CZ3899A3

CZ3899A3 - Způsob kontinuální přípravy thiosíranu amonného

Info

Publication number: CZ3899A3
Application number: CZ199938A
Authority: CZ
Inventors: Peter Schoubye
Original assignee: Haldor Topsoe A/S
Priority date: 1998-01-09
Filing date: 1999-01-07
Publication date: 2000-07-12
Also published as: JPH11263605A; DK173171B1; CA2258187A1; EP0928774B1; KR100323470B1; DE69818961T2; US6159440A; KR19990067809A; EA001818B1; ATE252058T1; CA2258187C; CZ297100B6; TW520343B; NO990052L; ES2209048T3; EP0928774A1; DK3098A; EA199900008A2; NO990052D0; EA199900008A3

Description

Způsoir přípravy thiosíranu amonného

Oblast techniky

Tento vynález se týká způsobu kontinuální výroby thiosíranu amonného.

Dosavadní stav techniky

Je známo jak připravovat vodné roztoky thiosíranu amonného (ATS) reakcí roztoku siřičitanu amonného se sírou v pevném nebo kapalném stavu nebo se sulfidy nebo polysulfidy, obvykle ve vodném roztoku, jak je popsáno v Kirk-Othmer Encyclopedia of Chemical Technology,

4. vydání, 1997, svazek 24, strana 62, a v US patentech č.

412 607, 3 473 891, 3 524 724 a 4 478 807.

Z US patentu číslo 3 431 070 je rovněž znám postup výroby thiosíranu amonného v kontinuálním procesu v proudu plynné násady obsahující sulfan, amoniak a oxid siřičitý.

V procesu popisovaném tímto patentem jsou thiosíran amonný a síra vyráběny z prvního nasazovaného proudu plynů obsahujícího sulfan a amoniak a z druhého nasazovaného proudu obsahujícího oxid siřičitý ve třech absorpčních fázích. V prvním absorberu jsou amoniak a sulfan v prvním nasazovaném proudu plynů separovány na proud odpadního plynného sulfanu a amoniakem obohacený roztok thiosíranu amonného. Převážná část roztoku je přiváděna do druhého absorbéru, ve kterém přichází do styku s plynným nasazovaným proudem obohaceným oxidem siřičitým, přičemž se tvoř odpadní plyn, který je odváděn, a roztok bohatý na thiosíran amonný a siřičitan amonný, který ve třetím absorbéru je kontaktován s odpadním plynným sulfanem přiváděným z prvního absorbéru

• ·

a * · · · • ····♦· a a případně s dalším přidaným sulfanem. Po odstranění síry vznikající ve třetím absorbéru, je převážná část vzniklého roztoku thiosíranu amonného přiváděna zpět do prvního absorbéru, zatímco menší část je míšena s částí roztoku thiosíranu amonného bohatého na amoniak, který vzniká v prvním absorbéru, čímž je vytvářen konečný produkt roztok thiosíranu amonného.

Hlavní nevýhodou této metody je, že odpadní plyn ze třetího absorbéru obsahuje vysoké koncentrace sulfanu, který se vyvíjí při tomto procesu.

Podstata vynálezu

Hlavním účelem tohoto vynálezu je zavedení vylepšeného postupu výroby thiosíranu amonného zbaveného nevýhody doposud známého postupu.

Vynález tedy poskytuje způsob kontinuální výroby thiosíranu amonného ze sulfanu, oxidu siřičitého a amoniaku, sestávající z kroků produkce, kde v prvním absorpčním kroku se roztok thiosiřičitanu amonného uvede do styku s prvním proudem plynů obsahujícím oxid siřičitý a amoniak a vodným roztokem obsahujícím hydrogensiřičitan amonný v jednom nebo několika absorbérech zapojených v sérii, přičemž je z jednoho z absorbérů odváděn vznikající odplyn a roztok vytvořený v prvním absorpčním kroku přechází do druhého absorpčního kroku, kde dochází k reakci mezi proudem plynu obsahujícím sulfan, amoniakem a vodným roztokem thiosíranu amonného, přičemž vzniká roztok obohacený thiosíranem amonným.

Vynález je podrobněji popsán v následujících •

φ · φ φ φ φ φ φ φ 0 φ

Φ Φ φφφ odstavcích, rozvádějících konkrétní implementace vynálezu výroby koncentrovaných roztoků thiosíranu amonného (ATS) z odpadních plynů obsahujících sulfan, amoniak, oxid siřičitý, hořlavé sloučeniny síry, uhlovodíky, oxid uhličitý a vodu. Během kroku absorpce oxidu siřičitého v jednom nebo dvou absorbérech spojených do serie se oxid siřičitý absorbuje amoniakem a vzniká koncentrovaný roztok hydrogensiřičitanu amonného (AHS). Pak roztok hydrogensiřióitanu amonného reaguje se sulfanem a amoniakem v absorbéru sulfanu, přičemž vzniká koncentrovaný roztok thiosíranu amonného stabilizovaný malým množstvím siřičitanu amonného. Hořlavé sloučeniny v proudu zpracovávaných plynů jsou přiváděny do absorbéru oxidu siřičitého, kde oxidují na oxid siřičitý, vodu a oxid uhličitý s odpovídajícím množstvím kyslíku ze vzduchu přiváděného proti reakčnímu proudu do absorbéru oxidu siřičitého. Odpadní plyn z absorbéru sulfanu může obsahovat významná množství sulfanu a je odváděn do spalovací pece.

Výše popsaný proces má následující výhody ve srovnání s doposud známými postupy kontinuální výroby vysoce koncentrovaných proudů thiosíranu amonného: je třeba používat pouze dvou absorpčních kroků a výroba nevyžaduje a ani při ní nevzniká pevná nebo kapalná látka obsahující síru, siřičitany nebo polysulfidy. Proces může zpracovávat širokou škálu směsí dávkovaných v plynu. Až 99,99 % síry v přiváděných plynech je získáno ve výsledném produktu, roztoku s až 65 % thiosíranu amonného a 0,1 až 1 % siřičitanu. Během procesu nevzniká žádný sulfan. Jediným odpadem procesu je 100 až 200 ppm oxidu siřičitého a několik ppm amoniaku v odpadním plynu z kroku absorbce oxidu siřičitého, pokud je absorpce oxidu siřičitého prováděna v sérii dvou absorpčních věží.

• · i

« » » 9 · * ♦ · · • · · · · to · <r · · · ·, · · to ·

Přehled obrázků na výkresech

V procesu uvedeném na obrázku 1 jsou vodné roztoky thiosíranu amonného vyráběny z plynných nasazovaných proudů obsahujících sulfan a směsi sulfanu a amoniaku. Takovéto nasazované plyny se obvykle vyskytují jako odpadní plyny z desulfurace uhlovodíků, zplyňování paliv a při procesech koksování. Nasazované proudy vhodné pro tento proces mohou rovněž obsahovat oxid siřičitý, oxid uhličitý, síru, COS, dusík, vodu a hořlavé složky, jako například uhlovodíky.

Jediným materiálem, který je třeba do procesu přidávat, je amoniak.

Proces se uskutečňuje v absorbéru 8. oxidu siřičitého, pro produkci hydrogensiřičitanu amonného, v absorbéru 25. sulfanu, pro produkci thiosíranu amonného, a ve spalovací peci 5 umístěné proti proudu do absorbéru oxidu siřičitého.

V absorbéru oxidu siřičitého je oxid siřičitý ve vstupujícím plynu v potrubí 7 propírán amoniakem, čímž vzniká vodný roztok hydrogensiřičitanu amonného, který reaguje se sulfanem a amoniakem v absorbéru 25 sulfanu za vzniku vodného roztoku thiosíranu amonného. Odpadní plyn z druhého absorbéru obvykle obsahuje minimálně 10 % sulfanu a je přiváděn vedením 26 do spalovací pece 5., ve které je spalován spolu s nasazovaným proudem ve vedení 1.

Proudy plynů s velmi malým množstvím amoniaku nebo bez jeho obsahu je vhodné přivádět do proudu ve vedení 1 (přívodní proud 1). Proudy plynů bohaté na sulfan a amoniak a bez obsahu oxidu siřičitého je vhodné přivádět do proudu ve vedení 23 (přívodní proud 2.), který přichází do absorbéru sulfanu. Takzvané SWS plyny (plyny z vymývání síry vodou), které obvykle obsahují 30 až 40 % objemových sulfanu, amoniaku a vody, jsou zvláště vhodné pro zavedení do přívodního proudu 2.

Ve spalovací peci 5 jsou všechny hořlaviny v přívodním proudu ve vedení 1 a v odpadních plynech ve vedení 26 spalovány při teplotách 900 až 1500 °C na oxid siřičitý, vodu a oxid uhličitý, nejlépe s méně než 0,5 % kyslíku v plynu vystupujícím ze spalovací pece. Spalovací teplota může být regulována podle známých principů recirkulování ochlazeného plynného oxidu siřičitého na vstup do spalovací pece. Spalovaný plyn je ochlazován v tepelném výměníku 6 a přiváděn vedením 7 do prvního absorbéru, kde při kontaktu plynu ve vedení 7, vodného roztoku amoniaku z vedení 12 a cirkulujícího roztoku ve vedení 10./ ^v množství potřebném pro udržení hodnoty pH mezi 5 a 6, vzniká během níže uvedených reakcí roztok obsahující hydrogensiřičitan amonný:

nh₃ + so₂ + h₂o = nh₄hso₃ (1)

V rovnováze s hydrogensiřičitanem amonným se vytváří rovněž malé množství siřičitanu amonného při reakci:

nh₃ + so₂ + h₂o = (nh₄)₂so₃ (2)

Poměr molární siřičitanu amonného a hydrogensiřičitanu amonného stoupá od hodnoty 0,01 při pH 5 až k 0,1 při pH 6.

• · φ

Hodnota pH je řízena přidáváním amoniaku. Amoniak lze případně přidávat v plynné formě do prvního absorbéru prostřednictvím vedení 11. Nezbytná přídavná voda je přiváděna vedením 12.

Při použití dvou absorbéru oxidu siřičitého zapojených do série v kroku absorpce oxidu siřičitého, jak je popsáno v příkladech dále, uvolňování oxidu siřičitého a amoniaku z kroku absorbce oxidu siřičitého je sníženo 10 až 20-ti násobně, takže 99,9 % síry v přiváděných proudech plynů je na výstupu zpracováno na produkovaný thiosíran amonný.

Teplota a hodnoty pH roztoku siřičitanu vznikajícího v kroku absorpce oxidu siřičitého jsou voleny s ohledem na rozpustnost hydrogensiřičitanu amonného a thiosíranu amonného a na parciální tlak při rovnovážném stavu roztoku. Výpočet hmotnostní rovnováhy vody v absorbéru sulfanu ukazuje, že při absenci vody v proudu plynů přicházejících do absorbéru sulfanu, je koncentrace thiosíranu amonného ve výsledném roztoku o 3 % nižší než koncentrace hydrogensiřičitanu amonného a siřičitanu amonného v roztoku přiváděném do absorbéru sulfanu (s předpokladem zanedbatelného vypařování vody v absorbéru sulfanu). Tento rozdíl se zvyšuje se stoupajícím poměrem vody a sulfanu na vstupu do absorbéru sulfanu a dosahuje 6,5 % při poměru molárním vody a sulfanu rovném jedné. To znamená, že při obvyklém složení nasazovaných plynů přiváděných do absorbéru sulfanu lze dosáhnout 60% koncetrace thiosíranu amonného v produkovaném roztoku při koncentraci hydrogensiřičitanu amonného a siřičitanu amonného v roztoku produkovaném v kroku absorpce oxidu siřičitého mezi 64 až 70 %. Při teplotě 25 ’C a pH 5 může být ve vodě rozpuštěno až do 70 až 75 % hydrogensiřičitanu amonného a siřičitanu amonného.

Rozpustnost klesá na přibližně 60 až 65 % při pH 6, přičemž díky lepší rozpustnosti thiosíranu amonného a siřičitanu amonného stoupá poměr siřičitanu amonného a hydrogensiřičitanu amonného z 0,01 na 0,1 při vzrůstu hodnoty pH z 5 na 6. Rozpustnost hydrogensiřičitanu amonného a siřičitanu amonného stoupá se vzrůstající teplotou roztoku.

Jelikož množství oxidu siřičitého a amoniaku vystupujícího z absorbérů oxidu siřičitého prudce stoupá se vzrůstající teplotou, je teplota v absorbérech udržována na nejnížší hodnotě, jako dovoluje rozpustnost solí v roztoku. Proto jsou pro krok absorpce oxidu siřičitého obvykle voleny teploty okolo 25 °C. Pokud je krok absorpce oxidu siřičitého zajišťován dvěma absorbéry v sérii, pak je ve druhém absorbérů, který pracuje s více zředěnými roztoky, hodnota pH zvýšena až na 6 a teplota snížena na 10 “C nebo méně, zatímco první absorbér může pracovat při pH sníženém až k hodnotě 5 a zvýšených teplotách mezi 40 až 50 °C, aby bylo možné v roztoku udržet vysoké koncentrace siřičitanů.

Parciální tlak oxidu siřičitého a amoniaku v plynu vystupujícím z absorbérů v kroku absorpce oxidu siřičitého v rovnováze s cirkulujícím roztokem je závislý na teplotě, hodnotě pH a koncentraci siřičitanu v roztoku. Tato funkce je popisována v literatuře pro zředěné roztoky, ale při aplikaci na koncentrované roztoky dochází ke značným odchylkám. Obrázek 1 ukazuje obvyklé hodnoty koncentrace oxidu siřičitého a amoniaku pro vyváženou plynnou fázi, které jsou vypočteny pomocí obecně uznávaných hodnot pro zředěné systémy při 25 °C, pKa = 1,81 pro H₂SO₃, 7 pro HSO₃~ a 9,25 pro NH₄ ⁺, a Henryho konstant 0,58 a 3 kPa/mol na litr pro oxid siřičitý a amoniak.

* φ Φ· · «φφφ • ΦΦ φφφφ φφφ» φφφ φφ φ φφφφ φφφφφφφ φ · φφ φ» φ φ φ φφφ φφφφ φφφ φ φφ φ·φ φ φ φφ

Rovnovážné koncentrace pro oxid siřičitý a amoniak vypočtené pro 8 obvyklých případů v otevřeném systému při teplotě prostředí 25 ’C a atmosférickém tlaku jsou uvedeny v tabulce 1 níže.

Tabulka 1

pH roztoku	5,0	5,5	6,0
Roztok NH.HSOo, mol/1	0,425 8,6	0,425 8,5	0,425 8,0
Roztok NH₄HSO₃a (NH₄)₂SO₃, % hmotnostní	4,15 66	4,2 67	4,5 68
SO₃ v plynné fázi, ppm	160 3200	50 1000	16 270
NH₄ v plynné fázi, ppm	0,7 15	25 50	9 140

Absorbér je provozován při vysokých množstvích kapaliny vracené zpět, takže složení kapaliny na vstupu je přibližně stejné jako složení na výstupu absorbéru.

V průmyslových absorbérech oxidu siřičitého používaných pro tento proces mohou být parciální tlaky oxidu siřičitého a amoniaku na výstupu z absorbéru odhadnuty podle výše vypočtených tlaků násobením faktorem 1,5 pro zředěné roztoky a faktorem 3 až 4 pro koncentrované roztoky.

Roztok hydrogensiřičitanu amonného a siřičitanu amonného vytvářený při kroku absorpce oxidu siřičitého je • · φ ·« φ » · · * · ·.

• · · · · · • ····«· • φ ΦΦΦφ • ·« Φ a φ · přiváděn vedením 21 do absorbéru sulfanu 25., kde je přidáván do absorbujícího roztoku cirkulujícímu vedením 31 skrz absorbér. Plynný amoniak je zaváděn vedením 20 na dno druhého absorbéru v množství potřebném pro udržení pH recyklujícího roztoku na hodnotě 7 až 7,5. Zde v druhém absorpčním kroku vzniká thiosíran amonný podle rovnice:

NH₃ + 4 NH₄HSO₃ + 2 H₂S = 3 (NH₄)₂S₂O₃ + 3 H₂O (3)

Malé množství siřičitanu amonného v roztoku reaguje podle rovnice:

(NH₄)₂SO₃ + 2 H₂S = 3 (NH₄)₂S₂O₃ + 2 NH₃ + 3 H₂O (4)

Teplota v absorbéru je řízena tepelným výměníkem 33 instalovaným na vedení 31.

Roztok vytvářený v absorbéru 25 opouští absorbér vedením 27.. Aby bylo docíleno optimální konverze hydrogensiřičitanu amonného a siřičitanu amonného, má být hodnota pH udržována v rozsahu 6,7 až 7,7 (řízeno úpravou množství přidávaného amoniaku), zatímco je koncentrace sulfanu v odpadním plynu z druhého absorbéru (řízena regulováním přitékajícího množství dávkovaného proudu 2 bohatého na sulfan) vyšší než přibližně 10 % sulfanu. Obsah amoniaku v odpadním plynu je asi 0,5 %. Pokud pH překročí hodnotu 8, je absorbován rovněž oxid uhličitý a ve vyráběném roztoku se mohou objevit siřičitany, zatímco při hodnotách pH nižších než 6,5 se v roztoku může objevit volná síra. Konverze na · 99 * · · ·· «9 · · · »· · ♦ · «

9 · 99 9 9··*

9 9 9 9 ·· · · · 9 · · ·

9 999 · 9 9 9 • 99 9 · · ··· ·· · · thiosíran amonný je nezávislá na teplotě v rozsahu 20 až 40 ’C. Rozpustnost thiosíranu amonného mírně stoupá s teplotou z 64 % hmotnostních při 20 °C na 67 % při 40 °C. Provozní teplota absorbéru sulfanu kolem 25 C je vhodnější při výrobě roztoků obsahujících 55 až 60 % thiosíranu amonného a nejvýše 1 % hydrogensiřičitanu amonného a siřičitanu amonného.

Množství sulfanu a amoniaku přiváděného vedením 26 do spalovací pece stoupá se vzrůstajícími koncentracemi oxidu uhličitého, dusíku a uhlovodíků v zaváděném proudu 2, jelikož tyto složky se neabsorbují v absorbéru sulfanu. Veškerý amoniak v plynu přiváděném do spalovací pece je spálen na dusík. Sulfan z odpadního plynu z absorbéru 25 sulfanu je zcela oxidován na oxid siřičitý a použit při výrobě hydrogensiřičitanu amonného a siřičitanu amonného v absorbéru (absorbérech) oxidu siřičitého. Množství vytvářeného thiosíranu amonného v absorbéru 25 stoupá s průměrným parciálním tlakem sulfanu v absorbéru a odpadní plyn z absorbéru bude obvykle obsahovat minimálně 10 % sulfanu, aby byla zajištěna minimálně 98% konverze siřičitanů na thiosíran amonný. Kromě toho je výhodné druhý absorbér provozovat za zvýšeného celkového tlaku.

Rozsah konverze siřičitanů až 99,9 % lze za atmosférického tlaku dosáhnout při použití druhého absorbéru.

Spalování ve spalovací peci 5 zajišůuje, že jsou veškeré hořlaviny v dávkovaných proudech spáleny na oxid siřičitý, vodu a oxid uhličitý. Spalování je prováděno s minimálním přebytkem kyslíku, aby nedocházelo k oxidaci siřičitanů na sírany v absorbéru (absorbérech) oxidu siřičitého a aby nevznikaly oxidy dusíku při spalování • · ♦ « · • · · ♦ · · · • · · » * · • ·Μ· · ♦ · < · • a · · « ··· · ·· *··

• · * · amoniaku.

Poměr průtoku proudu 1 ku proudu 2. je nastaven tak, aby poměr oxidu siřičitého absorbovaného v absorbérů 8 k sulfanu absorbovanému v absorbérů 25 byl přibližně 2:1. Tento poměr je dán stechiometrií reakcí probíhajících v absorbérech oxidu siřičitého a absorbérech sulfanu.

Zbytky sulfanu a uhlovodíků lze z vyrobeného roztoku ve vedení 27 odstranit evakuací roztoku a/nebo provzdušněním roztoku vzduchem použitým pro spalování.

Pokud je koncentrace netečných plynů v proudu přiváděném do absorbérů sulfanu nebo amoniaku menší než přibližně 20 %, pak může být výhodné recyklovat část odpadního plynu ve vedení 26 do vstupu absorbérů 25 nebo použít jako absorbér kontaktní nádrž, ve které plyn probublává skrz roztok, místo plněné kolony nebo probublávací kloboučkové kolony.

Níže uvedený příklad 1 použití uvádí typické provozní podmínky provozu zařízení se dvěma absorbéry oxidu siřičitého v sérii pro výrobu, v souladu s vynálezem, thiosíranu amonného z proudu SWS plynu a plynného sulfanu, který může být rovněž použit k výrobě síry Clausovým procesem. Je výhodné veškerou vodu, kterou je třeba přidávat do procesu, přivádět do posledního absorbérů oxidu siřičitého (tj. do absorbérů, ze kterého vycházejí odpadní plyny).

Příklad provedení vynálezu

Příklad 1 • ♦ 99 9

9 · 999

9 9 9 9 9

9999 9 9 9 99

9 9 9 9 • 9 9 9 99 999 » · * »

9 9 * • · · · ♦ 9 9 ·

9 »·

SWS plyn o průtoku 7,0 kmol/h (157 Nm³/h) s 35 % sulfanu, 30 % amoniaku, 34 % vody a 1 % uhlovodíků, započítávaných jako C₃H₈, je používán k výrobě až 1200 kg/h thiosíranu amonného ve vodném roztoku s minimálním obsahem 60 % thiosíranu amonného a přibližně 1 % siřičitanu. Plynný sulfan v množství až 33 kmol/h ve složení 80 % sulfanu, % oxidu uhličitého a 5 % vody je dostupný jako plynný zdroj síry pro proces.

Proces je schematicky znázorněn na obrázcích 2 a 3, je zajišťován dvěma absorbéry oxidu siřičitého (ATI a A12) zapojenými do série se samostatnými recirkulačními okruhy, absorbérem A2 sulfanu a amoniaku a spalovací pecí C.

Amoniak je dodáván do procesu v plynném stavu.

Veškerá dodatečná voda potřebná pro proces je přiváděna do druhého absorbéru v kroku absorpce oxidu siřičitého. Amoniak pro A12 je rozpuštěn ve vodě přiváděné do absorbéru A12 a amoniak používaný v absorbéru All je rozpuštěn v mísícím zařízení D v proudu roztoku přecházejícího z absorbéru A12 do abosrbéru All. Amoniak používaný v absorbéru A2 sulfanu a amoniaku je míšen s přiváděným plynem pro absorbér A2 na vstupu do absorbéru A2.

Jsou analyzovány dva případy: Minimální případ na obrázku 3, ve kterém je do procesu přiváděn sulfan pouze v množství odpovídajícím obsahu amoniaku v SWS plynu (7 kmol/h) přiváděném do procesu, a maximální případ na obrázku 2, ve kterém je veškeré dostupné množství sulfanu použito k výrobě thiosíranu amonného. Amoniak není v minimálním případě přidáván do absorbéru A2.

• ·

- 13 V obou případech je zhruba 99,9 % obsahu síry v přiváděných proudech získáváno v proudu produktu s 60 % thiosíranu amonného a přibližně 0,6 % siřičitanu. Všechny důležité provozní údaje jsou uvedeny na obrázcích 2 a 3 pro každý z obou případů.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob kontinuální výroby thiosíranu amonného ze sulfanu, oxidu siřičitého a amoniaku v postupných krocích vyznačující se tím, že v prvním absorpčním kroku vzniká roztok siřičitanu amonný stykem mezi prvním proudem plynů obsahujícím oxid siřičitý a amoniak a vodným roztokem obsahujícím hydrogensiřičitan amonný v jednom nebo několika absorbérech zapojených v sérii, přičemž je z jednoho z absorbérů odváděn odplyn a roztok vytvořený v prvním absorpčním kroku se vede do druhého absorpčního kroku, kde druhý plynný proud obsahující sulfan se uvádí do styku s amoniakem a vodným roztokem thiosíranu amonného, přičemž vzniká roztok obohacený thiosíranem amonným.
2. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že proud plynného oxidu siřičitého přiváděného do prvního absorpčního kroku se získává spalováním přiváděného plynného proudu obsahujícího sulfan a odpadního plynu z druhého absorpčního kroku.
3. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že hodnota pH roztoků vytvářených v každém z absorbérů se udržuje v rozsahu 4,5 až 6,5 v prvním absorpčním kroku a v rozsahu 6,0 až 8,5 v druhém absorpčním kroku.
4. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že teplota roztoku ve všech absorbérech se udržuje v rozsahu 0 až 60 °C.

φφφ φφ · ΦΦΦΦ φ ΦΦΦΦ φφ φ φ φφ φφ φ φ φ · φ φ ΦΦΦΦ φφφ · φφ φφφ φ · φφ

- 15
5. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že voda se přidává do absorbéru v prvním kroku procesu, ze kterého se odvádí odplyn.
6. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že proud(y) amoniaku přiváděný/é) do absorbérů v prvním absorpčním kroku se mísí s vodou přidanou do absorbéru a/nebo s roztokem přecházejícím mezi dvěma následnými absorbéry.
7. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že množství amoniaku přiváděného do absorbéru v druhém absorpčním kroku se mísí s přiváděným plynem na vstupu do absorbéru.