CS216925B2 - Method of continuous casting of the steel product - Google Patents

Description

(54) Způsob plynulého odlévání ocelového výrobku

Vynález se týká způsobu plynulého odlévání oceli, zejména ocelových tyčí, do koklly vytvořené ve stroji pro plynulé lití, opatřeném licím kolem nebo pásem·, při kterém· se odlévaná ocel v tomto zařízení plynule ochlazuje až alespoň částečně ztuhne a tento alespoň částečně ztuhlý ocelový výrobek se plynule z licího stroje vytahuje při teplotě 1100 až 12CiD'°C a ochlazuje dopadem chladicího média.

218925

Vynález se týká způsobu plynulého odlévání nekonečně dlouhých ocelových tyčí.

U obvyklých způsobů pro plynulé odlévání kovů, jako například oceli, se roztavený kov odlévá do vertikální kokily s otevřeným koncem. Kokila ochlazuje obvod kovu a na její stěně se vytváří tuhnoucí kůra nebo plášť, který ohraničuje ingot, který se plynule vytahuje ze spodní části kokily, zatímco roztavený kov se plynule odlévá do její horní části. Rychlost vytahování odlévaného kovu z kokily se nastaví tak, aby byla úměrná objemu roztaveného kovu odlévaného do kokily. Po vytažení z kokily se horký ingot chladí, např. vodní sprchou namířenou na polotuhý ingot, aby se dosáhlo jeho úplného ztuhnutí.

Chlazení ingotu používané po jeho vytažení z kokily se nazývá sekundárním· ochlazováním a postačuje pro úplné ztuhnutí ingotu pro jakékoliv další zpracování.

Ve· většině zařízení pro plynulé lití je osa kokily vertikální a ingot se vytahuje vertikálně směrem dolů. Potom, co ingot úplně ztuhne, kusy požadované délky se oddělí z pohybujícího ingotu. Protože je nezbytné, aby byl ingot před oddělováním úplně ztuhlý, odlévací rychlosti jsou omezeny možnostmi vertikální výšky. Tzn., bylo nezbytné o-mezit rychlosti odlévání tak, aby se docílilo úplného ztuhnutí ingotu uvnitř vertikálních rozměrů daných vzdáleností kokily od oddělovací stanice. Jinak by byly konstrukční náklady velice vysoké.

Při odlévání oceli jsou tyto problémy nejvážnější, s ohledem na vysokou teplotu roztavené oceli a dlouhou dobu požadovanou na úplné ztuhnutí ingotu. Například u typických zařízení pro plynulé odlévání oceli není vzdálenost 35 m mezi 'kokilou a dělicí stanicí neobvyklá a i tato vzdálenost vyžaduje omezení rychlosti odlévání na menší než je teoreticky možné.

Aby se dosáhlo snížení požadavku na vertikální výšku, bylo navrženo odlévat ingot na vertikálně umístěné kokile, potom ochlazovat ingot ve vertikálně umístěné sekundární oblasti,, v níž je odlitek podepřen válečky. U takovýchto zařízení se ingot ohýbá v oblouku okolo 90° tak, že oblouk se stává tangentou к horizontále. V bodu dotyku se ingot znovu vyhýbá a narovnává párem tlačných válečků a transportuje' se horizontálně do dělicí stanice. Toto dovoluje určité snížení výšky stroje, ale nepředstavuje vyhovující řešení problému, protože je nutný oblouk poměrně velkého poloměru. I s velkým poloměrem je však ještě obtížné ohnout a znovu narovnat tuhnoucí odlitek, aniž by praskl nebo se jinak poškodil.

Další redukce výšky a celkové délky licích strojů se dosáhlo vytvořením kokily se zakřivenou dutinou, takže ingot vystupuje z kokily v zakřiveném stavu, odpovídajícím zakřivení dutiny. Kokily se zakřivenými dutinamii však nejsou úplně uspokojivé. Dutiny kokil jsou obvykle opatřeny vložkami z mědi, pro její dobrou tepelnou vodivost. Zakřivené měděné kokilové vložky mají vyšší výrobní i provozní cenu než rovné. Dále, přesné vyložení kokily se zakřivenou dutinou je mnohem těžší než přesně vyložit kokilu s přímou dutinou. Avšak ingot vycházející v přímém stavu z přímé dutiny kokily se musí ohýbat po zakřivené dráze a tato ohýbací operace vyžaduje přídavný vertikální prostor, ve srovnání s vertikálním prostorem požadovaným pro stroje s kokilou se zakřivenou dutinou. Proto, u známých strojů výhody vedení ingotu z kokily po zakřivené dráze zaručuje použití zakřivených drah, ale tyto výhody se ruší shora popsanými problémy s kokilami.

Ke snahám redukovat vertikální prostor pro plynulé lití se přidávají požadavky zvýšit rychlost odlévání. Je známo, že plynulý relativní pohyb mezi odlitkem a kokilou zabraňuje přenosu tepla mezi tuhnoucím odlitkem a stěnou kokily, a tím se omezuje rychlost odlévání. Dosud se nejvýznamnější zvýšení dosáhlo- oscilací kokily po krátké dráze ve směru odlévání, jak je popsáno v USA patentu č. 2 135 183. Pro odlévání oceli je obvyklý rozsah oscilace kokily 1-/10 až 1/30 délky kokily, např. 1,6 mm až 510,8 mm. U známých konstrukcí oscilují kokily se zakřivenou dutinou v oblouku odpovídajícím zakřivení dráhy, po· níž je odlitek veden z kokily. Je-li však použita kokila s přímou dutinou, aby se předešlo shora uvedeným obtížím spojeným se zakřiveným průchodem kokilou, ingot musí být z kokily vyveden v přímé vertikální dráze až na dostatečnou vzdálenost, aby se zabránilo tření spodního okraje kokily o část odlitku ve vnitřním oblouku zakřivené dráhy. To však vyžaduje zvýšení vertikálního- prostoru. Dále zkoušky ukázaly, že při vyšších rychlostech odlévání má ingot odlévaný do kokily s přímou dutinou a potom ohýbaný po zakřivené dráze sklon к vytváření vnitřních vad a povrchových trhlin.

Ještě vážnější problém, společný jak pro přímé tak i zakřivené dutiny kokil, je ten který vzniká jako přímý následek zvýšené rychlosti odlévání, zejména problém dosažení uspokojivých povrchových vlastností.

Charakteristickým znakem odlitků vyrobených oscilující kokilou je přítomnost známek oscilace nebo kroužků procházejících okolo odlitku po jeho povrchu. Vlivem tření mezi postupující odlévanou tyčí a povrchem oscilující kokily, se na tuhnoucí plášť kovu přenášejí axiální tlaky. Tyto střídavé tlaky mohou způsobit povrchové trhliny nebo jiné vady v intervalech po celé délce odlitku, většinou ve formě kroužků okolo celého obvodu odlitku. Tyto kroužky jsou ve vzdálenostech rovných úplnému posuvu odlitku mezi následujícími zdvihy kokily. Tzn. je-li úplný iposuv odlitku 5Q,.8 mm mezi začátkem zpětného zdvihu kokily a začátkem dalšího následujícího zpětného zdvihu, kroužky bu^ dou v intervalech vzdálených od sebe 50,8

216825 milimetru. Dále šířka kroužků, tj., délková vzdálenost odlitku, na níž lze tyto. kroužky pozorovat, se měří v závislosti na podmínkách způsobu odlévání. Při extrémní . péči a práci při nízkých rychlostech odlévání lze tyto účinky snížit na minimum·, ale všeobecně je šířka kroužků závislá na časovém trvání zpětného¹ zdvihu kokily. Jestliže je tedy na zpětný zdvih potřeba jedna čtvrtina doby celého cyklu, kroužky se vytvoří a pokryjí nejméně jednu čtvrtinu povrchu dutiny.

Tyto . kroužky jsou charakterizovány drsným, vnějším povrchem, často s povrchovými trhlinami a často, i se zřejmými „výronky“,. tj. vyteklým roztaveným kovem trhlinkou v předtím již vytvořené 'kůře odlitku, který potom .tuhl. Krystalická struktura kovu ležícího přímo pod kroužky je rovněž nepravidelná a rozrušená.

V případu neželezných kovů jsou tyto účinky nežádoucí, avšak nejsou příliš vážné. V mnoha případech bez ohledu na: povrchové vady lze odlitek válcovat, táhnout nebo jinak zpracovávat bez obtíží. Jindy slabé seříznutí nebo jiná povrchová úprava je postačující k odstranění všech viditelných povrchových nedostatků. V . případě .ocelí však tyto povrchové vady nelze tolerovat . a není ekonomicky únosné . odstraňovat nedostatky odříznutím. Dále, ekonomika plynulého¹ odlévání oceli vyžaduje mnohem vyšší rychlosti odlévání než jsou obvyklé nebo . požadované při odlévání neželezných kovů a bylo zjištěno, že zvýšené rychlosti .odlévání zvyšují .obtíže. Tak při odlévání neželezných kovů jsou rychlosti odlévání 0,762 až 1,524 m/min. obvykle přiměřené a při těchto rychlostech jsou povrchové vady u neželezných kovů snesitelné. Při odlévání oceli se již úspěšně dosáhly rychlosti odlévání vysoké až 5 ш/min. postupem podle JUNGH1ANSE, ale tento úspěch je zmírněn skutečností, že při těchto rychlostech jsou povrchové vady v oblasti kroužků čas-to extrémně šipatné. Mezi následujícími kroužky je povrch obvykle dobrý a vnitřní krystalická struktura je přijatelná.

Z teoretického. hlediska by proto byl ideální tvar kokily pro plynulé lití zakřivený ,s velice prodlouženou délkou, ale vzhledem k tomu, že taková kOkila nemůže v praxi existovat, používají se jiná zařízení.

A tak bylo navrženo použít nekonečnou podpěru jako například .otočné bubny, . ' kola apod. nebo nekonečné pohybující se pásy nebo¹ řetězy opatřené částmi kokily, které se spojují dohromady a tvoří kokilu na začátku tuhnoucího procesu a .oddělují se po jeho zakončení, aby se uvolnil ztuhlý kov. Protože povrchy těchto· pohyblivých podpěr zůstávají statické vzhledem ke kovu během procesu tuhnutí, jsou vytvořeny velice výhodné podmínky pro tuhnutí kovu s dobrou krystalickou strukturou. a jemným povrchem. Avšak i když tyto metody nabízejí řadu teoretických výhod, byly skutečné zkušenosti s nimi zklamáním·. Konstrukční a provozní potíže vytvořily tolik překážek k praktickému úspěšnému použití těchto způsobů, že se málo nebo vůbec provozně neuplatnily.

Proto naopak použití oscilujících kokil se zakřivenými dutinami se dosud považuje. za nejuspokojivější zařízení pro snížení výšky stroje a pro zvýšení rychlosti odlévání i přes všechny shora popsané problémy spojené s jejich použitím.

.Horizontální kokily se kdysi používaly pro plynulé odlévání hliníku a některých jiných neželezných kovů ve strojích, kde. roztavený kov se. přivádí do horizontální kokily žárovzdornou nálevkou, která .prochází stěnou kokily. Při odlévání hliníku se nálevka nenamočí roztaveným kovem a zůstává po celou dobu odlévání čistá. Avšak při odlévání •oceli, a zejména když je potřeba použít .oscilující kokilu, nelze tento typ horizontální kokily s žárovzdornou nálevkou použít. Bylo, zjištěno, že ocel smáčí nálevku a tuhne okolo· . ní. Ztuhlá .ocel má sklon k vytváření falešných trubek procházejících po celé délce kokily, což má .za následek prolomení roztaveného kovu na výstupním konci kokily.

Dále je známo, že poloha a směs vtékajícího proudu roztaveného kovu působí značně na .proces tuhnutí kovu, a tím i na výsledný produkt.

Horizontální kokila nezbytně vyžaduje horizontálně vtékající proud roztaveného kovu, který omývá kov, který již začal tuhnout na stěnách kokily. To má za následek, že tuhnoucí kov se znovu natavuje· a výsledkem je tvoření výronků roztaveného kovu na. vnější straně -odlitku. Je-li rychlost vtékajícího^ kovu vysoká nebo taková, že způsobuje turbulenci v lázni roztaveného. kovu, bublinky plynu a částice oxidů, strusky nebo nečistot plovoucích po povrchu roztaveného kovu, . se mohou zachytit a způsobit dutinky a vměstky v odlitku a někdy způsobují i velkou pórovitost .a „staženiny“ v odlitku. Konečně, horizontálně tuhnoucí tyč se. projevuje vnitřní různorodostí v příčném průřezu .způsobenou gravitací. Například . zachycené plyny a lehké částice. mají sklon vyplouvat směrem vzhůru k horní stěně tyče. Takže .střed tyče .může být neporušený avšak oblast pórovitosti nebo vměsťků leží blízko okraje tyče. Toto výstředné rozložení vad je často mnohem vážnější než středové vady, neboť mají za následek nepředpokládané změny při následujícím zpracování, např. při válcování za . tepla na tyč. V důsledku toho je žádoucí, aby lázeň roztaveného kovu byla shora otevřena nebo. nezakryta, aby zachycené plyny nebo . .ostatní nečistoty se mohly uvolnit, nebo· aby byly alespoň omezeny do středu, .kde* jsou nejméně škodlivé.

Když plynule .odlévaný .odlitek pravoúhlého průřezu nejprve. tuhne uvnitř typické horizontální kokily, je .nutno. větší horní a spodní plochy vys-tavit mnohem rychlejšímu chlazení. Výsledné účinky .smršťování způsobují, že se tyto plochy, zejména horní, od216925 sunou od stěn kokily dříve než se dostanou trochu dále od roztavené lázně, čímž se _ zpomalí počáteční rychlé ochlazování. Vzhledem k tomu, že se· všechny okraje a plochy nesmršťují stejnoměrně, rychlost ochlazování, a tím i teploty, tlaky a tloušťka ochlazeného¹ pláště se liší od jedné plochy k druhé. Tyto nedostatky se zvýrazňují ještě více při použití vyšších rychlostí odlévání a· jak se odlitek plynule pohybuje· kokllou, objevuje· se po výstupu -z kokily -na ingotu světlé a tmavé oblasti. Světlé oblasti často- znamenají místa s vysokou -teplotou, kde · může nastat roztavení již jednou ztuhlého pláště.

Znovuroztavení -nastává vlivem přenosu tepla z dosud horkého- vnitřku tyče. V těchto místech zeslabení vytvářejí tlaky ve ztuhlém plášti trhliny, které mohou způsobit prasknutí nebo jiné povrchové vady.

Dále, nestejnoměrné tlaky mají další nežádoucí důsledky zejména tím, že způsobí geometrické Zborcení odlévané tyče známé jako kosočtvereční zborcení, které představuje- obtíže při dalším zpracování odlitku.

Je proto úkolem vynálezu vytvořit lepší a dokonalejší způsob a zařízení pro plynulé lití oceli.

Podstata způsobu plynulého odlévání ocelového výrobku, při kterém se roztavený kov odlévá při teplotě 1490 až 1580 °C do kokily vytvořené ve · stroji pro · plynulé lití, opatřeném licím- kolem nebo- pásem, načež se odlévaná ocel -v tomto -zařízení plynule ochlazuje- až alespoň částečně ztuhne a tento alespoň částečně ztuhlý -ocelový výrobek, mající mikrostrukturu, u které průměrná velikost -stejnoosých ocelových zrn je v podélném řezu menší než -0,8 mm a průměrná délka zrn je v příčném řezu -menší než 3,5 milimetru, se plynule vytahuje z - licího -stroje a potom -se ochlazuje- dopadem chladicího média podle vynálezu, -spočívá v tom, že odlitý ocelový výrobek - -se- vytahuje při teplotě 1100 až 1200» °C, rychlostí 6 až 25 m/min.

Kokilu je nejlépe - vyrobit z kovu o vysoké - tepelné vodivosti, např. z -měděné slitiny a chladit přímým rozstřihem chladivá na kokilu nebo cirkulujícím chladivém, např. - vodou.

Drážka tvořící kokilu může mít různý tvar průřezu podle požadavku, např. půlkulatý nebo pravoúhlý. Avšak bylo zjištěno, že- je výhodné použít lichoběžníkový průřez, který má malé (7 až 14°) úhly, které svírají boční -stěny -s výškou a poměr šířky k výšce

1,5- ku 1 nebo větší.

Při odlévání -se roztavená -ocel odlévá do kokily a je stejnoměrně ochlazována - odváděním: tepla stěnami kokily, přičemž se vytváří povrchový obvodový plášť ze ztuhlého kovu obklopující roztavené jádro. Rychlost odvádění tepla -se ovládá ve vztahu k -rychlosti odlévání regulací rychlosti cirkulace chladivá- nebo jinak, tak aby se teplota vnějšího povrchu obvodového pláště ztuhlého kovu při výstupu- z kokily nezvyšovala nad 1870, ale nebyla menší - -než 1090 °C, v'.

Vystupující ingot se pak vede po podpěrné dráze- do- v podstatě horizontální- chladicí oblasti pro konečné dochlazení.

Podpěrnou -dráhu lze vytvořit řadou členů, jejichž povrchy podpírají nebo nesou ingot. Tyto členy mohou být opatřeny ústrojím pro nucené vedení tyče po dráze do další zpracovatelské stanice. Odlitá tyč se vede po dráze s postupně se- zvětšujícím poloměrem, až se stane přímou.

Dalším důležitým rozdílem je to, že tentovynález umožňuje ovládání rychlosti přenosu tepla v souladu -s procesem tuhnutí. Například, když se - -roztavený kov plynule- nalévá na relativně velkou studenou konstrukci kola, kolo vykoná funkci tepelného¹ poklesu a rychlost -přenosu tepla je- velice vysoká a -způsobí rychlé ochlazení, které vytvoří v -odlitku relativně -tlustou ochlazenou vrstvu, zatímco později je rychlost přenosu tepla menší a dovoluje pravidelný -růst tuhnoucího čela.

Výsledná nekonečná délka odlité tyče- má lepší povrch a vnitrní - kvalitu než - dosud vyrobené tyče známými -způsoby plynulého lítí. Např. povrch nemá zálupy nebo trhlinky spojené se známkami oscilace. Dále, díky stejnoměrnosti způsobu odlévání, podélné kokile a velké -rychlosti odlévání, takto - odlitá tyč má tenčí vrstvu oxidů na povrchu než dosud odlévané tyče*.

Příkladné provedení způsobu a zařízení podle vynálezu je znázorněno - na- připojených -výkresech, kde na obr. 1 je sché-nfa příkladného provedení zařízení pro provádění způsobu podle vynálezu sestávajícího z licího stroje, opatřeného otočným licím kolem, v němž je vytvořena -obvodová drážka a nekonečným kovovým pásem, který těsní drážku po- délce a na obr. 2 až 11 jsou histografy vlastností ocelové tyče odlité' podle vynálezu a vlastností jinak -odlitých tyčí dosud známými způsoby.

Obr. 1 znázorňuje- licí kolo 10 o poloměru asi 1,2 m, na svém obvodu opatřené drážkou a nekonečný pružný pás 11, uložený proti části obvodu kola 10 pomocí podpěrných kol 12, 13, 14. Podpěrné kolo 12 je umístěno poblíž - toho* místa -na licím' kole 10, v němž se- roztavený kov nálevkou neibo pánví - 16 odlévá -do kokily M, vytvořené pásem 11 a obvodovou drážkou G, která leží -okolo celého licího -kola 16. Podpěrné kolo 14 je- umístěno těsně vedle toho místa- na- licím kole- 10, v němž částečně -ztuhlý materiál vystupuje z licího¹ kola 10. Vnější plochy licího kola 10 a pás 11 jsou nepřetržitě chlazeny chladicí kapalinou, např. -sprchováním chladivém z trysek Sl -na vnitřní- části obvodové drážky G a z trysek (neznázorněných) umístěných - na hlavicích S2, S3, S4 okolo vnější části -obvodové drážky G. Každá tryska může být samostatně stavitelná, aby bylo možno měnit rozstřikovaný objem kapaliny, a vedení která přivádí chladicí kapalinu do trysek jsou - opatřena -seřízovacími ventily pro účely otevření -a zavření proudu chladívá a směru jeho přiváděného množství. Za a .nad podpěrným kolem 14 je vysunuta zahnutá část 18, která slouží k narovnávání odlévané ocelové tyče vytahované z licího kola 10. Zahnutá část 18 sestává z řady podpěrných válečků 19, uložených na rámu (nezakresleno). Rozdělovač 21 dodatečného chlazení je umístěn nad a těsně u podpěrného kola 14 a rozstřikuje proud chladicí kapaliny přímo na odlitou tyč vycházející z obloukovité kokily.

Podpěrné válečky 19 mohou být poháněné i nepoháněné avšak předpokládá se, že ve většině případů alespoň některé podpěrné válečky 19 budou poháněné, aby napomáhaly rovnání odlité tyče. Po· obou stranách dráhy P, lze umístit boční vodicí válečky (neznázorněnéj k vedení tyče po stanovené dráze.

Při činnosti tohoto systému, se roztavená ocel odlévá z pánve 16 směrem dolů vyčnívajícím žlabem 16a do· obvodové drážky G licího kola 10. Výstupní konec žlabu 16a je umístěn tak těsně u začátku obloukovité kokily, jak je jen možno, aby roztavená ocel mohla, proudit přímo z výstupní trysky do lázně roztavené oceli v obloukovité kokile. Proudění oceli a úhlová rychlost licího kola jsou řízeny tak, aby ocel odlévaná do obloukovité kokily se pohybovala od trysky tak rychle, jak roztavená ocel proudí z trysky, tak aby povrch lázně roztavené oceli zůstával na' konstantní úrovni po vstupu do obloukovité kokily. Dále, ovládací systém proudění pro vedení, kterými se přivádí chladivo do trysek SI a rozdělovačů S2, S3, S4, je rovněž nastaven tak, aby bylo přiváděno požadované množství chladivá na pás 11 a licí kolo 10, a tím se regulovala rychlost chlazení roztaveného kovu při pohybu okolo obloukovité kokily. Poměrně velká velikost licího kola 10 způsobuje, že licí kolo 10 funguje jako tepelný můstek tím, že teplo vydávané roztaveným kovem proudícím ' do obloukovité kokily se rozptyluje do poměrně velkého licího kola 10 a relativně velký povrch licího kola 10 se chladí chladicí kapalinou rozstřikovanou tryskami systému. Výsledkem je, že rychlé ochlazování a tuhnutí roztaveného kovu probíhá na povrchu licího kola 10 a pásu 11 a nepřetržité odvádění tepla z částečně odlité tyče licím·' kolem 10, pásem 11 a chladicí kapalinou pokračuje tuhnutím roztaveného kovu, které je postupné a stejnoměrné od povrchu odlévané tyče k jejímu středu.

Pás 11 se pohybuje do těsného . styku s obvodovou drážkou G licího kola 10 po odvinutí z podpěrného· válečku 12, takže .pás 11 utěsňuje licí kolo¹ 10 v jeho· horní části a· pak se pohybuje směrem dolů okolo spodní části licího kola 10, potom směrem vzhůru, až dosáhne k podpěrnému válečku 14, nad nímž se vede směrem od licího kola 10. Koki-la M, vytvořená· obvodovou drážkou G a pásem 11 je podélná obloukovitá kokila, která se nepřetržitě pohybuje s otáčením¹ licího· kola 10 a odlévaná tyč B vytvořená v obloukovité kokile M odpovídá o-bloukovitému tvaru kokily až do svého· vytažení. Poloměr tyče B se musí zvětšovat, aby se dala z obloukovité kokily vytáhnout a postupně se 'tyč B napřimuje postupným zvětšováním poloměru při jejím, pohybu zahnutou částí 18 · zařízení. Válečky 19 vedou tyč B zahnutou a. rovnací dráhou nad licím kolem 10 a je výhodné, když alespoň jeden pár vodicích válečků 19 je poháněn a tlačí tyč B po· délce· z licího kola 10. Tlačné síly, jímž je tyč B vystavena, právě tak jako páčení působící na tyč B nejnižšími válečky 19 umístěnými po tyčí B, podpírají a narovnávají tyč B. Rovněž plynulé narovnávání tyče· B při jejím pohybu z licího kola 10 způsobuje podstatné vnitřní napětí v 'tyči B. Velikost tlaků působících na tyč B lze zvýšit nebo snížit, zvýšením nebo snížením teploty tyče B při pohybu zahnutou částí 18 zařízení. Dále· změnou množství chladivá· přiváděného rozdělovačem 21 vedle· výstupu tyče B z licího kola 10, lze měnit a regulovat teplotu tyče B procházející zahnutou částí 18 tak, aby se upravily vnitřní tlaky v tyči B během její cesty částí 18. Při opuštění licího kola 11 se tyč B ohýbá více a když pak postupuje dále po své dráze zahnutou částí 18, je ohýbána stále méně. Rozdělovač 21 přivádí chladicí kapalinu na tyč B při výstupu z kokily M, aby bylo zajištěno, že tyč B je· úplně ztuhlá dříve než dorazí do úrovně hladiny roztaveného· kovu u žlabu 16a. Tím je zajištěno, že vnitřní jádro roztaveného kovu v tyči B nevytvoří negativní tlaky a dutinu v tyči B. Rovněž množství chladivá rozstřikovaného z rozdělovače 21 lze seřídit, a regulovat tak teplotu tuhnoucí tyče B vytahované z kokily M, a tím i její vnitřní tlaky.

Vzhledem k relativně velké délce obloukovité kokily M, tvořené pásem 11 a obvodovou drážkou G licího kola 10, licí kolo 10 se může otáčet poměrně velkou úhlovou rychlostí a stále se· ještě dosáhne ztuhnutí roztaveného¹ kovu. V předloženém příkladném provedení je· kokila M lichoběžníkového průřezu s· malým rozměrem, umístěným na vnitřní části obvodové drážky G a velkým· rozměrem umístěným u pásů 11. Tyč B odlitá licím, strojem podle tohoto příkladu provedení má 66,8 mm·· dlouhou širší základnu a 50,3 mm dlouhou užší základnu a 47,6· milimetru dlouhou výšku, přičemž rádius· spojení užší základny s rameny je 6,3 mm. Ostatní tvary a velikosti lze odlévat podle požadavku.

Poměrně velká rychlost otáčení licího kola 10 způsobuje, že· tyč B vychází z licího kola 10 poměrně velkou rychlostí, takže tyč B se posunuje velmi rychle k dalšímu zpracování, například do válcovací stolice. Rychlý pohyb tyče B spolu s jejím uzavřením do poměrně dlouhé kokily M redukuje tendenci ke· tvoření okují.

Byla provedena měření vlastností ocelové tyče В odlité v otočném licím kole 10 podle obr. 1. Konečné vlastnosti byly porovnány s vlastnostmi tyče vyrobené plynulým odléváním v licím stroji, který byl opatřen obloukovitou oscilující kokilou. Vlastnosti tyče odlité podle vynálezu a vlastnosti tyče odlité známým způsobem jsou porovnány na obr. 2 až 11. Tyto obrázky jsou histografy vlastností dvou odlitých tyčí, přičemž údaje o tyči odlité způsobem podle známého stavu techniky jsou na obr. označeny „PA“.

Obr. 2; až 8 jsou histografy tyče odlité podle vynálezu a tyče odlité dosud známým způsobem, měřeno v podélném průřezu každé tyče. Obr. 2 je rozsah tloušťky ochlazené vrstvy dvou tyčí. Zde se ukazuje, že tyč odlitá známým; způsobem má průměrnou tloušťku zchlazené vrstvy asi 0,0'2. mm, zatímco tyč odlitá podle vynálezu má průměrnou tloušťku ochlazené vrstvy více než 1,0 milimetru.

Obr. 8 znázorňuje, že tyč odlitá známým způsobem má průměrnou velikost zrn ve zchlazené vrstvě cca 4,0 mm, zatímco tyč podle vynálezu má velikost zrn cca 0,315 mm.

Obr. 4 ukazuje, že ocelová tyč odlitá známým způsobem má průměrnou délku sloupkovitých zrn cca 7,8 mm, zatímco tyč odlitá způsobem podle vynálezu měla průměrnou délku sloupkovitých zrn 3,0 mm.

Claims (2)

1. PŘEDMĚT

   Způsob plynulého odlévání ocelového výrobku, při kterém se roztavený kov odlévá při teplotě 1490 až 1580° C do kokily vytvořené ve stroji pro plynulé lití, opatřeném licím kolem nebo pásem, načež se odlévaná ocel v tomto zařízení plynule ochlazuje až alespoň částečně ztuhne a tento alespoň částečně ztuhlý ocelový výrobek, mající mikrostrukturu, u které průměrná velikost stejnoObr. 5 znázorňuje, že ocelová tyč odlitá známým způsobem má průměrnou šířku sloupkovitých zrn cca 1,0 mm, zatímco tyč podle vynálezu cca 0,67 mm.

   Obr. 6 znázorňuje, že tyč odlitá známým způsobem má průměrnou délku dendritů cca
2. 3,8 mm, zatímco tyč podle vynálezu 2,3 mm.

   Obr. 7 ukazuje, že tyč odlitá známým způsobem má průměrnou vzdálenost dendritů 0,1 mm, zatímco tyč podle vynálezu 0,18 mm.

   Obr. 8 znázorňuje, že tyč odlitá známým způsobem má průměrnou délku sekundárního ramene 0,15 mm, zatímco tyč podle vynálezu 0,12 mm.

   Obr. 9 je histograf měření prováděných v podélném řezu dvou odlitých tyčí a zobrazuje, že tyč odlitá známým způsobem má v podélném směru velikost stejnoosých zrn 1,08 mm, zatímco tyč podle vynálezu 0,76 mm.

   Obr. 10 a 11 je histografy měření prováděných v krátkém příčném řezu dvou tyčí. Obr. 10 zobrazuje, že tyč odlitá známým způsobem má délku sloupkovitých zrn 3,8 mm, zatímco tyč podle vynálezu 2,4 mm.

   Obr. 11 ukazuje, že tyč odlitá známým způsobem má průměrnou šířku sloupkovitých zrn 1,1 mm, zatímco tyč podle vynálezu 0,8 mm.

   VYNALEZU osých ocelových zrn je v podélném řezu menší než 0,8 mm a průměrná délka sloupovitých zrn je v příčném řezu menší než 3,5 mm, se plynule vytahuje z licího stroje a potom se ochlazuje dopadem chladicího média, vyznačený tím, že odlitý ocelový výrobek se vytahuje při teplotě 1100 až 1200 ^ÓC, rychlostí 6 až 25 m/min.