CZ77496A3

CZ77496A3 - Enzymatic detergent exhibiting bleaching activity

Info

Publication number: CZ77496A3
Application number: CZ96774A
Authority: CZ
Inventors: Todd Domke; Charles Craig Nunn; Marco Luigi F Giuseppin; Rudolf Johan Martens; Ton Swarthoff; Cornelis Theodorus Verrips
Original assignee: Unilever Nv
Priority date: 1993-09-17
Filing date: 1994-09-08
Publication date: 1996-06-12
Also published as: BR9407505A; EP0719322A1; US5601750A; ZA947141B; AU7695594A; SK34696A3; HUT74484A; CA2168970A1; PL313488A1; WO1995007972A1; HU9600642D0; JPH09502753A

Description

Enzymatický prací prostředek s bělícími účinky

.. Oblast techniky

Předmětem současného vynálezu je bělící prací prostředek. Vynález se týká enzymatického pracího prostředku obsahujícího enzym vytvářející peroxid vodíku, především alkanoloxidázu s obsahem 1-4 atomů ₀ uhlíku a alkanolu s obsahem 1-4 atomů uhlíku a dále katalyzátoru bělícího činidla, jímž je koordinační komplex na bázi manganu a železa.

Dosavadní stav techniky

Enzymatické prostředky s bělícími účinky vytvářející peroxid vodíku jsou v současnosti velmi známé.

Například v přihlášce G3-A-2 101 167 (Unilever) je popsán enzymatický systém vytvářející peroxid vodíku obsahující alkanoloxidázu s obsahem 1-4 atomů uhlíku a alkanoí s obsahem 1-4 atomů uhlíku. Tyto enzymatické bělící činidla se mohou využít pro přípravu pracích prostředků, ve kterých je enzymatický bělící systém aktivní při nízkých teplotách. Enzym

2^ alkanoloxidáza jako kapalina katalyzuje reakci mezi rozpuštěným kyslíkem a alkanolem za vzniku aldehydu a peroxidu vodíku.

K dosažení výraznějšího bělícího účinku při nízkých teplotách praní, t.j. při 15-55°C, je nutné peroxid vodíku aktivovat aktivátorem bělícího činidla.

Dnes se všeobecně používá tetraacetyletylendiamin (TAED). Jeho reakcí s peroxidem vodíku vznikne kyselina peroctová, která je bělícím činidlem.

Ί

U bělících pracích prostředků tohoto typu je důležité, aby byly zbaveny jakékoli aktivity enzymu katalázy, který katalýzuje rozklad peroxidu vodíku vytvořeného alkanoloxidázou. Z tohoto důvodu musí být alkanoloxidáza dostatečně čištěna k zbavení jakékoli kontaminující aktivity katalázy. Protože je enzym kataláza přítomný v každém v přírodě se vyskytujícím mikroorganismu, který slouží jako zdroj alkanoloxidázy, je čistící proces velmi důležitý a musí být proveden velmi důkladně, což zvyšuje náklady na výrobu těchto látek s bělícími účinky.

Problém kontaminace alkanoloxidázy katalázou je podle ΕΡ-Ά-244 920 (Unilever) řešen získáním enzymu z mikroorganismů, které katalázu neobsahují.

Ikdyž se však použijí preparáty katalázu neobsahující k získání alkanoloxidázy, není bělící účinek takto vyrobených bělících prostředků, především v automatických pračkách evropského typu, tak dobrý jak by se očekávalo. Je co nejspíše způsobené tím, že se acetaldehyd vytváří ve stechiometrickém množství s peroxidem vodíku. Vzniklý acetaldehyd asi následně vstupuje rychle do reakce s jakoukoli vytvořenou perkyselinou za vzniku kyseliny octové a kyseliny karboxylové, která odpovídá perkyselině.

Jako řešení tohoto problému navrhuje EP-A-369 678 (Unilever) včlenit do tohoto enzymatického bělícího prostředku aldehydoxidázu s obsahem 1-4 atomů uhlíku, která má nižší než je alkanoloxidázy. Předpokládá se, že aldehydoxidáza zvyšuje účinek pracích prostředků obsahujícn alkanol, alkanoloxidázu a aktivátor bělícího činidla tím, že zabraňuje vytváření inhibujích koncentrací aldehydu. Tento předpoklad se opírá o nález určitých chemických sloučenin, které reagují s aldehydy (jako například semikarbazidy) a zvyšují účinek známých bělících činidel na bázi alkanoloxidázy.

Jako i ostatní enzymy, patří aldehydoxidáza mezi nákladné složky pracích prostředků. Navíc se zjistil!?, že je obtížné zajistit ekonomicky výhodný způsob výroby aldehydoxidázy ve větším měřítku.

Předmětem současného vynálezu je bělící činidlo účinné při nízkých teplotách. Dalším předmětem tohoto vynálezu je enzymatické bělící činidlo vytvářející peroxid vodíku, které má dobrý bělící účinek a nemusí obsahovat aldehydoxidázu.

V současnosti se zjistilo, že účinné enzymatické bělící prostředky enzymaticky vytvářející peroxid vodíku mohou být získány použitím prostředku s bělícími účinky podle současného vynálezu, který obsahuje katalyzátor bělícího činidla ve formě koordinačního komplexu na bázi iontů manganu a/nebo železa.

3ělící katalyzátory ve formě koordinačního komplexu na bázi iontů manganu a/nebo železa jsou všeobecně známé a jsou například uvedeny v EP-A-458

398, EP-A-544 519 a EP-A-549 272 (všechny Uniiever).

V kombinaci s peroxidem vodíku tvoří silný oxidační systém.

Katalyzátor bělícího činidla ve formě koordinačního komplexu na bázi iontů manganu a/nebo železa tvoří v kombinaci s peroxidem vodíku silný oxidační systém. K teoreticky očekávané rychlé reakci peroxidu vodíku a aldehydu, který se vytvoří reakcí z alkanoiu za přítomnosti alkanoloxidázy, však v praxi nedochází, naopak se získá účinný bělící prostředek.

Sloučeninu podle současného vynálezu obsahující katalyzátor bělícího činidla ve formě iontů manganu a/nebo železa a obsahujícího koordinační komplex lze s výhodou použít v kombinaci s enzymatickým, systémem vytvářejícího měřitelné a stálé hladiny peroxidu vodíku, takže bělící reakce může probíhat v předem určeném rozmezí. Další výhodnou vlastností prostředků s bělícími účinky podle současného vynálezu je, že při teplotách nad doporučovanou teplotou praní (například 90°C), dojde k inaktivaci enzymatického systému vytvářejícího peroxid vodíku a bělící účinek tohoto systému se tak automaticky zruší.

Podstata vynálezu

Za prvé se současný vynález týká bělícího činidla, který obsahuje:

a) enzymatický systém vytvářející peroxid vodíku b; katalyzátor bělícího činidla, kterým je koordinační komplex na bázi iontů manganu a/nebo železa. Katalyzátor bělícího činidla obsahuje ioty manganu a/nebo železa a ligand , coč je makrocyklická organická sloučenina obecného vzorce (li:

Ί NR³-(CR¹(R²)_u)_t.h7 (I)

25	kde t s	j e j θ	celé číslo celé číslo	od od	2 3	do 3 ; do 4;
	u	“i A J	0 nebo 1;

každý R¹, R² a R³ je nezávisle odvozen od vodíku, alkylu, arylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu.

Za druhé se současný vynález týká pracího prostředku obsahujícího takové bělící činidlo.

Podrobný popis vynálezu

a) Enzymatický systém vytvářející peroxid vodíku

Bělící činidlo podle současného vynálezu obsahuje ⁵ jako první složku enzymatický systém vytvářející peroxid vodíku. Tento enzymatický systém lze v základě vybrat z mnoha známých rozličných enzymatických systémů vytvářejících peroxid vodíku. Například lze použít aminoxidázu a amin, oxídázu aminokyseliny a aminokyselinu, oxidázu cholesterolu a cholesterol, oxidázu kyseliny močové a kyselinu močovou nebo xantinoxidázu a xantin. Vhodným systémem je kombinace alkanoloxidázy obsahující 1 až 4 atomy uhlíku a alkanolu obsahujícího 1 až 4 atomy uhlíku a především kombinace metanoloxidázy a etanolu.

S výhodou lze metanoloxidázu oddělit z kataláza-negazivního kmene Hansenuía polymorřa (viz například ΕΡ-Ά-244 920 (Unilever).

V příkladech se neočekávaně ukázalo, že bělící účinek sloučeniny obsahující metanoloxidázu ve formě neporušených kvasinkových buněk je vyšší než sloučeniny obsahující metanoloxidázu ve více nebo méně čištěné formě.

b) Katalvzátcr bělícího činidla

Druhou složkou bělícího činidla podle současného vynálezu je katalyzátor bělícího činidla, kterým je koordinační komplex na bázi iontů manganu a/nebo železa.

Vhodný katalyzátor bělícího činidla obsahuje ionty manganu a/nebo železa a ligand L, což je makrocyklická organická sloučenina obecného vzorce (I):

“! NR²-(CR¹ (R²) _u) kde t je celé číslo od 2 do 3; s je celé číslo od 3 do 4; u je 0 nebo 1;

každý R¹, R‘ a R² je nezávisle dovožen od vodíku, . alkylu, arylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu.

Příkladem vhodného ligandu je

1.4.7- triazacyklononan (TACN);

1.4.7- trimetyi-l,4,7-triazacykiononan (1,4,7-Me₃TACN) ; 2-metyi-i,4,7-triazacykiononan (2-MeTACN);

1.2.4.7- cecrametyi-l,4,7-triazacykiononan (1,2,4,7-Me/TACN) ;

1.2.2.4.7- penzametyI-i,4,7-triazacykiononan (1, 2,2,4,7-Me₅TACN) ;

1.4.7- trimetyl-2-decyl-l,4,7-triazacykiononan a

1.4.7- trimetyi-2-benzyl-l,4,7-triazacykiononan.

Zvláště vhodným je 1,4,7-trimetyi-l,4,7-triazacyklononan .

Zmíněné ligandy lze připravit podle postupu popsaného K.Wiegnardtem a spol., v Inorganic Chemistry 1982, 21, strana 3086 a dále.

Jiný vhodný ligand L má dva druhy obecného vzorce (II):

{ NR⁴-(CR¹ (R²) _u) .) l·;

(I) (II) kde platí, že:

t je celé číslo od 2 do 3;

s je celé číslo od 3 do 4/ u je 0 nebo 1;

každý R¹ a R^: je nezávisle odvozen od vodíku, alkylu, arylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu.

Každý R⁴ je nezávisle odvozen od vodíku, alkylu, arylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu, za předpokladu, že nejméně jedna přemosťující skupina R⁵ je tvořena jednou skupinou R⁴ z každého ligandu, kde R⁵ je skupina (CR^SR7) a- (D) p- (CR^cR⁷)m , kde:

p je 0 nebo 1;

D je odvozeno z heteroatomu jako je kyslík a NR³ nebo je částí eventuálně substituovaného aromatického nebo nasyceného homonukleárního nebo heteronukleárního kruhu;

n je celé číslo od 1 do 4; m je celé číslo od jedné do 4; za předpokladu, že η + n < 4.

Každý R⁵ a R⁷ je nezávisle odvozen z vodíku, NR' a ORⁱ⁰, alkylu, arylu, substituovaného alkylu nebo substituovaného arylu.

Každý R³,R⁹,R¹⁰ je nezávisle odvozen z vodíku, alkylu, arylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu.

Příkladem vhodného ligandu podle tohoto vzorce je

1,2-bis(4,7-dimetyl-l,4,7-triaza-l-cyklononyl)etan ( [EB- (Me₃TACN) ,] ) .

Shora uvedené ligandy lze připravit podle postupu popsaného K.Wieghardtem a spol. v Inorganic Chemistry 1985, 24, strana 1230 a dále a J.Chem.Soc, Chem. Comm. 1987, strana 886 nebo jednoduchými modifikacemi těchto postupů.

Ligand může být ve formě soli kyseliny, jako například soli kyseliny chlorovodíkové nebo kyseiinv sírové, například 1, 4,7-Me₃TACN hydrochlorid. Zdroj iontů manganu a/nebo železa může být eventuálně přidán odděleně jako takový nebo jako součást produktu s ligandem.

Zdrojem iontů manganu a/nebo železa jsou ve vodě rozpustné soli, jako například dusičnany, chloridy, sírany nebo acetáty železa nebo manganu nebo jako koordinační komplex jako je acetvlacetonái manganu.

Zdroj iontů železa a/nebo manganu by neměl mít ionty příliš silně vázané, tak aby ze všech zdrojů byl výše popsaný ligand shopný extrahovat železo a/nebo mangan do roztokou bělícího činidla.

Katalyzátor bělícího činidla může být ve formě monc-, di- nebo tetranukleárního komplexu manganu nebo železa. Vhodným je mononukleární komplex obecného vzorce (III) :

Mn _X?l = (III) kde platí, že:

Mn je mangan II, II nebo IV oxidačního stupně;

každý X označuje koordinační složku nezávisle odvozenou z OR, kde platí, že:

R je radikál obsahující 1 až 20 atomů uhlíku a odvozený ze skupiny stávající se z eventuálně substituovaného alkylu, arylu, cykloalkyiu, benzylu a kombinaci těchto zbytků nebo minimálně dvou R zbytků vázaných navzájem, takže vytváří přemosťující skupinu mezi dvěma kyslíkovými atomy, které koordinují s manganem, Cl , Er' , 1' , F, MC3 , N,' , . 1/ , NHj , OK', Cý* , H00 , H-0, SH, CN' ,

OCN” , Sf , R^:TOO , R^;:SOf , RSOf ,

R'^ZCOO a R¹³COO’ , kde platí, že :

R^i: je odvezen z vodíku, alkylu, arylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu a

R¹³ je odvezen cd alkylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu;

P je celé číslo od 1 do 3;

z označuje náboj komplexu a je celým číslem, které může být negativní, nula nebe positivní;

Y je menovalentní nebo multivalentní doplňkový ronz, zaručující neutrální výsledný náboj a jehož náboj závisí na náboji z komplexu;

q = z / [náboj Y] a

L je ligand obecného vzorce (1) shora definovaného.

Tyto mcnonuklerní komplexy jsou dále popsány v

EP-A-544 519 a EP-A-549 272 (oba Unilever).

Vhodné dinukieární komplexy mají obecný vzorec (IV) nebo vzorec (V):

L Mn

Mn L (IV)

V komplexech obecného vzorce (IV) platí/ že: každý Mn je mangan nezávislý v II nebo IV oxidačním stupni;

každé X označuje koordinační nebo přemosťující skupiny nezávisle odvozené ze skupin stávajících se z Cl' , Nf, OH', O-²' , O²' , > SO, HOO' , H,O, SH' , SCN' , S²' , NH, , NR,¹², R¹²S0f , R¹²SO₃ a R¹³C0C, kde piatí, že:

R¹² je odvozen z vodíku, alkylu, arylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu a

R¹³ je odvozen od alkylu, arylu, substituovaného alkylu a substituovaného arylu;

L je iigand obecného vzorce (I) výše definovaného, obsahujícího nejméně tři atomy dusíku, které spolupracuji s centrem manganu;

z označuje náboj komplexu a je celým číslem, které může být positivní, nula nebe negativní;

Y je monovalentní nebo muitivalentní doplňkový iont, zaručující neutrální výsledný náboj a který je závislý na náboji z komplexu a σ = z/[náboj Y] .

Pro dinukleární komplexy obecného vzorce (V)

P- =

(V) každý Mn je nezávislý mangan v III nebo IV oxidačním stupni;

každé X označuje koordinační nebo přemosťující skupiny nezávisle odvozené se skupin stávající se z 01' , N,', OH', C,²' , O²' , 30, HOO' , H,0, SH' ,

SCN* , S²' , NH-' , NR3¹², R^í2SO4* , R¹²SO₃* a R¹³COO*, kde platí, že:

R¹² je odvozený od vodíku, alkylu, arylu, substituovaného arylu a substituovaného alkylu;

R¹³ je odvozený od alkylu, arylu, substituovaného arylu a substituovaného alkylu;

L je ligand obecného vzorce (TI) výše definovaného, obsahujícího nejméně tři atomy dusíku, které spolupracují s každým centrem manganu;

z označuje náboj komplexu a je celým číslem, ktere múze být positivní, nula nebo negativní;

Y je monovalentní nebe multivalentní doplňkový iont, zaručující neutrální výsledný náboj a který je závislý na náboji z komplexu a q = z/[náboj Yj .

Zvláště výhodnými jsou dinukleární komplexy manganu, kde platí, že:

X je nezávisle odvozené z CK,COC’, O-“' a O“ a velmi výhodné je když mangan je oxidačním stupni IV a každé X je O²'.

Takovými komplexy jsou komplexy mající vzorec:

i)	Mn*^v2
ii)	. “n^IV2
iii)	Mn^m2
iv)	Mn^Xi:,
V)	Mn^:v2
Vi)	Mn^IVMn

(μ-Ο)₃ (l,4,7-Me₃TACN)₂j (PF₆)₂

Mn Mn--^A (μ-Ο)₂(μ-OAc) (Z3-(Me₂TACN)₂)j (PF₆)₂ a jakýkoli z těchto komplexů, ale s doplňkovým iontem jako je 30/', CIO/ a podobně.

Ostatní dinukleární komplexy tohco typu, jejich 5 příprava a použití jsou podrobněji popsány v EP-A-453

397 a EP-A-458 398 (oba Unilever).

Příkladem tetranukleárního kompexu manganu je:

[Μη¹/ (μ-o)_s (TANC)/ (CIO/₄ .

Zjistilo se, že nedojde k předpokládané reakci aldehydu, který se vytvoří účinkem alkanoloxidázy na alkanol a koordinačního komplexu na bázi iontů manganu a/nebo železa, který v kombinaci s peroxidem vodíku tvoří silný oxidační systém.

Protože aldehyd není degradován ani odstraněn, bude se s vytvářením peroxidu vodíku postupně hromadit

Aldehydy, především acetaldehydy, mají nepříjemný zápach. Proto je enzymatický bělící prostředek podle současného vynálezu vybaven systémem rozkládajícím aldehyd. Jak však bylo výše uvedeno, je použití aidehydcxidázy jako rozkládajícího systému nevýhodné.

Bylo proto potřebné nalézt jiné vhodnější rozkládající systémy aldehydu.

Bakterie octového kvašení je známá tím, že významně roste na etanolu, který je přeměňován přes acetaldehyd na kyselinu octovou. Přeměna acetaldehydu na kyselinu octovou je katalyzována enzymem acetaldehvddehydrogenázou (A1DH), která je buď NAD(P) závislá (cytoplasmatická) nebo NAD(P) nezávislá (vazba na membráně s PQQ jako protetickou skupinou).

Pekařské kvasnice, Saccharomyces cerevisiae, mají rovněž NAD(P) závislou acetaldehyd dehydrogenázu, která se jeví jako méně účinná než membránově vázaná acetaldehyddehydrogenáza.

Zjistilo se, že neporušené kvasinkové buňky jsou shopné dostatečně odstranit acetaldehyd z pracího prostředku. Cena kvasinkových buněk je nízká, takže jde o velmi užitečný poznatek. Vhodnějším zdrojem kvasinkových buněk jsou Saccharomyceta, respektive

Saccharomyces cerevisiae. Do pracího prostředku se přidá 0,1% až 20% hmotnostních kvasinkových buněk, respektive 0,5 až 10% hmotnostních.

Prací prostředky obsahující bělící činidlo podle 10 současného vynálezu se mohou vyrábět ve formě roztoku, prášku, granulí nebo tablet. Aby se zabezpečila žádoucí přítomnost alkanolu, jsou výhodnými formami vodný nebo bezvodý roztok, pasta nebo gel. Výhodnou formou bělícího činidla podle současného vynálezu je bezvodý roztok, který je popsán v EP-E-266 199 (Unilever).

Při výrobě kompletního pracího prostředku je třeba k bělícímu činidlu přidat obvyklé složky pracího prostředku, jako jsou surfaktanty a buildery pracího prostředku. Eventuálně je možné přidat i ostatní složky, jako například proteolytické, amylolytické, celuiolytické nebo lipolytické enzymy, parfémy a podobně.

c) Prací crostředky s bělícími účinky

5 -⁼Enzymatické prací prostředky s bělícími účinky podle současného vynálezu obsahují v rozmezí od 0,1 do 50% hmotnostních jeden nebo více surfaktantů. Vhodnými surfaktanty nebo účinnými složkami pracího prostředku jsou mýdla nebo nemýdlové aniotové, neiontové, kationtové, amfoterické nebo obojetné sloučeniny.

Systém surfaktantů obvykle obsahuje jeden nebo více aniontcvých a jeden nebo více neiontových surfaktantů.

Součástí systému surfaktantů mohou být amfoterické nebo obojetné surfaktanty pracího prostředku, které svou vysokou cenou zvyšují náklady na výrobu pracího prostředku.

Neiontové a aniontové surfaktanty, jako součásti systému surfaktantů pracího prostředku, lze vybrat podle z Schwartze a Perryho Surface Active Agents Volume 1, Interscience 1949, Surface Active Agents Schwartze, Perryho a Berche, Volume 2, Interscience

1958, v McCutcheon's Emulsifiers And Detergents vydaného u Manufacturing Confectioners Company nebo v Tenside-Taschenbuch H.Stache, 2.vydání, Carl Hauser Verlag, 1981.

Vhodným.! neiontovými smáčedly pracího prostředku jsou především reakční produkty sloučenin obsahující hydrofobní skupinu a reaktivní atom vodíku, jako jsou například alifatické alkoholy, kyseliny, amidy a alkylfenoly s alkylenoxidy, především s etylenoxidem samotným nebo spolu s propylenoxidem. Specifickými neicntcvýml smáčedly pracího prostředku jsou kondensázy etylenoxidu s alkylfenolem obsahující 6 až 22 atomů uhlíku, v rozmezí od 5 do 25 EO, to znamená od 5 do 25 jednotek etylenoxidu na molekulu, a kondensační produkty alifatických primárních a sekundárních lineárních nebo větvených alkoholů obsahující 8 až 18 atomů uhlíku s etylenoxidem, v obecném rozmezí od 5 do 40 EO.

Obvyklými vhodnými aniontovými smáčedly pracího prostředku jsou ve vodě rozpustné soli alkalických kovů organických síranů a sulfonátů obsahující alkylové zbytky s velikostí řetězce 8 až 22 atcmů uhlíku, kdy pojem alkyl označuje alkylovou část vyšších acylových zbytků. Příkladem vhodných syntetických aníontových smáčedel pracího prostředku jsou alkylsulfáty sodné a draselné, především získané sulfatací alkoholů obsahujících 3 až 13 atomů uhlíku, vyrobené například z loje nebo kokosového oleje; alkylbenzensulfonáty sodné nebo draselné obsahující 9 až 20 atomů uhlíku , především lineární sekundární benzensulřonáty obsahující 10 až 15 atomů uhlíku a konečně alkylglyceryletersírany sodné, především etery vysokých alkoholů vyrobených z loje nebo kokosového oleje a syntetické alkoholy vyrobené z nafty. Výhodnými aniontovými smáčedly pracího prostředku jsou alkylbenzensulfonáty sodné obsahující 11 až 15 atomů uhlíku a alkylsulfáty sodné s obsahem 12 až 13 atomů uhlíku.

Použitelnými jsou i surfaktanty popsané v

EP-A-323 177 (Unilever), které jsou odolné proti vysolení, alkylpclyglykosidové surfaktanty popsané v EP-A-070 074 a alkylmonoglykosidy.

Výhodným systémem surfaktantů jsou směsi aniontových a neiontových účinných složek pracícho prostředku, kzeré jsou popsány v EP-A-346 995 (Unilever). Nejvhodnějším systémem surfaktantů jsou směsi solí alkalických kovů s primárním alkonolsulfázem obsahujícím 15 až 13 atomů uhlíku společně s 3-7 EO etoxylátem primárního alkoholu obsahujícího 12 až 15 atomů uhlíku.

Neiontové smáčedla pracího prostředku jsou v systému surfaktantů zastoupeny ve vhodném množství větším než 10%, respektive v rozmezí 25-90% hmotnostních. Aniontově smáčedla v systému surfaktantů mohou být zastoupeny v rozmezí od asi 5% do přibližně 40% hmotnostních.

Enzymatický prací prostředek s bělícími účinky podle současného vynálezu může dále obsahovat 5 až 60% hmotnostních, respektive 20 až 50% hmotnostních builderu pracího prostředku, což je sloučenina shopná snížit hladinu volných vápníkových iontů v pracím roztoku, a dodá přípravku další výhodné vlastnosti, jako je alkalické pH a vytvoření suspenze nečistot odstraněných z tkaniny a suspenze změkčujících hlinek z tkaniny.

Příkladem builderu pracího prostředku jsou 10 buildery vysrážející jako jsou uhličitany alkalických kovů, bikarbonáty, orofosforečnany, sekvestrující buildery jako jsou tripolyfosforečnany nebo nitrilo-triacetáty nebo iontoměničové buildery jako jsou amorfní alumincsilkáty a zeolity.

Zjistilo se, že enzymatickou účinnost pracího prostředku podle současného vynálezu významně ovlivní přítomnost builderu, který sníží koncentraci volného vápníku na méně než 1 mmol.

Součástí podszaty enzymatického pracího prostředku podle současného vynálezu je přidání dalších pomocných přídavků pracího prostředku. Je však žádoucí vynechat použití prekursoru bělícího činidla, tetraacetyletylendiaminu (TAED), protože každá vytvořená perkyselina vstupuje rychle do reakce s acetaldehydem za vzniku kyseliny octové a karboxylové odpovídající perkyselině.

Po zředění a rozpuštění přípravku obsahujícího alkanoloxidázu ve vodě by mělo být množství alkanoloxidázy v pracím prostředku přinejmenším dostačující k vytvoření takového množství peroxidu vodíku, které dostatečné čistí čajové skvrny na tkanině.

Množství alkanoloxidázy závisí na její specifické aktivitě a aktivitě jakéhokoli množství přítomné zbytkové katalázy. Z uvedených příkladů vyplývá, že prací prostředek podle současného vynálezu obsahuje od 10 do 1000, především od 20 do 500 jednotek alkanoloxidázy na 1 gram nebo 1 mililitr pracího prostředku. Jenotka aktivity enzymu je definována jako množství potřebné k zpracování 1 μπιοί substrátu za 1 minutu za standartních podmínek. Pokud je tedy přípravek lOOkrát ředěn přidáním vody za vzniku roztoku vhodného pro praní a bělení prádla, bude roztok obsahovat od 0,1 do 10, především od 0,2 do 5 jednotek enzymu na ml. Tato koncentrace a přítomnost alkanolu, jako substrátu, zajistí vytvoření takového množství peroxidu vodíku, které má dostatečnou snopnost čistit čajové skvrny na tkanině.

Po lOCnásobném rozpuštění a zředění přidáním vody, bude rzztok vhodný pro praní obsahovat asi 0,1 až 10 g/1, především 0,2 až 5 g/1 pracího prostředku. Množství katalyzátoru bělícího činidla, koordinačního komplexu na cazi manganu a/nebo železa bude opět záviset na jeho specifické aktivitě a čistotě. Obsah manganu nebo železa v pracím prostředku podle současného vynálezu se pohybuje v rozmezí od přibližně 0,0005% do 0,5% hmotnostních, především od asi 0,001% do 0,25% hmotnostních.

Substrátem alkanoloxidázy v bělícím činidle podle současného vynálezu jsou alkanoly obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, především primární alkanoly. Zvláště výhodným je etanol.

Množství alkanolu v pracím prostřeku musí být takové, aby po ředění přípravku vodou a interakcí s alkanoloxidázou byl vytvořeno dostatečné množství peroxidu vodíku, které má bělící účinnost na skvrny od čaje na tkanině. Vhodné množství alkanoiu se v pracím prostředku pohybuje v rozmezí od 2 do 25% hmotnostních, především od 5 do 20% hmotnostních a nej výhodněji od 5 do 12% hmotnostních.

Množství alkanoloxidázy, koordinačního komplexu na bázi manganu a alkanoiu v pracím prostředku, který po ředění vodou má bělící účinek na skvrny od čaje je takové, že v přípravku s lOOnásobnou hmotností ředěném vodou vstoupí při teplotě 40°C a při pH 9 enzym a substrát do reakce za vzniku peroxidu vodíku s koncentrací nejméně 2mmol. Vhodnější je takové množství alkanoloxidázy, koordinačního komplexu na bázi manganu a alkanoiu, při kterém za stejných, shora uvedených podmínek vznikne peroxid vodíku s koncentrací více než

5 mmol. Nejvhodnější touto koncentrací je 20 mmol nebo dokonce vyšší.

Současný vynález je dále popsán příklady, které nejsou limitující.

Příklady provedení vynálezu

Příklady 1-4

Modelové pokusy bělícího ucmku probíhaly isotermicky 20 minut ve skleněné baňce při teplotě 40°C a při pH 10,5 v demineralisované vodě.. Baňka byla vybavena teplotně kontrolovatelnou zahřívací spirálou, magnetickým míchadlem, teploměrem ve formě termočlánku, 30 pH elektrodou a výkonným chladičem (chladnýprst naplněný suchým ledem a etanolem, který tvoří spojení s vnějším vzduchem). Tento výkonný chladič zabraňuje unikání acetaldehydu ze systému.

Ve všech pokusech se používá 4,1 mm.oi/1 monohydrátu peroxyboritanu sodného (0,410 g/1 odpovídá 8,2% při dávkování smáčedla 5 g/1) společně s katalyzátorem ve formě roztoku v demineralizované vodě při konečné koncentraci 2,5 pmol/l. Ve dvou pokusech (číslo 2 a 4, viz níže uvedená tabulka) se přidá acetaldehyd ve formě vodného roztoku při konečné koncentraci 4,1 mmol/1. V pokusech číslo 2 a 4 se použila baze pracího prostředku sušená rozprašováním (t.j. látka obsahující všechny běžně užívané složky pracího prostředku kromě enzymů, bělících činidel a parfémů) v množství 5 g/1.

Baze pracího prostředku má následující složení (v podílech):

Alkvlbenzen sulfonát 6,3 C₁₃-C₁₅ 7E0 Neiontový 3,1 Mastné kyseliny (Pristerene 4934) 1,4 Hydroxid sodný 1,3 Zeolit 25,7

Akrylový/malelnový kopolymer (Sokalan C?7 )

Uhličitan sodný

Síran sodný

Křemičitan sodný

Sodná sůl karboxymetylcelulozy

Fluoresceční látky

Voda a menšinové podíly

Následující složky se přidaly nakonec

4,0 10, 3

0, 1 0,4 0, 6 0, 2 nebo se přidaly rozprašováním.

Uhličitan sodný 2,6 C₁₃-C₁₅ 3EO neiontový 6,7 Protipěnivé činidlo 1/2

Velikost bělícího účinku se měřila na bavlněné tkanině obarvené čajem - 3C1 (CET, Vlaardingen, Nizozemsko). 7 pokuse se použily dva díly BC-1. Po razi bělení se testovaná tkanina promyla vodou z vodovodu a sušila se v bubnové sušičce. Odraz světla se měřil při 460 nm (R 460*) v měřícím přístroji Macbeth 1500/Plus colour (Macbeth).

Rozdíl naměřených hodnot (AR 4 60^, udává velikost bělícího účinku. Hodnoty uvedené v tabulce 1 jsou průměrné hodnoty po 2 měřeních na testované tkanině.

Tabulka 1

Příklad	1	2	3	4
Prací	-	-	+	+
prostředek
Acetaldehyd	-	+	-	+
AR 460*	24,0	24,3	30,7	29, 3
na BC-1

V rámci experimentální chyby dojde ke stejnému bělícímu účinku s acetaldehydem jako bez přítomnosti acetaldehydu. Z toho vyplývá, že v pokusech jak bez pracího prostředku tak v jeho přítomnoszi acetaldehyd neinterřeroval s katalyzovaným perboritanovým bělícím systémem.

Příklad 5

Sériové zkoušky na rozklad aldehydu bakterií octového kvašení a kvasinkami

Během sériových zkoušek se pozorovalo osm bakterií octového kvašení a dva kmeny kvasinek (jeden Hansenula polvmorfa a jeden Saccharomyces cerevisiae). Jak je uvedeno v tabulce 2, bakterie octového kvašeni se získala z ATCC (USA) nebo NCDO (Velká Británie).

Tyto kmeny se pěstovaly na agaru Luria Broth. Kvasinkové kmeny tohoto experimentu byly Hansenula polymorfa CBS 4732 a Saccharomyces cerevisiae SU32 z QUEST Me.nstrie (UK) . Kvasinkové kmeny se pěstovaly na agaru YDP. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 2.

TABULKA 2

Číslo	Druh / kód	Půda /
Acetobacter pasteurians
1.	ATCC 33445	MÉDI
2.	ATCC 7839	MÉDI
Ametobaccer acetii
3.	.ATCC 15 973	MÉDI
4 .	.ATCC 237 4 6	MÉDI
Acinetobacter calcoaceticus
5 .	.ATCC 14 375	MED3
6.	ATCC 23055	MED3
7 .	NCDO 791	MED3
8 .	NCDO 709	MED3
Kvasinky
9.	H. polymorfa A16	YPD
10 .	S. cerevisiae SU32	YPD

teplota	DW	pol/mir.
26	16, 4	28,2
26	16,2	19, 9
26	15, 6	81, 4
26	15, 6	57,0
26	24,3	0,0
' 30	20, 6	0, 0
26	21, 4	0,0
' 26	26,7	0,0
' 30	29, 3	2,4
’ 30	29, 9	21, 0
3 g/1 pepton,

Použité kultivační půdy:

MED 1: 5 g/1 extrakt kvasine 25 g/1 hydrát glukosy 13 g/1 živný bujón (Oxoid) g/1 živný bujón (Oxoid) g/1 extrakt kvasinek, 20 g/1 pepton, g/1 hydrátu glukózy pufr o pH 7,0 dihydrogenfosforečnan draselný

YKPB-OK: 20 g/1 extrakt kvasinek, 0,1 M roztok KPB, 30 g/1 etanol.

MED 2

MED 3

YPD:

KPB:

Aktivita acetaldehyddehydrogenázy (A1DH) se určila měřením spotřeby kyslíku v měřicím zařízení kyslíku pro biologické účely - BOM (model 5300, Yellow Springs Instruments). Do 5 ml 0,1 M roztoku KPB (optická odchylka přibližně - OD 610 nm =0,4) se do BOM přidá 0,1 ml promytých buněk. Po 1 minutě provzdušňování se přidá 0,125 ml 0,2 M roztoku acetaldehydu, takže konečná koncentrace je 5 mmol, a pak se zaznamenává snižování koncentrace kyslíku. Velikost spotřeby kyslíku je shodná s aktivitou acetaldehyddehydrogenázy (A1DH). Tyto výsledky odpovídají výsledkům pokusů s acetaldehydem získaných metodou HPLC. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2.

Čtyři kmeny čeledě Acinetobacter calcoacetícus za uvedených podmínek nevykazují žádný stupeň aktivity enzymu acetaldehyddehydrogenázy (A1DH). Ze zbývajících organismů mají dvě bakterie octového kvašení nej vyšší aktivitu acetaldehyddehydrogenázy: Acetobacter acetii ATCC 15973 (A.a5), Acetobacter acetii ATCC 23764 (Aa6).

Jak bude později ukázáno, enzym acetaldehyddehydrogenáza má u Saccharomyces cerevlslae nižší aktivitu než u Acetobacter pasteurianus.

Příklad 6

Aktivita acetaldehyddehydrogenázy při pH 7 a pH 9 v otevřeném systému.

Na základě výsledků příkladu 5 byly vybrány tři organismy (t.j. Aa5, Aa6 a SU 32), které byly vystaveny vyššímu pH, které je u pracích prostřeků žádoucí. Dále se měřil vznik acetátu z acetaldehydu.

Tři kmeny se naočkovaly na šikmý agar v YPD. Po 48 hodinách se 10 ml přeneslo do 100 mi YKPB-OH ve třepací baňce o objemu 300 ml. V těchto kulturách se určovala v aktivita enzymu acetaldehyddehydrogenázy v KPB o pH 7,0 a KPB 3 hodnotou pH 9,0. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 3.

Tabulka 3

Aktivita acetaldehyd dehydrogenázy při pH 6 a pH 9

Kmen	optická odchylka - OD v YKP-OH	pH 6,0	pH 9,0
optická odchylka - CD v BCM	delta 02% % / min. optická odchylka - OD	optická odchylka - OD v BOM	delta 02 % / min. optická odchylka - OD
Aa5	0, 125	0,040	240	0,049	224
Aa6	0, 167	0,052	14 0	0, 062	161
SU32	4,4 2	0, 132	20	0,13 6	23

Z výsledků je zřejmé, ze aktivita enzymu acetaldehyddehydrogenázv při pH 9,0 není výrazně nižší než při pH 6,0. Během měření při praní se ukázalo, že se během 30 minut vytvoří přibližně 5-3 mmol acetaldehydu. Prováděly se pokusy, které sledovaly možnost přeměny během 30 minut těchto hladin acetaldehydu na acezát. Neporušené buňky se uvedly do suspenze v KPB o pH 7 a o pH 9 s 5 mmol acetaldehydu, která se udržovala na teplotě 30°C.

Požadovaný kyslík se dodal kontinuálním sycením plynem. Vzorky se odebíraly v intervalech a hned se čistily filtrací přes 0,45 gm Millipore filtr pro analýzu vysokofrekvenční kapalinovou chromatografií.

Při sycení plynem dochází k dalšímu odpařování acetaldehydu, a proto byla provedena malá úprava odpařování. Při pokusech v uzavřených nádobách se došlo k podobným výsledkům.

Příklad 7

Přeměna acetaldehydu působením Acetobacter acetii Aa5 a

Saccharomyces cerevísiae SU32 v uzavřeném systému.

Aby se dosáhlo dalších poznatků, o přeměně acetaldehydu mikroorganismy, provedla se tato přeměna v uzavřeném systému. Banka s propíchnutelnym uzávěrem o objemu 100 mi se naplnila 40 ml KPB o pH 9,0.

Mikroorganismy Se pak pěstovaly podle postupu v příkladě 6 za zvýšení aktivity enzymu acetaldehyddehydrogenázy. Buňky se následně centrifugovaly a o o trikrát se promyly. Po zmeření aktivity acetaldehyd dehydrogenázy za použití měřícího přístroje kyslíku pro biologické účely - BOM se předběžně vypočítá množství buněk potřebných k přeměně celého množství acetaldehydu během 30 minut. Vzorky se odebírají a analyzují každých

O c pet minut. Výsledky ukazuji grafy IA a IB.

Příklad 3

Tvorba a odstranění acetaldehydu v systému tvořícím 30 peroxid vodíku (metanoloxidáza-etanol) v kombinaci s

Acetobacter acetii

Provedly se dva pokusy, které měly objasnit, zda je možné acetaldehyd vytvořený v uzavřené nádobě kmenem

Hansenula polymorfa odstranit oddělaným kmenem Acetobacter acetii.

V prvním pokuse se přibližně 600 jednotek /g lyofilizovaného kmene Hansenula polymorfa obsahujícího enzym metanoloxidázu znovu uvede do suspenze v KP-pufru o pH 7,0 a 2 ml (1/10 objemu) této suspenze se přidá do 100 ml baňky obsahující 13 ml KPB o pH 9,0. Po přidání 0,25 ml roztoku etanolu v demineralizované vodě v poměru 1:10 se pravidelně odebírají vzorky, které se analyzují vysokofrekvenční kapalinovou chromatografií a zkouškami peroxidu vodíku. Výsledky jsou uvedené v grafech 2A a 2E.

Postup druhého pokusu je obdobný jako u pokusu prvního, ale bez přidání 100 μΐ Acetobacter acetii, který má optickou odchylku - OD při 610 nm = 0,27.

Výsledky těchto dvou pokusů jsou shrnuty v grafech 2A a 2B. Očekávalo se výrazné snížení koncentrace acetaldehydu. Z výsledků je patrné, že se nepřeměnil žádný acetaldehyd. Možným vysvětlením je, že samotný Acetobacter acetii také přeměňuje etanol na acetaldehyd, což nevede ke snížení, ale naopak ke zvýšení hladiny acetaldehydu. Tomu odpovídá vyšší přeměna etanolu kmenem A.cetobácter acetii. Produkce peroxidu vodíku zůstává stejná.

Tento jev nebyl detailněji zkoumán. Výzkum se soustředil na kmen Saccharomyces cerevisiae, který za těchto podmínek netvoří acetaldehyd z etanolu.

Příklad 9

Tvorba a odstranění acetaldehydu v systému tvořícím peroxid vodíku (metanoíoxidáza-etanol) v kombinaci s kmenem Saccharomyces cerevisiae

Postuo pokusu v předchozím příkladě 3 se opakoval 5 za použití kmene Saccharomyces cerevisiae SU32 namísto kmene Acetobacter acetii. Výpočtem se zjistilo, že suspeze buněk s hodnotou optické odchylky - OD = 0,8 způsobí dostatečné snížení vytočeného acetaldehydu.

Výsledky těchto dvou pokusů jsou shrnuty v grafech 3AS a 3B. Z grafu 3A vyplývá, že 13 mmol etanolu se molárně přemění na acetaldehyd. Během této proměny se vytvoří 9 mmol peroxidu vodíku. Zkouška peroxidu vodíku se nevykonala ihned, a proto bylo naměřeno oouze 9 mmol peroxidu vodíku namísto 15 očekávaných 13 mmol. V pokusu, který popisuje graf 3B by se mělo 13 mmol etanolu přeměnit na 13 mmol acetaldehydu. Jelikož vzniklo pouze 14 mmol acetaldehydu je zřejmé, že 4 mmol se kmenem

Saccharomvces cerevisiae SU32 se přeměnily na acetát.

0 -^±Namístc očekávaných 13 mmol peroxidu vodíku, se naměřilo pouze 13 mmol peroxidu vodíku.

Bří pětinásobném zvýšení množství SU32 se během 30 minut snížila hladina acetaldehydu téměř na nulu.

Příklad 10

Bělící účinek při použití katalyzátoru bělícího činidla na bázi manganu v kombinaci se systémem metanoloxidáza30 etanol.

Bělící účinek kombinace metanoloxidázy a koordinačního komplexu na bázi manganu se sledoval následovně :

Použitý zásobní roztok:

♦ 172 mmol (117,36 g/mol; 96,7%) perboritanu sodného ♦ 0,2 mmol katalyzátoru bělícího činidla vzorce:

[Μη¹⁷, (μ-Ο) ₃ (1, 4,7-Me₃TANC) ₂] ( ?P₅) ₂ ♦ 57,0 g/1 lyofilizovaných celých kataláza-negativních buněk Hansenuía polymorfa ♦ 1,77 mol etanolu ve vodě ♦ roztok pracího prostředku obsahující na litr:

3,65 g pracího prostředku o složení, které je uvedené v příkladech 1-4,

0,06 g protipěnivého činidla,

0,128 g uhličitanu sodného.

Následující roztoky se připravily v uzavřených baňkách o objemu 100 ml obsahující testovanou tkaninu BC1 (v ml):

prací prostře- dek	perbori- tan	katalyzá- tor	Hansenuía etanol polymorřa	voda
37,5	2,0	0,5	—	—
37,5	—	0,5	1,3 0,5	--
37,5	—	0,5	—	2,0

Reakční směsi se inkubovali 30 minut a při pH

10,5 se při teplotě 40°C uzavřeli do baněk o objemu 100 mi a třepali se rychlostí 300 otáček za minutu. Po 10 minutách promytí testované tkaniny BC1 a 15 minutách sušení se za přítomnosti perboritanu rychle vytvořilo 8,4 mmol peroxidu vodíku, načež se toto množství pomalu snížilo na 5,7 mmol. Metanoloxidázový systém rychle vytvořil 5 mmol peroxidu vodíku s následným snížením na 2 mmol. Bělící účinek kombinace metanoloxidázy a katalyzátoru bělícího činidla na bázi manganu byl ve srovnání s perboritanem (AR 26,7) výrazný (AR při 460 nm je 21,4) . Hodnota AR kontrolního vzorku byla při 4 60 nm 4,8. Z grafu 4 je zřejmé, že hladina peroxidu vodíku v roztoku obsahujícím perboritan byla na počátku vysoká (8,4 mmol).

Příklad 11

Bělicí účinek při použití katalyzátoru bělícího činidla na bázi manganu v kombinaci se systémem metanoloxidázaetanol a kmenem Saccharomyces cerevisiae

Opakoval se postup příkladu 10. Připravil se ¹⁵ roztok obsahující 0,15 g lyořilizovaných celých buněk kataláza-negacivního kmene Hansenula polymorfa v 39 ml pracího prostředku, do kterého se přidalo 0,5 ml roztoku etanclu a 0,5 ml katalyzátoru bělícího činidla. Reakční směs se 30 minut inkubovala a při pK 10,5 a teplotě 40°C se v uzavřené nádobě protřepávala rychlostí 200 otáček ze minutu. Po 10 minutách se přidalo 0,25 g suchých pekařských kvasnic (Saccharomyces cerevisiae, DCL Red label). Působení kataiázy obsažené v pekařských kvasnicích se zamezilo přidáním suspenze buněk pekařských kvasinek po 10 minutách. Graf 5 ilustruje výrazné snížení peroxidu vodíku. Ke spotřebě acetaldehydu, která se projevila snížením na podprahovou hodnotu, při které již není možné acetaldehyd ucítit, dojde během 30 minut.

Výsledky sledování bělícího účinku na testovanou tkaninu BC1 jsou uvedeny v tabulce 4. Z tabulky je zřejmé, že hodnota AR = 14,2 je již vysoká a při snížení katalázové aktivity by mohla být ještě vyšší.

Je zajímavé sledovat systém, ve kterém je peroxid vodíku a acetaldehyd vytvářen kmenem Hansenula polymorřa. Mikrorganismus Acetobacter acstií vykazuje pětinásobně vyšší spotřebu acetaldehydu a pokud se uvede do roztoku s etanolem, dochází především ke spotřebě etanolu za vzniku většího množství acetaldehydu. Narozdíl od Acetobacter acetii, kvasinkové buňky mají větší potřebu acetaldehydu.

Tabulka 4

zly- r	perbo- ritan	Saccha- romvces	metanol oxidáza	prací pro-	etanol	bělící účinek
. cí-		cerevi-	/	středek		ÁR při
zn.		siae	bezvodý			4 60 nm
ezi		cat”	H.poly-			na BC1
' z nu			morf a
			caf
	X			X		26, 7
			X	X	X	21, 0
		X	X	X	X	14,2
				X		4,3

-klad 12

ELící účinek při použití katalyzátoru bělícího činidla 25 r.- bázi manganu v kombinaci s čištěným systémem me~. enoloxidázy a etanolu a se směsí kmene Hansenula polymorřa a etanolu

Opakoval se příklad 11 za použití metanoíoxidázy 30 kmene Hansenula polymorřa, který se částečně čistil vysrážením ze síranu amonného a metanoíoxidázy získané z lyofilizovaných buněk kmene Hansenula polymorřa. Účinnosz metanoíoxidázy byla v stejná v obou případech.

Výsledky sledování bělícího účinku na BC1 testované tkanině jsou uvedeny v tabulce 5.

Tabulka 5

Kataly-	perbo-	čištěná	metanol	prací	etanol	bělící
zátor	ritan	metylen	oxidáza	pro-		účinek
bělící-		oxidáza	/	středek		ÁR při
ho čin.			bezvodý			4 60 nm
na bázi			H.poly-			na BC1
manganu			morf a cať
X	X			X		24, 6
X			X	X	X	16, 9
X		X		X	X	10, 6
			X	X	X	2, 4

Z tabulky je zřejmé, že nejlepších bělících 20 účinků se dosáhlo, pokud se použila metanoloxidáza připravená z iyofilizovaných buněk kmene Hansenula polymorfa.

Zástupuje ~

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Enzymatický prací prostředek s bělícími účinky, vyznačující se tím, že obsahuje

a) enzymatický systém, vytvářející peroxid vodíku a tvořený alkanoloxidázou o 1 až 4 atomech uhlíku v alkanolové části a alkanolem o 1 až 4 atomech uhlíku a

b) katalyzátor bělícího činidla, kterým je koordinační komplex na bázi iontu manganu a/nebo železa a ligand L, kterým je makrocyklická organická sloučenina obecného vzorce I /NR^J - (CR(R )_u)_t/_s (I) kde .1 ,3

R , R a R nezávisle znamenají vodík, alkyl·, aryl, substituovaný alkyl· nebo substituovaný aryl, t znamená celé číslo 2 až 3, s znamená celé číslo 3 až 4, znamená celé číslo 0 nebo 1
2. Enzymatický prací prostředek podle nároku 1, vyznačující s e t í m, že jako katalyzátor bělícího činidla obsahuje koordinační komplex na bázi iontů manganu.
3. Enzymatický prací prostředek podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se t í m , že jako katalyzátor bělícího činidla obsahuje koordinační komplex vzorce /Mn^IV2(,u-0)₃(1,4,7-Me₃TACN)₂/(PG₅)₂ .

4. Enzymatický prací prostředek s bělícími účinky podle někzerého z nároků 1 až 3, vyznačující se t í m , že enzymatický systém pro vznik peroxidu vodíku je

tvořen me' ;hanoloxidázou a ethanolem. vyzná Enzymatický prací prostředek podle nároku 4, čující se tím, že enzymatický systém pro tvorbv i peroxidu vodíku je tvořen neporušenými kvasin- kovými buř ek ami . 5 . Enzymatický prací prostředek podle některého z nároků 1 ; až 5 , vyznačuj ící se tím, že jev podstazě : jrostý katalázy. z . nároků l· ; Enzymatický prací prostředek podle některého z až 6, vyznačující se tím, že dále obsahuje : systém pro rozklad aldehydu. vyzná Enzymatický prací prostředek podle nároku 7, čující se t í m , že jako systém pro rozklad a) Idehydu obsahuje neporušené kvasinkové buňky. q . Enzymatický prací prostředek podle nároku 8, v y z r. a čující se t í m , že jako systém pro rozklad a' Idehydu obsahuje neporušené buňky kvasinek

Saccharomyces cerevisiae

1 až 9 . . Enzymatický prací prostředek, popsaný v nárocích

Zastupuje