CZ2009748A3 - Zarízení pro transport vzduchu v pneumatice - Google Patents

Abstract

Zarízení pro transport vzduchu v pneumatice (P) nebo její blízkosti, je tvorené komorou (K) ve tvaru dutého stlacitelného kanálku, která je umístená alespon po cásti obvodu pneumatiky (P). K vnitrní strane komory (K) je umísten prstenec (OK), jehož vzdálenost vnejší strany od osy rotace pneumatiky (P) je rovna 1 až 1,1 násobku vzdálenosti spodní strany komory (K) od osy rotace pneumatiky (P).

Description

Zařízení pro transport vzduchu v pneumatice

Oblast techniky

Vynález se týká zařízení pro transport vzduchu v pneumatice, tvořeného dutým stlačitelným kanálkem, umístěným alespoň po části obvodu pneumatiky a opatřené alespoň jedním vstupem ústícím do pneumatiky a alespoň jedním vstupem ústícím do vnějšího prostoru.

Dosavadní stav techniky

Z technické praxe jsou známa různá řešení umožňující doplnění tlaku v pneumatice za provozu. Jedná se například o pneumatiky opatřené přívodem vzduchu, připojeným k vnějšímu tlakovému zdroji. Nevýhodou těchto řešení jsou značné náklady na pořízení a složitost celého zařízení.

Rovněž jsou známy samodohustitelné pneumatiky. Příkladná samodohustitelná pneumatika je například popsána v patentových přihláškách CZ PV 2002-1364 a CZ PV 20014451. Komora pro přívod vzduchu je umístěna ve stěně pneumatiky nebo v jejím sousedství. Komora je periodicky s valivě postupující deformací pneumatiky napříč komory úplně stlačována nebo zlomena, postupující stlačení komory na nulový průřez komory tlačí před sebou médium obsažené v komoře a za sebou vytváří podtlak. Komora ve tvaru hadičky umístěné ve stěně nebo v jejím sousedství po obvodu pneumatiky pracuje jako peristatické čerpadlo.

Podstata vynálezu

Výše uvedené nedostatky jsou do značné míry odstraněny zařízením pro transport vzduchu v pneumatice nebo její blízkosti, tvořeným komorou ve tvaru dutého stlačitelného kanálku, umístěnou alespoň po části obvodu pneumatiky, podle tohoto vynálezu. Jeho podstatou je to, že k vnitřní straně komory je umístěn prstenec, vzdálenost, jehož vnější strany od osy rotace pneumatiky je rovna 1 až 1,1 násobku vzdálenosti spodní strany komory od osy rotace pneumatiky.

- 2 Další podstatou je zařízeni pro transport vzduchu v pneumatice nebo její blízkosti, u kterého je kanálek opatřen alespoň na jednom svém vstupu ventilem.

Kanálek může být alespoň jedním svým koncem propojen do duše a/nebo záložní duše a/nebo schránky a/nebo podstavce.

Dalším předmětem je zařízení pro transport vzduchu v pneumatice nebo její blízkosti, opatřené regulačním prvkem propojeným se senzorem umístěným v úplně odděleném prostoru, tvořeným hermeticky uzavřeným vakem, který je z vnějšku alespoň částečně pod tlakem vzduchu v pneumatice a/nebo v duši a/nebo schránky a/nebo podstavce.

Prostor pro komoru může být vytvořen vložením kolébky mezi pneumatiku a ráfek.

Ještě dalším předmětem vynálezu je zařízení pro stlačování vzduchu v pneumatice nebo její blízkosti, u kterého je komora a/nebo jakákoli pumpa vložena mezi dvě spřažená kola.

Komora a/nebo jakákoli pumpa v pneumatice může být umístěna na podstavci. Podstavec je s výhodou tvořen dutým kotoučem. Podstavec má s výhodou spojené protilehlé stěny a tím je definován jeho příčný profil. Podstavec může být tvořen tuhým a/nebo skládacím systémem, a/nebo pružinou a/nebo pružinovým materiálem. Podstavec úplně nebo téměř úplně zabraňuje výměně vzduchu mezi dvěma jím oddělenými částmi tlakového prostoru pneumatiky. Podstavec je s výhodou opatřen alespoň jedním ventilem a/nebo průduchem propojujícím podstavcem oddělené části tlakového prostoru pneumatiky.

Další předmětem vynálezu je zařízení pro transport vzduchu v pneumatice nebo její blízkosti, u kterého je komora s tvarovou pamětí umístěna ve stěně pneumatiky nebo její blízkosti a u jejího výstupu je umístěn generátor energie.

Prstenec je s výhodou umístěn na duši a/nebo vaku umístěné uvnitř pneumatiky a naplněné vzduchem. Vstup komory je s výhodou propojen s duši a/nebo vakem a/nebo podstavcem a/nebo schránkou. Vstup komory může být opatřen regulačním prvkem.

Ventil je s výhodou třícestný, se vstupy propojenými s vnějším okolím a vnitřním

- 3 prostorem pneumatiky, přičemž jeden vstup je opatřen ventilem, další vstup je připojen k tvarové komoře a poslední vstup je propojen s uzavíracím prvkem. Kanálek je s výhodou tvořen alespoň ve své části podélně dělenou komorou opatřenou 4 vyústěními, přičemž podélná dělící rovina je pohyblivá ve směru deformace alespoň jedné z dělených částí komory a alespoň jedno vyústění je opatřeno ventilem a/nebo je alespoň jedna dělená část komory trvale přerušena deformací. Podélně dělená komora může být umístěna ve stěně a/nebo v blízkosti stěny pneumatiky a/nebo duše a je opatřena 3 vyústěními do pneumatiky a jedním vyústěním do vnějšího prostoru nebo 3 vyústěními do vnějšího prostoru a jedním vyústěním do pneumatiky a/nebo je výstup jedné podélné části komory propojen s vstupem druhé podélné části komory. Kanálek a/nebo komora může být tvořena alespoň jednou ze dvou pružných trubic umístěných vedle sebe, přičemž jedna má vnější průměr roven vnitřnímu průměru druhé trubice a/nebo je jedna vložená alespoň částečně ve druhé.

Komora je s výhodou ve tvaru zakřiveného dutého kanálu, jehož nejméně jedna obvodová sténaje alespoň z části tvořena alespoň částí dvojice pioch ležících v podélném směru komory a navzájem umístěných pod úhlem a = 0 až 120°, přičemž pokud je úhel a > 0°, je umístěn na styčné hraně těchto ploch nacházející se na vzdálenější straně od středu plochy příčného průřezu komory.

t Ί

Prstenec může mít proměnnou délku. Prstenec má s výhodou průřez ve tvaru písmena T, I nebo p a podobně.

Na stěnu komory působí prstenec nebo multiplikátor tlaku menší plochou než je plocha, ze které na něj z opačné strany působí tlak pneumatiky.

Dalším předmětem vynálezu je pneumatika a/nebo ráfek a/nebo duše a/nebo podstavec a/nebo komora obsahující adhezní a/nebo profilový zámek pro propojení s kterýmkoli prvkem ze skupiny pneumatika a/nebo ráfek a/nebo duše a/nebo podstavec a/nebo komora.

Ještě dalším předmětem je pneumatika a nebo ráfek, uzpůsobená pro umístění kteréhokoli zařízení dle předchozích nároků.

Dalším předmětem vynálezu je pneumatika, propojená s cívkou a/nebo magnetem.

- 4 Objasnění obrázků na výkresech

Vynález bude podrobněji popsán na konkrétních příkladech provedení s pomocí přiložených výkresů, kde na obr. la až Id je uvedena pneumatika v příčném řezu. Na obr. 2a a 2b v podélném řezu. Na obr. 3a je znázorněn v řezu celý systém v jedné z nejjednodušších variant v tomto případě pro jízdní kolo. Na obr. 4a až 4d je znázorněna pneumatika s předpětím stěn. Na obr. 5a a 6a je na rozvinutém plášti duše uložená komora a její komponenty připevněné na pásu materiálu. Na obr. 6a je na rozvinutém plášti duše uložená komora a její komponenty připevněné na pásu materiálu ST. Na obr. 7a až 7c je znázorněno umístění komory u ráfku. Na obr. 8a až 8g je znázorněna komora umístěná mezi dvěma pneumatikami. Na obr. 9a až 9n je znázorněno mezikruží. Na obr. 10a až 10c je znázorněn podstavec a na obr. 11 až 15 je znázorněna komora dělená na dvě části.

Příklady uskutečnění vynálezu

Vynález bude dále pro názornost popsán na jednotlivých příkladech provedení.

Příklad 1

Komora 1 pro upravení tlaku v pneumatice P je vytvořena uvnitř pneumatiky P podélně u její běhounové části v prostoru definovaném z vrchu stěnou pneumatiky P a zespodu alespoň částí prstence OK s délkou definovanou tak, aby mimo zátěže byl prstenec OK vzdálen od stěny pneumatiky P. Pokud tak stěna pneumatiky P leží například na poloměru 50 cm a prstenec OK na poloměru 49 cm, bude mezi nimi prostor o výšce 1 cm. Takovýto prostor mezi prstencem OK a stěnou pneumatiky P se bude dále značit prostor PO. V tomto prostoru PO je možné umístit komoru K. Pneumatika P při zátěži v místě zátěžové deformace na komoru K dosedá a příčně ji uzavírá, podmínkou je aby deformace pneumatiky P překonala průřez celé komory K. Tím je umožněna správná funkce komory K pro dofukování pneumatiky P, místo uzavření se totiž komorou K posouvá a přečerpává vzduch směrem do pneumatiky P a umožňuje její dofoukání. Komora K může vyplňovat veškerý zmíněný prostor 1 cm, nebo být menší a přiléhat k prstenci OK, stěně pneumatiky P, nebo být mezi nimi, případné může být integrální součástí pneumatiky P, prstence OK nebo obou. Pokud komora K nevyplňuje celý průřez zmíněného prostoru PO, je s výhodou zbylý objem tohoto prostoru PO oddělen od tlakového prostoru pneumatiky; případně

je tento prostor i odvětrán do vnějšku pneumatiky P nebo může být tento prostor PO propojen se sáním komory K a vzduch z něj je na počátku huštění odčerpán a huštěn do pneumatiky P. Pokud dojde v tomto příkladě k deformaci větší než 1 cm, prstenec OK obdobně jako duše D pneumatiky P této deformaci uhne dovnitř pneumatiky P.

Příklad 2.

Na obr. laje znázorněn řez nedeformovanou pneumatikou P, prstencem OK umístěným poblíž vnitřní běhounové části stěny pneumatiky P a komorou K vloženou mezi prstenec OK a stěnu pneumatiky P. Na obr. 1b je pneumatika P deformována, a komora K je příčně uzavřena. Zatímco na obr. laje komora K umístěna v prostoru PO na jeho straně u prstence OK, na obr. 1c je komora K umístěna v prostoru PO naproti, a to u stěny pneumatiky. Na obr. Id je obdobná situace jako na obr. 1b avšak je doplněna duše D.

Příklad 3.

Protože prstenec OK by se mohl v pneumatice P volně pohybovatj a tím znemožnit správnou funkci^ je jej třeba na správném místě fixovat. Jednou z možností je umístit prstenec OK na duši pneumatiky P. Duše D po nafouknutí přilehne ke stěnám pneumatiky P, pouze v místě uložení prstence OK duše D nepřilne ke stěně pneumatiky P, ale ke stěně prstence OK a drží jej na místě. Protože hlavním úkolem prstence OK v tomto případě je definovat maximální průměr duše D v místě prstence OK a vymezit prostor PO pro komoru K nebo prostor samotné komory K, může být prstenec OK například z textilu, pouze musí mít jasně definovanou maximální délku obvodu prstence OK, která zabezpečí jeho dostatečnou vzdálenost od stěny pneumatiky P alespoň v části jeho obvodu. Toto již bylo popsáno a znázorněno na obr. 1 a, kde je znázorněn řez zatíženou pneumatikou P, prstencem OK a duší v místě umístění prstence OK a na obr. 2a ta samá situace pouze v příčném řezu. Obdobně je na obr. 2b je'příčný řez situace z obr. 1b v místě zátěže, kde je komora K příčně uzavřená zátěžovou deformac^ která je v řezu znázorněna již na obr. 1b.

Pro dofoukání pneumatiky P je v komoře K mezi místem její deformace a výstupem z komory K do pneumatiky P potřeba dosáhnout tlak alespoň stejný nebo mírně větší než je tlak pneumatiky P, a na opačné straně deformace jev komoře K potřeba dosáhnout podtlak, který umožní přisávání vzduchu ze zdroje z vnějšku pneumatiky P. Toto je třeba zabezpečit silami působícími na stěny komory K způsobujícími její uzavření. Tlak prstence OK ve směru na

- 6 komoru K musí být tedy dostatečný. Vzhledem k tomu^že na prstenec OK působí z jedné strany tlak duše a tím i tlak pneumatiky P a na druhé stejný nebo jen mírně vyšší tlak vzduchu v komoře K, je možné toto zabezpečit například již samotným tlakem duše D na prstenec OK, případně posílené o odstředivou sílu působící na prstenec OK ve směru uzavření komory K. Pokud by toto nebylo dostatečné, může být prstenec OK z tvrdšího materiálu kdy jeho předpětí bude dále působit ve směru uzavření komory K. Také může být za tímto účelem plochy na kterou působí tlak pneumatiky P zvětšená proti plošej kterou proti ní bude působit tlak vzduchu stlačovaného v komoře K tak, aby byla celková síla ve směru uzavření komory K větší než síla směřující proti uzavření komory K.

Komoru K je třeba připojit ke vstupu a výstupu, případně k regulačnímu prvku ideálně umístěným u ráfku. Je potřeba tedy vytvořit propojující interfejsy. Tyto musí být průchozí, pro výstup z komory K si mohou průchodnost udržet díky tomu, zeje v nich stejný tlak nebo přetlak proti tlaku pneumatiky P, na vstupu však v interfacech bude vznikat podtlak, který by mohl stěny interfejsu zbortit k sobě a znemožnit nebo ztížit proudění vzduchu jeho prostřednictvím. Proto jsou vhodné interfejsy s definovaným průřezem zajištěným tvarovou stálostí jejich stěn tak, aby odolali tlaku jejich okolí, tzn. tlaku pneumatiky P. Při jejich částečném zbortění, by proudící vzduch mohl také vytvářet nadbytečné teplo, což je nežádoucí stav. Interfejsy mohou být umístěné v zahloubení ve stěně pneumatiky P nebo duše D.

Komora K s prstencem OK může být integrována do duše D, čímž se zjednoduší její výroba i montáž.

Prstenec OK může mít nastavitelnou délku, při jeho montáži se tak zkrátí nebo prodlouží podle průměru pneumatiky P, do které je prstenec s komorou K umísťován. Jeden prstenec OK s komorou K, případně duše D s prstencem OK a komorou K může tedy sloužit pro různé průměry pneumatik P s tím, že se vždy pouze upraví délka prstence OK. Prstenec OK nemusí nutně být samostatnou částí, jeho úlohu může převzít samotná komora K, která bude mít definovanou délku v místě doteku s duší D pneumatiky P.

Na obr. 3a je znázorněn celý systém v jedné z nejjednodušších variant v tomto případě pro jízdní kolo. Jc zobrazen rozvinutý plášť v celém průřezu a v části délky pneumatiky P a ráfku 7, přičemž v plášti je integrována komora K. Komora K začíná v třícestném ventilu V.

- 7 který je umístěn na ráfku 7, dále pokračuje boční stěnou BS1 pneumatiky P do běhounové části BC pneumatiky P, kterou obejde celý obvod pneumatiky P a vrací se po boční stěně BS2 pneumatiky P k ráfku 7 kde se otevírá do vnitřního prostoru pneumatiky P. Komora K v tomto případě nemusí pokračovat až zpět k ráfku 7, jak je nakresleno, ale může být do vnitřního prostoru pneumatiky P otevřena již u běhounu BC. Přerušovanou šipkou je znázorněna interní cirkulace vzduchu z vnitřku pneumatiky P přes regulační prvek R a vstup V3 třícestného ventilu

V do komory K, kterou je posouván zejména podél běhounu zpět do pneumatiky P. Pouze při podhuštěné pneumatice P je regulačním prvkem R vstup V3 uzavřen, komorou K je však nadále odsáván vzduch z prostoru třícestného ventilu V ve kterém vzniká vakuum a tento si přisává z okolí O prostřednictvím jednosměrného ventilu JV až do okamžiku odblokování vstupu V3 regulačním prvkem R. Tento prvek může být ovládán automaticky ale i manuálně. Celá sestava na tomto obrázku tedy zjednodušeně sestává pouze z komory K, propojené s regulačním prvkem

R a jednosměrným ventilem JV.

Příklad 4.

Další možností fixace prstence OK je jeho vymezení od stěny pneumatiky P prostřednictvím stěn komory K. Komora K tak vyplňuje prostor mezi prstencem OK a stěnou pneumatiky P, přičemž prstenec OK v místě deformace pneumatiky P tlačí proti komoře K díky svému předpětíj které může být dáno tuhostí prstence OK, případně podpořenou tuhostí stěn komory K mimo místo deformace komory K. Pneumatika P deformuje komoru K v poměrně krátkém úseku její délky a tak, přesto že v místě deformace dojde ke zbortění stěny komory K a jejímu uzavíratelní, zbytek komory K udrží prstenec OK ve správné vzdálenosti a pomáhá zvýšit tuhost prstence OK v místě deformace. Tomu je dále možné napomoct tím, že komora K bude mít dostatečnou podélnou tuhost bránící připojenému prstenci OK ve vyosení. Tuhost prstenec OK proti prohnutí může být zvýšena tím, že bude mít řez například tvaru T nebo podobně.

Protože na vnější stěny komory K v tomto případě přímo působí tlak v pneumatice P, mohlo by dojít k jejímu zbortění směrem k prstenci OK v celé délce komory K, a tím by došlo k znefunkčnění komory K. Tomuto je možné předejít vytvořením komory K s dostatečnou tuhostí stěn nebo vytvořením komory K s předpětím stěn nebo jejím spojením s pneumatikou P, kdy stěna^ kterou se komora K dotýká stěny pneumatiky P, je k této stěně přilepena nebo je s ní přímo společně integrována nebo vyrobena přímo při výrobě pneumatiky P.

- 8 Příkladné vytvoření komory K s předpětím stěn je na obr. 4a, kde stěny komory K jsou nataženy mezi stěnou pneumatiky P a prstencem OK v místě, kde komora K není zatížena deformací pneumatiky P. Naopak na obr. 4b, kde se pneumatika P počíná deformovat, se stěny komory K počínají bortit tlakem mezi pneumatikou P a prstencem OK a také díky tlaku vzduchu v pneumatice P, který komoru K v tomto příkladě obklopuje. Na obr. 4c je znázorněna plně uzavřená komora K kde šedě znázorněné boční stěny jsou zborcené doprostřed komory K. Na obr. 4c je sice mezi stěnami komory K vidět bílý zbytek neuzavřeného prostoru, nicméně je to tak jen protoj abychom znázornili boční stěny komory K seskládané mezi prstenec OK a stěnu pneumatiky P. V praxi mohou být boční stěny zanedbatelně tenké, nebo pro ně může být v prstenci OK nebo stěně pneumatiky P vytvořené vybrání, nebo mohou seskládané stěny sami o sobě vyplnit prázdný prostor mezi nimij pokud jejich společná „složená“ délka je stejná jako jejich počáteční vzdálenost. Všechny stěny komory K tak na sebe neprodyšně dolehnou a komoru K neprodyšně uzavřou. Pokud je komora K vytvořena nezávisle na pneumatice P, je ji možné k pneumatice P, kromě již zmíněného přilepení, připojit například také profilovým zámkem vytvořeným na stěně pneumatiky P. Vrchní stěna komory K může být s výhodou vytvořena na jiném předpjatém prstenci kopírujícím stěnu pneumatiky P, ať už pevně spojeném s pneumatikou P nebo nikoliv. V praxi může být výška komory K v řádech mm nebo i desetin mm, což dále zjednoduší předpětí bočních stěn komory Tyto stěny mohou být vypjaty i pouhým tlakovým rozdílem mezi tlakem uvnitř a vně komory K.

Na obr. 4 je šířka prstence OK, na kterou z jedné strany působí tlak v pneumatice P zjevně větší než je šířka komory K působící na prstenec OK z opačné strany . Tímto rozdílem je možné zajisti^ aby síla směřující k uzavření komory K byla vždy větší než na odtlačení prstence OK od komory K a její neuzavření. S výhodou je celá strana prstence OK tlačící na komoru K hermeticky oddělená od vnitřku pneumatiky P. Tato hermeticky oddělená část může být odvětraná.

V komoře K je přesto, že je jednou svou částí, kterou deformace ještě neproběhla, otevřena svým výstupem do pneumatiky P, možné vytvořit mírný přetlak vůči pneumatice P a ve skutečnosti tam k tomuto bude při vyšších rychlostech docházet. Také k němu může docházet, pokud je výstup do pneumatiky P opatřen jednosměrným ventilem z důvodu odporu tohoto ventilu. Pokud by tento přetlak byl žádoucí, avšak nebyl dostatečný, je možné jej zvýšit přiškrcením výstupu komory K. Přetlak umožňuje, aby se stěny komory K rozložily rovnoměrně

- 9 směrem ven z komory K, jak je znázorněno na obr. 4d.

Komoru K je možné s výhodou vytvořit tak, aby v jednom okamžiku byla uzavřena deformací na dvou místech poblíž svého vstupu i výstupu. Tím se zabezpečí zvýšená výkonnost komory K v tomto příkladě, protože v opačném případě by alespoň jednou za otáčku byla komora K naplněna vzduchem z pneumatiky P, který by z ní musel být nejdřív v každé otáčce odčerpán a až po té by byl vytvořen dostatečný podtlak pro nasání vzduchu ze zdroje. Pokud však budou konce komory K dostatečně blízko u sebe tak, aby je deformace oba najednou uzavřela, nebo pokud se budou konce komory K překrývat, bude na vstupu komory K vytvořen trvalý podtlak. V přihlášce stejně jako v tomto příkladě se popisuje zejména komoru K opatřená ventilem na vstupu z vnějšího okolí, s vnitřní cirkulací vzduchu, nicméně, obdobně se bude chovat komora K s ventilem na výstupu do pneumatiky P. Pro zjednodušení se u příkladů nepopisují všechny varianty proudění vzduchu.

Příklad 5

Komoru K je možné vytvořit jako samostatnou a vložit ji mezi pneumatiku a duši. Na obr. 5a je na rozvinutém plášti duše uložená komora K a její komponenty připevněné na pásu ST materiálu, přičemž tento pás ST je v běhounové části BC spojitý po celém obvodu kola a plní tak funkci prstence OK. Pás ST je vložen mezi duši D a plášť pneumatiky P a po nafouknutí duše D je fixován. Vstup a výstup z komory K do duše D může být řešen obdobně jako na obr.3a, tzn. přímo do duše D, nicméně na obr. 5a je navíc přidaná schránka SC, která může mít dvě funkce. První z nich je znázorněná na obr. 5a, schránka SC chrání komponenty a jejich umístění v tomto případě u ráfku 7 a propojuje výstup z komory K a vstup V3 s vnitřkem duše D jediným výstupem VSC. Druhou významnou funkcí, která není na tomto obr. znázorněna, je však znázorněna na obr. 6a, může být oddělení cirkulace od samotného vnitřního prostoru pneumatiky P nebo duše D. V takovém případě by byl výstup VSH opatřen ventilem, který by propouštěl vzduch ze schránky SC, pouze pokud je pneumatika P podhuštěná. Schránka SC by tak byla samostatným tlakovým prostorem, ve kterém se udržuje přednastavený tlak a schránka SC tak slouží jako zásobník stlačeného vzduchu. Toto má výhodu že v případě poškození komory K nebo jejich komponent nedojde přes ní k úniku vzduchu z pneumatiky P. Dále, takto vytvořená komora K nemusí být zkonstruována příliš přesně, pokud z ní z nějakého důvodu dochází k úniku vzduchu do okolí. Schránka se po rozjetí kola opět natlakuje na přednastavenou hodnotu. Toto může být výhodné zejména u externí cirkulace, kdy vstup a výstup komory budou otevřeny do schránky SC. Schránka SC je také propojena do okolí O a pouze pokud je pneumatika P podhuštěná^ tak je výstup komory K přesměrován přímo do pneumatiky P. Ve schránce SC je tak tlak okolí, tzn. 1A a vzduch cirkuluje pouze mezi komorou K a schránkou SC a pouze pokud dojde k huštění pneumatiky P, tak si schránka SC přisává vzduch z okolí O. Mezi schránkou SC a okolím O může být ventily ale také nemusí, do okamžiku foukání nedochází k významnému sání z okolí O do schránky SC. Takovouto konstrukcí se předejde neustálému pumpování okolního vzduchu komorou K i s jeho nečistotami. Šířka komory K a prstence OK je poměrné zanedbatelná a stěny duše D je obtečou a vymezí se o vnitřní stěnu pneumatiky. Pokud by b komora K nebo prstenec /yly širší, duše by se místo do hora rozšiřovala do stran a snížila by tím průměr pneumatiky P, která by tak nenechala prostor pro komoru K. Tomu je možné zabránit už zmíněnou úzkou komorou, profilovanou stěnou pneumatiky nebo prstence OK v místě doteku s duší a pneumatikou, nebo umístěním duše do obalu, který definuje její nafouknutý průřez a ponechává prostor mezi duší a pneumatikou pro komoru K.

Komoru K je možno poměrně jednoduše vytvořit mezi duší a stěnou pneumatiky P tak, že komora K bude definována vrchní strany stěnou pneumatiky P, ze spodní strany prstencem OK a z boků bude utěsněna stranovými prstenci SO. Na prstenec OK i stranové prstence SO bude tlačit duše D, která je vymezí a zároveň natlačí stranové prstence SO ke stěně pneumatiky P. Natlačení stranových prstenců SO na stěnu pneumatiky P tyto součásti vzájemně utěsní a znemožní únik vzduchu z komory za stranové prstence. Podmínkou utěsnění je pouze vzájemný tlak větší než tlak v komoře K stlačeného vzduchu. Tento tlak je opět možno dosáhnout předpěfím stranových prstenců SO proti stěně pneumatiky P a/nebo zvětšením plochy stranového prstence^na kterou tlačí duše D ve směru natlačení proti stěně pneumatiky. Na obr. 4a je znázorněna takto vytvořená komora K, kde je plocha doteku stranového prstence SO s duší větší než plocha doteku stranového prstence SO se stěnou pneumatiky P.

Příklad 6

Interfejsy je možné vést stěnou pneumatiky P, pokud byly vyrobeny společně s pneumatikou P, také mohou být na stěnu pneumatiky P přilepeny, vedeny v k tomu určených úchytech, případně být fixovány tlakem mezi duší a pláštěm. Stejná tak mohou mít vlastní stranové prstence SO^ kterými bude definován jejich objem, jako byly popsány výše pro vytváření komory. Úlohu duše D může převzít guma, tenká fólie, blána, neprodyšný textil nebo jakýkoli materiál, který alespoň částečně oddělí tlakový prostor pneumatiky P od pláště

- 11 pneumatiky P. Takovýto pás materiálu také může, například, podélně kopírovat komoru K a po svých okrajích být neprodyšně spojen se stěnou pneumatiky P.

Vzduch proudící komorou případně jejím okolím^ při každé otáčce pneumatiku P ochlazujejCož je výhodné. Pokud okolí komory K není součástí tlakového prostoru pneumatiky P, je jej možné odvětrat nebo je z něj možné vzduch na začátku foukání odčerpat prostřednictvím komory čímž se pak po dobu huštění sníží tlak kolem komory a tím se zvýší její tuhost v otevřeném stavu.

V komoře K nemusí z pohledu přečerpávání vzduchu deformací dojít vždy k úplnému příčnému uzavření komory K deformací, pouze musí být zajištěno^ aby bylo z komory K odčerpáváno dostatečné množství vzduchu, případně jiného v ní obsaženého plynu, aby za deformací vznikalo vakuum případně tlak nižší než je tlak zdroje, ze kterého je plyn čerpán, například okolí pneumatiky P.

Příklad 7

Pokud je komora K vytvářena odděleně od pneumatiky P a může být její vrchní stěna v místě doteku se stěnou pneumatiky P nebo i zbytek okolí komory K opatřena měkkou gumou nebo pěnou a podobně, případně nafouknutým prstencem nebo polštářem, která absorbuje podélné i příčné vibrace mezi komorou K a stěnou pneumatiky P nebo síly působící vzájemný dočasný podélný nebo příčný posun mezi pneumatikou P a komorou K a zároveň může vymezit vzdálenost komory K od pneumatiky P.

Příklad 8

V patentové přihlášce PV 2008-97 je popsáno Zařízení pro úpravu tlaku v pneumatikách, sestávající z komory (Ky s tvarovou pamětí a ventilu. Ventil ^V^je třícestný, se vstupy propojenými s vnějším okolím ^a vnitřním prostorem pneumatiky, přičemž jeden vstup yV1Y je opatřen ventilem fJVX další vstup XV2ý je připojen k tvarové komoře (KY a poslední vstup {V3Yie propojen s uzavíracím prvkem

Toto zařízení umožňuje kromě jiného interní nebo externí cirkulaci vzduchu mezi komorou K a vnějším okolím pneumatiky^ případně mezi komorou K a vnitřním prostorem pneumatiky P To kromě sníženého namáhání komory K a souvisejících součástí z důvodu^e v

- 12 komoře K je po většinu jejího života relativně konstantní tlak umožňuje v případě, že komora K je vytvořena tak, aby byla uzavřena najednou u svého vstupu i výstupu alespoň jednou během otáčkyja tím eliminovala tzv. mrtvé objemy. U takto vytvořené komory K je v zásadě jedno jak veliké jsou objemy interfejsů apod^ protože komora K tyto v okamžiku foukání vyprázdní a vytvoří na svém vstupu trvalé vakuum případně přetlak. Tento princip je v této přihlášce zmíněn už v příkladě 4. U zařízení dle této přihlášky se výrazně projeví tato výhoda z důvodu, že komora

K umístěná u běhounu je poměrně vzdálená od ráfku a propojující interfejsy budou poměrně dlouhé a s velkým vnitřním objemem.

Příklad 9

Bezdušová pneumatika P může obsahovat komoru K, která je svým koncem otevřená do záložní duše D, nebo jiného uzavřeného smrštitelného nebo sbalitelného vaku. Pokud pak dojde k úniku vzduchu z pneumatiky P, komora K dofoukává duši D, která postupně vyplní objem pneumatiky P a udržuje ji pojízdnou i v případě, že je pneumatika P poškozena a netěsní.

Je možné například navinout smrštěnou duši na ráfek a tato se tak pak nafoukne pouze při poškození pneumatiky P. Takovéto příkladné provedení je znázorněno na obr. 6a, kde výstup VSC ze schránky SC je propojen jednosměrným propouštěcím ventilem VP do prozatím nenafouklé duše D znázorněné zde balónkem.

Protože nepoškozená pneumatika P běžně uchází o několik procent měsíčně, a v tomto případě by pozvolna se nafukující duše D byla nevhodná z důvodu, že by mohla například napůl nafouknutá duše D v pneumatice P kmitat, je možné tomu předejít několika způsoby. Duše D může být opatřena otvorem směrem do pneumatiky přičemž do duše D je dohušťován vzduch kompenzující běžný únik pneumatiky P a/nebo přes duši D proudí vzduch při interní cirkulaci a tento vzduch z duše D uniká přes otvor do pneumatiky P. Tím, že je duše D předpjatá, snaží se tohoto vzduchu sama zbavit a vytlačit ho do pneumatiky P. Pouze pokud pneumatika P uniká větší rychlostí a dofukování tak probíhá po delší dobu, vzduch z duše D se nestihne přemístit do pneumatiky P a duše D se tak nafoukne do celé pneumatiky P. Velikost otvoru z duše D do pneumatiky P může být předem daná nebo může být regulována nebo uzavřena jakýmkoli regulačním prvkem, škrtícím nebo uzavíratelným ventilem případně na základě tlaku v pneumatice P. I pokud dojde k pouhému dostatečnému přiškrcení tohoto otvoru₍ kdy bude do duše D přicházet více vzduchu než přes otvor odcházet do pneumatiky R bude se duše D

- 13 nafukovat.

Regulační prvek regulující otvor mezi duší D a pneumatikou P může být s výhodou stejný regulační prvek R, který uzavírá poslední vstup V3 třícestného ventilu V. Tento prvek tak může najednou uzavřít vstup V3 i otvor z duše D do pneumatiky P nebo může být dvoupolohový a při malé ztrátě tlaku pouze uzavřít vstup V3 a ponechat otvor z duše D do pneumatiky P otevřený, pokud však dojde k výraznějšímu poklesu tlaku v pneumatice P, uzavře i otvor z duše D do pneumatiky P.

I samotná schránka SC může být tvořena smrštěnou duší D. Takový příklad by na obr. 5a vypadal tak, že SC = D a pokud pneumatika P bude unikat rychleji, než bude doplněna přes výstup VSC, což je dáno jeho průchodností, odporem případně škrcením, nebo může být opatřen ventilem, duše D se bude zvětšovat až do celého objemu pneumatiky P a pokud se pak výstup VSC uzavře, duše D nahradí těsnící funkci pneumatiky P.

Příklad 10

Obdobně může regulační prvek řídit vstup vzduchu do duše D. V případě správně nafoukané pneumatiky P dochází k cirkulaci vzduchu mezi pneumatikou P a komorou K nebo mezi vnějším okolím O a komorou K. Pouze při aktivaci uzavíracího prvku R a uzavření vstupu V3 dojde zároveň k přesměrování toku vzduchu původně proudícího z komory K do vnějšího okolí O nebo do vnitřního prostředí pneumatiky P tak, že vzduch proudí přímo do duše D. Opět může být uzavírací prvek R několika-polohový s tím, že při malém úniku směřuje vzduch z komory K do pneumatiky P mimo duše D a pouze při větším a/nebo rychlejším úniku směřuje vzduch z komory K do duše D.

Také může uzavírací prvek R v případě interní cirkulace při větším úniku nejdříve pouze přesměrovat výstup komory K do duše D, přičemž však zůstane vstup komory K otevřen do pneumatiky P a dojde nejdříve k pouhému přečerpání stlačeného vzduchu z pneumatiky P do duše D a pouze po přečerpání vzduchu z pneumatiky P do duše D se vstup z komory K dočasně nebo trvale uzavře a v případě že je pneumatika P nadále podhuštěná^ tak bude pokračovat přisávání vzduchu z vnějšího okolí O přes jednosměrný ventil a komoru K do pneumatiky P.

Takovéto přečerpání vzduchu je výhodné protože komora K má daný pracovní objem a přečerpání např. 1 litru vzduchu pod tlakem 3A z pneumatiky je výhodnější než přečerpání 1

- 14 litru vzduchu pod tlakem 1A z okolí O.

Obdobně v případě externí cirkulace^kdy při správně nafoukané pneumatice P se vzduch pouze přesouvá z vnějšího okolí O do komory K a zpět do vnějšího okolí a při malé ztrátě tlaku pak může být vzduch čerpán z okolí O přes komoru K a pak přes jednosměrný ventil přímo do pneumatiky P nebo do duše D, která může být opět opatřena otvorem propojujícím duši a pneumatiku P. Pouze při větším úniku pak může být vzduch z komory K směřován přímo do duše D. Také v tomto případě může nejdříve regulační prvek R přesměrovat sání komory K tak, aby nejdříve došlo k přečerpání stlačeného vzduchu z pneumatiky P do duše D a až poté k dofúkování z vnějšího okolí O. Regulační prvek R může být více než dvoupolohový, podle tohoj kolik kombinací je potřeba obsloužit.

Příklad 11

Regulační prvek R musí pro svou správnou funkci být alespoň částečně umístěn v prostředí, kterého správný tlak hlídá. Pokud dojde v pneumatice P k rychlému poklesu tlaku a k nahrazení těsnící funkce pneumatiky P těsnící funkcí duše D, regulační prvek R je vhodné propojit s vnitřním prostředím duše D. Toto je možné dosáhnout umístěním regulačního prvku R do odděleného prostoru propojeného s vnitřním prostorem pneumatiky P. Pouze pokud dojde k nahrazení těsnící funkce pneumatiky P duší, respektive k rychlému nebo významnému úniku tlaku z pneumatiky P, toto propojení se přeruší a nahradí propojením tohoto odděleného prostoru s duší. Do tohoto okamžiku může být oddělený prostor s regulačním prvkem R propojen pouze s pneumatikou P nebo s pneumatikou P i s duší. Tento okamžik a změna propojení může být určen a iniciován přímo regulačním prvkem nebo také například nafouknutím duše D na určitou stanovenou hodnotUj kdy stěna duše D mechanicky přepne propojení tohoto prostoru. Tento prostor tak může být s výhodou propojen s otvorem z duše D do pneumatiky P, kdy po uzavření otvoru dojde také k oddělení tohoto prostoru od vnitřku pneumatiky P, avšak propojení s duší zůstane zachováno.

Pokud je regulační prvek řízen elektronicky na základě údajů ze senzorů, mohou být v pneumatice P a duši samostatné senzory, pouze se bude regulační prvek řídit tím, který se nachází v utěsněném prostředí. Senzor však může být umístěn i v úplně odděleném prostoru, například hermeticky uzavřeném pytlíku, na který však alespoň částečně tlačí vzduch v pneumatice P nebo pak stěna duše D po její nafouknuti a vyplnění vnitřního prostoru

- 15 pneumatiky P.

Senzory pro odečet tlaku se stávají standardní výbavou automobilů. Proto, že je známá kapacita komory a tím i pumpy na otáčku, a zároveň rychlost otáčení je možné po začátku úniku definovat, zda je například propíchnutí pneumatiky příliš veliké a komora K jej dokáže kompenzovat pouze po omezenou dobu. V tom případě může doporučit řidiči, aby zastavil na bezpečném místě, respektive ho informovat] jak daleko ještě dojede. Pokud je senzor umístěn v pneumatice mimo záložní duši, a dochází k pomalému úniku tlaku, systém ví] jakou rychlostí je duše nafukována a zjistípak rychle duše převezme těsnící funkci pneumatiky. Opět, pokud systém určí, že komora nestihne únik kompenzovat, může o tom řidiče informovat s předstihem. Pokud je propíchnutá pneumatika s podstavcem se švy, případně záložní duší se švy, senzory zaznamenají pokles tlaku v pneumatice a poté rázový nárůst v okamžikUj kdy se roztrhly švy. Poté dojde buď k poklesu, nebo nárůst tlaku, který se zastaví po dosažení přednastaveného tlaku. Pokud dojde k poklesu, z jeho rychlosti systém určí, zda se duše stihne dofoukat včas nebo nikoli. Senzor, resp. systém může být propojen s referenčním prostorem případně získat informaci o otevření jednosměrného ventilu komory, který indikuje huštění nebo z jiného segmentu komory z kterého získá doplňující informaci například, že systém začal hustit, jaký je rozdíl tlaků zásobníkového prostoru a pneumatiky a podobně, může se tím obejít i bez informace o otáčkách kola, respektive si tuto informaci sám dovodit.

Nahrazení těsnící funkce duší může být řidiči nebo jezdci indikováno například elektronicky nebo i optickj/ kdy například nafukující se duše D, nebo regulační prvek nebo odpojení pneumatiky P od prostoru umístění regulačního prvkuj vysune ven z ráfku viditelný indikátor, nebo je stěna pneumatiky P opatřená průhledným okénkern na které se přitlačí viditelná stěna duše D a podobně.

V příkladech uváděná komora K je umístěná u běhounu pneumatiky P, může však být umístěna kdekoli] kde dochází ke změně vzdáleností stěn pneumatiky nebo pneumatik P, připadne ráfku při zátěži.

Příklad 12

Prostor pro komoru může být vytvořen vložením kolébky HR mezi pneumatiku P a ráfek jak je znázorněno na obr. 7a až 7c. Kde obr. 7a znázorňuje sestavu bez kolébky, obr. 7b pak

deformací zatíženou pneumatiku P s kolébkou HR a obr. 7c kde je odlehčená pneumatika P s kolébkou HR. Díky kolébce HR byl mezi pneumatikou P a ráfkem 7 vytvořen prostor, kde je větší deformace pneumatiky P, než u sestavy znázorněné na obr. 7a, kde by k deformaci v tomto místě nedocházelo nebo by byla minimální. Kolébka HR může být samostatná, nebo součástí pneumatiky P nebo ráfku 7.

Příklad 13

Komora K nebo jakákoli pumpa může být vložena mezi dvě spřažená kola například u dvoumontáže. Na obr. 8 je znázorněna komora K umístěná mezi dvěma pneumatikami P’ a P”. V nezatíženém místě na obrázku nahoře je komora K průchozí, v místě zátěže dole je komora K vzájemným přiblížením deformovaných pneumatik P¹ a P” uzavřena.

Komoru K je možné připevnit napevno k ráfku 7 nebo některé pneumatice P, s výhodou se však dá mezi pneumatiky pouze vložit okruží s komorou K profilově odpovídající profilům stěn pneumatik. Takovéto okruží pokud je vyvážené bude mít tendenci zůstat souosé s koly. Zároveň může být proti stěnám pneumatik předpjaté, nebo umístěné na stěně tak, aby sbíhající se stěny pneumatik nad ním vytvořily zúženi.

Komoru je také možné mezi pneumatiky vložit postupně, kdy je komora K součásti nebo ve tvaru pásu s definovanou šířkou profilu který je postupná navíjen mezi pneumatiky a po navinutí jsou konce spojeny zámkem. Jednoduše je tak možné vytvořit i komoru s překrývajícími se konci) jak je znázorněno na obr. 8b, kde je komora K po navinutí mezi pneumatiky stažená a fixovaná páskou B se zámkem ZA. Obdobně komora K může být zamčena sama o sebe bez potřeby pásky B. Páska může tvořit ochranu proti propíchnutí a podobně, případně sloužit jako šablona pro nalezení správného místa s vhodnou vzdálenosti mezi pneumatikami a podobné.

Navíjená komora je výhodná jednoduchostí instalace i univerzálností kdy jedna šířka komory K bude použitelná pro různé profily pneumatik, respektive pro různě vzdálené pneumatiky.

Obr. 7a nepracuje se správnými proporcemi, ve skutečnosti budou oba přikrývající se konce komory K umístěny téměř ve stejné vzdálenosti od osy otáčení - komora K může mít minimální průměr, resp. vzdálenost stěn i v řádech desetin mm a proto je rozdíl vzájemných vzdáleností konců překrývajících se konců komory K od osy otáčení^ vzhledem k poloměru na kterém budou konce komory K ležet zanedbatelný. Proto by vzdálenost stěn pneumatik, se

- 17 kterými sousedí, měla být u obou konců komory K obdobná, pokud by tomu tak ale nebylo, může být komora K profilovaná tak, aby tento rozdíl kompenzovala.

Na obr. 8c je příčný řez komorou K, vloženou mezi dvě táhla TL_; která ji vymezují od stěn pneumatik P* a P“. Komora K a táhla TL jsou ve správném poloměru fixována páskou B. Přerušované šipky ukazují směr pohybu stěn pneumatik při zátěži, tento pohyb pak prostřednictvím táhel TL uzavře komoru K.

Na 8d je obdobná situace, pouze komora K je umístěna přímo u stěny pneumatiky £1

Příklad 14

Na obr. 8e je komora K opřena o násobič tlaku MU, který je dále opřen o táhlo TL, které je v tomto případě nahuštěné na tlak pneumatiky P. Protože násobič tlaku MU má větší plochu sousedící s táhlem TL než plochu sousedící s komorou K, nemá vzduch stlačovaný v komoře K na tlak pneumatiky P sílu odtlačit násobič tlaku MU do táhla TL, a v komoře K dojde vždy k neprodyšnému uzavření komory K deformací pneumatik. Pokud však dojde k větší deformaci pneumatik než je potřeba pro samotné uzavření komory K, dojde k částečnému zborcení nahuštěného táhla TL po dobu takovéto deformace, a poté k jeho napřímeníj přičemž funkce komory K je plně zachována.

V tomto příkladě bylo popsáno táhlo TL, nahuštěné na tlak pneumatiky P. Není to však nezbytné, pokud se táhlo TL propojí s výstupem komory K a táhlo TL je tedy komorou K huštěno, díky násobiči tlaku MU bude komora schopná vždy dosahovat větší tlak než je tlak v táhlu TL a bude jej dohušťovat do přednastavené hodnoty tlaku. Táhlo TL tak může sloužit jako zásobník stlačeného vzduchu případně jako schránka SC.

Na obr. 8f je znázorněna obdobná situace, pouze táhlo TL svými úzkými konci přesahuje komoru směrem až ke stěně pneumatiky P¹ a vymezuje správnou vzdálenost_z komory K od této stěny. Při deformaci pneumatik se pak první bortí komora^ tyto úzké konce táhla TL^ dochází k huštění.

Na obr. 8g jsou táhla opatřená kloubem a tím tvoří páku NU, která může zvětšovat sílu

- 18 uzavírající komoru K.

Zařízení popsaná na obr. 8 jsou popisována u dvoumontáže, nicméně obdobně budou fungovat i u samostatné pneumatiky například mezi pneumatikou P a ráfkem 7, nebo mezi protilehlými stěnami pneumatiky. Obdobné může táhlo TL pohlcovat přebytečnou deformaci, pokud je spojené s ráfkem nebo pneumatikou. Také je deformační schopnost táhla TL možno zabezpečit předpružením, místo nafouknutí bude tvořeno například pružinovým plechem a podobně. Huštěné táhlo má zejména výhodu ve své lehkosti, přitom pevné fixaci na svém místě, zjednodušuje montáž a nalezení správného místa zejména v kombinaci s navíjenou komorou K, zároveň může tvořit zásobníkový nebo referenční prostor a přitom ještě řeší problém nadměrné deformace^kdy jí jednoduše „uhne“^však předtím zabezpečí uzavření komory deformací.

Příklad 15

Na obr. 8a je dáte zobrazena komora K¹ v pneumatice Pj kde komora K¹ s prstencem OK je umístěna na podstavci OD. Tento může být čistě ve formě pevného mezikruží umístěném na ráfku T, může však být doplněn nebo nahrazen deformační zónou pohlcující nadměrné deformace pneumatiky. Takovéto provedení je s výhodou ve tvaru znázorněnou na obr. 9a^kde je gumové, textilní nebo podobné mezikruží tvořené dvěma vrstvami materiálu spojenými po vnějším i vnitřním obvodě mezikruží. Navíc mohou být dodatečně, stejně jako na obrázku^ vzájemně spojené například švem. Jeho úkolem je definovat průřez podstavce OD po jeho nafouknutí. Šev je znázorněn spirálovitou přerušovanou čarou. Nenafouklé mezikruží podstavce OD v řezu je pak znázorněno na obr^b, poté na 19c je částečně a naT9d plně nafouknuté. Jeho maximální nafouknutý průměr může být vestavěný nebo definovaný prstencem OK, zespodu pak může být propojen s ráfkem 7.

Podstavec OD může mít vlastní konstruované předpětí a být nafouknut na tlak pneumatiky, také může být s výhodou vypuštěný a sbalený u ráfku 7 s tím , že po detekci podhuštění je do něj z pneumatiky vpuštěn vzduch a on se díky předp^tíjjpří padne odstředivé site zvětší na plný průměr. Pokud se rozvinul zejména díky odstředivé síle, po zastavení se může vrátit zpět do nerozvinuté polohy buď díky předpětí ve svých stěnách, nebo díky jeho vypuštění. Podstavec OD, pokud je rozvíjen odstředivou silou, nemusí obsahovat nafukovací součásti a ve své rozvinuté poloze je díky odstředivé síle, přičemž však proti pneumatic^ respektive komory může působit nejenom odstředivou silou^ale i tímj že ve směru kolmém na směr deformace

- 19 pneumatiky bude tuhý, případně může pružit při nadměrné deformaci pneumatiky. Takovýto příklad je znázorněn na obr. 10b kde je podstavec ve sbalené podobě a na obr. 10c je rozvinut Y . \ díkjz odstředivé síle. Jeho tři díly se otočili ve směru hodinových ručiček kolem kloubů znázorněných černými kolečky a zaujali polohu^ kdy ve směru pohybu stěny pneumatiky je podstavec tuhý. Kolmice k ose rotace je znázorněna tečkovanou čarou. Zpět do svinuté polohy se konstrukce vrátí například díky pružinám v kloubech po odeznění odstředivé síly. Konstrukce je pouze příkladná, obdobně mohou se díly do sebe zasunovat vodícími drážkami a podobně. Pumpa umístěná na konci může kopírovat část obvodu pneumatiky nebo i celý obvod. Protože u ráfku je obvod menší než u pneumatiky, delší pumpa by se mohla ve sbalené poloze překrývat a rozbalovat postupně^ nebo být zvlněná a podobně.

Pokud je podstavec OD nafukovací, s výhodou může být nafouknut na větší tlak, než pneumatika. Toto zabezpečí stabilitu podstavce OD při jeho jednodušší konstrukci.

Nafouknutý podstavec OD také s výhodou může sloužit jako zdroj stlačeného vzduchu stejně jako schránka SC popsaná v příkladě 5. Komora tak bude dohušťovat podstavec OD, ze kterého bude doplňována pneumatika dle potřeby. Podstavec může mít například tlak 3,5 A, propouštěcí ventil do pneumatiky může mít odpor 0,5A a správně nafoukaná pneumatika tlak 3A. Pokud tlak pneumatiky klesne, propouštěcí ventil se otevře, pneumatika se postupně při foukne a komora dohustí podstavec OD na původní tlak 3,5A. Je vhodné pouze zajistit, aby úbytek vzduchu z podstavce OD. který by směřoval k narušení jeho opěrné funkce, byl pomalejší, než jeho doplnění z komory K do podstavce OD. V zásadě by k tomu ale nemělo dojít, protože v prstenci OD bude tlak vždy větší než tlak v pneumatice.

Šev spojující stěny podstavce OD může být navržen tak, aby stěny podstavce udržel spojené pouze při určitém rozdílu tlaku mezi pneumatikou a podstavcem. Pokud bude propouštěcí ventil mezi podstavcem a pneumatikou dimenzován tak^ aby dokázal kompenzovat pouze omezený únik pneumatiky, bude se rozdíl tlaku mezi podstavcem a pneumatikou zvyšovat a na šev bude působit zvětšující se síla. Při určitém rozdílu tlaku pak šev praskne a stěny podstavce se budou rozšiřovat, až zaplní celý objem pneumatiky. Podstavec tak začne sloužit obdobně jako duše D pro případ velkého propíchnutí pneumatiky. Šev může mít definované slabé místo, aby bylo párání švu pouze ve správném okamžiku, a také postupné a bezpečné. S výhodou se může výstupní tlak komory K snížit z 3,5 A na 3 A po roztržení švů.

- 20 Pokud je tlak podstavce OD stejný jako tlak pneumatiky a podstavec je ve své poloze držen například tuhostí svých stěn, předpjatým prstencem OK případně tím že podélně odděluje dva tlakové prostory pneumatiky, bude to fungovat obdobně, pouze nebude třeba snižovat výstupní tlak komory.

Komora i podstavec a všechny součásti tak můžou v pneumatice zabírat poměrně málo místa, a zároveň být poměrně tuhé, přesto zajistí kompenzaci běžných úniků, i zajištění hermetičnosti v případě propíchnutí pneumatiky.

Příklad 16

Každá pneumatika má optimální výšku deformace, v praxi je ji obtížné udržet z důvodu měnících se podmínek zatížení nákladem a podobně. Komora umístěná na podstavci může být konstruována tak, aby v ní došlo k plnému uzavření, pouze pokud se pneumatika při zátěži deformuje více než je optimální. Zároveň nafukovací podložka ve formě podstavce zajistí, že k pumpování dojde i pokud je deformace větší než je pro pumpování potřeba, jednoduše pumpa uhne nebo se nadměrná deformace pohltí v nafukovacím polštáři. Tento však může být nahrazen i pružinovým materiálem a podobně. Při potřebě odpouštění pneumatiky může být tato opatřena odpouštěcím ventilem, nebo se na nižší než žádaný tlak může dostat běžnými úniky. Tyto je možné zvýšit i zvolením méně kvalitních materiálů těsnících vrstev pneumatiky^ což povede k dalším úsporám ve výrobě.

Nafukovací mezikruží se lehce vloží mezi pneumatiku P a ráfek 7, poté montáž může pokračovat následovně: nafukujeme vzduch do komory K, ze které postupuje do podstavce OD a nafoukne jej a zafixuje o ráfek 7, obvod pneumatiky P nebo obojí. Poté vzduch uniká z podstavce přímo nebo přes ventil do pneumatiky a hustí ji. Po nafoukání pneumatiky budou mít všechny součásti optimální tlak a systém se bude při jízdě snažit je udržet. Pokud je součástí i regulační prvek R ve formě referenčního prostoru obsahujícího stlačený vzduch jako referenční médium, může být tento referenční prostor propojen s prostorem pneumatiky jednosměrným ventilem. Při nafoukání pneumatiky se z ní přes jednosměrný ventil natlakuje i referenční prostor. Poté se bude regulační prvek R snažit udržet stejné podmínky. Zvýšení žádaného tlaku pak dosáhneme pouhým nafoukáním pneumatiky na vyšší tlak, čímž se překalibruje na nový tlak i regulační prvek R.

- 21 Příklad 17

Byl popsán zejména nafukovací podstavec ve formě spirály, nicméně může být ve formě soustředěných kruhů, nebo podobně, může však být i poměrné nízké na pevné podložce. Spirála může být vytvořena navinutím jedné nebo několika hadic na sebe, vrstvy mohou být spojeny zámkem, například suchým zipem. Vrstva může mít přesně definovaný maximální příčný průřez nebo délku bez ohledu na vnitřní tlak ve vrstvě. Pokud je například mezi komorou a stěnou pneumatiky nafouknutá kruhová vrstva s definovaným průřezem s výškou stěny 1 cm, bude komora zatížená, pouze pokud se pneumatika deformuje o 1 cm. Pokud bude tento kruh mít proměnlivou délku, bude se nafukovat až do okamžiku, kdy se opře o stěnu pneumatiky. Tím je možné vymezit vzdálenost pro komoru od pneumatiky. Tento kruh může mít odlišný tlak než je tlak podstavce, aby se přes něj pneumatika lehčeji dostala ke komoře.

Kromě vymezovací funkce bude tento kruh tvořit stabilizační oporu, aby byla celá sestava ukotvena jak o ráfek, tak i o pneumatiku. Podstavec může obsahovat průduchy, aby pneumatiku neoddělil na hermetické části, pokud to bude aplikace vyžadovat, na druhou stranu pokud sestava bude více stabilní tím, že bude z obou stran podepřená samostatnými tlakovými prostory, je možné je hermeticky oddělit, případně alespoň minimalizovat vzájemnou výměnu vzduchu mezi těmito prostory pneumatiky. Tyto prostory mohou být propojeny jednosměrně ventily s odporem, ventily které se otevřou pouze při určitém rozdílu tlaku mezi prostory škrtícími ventily nebo škrtícími otvory. V zásadě může být podstavec tvořen pouze blánou nebo tuhou stěnou oddělující dvě částí pneumatiky, která je ve své poloze držena rovnováhou tlaků ze svých stran. Měla by však být předpjatá ve svém větším průměru nebo by měly být prostory hermeticky odděleny nebo musí mít sama dostatečnou konstrukční tuhost, aby se nezbortila. Případně může být podstavec tvořen stěnami dvou souběžných tubusů vedoucích pneumatikou, jak je naznačeno na obrázku 10a nebo může být veden mezi nimi. Tubusy mohou být s výhodou součástí jediné duše, pokud bude alespoň v jednom místě překřížená, mohou být i z několika různých duší. Na obr. jsou tubusy označeny D a D* přičemž jejich stěny jsou znázorněny tečkovanou a přerušovanou čarou.

Z opačné strany komory pak může být zámek, který zamkne maximální průměr podstavce. Například může být z této strany komory páska suchého zipu a opačná páska bude se postupně roztahovat po zvětšujícím se obvodě podstavce, až do okamžiku kdy se tyto pásky

- 22 dotknou a spojí. V tom okamžiku se zafixují všechny průměry jednotlivých vrstev sestavy. Takto je možné vytvořit univerzální sestavu pro různé průměry pneumatik i ráfků. Komoru je možné velice jednoduše propojit po stěně podstavce nebo pod ním se součástmi u ráfku.

Podstavec může mít při montáži tvar neúplného kruhu, tzn., že mu bude chybět například kruhová výseč, při jeho nafoukání (nebo vyfouknutí, podle toho^ čím je iniciováno jeho zaujetí správné polohy) se rozroste na plný kruh. V místě uzavřené kruhové výseče se vytvoří spoj, a mezi stěnami tohoto spoje mohou být fixovány hadice interfejsů, referenční prostor a podobně. Obdobně může být přerušena duše v jednom místě a tvořit neúplný kruh, kdy se čela tohoto kruhu spojí až při nafoukánu Mezi těmito čely pak může vést přívod do komory od ráfku a podobně.

Příklad 18

Komora nebo pumpa nemusí být plně zatěžována až do okamžiku než je potřeba. Na obr. 9e je komora K na podstavci OD vzdálena od pneumatiky P přestc^ že pneumatika je v tomto místě deformována. Podstavec je tvořen souosými dutými kruhy nahuštěnými na tlak vyšší než je tlak okolí O pneumatiky, například byly nahuštěny najednou s ručním huštěním pneumatiky na tlak pneumatik. Po detekci podhuštěnosti pneumatiky^ je vypuštěn poslední kruh pod komorou K do okolí O pneumatiky P. Tlak v pneumatice tlačí na stěny tohoto kruhu a zmenší jeho objem na nejmenší možnou hodnotu, zároveň stěny zaujmou předpjatou polohu, která posune komoru ve směru k pneumatice, jak je zobrazeno na obr. 9f. Obr. 9g znázorňují obdobné vypuštění a narůst celé opory OD.

Na obr. 9k je znázorněn podstavec OD, na němž jsou švy znázorněné přerušovanou čarou vedeny od ráfku 7 směrem k obvodu podstavce. Tyto švy tak vymezí mezi sebou částečně oddělené prostory a tím i vzdálenost protilehlých stěn podstavce při nafouknutí na běžný tlak. Zároveň vytvoří relativně uniformní kruhový prostor na konci mezi koncem švu a obvodem podstavce. Tento může být podpořen dalším kruhovým spojem mezi konci švu a obvodem podstavce, který vytvoří nad sebou nárazníkový prostor a pohltí případné nadměrné deformace, které by mohli šev poškodit. Šev se tak může poškodit zejména díky rozdílu tlaků mezi podstavcem a pneumatikou anebo jinému předdefinovanému mechanickému impulzu. Takovýto podstavec je jednoduše vyrobitelný spirálovitým překrytím například jednoho kusu materiálu v několika vrstvách a poté jeho spojení v místech švu znázorněného přerušovanou čarou a trvalých

- 23 spojů znázorněných dvou-tečkovanou čarou. Takto může vzniknout i komora mezi dvěma obvodovými trvalými spoji, přičemž pokud je její spodní spoj dostatečné pevný a široký, může fungovat i jako prstenec OK. Celý systém tak může vzniknout v jediném úkonu, kdy jsou vrstvy spojeny například vulkanizací vrstev gumy ve form^ která přitlačí k sobě pouze místa trvalých spojů a švů. Stejný podstavec v řezu před spojením vrstev je na obr. 9i, přičemž budoucí spoje jsou označeny písmeny X. Šipka kolem odstavce na obr. 9k ukazuje délku obvodu trvalých spojůj a tím zároveň i délku komory K v tomto příkladě. Je tedy takto možné v jednom kroku vytvořit i komoru libovolně delší než obvod pneumatiky. Spojovaných vrstev může být libovolné y množství. Komora se může překrývat nejen podélně vedle sebe^le i svisle nad sebot\ tak, že komora bude navinuta spirálovitě na sebe. Toto je také možné zajistit v jednom výrobním kroku.

Na obr. 9m a 9n jsou další varianty vytvoření podstavce OD, kdy je tento navíjen ve formě dvoulinky ve vrstvách na sebe, čímž se zajistí boční stabilita. Pokud středem dvoulinky je vedeno lanko znázorněné pěticípou šedou hvězdou, toto táhne protilehlé válce dvoulinky k sobě a zároveň k ráfku 7. Na poslední vrstvě může být položena komora K případně oddělená od pneumatiky další vrstvou dvoulinky s výhodou nespojené s vrstvami dvoulinky pod komorou. Na obr. 9n je užší dvoulinka bez překrytí komory další vrstvou dvoulinky.

Pokud se komora K navíjí spirálovitě a lanko určuje maximální délku dvoulinky, vnitřní a vnější obvod podstavce se budou při nafukování^vzájemně otáčet. Pokud pak lanko na svém konci se spojí s pneumatikou P nebo ráfkem 7 nebo jinou propojenou součástí, vymezí se tím i průměr podstavce OD. Nafukovací část podstavce může mít větší průměr před nafouknutím než je průměr ráfku, čímž se na něj jednoduše nasadí. Pokud je předtím spojená s pneumatikou, namontuje se jednoduše společně s pneumatikou. Obdobně může být podstavec při montáži umístěn na ráfku a jeho maximální obvod je menší než obvod patky nebo vnitřní strany běhounu, což ulehčí montáž pneumatiky. Po nafoukání se pak podstavec napřímí do pneumatiky a zaujme finální polohu. Takto se zvětšující podstavec může například až při pevném dosednutí na ráfek zafixovat hadičky interfejsů, které se do té chvíle volně odvíjeli spodní částí podstavce, také po konečném nafouknutí může finálně zafixovat další části mezi pneumatikou a ráfkem, jako například tlakové senzory, generátor energie a podobně.

- 24 Příklad 19

Na obrázcích 11 až 15 je znázorněna komora K dělená na dvě části KS a KC. Přesto, že v některých příkladech je v jedné části dělené komory tlak vyšší než v druhé, přesto je možné, £ aby část s nižším tlakem zabezpečila /tlačení té s vyšším tlakem. Tohoto je možné dosáhnout například použitím násobiče tlaku MU popsaného v příkladě 14, případně jiného typu páky.

V těchto příkladech se popisují zejména oddělené části komory, vždy alespoň jedna z nich může být totožná s již popsanou oporou OD respektive táhlem TL, duší

Na obr. 11a je znázorněna podélně dělená komora K, která má 4 vyústění vedená do okolí O pneumatiky P nebo do vnitřního prostoru pneumatiky P. Vyústění I vede do okolí O, a vyústění II až IV vedou v tomto příkladě do prostoru. Rozhraní okolí O a pneumatiky P, v podstatě se jedná o stěnu pneumatiky nebo ráfku^ nebo jiné součásti oddělující vnitřek pneumatiky od vnějšku pneumatiky, je znázorněna dvoutečkovanou přerušovanou čarou, oblast nad ní je okolí O a oblast pod ní je vnitřní prostor pneumatiky. Při otáčení pneumatiky se komorou postupně valí deformace stěny pneumatiky a tlačí vzduch v komoře před sebou. Na obr. 1 laje místcj kterým deformace komorou prochází i její hloubky znázorněno šedou plochou. Směr, kterým deformace prochází je znázorněn tenkou přerušovanou šipkou v šedém poli. Obr. 1 la slouží k označení vstupů a popisu průchodu deformace, na obr. líbal 1c již je t/íto označeni pro jednoduchost vynecháno.

Na obr. 11b jsou vyústění III i IV průchozí a s nimi propojená podélně oddělená část komory KC je naplněná vzduchem pneumatiky pod tlakem pneumatiky. Při odvalování pneumatiky dochází k cirkulaci vzduchu z vnitřního prostoru pneumatiky přes vyústění III, dále přes komoru KC a dále přes vyústění IV zpět do pneumatiky. Probíhá zde tedy jen interní cirkulace vzduchu z pneumatiky do komory a zpět. Podélně oddělená část komory KS propojená s vyústěními I a II je v celé deformační délce komory K neprůchozí, protože celý objem komory je již vyplněn podélně oddělenou částí komory KC. Nedochází tedy k žádnému přesunu vzduchu z okolí O do vnitřního prostoru pneumatiky, což je znázorněno přeškrtnutými přerušovanými šipkami ve vyústěních I a II.

Na obr. 11c je uzavřeno vyústění III. případně i IV. Deformace proběhla po oddělené

- 25 části komory KC a odčerpala z ní vzduch do vnitřního prostoru pneumatiky. Část komory KC se, díky v ní vytvořenému vakuu, příčně smrštila^ a tím zprůchodnila sousedící podélnou část komory KS. Deformace tak nyní přesouvá vzduch z okolí O přes vyústění I a II do vnitřního prostoru pneumatiky. Protože tlak v pneumatice je vyšší než tlak v okolí, aby nedocházelo k jeho úniku v okamžiku nedofukování, je vhodné, aby byla část komory KS trvale přerušena buď deformací, takže je komora neustále alespoň v jednom místě přerušena deformací, a/nebo jedním nebo více ventily.

Pro zastavení foukání je uvolněno vyústění III, případné i IV, část komory KC se naplní vzduchem z pneumatiky, tím se část komory KS zneprůchodní. Při odvalování pak dochází již pouze k interní cirkulaci popsané u obr. 11b. Jak v tomt<^ tak i ostatních příkladech, pokud bude část KC a/nebo KS najednou u svého vstupu i výstupu uzavřena deformací, zvýší to efektivitu foukání, nicméně není nutné, aby tomu bylo u obou částí, už pokud tak tomu je^ u jedné z nich efektivita se zvýší, případně je takovým uzavřením možné nahradit potřebu některých ventilků.

Příklad 20

Na obr. 12o^je znázorněna podélně dělená komory kde vyústění I, III a IV vedou do okolí O, a vyústění II vede v tomto příkladě do prostoru. Směr a rozsah deformace komory je znázorněn šedou plochou a tenkou přerušovanou šipkou v šedém poli.

Na obr. 12b je vyústění II nebo I opatřeno jednosměrným ventilem nebo část KC tlačí na KS a minimálně v jednom místě ji neustále přerušuje a nepropouští tedy vzduch z pneumatiky prostřednictvím podélné části komory KS do okolí O. Vyústění III a IV jsou otevřená a vzduch jimi cirkuluje mezi podélnou částí KC a okolím O. Komora KS je trvale příčně stlačená a neprůchozí. Je stlačená díky tlaku média proudícího v KC a tlakem tohoto média na podélnou £ stěnu oddělující KC od KS. Tento tlak může být doplněn nebo nahrazen předpjetím, doplněn násobičem tlaku MU, případně může být výstup IV přiškrcen, aby bylo v části KC dosaženo přetlaku proti KS a tím bude KS trvale zneprůchodněna a nedochází v ní ke kompresi vzduchu přisátého z okolí a jeho dalšímu přesunu do pneumatiky.

Na obr. 12c je uzavřeno vyústění III, tím pak dojde k odsátí vzduchu z části komory KC a ke stažení jejích stěn k sobě. Toto stažení zprůchodní část komory KS^ve které dochází následně k naplnění vzduchem z okolí O a poté k jeho stlačování proti ventilu u vyústění II a následně

- 26 dofoukáno do pneumatiky. Opět je možno doplnit ventily na kterékoli vyústění. Kterýkoli ventil je také možno nahradit přerušením komory deformací, a neprůchozím příčným přerušením.

Příklad 14

Na obr. 13a je znázorněna podélně dělená komory kde vyústění I vede do okolí O, a vyústění II, III, a IV vedou, v tomto příkladě, do prostoru. Směr a rozsah deformace komory je znázorněn šedou plochou a tenkou přerušovanou šipkou v šedém poli. Komora je v tomto případě hlubší než je hloubka jí procházející deformace.

Na obr. 13b je znázorněno, že v takto vytvořené komoře nedochází k dohušťování, protože její podélná část KS spojená s vyústěními I a II je trvale průchozí a deformace v ní nezpůsobí potřebnou kompresi a přesun směrem do pneumatiky. To, že nedochází k přisávání nebo foukání je znázorněno přeškrtnutými přerušovanými šipkami u vyústění I a II. Pro správnou funkci je potřebné, aby například u jednoho z těchto vyústění nebo mezi nimi byl umístěn ventil, který zabrání úniku vzduchu z pneumatiky přes část komory KS.

Na obr. 13c je do části komory KC vpuštěn vzduch z pneumatiky a tato zmenší^průřez části KS a jeho hloubku. Deformace komory pak její část KS plně příčně uzavře a přesouvá vzduch z okolí O do vnitřního prostoru pneumatiky. Do části KC tak může být vzduch z pneumatiky vpouštěn pouze pod tlakem pneumatiky nebo menším, ale případně i většiny pokud deformace projíždí dostatečnou hloubkou, aby nejdříve přisála vzduch přes vyústění III do části komory KS, a tím tuto část „nafoukalo“ na potřebný objen^ který je dostatečný pro příčné zmenšení průřezu části komory KS.

Příklad 21 u

Na obr. 14a je znázorněna podélně dělená komor^kde vyústění I, III a IV vedou do okolí O, a vyústění II vede, v tomto příkladě, do prostoru. Směr a hloubka deformace komory je znázorněn šedou plochou a tenkou přerušovanou šipkou v šedém poli.

Na obr. 14b je znázorněno, že v takto vytvořené komoře nedochází k dohušťování, protože její podélná část KS spojená s vyústěními I a II je trvale průchozí a deformace v ní nezpůsobí potřebnou kompresi a přesun směrem do pneumatiky. To. žc nedochází k přisávání

- 27 nebo foukání je znázorněno přeškrtnutými přerušovanými šipkami u vyústění I a II. Pro správnou funkci je potřebné, aby u jednoho z těchto vyústění nebo mezi nimi byl umístěn ventil, který zabrání úniku vzduchu z pneumatiky přes část komory KS.

Na obr. 14c je do části komory KC vpuštěn nebo napumpován vzduch z okolí O a tato zmenšíprůřez části KS a jeho hloubku. Deformace komory pak její zbytek průřezu části KS plně příčně uzavře a přesouvá vzduch z okolí O do vnitřního prostoru pneumatiky. Do části KC tak může být vzduch z pneumatiky vpouštěn pouze pod tlakem okolí nebo menším, nejdříve přisaje vzduch přes vyústění III do části komory KS, a tím tuto část „nafoukalo“ na potřebný objem^ který je dostatečný pro příčné zmenšení průřezu části komory KS. V tomto případě je také potřebné, aby i u vyústění IV byl umístěn ventil, který část komory KS udrží nafoukanou, případně může být některý z ventilů nahrazen deformací. Opět může část KS tlačit na část KC prostřednictvím páky.

Na obr. 15a je u výstupu z komory umístěn generátor elektrické energie. Generátor je v tomto případě tvořen lopatkovým kolem, avšak může být tvořen jakýmkoli jiným typem generátoru poháněným proudem vzduchu nebo tlakem vzduchu, například rotující kuličkou, vrtulkou, piezo generátorem a podobně. Generátor může být umístěn u sání komory nebo jejího výtlaku, může se jednat o dělenou i nedělenou komoru určenou pro huštění pneumatiky^ ale i například o komoru vytvořenou pouze pro pohon generátoru a nikoli pro huštění. To znamená, že generátor může být umístěn za jakoukoli komorou s tvarovou pamětí deformovanou pneumatikou. Generovanou energii je možno akumulovat elektřiny a/nebo jí přímo pohánět elektrických zařízení v kole nebo pneumatice, například tlakových a jiných senzorů, vysílačky dat z kola a podobně.

Na obr. 15b je znázorněn generátor u sání části komory KC, když právě dochází k cirkulaci vzduchu mezi pneumatikou a častí komory KC. Generátor má zároveň funkci ventilu, pokud je mechanicky nebo elektricky zastaven, vzduch u tohoto vstupu do KC je přiškrcen nebo úplně přestává proudit a KC se bortí a zprůchodňuje KS. Generátor tak může také plnit ventilX nebo škrtícího ventil/. Pokud je opatřen volnoběžkou^ tak bude fungovat jako mechanický jednosměrný ventil a podobně. V příkladě na obr. 15c došlo k mechanickému zastavení generátoru jeho posunem ve směru tenké přerušované šipky k levé stěně. Znázorněn je lopatkový generátor, nicméně je možno použít jakýkoli známý generátor, např. na bázi vrtulky, zubového

- 28 čerpadla, pístový, piezoelektrický atd. Generátor nemusí generovat pouze elektřinu^ ale i mechanickou práci a pohánět například jiné čerpadlo a podobně. Také může sloužit jako čidlo, rychlost kolem něj proudícího vzduchu je přímo závislá na rychlosti rotace kola, dále může být ovlivněna změnou tlaku i teploty a podobně. Změna otáček, případně generované energie pak přímo souvisí se změnou těchto parametrů.

V příkladech popsaná řešení jsou popisována zejména u běhounu pneumatiky, mezi pneumatikou a ráfkem nebo mezi dvěma pneumatikami. Mohou však být umístěné kdekoli mezi dvěma body, které mění vzájemnou vzdálenost, přičemž jeden z nich je umístěn na pneumatice nebo v jejím sousedství.

Generátor elektrické energie může být tvořen cívkou pohybující se v magnetickém poli, přičemž jedna část je spojená s pneumatikou a druhá s ráfkem. Jedna nebo více cívek pak mohou být spojena s podstavcem OD nebo ráfkem 7 a magnetická vrstva s pneumatickou P nebo naopak, přičemž součásti budou vhodně tvarované, aby docházelo k lineárnímu pohyby mezi cívkou a zdrojem magnetického pole.

Průmyslová využitelnost

Komora s tvarovou pamětí pro upravení tlaku v pneumatice podle tohoto vynálezu nalezne uplatnění při výrobě nových pneumatik) i při úpravě stávajících pneumatik) a to jak pro osobní vozidla, tak i pro užitková vozidla, jízdní kola nebo motocykly.

Claims (27)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Zařízení pro transport vzduchu v pneumatice (P) nebo její blízkosti, tvořené komorou (K) ve tvaru dutého stlačitelného kanálku, umístěnou alespoň po části obvodu pneumatiky (P), vyznačující se tím, že k vnitřní straně komory (K) je umístěn prstenec (OK), vzdálenost jehož vnější strany od osy rotace pneumatiky (P) je rovna 1 až 1,1 násobku vzdálenosti spodní strany komory (K) od osy rotace pneumatiky (P).
2. 2. Zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že kanálek je opatřen alespoň na jednom svém vstupu ventilem.
3. 3. Zařízení podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že kanálek je alespoň jedním svým koncem propojen do duše (D) a/nebo záložní duše a/nebo schránky (SC) a/nebo podstavce (OD).
4. 4. Zařízení podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že je opatřeno regulačním prvkem (R) propojeným se senzorem umístěným v úplně odděleném prostoru, tvořeným hermeticky uzavřeným vakem, který je z vnějšku alespoň částečně pod tlakem vzduchu v pneumatice (P) a/nebo v duši (D) a/nebo schránky (SC) a/nebo podstavce (OD).
5. 5. Zařízení podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že prostor pro komoru (K) je vytvořen vložením kolébky (HR) mezi pneumatiku (P) a ráfek (7).
6. 6. Zařízení podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že komora (K) a/nebo jakákoli pumpa je vložena mezi dvě spřažená kola.
7. 7. Zařízení podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že komora (K) a/nebo jakákoli pumpa v pneumatice (P) je umístěna na podstavci (OD).
8. 8. Zařízení podle nároku 7, vyznačující se tím, že podstavec (OD) je tvořen dutým kotoučem.
9. 9. Zařízení podle nároku 8, vyznačující se tím, že podstavec (OD) má spojené protilehlé stěnjj a tím je definován jeho příčný profil.
10. 10. Zařízení podle nároku 8 nebo 9, vyznačující se tím, že podstavec (OD) je tvořen tuhým a/nebo skládacím systémem, a/nebo pružinou a/nebo pružinovým materiálem.
11. 11. Zařízení podle kteréhokoli z nároku 8 až 10, vyznačující se tím, že podstavec (OD) úplně nebo téměř úplně zabraňuje výměně vzduchu mezi dvěma jím oddělenými částmi tlakového prostoru pneumatiky (P).
12. 12. Zařízení podle kteréhokoli z nároků 8 až 11, vyznačující se tím, že podstavec (OD) je opatřen alespoň jedním ventilem a/nebo průduchem propojujícím podstavcem (OD) oddělené části tlakového prostoru pneumatiky (P).
13. 13. Zařízení podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že komora (K) s tvarovou pamětí je umístěna ve stěně pneumatiky (P) nebo její blízkosti a u jejího výstupu je umístěn generátor energie.
14. 14. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že prstenec (OK) je umístěn na duši (D) a/nebo vaku umístěné uvnitř pneumatiky (P) a naplněné vzduchem.
15. 15. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že vstup komory (K) je propojen s duši^Z(D) a/nebo vakem a/nebo podstavcem (OD) a/nebo schránkou (SC).
16. 16. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že vstup komory (K) je opatřen regulačním prvkem.
17. 17. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že ventil (V) je třícestný, se vstupy propojenými s vnějším okolím (O) a vnitřním prostorem pneumatiky (P), přičemž jeden vstup (VI) je opatřen ventilem (JV), další vstup (V2) je připojen k tvarové komoře (K) a poslední vstup (V3) je propojen s uzavíracím prvkem (R).
18. 18. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že kanálek je tvořen

    - 31 alespoň ve své části podélně dělenou komorou opatřenou 4 vyústěními, přičemž podélná dělící rovina je pohyblivá ve směru deformace alespoň jedné z dělených částí komory a alespoň jedno vyústění je opatřeno ventilem a/nebo je alespoň jedna dělená část komory trvale přerušena deformací.
19. 19. Zařízení podle nároku 18, vyznačující se tím, že podélně dělená komora je umístěna ve stěně a/nebo v blízkosti stěny pneumatiky a/nebo duše a je opatřena 3 vyústěními do pneumatiky a jedním vyústěním do vnějšího prostoru nebo 3 vyústěními do vnějšího prostoru a jedním vyústěním do pneumatiky a/nebo je výstup jedné podélné části komory propojen s vstupem druhé podélné části komory.
20. 20. Zařízení podle nároků 18 nebo 19, vyznačující se tím, že kanálek a/nebo komora je tvořen alespoň jednou ze dvou pružných trubic umístěných vedle sebe, přičemž jedna má vnější průměr roven vnitřnímu průměru druhé trubice a/nebo je jedna vložená alespoň částečně ve druhé.
21. 21. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že komora je ve tvaru zakřiveného dutého kanálu, jehož nejméně jedna obvodová stěna je alespoň zčásti tvořena alespoň částí dvojice ploch ležících v podélném směru komory a navzájem umístěných pod úhlem a = 0 až 120°, přičemž pokud je úhel a > 0°, je umístěn na styčné hraně těchto ploch nacházející se na vzdálenější straně od středu plochy příčného průřezu komory.
22. 22. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že prstenec (OK) má proměnnou délku.
23. 23. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že prstenec (OK) má ·· * u průřez ve tvaru písmena l nebo O.
24. 24. Zařízení podle kteréhokoli z uvedených nároků, vyznačující se tím, že na stěnu komory (K) působí prstenec (OK) nebo multiplikátor tlaku (MU) menší plochou než je plocha ze které na něj z opačné strany působí tlak pneumatiky (P).
25. 25. Pneumatika a/nebo ráfek a/nebo duše a/nebo podstavec a/nebo komora, vyznačující se

    - 32 tím, že obsahuje adhezní a/nebo profilový zámek pro propojení s kterýmkoli prvkem ze skupiny pneumatika a/nebo ráfek a/nebo duše a/nebo podstavec a/nebo komora.
26. 26. Pneumatika a nebo ráfek, vyznačující se tím, že je uzpůsobená pro umístění kteréhokoli zařízení dle předchozích nároků.
27. 27. Pneumatika, vyznačující se tím, že je propojená s cívkou a/nebo magnetem.