CS253729B2

CS253729B2 - Processing of gases containing sulphur dioxide or sulphur dioxide and hydrogen sulphide

Info

Publication number: CS253729B2
Application number: CS854730A
Authority: CS
Inventors: Timo T Talonen; Jaakko T I Poijaervi
Original assignee: Outukumpu Oy
Priority date: 1984-06-27
Filing date: 1985-06-27
Publication date: 1987-12-17
Also published as: FI69621B; SE460846B; GB8513901D0; DD236080A5; FR2566761A1; GB2163141B; CA1290550C; FI842578A0; BE902762A; DE3523073A1; IT1191618B; PL254190A1; TR26516A; ES544501A0; SU1586509A3; GB2163141A; US4937057A; SE8503032D0; FI69621C; DE3523073C2

Description

Vynález se týká způsobu zpracováván:! plynů obsahujících oxid siřičitý nebo oxid siřičitý a sírovodík mokrým promýváním za pomooi roztoku sirníku, přieemž se síra obsažená v těchto plynech zpětně získává ve formě taveniny v elementárním stavu a vzniklé rozpustné sírany se převedou zpět na sirníky, které se zavádí zpět do absorpčního procesu.

Oxid siřičitý, který je obsažen v odpadních plynech vypouštěných do atmosféry je možno odstraňovat z těchto plynů různými metodami. Podle dosavadního stavu techniky je až dosud nejrozšířenějším způsobem neuuralizování oxidu siřičitéUs vápnem, vápencem, magneeitem (uhUiiithn Uořečnehý), atd. Takto vytvořená směs síranu a siřičiaanu je tUixstrspeí odpadovou hmotou, která je pouze mírně rozpustná a obtížně se zpracovává. V poslední době byly vyvinuty nové kontinuální postupy pro zpracovávání tohoto oxidu siřičitUhs_/ přičemž při jedné z těchto metod odstraňování oxidu siřičitého z odpadních plynů se používá různých sirníků.

V patentu Německé spolkové republiky i. 913 889 se popisuje způsob odstraňování oxidu siřččitéhs z vypouštěných plynů, při kterém se tento oxid siřičitý absorbuje do roztoku, který obsahuje sirník sodný. MoSární poměr oxidu siřičitéUs je trojnásobný ve srovnání s molovým obsahem sirníku sodného, př^emž cíeem tohoto postupu je převedení veškerého podílu oxidu siřičitéUs na tčtrhi.Uionát. Zpětné získávání síry z tohoto tetrathionátu se provádí zahřátím tohoto roztoku v otevřené nádobě. Jedna čtvrtna obsahu síry, která je obsažena v uvedeném ičirhthSonnij, se uvolní ve formě oxidu siřičitéhs a zavádí se do odtahu, který je umístěn nad uvedenou nádobou, a potom se zavádí do absorpčního stupně pro oxid siřičitý. Dvě čtvrtiny poddlu síry, která je obsažena v uvedeném tetrathionátu, se získá ve formě elčiičeárn:i síry a jedna čtvrtina zbývvhícíUs poddlu síry zůstává ve formě síranu sodného. Vytvořený roztok síranu sodného se zpracovává pomcíc í sirníku hamatého a převádí se zpět na sirník sodný, př^emž tento sirník sodný se vrací zpět do absorpčního stupně pro oxid siřičitý. Síran barnatý, vzniklý při tomto zpracování, se redukuje na sirník bamatý pomocí uhlíku. Síra získaná při provádění tohoto postupu, při kterém se rozkládá na tetra-je v jemné iástččkooitt formě, př^emž potom se zavádí k dalšímu přečištování.

Rovněž byl vyvinut postup, při kterém se oxid siřičitý, obsažený ve výfukových odpadních plynech, rozponu^! v suspenzi py^ho^nu ve vodě, př^emž vzniká jako’ produkt člemeeíáre:i síra a síran železnatý. Tento postup je popsán v patentu NSR č. 2 118 513 a v pubUkaci .Caaeaihe MetaJ-urgicaL Quuateely, Vol. 9, č. 4, str. 551 až 561. Při provádění tohoto postupu se oxid siřičitý a py^hcti-n ve formě vodné suspenze odváddjí do autoklávu, ve kterém obě tyto složky zreag^í na síran železnatý a na člčiičíární sílu podle modrních poim-írů. Teppota v a^t:o^kl^ávu se ud^uje v rozi^;^:ⁱ o^{d 65 d}o ¹²¹ °C, ^^епгё ^čc^IíÍ ⁱlh^k oxiclu siřiči-^ho je přinejmenším 98 kPa. Z autoklávu se odvádí pevná člčiičíáreí síra a nezreagovaný py^ho^n a rovněž tak roztok síranu železa, který je možno vyuužt na výrobu železa. Za účelem urychlení prováděných reakcí meei pyrrUotnčei a oxidem siřičitým a tím i ke zvýšení produkovaného iieSžSví čL^čí^č^í<^i^]^:í síry je možno do autoklávu při dávat u^hík.

Z praktického hlediska má přesto tento postup některé nedootatky. PPi provádění tohoto postupu se oxid siřičitý a rovněž tak i oxid siřičitý odebíraný přímo z různých zdrojů, zavádí přímo do autoklávu. Při popisování této metody se neuvádí nic o k^,snceeíraci oxidu ^Р1ё^ё1ю v takto odebíraných odpadních plynech. V případech, kdy se odpadní vypouštěné plyny s obsahem oxidu siРičitéUo v rozmezí od 0,05 do 10 % zavádí přímo do autoklávu, jsou požadavky na velikost tohoto autoklávu značné. V uvedených publikovaných iahečiάlčcU se .

ale pouze uvádí, že oxid siřičitý zaváděný do autoklávu je plynné formě. To znamená, že tento oxid siřičitý není zkoncentrováván promývacím roztokem v promývacích kolonách umístěných před uvedeným autoklávem.

j

V patentu Spojených států a^eer-ckých č. 4 078 048 se popisuje způsob odstraňování oxidu siРičitéUs z vypouštěných odpadních plynů za pomoci sloučeniny alkalckkého kovu, jako je 'například hydroxid alkalického kovu. Tyto vypouštěné odpadní plyny se promoval vodným roztokem sloučeniny alkalického kovu, pРičemž se tvoří směs síranu a tiРičίhnnj.

Hodnota pH se při tomto promývání udržuje v alkalické oblasti, přičemž se pohybuje v rozmezí od 10 do 14, a teplota se pohybuje v rozmezí od 50 do 60 °C. Potom se směs síranu a siřičitanu zpracovává sirníkem barnatým, přičemž se kromě sraženiny síranu barnatého rovněž tvoří sirník sodný. Takto získaný sirník sodný se oxiduje v přítomnosti vzduchu a vhodného katalyzátoru za účelem získání elementární síry. Takto vzniklá síra se odděluje flotačním způsobem a shromažďuje se na povrchu oxidačního tanku. Sloučenina alkalického kovu, která vzniká v uvedené oxidační zóně, se zavádí zpět do fáze promývání odpadního vypouštěného plynu. Síran barnatý, který se produkuje v regenerační nádobě, se redukuje na sirník barnatý pomocí uhlíku.

Z dosavadního stavu techniky je rovněž znám postup, při kterém se plyny s obsahem oxidu siřičitého promývají sirníkem železnatým. Tento postup je popsán v patentu NSR č. 2 836 466 a v publikaci Energy Technology Processes of the Energy Technology Conference, Decade of Progress, únor 1983, 10/1983, str. 925 až 934. Při provádění tohoto postupu se odpadní plyny obsahující oxid siřičitý promývají v mokrém skrubru, přičemž pro absorpci oxidu siřičitého z těchto plynů se používá při tomto postupu vodné suspenze jemně rozmělněného sirníku železnatého. Roztok, který se získá při tomto promývání ve skrubru, obsahuje síran sodný, síran železnatý a pevné složky. Tyto pevné složky se oddělí od roztoku. Část tohoto roztoku se převede do krystalizačního stupně za účelem odstranění síranů, a zbytek se vrací zpět do promývání ve skrubru. Matečný louh, který se získá v tomto krystalizačním stupni, se rovněž vrací do skrubru к promývání plynů. Krystalický podíl síranů a podíl pevných složek, oddělený z promývacího roztoku, se spojí a zavádí se к redukčnímu tepelnému zpracovávání.

Sirník železa s vysokým obsahem síry, který vznikne při promývání ve skrubru, se rozloží a uvolněná síra se odpaří. Tato síra se zpětně získá zkondenzováním. Síran sodný, obsažený v pevném podílu se zredukuje na sirník sodný. Z fáze redukčního tepelného zpracovávání se podíl pevných složek převede zpět do promývacího roztoku, přičemž účinkem sirníku sodného se vysráží ze síranu železnatého sirník železnatý, který potom zreaguje na síran.

Ve výhodném provedení tohoto postupu se postupuje tak, aby rozpouštění bylo provedeno za podmínek (teplota pohybující se v rozmezí od 50 do 70 °C, hodnota pH v rozmezí od 5,5 do 7,5), při kterých se předejde vzniku oxidu železnatého a elementární síry, přičemž cílem tohoto postupu je získání pouze síranu železnatého a sirníku železa s vysokým obsahem síry. V průběhu tohoto postupu se tedy nevytváří elementární síra, která vzniká až při redukčním tepelném zpracovávání, které se provádí při teplotě přibližně 760 °C, přičemž tato elementární síra se zpětně získá odpařením a následnou kondenzací.

Při provádění postupu podle patentu Spojených států amerických č. 4 083 944 se odpadní vypouštěný plyn, obsahující oxid siřičitý, absorbuje do tlumicího roztoku, přičemž tímto roztokem je například citranový roztok. Tato absorpce se provádí v absorpční věži, přičemž do uvedeného citranového roztoku se absorbuje více než 80 % oxidu siřičitého, který je přítomen v odpadních vypouštěných plynech. Hodnota pH tohoto absorpčního roztoku se upraví na 4,0 až 4,5, přičemž při takto používaném rozsahu hodnot pH se dosahuje optimálních výsledků. Po absorpci oxidu siřičitého se do tohoto roztoku přivádí v regeneračním stupni sirníkové ionty, přičemž tyto sirníkové ionty jsou buďto ve formě plynného sirovodíku nebo ve formě hydrogensirníku sodného NaHS, přičemž se prostřednictvím přítomných sirníkových iontů vysráží elementární síra.

V první fázi v tomto regeneračním stupni se elementární síra získává flotací. Roztok získaný v tomto stupni se odvádí zpět do absorpční věže к absorpci oxidu siřičitého. Elementární síra získaná při tomto flotačním zpracovávání, která obsahuje rovněž i znečišťující složky, a zbytek absorpčního roztoku se zpracovávají v autoklávu, ve kterém se následkem tohoto zpracovávání vytvoří několik vrstev, a sice nejspodnější vrstva, která je tvořena čistou roztavenou sírou, střední vrstva, která je tvořena znečišťujícími složkami, a nejhořejší vrstva, kterou tvoří citranový roztok.

Tento citranový roztok se rovněž odvádí do recirkulace. V případě, kdy se v regenerační zóně používá sirovodíku, potom se tento sirovodík získává z elemeenární síry, vznikající při provádění postupu, a jestliže se v regenerační zo^?ně používá hydrogeensmíku sodného, potom se tento hydroggnnsrník sodný NaHS získává recyklováním čássi cirannového roztoku, který obsahuje oxid siřičitý, do reaktoru, do kterého se zavádí koncentrovaný roztok sirníku vápenatého. Tento sirník vápenatý zvyšuje hodnotu pH roztoku, přččemž současně příoomný hydronθniiřřčitri sodný NaHSOg reaguje s tímto sirníeeo vápenatým, přččemž vzniká hydrogensirník sodný NaHS a vápenatý CaSOg. Sirník vápenatý je nerozpustný, takže je možno jej snadno z cirannového roztoku obsarhjícíhn hydrogeenirník sodný. Siřiči^n vápenatý se převede zpět na sirník nappíklad redukováním uhlíkem.

Cílem postupu podle uvedeného vynálezu je odstranění oxidu a případně sirovodíku z vypouštěných odpadních plynů za pooocí sirníku v kapalné fázi, p^eemi se získá síra ve formě roztavené п1поопП^гп1 síry, a rovněž se vytváří sírany, které se převedou na sirníky zpětně využitelné v tomto postupu.

Podstata způsobu zpracovávání plynů nbsaahjících nxid siřičitý nebo nxid siřičitý a sirovodík, při kterém se z těchto plynů odděluje a získává síra v п1^по^г^П<^17п:£ formě, spočívá podle uvedeného vynálezu v tom, že se oxid siřičitý nebo nxid siřičitý a sirovodík, obsažený v těchto plynech, absorbuje v promývacío roztoku obsahyícím sirník, přčeemž se hodnota pH prcm/^^i^c:ího roztoku udržuje v cd 2,5 do 5 nebe se oxidačně-redukční potenciál udržuje v rozmezí od -70 dt -260 mV proti kalomelové elektrodě, a získaný prnmývací roztok se převede do autoklávu, ve kterém sloučeniny obsažené v tomto roztoku mag^í při ^t^e^plnt^ě v rozmezí o^d l⁵0 ^do ³°0 °C ve výho^ém ^ovefení v rozmezí c^s 1²° ^do I⁵⁰ °C, za vzniku produktů procesu, kterými jsou roztavená síra v п1^по^п^С^<^1гс:£ formě a síranový roztok, který se převede na sirník reakcí se sirníeeo vápenatým, a takto zpětně získaný sirník se tdddlí cd síranu a opětně se pou^je prt absorpci plynů, přieemž síran barnatý nebo síran vápenatý se zpětně redukuje na sirník působením uhlíkatého činidla a regenerovaný sirník se odvádí zpět do absorpčního stupně.

Ve výhodném provedení postupu podle uvedeného vynálezu se absorpce oxidu siřičttéht nebo oxidu siř^^ého a sirovodíku provádí přinejmenším ve dvou reaktorech, příčeemž hodnota pH roztoku v prvním reaktoru ve směru průtoku plynu se upraví na 2,5 až 3,5 nebo se oxidačně-redukční potenciál udržuje v rozmezí od -70 do -150 mV proti kalomelcvé elektrodě přiváděním sirníku k úpravě ootárníhn poměru oeei oxidem siřččtýým absorbovaným do roztoku a sirníeeo přiváděným tímto roztokem, který se pohybuje v prvním reaktoru v rozmezí cd 1,8 do 2,2. V posledním reaktoru ve směru průtoku plynu se hodnota pH promývacího roztoku upravuje na 3 až 5 nebo se oxidačně-redukční potnnciSl proti kalomelové elektrodě upravuje na hodnotu v rozmezí od -100 do -260 mV přiváděním sirníku.

Výhodou postupu podle uvedeného vynálezu je možnost účinného odstraňování jak oxidu ^^δί^ήζ, tak i iiržižěíku vhodným nastavením parametrů jak byln uvedeno shora. Kromě tohn je tento postup uzavřeným cyklem, při kterém se sirník pouužtý v p^mý^cím roztoku a převedený absorpcí oxidu siřiC^ého a sirovodíku na síran převádí zp<ětt na sirník, který je opětně pouuít pro absorpční proces. Výhodou tohntn postupu je rovněž tt, že produktem je síra v п1^по^п^С<^1^1^:С formě, kterou je možno výhodně vyulEžt prn jíré účely.

Postup pndle uvedeného vynálezu je založen na reakci oeei oxidem siř:^čtým a sirníeeo ve vodné fázi. Jestliže reaguje oxid siřičitý s roztokem, který obsahuje' sirník, potom proběhne při thermoěycrmické rovnováze cásiedsjíií reakce:

S² + 2 SO₂ = SO^ + 2 ^S° (1) .

by tento systém sircík-žxiS siřičitý zreagoval dt své thermodynrmické rovnováhy podle výše uvedené rcvnice (1) potom by byl oxid siřičitý zredukován na nlnoencární síru současně s tím, jak by byl sirník oxidován na síran.

Vzhledem к malé kinetice probíhá reakce (1) pouze do malého stupně. Kromě toho probíhá řada bočních reakcí, při kterých vznikají různé sloučeniny síry. Tyto reakce je možno zná-

zornit následujícím způsobem:
2-
s + so₂ + h₂o = HS +	HS°₃	(2)
2 S² t 3 SO₂ = 2S₂O² +	s°	(3)
s° + so\|“ = s₂ ⁰3~		(4)
2- „ 2-
S + 3 SO_o = S.Cb 2 4 6		(5)
2-	2-	(6)
⁸2θ3 ^{+ n} SC>₂ = · ⁿ	^S02

Vzhledem к průběhu výše uvedených reakcí se jako boční produkty v roztoku rovněž vyskytují hydrogensirníк, hydrogensiřičitan, thiosíran a tetrathionan. Kromě výše uvedených bočních reakcí se v roztoku rovněž tvoří polythionany.

V závislosti na daném použitém kovovém sirníku se mění i relativní vztahy mezi uvedenými reakcemi. V případě, že se pro reakci používají málo rozpustné sirníky, jako například sirník zinečnatý, sirník železnatý nebo sirník manganatý, potom se tvoří velké množství síranu a elementární síry ve srovnání s postupem, při kterém se používá vysoce rozpustných sirníků, jako je například sirník sodný, sirník draselný, sirník vápenatý nebo sirník barnatý. Ovšem je třeba poznamenat, že v případě všech sirníků je rozsah nežádoucích vedlejších reakcí značný, přičemž pouze část oxidu siřičitého reaguje na elementární síru podle výše uvedené rovnice (1).

Jelikož se к odstraňování oxidu siřičitého, který je obsažen ve vypouštěných odpadních plynech, používá sirníkového roztoku, je důležité aby oxid siřičitý, obsažený v tomto plynu, zreagoval co možná nejúplněji. Z málo rozpustných sirníků splňují tuto podmínku docela dobře například sirník manganatý a sirník železa, přičemž při použití těchto sirníků je použitá koncentrace sirníku dostatečná. Naopak při použití sirníku zinečnatého probíhá reakce s oxidem siřičitým pouze do malého stupně.

V případech, kdy se plyn obsahující oxid siřičitý promývá roztokem sirníku, potom rychlost tvorby elementární síry podle výše uvedené reakce (1) je malá, přičemž je velmi malá v případech, kdy se použije určitých velmi rozpustných sirníků.

Při provádění laboratorních pokusů, při kterých byl ověřován postup podle uvedeného vynálezu, bylo potvrzeno, že je možno provést výše uvedenou reakci (1) až do konečného stadia tak, že se absorbuje oxid siřičitý do roztoku sirníku a potom se zavádí takto získaný roztok do uzavřeného' autoklávu,ve kterém probíhá zpracovávání při zvýšené teplotě. Kromě toho je třeba uvést, že uvedené pokusy ukázaly, že oxid siřičitý je nutno absorbovat do roztoku sirníku zhruba podle stechiometrického poměru, který je určen výše uvedenou rovnicí (1).

Jestliže je množství absorbovaného oxidu siřičitého menší než vyžaduje uvedený stechiometrický poměr, potom výsledné produkty odpovídající výše uvedené reakci (1) vznikají pouze v malém množství, přičemž vzniká velké množství různých produktů podle uvedených bočních reakcí, především thiosíran, které jsou přítomny v získaném roztoku.

Při provádění dalšího pokusu byl zpracováván v autoklávu pouze vodný roztok thiosíranu sodného, přičemž teplota byla zvýšena až na 200 °C a zpracovávání trvalo tři hodiny. Při provádění tohoto pokusu bylo rozloženo pouze 7 % thiosíranu přivedeného do autoklávu.

Provedené pokusy rovněž zcela jasně prokázaly, že veškeré přebytečné množství oxidu siřičitého, které se absorbuje do tirníkového roztoku, nad stechiometrické m^nosSt^í, které je dáno rovnicí (1), zreaguje v autoklávu na kyselinu sírovou.

Závěry z provedených pokusů byly využžiy pro navržení postupu podle uvedeného vynálezu. Tento postup zahrnuje oásSedužící stupně.

Plyny, které obsahhúí oxid siřičitý nebo oxid siřičitý a sirovodík, se uvádějí do styku s promývacím roztokem nebo se suspenzí promývacího roztoku a pevného poddlu, za účelem promytí uvedených plynů. Do uvedeného roztoku nebo do uvedené suspenze se přivádí jako nás^^k čerstvý sirník buclto ve formě roztoku, nebo ve formě pevného poddlu nebo ve formě suspenze. Promývací kapacita uvedeného roztoku nebo suspenze se upravuje pomocí uvedeného sirníku.

Úprava přiváděného roztoku sirníku je kontrolována podle hodnoty pH a/nebo podle oxidaČoě-rtěžíčoího potenciálu, která je měřena u tohoto promývacího roztoku, přčeemž hodnota pH se udržuje v rozmezí od 2,5 do 5 a hodnota oxidačně-redukčního potenciálu se udržuje v rozmezí od -70 do -260 milivoltů. Cílem tohoto upravování roztoku je kontrola mooárního poměru meei absorbovaným mnoostvím oxidu siřičitého a mnnožtvím sirníku tak, aby tento mooární poměr odpoovdal tttihiometricкt hodnotě vyjádřené rovnicí (1).

Výsledky provedených pokusů ukázaly, že pom^ir absorbovaného oxidu siřičttého k sirníku přvvdděnému do roztoku je možno konOrolovct pomocí oxidačně-redukčních potenciálů tohoto roztoku, jak ještě bude podrobně uvedeno

Pouužtý prom/^^i^c^:í roztok, který obsahuje produkty podle výše uvedených rovnic (2) až (6), se ^potom ^převe^de ^do autoltlávu. V tomto auto^-avu se teplota roztoku zvýší nad l²⁰přieemž proběhnou reakce za vzniku konečného produktu udpoul·dějícího rovno! (1). Takto vzniklá ^^ег^ёт! síra se usadí u dna uvedeného autoklávu, přčei^m^ž se z tohoto autoklávu. odvádí v roztaveném stavu. Roztok nebo suspenze síranu se odvádí z horní čássi uvedeného autoklávu.

Postup regenerace uvedeného promývacího roztoku závisí na použitém sirníku. Existuje moonost poruští dvou různých způsobů pro oddělení rozpustného síranu z roztoku, který je odváděn z autoklávu. Síran je možno z uvedeného roztoku vykrystalizovat, což se provede běžně známým způsobem, při kterém se budto zkonccenruje tento roztok odpařováním a potom se provede vyk^^dování síranu ochlazením tohoto roztoku, nebo se toto vyk^^dování provede odpařením veškeré ^diny z tohoto roztoku.

Takto oddělený síran krtstalizjií nebo odpařením se redukuje pomocí uhlíku, uhlovodíku, oxidu uhelnatého, vodíku nebo j^nných podobných redukčních činidel, přčeemž se pouužje běžně známých postupů, a výsledkem této redukce je sirník, který se pouužje pro úpravu promývací kappačty promývacího roztoku.

Rootok, který je odváděn z uvedeného autoklávu, je také možno regenerovat takovým způsobem, že se síran píJtoom^ný v uvedeném roztoku převede na sirník pomocí sirníku baroatéhu nebo sirníku vápenatého, příCemž v tomto případě dochází ke sloučení kovu, který je příUomen v roztoku, se sirnkeem. V případě, kdy je tento sirník rozpustný, je možno získaný roztok pouužt pro oddělení vytrVSeoého síranu pro úpravu promývací kapaaϊtt promývacího roztoku, jak bylo uvedeno shora. JestliSt je uvedený sirník pouze mírně rozpustný, potom je nutno sirník a síran ^dd^t běžně známým způsobem, například pomocí floaainíhu postupu a/nebo pomocí hydrucykluou, přčeemž získaný sirník je možno použžt shora uvedeným způsobem pro úpravu promývací kapaaiit promývacího roztoku.

Získaný vysrážený síran barnatý nebo síran vápenatý se potom redukuje . běžně známými postupy za pomodi uhlíku, uhlovodíku, oxidu uhelnatého, vodíku nebo jiných redukčních činidel ve vypalovací peci nebo v peci s fluidním ložem na sirník, přččemž takto získaný sirník je možno opět pouužt pro regenerační zpracování roztoku, který je odváděn z autoklávu.

Rozpputnost síranu, který se vytváří v·autoklávu, může být upravena pomocí teploty. Zvolením vhodně vysoké teploty je možno dosáhnout toho, aby síran vykrystaloval. Odddlení elemeenární síry a síranových krystalů probíhá již v autoklávu, neboř se síra usazuje u dna uvedeného autoklávu. Síranové krystaly se odd^í od roztoku při teplotě a tlaku, který se používá v autoklávu za účelem zabránění opětovného rozpuštění, přčeemž toto oddělení se provede v hydrocyklonu nebo v odstředivce. Takto získaný poddl síranových krystalů se podrobí redukování, což se provede stejným způsobem jako je uvedeno shora.

Jelikož se v tomto postupu používá shora uvedených sirníŘů v promývací kapalině pro promývání odpadního plynu, je možno regeneraci roztoku, který je odváděn z autoklávu, provést samozřejmě stejným způsobem jako bylo uvedeno shora, přčeemž se pouužje sirníku barnatého nebo sirníku vápenatého. V tomto případě je ale samoořejmě nutné odc^Ht kovové sirníky pouuité při promývání od síranu barnatého nebo od síranu vápenatého.

Ovšem redukování síranu zinečnatého, síranu železnatého nebo síranu manganatého na příslušné sirníky není tak výhodné jako redukování síranu barnatého nebo síranu vápenatého. Vzhledem k vysokému parciálnímu taku oxidu siřiC^ého v těchto síranech se část síranu rozloží na oxid a oxid siřičitý místo toho aby proběhla redukce na sirník. V plynné fázi reaguje oxid siřičitý na síru a na redukované sloučeniny síry. V tomto případě je nutno redukční plyny přivádět do promývacího stupně plynu budto přímo, nebo po oxidaci.

V případě, kdy se promývací kapaaita promývacího roztoku upravuje pomocí sirníku, přčeemž je snaha absorbovat oxid siřičitý co možná nejúppněěi a rovněž je snaha aby se současně sirovodík uvolňoval v tak malé míře, jak je to jenom možné, je třeba aby v promývacím roztoku byl mooární poměr mmei oxidem siřiětýým a sirníeem přiváděným do promývací fáze menší než výše uváděná hodnota 2, která je optimální vzhledem k · následnému zpracovávání v autoklávu.

Při provádění shora uvedeného laboratorního pokusu byl nappíklad do promývacího reaktoru přiváděn plyn, který obsahoval 20 % oxidu siřičttého. Promývací kappačta promývacího roztoku na bázi sirníku sodného byla upravována pomocí sirníku sodného takovým způsobem, aby hodnota pH roztoku zůstávala více nebo méně 3, a oxidačně-redukční potenciál, měřený vůči kabelové elektrodě, aby byl zhruba -160 milivoltů. PPi tomto provedení obsahoval plyn, který odcházel z fáze promývání asi 0,6 % oxidu siřičttéhz a asi 0,01 % sirovodíku. V případě, že se promývací kapaaita upraavla tak, že se hodnota pH zrnměnia a činila asi 4 a oxidačně-redukční potenciál byl pPiblžžně -260 miiívoltů, potom obsah oxidu siřiC^ého ve výstupním plynu byl asi 1,5 %. V případě, že se promývaaí kapa^ta promývaaího roztoku dále upraa^a tak, že hodnota pH tohoto roztoku byla zhruba okolo 2,5 a oxidačně-redukční potenníál byl přibližně -100 milivoltů, potom obsah oxidu siřitého ae výstupním plynu byl asi 7 % a obsah sirovodíku byl pod hranicí citlivosti analyzačního zařízení, tzn. pod 0,01 %. Ocitován jcí mooární poměry meei absorbovaným oxidem siřiěíýým a přiváděným sirníeem v těchto třech výše popsaných případech byl 1,0, 0,7 a 1,6.

Stejný pokus byl rovněž proveden se sirnkeem manganatým, pomocí kterého byl připraven promývací roztok a tento promývací roztok byl pouužt ve dvou následnících pokusných stupních. Vodná suspenze sirníku manganatého , byla přiváděna do promývacího roztoku takovým způsobem, aby hodnota pH byla přiblžžně 3 a 2,5, přčeemž hodnota oxidačně-redukčního potenciálu byla -100 miHvo!^ a -80 mi.ivďL^ů. Obsah oxidu v plynu, který byl přiváděn do promývacího reaktoru byl asi 11 % a obsah oxidu ^г^ё^ёЬю, který byl ve výstupním plynu činil 0,05 % a 3,3 %, přčeemž obsah sirovodíku ve výstupním plynu byl 0,03 % a pod 0,01 %. Mooární poměr meei absorbovaným oxidem siřiěíýým a sirovziíкem odpooídal 1,75 a 2,2.

Vzájemná závislost vztahů mezi hodnotou pH nebo hodnotou oxidačně-redukčního potenciálu promývacího roztoku, obsahem oxidu siřičitého a obsahem sirovodíku ve výstupním plynu, a oxidem siřičitým absorbovaným do roztoku a sirníkem přiváděným do tohoto roztoku je rovněž ovlivňována účinností převodu hmoty ve stupni absorpce plynu a kinetickými poměry vnitřních reakcí probíhajícími v roztoku.

Z výsledků provedených pokusů je zřejmé, že není možno současně dosáhnout ve stejném stupni v podstatě úplné absorpce oxidu siřičitého a ideálního molárního poměru 2, to znamená poměru mezi oxidem siřičitým a sirníkem, který je nutný pro zpracovávání v autoklávu. Ovšem · obou těchto požadavků je možno dosáhnout provedením absorpce ve dvou nebo více stupních, přičemž v těchto případech mohou promývací reaktory pracovat budto protiproudým způsobem, nebo šouproudým způsobem. Poměr mezi molárními průtoky oxidu siřičitého a sirníku se výhodně upravuje na základě zjištěné hodnoty pH nebo na základě hodnoty oxidačně-redukčního potenciálu v posledním reaktoru ve směru průtoku roztoku, přičemž tato úprava se provádí přímým přiváděním čerstvého sirníku. Současně se hodnota pH v posledním reaktoru ve směru průtoku plynu upravuje na hodnotu v rozmezí od 3 do 5 nebo se oxidačně-redukční potenciál upravuje na hodnotu v rozmezí od -100 do -260 milivoltů, což se provádí přiváděním sirníku do uvedeného reaktoru tak, aby ze zařízení odcházel vyčištěný plyn.

V laboratorních podmínkách byl rovněž proveden pokus, při kterém se do sirníkového roztoku přiváděl plyn, obsahující jak oxid siřičitý/tak i volný kyslík. Na začátku tohoto pokusu, kdy byl molární poměr mezi oxidem siřičitým absorbovaným do roztoku a sirníkem obsaženým v promývacím roztoku nízký, byl kyslík absorbován do roztoku pouze v malé míře. Později, kdy se tento molární poměr zvýšil, došlo к absorbování značného podílu volného kyslíku do roztoku.

Kyslík absorbovaný do roztoku zvyšuje oxidačně-redukční potenciál tím, že oxiduje sirník. Za účelem udržení promývací kapacity roztoku к odstranění oxidu siřičitého z odpadního plynu absorpcí do promývacího roztoku je nutno nepříznivý vliv kyslíku kompenzovat přiváděním dalšího přídavného množství sirníku do roztoku.

Jestliže není možno upravit obsah kyslíku, který je přítomen ve zpracovávaném plynu, na dostatečně nízkou hladinu kontrolováním postupu, při kterém vznikají tyto odpadní plyny, které jsou určeny к vyčištění, je další výhodnou metodou, kromě té která byla popsána výše, přidávání paliva do tohoto plynu za účelem spálení volného kyslíku ještě předtím, než se tento plyn přivede do stupně zpracovávání, při kterém se z něj odstraňuje síra, kdy je ještě teplota tohoto plynu dostatečně vysoká. Toto je možno provést postupy, které jsou běžně známé.

Za účelem udržení elementární síry, která případně vzniká v promývacím stupni, ve formě dostatečně jemné suspenze a za účelem zabránění blokování zařízení, je možno přidávat do promývacího roztoku činidla, která zlepšují zvlhčení povrchu síry, přičemž těmito činidly mohou být takové látky jako je například přírodní tanin, například kebračo.

Vzhledem к tomu, že se síra odvádí z autoklávu v roztaveném stavu, určuje teplota tání hranici nejnižáí teploty v autoklávu, to znamená, že teplota v autoklávu musí být nad asi 120 °C.

Cím vyšší se použije teplota v autoklávu, tím rychleji reagují produkty vzniklé podle výše uvedených bočních reakcí (2) až (6) ve prospěch konečného produktu podle reakce (1) . Při prováděných pokusech bylo prokázáno, že již při teplotě 130 °C se přes 90 % produktů vzniklých podle uvedených reakcí (2) až (6) rozloží v intervalu kratším než polovina hodiny. Ve výhodném provedení postupu podle uvedeného vynálezu se používá těploty v autoklávu v rozmezí od 130 do 150 °C.

V případech,

kdy je požadováno, aby vznókkjírí síran vyřkyssalizoval v autoklávu,

závisí použitá teplota na daném použitém kovu přítomnem ve formě sloučeniny síranu. Rozpustnost síranu ^leznatého te začíná zmenšovat p^ři te^plotě nad 60 °C. ^při ГОрГОГО asi. 150 °C je možno hlavní část roztoku síranu odděllt vykrystalováním síranu ieleznat^ého.

Při postupu, ve kterém se vykrystalovává síran mmnganatý se požadovaná teplota, která je nutná k dosažení odppovdající úrovně oddělování, pohybuje v okooí 200 °C.

Postup podle uvedeného vynálezu bude v dalším textu ílustoován s pomezí připojených výkresů, přičemž:

na obr. 1 je ilustoována závislost mnoožtví oxidu siřičiéého a sirovodíku pochhzejícího z roztoku síranu sodného, a rovněž tak oo0ároí poměr oxidu siřičiéěho k simku sodnému, který je zaváděn do promývacího roztoku, jako funkce času, přičemž uvedeným roztokem je absorbován oxid siřičitý, na obr. 2 je znázorněna závvslost hodnoty pH roztoku a oxidačně-redukčního potenciálu jako funkce času, na obr. 3 je znázorněna závvslost ο^ζ^ι oxidu siřičitého a sirovodíku, které jsou obsaženy ve výstupním plynu, jako funkce oxidačně-redukčního potenciálu, na obr. 4 je znázorněna závvslost mcoárního poměru oxidu siřičiéěho a sirníku sodného jako funkce oxidačně-redukčního potenciálu,

na	obr.	5	je	znázorněno	schéma	výhodného provedení postupu	podle	uvedeného	vynálezu,
na	obr.	6	je	znázorněno	schéma	dalšího výhodného	provedení	postupu podle uvedeného
vynálezu,
na	obr.	7	je	znázorněno	schéma	provedení postupu	podle uvedeného	vynálezu,	při kterém

je promývání plynu provedeno ve třech stupních, a na obr. 8 je znázorněno experimeenální zařízení použité v postupu podle příkladu 6, přičemž toto zařízení je detailně popsáno v tomto příkladu.

Při zavedení oxidu siřičiéého do vodného roztoku sircíís sodného reaguje zprvu oxid siřičitý dobře, přičemž tato reakce probíhá zjevně podle výše uvedené reakce (2). V této fázi zůstává hodnota pH roztoku nad 10. Poté co se absorbuje asi polovina molu oxidu siřičitého na každý mol sim^ku sodného hodnota pH rychle poklesne zhruba na hodnotu v rozmezí od 8 do 9, a současně se tvoří velké ^^oožs^'^:l sirovodíku, které se uvolňuje z roztoku. Tvorba sirovodíku pokračuje dokud se absorbuje asi jeden mol oxidu siřičiéého na každý mol si-níku sodného. Poté tvorba sirovodíku ustane a hodnota pH rychle poklesne zhruba na hodnotu v rozmezí od 2,5 do 3,5. Po krátký interval se potom oxid siřičitý absorbuje téměř a tvorba sirovodíku není patrná. Potom v dalším intervalu část oxidu siřičiéého začíná procházeé poséupem aniž by byla absorbována, ale posléze se absorpční účinnosé opěé zlepší. Výsledky tohoto pokusu jsou ilustoovány schemaéicky na obr. 1 a 2.

Při provádění laboratorních pokusů bylo zjištěno, že při kontinuálně prováděných pokusech, kdy se oxid siřičitý přivádí do promývacího probublávacího zařízení, a kdy se hodnota pH nebo hodnota oxidačně-redukčního potenciálu upravuje v tirníOovéo roztoku kontinuálním přiváděním čerstvého roztoku seníku sodného do tohoto promývacího sirníkového roztoku, přičemž se odvádí vyčerpaný promývací roztok jako přetok a hodnota pH je udržována v rozmezí od 2,5 do 5 nebo se oxidačně-redukční potenciál udržuje na hodnotě v roz^^:zí od -7 0 do -260 mV, což je mm^no mezi standardní kalomelovou elektrodou a platčnovou elektrodou, se absorpce oxidu siřičiéého blíží stavu téměř úplné absorpce, přičemž mi^oss^’^^ současně se ^©ofi^icího sirovodíku je maaé. Jestliže se mnoožtví přiváděného siroíís sodného zvýší v porovnání s mnc>žstvím oxidu siřičitého, přičemž se hodnota pH zvýší nebo se hodnota oxidačně-redukčního potenciálu sníží, potom se zvýší jak tvorba sirovodíku^tak se zlepší absorpce oxidu siřičitého. Jinak uvedeno, jestliže se přiváděné ^st^kované m^noss^'^:L sircíís zmenní ve srovnání s průtokovým m^c^ž^s^-tv:Lm oxidu siřičiéého, přičemž se hodnoéa pH zmeenš, potom se jak tvorba sirovodkku^ tak absorpce oxidu siřičiéého zmenCí.

Oxid siřiiitý se absorbuje do roztoku ještě pod hodnotou pH 2,5. Výsledky tohoto pokusu jsou uvedeny v příkladu 1. Na obr. 3 jsou zobrazeny výsledky absorpce při provádění promývacích pokusů, při kterých se používá sirníku sodného a sirníku draselného, přičemž tyto výsledky jsou znázorněny v souřadnicovém systému, kde jsou obsahy oxidu siřičitého a sirovodíku (v procentech) ve výstupních plynech vyneseny na ose y a hodnoty oxídaině-redukiního potenciálu (v milivoieech) použitého promývacího roztoku jsou vyneseny na ose x. Obsah oxidu sLř-iŽSíé^ř^o v přivdděném plynu se pohyboval v rozmezí od 19 do 2 0 %.

Při provádění jiného pokusu byl do sirnkoového promývacího roztoku přiváděn plyn obsahující oxid siřičitý a sirovodík. Sirníkový nástřkkovaný promývací roztok byl upravován podobným způsobem jako v předchozím pokusu. Při provádění tohoto pokusu byl jak oxid siřiiiýý, tak i sirovodík absorbován téměř úplně.

Analogické pokusy byly rovněž prováděny i s jinými sirníky, jako jsou nappíklad sirník maanaantý, sirník vápeaatý, sirník barnatý a sirník draselný. Dosažené výsledky byly podobné jako v případě pooužtí sirníku sodného. Výsledky těchto pokusů jsou podrobně popsány v následuuících příkaadech 2, 3, 4 a 5.

Jak již bylo výše uvedeno, podle uvedeného vynálezu bylo na základě provedených pokusů prokázáno, že poměr absorbovaného oxidu siřičitého k sirníku přivddёnému do roztoku je možno kontrolovat pomocí oxidaině-redukiních potencčálů použitého promývaaího roztoku. Na obr. 4 jsou graficky znázorněny výsledky těchto promývacích pokusů. Moldrní poměr mezi oxidem siřičíýým a sirnkeem je uveden ' v tomto souřadnicovém systému na ose y a hodnoty oxidaině-redukiních potenciálů (v milivoieech) promývacího roztoku jsou uvedeny na ose x.

Zvláště výhodnou variantou postupu podle uvedeného vynálezu je postup, při kterém se používá sirníku sodného pro úpravu promývací kapaacty promývacího roztoku, a déle sirníku hamatého pro regenerainí zpracování roztoku, který je odváděn z autoklávu. v tomto případě je chemická látka pouužta k promývání zcela rozpustná a nevzniká žádné nebezpečí zablokování promývacího zařízení vzhledem k vydělování pevného poddlu, ani nedochází k usazování pevného poddlu na dně zásobního tanku. Vzhledem'k tomu, že vnitřní prostor autoklávu je rovněž prostý pevného poddlu, nezreagovaného sirníku a vysráženého síranu, usazuje se elemeetárnd síra na dně autoklávu ve zvláště iist^é formě. Místo sirníku sodného je možno rovněž použit sirníku draselného.

Na obr. 5 je znázorněno toto výhodné provedení postupu podle uvedeného vynálezu ve formě schemaaického průtokového diagramu. Plyny, které obsahají síru, jsou přiváděny do absorpiního stupně 1, pro plyn, přieemž do tohoto stupně je rovněž přiváděn roztok ve vodě rozpustného sirníku, jako je sirník sodný nebo sirník draselný. Tento promývací stupeň, ve kterém se absorbuje plyn, může být vytvořen nappíklad jako ' jeden nebo dva promývací reaktory, přičemž hodnota pH nebo hodnota oxidaitě-redukiního potenciálu promývacího roztoku se upravuje tak, aby z posledního promývacího reaktoru, uvažovaného ve směru průtoku plynu, vystupoval plyn, který je zbaven oxidu siřičitéhl a sirovodíku. Promývací roztok, který obsahuje sirné Bl^ien^y sodíku (nebo draslíku), je odváděn do autoklávu 2, ve kterém tyto různé sirné složeniny zreagguí při zvýšené teplotě a zvýšeném tlaku takovým způsobem, aby výsledný získaný produkt byl v takové formě, že iást tohoto produktu tvoří elemeenární síra v roztaveném stavu a iást tvoří roztok síranu sodného.

Takto získaný roztok síranu sodného se potom dopraví do regenera^ího stupně 3, do kterého se rovněž přivádí sirník barna^. Tento přiváděný sirník barnatý a síran sodný navzájem reaguuí známým způsobem na sirník sodný a síran barnatý. Takto získaný sirník sodný se potom odvádí zpět do absorpiního stupně _1, a síran barnatý se odvádí do redukiního stupně 4_, ve kterém se redukuje na sirník barnatý, nappíklad pommoí uhlíku nebo uhlovodíku. Redukční plyny, které vznikají při provádění této redukce se převádí do dohořívacího stupně 5, a potom se vedou dále do absorpiního stupně _1 spoleině s plyny, které obsahnuí síru.

Použití úplně rozpustné chemické látky pro promývací stupeň je výhodné rovněž z toho hlediska, že se vyuUžje pro mmehanické čištění plynu. Účinnost zařízení pro odstraňování prachových částeček, které je umístěno před zařízením nn odstraňování síry, můie být relativně nízká. Zbbývjící podíl prachu je možno odssranňt v další čássi zařízení promývacím roztokem, přččemž je možno tento poddl prachu odddlit od tohoto roztoku například udfiltuiááním ještě předtím, než se provádí zpracování na elemeenární síru.

Na obr. 6 je ižustuivánu provedení postupu podle uvedeného vynálezu, při kterém se používá málo rozpustného sirníku, jako nap^kl-ad sirník zinečnatý, sirník železnatý nebo sirník mangaпоПЬ. Tento postup je podobný postupu, který je ižustuovSn na obr. 5 s tím rozdíeem, že při provádění tohoto postupu se pro úpravu hodnoty pH nebo pro úpravu hodnoty oxidačně-redukčního potenciálu promývacího roztoku používá vodné suspenze sirníku. Jessliže je síran vzniklý při provádění tohoto postupu mírně rozpustný, provádí se oddělování síranových krystalů od roztavené síry ve stupni £ ještě před reaeneračním stupněm j3.

Výhodné provedení postupu podle uvedeného vynálezu ve formě průtokového diagramu je znázorněno oa obr. 7, přčeemž na tomto obrázku se přivádí odebíraný plyn ' s obsahem oxidu siřičttéhu do promývacích reaktorů £, II a III. Ceestvý promývací roztok se přivádí do promývacího reaktoru II a z tohoto reaktoru je dále veden do promývacího reaktoru χ. V ·promývacím reaktoru II se hodnota pH nebo oxidačně-redukční potenciál roztoku upraví výše uvedeným způsobem za účelem co možná oejůčiooějšího oddělení oxidu siřičttéhu, přieemž hodnota pH se pohybuje v rozmezí od 3 do 5 nebo se oxidačně-redukCní potenciál pohybuje v rozmezí od -100 do -260 milivoltů.

Veškeré malé mnnUžtví sirovodíku, které se případně uvolňuje v promývacím reaktoru II se odvádí do promývacího reaktoru III, do kterého se rovněž přivádí určitá část roztoku z reaktoru £ společně s výše uvedeným plynem. Hodnota pH v reaktoru £ nebo v reaktoru III se upraví tak, aby se pohybovala v rozmezí od 2,5 do 3,5 nebo aby se hodnota oxidačně-redukčního potenciálu pohybovala v ^oz^^s^^ od -70 do -150 milivoltů, čímž se rovněž upraví moUárgí poměr mm z i celkovým mnoostvím absorbovaného oxidu a příááděným sirníeem oa hodnotu v od 1,8 do 2,2, která je nutná pro zpracování v dále zařazeném autoklávu. Tato úprava se provede přiváděním sirníku do reaktoru £.

Úprava hodnoty pH nebo hodnoty oxidačně-redukčního potenciálu v prvním reaktoru ve směru průtoku plynu na přesně stanovenou vhodnou hodnotu se všeobecně provádí přiváděním relativně mmlého mrlnUžtví sirníku do prvního reaktoru, p^eemž ale v některých případech se tato úprava může rovněž provést přiváděním potřebného mn^žto! sirníku ve formě jemné úpravy, oapříklní do následníci ho reaktoru ve směru průtoku.

Ppí provádění postupu podle vynálezu s řrutřpuuídým promýváoím pracuje poslední reaktor ve směru průtoku plynu s oejvyšší hodnotou pH, to znamená že oxidačně-redukční potenciál promývacího roztoku je zde ne^nižší. Ze zjišěěných výsledků z výše popsaných laboratorních pokusů je zřejmé, že v tomto případě je mnnožtví uvolněného sirovodíku největší. Za účelem odstranění sirovodíku z tohoto plynu je v některých případech nutné zpracovávat tyto vypouštěné plyny promývacím roztokem, přiváděným z některého dalšího reaktoru zařazeného v sérii.

Na obr. 8 je schemmaicky znázorněno provedení postupu podle uvedeného vynálezu ve dvou náplňových kolonách. Do první náplňové kolony se přivádí zpracovávaný plyn obsaauúící oxid siřičitý. Pod uvedenými kolonami jsou umístěny přečerpávací zásobníky, kterými cirkuluje promývací roztok z promývacích kolon. Ceestvý roztok siiníku sodného se přivádí do přečerpávacího zásobníku poslední kolony, přčeemž hladina ·v tomto zásobníku se udržuje na stálé úrovni pomocí čerpadla, které odvádí roztok z této nádrže do přečerpávacího zásobníku první kolony. Přívod sííoííu sodného do přečerpávacího · zásobníku poslední promývací kolony se kontroluje pomocí hodnot oxidačně-redukčního potenciálu roztoku v přečerpávacím zásobníku první kolony. Meei přečerpávacím zásobníkem první promývací kolony a přečerpávacím zásobníkem poslední kolony bylo rovněž uspořádáno zpětoé přečerpávání. Vyčerpaný roztok se rovněž odvádí z přečerpávacího zásobníku první promývací kolony. .

Claims

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1. Způsob zpracovávání plynů lbsaahjíiíié oxid siřičitý nebo oxid siřičitý a sirovodík, při kterém se z těchto plynů odděluje a získává síra v zlemeetární formě, vyznaa^í^ . se tím, že se oxid siřičitý nebo oxid siřičitý a sirovodík, obsažený v těchto plynech, absorbuje v promývacím roztoku obsah^ícím sirník, přUeemž hodnota pH promývacího roztoku se udržuje v rozmezí od 2,5 do 5 nebo se oxidačně-redukční potenciál udržuje v rozmezí od -70 do -260 mV proH kalomelové elektrodě, a získaný promývací roztok se převede do autdklávu, ve kterém sllu^Uzniny obsažné v tomto rozt^u reag^í ^při teplotě v rozmezí o^d 120 °C ^do 300 °C ve vý^ho^dn^ém prove^ní v rozmezí o^d 12⁰ °C ^do 15⁰ °C, za vznAu pro^duktů ^procesu, kterými jsou roztavená zlzmeetární síra a síranový roztok, kierý se převede na sirník reakcí se sirnkeem barnatým nebo sirnkeem vápenatým, a takto zpětně síranu a opětně se pouužje pro absorpci plynů, přueemž síran se zpětně redukuje na sirník působením uhlíkatého činidla, a zpět do absorpčního stupně.

získaný sirník se odddlí od barnatý nebo síran vápenatý regenerovaný sirník se odvádí
2. Způsob podle bodu 1, vyznaa^í^ se tím, že absorpce se provádí přinejmenším ve dvou reaktorech.

oxidu siřičitého-a sirovodíku
3. Způsob podle bodů 1 a 2, vyznaa^^! se iím, že hodnota pH roztoku v prvním reaktoru ve směru průtoku plynu se upraví na 2,5 až 3,5 nebo se oxidačně-redukční potenoiál udržuje v rozmezí od -70 do -150 mV prooi kalomelové elektrodě přiváděním sirníku k úpravě mo^ního poměru mezi oxidem siřičitým absorbovaným do roztoku a sirnkeem přiváděným tímto roztokem, který se pohybuje v prvním reaktoru v rozmezí od 1,8 do 2,2 a v posledním reaktoru ve směru průtoku plynu se hodnota pH promývacího roztoku upravuje poten^at proti kalomelové elektrodě upravuje na hodnotu děním sirníku.

oxidačně-redukční do -260 mV přivána 3 až 5 nebo se v rozmezí od -100
4. Způsob podle bodů ve směru průtoku plynu se reaktoru ve směru průtoku

1 až 3, provádí plynu.

úprava hodnoty pH vyznaa^í^ se iím, že přiváděním odděleného proudu sirníku do tohoto prvního v prvním reaktoru vyzj^é^ěujjícíí se tím, že úprava hodnoty pH v prvním reaktoru přiváděním sirníku do kiertéokoliv reaktoru, kierý násle5. Způsob podle bodů ve směru průtoku plynu se duje po

1 až 3, provádí tomto prvním reaktoru ve směru průtoku plynu.

6.

roztoku

Způsob podle bodů 1 až 5, vyzaačující je sirník sodný nebo sirník draselný.

se tím, že sirnkeem použitým v promývacím

7.

roztoku

Způsob podle bodů 1 až 5, vyznaaující je sirník mangannaý, sirník železnatý se iím, že sirnkeem použitým v promývacím nebo sirník zineUnatý.