldehydu (obsahujícího asi 0,1 až asi 1,0 % glutaraldehydu) a pak stlačena za dehydratujících podmínek, aby se vrstvy submukóznl tkáně spojily Vrstvy submukózní tkáně v oblasti překrytí mohou být navíc sešity a pokud se nepoužije ošetření siťovadlem, jsou v jednom provedení vrstvy oblasti překryti zafixovány stehy ·« A · A *

A A

AAAA

- 10V jednom z preferovaných provedeni je trubice submukůzni tkáně tvořená první vrstvou submukózni tkáně vytvořena tak, že první a druhý protilehlý okraj první vrstvy submukůzni tkáně jsou v podstatě rovnoběžné, jak ukazuji obr. 1 a obr. 2. V tomto provedeni je vrstva submukůzni tkáně srolována do tvaru trubice o více vrstvách. Trubice submukůzni tkáně obsahuje v typickém případě dvě vrstvy submukůzni tkáně a překrývajíc! oblast obsahuje tři vrstvy submukůzni tkáně.

Konstrukce štěpu podle vynálezu dále obsahují druhou vrstvu submukůzni tkáně, přičemž druhá vrstva je v přilnavém kontaktu s vnějším povrchem trubice submukůzni tkáně. V jednom provedeni jsou první a druhý protilehlý okraj submukůzni tkáně sešity po celé délce trubice submukůzni tkáně, aniž by došlo k perforaci trubice submukůzni tkáně, ležící pod nimi. V jiném provedeni přesahuje druhý protilehlý okraj druhé vrstvy přes první okraj druhé vrstvy a je přišit k druhé vrstvě submukůzni tkáně, aniž by došlo k perforaci submukůzni tkáně, ležící pod nimi.

V preferovaném provedeni je oblast překrytí trubice submukůzni tkáně posunuta vzhledem ke stehům vytvořeným v druhé vrstvě submukůzni tkáně (tzn. oblast překrytí se nedotýká sešité oblasti druhé vrstvy). V jednom provedení jsou stehy vytvořené ve druhé oblasti submukůzni tkáně rozmístěny po 90 - 180° po obvodu trubice submukůzni tkáně vzhledem k oblasti překrytí (viz obr 5c).

Podle jednoho z provedeni obsahuje tubulární protéza prvni vrstvu submukózni tkáně, jejiž první a druhý okraj jsou v podstatě lovnoběžné, stočenou do tvaru vicevrstevné trubice obsahující oblast překryti, přičemž, prvni a druhý okraj zůstanou ve vytvořené trubici v podstatě rovnoběžné a vrstvy v oblasti překrytí jsou k sobě připevněny stehy či prostřednictvím síťovadla. Tubulární konstrukce dále obsahuje druhou vrstvu submukózni tkáně přilnutou k vnějšímu povrchu vytvořené trubice submukózni tkáně, přičemž druhá vrstva, mající první a druhý okraj, které jsou v podstatě rovnoběžné, je obalena kolem obvodu trubice submukózni tkáně a prvni a druhý okraj |sou k sobě připevněny švy.

Podle jednoho z provedeni se tubulární protéza podle vynálezu vytvoří následujícími kroky: Je vybráno jádro o průměru vhodném pro preferovaný průměr konečné konstrukce Jádro je v typickém případě válcového tvaru a v preferovaném provedení obsahuje dutou trubici, propouštějící vodu. Na jádro je pak položena prvni vrstva submukózni tkané, mající první okraj a druhý protilehlý okraj tak, aby vznikla trubice submukózni tkáně, přičemž druhý protilehlý okraj prvni vrstvy submukózni tkáně přesahuje přes první okraj první vrstvy submukózni tkáně, čímž je vymezena oblast překryti submukózni tkáně. Vrstvy submukůzni tkáně v oblasti překryti jsou pak k sobě připevněny tak, že vznikne šev probíhající po celé délce vytvořené trubice. Na trubici • · ··· · « « • ♦··

-11 ·« » · • · • * ·· ··♦ »· « » · · ► * · ♦ ·· fl submukóznl tkáně je pak položena druhá vrstva submukóznl tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, a druhý protilehlý okraj druhé vrstvy submukóznl tkáně je přišit k položené druhé vrstvě submukózní tkáně po celé délce trubice submukóznl tkáně, aniž by došlo k perforaci submukózní tkáně. V jednom z provedení jsou první a druhý okraj druhé vrstvy submukózní tkáně přišity k sobě, a tvoří tak druhou trubici o jedné vrstvě, která obklopuje první trubici submukózní tkáně. Vrstvy submukóznl tkáně jsou pak přitlačeny k jádru za dehydratujlcích podmínek.

Vynález bude dále popisován vzhledem k preferovaným provedením tak, jak ilustruji obrázky na výkresech. Na obrázku 1 je znázorněno jedno z preferovaných provedení jádra W pro obaleni.vrstvami biologické tkáně. Jádro 10 je dutá kovová nebo plastová trubice, mající ve své stěně otvory 12, přičemž tyto otvory jsou v části nebo v jiném případě po celé délce kovové trubice. Velikost otvorů v jádru 10 není podstatné za předpokladu, Že jádro je dostatečně porézní, aby umožňovalo dehydratací submukózní tkáně při stlačení obalené submukóznl tkáné 14. V jednom z preferovaných provedeni je jádrem kovová trubice, přičemž více preferován je hliník. Na jádro je položena submukóznl tkáň 14, aby tak vznikla vícevrstevná trubice ze submukóznl tkáně. Jádro pokryté submukóznl tkáni je pak vloženo do vnitřního prostoru kompresní komory 20, která se v jednom z provedení používá, k přípravě tubulárnl konstrukce podle vynálezu. Kompresní komora 20 se skládá z vnějšího pláště 22, membrány 24 a tlakového vstupního otvoru 26. Membránu 24 lze připevnit či přilepit k vnitřní stěně vnějšího pláště 22 různými postupy, např. adhezním nebo tepelným spojením. Jak znázorňuje obr. 2, obalené jádro IQ je vloženo do kompresní komory 20, kde se vnitřní membrána 18 membrána 24 dotýká submukózní tkáně 14 a když je tekutina přiváděna do tlakového vstupního otvoru 26 za účelem nafouknuti membrány 24, stlačuje ji. Membrána 24 je nafouknuta na požadovaný tlak a tlak je udržován, dokud není submukózní tkáň dostatečně dehydratována.

Proces komprese a dehydratace lze urychlit zahřátim konstrukce tkáňového štěpu na nízkou teplotu (např. na teplotu menši než 50°C). Dále je možno za účelem urychleni procesu sušení pustit do průsvitu jádra vzduch nebo inertní plyn (např. N₂) sloužící jako alternativní či vodivý prostředek. Aby se proces dehydratace dále urychlil, lze vzduch či plyn v průsvitu volitelně ohřát. Otvory 12 ve stěnách jádra 10 napomáhají procesu vysušování submukózní tkáně 14, avšak tato struktura představuje pouze jedno z provedeni jádra vhodné pro použiti podle vynálezu (viz obr. 1). Jádro může mlt též tvar plného válce nebo trubice bez otvorů. V jednom z provedení je jádrem dutá trubice s otvory ve stěnách, přičemž kompresi submukóznl tkáně napomáhá vysáti průsvitu jádra na vakuum.

4* »· ·»9» • 9

999

-1299

9 9 9

9 9

9*9

9 9

99 9 9 ·

9

9

494

9 99 « «9 9

9 4 9

999 999

9 »9 49

Jinak Je možno provést kompresi submukózni tkáně souvislým stočením jádra obsahujícího obalené vrstvy biologické tkáně v přímém dotyku s dalším povrchem, čímž vznikne přímá tlaková sila. Kromě toho může v jednom z preferovaných provedení, jak znázorňuje obr. 4, vzniknout po aplikaci vakua žákladni tlaková síla pro kompresi překrývajících se oblasti různých pruhů submukózni tkáně (vakuové stlačeni). V tomto provedeni je jádro 30 tvořené dutou trubici s množstvím otvorů 32 ve stěně jádra 30 pokryto vlče vrstvami submukózni tkáně 34. Jádro 30 je opatřeno zástrčkou 36 pro utěsnění prvního konce jádra 30 a koncovkou 40 pro vysáti vzduchu z průsvitu jádra. Koncovka 40 je připojena ke zdroji vakua a v průsvitu jádra 30 se tvoři vakuum: mezi vrstvami submukózni tkáně proud! vzduch a dochází ke kompresi vrstev tkáně. Vrstvy submukózni tkáně lze obalit nepropustnou vrstvou (jádro fze např. umístit do plastikového sáčku, který je na vstupním otvoru do vakua utěsněn svorkou 46), čímž vznikne druhý povrch, který se účastni spolu s jádrem 30 komprese Vrstev submukózni tkáně 34 mezi druhým povrchem a jádrem 30. Pak je aplikováno vakuum, a to obvykle v rozsahu mezi 35,6 - 177,8 cm rtuťového sloupce (0,49 až 2,46 kg/cm²), preferuje se však hodnota působícího vakua přibližně 129,5 cm rtuťového sloupce (1,79 kg/cm²). Na vrchol přístroje lze volitelně umístit ohřívací dečku, která bude během komprese tkáně submukózni tkáň zahřívat. Po dostatečně dlouhé kompresi submukózni tkáně bude stlačená submukózni tkáň z jádra odejmuta jako komplexní tkáňová konstrukce.

Vrstvy submukózni tkáně jsou v typickém případě komprimovány 12 až 48 hodin při pokojové teplotě, mohou být však též ohřátý. Na vnějšek kompresních povrchů lze např. přiložit ohřívací dečku, a zvýšit tak teplotu stlačené tkáně až asi na 40^úC až 50ⁿC. Oblasti překrytí se obvykle komprimují po časový interval stanovený stupněm dehydratace tkáně. Teplo urychluje dehydrataci, a tím redukuje dobu potřebnou ke kompresi oblast překryti tkáně. V typickém případě se tkáň komprknuje po dostatečně dlouhou dobu, aby vznikl pevný, ale pružný materiál. Dostatečná dehydratace tkáně se také vyznačuje zvýšením odporu elektrického proudu tkáni. ZvýŠi-li se odpor o 100 až 200 ohmů, je tkáň dostatečně dehydratována a tlak lze uvolnit.

V jednom z preferovaných provedení znázorněném na obr. 5a je jádro 50 nejprve obaleno odstranitelnou páskou z porézního materiálu propustného pro vodu 52. Pak jsou na jádro 50 položeny vrstvy submukózni tkáně. Materiál odstranitelné pásky 52 je přednostně materiál propustný pro vodu, odolný proti roztržení, což může být porézní pfast nebo jiného materiálu, který se na submukózni tkáň nebo jádro nelepí. V jednom z provedeni je porézním materiálem 52 umbilikální páska. Vrstvy submukózni tkáně jsou pak položeny přímo na materiál pásky a vysušeny tak, aby vytvořily komplexní tubulórnf konstrukci. Po vysušeni submukózni tkáně je porézní materiál pásky 52 z jádra 50

-13·· «« »♦ ···* t« • * · · »«» · · * · • 44 · · 44· 4 4 « 4 • · 444 4 44 444 4*4

04444 4 4 4

4444 44 44 444 44 44 odstraněn tak, že se zatáhne za první konec 54 a za druhý konec 56 z materiálu propustného pro vodu 52 (viz obr. 5a). Odstraněním pásky z materiálu propustného pro vodu 52 se uvolní prostor mezi konstrukci submukózní tkáně a jádrem 50, což umožni odstraněni konstrukce z jádra.

Podle jednoho z provedení, viz obr. 5a až 5c, zahrnuje postup sestaveni konstrukce volbu dutého jádra 50 propustného pro vodu přiměřeného průměru a spirálovité obaleni jádra 50 pruhem materiálu porézní pásky 52, což může být např. umbilikálni páska. Jádro je přednostně vodu propustné a v jednom z provedeni je vybaveno množstvím otvorů. Pak je proveden požadovaný počet obaleni první vrstvy submukózní tkáně 60. přičemž ‘obaleni submukózní tkáně* je definováno jako kus submukózní tkáně obalený kolem jádra v úhlu 360°. Počtem 1 až 2 obaleni obvykle vzniká po vyrobení tlaková pevnost v lomu cca 1000 až 2000 mm rtuťového sloupce. První vrstva submukózní tkáně je aplikována na jádro 50 stočením požadovaného počtu vrstev (běžně dvou) a oblasti překryti 62 (definované úhlem překrytí (Θ), sevřeným prvním okrajem 64 a druhým protilehlým okrajem 66 první vrstvy submukózní tkáně 60). Tak vznikne trubice submukózní tkáně, obsahující podélnou oblast překryti 62, tvořící šev trubice (obr. 5b). Úhel překrytí se běžně pohybuje v rozsahu od cca 20° do 90°, nejobvykleji asi mezi 20° a 40° a v jednom z provedeni je úhel překryti 30°. Submukózní tkáň obaluje jádro, přičemž ponechává odkrytý první konec 54 a druhý konec materiálu propustného pro vodu 56.

V jednom z provedeni může být Šev v trubici submukózní tkáně bodově svařen, aby druhý, protilehlý konec 66 nezůstal voiný. Podle tohoto provedeni je na oblast překrytí tvořící Šev aplikován Q-hrot, zvlhčený gfutaraldehydem o koncentraci (či jiným síťovadlem nebo spojovacím činidlem). Hodnota je asi 0,1 až 1 %, pravděpodobněji však asi 0,5 %, existuje zde ale vztah mezi šířkou oblasti překrytí 62, koncentraci glutaraldehydu a počtem cyklů, jimiž se vymezuje pevnost v lomu vnitrním tlakem. Vrstvy submukózní tkáně tvořící obíast překrytí mohou být též zesítěny, aby se koncová Část po ponoření celé trubice submukózní tkáně do roztoku sfťovadla, jako je glutaraldehyd, neuvolnila. Trubice submukózní tkáně ošetřená glutaraldehydem může být před položením druhé vrstvy submukózní tkáně na trubici submukózní tkáně volitelně stlačena za dehydratujlclch podmínek (včetně vakuového stlačeni), aby vrstvy submukózní tkáně dále spojily.

Jinak může být šev trubice submukózní tkáně zafixován sešitím vrstev trubice submukózní tkáně v oblasti překrytí. Při použiti stehů není třeba provádět zesítění vrstev submukózní tkáně v oblasti překryti.

-14• · · »· · »·· · · · ···« • ·· · · ··* · · · · • * · · ♦ · · « ···«« ···*«· t · ··*·· ··«·· ·« ·

Podle vynálezu může být první vrstva submukózní tkáně obalena kolem jádra v mnoha různých orientacích. V jednom provedeni mají vrstvy šířku rovné délce jádra, takže jediná vrstva obalená kolem jádra v úhlu 360° plně pokrývá jádro (viz obr. 5b).

Za předpokladu, že mezi švy překrývající se tkáně neexistují mezery, lze ke zformováni první vrstvy submukózní tkáně do trubice submukózní tkáně použit i další techniky obaleni. V jednom z provedeni může mft vrstva submukózní tkáně šířku menši, než je požadovaná délka vytvořené trubice submukózní tkáně. V tomto alternativním provedení je úzká vrstva submukózní tkáně 80 vícekrát obalena kolem jádra 82, přičemž vrstva se při pokládáni na jádro alespoň Částečně překrývá a neponechává odkrytu žádnou část jádra umístěného pod nl (viz obr. 3). Jádro je propustné pro vodu a v jednom z provedeni je vybaveno množstvím otvorů 84, Míra překrytí v těchto částečně překrytých vrstvách submukózní tkáně se pohybuje mezi 10 a 60 % šířky jednotlivých vrstev, přičemž se preferuje překrytí v hodnotě 50 % oblasti překrytí. V jednom z provedeni lze na jádro položit vlče části submukózní tkáně za předpokladu, že alespoň část každého kusu submukózní tkáně překrývá část jiného kusu submukózní tkáně obaleného kotem jádra. V dalším provedeni lze dlouhý úzký pruh submukózní tkáně spirálovitě obalit kolem jádra s překrytím, po němž následuje spirálovité ovinuti v opačném směru. Tak vzniknou 4 vrstvy submukózní tkáně, vyrovnávajíc! vnitřní tlak. V tomto provedeni by švy tvořené překrývajícími se vrstvami submukózní tkáně měly přesahovat asi o 0,5 až 3 cm, raději však o 1 až 2 cm V provedeních, kde je šířka první vrstvy submukózní tkáně použité v vytvořeni trubice submukózní tkáně menší, než je délka požadované trubice submukózní tkáně, budou švy trubice fixovány přednostně vystavením působení siťovadla.

Po vytvořeni trubice submukózní tkáně se druhá vrstva submukózní tkáně 70 obalí kolem obvodu vnějšího povrchu vzniklé trubice submukózní tkáně 60. V jednom z provedení se druhá vrstva submukózní tkáně 70 polož! na trubci submukózní tkáně 60, obalenou jednou kolem trubice, a první okraj 74 a druhý, protilehlý okraj 76 druhé vrstvy submukózní tkáně jsou sešity po délce trubice submukózní tkáně stehy 78, aniž by došlo k perforaci trubice submukózní tkáně 60 (víz obr. 5c). Jinak je druhá vrstva submukózní tkáně položena na trubici submukózní tkáně, alespoň jednou obalena kolem trubice, přičemž druhý, protilehlý okraj druhé vrstvy bude přesahovat přes první okraj druhé vrstvy submukózní tkáně a uvedený druhý, protilehlý okraj druhé vrstvy je přišit po délce trubice submukózní tkáně, aniž by došlo k perforaci trubice submukózní tkáně.

Kromě toho platí, že když je na trubici submukózní tkáně vytvořené z první vrstvy submukózní tkáně položena druhá vrstva submukózní tkáně, druhá vrstva může

-15v* 4 4 · · · · 4 4« 44 • 4 · · · 4 4494

44» 9 4999 4 94 4

444 9 44 «49 944 • 4 4 4 4 9 9 4

9 94 44 99» 44 44 být položena tak, že se její abluminálnl povrch nebo lumínálnf povrch bude dotýkat trubice submukóznl tkáně. Každá z těchto kombinaci překrytí vrstev submukóznl tkáně ze stejného obratlovce nebo různých obratlovců či zdrojů orgánů bude po kompresi alespoň překrývajících se částí za poďninek umožňujících dehydrataci tkáně vytvářet komplexní konstrukci štěpu ze submukóznl tkáně tubulámiho tvaru.

Po obalení jádra druhou vrstvou submukóznf tkáně je submukóznl tkáň komprimována za dehydratujlclch podmínek. V jednom z provedeni je tkáň vakuově stlačena, přičemž jeden z konců jádra je uzavřen a vnitřek jádra pokrytého submukóznl tkání je připojen k vakuové pumpě. V důsledku vakua bude atmosférický tlak komprénovat vrstvy submukóznl tkáně a v provedeních, která využívají k zesitěnl vrstev submukóznl tkáně slťovadlo, bude mlt vakuové stlačeni za následek proniknutí slťovadla do celé tloušťky švu. Proces vakuového utěsněni (vysušeni) trvá v běžném případě asi čtyři hodiny.

Po dokončení procesu utěsnění (vysušeni) se uchopí první a druhý konec (54 a £6) materiálu porézní pásky propustného pro vodu 52 (např. umbilikální pásky) a podélně se natáhnou. Páska pod trubici submukóznl tkáně se snadno odvine a trubice submukózni tkáně pak lehce sklouzne z jádra. Výsledkem je bezešvá trubice, vyhlížející jako brčko na limonádu.

V jednom z provedeni lze trubici submukóznl tkáně připravit z jedné nebo většího počtu vrstev submukózni tkáně obalením jedné nebo většího počtu vrstev submukózni tkáně kolem obvodu jádra, vystavením obalené submukózni tkáně síťovadlu a provedením komprese obalené tkáně za dehydratujlclch podmínek. Vrstvy tkáně lze položit na jádro užitím množství technik zábalu za předpokladu, že mezi švy překrytých vrstev submukózni tkáně nebudou existovat mezery. V jednom z provedeni je jedna vrstva submukózni tkáně, mající první koncovou oblast a druhou koncovou oblast položena ná jádro tak, že první a druhá okrajová část se překrývají a tvoři trubici submukózni tkáně. V jednom z provedeni přesahuje druhý okraj vrstvy submukózni, tkáně přes první okraj vrstvy submukózni tkáně, přičemž prvnf okraj je v podstatě rovnoběžný s druhým koncem a tvoři tak vlcevrstevnou tubulárnl konstrukci, jak ukazuje obr. 5b. Jinak lze spirálově obalit kolem jádra jednu úzkou vrstvu submukózni tkáně, jak ukazuje obr. 3. Překrývající se části vrstvy submukóznl tkáně jsou pak přivedeny do kontaktu se siťovadlem. V jednom z provedení je celá konstrukce štěpu ponořena do roztoku slťovadla. Jedním z preferovaných siťovadel je glutaraldehyd v koncentraci od 0,1 % do 1 %. Po ošetřeni překrýveqiclch se vrstev submukóznl tkáně siťovadlem jsou překrývající se vrstvy komprimovány za dehydratujlclch podmínek. V jednom z provedeni jsou překrývající se vrstvy submukóznl tkáně vakuově stlačeny, přičemž jeden konec *

-16• · · · · · 9 9 9 9 • ·· · 9 999 » 9 9 · *9 9*9 * «9 9*9999

9 9 · 9 9 ·>

99·· 99 99 999 »9 99 jádra je uzavřen a vnitřek submukózni tkáně je připojen k vakuové pumpě. V důsledku vakua bude atmosférický tlak komprimovat vrstvy submukózni tkáně a vakuové stlačeni vyvolá proniknuti síťovadla do celé tloušťky konstrukce štěpu.

Jak ukazuji data z Přikladu 4. vykazuji trubice submukózni tkáně, které byly ošetřeny roztokem glutaraldehydu o koncentraci alespoň 1% glutaraldehydu, významnou trvanlivost v pulznlch tlakových zkouškách. Kromě toho tvoři trubice submukózni tkáně vzniklá obaleních vrstev submukózni tkáně na vicevrstevnou trubici, která byla ošetřena glutaraldehydem a vakuově stlačena, trubici submukózni tkáně s hladkým luminálnim povrchem.

Je známo, že ošetřeni biomateriálů glutaraldehydem podporuje kalcifikad, špatnou inkorporact hostitelské tkáně a konečné mechanické zhroucení bioprotéz. Aby se škodlivé účinky ošetřeni biomateriálů glutaraldehydem minimalizovaly, vystavuji se tubulárnl konstrukce podle vynálezu relativně zředěným roztokům glutaraldehydu o koncentraci přibližně 0,1 % až 1 % glutaraldehydu. Tubulárnl konstrukce ošetřené glutaraldehydem, vytvořené podle vynáiezu roztokem obsahujícím méně než 1 % glutaraldehydu lze použit v různých necěvnlch aplikacích, jako je např. náhrada močovodu a močové trubice a jako různé vývody a cévní zkraty. Kromě toho může být trubice submukózni tkáně, jejíž švy submukózni tkáně jsou utěsněny síťovadlem, připevněna k druhé vrstvě submukózni tkáně tak, aby se posílily švy spojené glutaraldehydem. V jednom z provedeni je trubice submukózni tkáně znovu hydratována a trubice submukózni tkáně je obalena druhou vrstvou submukózni tkáně, která je za dehydratujícfch podmínek přitlačena k trubici submukózni tkáně. V jednom z provedení je trubice submukózni tkáně připravena z vrstvy submukózni tkáně a je přivedena do kontaktu s roztokem glutaraldehydu (přičemž koncentrace glutaraldehydu je menší než 1 %, přednostně menši než 0,5 %), vakuově stlačena a dále obalena druhou vrstvou submukózni tkáně, která je podélně zašita, jak ukazuje obr. 5c. Druhá vrstva submukózni tkáně v tomto provedení poskytuje dostatečnou oporu trubici submukózni tkáně ležící pod ni tak, že konstrukci lze použit v cévních aplikacích včetně náhrady tepen a žil i přesto, že koncentrace síťovadla užitého k utěsněni trubice submukózni tkáně je nízká.

V jednom z provedení zahrnuje postup přípravy submukózni tubulárni protézy položení prvního pruhu materiálu propustného pro vodu podél obvodu jádra a poté položeni druhého pruhu materiálu propustného pro vodu na vrchol prvního pruhu materiálu propustného pro vodu. První vrstva submukózni tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj je pak položena na spirálovitě obalený materiál, aby tak vznikla trubice submukózni tkáně, přičemž druhý protilehlý okraj přesahuje přeš prvni okraj,

-17• · · · ·*·« • · ·· · · · · · • · · · ♦ · « * ··»·♦· • · · V · « · fl ···· «· flfl ··· ·· flfl čímž je vymezena oblast překrytí několika vrstev submukóznl tkóné. Trubice submukóznl tkáně je pak. přitlačena k povrchu jádra za dehydratujícich podmínek, aby tak vznikla konstrukce ve tvaru trubice. Z jádra je pak odstraněn druhý pruh materiálu propustného pro vodu a konstrukce ve tvaru trubice se uvolní od jádra. Vrstvy submukóznl tkáně oblasti překrytí uvolněné trubice submukóznl tkáně jsou pak užitím pokračovacího stehu sešity, aby se trubice nerozpárala. Tubulárni konstrukce je pak umístěna zpět do jádra spuštěním tak, že se trubice nechá sklouznout přes první pruh materiálu propustného pro vodu pokrývající jádro. Na trubici submukóznl tkáně je pak položena druhá vrstva submukózní tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj. První a druhý protilehlý okraj druhé vrstvy submukóznl tkáně jsou pak po celé délce trubice submukóznl tkáně sešity, aniž by došlo k perforaci trubice submukózní tkáně a vrstvy submukózní tkáně jsou zkomprimovány za dehydratujícich podmínek. Z jádra je pak odstraněn první pruh materiálu propustného pro vodu a tubulárni protéza se uvolni od jádra. V preferovaných provedeních nepřesahují stehy druhé vrstvy submukózní tkáně stehy vytvořené v Oblasti překrytí trubice submukóznl tkáně.

Je možno vytvořit vicevrstevné konstrukce tkáňového štěpu, majíc! v zásadě izotropní vlastnosti. Tyto v zásadě izotropní (pseudoizótropnf) štěpy se připravuji z alespoň dvou vrstev střevní submukózní tkáně odebrané ze svalové vrstvy a z luminálnl části vrstvy mukózy teplokrevného obratlovce. Každá z vrstev střevní submukózní tkáně se vyznačuje tím, že má podélnou osu odpovídající převažující orientaci kolagenových vláken ve vrstvách submukózní tkáně. Postup formování pseudoizotropních konstrukci štěpu zahrnuje umístěni první vrstvy submukózní tkáně na jádro a položeni alespoň jedné další vrstvy submukózní tkáně na první vrstvu tak, že podélné osy jednotlivých vrstev submukózní tkáně Svírají úhel přibližně 90° s podélnou osou další vrstvy submukóznl tkáně, čímž vzniká vfcevrstevný štěp.

Implantáty či konstrukce z biologické tkáně vytvořené podle vynálezu řeší problém prosakováni tekutiny otvory tvořenými stehy šitých biologických tkáni. Konstrukce dvou soustředných trubic submukózní tkáně, kde jsou Šité švy trubice složené ze dvou trubic vzájemně posunuty s následným spojením obou trubic submukózní tkáně zajišťuje, že otvory způsobené stehy nebudou ve vytvořených protézách prosakovat. Provedeni, v nichž se využívá k utěsněni švu první trubice ošetřeni zesítěním, prostě nemaji ve stěně trubice žádné perforace, a nebudou tedy prosakovat. Konstrukce trubic podle vynálezu jsou v zásadě bezešvé trubice, které nebudou propouštět tekutiny ani vyžadovat provedení dalších opatření spojených s výtokem tekutiny. Tato vlastnost je důležitá zejména má-li být konstrukce použita jako cévní Štěp, náhrada močovodu nebo zkrat S konstrukci lze dále manipulovat (tzn. lze ji

-18• · · · · · « « · « • fl fc · fcfc·· fc fcfc t • ♦ fcfc· · fc fc ·····« ·*»··· * « ««·*·· fcfc ··· ·· fcfc řezat, skládat, Šit atp.), aby vyhovovala různým aplikacím v medicíně tam, kde je potřebný submukóznl materiál podle vynálezu.

Další vlastnosti a aspekty tohoto vynálezu ocení osoby průměrně zběhlé v oboru po přečteni a zvládnuti tohoto technického popisu. Tyto vlastnosti, aspekty a očekávané variace a modifikace spadají evidentně do rozsahu vynálezu.

Přiklad 1

Příprava tubulárních konstrukcí štěpu submukóznl tkáně

V jednom z provedeni zahrnuje postup tvorby konstrukce výběr dutého jádra příslušného průměru z materiálu propustného pro vodu a spirálovité obaleni jádra umbilikálnl páskou. Pak je proveden požadovaný počet obaleni první vrstvy submukózní tkáně, přičemž ‘obaleni submukózní tkáně je definováno jako kus submukózní tkáně obalený kolem jádra v úhlu 360°. Počtem 1 až 2 obalení obvykle vzniká po vyrobeni tlaková pevnost v lomu v hodnotě 1000 až 2000 mm rtuťového sloupce.

Vrstva submukózní tkáně je umístěna na hladký plochý povrch mukózní stranou vzhůru_; Na ni je položeno jádro obalené páskou svou delší osou rovnoběžně s delší osou submukóznl tkáně. Poté se použije žiletka k nařezáni submukóznl tkáně rovnoběžně s osou jádra tak, aby byl vytvořen lineární okraj submukózní tkáně. Submukózní tkáň je aplikována na jádro srolováním požadovaného počtu vrstev (běžně dvou) a oblast překryti (definovaná úhlem vymezené úhlem překrytí (Θ) o velikosti asi 30°, který svírají dva boční okraje submukóznl tkáně) vytváří trubici submukózní tkáně obsahující podélně probíhající šev.

Po úplném obaleni jádra je jeden konec jádra uzavřen a vnitřek jádra pokrytého + submukózní tkáni je připojen k vakuové pumpě. V důsledku vakua bude atmosférický tlak komprimovat vrstvy submukózní tkáně a urychlovat dehydrataci submukózní tkáně. Proces vakuového utěsnění (vysušeni) trvá v běžném případě asi čtyři hodiny.

Po provedeni utěsnění (vysušeni) se uchopí konce umbilikálnl pásky a podélně se natáhnou. Páska pod trubicí submukózní tkáně se snadno odvine a trubice pak lehce sklouzne z jádra. Výsledkem je bezešvá trubice, vyhlížející jako brčko na limonádu.

Lze použít i jiné typy těsnění a koncentrační a obalové postupy. Jednou z možností je např. spirálovité ovinuti dlouhého úzkého pruhu submukóznl tkáně kotem jádra s překrytím, po němž následuje spirálovité obaleni v opačném směru. Tak vzniknou 4 vrstvy submukózní tkáně vyrovnávající vnitřní tlak. Tuto dvojnásobnou šroubovici lze zkombinovat s technikou obaleni znázorněnou na obr. 3. Podle vynálezu je možno

-1999 9* »·· · 9« ·« • · 9 · 9 9 9 « «9 · 9 999 « «9 9

9 «9« · 99 ··«·««

9 9 9 9 9 9 « • 9*9 ·9 «9 999 «9 99 obalit jádro submukózni tkáni v různých možných orientacích. Jedním z omezeni je to, že by mezi švy překrývající se tkáně neměfy být žádné mezery. V preferovaném provedeni by švy vytvořené překrývajícím se pruhy submukóznl tkáně měly přesahovat o 0,5 až 3 cm, přednostně však o 1 až 2 cm.

Přiklad 2

Bodové svařováni švů submukózni tkáně

V jednom z provedeni může být šev v trubici submukózni tkáně bodově svařen, aby koncová Část nezůstala volná. Podle jednoho provedeni je šev svařen prostřednictvím sífovadla, jako je glutaraldehyd. Podle tohoto provedeni je na oblast překryti tvořící šev aplikován Q-hrot, zvlhčený giutaraidehydem o koncentraci {či jiným slťovadlem nebo spojovacím činidlem). Hodnota je asi 0,1 až 1 %, pravděpodobněji však asi 0,5 %, existuje zde ale vztah mezi šířkou švu, koncentraci glutaraldehydu a počtem cyklů, jimiž se vymezuje pevriost v lomu vnitřním tlakem. Jinak může být šev bodově svařen užitím laseru.

V jiném provedeni může být šev submukóznl trubice tepelně bodově svařen, aby se šev spojený s titáni do komplexní submukóznl trubice dále utěsnil. Existují Čtyři faktory, které ovlivňuji kvalitu tepelně svařeného bodu submukóznl tkáně: 1) teplota, 2) síla, 3) doba působení sily a 4) tvar nástroje pro tepelné svařování. Špičatý nástroj . vytvoř! svár s otvorem. Plochý hrot nevytvoří otvor a hrotem s daným poloměrem lze vytvořit malý otvor.

Užitím malé svařovací žehličky s teplotně kalibrovaným hrotem lze submukózni tkáň roztavit v nespojitých místech tak, aby vytvořila mezi dvěma kusy submukózni tkáně . bod „“svar u’, Po, umístění .vzorku .submukózni tkáně. na. skleněnou destičku, (je-třeba předejit tepelnému zanořeni) se na submukózni tkáň přiloží teplý hrot, aby se stanovila teplota a doba aplikace potřebná, k roztavení tkáně. Byly provedeny studie s pruhy o šířce 1 cm překrývajícími se o 1 cm, aby se stanovil počet tepelných bodových svarů potřebných ke spojeni a udrženi dvou kusů submukóznl tkáně. PR pěti bodových svarech v oblasti překrytí 1 x 1 cm vzniká svar, který je odolnější než síla potřebná k rozbiti jednoho pruhu o síle 1 cm. Špičatým hrotem se vytvoří malý svar s otvorem, a proto je třeba znát parametry, kdy vznikne nejsilnéjši svar s nejmenším otvorem.

Za účelem optimalizace podmínek bodového svařováni se provedou následující experimenty. Využiji se pruhy submukóznl tkáně o Šířce 1 cm a délce 10 cm a bude vyrobeno a vyzkoušeno padesát vzorků s třemi ze čtyř proměnných (což je teplota, čas, sila a tvar hrotu), které budou udržovány na konstantní hodnotě a zbývající se bude φφ ·· φφ *··· φφ φφ • · · φ φφφ φφφφ

QA φ φφ φ · φφφ · φ φ «

- ·· ·*· · ·· φφφ φφφ φ φ φ . φ φ φ φ φ «φφφ φφ φφ φφφ φφ φφ měnit. V těchto prvních studiích se použije špičatý hrot Poté budou studie opakovány s hrotem o poloměru 0,5 mm, a pak s plochým hrotem o průměru t mm. Výsledkem bude návod na nejsilnějšf svar s nejmenšim otvorem, měřeným mikroskopem. Užitím přístroje MTS stanovíme též silu potřebnou k rozbití zvolených druhů

b) Zkouška na laboratorních zvířatech

K prozkoumáni reakce hostitele na bodově svařené pruhy submukózní tkáně bude použit model pracující s odstavenou krysou. Bude zahájena anestézie, udržovaná metafanem podávaným přes obličejovou masku. Břišní stěna bude zasvorkována a připravena pro aseptický chirurgický zákrok. V každém abdominálnlm kvadrantu budou vedeny podélné kožní řezy. V podkoží každé krysy budou tupým oddělením vytvořeny oboustranné podkožní kapsy. Do každé kapsy bude podkožně umístěn jeden zkušební vzorek o velikosti 1 cm² a zajištěn ve své pozici polypropylenovým stehem o síle 5-0 provedeným do spodní povážky. Kožní řezy budou uzavřeny jednotlivými stehy polypropylenem o síle 5-0. V této studii bude použito dvacet čtyři krys.

Po uplynuti dané doby bude provedeno usmrceni nitrosrdečnim chloridem draselným (po 1,2, 4 a 8 týdnech po implantaci).

c) Morfologické analýza

Vzorky odebrané pro morfologické zhodnocení budou po 24 hodin upevněny v Trumpově fixátoru, a poté umístěny do fosfátového tlumivého roztoku. Vzorky pro světelnou mikroskopii budou zavařeny do parafinu a rozděleny po 2 - 3 pm. Úseky budu obarveny hemaíoxylinem a eosinem (H&E) pro celkovou morfologii a VonKossovým barvivém pro zhodnocení kalcrfikace.

Přiklad 3

Výroba a zkoušeni submukózní tkáně /

Cílem této studie je vytvořit štěpy s vnějším průměrem 5,0 mm. Duté jádro s otvory o průměru 4 mm je spirálovitě obaleno nepřekrývající se umbilikálnf páskou. Pak se provede dvě a půl obaleni, aby vznikla trubice submukóznl tkáně, a překrývajíc! se část se připevní v jedné skupině glutaraldehydem a ve druhé skupině stehy. Trubice submukóznl tkáně je pak obalena druhou vrstvou submukóznl tkáně a protilehlé konce druhé vrstvy submukózní tkáně jsou sešity. Po obaleni je jeden konec jádra připojen k vakuové pumpě a druhý konec jádra je uzavřen. V důsledku výsledného vakua v jádru

-21 AAA · AA ·· Α· A A AA A A

AAAA A A A A

A AA A A AAA *

AA A A A A AA

A A A · A A « A

AAA* A* *· *** AA AA bude atmosférický tlak pevně stlačovat vrstvy submukózni tkáně a vytlačovat ze submukózni tkáně vlhkost, což potrvá asi 24 hodin.

Po vysušení vrstev submukózni tkáně se konce umbilikálnl pásky uchop! a podélně roztáhnou. Páska pod trubici submukózni tkáně se snadno odvine a trubice pak lehce sklouzne z jádra.

e) Statická zkouška

Před provedením zkoušky pevnosti bude každý štěp submukózni tkáně po 24 hodin ponořen v 0,9 % solném roztoku. Cílem tohoto postupu je stanovit trvanlivost švů.

Aby se stanovila pevnost v průtiaku, upevni se jeden konec tubulárniho štěpu submukózni tkáně do zařízeni, které bude použito k aplikaci atmosférického tlaku. Druhý konec tubulárniho štěpu submukózni tkáně se uzavře stehem a je aplikován rostouc! atmosférický tlak. Nepřetržitý záznam tlaku a času umožňuje přesné stanoveni pevnosti v lomu vnitřním tlakem. Naším cílem je dosaženi pevnosti v lomu vnitřním tlakem v hodnotě 1000 mm rtuťového sloupce nebo vyšší. Úspěšný výrobní postup je ten, který zaručuje pevnost (při jakémkoli tlaku) bez olupovánl. Tubulární štěp submukózni tkáně, který projde tomto statickou zkouškou, podstoupí pulznl zkoušku.

f) Pulznl zkoušení

Kritickým obdobím pro tubulárnl štěp submukózni tkáně je prvních několik týdnů po implantaci, kdy je v počáteční fázi remodelování a je vystavena statickému (diastoíickému) a pulznlmu tlaku teplé krve. Během této doby je podstatné jistit, zda bude zachována sila štěpu v průběhu počátečního stadia remodelování. Proto budeme provádět pulznl tlakové zkoušky s konstrukcemi štěpu ve fyziologickém roztoku při teplotě 37°C. Bude použit, pulzní - tlak o velikosti 200/150-mm rtuťového sloupce s frekvencí 1/s. Zkoušení potrvá 2 týdny, po nichž bude provedeno zkoušení štěpu na statický tlak.

Přiklad 4

Pulznl zkoušeni trubic submukózni tkáně

Za účelem zkoušeni trvanlivosti submukóznich tubulárnlch konstrukci vytvořených z vrstev submukózni tkáně podle vynálezu byla vyvinuta metoda pulzního zkoušení. Byla sestavena pulznl tlaková pumpa, dodávajíc! tlakové impulzy nastavitelné intenzity při 4,5 kHz. Pracovní tekutinou v systému je sterilní voda. Na tubulární konstrukce submukózni tkáně, které jsou připojeny k vývodu z pumpy, je aplikován tlak.

-22• AAA

A

Trubice jsou ponořeny do vody o teplotě 37°C, simulujíc! fyziologické podmínky. Systém pulznlho zkoušení je běžně provozován pň tiaku 150/50 mm rtuťového sloupce nebo

400/200 mm rtuťového sloupce. Pokles působlcfho tlaku indikuje poškozeni tkáňového štěpu.

• AA « A

A A * A A A A A

AA AA

A A A A

A A A « • AAA *« * A

A A A A

Výsledky zkoušení submukóznfch trubic

Glutaraldehydem ošetřené trubice submukózni tkáně

Hydratovaná submukózni tkáň tenkého střeva (2,5 otočeni) byla obalena kolem dutého jádra s otvory a ponořena do zředěného roztoku glutaraldehydu (GA) a vakuově vysušena, jak je popsáno výše. Trubice submukózni tkáně ošetřené GA byty pak zkoušeny zařízením pro pulznl zkoušeni.

štěpy, které byly ošetřeny roztokem GA o vyšší koncentraci než 2 % (vodního roztoku) vykazovaly značnou trvanlivost pn pulzním tlaku (400/200), přičemž vydržely po dobu 5,5 milionu pulznlch cyklů. Trubice ošetřené roztokem GA slabším než 1 % (vodniho roztoku) byly významně méně trvanlivé, přičemž vydržely za obdobných podmínek měně než pět set tisíc cyklů. Při ošetřeni trubic submukózni tkáně roztokem GA v koncentraci 1% (vodního roztoku) nebo vyšší tedy vzniká komplexní trubice submukózni tkáně, mající požadovanou trvanlivost v puiznlm tlaku.

Neošetřené ručně šité trubice submukózni tkáně

Hydratovaná submukózni tkáň tenkého střeva byla obalena kolem dutého jádra s otvory, vakuově vysušena, zašita a poté obalena další vrstvou submukózni tkáně tenkého střeva a ručně po délce sešita, jak ukazuji obrázky 5b a 5c, Tyto neošetřené, ručně šité trubice byly pak zkoušeny na přístrojí pro pulznl zkoušení.

WBMA)k- * i*¹' * ¹ ” ·· Ύ —r-” “A* *

Výsledky těchto zkoušek vykazovaly, že ručně šité trubice vydržely 6 milionů pulznlch cyklů, přičemž zkouška byla záměrně přerušena a limit trvanlivosti má být ještě zhodnocen.

Claims (37)

1. Komplexní vlcevrstevná protéza ze submukóznl tkáně obsahující první vrstvu submukózní tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, zformované do tvaru trubice submukóznl tkáně, vyznačující se tím, že druhý protilehlý okraj první vrstvy přesahuje přes první okraj první vrstvy, čfmž je vymezena vlcevrstevná oblast překrytí submukóznl tkáně, vyznačující se tím, že vrstvy submukóznl tkáně v oblasti překryti jsou k sobě připevněny a druhou vrstvu submukóznl tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, vyznačující se tím, že uvedená druhá vrstva je v přilnavém kontaktu s trubicí submukózní tkáně a první okraj a druhý protilehlý okraj druhé vrstvy jsou sešity po délce trubice submukóznl tkáně, aniž by došlo k perforaci submukóznl tkáně pod nimi.

2. Protéza podle nároku 1, vyznačující se tím, že trubice submukóznl tkáně je vytvořena z první vrstvy submukózní tkáně tak, že první a druhý protilehlý okraj první vrstvy submukóznl tkáně jsou v podstatě rovnoběžné.

3. Protéza podle nároku 2, vyznačující se tím, že trubice submukózní tkáně obsahuje dvě vrstvy submukózní tkáně a několikanásobně překrytá oblast obsahuje tři vrstvy submukózní tkáně.

4. Protéza podle nároku 1, vyznačující se tím, že vrstvy submukózní tkáně v oblasti překryti jsou k sobě připevněny úpravou siťovadlem.

5. Protéza podle nároku 4, vyznačující se tím, že trubice submukózní tkáně a druhá vrstva submukózní tkáně jsou propojeny pomocí komprese submukózní tkáně za podmínek vedoucích k dehydrataci tkáně.

6. Protéza podle nároku 4, vyznačující se tím, že siťovadlem je gíutaraldehyd.

7. Protéza podíe nároku 1, vyznačující se tím, že vrstvy submukózní tkáně v oblasti překryti jsou k sobě připevněny stehy a oblast překrytí je posunuta vzhledem ke stehům vytvořeným v druhé vrstvě submukóznl tkáně.

-24• Φ φφ φφ φφφφ φφ * φφφφ φ φ φ φφφ • φφ φ * Φφφ φ · ·

ΦΦ ΦΦΦ · ΦΦ Φ Φ· Φ ι

ΦΦΦ·· ·' φ φφφφ φφ φφ φφφ φφ φ

8. Protéza podle nároku 7, vyznačující se tím, že trubice submukóznf tkáně a druhá vrstva submukóznf tkáně jsou propojeny pomocí konrprese submukóznf tkáně za podmínek vedoucích k dehydrataci tkáně.

9. Protéza podle nároku 1, vyznačující se tím, že submukózní tkáň zahrnuje submukózu stfevní tkáně odebranou z abluminálnlch svalových vrstev a alespoň z luminálni Části vrstvy mukózy teplokrevného obratlovce.

10. Protéza podle nároku 1, vyznačující se tím, že trubice submukóznf tkáně je vytvořena s abtuminálním povrchem vrstvy submukózní tkáně na vnější části trubice.

11. Komplexní vícevrstevná protéza ze subrnukózni tkáně obsahujíc!

první vrstvu submukózní tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, zformované do tvaru trubice submukózní tkáně, vyznačující se tím, že druhý protilehlý okraj první vrstvy přesahuje přes první okraj první vrstvy, čímž je vymezena vícevrstevná oblast překrytí subrnukózni tkáně, vyznačující se tím, že vrstvy subrnukózni tkáně v oblasti překrytí jsou k sobě připevněny a druhou vrstvu subrnukózni tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, vyznačující se tím, že uvedená druhá vrstva je v přilnavém kontaktu s trubicí submukózní tkáně a druhý protilehlý okraj druhé vrstvy přesahuje pres první okraj druhé vrstvy a je přišit k druhé vrstvě subrnukózni tkáně, aniž by došlo k perforaci submukózní tkáně pod nimi.

12. Protéza podle nároku 11, vyznačující se tím, že trubice submukózní tkáně je vytvořena z první vrstvy subrnukózni tkáně tak, že první a druhý protilehlý okraj první vrstvy submukózní tkáně jsou v podstatě rovnoběžné

13. Protéza podle nároku 11, vyznačující se tím, že vrstvy submukózní tkáně v oblasti překryti jsou ksobě připevněny úpravou slťovadlem.

14. Protéza podle nároku 13, vyznačující se tím, že trubice subrnukózni tkáně a druhá vrstva submukózní tkáně jsou propojeny pomoci komprese submukózní tkáně za podmínek vedoucích k dehydrataci tkáně.

15. Protéza podle nároku 13, vyznačující se tím, že slťovadlem je glutaráldehyd.

-25«« ♦* ·· ··«· ·· * · · · · · * » · « « • ·· w · · ··« · · I « «· · · · · · * ··♦ »·« « · · · « ·, · i ·*«* ·> ·· *·· »· ··'

16. Protéza podle nároku 11, vyznačující se tím, že vrstvy submukóznl tkáně v oblasti překryti jsou k sobě přpevněny stehy a oblast překryti je posunuta vzhledem ke stehům vytvořeným v druhé vrstvě submukóznl tkáně.

17. Protéza podle nároku 11, vyznačující se tím, že trubice submukózní tkáně a druhá vrstva submukóznl tkáně jsou propqeny pomoci komprese submukóznl tkáně za podmínek vědoucích k dehydrataci tkáně,

18. Protéza podle nároku 11, vyznačující se tím, že submukóznl tkáň zahrnuje submukózu střevní tkáně odebranou z abluminálnlch svalových vrstev a z alespoň iuminálni částí vrstvy mukózy teplokrevného obratlovce.

19. Postup přípravy tubulárni protézy z vrstev submukóznl tkáně, přičemž uvedený postup se vyznačuje tím, že zahrnuje:

výběr jádra majícího předem stanovený průměr, položeni první vrstvy submukózní tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, na jádro, aby tak vznikla trubice submukóznl tkáně, vyznačující se tím, že druhý protilehlý okraj první vrstvy submukózní tkáně přesahuje přes první okraj první vrstvy submukózní tkáně a vymezuje tak vicevrstevnou oblast překrytí submukózní tkáně, vzájemné připevnění vrstev submukózní tkáně v oblasti překrytí, položení druhé vrstvy submukózní tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, přes trubici submukóznl tkáně,

......,. _přišití druhého,protilehlého,okraje druhé vrstvy submukózní tkáně k.položené * druhé vrstvě submukózní tkáně po délce trubice submukózní tkáně, aniž by došlo k perforaci trubice submukózní tkáně a provedeni komprese trubice submukózní tkáně a druhé vrstvy submukózní tkáně k jádru za dehydratujlcích podmínek.

20. Postup podle nároku 19, zahrnující dále krok položeni pruhu materiálu propustného pro vodu na jádro, provedený před položením první vrstvy submukóznl tkáně na jádro, vyznačující s© tím, ž© po vytvořeni tubulárni protézy se pruh materiálLL propustného pro vodu z jádra odstraní, aby pomohl uvolnit tubulárnl protézu z jádra.

-26·· ·· ·* »··· »· *« • · · ♦ · · ·*·· • ·· · · ··· » « φ · ♦ · · · · * ·» ··· ··· ·*··· · · t

MM ·· · ·' ··· ·· ·»

21. Postup podle nároku 20, vyznačující se tím, že po první a druhý protilehlý okraj druhé vrstvy submukózní tkáně jsou k sobě přišity po délce trubice submukózní tkáně, aniž by došlo k perforaci trubice submukózní tkáně.

22. Postup podle nároku 20, vyznačující se tím, že druhý protilehlý okraj druhé vrstvy přesahuje přes první okraj druhé vrstvy submukózní tkáně a uvedený druhý protilehlý okraj druhé vrstvy je sešit po délce trubice submukózní tkáně, aniž by došlo k perforací trubice submukózní tkáně.

23. Postup přípravy tubulární protézy z vrstev submukózní tkáně, přičemž uvedený postup se vyznačuje tím, že zahrnuje:

výběr jádra majícího předem stanovený průměr, položeni první vrstvy submukózní tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, na pruh materiálu propustného pro vodu, aby tak vznikla trubice submukózní tkáně, vyznačující se tím, že druhý protilehlý okraj první vrstvy submukózní tkáně přesahuje přes první okraj první vrstvy submukózní tkáně a vymezuje tak vícevrstevnou oblast překrytí submukózní tkáně.

uvedení trubice submukózní tkáně do. kontaktu s roztokem obsahujícím sífovadlo, položení druhé vrstvy submukózní tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, přes trubici submukózní tkáně, sešití prvního a druhého protilehlého okraje druhé vrstvy submukózní tkáně po délce trubice submukózní tkáně, aniž by došlo k perforaci trubice submukózní , tkáně a , _ _.^,_T... _. *~ ,,... ..... * ..

provedení komprese trubice submukózní tkáně a druhé vrstvy submukózní tkáně k jádru za dehydratujícich podmínek.

24. Postup podle nároku 23, zahrnující dále krok položení pruhu materiálu propustného pro vodu na jádro, provedený před položením první vrstvy submukózní tkáně na jádro, vyznačující se tím, že po vytvoření tubulární protézy se pruh materiálu propustného pro vodu z jádra odstraní, aby pomohl uvolnit tubulární protézu z jádra.

25. Postup podle nároku 24, vyznačující se tím, že dále zahrnuje krok komprese trubice submukózní tkáně k jádru za podmínek vedoucích k dehydrataci, vykonané

-27poté, co je trubice submukózni tkáně uvedena do kontaktu se siťovadlem a před tím, než je na trubici submukózni tkáně položena druhá vrstva submukózni tkáně.

·· 99

9 9 9 9

9, 9 9

9 9 9

9 9 9 • 9 9 91 9 9 •l ·

9· 9·9· 9« 99.

• · 9 9 9 9

9 999 9 99 9 • 9 9 999 99«

9 9 f, 9 9

99 999 99 99

26. Postup podle nároku 24, vyznačující se tím, že roztok sltbvadla obsahuje asi 0,1 až asi 1,0 % glutaraldehydu.

27. Postup podle nároku 24, vyznačující se tím, že uvedené jádro je dutá porézní trubice, mající luminálni prostor, a krok komprese uvedené biologické tkáně se provede přiložením vakua na průsvit jádra.

28. Postup podle nároku 24, vyznačující se tím, že trubice submukózni tkáně a druhá vrstva submukózni tkáně jsou v průběhu komprese trubice a druhé vrstvy submukózni tkáně submukózni tkáně zahřátý.

29. Postup podie nároku 24, vyznačující se tím, že krok komprese trubice submukózni tkáně a druhé vrstvy submukózni tkáně se provede kompresní komorou.

30. Postup přípravy tubulární protézy z vrstev submukózni tkáně, přičemž uvedený postup se vyznačuje tím, že zahrnuje;

výběr jádra majícího předem stanovený průměr, položeni první vrstvy submukózni tkáně, mající první okraj a druhý protilehlý okraj, na materiál propustný pro vodu, aby tak vznikla trubice submukózni tkáně, vyznačující se tím, že druhý protilehlý okraj první vrstvy submukózni tkáně přesahuje přes první okraj, první vrstvy submukózni^tkáně a vymezuje, tak vicevrstevnou oblast překryti submukózni tkáně, provedeni komprese uvedené trubice submukózni tkáně k jádru za dehydratujících podmínek sešití vrstev oblasti překrytí, položení druhé vrstvy submukózni tkáně, majici první boční okraj a druhý protilehlý okraj, přes trubici submukózni tkáně, sešití prvního a druhého protilehlého okraje druhé vrstvy submukózni tkáně po délce trubice, aniž by došlo k perforaci trubice submukózni tkáně a provedeni komprese trubice submukózni tkáně a druhé vrstvy submukózni tkáně k jádru za dehydratujících podmínek.

-2844 «4 .· *· · • · · · 4 4 * 4 • ♦ · 4 · 4 ♦ ' · 44 · · · * * » 4. 444 444 * 4 4> · *

44 444 4 · 44

31. Postup podle nároku 30, zahrnující dále krok položeni pruhu materiálu propustného pro vodu na jádro, provedený před položením první vrstvy submukózní tkáně na jádro, vyznačující se tím, že po vytvořeni tubulámí protézy se pruh materiálu propustného pro vodu z jádra odstraní, aby pomohl uvolnit tubulárnl protézu z jádra.

32. Postup podle nároku 31, vyznačující se tím, že uvedené jádro je dutá porézní trubice, majíc! lumináfnf prostor, a krok komprese uvedené biologické tkáně se provede aplikaci vakua na průsvit jádra.

33. Postup podle nároku 31, vyznačující se tím, že trubice submukózní tkáně a druhá vrstva submukózní tkáně jsou v průběhu komprese trubice a druhé vrstvy submukózní tkáně submukózní tkáně zahřátý.

34. Postup podle nároku 31, vyznačující se tím, že krok komprese trubice submukózní tkáně a druhé vrstvy submukózní tkáně se provede kompresní komorou.

35: Postup formováni komplexní vícevrstevné tubulární konstrukce z vrstvy submukózní tkáně, přičemž uvedený postup se vyznačuje tím, že zahrnuje;

položení první vrstvy submukózní tkáně, mající první okrajovou část a druhou protilehlou okrajovou část, na jádro, vyznačující se tím, že první a druhá okrajová část uvedené vrstvy submukózní tkáně se překrývají, a tvoři tak se trubici submukózní tkáně, _ _____.____ uvedeni překrývající se první a druhé okrajové části do kontaktu se sifovadlem, provedení komprese překrývající se první a druhé okrajové části za dehydratujlclch podmínek.

36. Postup podle nároku 35. vyznačující se tím, že překrývající se první a druhá okrajová část jsou komprimovány vakuovým stlačením.

37. Postup podle nároku 36, vyznačující se tím, že síťovadlem je glutaraldehyd.