CZ303139B6 - 2-(substituovaný amino)-benzoxazolsulfonamidový derivát, farmaceutická kompozice s jeho obsahem a zpusob in vitro inhibice retrovirové replikace - Google Patents

Abstract

Rešení zahrnuje 2-(substituovaný amino)benzoxazolsulfonamidový derivát obecného vzorce I a jeho N-oxid, sul, stereoizomerickou formu, racemickou smes nebo ester, kde symboly R.sub.1.n., R.sub.2.n., R.sub.3.n., R.sub.4.n., L, A, R.sub.5.n. a R.sub.6.n. mají specifický význam. Rešení dále zahrnuje použití tohoto derivátu pro výrobu léciva pro lécbu nebo potlacení infekce nebo onemocnení, spojeného s retrovirovou infekcí u savce, farmaceutickou kompozici s jeho obsahem a zpusob in vitro inhibice retrovirové replikace pomocí tohoto derivátu.

Description

2-(substituovaný amino)benzo\azolsulfonaniidový derivát, farmaceutická kompozice s jeho obsahem a způsob in vitro inhibice retrovirové replikace s Oblast techniky

Vynález se týká 2-(substituo váných amino)benzoxazolsulťonamidový’ch derivátů, jejich použití jako inhibitorů aspartátové proteasy, zejména jako širokospektrýeh inhibitorů HIV proteasy a farmaceutických kompozic a diagnostických souprav, které jc obsahují. Vynález se také týká kombinací těchto sulfonamidú s dalším anti retro virovým činidlem a způsobu in vitro inhibice retrovirové replikace. Dále sc vynález také týká použití těchto sulfonamidú jako referenčních sloučenin nebo činidel při testech.

Dosavadní stav techniky

Virus, který způsobuje syndrom získané imunitní nedostatečnosti (AIDS) je znám pod odlišnými názvy, včetně viru T-lymfocytů III (T-lymphoeyte virus III - HTLV-ÍII) nebo viru spojeného s lymfoadenopatií (lymphadenopathy-associated virus - LAV) nebo viru spojeného s AIDS co (AIDS-related virus - ARV) nebo viru lidské imunitní nedostatečností (HIV). Dosud byly identifikovány dvě odlišné rodiny, tj. HIV-1 a HIV-2. Níže bude pro obecné označení těchto virů použito zkratky HIV.

Jedním z kritických kroků v životním cyklu retroviru je štěpení polyproteinových prekurzoru aspartátovou proteasou. U viru HIV je například protein gag-pol štěpen HIV proteasou. Správné štěpení polyproteinových prekurzorů aspartátovou proteasou je nezbytné pro skládání infekčních virionů, čímž se aspartátová proteasa stává atraktivním cílem pro antivirovou terapii. Zejména HIV proteasa je při léčbě HIV atraktivním cílem.

Inhibitory HIV proteasy (PI) jsou běžně podávány pacientům s AIDS v kombinaci s jinými antiHIV sloučeninami, takovými jako například nukleosidovými inhibitory reverzní transkriptasy (NRTI), nenukleosidovými inhibitory reverzní transkriptasy (NNRTI), nukleotidovými inhibitory reverzní transkriptasy (NtRTl) nebojinými inhibitory proteasy. Bez ohledu na fakt, že tylo antiretrovirové sloučeniny jsou velmi užitečné, mají společné omezení, zejména vtom, že cílové enzymy v HIV víru jsou schopné mutovat takovým způsobem, že známé léky se stávají méně účinné nebo jsou dokonce neúčinné proti těmto mutantním virům HIV. Nebo, jinými slovy, vytváří virus HIV zvýšenou rezistenci proti dostupným lékům.

Rezistence retroviru a zejména viru HIV proti inhibitorům je hlavní příčinou selhání terapie.

4o Například polovina pacientů, kteří přijímají anti-HIV kombinační terapii, nemají úplnou odezvu na tuto léčbu, hlavně kvůli rezistenci viru k jednomu nebo více použitým lékům. Kromě toho bylo ukázáno, že rezistentní virus je přenesen na nově infikované jedince, což vede ke značně omezeným možnostem terapie pro tyto pacienty, naivní k léku. Z těchto důvodů je v oboru potřeba nových sloučenin pro retrovirovou terapii, zejména pro terapii AIDS. Zejména akutní potře45 bou v obomjsou sloučeniny, které jsou aktivní nejen proti HIV viru divokého typu. ale také proti stále více běžnějším rezistentním HIV virům.

Známé anti retrovirové látky, často podávané v režimu kombinované terapie, nakonec způsobují rezistencí, jak je konstatováno výše. Toto muže často přinutit ošetřujícího lékaře, aby zvýšil plas5u matické hladiny aktivních látek, za účelem, aby řečené antiretrovirové látky znovu získaly účinnost proti mutantním virům HIV. Následkem tohoto je vysoce nežádoucí zvýšení tabletové zátěže. Zvýšení plasmatiekýeh hladin může také vést ke zvýšenému riziku nevyhovění předepsané terapii. Je ledy důležité mít sloučeniny vykazující nejen aktivitu proti širokému spektru HIV mutantu, je také důležité, aby existoval malý nebo žádný rozdíl v poměru mezi aktivitou proti mutantnímu viru HIV a aktivitou proti HIV viru divokého typu (také definováno jako ná- 1 CZ 303139 B6 sobná rezistence nebo FR) přes široké spektrum mutantních kmenu HIV. Pacient jako takový muže zíistat na stejném režimu kombinované terapie po delší Časové období, protože se bude zvyšovat šance, že mutantní HIV virus bude citlivý k těmto aktivním sloučeninám.

Nalezení sloučenin s vysokou účinnosti proti divokému typu a proti široké škále mutantu je také důležité, protože tabletová zátěž může být snížena, jestliže jsou terapeutické hladiny drženy na minimu. Jeden způsob snížení této tabletové zátěže je nalezení sloučenin proti HIV s dobrou biologickou dostupností, tj. s příznivým farmakokinetickým a metabolickym profilem, takovým, aby mohla být minimalizována denní dávka a následně také počet přijímaných tablet.

ío

Další důležitou charakteristikou dobré anti-HIV sloučeniny je. že vazba inhibitoru plasmatiekým proteinem musí mít minimální nebo dokonce žádný efekt na jeho účinnost.

Je zde tedy vy soká lékařská potřeba inhibitorů proteasy , které jsou schopny být aktivní pro široké i? spektrum mutantu HIV viru, s malým rozdílem v násobné rezistenci, mají dobrou biodostupnost a vykazují malý nebo žádný následek pro svou účinnost v důsledku vazby plasmatického proteinu.

Dosud je na trhu nebo je vyvíjeno několik inhibitorů proteas. Jedna konkrétní struktura jádra 20 (znázorněna níže) byla uvedena v mnoha publikacích, takových, jako WO 95/06 030,

WO 96/22 287, WO 96/28 148, WO 96/28 463, WO 96/28 464, WO 96/28 465 a WO 97/18 205. Sloučeniny v nich uvedené jsou popsány jako inhibitory retrovirové proteasy.

WO 99/67 254 zahrnuje 4-substituované-fenylsulfonamidy, které jsou schopné inhibovat retrovirové proteasy, s násobnou rezistencí k lékům.

Podstata v v nálezu

Nyní bylo překvapivě zjištěno, že určité dále definované 2-(substituované amino)benzo.\azol>5 sulfonamidy mají výhodnější larmakologický a farmakokinetický profil. Nejen, že jsou aktivní proti IIIV viru divokého typu. ale také vy kazují širokospektrou aktivitu proti různým mutantním

HIV virům, vykazujícím rezistenci proti známým proteasovým inhibitorům.

Předmětem vynálezu v základním provedení je 2-(substituovaný amino)ben/o\azolsulíon40 amidový derivát obecného vzorce Ϊ

a jeho .V-oxid, sul. stereoizomerieká forma, racemická směs. nebo ester, kde

R, představuje th iazo lyl methy lskupinu, d ímethy Ifeny Iskupinu nebo hexahy dro fůro [2.3- -b\fůry lskupinu:

R₂ představuje atom vodíku;

R;, představuje benzy lskupinu;

io R₄ představuje 2-methylpropylskupinu;

L představuje skupinu vzorce -OC(-O)- nebo -OCFtyC-O)-,

A představuje skupinu -C(=O>-, C₂_₂alkandiyl nebo -CH₂C(-O)-;

R_? představuje atom vodíku nebo methylskupinu;

R„ představuje methoxyskupinu; ethoxyskupinu; methylsubstituovanou nebo pyrrolidiny lethy I15 substituovanou aminoskupinu; pyridylskupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; ťurylskupinu; piperidylskupinu, pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methylskupinou; pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou; a když A představuje C_{2 2}alkandiyl skupinu, potom může R₍₁ také představovat hydroxy skupinu: a

R₅ a -A-R_f„ vzaty dohromady s atomem dusíku, k němuž jsou připojeny, mohou také představovat piperidylskupinu, pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methylskupinou.

Výhodná provedení benzoxazolsulťonamidového derivátu obecného vzorce I zahrnují zejména provedení, v nichž v případě, že -A-je -C(=O)-. potom R° představuje methoxyskupinu, ethoxyskupinu; pyridy 130 skupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; fůry lskupinu; piperidinylskupinu, pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methy lskupinou; nebo pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou; a v případě, že -A- představuje C₂ -.alkandíy lskupinu. potom R⁶ představuje methylsubstituovanou 3? nebo pyrrolidinylethylsubstituovanou aminoskupinu: methoxyskupinu. ethoxyskupinu; pyridyiskupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; fůry lskupinu: piperidinylskupinu. pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methy lskupinou; nebo pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou;

ví v případě, že -A- je -CH₂C(“O)~. potom R^f! představuje methoxyskupinu. ethoxyskupinu: py lidy lskupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; fůry lskupinu: piperidiny lskupinu. pyrrolidiny lskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methy lskupinou; nebo pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou.

V benzoxazolsulfonamidovém derivátu obecného vzorce 1 přednostně

- j QZ 303139 B6

Ri představ uje th i azo Iv Imethy 1 skup i nu; a/nebo Λ je CU .alkandiv I nebo -C( =0)-: a

R<, představuje methoxy skupinu; ethoxy skupinu; methy (substituovanou nebo pyrrolidiny lethy!substituovanou aminoskupinu: a/nebo

L představ uje skupinu vzorce -OC(=O)-.

Ve zvláště výhodném provedení R₅ je vodík; A je -C(=O)-; a R₆ představuje furylskupinu: piperidiny Iskupinu. pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methy Iin skupinou; nebo py rrolidiny Iskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou.

Výhodná provedená benzoxazolsulfonaniidového derivátu obecného vzorce 1 dále zahrnují také provedení, v němž i? R_t představuje hexahydrofuro[2.3-7>]furylskupinu;

L je-O-C(=O)-:

A je —C(⁼O)—, C₂<,alkandiyl; a

R_ň představuje pyridylskupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; furylskupinu; piperidinylskupinu, pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovalo nou methylskupinou: nebo pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou.

Pokud je benzoxazolsulfonamidový derivát podle vynálezu ve formě soli, přednostně se jedná o farmaceuticky tolerovatelnou sůl.

Předmětem vynálezu je dále také farmaceutická kompozice, která zahrnuje účinné množství alespoň jednoho výše definovaného benzoxazolsulfonaniidového derivátu obecného vzorce I a farmaceuticky tolerovatelný excipient.

Předmětem vynálezu je dále také benzoxazolsulfonamidový derivát obecného vzorce I pro jo použití jako léčivo.

Předmětem vynálezu je rovněž způsob in vitro inhibice retrovirové replikace, kteiý zahrnuje kontaktování retroviru s účinným množstvím alespoň jednoho benzoxazolsulfonaniidového derivátu obecného vzorce I. Tímto retrovirem je zejména virus lidské imunitní nedostatečnosti HIV,

3? včetně multirezistentního kmene tohoto viru.

Předmětem vy nálezu je také použití benzoxazolsulfonaniidového derivátu obecného vzorce I pro výrobu léčiva pro léčbu nebo potlačení infekce nebo onemocnění, spojeného s retrovirovou infekcí u savce nebo pro inhibici proteasy retroviru v savci, který je infikován řečeným retrovi40 rem nebo pro inhibici retrovirové replikace. Retrovirem je zejména virus lidské imunitní nedostatečnosti HIV. včetně multirezistentního kmene tohoto viru.

Tento vynález také předvídá kvartemizaci dusíkových atomů předkládaných sloučenin. Základní dusík muže být kvarternizován jakýmkoliv činidlem, který je známé těm. kteří jsou orientováni v oboru, včetně například nižších alky lha lidů, dialky lsu 1 fátu, hal idu s dlouhými řetězci a aralky 1halídu.

Kdykoliv je v definování sloučenin vzorce 1 použit termín „substituovaný, má to být označení, že jeden nebo vice vodíků na atomu, označeném v použitém výrazu „substituovaný, je nahrazen

5d výběrem z označené skupiny, za předpokladu, že není překročena normální valence označeného atomu a že substituce vede k chemicky stabilní sloučenině, tj. sloučenině, která je dostatečně

-4 CZ 303139 Bó silná, aby odolala izolaci na užitečný stupeň čistoty z reakční směsi a vytvoření terapeutického činidla.

Jak je použit zde. termín ..halo nebo ..halogen, jako skupina nebo část skupiny, je obecně ? používán pro fluor, chlor, brom nebo jod.

Termín ..Ci ,alkyl, jako skupina nebo část skupiny , definuje nerozvětvené a rozvětvené řetězce saturovaných uhlovodíkových radikálu, které mají od 1 do 4 atomů uhlíků, takových, jako například methyl, ethyl, propyl. butyl a 2-methy Ipropyl a podobné.

Termín ,.C( „alky l. jako skupina nebo část skupiny, definuje nerozvětvené a rozvětvené řetězce saturovaných uhlovodíkových radikálů, které mají od 1 do 6 uhlíkových atomů, takových, jako skupiny definované pro Ci ₄alkyl a pentyl. hexyl, 2-methy 1 butyl, 3-methylpentyl a podobné.

i? Termín „C| „alkandiyl“. jako skupina nebo část skupiny, definuje bivalentní nerozvětvené a rozvětvené řetězce saturovaných uhlovodíkových radikálů, které mají od 1 do 6 uhlíkových atomů, takových jako například methylen, ethan-1.2-diyl, propan-1,3-diyl, propan- 1.2-díyl, butan1,4-díyl, pentan-l,5-diyl. hexan- 1,6-diyl, 2-methy lbutan-1,4-diyl. 3-methylpentan-l,5-diyl a podobné.

Termín „C2_„alkenyl jako skupina nebo část skupiny definuje nerozvětvené a rozvětvené řetězce uhlovodíkových radikálů, které mají od 2 do 6 uhlíkových atomů, obsahujících alespoň jednu dvojnou vazbu, takových, jako například ethenyl. propenyI. butenyl, pentenyl. hexenyl a podobné.

Termín ..C, „alky ny l jako skupina nebo část skupiny, definuje nerozvětvené a rozvětvené řetězce uhlovodíkových radikálů, které mají od 2 do 6 uhlíkových atomů, obsahujících alespoň jednu trojnou vazbu, takové jako například ethynyl, propynyl, butynyl, pentynyl. hexynyl a podobné.

Termín ,.C„-cy kloalkyl jako skupina nebo část skupiny je obecně používán pro cy klopropyl, cyklobutyl, cyklopentyl, cyklohexyl nebo cykloheptyl.

Termín „aryl“ jako skupina nebo část skupiny má zahrnovat feny! a naftyl, které oba mohou být dle volby substituované jedním nebo více substituenty, nezávisle vybranými z C „alkylu, dle volby mono- nebo disubstituovaný amÍnoC|_„alkyl, Ci „alkyloxy, halogen, hydroxy, dle volby mono- nebo disubstituovaný amino, nitro, kyano. haloC(_„alkyI, karboxy), C|.„alkoxykarbonyl, C',_7cykloalkyl, Heť, dle volby mono- nebo disubstituovaný aminokarbonyl. methy Ithio. methylsulfonyl a fenyl, dle volby substituovaný jedním nebo více substituenty. nezávisle vybranými z C| „alkylu, dle volby mono- nebo disubstituovaný aminoCj.„alkyl. Cj „alkyloxy, halogen, hydroxy. dle volby mono- nebo disubstituovaný amino. nitro, kyano, haloCi „alkyl, karboxyI. C_t „alkoxykarbonyl. Cr/cykloalkyl, Heť. dle volby mono- nebo disubstituovaný aminokarbonyl. methy Ithio, methylsulfonyl; kde volitelné substituenty na jakékoliv amino skupině jsou nezávisle vybrány zCj „alkylu, dle volby mono- nebo disubstituovaný aminoCj „alkyl. Cj „alkyloxy-A-.

Heť-A-. HeťCj „alkyl. HeťC, „alkvI-A- Heť-oxy-A- HeťoxyCj (alkyl-A-, fenyl-A-. feny l-oxy -A- fenyloxyCi ₄alkyl-A-. HeťCi „alkyl a aminoCi „alkvl-A- kde každá zaminoskupin muže být dle volby mono- nebo. kde je možné, disubstituovaná Ci (alkylem a kde A je. j ak de fi no v á nov ý še.

Termín ..haloCj „alkyl, jako skupina nebo část skupiny, je definován jako C_; „alkyl, substituovaný jedním nebo více halogenovými atomy, výhodně atomy chloru nebo fluoru, výhodněji atomy fluoru. Přednostní haloCj „alkyl skupiny zahrnují například trifluormethyl a difluormcthy 1.

Termín ..Heť. jako skupina nebo jako část skupiny, je definován jako saturovaný nebo částečně nesaturovaný inonocy klický. bicy klický nebo tricyklický heterocyklus. který má výhodně 3 až

- s QZ 303139 B6 členné kruhy , výhodněji 5 až 10 členné kruhy a nejvýhodněji 5 až 8 členné kruhy, které, jako členy kruhu, obsahují jeden nebo více heteroatomů. nezávisle vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry. a který je dle volby substituovaný na jednom nebo více atomů uhlíku pomocí C| „alky lu, dle volby mono- nebo disubstituovaný amino. C₍ „alkyl. C| „ alky loxy, halogen, hydroxy. oxo. dle volby mono- nebo disubstituovaný amino, nitro, kyano. haloCi „alkyl. karboxyl. Ci „alkoxykarbonyl. C; 'Cykloalkyl, dle volby mono- nebo disubstituovaný aminokarbonyl. methylthio. methy lsulfony I. aryl a saturovaný nebo částečně nesaturovaný monoeyklieký. bieyklieký nebo tricyklický heterocyklus, který má 3 až 14 členný kruh. který obsahuje jeden nebo více heteroatomových členů kruhu, nezávisle vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry a kde volitelné substiio tuenty na jakékoliv amino skupině jsou nezávisle vybrány z C| „alkylu, dle volby mono- nebo disubstituovaný aminoCi „alkyl. C| „alkyloxy-A-. Het²-A- HerC, „alkyl, Het²C| „alkyl-AHet²-oxy-A-. HeroxyC, ₄alkyl-A-. aryl-A-, aryloxy-Α-, aryloxyCi ₄alkyl-A- aryltj „alkyΙΑ-, C[ „alkyloxykarbonylamino-A-, amino-A- aminoC i „alkyl a aminoCi „alkyl-A-, kde každá z aminoskupin může být dle volby mono- nebo, kde je možné, disubstituované C| ₄alkylem is a kde A je. jak definováno výše.

Zajímavá podskupina v definici ,.Het'. jako skupina nebo jako část skupiny, je definována jako saturovaný nebo částečně nesaturovaný monoeyklieký, bieyklieký nebo tricyklický heterocyklus, který má výhodně 3 až 12 členné kruhy, výhodněji 5 až 10 členné kruhy a nej výhodněji 5 až

8 Členné kruhy, které, jako členy kruhu, obsahují jeden nebo více heteroatomů, vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry a který je dle volby substituovaný na jednom nebo více atomů uhlíku t\„alkyl, C₍ „alkyloxy, halogen, hydroxy, oxo, dle volby mono- nebo disubstituovaný amino, nitro, kyano, haloCi „alkyl, karboxyl, Ci_„aikoxykarbonyl, C_{3 7}cykloalkyl, dle volby mono- nebo disubstituovaný aminokarbonyl, methylthio, methylsulfonyl, aryl a saturovaný nebo Částečně nesaturovaný monoeyklieký, bieyklieký nebo tricyklický heterocyklus, který má 3 až 12 členný kruh, který obsahuje jeden nebo více heteroatomových členů kruhu, každý nezávisle vybraný z dusíku, kyslíku nebo síry a kde volitelné substituenty na jakékoliv amino skupině jsou nezávisle vybrány z C,.„alkylu, C_r„a!kyloxy-A- Het²-A- Het^?C. „alkylu, Het²C|_„alkylu-A- Het²-oxyA- HeroxyCjilky 1-A-. aryl-A-, aryloxy-Α-, aryloxyCi.₄alkyl-A-, arylC|_„alkyl-A30 Cj „alkyloxykarbonylamino-A-. amino-Α-, aminoC|_„alkyl a aminoCi „alkyl-Α-, kde každá z aminoskupin může být dle volby mono- nebo, kde je možné, disubstituovaná C|₄alkylem a kde A je takové, jak definováno výše.

Termín „Het² jako skupina nebo jako část skupiny je definován jako aromatický monoeyklieký, bieyklieký nebo tricyklický heterocyklus, který má výhodně 3 až 14 členné kruhy, výhodněji 5 až 10 členné kruhy a nejvýhodněji 5 až 6 členné kruhy, které, jako členy kruhu, obsahují jeden nebo více heteroatomů, nezávisle vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry a který je dle volby substituovaný na jednom nebo více atomů uhlíku pomocí C_t_ „alkylu, C|_„alkyloxy, halogenu, hydroxy, dle volby mono- nebo disubstituovaný amino, nitro, kyano, haloCi .„alkyl, karboxyl, C,-„a1koxy40 karbonyl, C_{3 7}cykloalkyk dle volby mono- nebo disubstituovaný aminokarbonyl, methylthio, methylsulfonyl. aryl, Het¹ a aromatických monocyklických, bicyklických nebo tricyklických heterocyklů. které mají 3 až 14 členný kruh, kde volitelné substituenty na jakékoliv amino skupině jsou nezávisle vybrány zC, „alkylu, dle volby mono- nebo disubstituované aminoCi „alkyl, Ci „alkyloxy-A- Het-A- HeťC, „alkyl. HeťCi „alkyl-A-, Heť-oxy-Α-, HeťoxyCi ₄alkyl45 A- aryl-Α-, ary loxy-A- ary I oxy C, ₄alkyl-A-. arylC, „alkyl-Α-, Ci „al ky loxy karbony lamí noA-. amino-A- aminoC, „alkyl a aminoCi „alkyl-Α-, kde každá z aminoskupin může být dle volby mono- nebo. kde je možné, disubstituovaná Ci ₄aíkylem a kde A je, jak definováno výše.

Zajímavá podskupina v definování ..Het² jako skupina nebo část skupiny je definována jako

5n aromaticky monoeyklieký, bieyklieký nebo tricyklický heterocyklus. který má výhodně 3 až 12 členný kruh, výhodněji 5 až 10 členné kruhy a nej výhodněji 5 až 6 členné kruhy, které, jako členy kruhu, obsahují jeden nebo více heteroatomů. vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry a který je dle volby substituovaný na jednom nebo více atomu uhlíku pomocí Ci „alkylu. C, „alky loxy, halogenu, hydroxy. dle volby mono- nebo disubstituovaný amino, nitro, kyano, haloC, „alkyl.

karboxyl, (ý „alkoxykarbonyl. C₃ -cykloalkyl. dle volby mono- nebo disubstituovaný amino-6CZ 303139 B6 karbonyl. methyl thio, methy lsu l tony L aryl. Heť a aromatických monocykliekveh. bicykl ickýeh nebo trieyklíekýeh heterocyklu, které mají 3 až 12 členný kruh. kde volitelné substituenty na jakékoliv amino skupině jsou nezávisle vybrány z Cj „alkylu, C| „alkyloxy-A-. Heť-Λ-, HeťCi „alkv lu, HeťC, „alkylu-A- Heť-oxy-A- HeťoxyC, *alk\ I—A—. aryl-Α-, ary loxy-AaryloxyCt -ádkyl-A-. arylCi „alkyl-A- C, „alkyloxy karbony lamino-A-, amino-A-. aminoCj „alkyl a aminoCi „alkyl-A- kde každá z aminoskupin muže být dle volby mono- nebo. kde je možné, disubstituovaná Ci ₄alky lem a kde A je. jak definováno výše.

Jak je zde použit, termín (=O) tvoří karbonylovou část s atomem uhlíku, ke kterému je připojen. Termín (=O) tvoří sulfoxid se sírou, ke které je připojen. Termín (=O): tvoří sulfonyl se sírou, ke které je připojen.

Jak je zde použit, termín (=S) tvoří thiokarbony lovou část s atomem uhlíku, ke kterému je připojen.

Jak je zde použito dříve, termín „jeden nebo více zahrnuje možnost volby ze všech dostupných C-atomu, kde je vhodné, aby byl substituovaný, výhodně jedním, dvěma nebo třemi.

Vyskytne-li se jakákoliv variabilita (např. halogen nebo C|__talkyl) více než jedenkrát v jakékoliv části, je každá definice nezávislá.

Termín „prolék“ jak je použit v tomto textu, označuje farmakologicky přijatelné deriváty, takové jako estery, amidy a fosforečnany, tak, že výsledný in vivo biotransformační produkt derivátu je aktivní lék, jak je definováno ve sloučeninách vzorce I. Je zde vložen odkaz, Goodman a Gilman (The Farmacological Basis of Therapeutics, 8. ed, McGraw-Hill, Int. Ed. 1992, „Biotransformation of DrugsA p 13 až 15), popisující obecně proléky. Proíéky sloučeniny předkládaného vynálezu jsou připraveny modifikací funkčních skupin přítomných ve sloučenině takovým způsobem, že modifikace jsou štěpeny, buď běžnou manipulací, nebo in vivo, na základní sloučeninu. Proléky zahrnují sloučeniny předkládaného vynálezu, ve kterých je hydroxy skupina, například hydroxy skupina na asymetrickém uhlíkovém atomu, nebo aminoskupina vázaná k jakékoliv skupině tak, že je-li prolék podáván pacientu, stepí se hydroxy skupina za vytvořeni volného hydroxy lu nebo aminoskupina na volný amin.

Typické příklady proléků jsou popsány například v WO 99/33 795, WO 99/33 815, WO 99/33 793 a WO 99/33 792, které jsou zde všechny zahrnuty odkazem.

Proléky jsou charakterizovány výbornou rozpustností ve vodě, zvýšenou biodostupnosti ajsou snadno metabolizovány na aktivní inhibitory in vivo.

Pro terapeutické použití jsou vhodné ty soli sloučenin vzorce 1. ve kterých je protiion farmaceuticky nebo fyziologicky přijatelný. Avšak i soli, které mají farmaceuticky nepřijatelný protiion, mohou být také použitelné, například v přípravě nebo purifikaci farmaceuticky přijatelné sloučeniny vzorce I. Všechny soli, ať jsou farmaceuticky přijatelné nebo ne, jsou zahrnuty v rámci předkládaného vynálezu.

Farmaceuticky přijatelné nebo fyziologicky tolerované formy soli. které jsou sloučeniny předkládaného vynálezu schopné vytvářet, mohou být vhodně připraveny použitím příslušných kyselin, takových, jako například anorganických kyselin takových, jako halovodíkových kyselin, např. kyselina chlorovodíková nebo bromo vodí ková, sírová, dusičná, fosforečná a podobné kyseliny, nebo organických kyselin takových, jako například octová, propanová, hydroxyoctová. mléčná, pyrohroznová. šťavelová. malonová. jantarová, maleinová. fumarová. jablečná, tartarová. citrónová. methansulfonová, cthansulfonová, benzensulfonová. p-totuensulionova, cyklámová, salicylová./>-aininoáalicy lová. pamoová a podobné kyseliny.

CZ 303139 Β6

Opačně mohou být řečeně formy solí kyselin přeměněny pomocí úpravy příslušnou bází na formu volné báze.

Sloučeniny vzorce l. obsahující kyselý proton, mohou být také přeměněny na svou netoxiekou kovovou nebo aminovou formu soli úpravou příslušnými organickými a anorganickými bázemi. Příslušné bazické formy solí zahrnují, například, amonné soli. alkalické soli a soli alkalických zemin. např. Itthné. sodné, draselné, horečnaté, vápenaté soli a podobné, soli s organickými bázemi. např. benzatliinové, Λ-methy lové. D-glukaminové, hydrabaminové soli a soli s aminokyselinami. takovými, jako například, arginin. lysin a podobné.

Opačně mohou být řečené formy bazických solí přeměněny úpravou příslušnou kyselinou na formu volné ky seliny.

Termín „soli také zahrnuje hydráty a solváty, které jsou sloučeniny předkládaného vynálezu schopny tvořit. Příklady takových forem jsou např. hydráty, alkoholáty a podobné.

Formy Λ’-oxidů předkládaných sloučenin také zahrnují sloučeniny vzorce I, ve kterých jsou jeden nebo několik atomů dusíku oxidovány na takzvaný Λ-oxid,

Předkládané sloučeniny mohou také existovat ve svých tautomerních formách. Takové formy, ačkoliv nejsou explicitně označeny ve shora uvedeném vzorci, jsou zahrnuty v rámci předkládaného vynálezu.

Termín stereochemieky izomerní formy sloučenin předkládaného vynálezu, jak je zde použito dříve, definuje všechny možné sloučeniny, vytvořené stejnými atomy, vázané stejnou sekvencí vazeb, ale mající odlišné trojrozměrné struktury, které nejsou zaměnitelné, které sloučeniny předkládaného vynálezu mohou zaujímat. Pokud není uvedeno nebo ukázáno jinak, zahrnuje chemické označení sloučenin směs všech možných stereochemických izomerních forem, které řečené sloučeniny mohou zaujmout. Řečená směs může obsahovat všechny diastereomery anebo enantiomery základní molekulové struktury řečené sloučeniny. Všechny stereochemieky izomerní formy sloučenin předkládaného vynálezu, jak čisté, tak ve vzájemné směsi, jsou zahrnuty v rámci předkládaného vynálezu.

Čisté stereomerní formy sloučenin a meziproduktů, jak je zde uvedeno, jsou definovány jako izomery, bez dalších podstatných enantiomerních nebo diastereomemích forem stejné základní molekulové struktury řečených sloučenin nebo meziproduktů. Termín „stereoizomerícky Čistý se zejména týká sloučenin nebo meziproduktů, které mají stereoizomerický přebytek alespoň 80% (tj. minimum 90 % jednoho izomcru a maximum 10 % dalších možných izomerů) až do stereoizomerického přebytku 100 % (tj. 100 % jednoho izomerů a žádný další), obzvláště se týká sloučenin nebo meziproduktů, které mají stereoizomerický přebytek 90 až 100 %, a ještě více se týká těch, které mají stereoizomerický přebytek 94 až 100 % a nejvíce se týká těch, které mají stereoizomerický přebytek 97 až 100 %. Termín „enantiomericky čistý a „diastereomericky čistý by měly být chápány podobným způsobem, ale s tím, že se vztahují k příslušnému enantiomerickému přebytku či k příslušnému diastereomerickcmu přebytku.

Čisté stereoizomerické formy sloučenin a meziproduktů tohoto vynálezu mohou být získány aplikací postupu, známých v oboru. Enantiomery mohou být například od sebe navzájem odděleny selektivní kry stal izaci jejich diastereomemích solí s opticky aktivními kyselinami. Alternativně mohou být enantiomery odděleny pomocí chromatografíckých technik, použitím chirálních stacionárních fází. Řečené čisté stereochemieky izomerní formy mohou být také odvozeny od odpov ídajících čistých stereochemieky izomerních forem příslušných výchozích materiálů, za předpokladu, že reakce probíhá stereospeeifleky. Výhodně, je-li žádán speetfiekv stereoizomer, bude řečená sloučenina syntetizována slereospecifiekými způsoby přípravy. Tyto způsoby budou výhodně využívat enantiomericky čisté výchozí materiály.

-8CZ 303139 B6

Diastereomerní racemáty vzorce 1 mohou být získány odděleně běžnými způsoby. Jc zde výhodně využito vhodných způsobů fyzické separace, například selektivní krystalizace a chrom atograťíe. např. kolonová chromatografíe.

Osobě orientované v oboru je zřejmé, že sloučeniny vzorce 1 obsahují alespoň jedno asy metrické centrum a proto mohou existovat v různých stereoizomemích formách. Toto centrum asymetrie je na obrázku níže označeno hvězdičkou (*).

!()

Absolutní konfigurace každého centra asymetrie, které může být přítomno ve sloučeninách vzorce l, může být označeno stereochemickými deskriptory R a 5. toto R a 5 označení odpovídá pravidlům, popsaným v Pure Appl. Chem. 1976, 45, 11 až 30. Atom uhlíku, označený hvězdičkou (*) má výhodně R konfiguraci.

Předkládaný vynález také zahrnuje všechny izotopy atomů, ty atomy, které mají stejné atomové číslo, ale odlišná hmotnostní čísla. Způsobem obecného příkladu a bez omezení, zahrnují izotopy vodíku tritium a deuterium. Isotopy uhlíku zahrnují C-l 3 a C-l4.

zo Kdykoliv je zde použitý termín „sloučeniny vzorce 1“ nebo „předkládané sloučeniny nebo podobné termíny, má zahrnovat sloučeniny obecného vzorce I, jejich N—oxidy, soli, stereoizomemí formy, racemické směsi, proléky, estery' a metabolity. stejně jako jejich kvartemizovaná dusíková analoga.

Vhodnou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny, podle vzorce I. kde:

R₉, Rio_;1 a Riob j^sou^ každý nezávisle, vodík, C, 4alkyloxykarbonyl, karboxyl, amínokarbonyl, mono- nebo di(C]_4alkyl)aminokarbonyl, C?,_7cykloalkyl, C2 6alkenyl. CN-calkynyl nebo C,_4alky 1, dle volby substituovaný aryl, Heť, Het², Ci_7cykloalkylem, Ci_₄alkyloxykarbonyl.

karboxy lem, aminokarbonylem, mono- nebo di(C,^alkyl)aminokarbonyl, aminosulfonyl.

C,.₄alkylS(O)_t, hydroxy, kyano, halogen nebo amino, dle volby mono- nebo disubstituovaný, kde substituenty jsou vybrány z C,^alkylu, arylu, ary lC,_₄al kýlu. Ci ₇cykloalkylu. Cv₇eykloalkylC|.₄alkylu, Heť. Het². HeťC, 4alkylu a Het²Ci_4alkylu; ve kterých R_q. R|_Oa a uhlíkové atomy, ke kterým jsou připojeny, mohou také vytvářet Ci ₇cykloalkýlový radikál;

Ri_la je vodík, C_2ňalkenyl, C_{2 (},alkynyl, Ci-cykloalkyl. aryl. amínokarbonyl, dle volby rnononebo disubstituovaný, aminoCi ₄alkylkarbonyloxy, dle volby mono- nebo disubstituovaný. C] jalkyloxykarbonyl, aryloxykarbonyl. Heťoxykarbonyl. Heťoxykarbonyl, aryloxykarbonylCi ₄alkvl, arvlC, ₄alkyloxykarbonvl, C, ₍alkylkarbonyl. CC -cykloalkyIkarbonyl, to C; ₇cykloalkyICi ₄alkyloxykarbonvl. C_;, -cykloalkylkarbonyloxy. karboxylC, lalkylkarbonyloxy. C, ₄alkylkarbonyloxy, arylC, ₄alkylkarbonyloxv. arylkarbony loxy. aryloxykarbonyloxy, Heť karbonyl. Heť karbony loxy. HeťC[ ,alky loxy karbony 1. Heťkarbonyloxy, Het²Ct lalkylkarbonyloxy, HeťC, ₄alky loxy karbony loxy nebo C, ₄alkyl, dle volby substituovaný arylem. aryloxy, Het nebo hydroxy; kde substituenty na aminoskupinácli jsou každý nezávisle vybrány zCj ,alkylu, arylu, arylC, ₄alkylu. Ci -cykloalkylu. CC -ey kloalky IC, ₄alky lu. Heť. Het; HeťC, ,alkylu a HeťCi ₄alkylu:

Ri ih je vodík, CC -cyk toulky 1, CC _ftalkenyl. C₂ ,,alky nyl, aryl. Heť. Het nebo CC ,alkyl. dle volby substituovaný halogenem, hydroxy. C, ₄alk\IS(~O)„ arylem, CC -cy kloalky lem. Heť. Het.

5o amino. dle volby mono- nebo disubstituovaným, kde substituenty jsou vybrány z C, ,alkylu.

-9 CZ 303139 B6 arylu. arvICi ₄alky lu. C₃ -cykloalkylu. CU -cykloalkylCj ₄alky lu. Heť. Her. HeťC| ₄alkvJu a HeťC, ₄alkylu;

kde R| _Hl může být spojen se zbývající částí molekuly pomocí sul tony lové skupiny;

t je nula. 1 nebo 2:

L je -C(=O)-. -O-C(=O)-, -NR_S-C(=O)-, -O-C, _ftalkandiyl-C(=O)-; -NRr-C, „alkandiy IC(=O)—. -S(=O)₂- —O—S(⁼O)₂—, -NRg-S(=O)₂, kde buď C(*=O) skupina, nebo skupina ^|l) S( “())₂ je připojena k NR₂ části;

R₄ je vodík, C, ₄alky loxy karbonyl, karboxy I, aminokarbony 1, mono- nebo di(C| ₄alkyl)aminokarbonyl. CU, -eykloalkyl, C₂ „alkenyl, C_{2 (},alkynyl nebo Cj ₄alkyl, dle volby substituovaný jedním nebo více substituenty, vybranými z arylu, Het¹, Her, C, -cykloalkyki, C, ₄alkyl15 oxykarbonylu, karboxylu, aminokarbonylu, mono- nebo di(C|_₄alkyl)aminokarbonylu, aminosLilfonylu. C, ₄alkylS(O)„ hydroxy. kyano halogen a amino, dle volby mono- nebo disubstituovaný, kde substituenty jsou vybrány zCj^alkylu, arylu, arylC|_₄alkylu, C_?, -cykloalkylu, C_{3 7}cykloalkylC|_₄alkylu, Het¹, Heť, HeťC,-₄alkyIu a HerC|_₄alkylu;

Ró je C,_₆alkyloxy, Heť, Het'oxy, Her, Heťoxy, aryl, ary loxy nebo amino; a v případě, že -Ajejiný než C,_₆alkandiyl, potom R⁶ muže také být Cj_6alkyl, HeťCi_,alkyl, Het^!oxyC,.4alkyi, HerC₁₄alky!, HeťoxyCi_₄ alkyl, arylCi ₄alkvl, aryloxyC| ₄alkyl nebo amÍnoC,_₄alky 1; kde každá zaminoskupin v definici R<, může být dle volby substituovaná jedním nebo více substituenty, vybranými zC|_₄alkylu, C, ^alkyl karbonyl li, C|_₄alkyloxykarbonylu, arylu, aryl25 karbonylu, aryloxykarbonylu, Heť, Het², ary iC, ₄alkylu, HeťCj_₄alkylu nebo HeťC_;.₄alkylu.

Speciální skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I, kde jsou aplikovány jedno nebo více omezení;

R| vodík, Heť, Het², aryl, HeťC,_Ďalkyl, Het²Ci_Ďalkyl, arylC,_₆alkyl, konkrétněji je R| vodík, saturovaný nebo částečně nesaturovaný monocyklickým nebo bieyklickým heterocyklem, který má 5 až 8 Členný kruh, který obsahuje jeden nebo více heteroatomovýeh členů kruhu, vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry, a který je, dle volby, substituovaný, nebo fenyl, dle volby substituovaný jedním nebo více substituenty.

R₂ je vodík;

L je —C(⁼O>—, -O-C(=O)-, -O-C, „-alkandiy 1-C(=O)-. zejména je L O-C(=O)-, nebo -OC: „--alkandiyl - C(-^: ())- kde v každém případě je C(=O) skupina připojená k NR2 Části;

R₃ je aryiC, ₄alkyl, zejména ary Imethy l, obzvláště fenylmethyl;

R₄ je dle volby substituovaný C,.„alkyl, zejména nesubstituovaný C| „alkyl nebo Ci „alkyl, dle volby substituovaný jedním nebo více substituenty, vybranými z ary lu, Heť, Het²,

C₃ -cykloalkylu a amino, dle volby mono- nebo disubstituovaný. kde substituenty jsou vybrány z C| alkylu, ary lu. Heť a Het²:

Λ je C, „alkandiy I, -C(=O)- nebo C, ,,alkandiyl-C(-O)~ zejména A je 1.2-ethandiy I. 1.3propandiyl nebo -('(-OH

R·, je vodík. Ci „alkyl, HeťC, „alkyl. aminoC, „alkyl, kde amino skupina muže být dle volbv mono- nebo disubstituovaná C, ₄alky lem , zejména je R> vodík nebo C| „alkyl;

R„ je Ci „alky loxy, Heť. aryl, amino; a v případě, že -A-je jiný než C, „alkandiyl. potom R<, muže také být C, „alkyl. HeťC, ₄alky 1, aryloxyC, ₄alkyI nebo aminoC, _talky 1; kde každá

- 10CZ 303139 B6 z aminoskupin může byt dle volby substituovaná, zejména R„ jc Ci „alkyloxy. dle volby substituovaný amino-A-je jiný nežCi „alkandiyl R₍₁jeCi „alkyl;

-A-R„ je hy droxy Cí „alkyl; nebo 5

Rx a -A-R„ vzatv dohromady s atomem dusíku, ke kterému jsou připojeny, mohou také vytvářet

Heť.

Speciální skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I. kde R| je Het¹. aryl. HeťCi „alkyl, R₂ io je vodík; L je -C(=O}-. -O-C(=OP, -O-CH₂-C(=0)-. kde v každém případě je C(~O) skupina připojena k NR₂ části; R; je ťenylmethyl: a R₄ jc C] „alkyl.

Další speciální skupinou sloučenin jsou také ty sloučeniny vzorce I. kde -A-je C, „alkandiyl nebo —C(~O)—, R> je vodík nebo methyl: R„ je Cj „alkyloxy. Het¹, amino; a v případě, že -A-je i? jiný než C*j „alkandiyl, potom R⁶ může také byt C| „alkyl. HeťCi ₄alkyl nebo aminoC] ₄alkyl;

kde každá z aminoskupin může být dle volby substituovaná.

Vhodná skupina sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I. kde -A-je C| „alkandiyl nebo -C(=O>-.

R₅ je vodík nebo methyl; R„ je Her: a v případě, že -A-je jiný než C_r„alkandiyl. potom R⁶ 20 může také být HerCj _talkyl; kde každá z aminoskupin může být dle volby substituovaná.

Další zajímavou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I, kde A je -C(=O)- a R„ je

C[-„alkyloxy nebo C|_₆alkyl.

Další zajímavou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I, kde A je -C(=O)- a R„ jc Het,

Het¹ nebo dle volby mono- nebo disubstituovaný aminoC i_„alkyl.

Zajímavou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I, kde A jc karbonyl a R„ je aryl,

HeťC]-₄alkyl, aryloxyC] ₄alkyl nebo aminoCi ₄alkyl; kde aminoskupiny mohou být dle volby so substituované; nebo kde A je karbonyl, R„ je C, ₄alky I a R? je Het^lCi_„alkyl nebo aminoC i „alkyl, kde amino skupina může být, dle volby, mono- nebo disubstituované Ci_₄alkylem.

Další zajímavou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I, kde -A-je Ci „alkandiyl a R„ je amino a Het¹; kde amino skupina může být, dle volby, mono- nebo disubstituovaná C^alkylem.

Další zajímavou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I, kde Rt je vodík, C_t „alkyl. C₂ „alkenyl, arylCi_„alkyl. Cs^cykloalkyl, C, -cykloalkylC; „alkyl, aryl. Heť, HeťCj „alkyl, Het,

Het²Ci.„alkyl; kde Heť v definici R| je saturovaný nebo částečně nesaturovaný monocyklický hcterocyklus, který má 5 nebo 6 členný kruh, který obsahuje jeden nebo více členů heteroatomo40 vých kruhů, vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry a kterýje dle volby substituovaný na jednom nebo více uhlíkových atomech.

Další zajímavou skupinou sloučenin jsou tv sloučeniny vzorce I. kde L je -O-C] „alkandivlC(=op.

Další zajímavou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny, vzorce I. kde

Λ je C] „alkandiyl. -C(^_O)- nebo C, „alkandiyl-C(=O)-: kde bod připojení k atomu dusíku je Ci „alkandiylová skupina, v těch částech, obsahujících řečenou skupinu:

R₅ je vodík. Cj „alkyl, HeťCi „alkyl. Het^?Ci „alkyl, aminoCi „alkyl, kde amino skupina mu/e být, dle volby, mono- nebo disubstituovaná Ci ₄alkylem: a

-11CZ 303139 B6 v případě, že -A-je -C(~O)-. potom R⁽’ je C, „alky loxy. Heť. I-let'oxy. Het². Heroxy, aryl. HeťCi ₄alk\l. Heť oxy Cj ₄alky I. HerCi ₄alky 1. Heroxy C[ ₄alkyl. arylCj ₄alky I. ary loxyCi.jalkyl neboaminoC] _talky I: a v případě, že -A- je C| „alkandiy I. potom R„ je amino, Cj „alky loxy, Heť. Het'oxy nebo Heroxy: a v případě, že A je Ci „alkandiyl-C(=O)-. potom R„ je C, „alky loxy. Heť, Heť oxy nebo Heroxy, aryl, C₍ „alkyl, HeťCi ₄alkyI. Het¹ oxyC, 4alkyl. Het²C| 4alkyI. HeťoxyCi ₄alkyl, ary IC i ₄alkyl. aryloxyCj ₄alkyl nebo aminoCi ₄alkyl;

kde každá z amino skupin v definici R„ může byt dle volby substituovaná jedním nebo více substituenty, vybranými z Cj ₄alkylu. C] ₄alky I karbony Iu. C i^alky loxy karbony lu, arylu. arylkarbonylu. Heť. Het², arylCj 4alkylu, HeťCi 4alkylu nebo Het²C|.4alkyIu; a,

R₅ a -A-Ré vzaty dohromady s atomem dusíku, ke kterému jsou připojeny, mohou také vytvářet Heť, kde Het¹ je substituovaný alespoň jednou oxo skupinou.

Zvláštní skupina sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I, kde jsou aplikovány jedno nebo více omezení:

R, vodík, Heť, Her, aryl, HeťCi_₆atkyl, Het²C|_<,alkyl, arylCj „alkyl, konkrétněji je R| vodík, saturovaný nebo částečně nesaturovaný monocyklickým nebo bicyklickým heterocyklem, který má 5 až 8 členný kruh, který obsahuje jeden nebo více heteroatomových členů kruhu, vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry a který je, dle volby, substituovaný nebo fenyl, dle volby substituovaný jedním nebo více substituenty.

Ri je vodík;

L je —C(—O)—, —O—C(—O)—, -O<j_„alkandiyj-C(=())-. zejména je L O-C(=O)- nebo -OC_i_„alkandiyl-C(=O)~, kde v každém případě je C(=O) skupina připojena kNR? části;

Ri je arylC|_₄alkyl, zejména arylmethyl, obzvláště fenyl methyl;

R₄ je dle volby substituovaný C|_<,alkyl, zejména nesubstituovaný Ci_₆alkyl nebo C) .„alkyl, dle volby substituovaný jedním nebo více substituenty, vybranými z arylu, Heť, Het², C₃_₇cykloalkylu a amino, dle volby mono- nebo disubstituovaný, kde substituenty jsou vybrány z C|_₄alkylu, arylu, Heť a Het²;

A je C_t „alkandiyl, -C(=O>- nebo C, „alkandiyl-C(-O)-, zejména A je 1,2-ethandiyl, 1,3propandiyl nebo -C(=O)-;

R„ je vodík. Ci „alkyl, HeťCj „alkyl, aminoCi „alkyl, kde amino skupina může být dle volby mono- nebo dí—substituovaná Cj ₄alkylem, obzvláště R₅ je vodík nebo C, „alkyl;

R„ je C| „alkyloxy. Heť. aryl. amino; a v případě, že —A— jc jiný než C| „alkandiyl. potom R^h muže také být Cj „alky 1, llcťCi ₄alkyl. aryloxyCj ₄alky I nebo aminoCi „alkyl: kde každá z aminoskupin muže být dle volby substituovaná, zejména R„ je C, „alky loxy. dle volby substituované amino a v případě, že -A-je jiný než C) „alkandiyl. R„ je Cj „alkyl;

-A-R„ je hy droxy C, „alkyl: nebo

R< a -A-R„ vzat v dohromady s atomem dusíku, ke kterému jsou při pojen v. mohou také v v tvářet

Heť.

- 12 CZ 303139 B6

Další zajímavou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce 1, kde -A-je C| „alkandiyl a R„je amino nebo Het¹. kde amino skupina muže být dle volby mono- nebo disubstituovaná C, ₄alkylem.

Další zajímavou skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce 1. kde

A je Ci „alkandiyl. -C(=O)- nebo C, <,alkandiyl-C(=O}-: kde bod připojení k atomu dusíku je C| „alkandiytová skupina, v těch částech, obsahujících řečenou skupinu;

R₅ je vodík. Ci „alkyl. Het‘Ci „alkyl, HeťCi ₆alkyl, aminoCi „alkyl. kde amino skupina mtiže být, dle volby, mono- nebo disubstituovaná C i „alkylem; a v případě, že -A-je -C(=O)-, potom R_fl je C „alkyloxv. Heť. Het'oxy nebo Heťoxy. aryl, HeťCi talky 1, HeťoxyCi ₄alkyl, HeťC|.₄alkyl. HefoxyCi ₄alkyl, arylCi ₄alky I. araloxyC|,₄alkyl nebo aminoC_{( 4}alkyl; a v případě, že -A- je C|_₆alkandiyl, potom R„ je amino, Ci „alkyloxy, Heť. Heťoxy nebo Heťoxy;a v případě, že -A- je C| „alkandiyl-C(=O)-, potom R„ je C,_₆alkyloxy. Heť, Heťoxy nebo Heťoxy, aryl, Ci_₆alkyl, Het'C| ₄alkyl, HeťoxyC|_₄alkyl, HeťC, ₍alkyl, HeťoxyC|_₄alkyk arylC) _₄alkyl, aryloxyC, ₄alky l nebo aminoC|_₄alkyl;

kde každá z amino skupin v definici R„ muže být dle volby substituovaná jedním nebo více substituenty, vybranými nezávisle z C| ₄alkylu, C^alkylkarbonylu, C|,₄alkyloxykarbonylu, arylu, arylkarbonylu, aryloxykarbonylu, Heť, Heť, a rylC|_₄ alkylu, HeťC|_₄alkylu nebo HeťC_t_₄alkylu; a

R_s a -A-R₆ vzaty dohromady s atomem dusíku, ke kterému jsou připojeny, mohou také vy tvářet Heť, kde Heť je substituovaný alespoň jednou oxo skupinou.

Další skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I, kde R, je HeťCi „alkyl. Lje-C(=O)-, -OC(=O)-, O—C i.alkand iy 1--C(—O)—, zejména Heť část v definici Ri je aromatický heterocyklus, který má 5 nebo 6 členný kruh, který obsahuje jeden nebo více heteroatomových členů kruhu, vybraných nezávisle z dusíku, kyslíku nebo síry, obzvláště Het část je aromatický heterocyklus. který má 5 nebo 6 členný kruh, který obsahuje dva více heteroatomových členu kruhu, nezávisle vybraných z dusíku, kyslíku nebo síry.

Vhodné SO₂ část sulfonamidu ve sloučeninách předkládaného vynálezu je para vis-á-vis dusík benzoxazolové části.

Další skupinou vhodných sloučenin jsou ty vzorce I, kde A je C_f „alkandiyl nebo-G O}--; R_?-je vodík nebo methyl; a R₍, je C| „alkyl oxy, Heť. Heť. amino nebo aininoC, „alkyI; kde každá amino může být dle volby mono- nebo disubstituovaná, kde substituenty jsou každý nezávisle vybrány z Ci ₄alkylu. arylu. arylCi [alkylu. C·? -cykloalkylu. C₄ -cykloalkyICi ₄alkylu. Heť. Het, HeťCi ₄alkylu a HeťČi ₄alkylu.

Další skupinou vhodných sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce 1, kde R| je Het nebo HeťC|._ňalkyl, kde řečený Het² v definici Ri je aromatický heterocy klus. který má alespoň jeden heteroatom, každý nezávisle vybraný z dusíku, kyslíku nebo síry; L je -C{=O)-, -O-C(^O)nebo -O-C| „alkyl-C(-O)-, A je C( „alkandivl nebo -C(-OH R<Je vodík nebo methyl; a R(,je C, „alkyloxy, Het¹. Het². amino nebo aminoCi „alkyl; kde každá amino může být dle volby mono- nebo disubstituovaná. kde substituenty jsou každý nezávisle vybrány z.C| [alkylu, arylu. ary!C| ,alky lu. C; -cykloalky lu. C; -cy kloaíky 1Ci -alkylu. Heť. Heť. HeťC: [alky lu a Het²C|.₄alkylu.

- 13 CZ 303139 Β6

Další skupinou vhodnvch sloučenin jsou ty vzorce I. kde R| je 2-tliiazolv hnethv 1-; a L je -OC(~O)-.

Další skupinou vhodných sloučenin jsou ty. vzorce 1. kde R< je vodík; Λ je —C’(=O>—: a R<, je Her. kde řečený I let obsahuje 5 nebo 6 členný kruh a jeden heteroatom. vybraný z dusíku, kyslíku nebo síry.

Další skupinou sloučenin jsou ty sloučeniny vzorce I. kde R, je Heť. který má 8 členný kruh a dva heteroatomy, každý nezávisle vybraný z dusíku, kyslíku nebo síry; L je-O-C(=O)-; R< je vodík nebo methyl; Aje -C(=O>-, C| ₍₁alkandíyl; a R<> je dle volby mono- nebo d i substituovaný aminoCj ₄alky 1. Het¹ nebo Het“, kde řečený Heť obsahuje 5 nebo 6 členný kruh a jeden heteroatom, vy braný z dusíku, kyslíku nebo síry-; kde amino substituenty jsou každý nezávisle vybrány z Ci..,alkylu, arylu, arylC] (1alkylu, C;, ?cykloalkylu, C3 rCykloalkylCi..,alkylu, Heť, Her, HeťC|_4alkylu a Het^?C| 4alkylu.

Sloučeniny vzorce I mohou být obecně připraveny použitím postupů, analogických těm postupům, jenž jsou popsány v WO 95/06 030, WO 96/22 287, WO 96/28 418, WO 96/28 463, WO 96/28 464, WO 96/28 465 a WO 97/18 205.

Konkrétní reakční postupy pro vytvoření předkládaných sloučenin jsou popsány níže. V přípravách popsaných níže mohou být reakční produkty izolovány z média a pokud je to nutné, mohou být dále purifíkovány podle způsobů obecně známých v oboru, takových, jako například extrakce, krystahzace, triturace a chromatografie.

Schéma A

- 14 CZ 303139 B6

2-acetamido--ó-chlorsulfonvlbenzoxazol (meziprodukt a-2) byt připraven podle postupu, popsaného vEP-AO 445 926. Meziprodukty a—I byly připraveny reakcí meziproduktu a-3. připraveného podle postupu popsaného v WO 97/18 205 a také znázorněného na schématu C.

s meziproduktem a-2. v reakěně inertním rozpouštědle, takovém jako dichlormethan. a v přítomnosti takové báze. jako triethy lamin, a při nízké teplotě, například při 0 °C. Skupina Boc v meziproduktu a-3 je chránící /erc-biity loxy karbony lová skupina. Muže být výhodně nahrazena jinou vhodnou chránící skupinou, takovou, jako ťtalimido nebo benzy loxy karbonyl. Použitím meziproduktu a-4 jako výchozího materiálu, byl meziprodukt a-5 odchráněn použitím takové kyseliny, κι jako trifluoroctová kyselina ve vhodném rozpouštědle, takovém, jako dichlormethan. Výsledný meziprodukt muže dále reagovat s meziproduktem vzorce R|—L—(odstupující skupina) v přítomnosti takové báze, jako triethylamin a dle volby v přítomnosti hydrochloridu l-(3-dimethylaminopropyl)-3-ethylkarbodiimidu (EDC) nebo v alkoholu takovém jako /erc-butanol, a ve vhodném rozpouštědle, takovém, jako dichlormethan; za vytvoření meziproduktů a-ó. Mezipro15 dukty vzorce R|-C(=O)-OH jsou zejména vhodné pro další reakci s meziproduktem a-5.

Alternativně mohou být meziprodukty a-4 odchráněny silnou kyselinou, takovou, jako kyselina chlorovodíková v isopropanolu. ve vhodném rozpouštědle, takovém, jako směs ethanolu a dioxanu, ěímž se připraví meziprodukt a-7. Meziprodukty a-8 mohou být připraveny postupem, ana20 logickým tornu, který je popsán pro přípravu meziproduktů a-6.

Postup popsaný v schématu A může být také použit pro přípravu meziproduktů vzorce a-6, kde benzoxazolje substituován karbamátem místo amidem.

Schéma B

- 15 C7. 303139 B6

Meziprodukt b-4 muže byt připraven podle postupu, popsaného ve schématu B. Meziprodukt b5 může být připraven například reťluxováním 2(3//)-benzoxazolového derivátu b-4 v přítomnosti takové báze, jako je například hydroxid sodný. Řečený meziprodukt b—5 muže být poté znovu eyklizenán použitím činidla, takového, jako draselné soli alkylxanthové kyseliny pomocí draselné solí alkyIdithiouhličttanu ve vhodném rozpouštědle, takovém, jako například ethanol při teplotě refluxu. čímž se připraví 2(3//)-benzoxazolthion vzorce b_ó. Meziprodukt b-6 může být poté derivatizován s aminem vzorce H_:N-A-R₆ ve vhodném rozpouštědle, takovém, jako acetonitril za zisku meziproduktu b-7.

Debenzvlace muže být provedena použitím technik, známých v oboru, takových, jako použití Pd/C v přítomnosti El· ve vhodném rozpouštědle. Takto vytvořený meziprodukt vzorce b-8 může poté reagovat s meziproduktem vzorce Ri~L-(odstupuj ící skupina) v přítomnosti takové báze. jako triethylamin a dle volby v přítomnosti EDC nebo takového alkoholu, jako /erc-butanol a ve vhodném rozpouštědle, takovém, jako dichlormethan, čímž. se získá meziprodukt b-9.

Konkrétní způsob přípravy acetamidem substituovaných benzoxazolů je znázorněn na schématu C.

Schéma C

(c-3)

Meziprodukt c-1. připravený podle postupu popsaného ve schématu A, může reagovat schloracetylchloridem nebo funkčním analogem, v přítomnosti takové báze, jako triethylamin a v rozpouštědle takovém, jako 1,4-dioxan za účelem získat amid vzorce c-2. Řečený meziprodukt c-2 může dále reagovat s aminem vzorce HNR_;iR_h, kde R_;1 a R_b jsou definovány jako možné substituenty na aminoskupině ve variabilní R„.

Další konkrétní způsob přípravy acetamidem substituovaných benzoxazolů je znázorněn na schématu I).

- 16 CZ 303139 B6

(tW) I

Rj

Ijř- Rb Ra

Meziprodukt d-2 může být připraven úpravou meziproduktu d-1, připraveného podle postupu, popsaného ve schématu A, takovou bází, jako uhličitan sodný ve vodném médiu, takovém, jako směs vody a dioxanu. Kroky syntézy znázorněné na schématu D pro získání meziproduktu d-6 jsou všechny analogické reakčním postupům, popsaným ve shora uvedených schématech syntézy.

Řada meziproduktů a výchozích materiálů použitých v následujících přípravách jsou známé sloučeniny, zatímco ostatní mohou být připraveny podle v oboru známých metodologií přípravy řečených nebo podobných sloučenin.

Schéma E

Meziprodukt e-2. odpovídající meziproduktu a-3 ve schématu A. muže být připraven přídavkem aminu vzorce lEN-R, k meziproduktu e-1 ve vhodném rozpouštědle, takovém, jako isopropanol.

- 17 CZ 303139 B6

Schéma F

Směs 2-aminobenzoxazolu f-l v dichlormethanu byl míchán pod inertní atmosférou, takovou, jako dusík, a byly přidány Ré-COOH, EDC a HOBT (1-hydroxy-l-H-benztriazol). Směs byla míchána při laboratorní teplotě po 48 h. Byla přidána voda, vodní vrstva byla extrahována dichlormethanem a spojené organické vrstvy byly promyty solankou, vysušeny MgSO,₍ a roz10 poLištědlo bylo odpařeno za sníženého tlaku. Purifikace byla provedena na oxidu křemičitém, za zisku f-2.

Sloučeniny vzorce I mohou být také přeměněny na odpovídající formy A-oxidu, podle postupů známých v oboru pro přeměnu trivalentního dusíku na jeho A-oxidovou formu. Řečená A-oxi15 daČní reakce může být obecně provedena reagováním výchozího materiálu vzorce I s příslušným organickým nebo anorganickým peroxidem. Příslušné anorganické peroxidy zahrnují například peroxid vodíku, peroxidy alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, např. peroxid sodný, peroxid draselný; příslušné organické peroxidy mohou zahrnovat peroxokyseliny, takové, jako například, peroxobenzoová kyselina nebo halo substituovaná peroxobenzoová kyselina, např. 320 chlor-peroxobenzoová kyselina, peroxoalkanové kyseliny, např, peroxooctová kyselina, alkylhydroperoxidy, např. íere-butylhydroperoxid. Vhodná rozpouštědla jsou například, voda, nižší alkoholy, např. ethanol a podobné, uhlovodíky, např. toluen, ketony, např. 2-butanon, halogenované uhlovodíky, např. dichlormethan, a směsi takových rozpouštědel.

Zajímavá skupina meziproduktů jsou ty meziprodukty vzorce a-8, b-8 nebo c-l, kde -A-R* je vodík. Řečené meziprodukty mohou také mít farmako logické vlastnosti, podobné těm farmakologickým vlastnostem, které mají sloučeniny vzorce i.

Předkládané sloučeniny mohou být tedy použity v živočiších, výhodně v savcích a obzvláště

3(i v lidech jako farmaeeutika jako taková, ve vzájemných směsích nebo ve formě farmaceutických přípravků.

Kromě toho. předkládaný vynálezu souvisí s farmaceutickými přípravky, které jako aktivní části obsahují účinnou dávku alespoň jedné ze sloučenin vzorce I kromě běžných farmaceuticky neškodných excipientních a pomocných látek. Farmaceutické přípravky normálně obsahují 0,1 až 90% váhových sloučeniny vzorce 1. Farmaceutické přípravky mohou být připrav eny způsobem známým tomu. kdo je orientován v oboru. Za tímto účelem je alespoň jedna ze sloučenin vzorce I. společně s jednou nebo více pevných nebo kapalných farmaceutických excipientních anebo pomocných látek, pokud je to požadováno, v kombinaci s dalšími farmaceutickými aktivními io sloučeninami, převedena do vhodné podávači formy nebo dávkovači ťormv, které mohou být poté použity jako farniaceutíkum v humánní medicíně nebo veterinární medicíně.

- 18CZ 303139 B6

Farmaceutika. která obsahují sloučeninu podle vynálezu, mohou byt podávána orálně, parenterálnč. např. intravenózně. rektálně, inhalací nebo topikálné. přednostní podávání je závislé na individuálním případu, např. na konkrétním průběhu poruchy, která má být léčena. Orální podávání je přednostní.

Osobě orientované v oboru je známo, na základě jejích odborných zkušeností s pomocnými látkami. které z nich jsou vhodné pro žádoucí farmaceutické složení. Kromě rozpouštědel jsou také užitečná činidla tvořící gel. základy čípku, pomocné látky tablet a další nosiče aktivních látek, antioxidanty, látky s disperzními účinky, emulgátory; látky proti pěnění, látky upravující chuť. konzervační látky, solubilizátory. činidla pro dosažení skladovacího účinku, pufrovací látky nebo barviva.

Díky jejich výhodným farmakologickým vlastnostem, obzvláště jejich aktivitě proti HIV proteasovým enzymům, rezistentním proti více lékům, jsou sloučeniny předkládaného vynálezu užitečné při léčbě jednotlivců, infikovaných HIV a pro profylaxi těchto jednotlivců. Obecně mohou být sloučeniny předkládaného vynálezu užitečné při léčbě teplokrevných živočichů infikovaných viry, jejichž existence je zprostředkovaná nebo závislá na proteasovém enzymu. Stavy, kterým může být zabráněno nebo které mohou být léčeny sloučeninami předkládaného vynálezu, zejména stavy spojené s HIV a dalšími patogenními retroviry, zahrnují AIDS. komplex související s AIDS (ARC), progresivní generál izovanou lymfoadenopatií (PCL), stejně jako chronická onemocnění CNS způsobená retroviry. taková, jako například demence a roztroušená skleróza způsobená HIV.

Sloučeniny předkládaného vynálezu nebo jakákoliv jejich podskupina mohou být proto použity jako léky proti shora uvedeným stavům. Řečené použití jako léku nebo způsobu léčby zahrnuje systémové podávání HlV-inflkovaným subjektům množství účinného pro potlačení stavů spojených s HIV a jinými patogenními retroviry, zejména HIV-1. Sloučeniny předkládaného vynálezu mohou být tedy použity ve výrobě léku, užitečného pro léčbu stavů, spojených s HIV a jinými patogenními retroviry, zejména léků užitečných pro léčbu pacientů infikovaných virem HIV, rezistentním kviče lékům.

V přednostní formě, souvisí vynález s použitím sloučenin vzorce I nebo jejich jakékoliv podskupiny ve výrobě léku pro léčbu nebo potlačení infekce nebo onemocnění, spojených s infekcí retrovirem, rezistentním kviče lékům, v savci, zejména s HIV-1 infekcí. Vynález tedy také souvisí se způsobem léčby retrovirové infekce nebo onemocněním spojeným s infekcí retrovirem, rezistentním kviče lékům, který zahrnuje podávání savci, který to potřebuje, účinné množství sloučeniny vzorce I nebo její podskupiny.

V další přednostní formě souvisí předkládaný vynález s použitím vzorce I nebo jeho jakékoliv podskupiny ve výrobě léku pro inhibování proteasy retroviru. rezistentního k více lékům, u savce, infikovaného řečeným retrovirem, zejména HIV-1 retrovirem.

V další přednostní formě souvisí předkládaný vynález s použitím vzorce 1 nebo jeho jakékoliv podskupiny ve výrobě léku pro inhibování replikace retroviru, rezistentního k více lékům, zejména replikace HIV-1.

Sloučeniny předkládaného vynálezu mohou také najít použití v inhibování e.v v/vo vzorků, obsahujících HÍV nebo téeh. u kterých se předpokládá. Že byly vystaveny HIV. / tohoto důvodů mohou být předkládané sloučeniny použity pro inhibici HIV. přítomného ve vzorku tělní tekutiny. který obsahuje neboje podezřelý, že obsahuje nebo byl vystaven HIV.

Jako léku může být také použita kombinace antiretrov irové sloučeniny a sloučeniny předkládaného vynálezu. Předkládaný vynález tedy také souvisí s produktem, obsahujícím (a) sloučeninu předkládaného vynálezu a (b) další antiretrovirovou sloučeninu, jako kombinovaný přípravek pro

- 19CZ 303139 B6 simultánní, oddělené nebo následné použití při léčbě retrovirovýeh infekcí, zejména při léčbě infekcí retroviry s rezistencí kviče lékům. Pro potlačení nebo léčbu HIV infekcí nebo infekce a onemocnění spojených s infekcemi HIV. takovými jako Syndrom získané imunitní nedostatečnosti (AIDS) nebo komplexu spojeného s AIDS (ARC). mohou být tedy sloučeniny tohoto vynálezu spolupodávány v kombinaci s inhibitoiy , například inhibitory vazby takovými, jako například. dextransulfát. suramin. póly anionty. rozpustnými CD4; fúzními inhibitory, takovými, jako například. Γ20, TI249, SHC-C; inhibitory vázající koreceptor. takovými, jako například AMD 3100 (Bieyklamy). TAK 779; inhibitory RT, takovými, jako například fosearnet a proléky; nukleosidovými inhibitory' RT. takovými, jako například AZT, 3TC. DDC. DDL D4T. Aaeavir. FTC. DAPD, dPOTC; nukleotidovými inhibitory RT. takovými jako například PMEA, PMPA, tenofovir; NNRTI. takovými jako například nevirapin, delavirdin, eťavirenz. 8 a 9—Cl TIBO (tivirapin), lovirid, TMC-125,' TMC-120, MKC-142, UC 781. UC 782, Capravirin, DPC 961, DPC963, DPC082, DPC083. calanolid A, SJ-3366. TSAO, 4-deaminované TSAO; inhibitory RNAsy H. takovými, jako například SPI093V, PD 126338; inhibitory TAT, takovými, jako například RO-5-3335, KI2, K37; inhibitory integrasy, takovými, jako například L 708906, L 731988; inhibitory proteasy takovými, jako například amprenavir, ritonavir, nelfinavir, saquinavir, indinavir, lopinavir, palinavir. BMS 186316, BMS 232632, DPC 681, DPC 684, tipranavir, AG1776, DMP 450, GS3333, KNI-413, KNI-272, L754394, L756425, LG-71350, PD161374, PD173606, PDI177298, PDI78390, PD178392, PNU 140135; maslinová kyselina (maslinic acid), U-140690; inhibitory' glykosylaee takovými, jako například castanospermin, deoxynojirimycin.

Kombinace může v určitých případech poskytnout synergický účinek, čímž může být zabráněno, podstatně snížena nebo zcela odstraněna virová infektivita a s ní spojené symptomy.

Sloučeniny předkládaného vynálezu mohou být také podávány v kombinaci s imunomodulátory (např. bropirímin, protilátka proti lidskému alfa interferonu, 1L-2, meth ion i n enkefalin, interferon alfa a naltrexon) s antibiotiky (např. pentamidin isothiorát), s cytokiny (např. Th2), s modulátory cytokinů, chemokinů (např. CCR6) nebo hormonů (např. růstový hormon) pro zlepšení, potlačení nebo odstranění HIV infekce ajejich symptomů.

Sloučeniny předkládaného vynálezu mohou být také podávány v kombinaci s modulátory metabolismu po aplikaci léku jednotlivci. Tyto modulátory zahrnují sloučeniny, které interferují s metabolismem cytochromů, takových, jako cytochrom P 450. Je známo, že existuje několik isoenzymů cytochromů P 450, jedním z nich je cytochromů P 450 3A4. Příkladem modulátoru metabolismu pres cytochrom P 450 je Ritonavir.

Pro podávání orální formou jsou sloučeniny předkládaného vynálezu smíchány s vhodnými přísadami, takovými, jako excipientní látky, stabilizátory nebo inertní ředidla a běžnými způsoby jsou převedeny do vhodných podávačích forem, takových, jako tablety, potažené tablety, tvrdé tobolky, vodné, alkoholové nebo olejové roztoky. Příklady vhodných inertních nosičů jsou arabská guma, oxid horečnatý, uhličitan hořečnatý, fosforečnan draselný, laktosa, glukosa nebo škrob, zejména kukuřičný škrob. V tomto případě může být přípravek připraven bud¹ jako suchý, nebo vlhký prášek. Vhodné olejové excipientní látky nebo rozpouštědla jsou rostlinné nebo živočišné oleje, takové jako slunečnicový olej nebo olej z tresčích jater. Vhodná rozpouštědla pro vodné nebo alkoholové roztoky jsou voda. ethanol. cukerné roztoky, nebo jejich směsi. Polyethylenglykoly a pólypropylenglykoly jsou také užitečné jako další pomocné látky pro další podávači formy.

Je-li to požadováno, jsou pro subkutánní nebo intravenózní podávání aktivní sloučeniny převedeny do roztoku, suspenze nebo emulze s látkami, běžně používanými jako rozpouštědla, cmulgátory nebo další pomocné látky. Sloučeniny vzorec I mohou být také lyofil izo vány a získaný ly ofi lízat mu/e být použit například pro výrobu injekcí nebo infúzníeh přípravku. Vhodná rozpouštědla jsou například voda. roztok fyziologických solí nebo alkoholy, např. ethanol. propanol. glycerol.

-20 CZ 303139 B6 kromě toho také cukerné roztoky, takové, jako glukosové nebo manitolové roztoky nebo alternativně směsi různých zmíněných rozpouštědel.

Vhodné farmaceutické směsi pro podávání ve formě aerosolů nebo sprejů jsou například roztoky, suspenze nebo emulze sloučenin vzorce 1 nebo jejich fyziologicky tolerovatelné soli ve farmaceuticky přijatelném rozpouštědle, takovém, jako ethanol nebo voda nebo směs takových rozpouštědel. Je-li to nutné, může směs také obsahovat další jiné farmaceutické pomocné látky, lakové, jako surfaktanty, emulgátory a stabilizátory, stejně jako hnací náplň. Takový přípravek běžně obsahuje aktivní sloučeninu o koncentraci od přibližně 0.1 do 50 %. zejména od přibližně 0.3 do 3 % váhových.

Za účelem zvýšit rozpustnost anebo stabilitu sloučenin vzorce 1 ve farmaceutických směsích může být výhodné použít α-, β- nebo γ-cyklodextriny nebo jejich deriváty. Také pomocná rozpouštědla, taková, jako alkoholy, mohou zlepšit rozpustnost anebo stabilitu sloučenin vzorce l \e farmaceutických směsích. V přípravě vodných směsí je zřejmě vhodnější přídavek solí sloučenin předmětu, kvůli jejich zvýšené rozpustnosti ve vodě.

Vhodné cyklodextriny jsou α-, β nebo γ-cyklodextriny (CD) nebo ethery a jejich směsné ethery, kde jedna nebo více hydroxyskupin anhydroglukosových jednotek cy klodextrinu je substituovaná C| „alkylem, zejména methylem, ethylem nebo isopropylem, např. náhodně methylovaným β-CD; hydroxyC,_<,alkyl, zejména hydroxyethyl, hydroxypropyl nebo hydroxybutyl; karboxyC_t .„alkyl, zejména karboxy methyl nebo karboxy ethyl; C^alkyl karbonyl, zejména acetyl; C| „alky loxy karbony ICj .„alkyl nebo karboxy (T .„alkyl oxy C| „alkyl, zejména karboxy methoxypropyl nebo karboxyethoxypropyl; CT „alky 1 karbonyloxyC|.„alkyl, zejména 2-acetyloxypropyl. Jako komplexační činidlo Či rozpouštědla jsou obzvláště pozoruhodné β-CD, náhodně methylované β-CD, 2,6- dimethyl-(3-CD, 2-hydroxy ethy Ι-β-CD, 2-hydroxyethyl-y-CD, 2hy droxy propy Ι-γ-CD a (2-kar boxy methoxy) propyl-β-CD a zejména 2-hydroxy propy Ι-β-CD (2-HP-P-CD).

Termín směsné ethery označuje cyklodcxtrinové deriváty, kde alespoň dvě cyklodextrinové hydroxy skupiny jsou etherifikovány různými skupinami, takovými, jako například, hydroxypropyl a hydroxyethyl.

Zajímavý způsob vytvoření předkládaných sloučenin v kombinaci s cyklodextrinem nebo jeho derivátem byl popsán v EP-A 721 331. Ačkoliv vněm popsané směsi jsou s protiplísňovými aktivními složkami, jsou tyto stejně zajímavé pro vytvoření sloučenin předkládaného vynálezu. Směsi popsané v EP-A 721 331 jsou obzvláště vhodné pro orální podávání a zahrnují protiplísňové činidlo jako aktivní složku, dostatečné množství cyklodextrinu nebo jeho derivátu jako solubílizátoru, vodné kysele médium jako objemný kapalný nosič a alkoholové pomocné rozpouštědlo, což značně zjednodušuje přípravu směsí. Řečené směsi mohou také být přijatelnější přídavkem farmaceuticky přijatelných sladidel anebo ochucovadel.

Další vhodné způsoby pro zvýšení rozpustnosti sloučenin předkládaného vynálezu ve farmaceutických směsích jsou popsány v WO 94/05 263, WO 98/42 3 18. EP-A 499 299 a WO 97/44 104. z nichž všechny jsou zde vloženy citací.

Předkládané sloučeniny mohou obzvláště vytvářet farmaceutické směsi, zahrnující terapeuticky účinné množství částic, obsahujících pevnou disperzi, která zahrnuje (a) sloučeninu vzorce I a (b) jeden nebo více farmaceuticky přijatelných, ve vodě rozpustných polymeru.

Termín „pevná disperze definuje systém v pevném stavu (jako opak ke kapalnému nebo plynnému stavu), zahrnující alespoň dvě složky, kde jedna složka jc víceméně dispergována rovnoměrně v další složce nebo složkách. Je-li řečená disperze složek taková, že tento systém je chemicky a fyzikálně jednotný nebo homogenní nebo se skládá z jedné fáze. jak je definováno

-21 CZ 303139 B6 \ termodynamice, taková pevná disperze je označena jako „pevný roztok. Pevné roztoky jsou přednostní fyzikální systémy, protože v něm obsažené složky jsou obvykle snadno biodostupné organismům, kterým jsou podávány.

Termín „pevná disperze“ také zahrnuje disperze, které jsou méně homogenní než pevné roztoky. Takové disperze nejsou chemicky ani fyzikálně uniformní vc všech částech nebo zahrnují v íce než jednu fázi.

Ve vodě rozpustný polymer v částicích je vhodně polymer, který má zdánlivou viskozitu 1 až 100 mPa. když je rozpuštěn v 2% vodném roztoku pří 20 °C roztoku.

Přednostní, ve vodě rozpustné polymery; jsou hydroxypropy Imethy Icelulosy nebo HPMC. HPMC, které mají methoxy stupeň substituce od přibližně 0,8 do přibližně 2,5 a hydroxy propyl molární substituci od přibližně 0,05 do přibližně 3,0, jsou obecně ve vodě rozpustné. Methoxy stupeň substituce označuje průměrný počet přítomných methyletherových skupin na anhydroglukosovou jednotku molekuly celulosy. Hydroxypropyl molární substituce označuje průměrný počet molů propylenoxidu, který reagoval s každou jednotkou anhydroglukosové molekuly celulosy.

Částice, jak jsou zde definovány výše, mohou být připraveny za prvé přípravou pevné disperze složek a poté dle volby rozmělněním nebo rozemletím této disperze. Pro přípravu pevných disperzí existují různé techniky, včetně extruze tavením, sprejové sušení a odpařování roztoku, přičemž extruze tavením je přednostní.

Dále může být výhodné, vytvořit předkládané sloučeniny ve formě nanočástic, které mají na svém povrchu adsorbovaný povrchový modifikátor, v množství, které je dostatečné pro udržení účinné průměrné velikosti částic méně než 1000 nm. Má se za to, že užitečné povrchové modifikátory zahrnují ty, které fyzicky ad her ují k povrchu antiretrovirového činidla, ale k anti retro virovému činidlu se neváží chemicky.

Vhodné povrchové modifikátory mohou být výhodně vybrány z organických a anorganických farmaceutických excipientních látek. Takové excípientní látky zahrnují různé polymery, oligomery o nízké molekulové hmotnosti, přírodní produkty a surfaktanty. Přednostní povrchový modifikátor zahrnuje neiontové a aniontové surfaktanty.

Další zajímavý způsob vytvoření předkládaných sloučenin zahrnuje farmaceutickou směs, kde jsou předkládané sloučeniny vloženy v hydrofilních polymerech a aplikováním této směsi, jako potahového filmu, na mnoho malých kuliček, čímž se získá směs s dobrou biodostupností, která může být výhodně vyrobena a která je vhodná pro přípravu farmaceutických dávkovačích forem pro orální podávání.

Řečené kuličky zahrnují (a) centrální, kulaté nebo sférické jádro, (b) potahovací film hydrofilního polymeru a antiretrovirového činidla a (c) ochrannou potahovací vrstvu polymeru.

Materiály, vhodné pro použití jako jádra v kuličkách, jsou rozmanité, za podmínky, že řečené materiály jsou farmaceuticky přijatelné a mají příslušné rozměry a pevnost. Příklady takových materiálů jsou polymery, anorganické látky, organické látky a sacharidy a jejich deriváty.

Další aspekt předkládaného vynálezu zahrnuje kit nebo obal, obsahující sloučeninu vzorce l v množství, účinném pro použití jako standardu nebo činidla pří testu nebo stanovení pro zjištění schopnosti možných farniaceutik inhibovat 11IV proteasu. růst HIV nebo obojí. Ί ento aspekt vynálezu může nalézt svoje použití ve farmaceutických výzkumných programech.

Sloučeniny předkládaného vy nálezu mohou být použity v testech monitorování fenotypové rezistence. takových, jako jsou známé rekombinantní testy; v klinické léčbě onemocnění, při němž se

vyv íjí rezistence, takových, jako HIV. Obzvláště užitečný systém monitorování rezistence je rekombinantní test. známý jako Antivírogram Antivírogram je vysoce automatizovaný, vy soce výkonný rekombinantní test druhé generace, který muže měřit citlivost, zejména virovou citlivost k sloučeninám předkládaného vynálezu. (Hertogs K. de Bethune MP. Miller V et al. Antiini5 crob Agenís Chemother, 1988; 42(2):269 až 276. vložené zde odkazem).

Sloučeniny předkládaného vynálezu mohou být také spojeny s maleimidem nebo jeho deriváty za v y t v o ře né ko i ij u gát ů.

jo Podávači dávka předkládaných sloučenin nebo jejich fyziologicky tolerovatelné(ých) soli(í) závisí na individuálním případu a. jak je běžné, je přizpůsobena stavům jednotlivého případu, za účelem dosáhnout optimálního účinku. Je tedy závislá, samozřejmě, na frekvenci podávání a na síle a trvání působení použitých sloučenin v každém případě pro terapii nebo profylaxi, ale také na povaze a vážnosti infekce a symptomů a na pohlaví, věku, váze a jednotlivé odezvě člověka nebo živočicha, který je léčen a na tom, zda terapie je akutní nebo profylaktická. Denní dávka sloučeniny vzorce Ϊ je v případě podávání pacientu, vážícímu přibližně 75 kg. běžně 1 mg až 3 g, vhodně 1 mg až 1 g. výhodně 3 mg až 0,5 g. výhodněji 5 až 300 mg. Dávka může být podávána ve formě jednotlivé dávky nebo může být rozdělena do několika, např. dvou, tří nebo čtyř jednotlivých dávek.

Příklady provedení vynálezu

Používané zkratky mají tento význam: Me=methyl, Et=ethyl, Ac=acetyl, DMSOdimethyl25 sulfoxid, EDOhydrochlorid !-(3 -dirnethylaminoprop\l) -3-ethylkarbodiimid. HOBT-( 1hydroxy-1 Obenztriazol,

Příprava sloučenin vzorce 1 ajejich meziproduktů

Příklad 1: Příprava sloučeniny 1

a) Směs 5 g 2-acetamidobenzoxazolu a 20 ml chlorsulfonové kyseliny v dichlormethanu byla po 2 hodiny (h) zahřívána na 60 °C. Po ochlazení byla směs nalita do ledu. Organická fáze byla oddělena a vysušena MgSO₄, za vzniku 2-acetamido-6-chlorsulfonylbenzoxazolu (meziprodukt 1).

b) Směs 3,4 g 1,1-dimethy lesteru [(U>,2/?)-2-hydroxy-3-[(2-methylpropyl)amino]-Hfcnylmethyl)propyl]karbamové kyseliny, připravená analogickým způsobem jako v postupu, popsa40 néin v WO97/18 205, a 2,6 g triethylaminu ve 100 ml dichlormethanu byla míchána při 0 °C. Potom bylo přidáno 2,8 g 2 acetamido ó—ehlorsulfonylbenzoxazolu a reakční směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě. Po promytí vodou byla organická fáze oddělena, vysušena a odpařena. Získaná hnědá pevná látka byla resuspendována v teplém diisopropyletheru. ochlazena a odfiltrována, za zisku 88 % (5,1 g) meziproduktu 2:

c) Ke směsi 1.2 g meziproduktu 2 ve 25 ml dichlormethanu bylo přidáno 2.3 ml kyseliny tri* fluoroctové. Reakční směs byla míchána po 6 hodin při laboratorní teplotě. Byl přidán další

-23 CZ 303139 B6 dichlormethan a reakční směs byla promyta roztokem NallCO,. Organická táze byla vysušena a odpařena za sníženého tlaku, za zisku 970 mg (99 %) meziproduktu 3:

d) Ke směsi 1.1 g meziproduktu 3 a 364 mg triethylaminu v dichlormethanu bylo přidáno 685 mg L-[[[[(3/?,3aV,6a/?)-hexahydrofuro[2,3-Z)]furan-3-yl]oxy]karbonylJoxy]-2,5-pyrrolidindÍonu (popsán v WO 99/67 417). Tato směs byla míchána při laboratorní teplotě po 12 hodin. Po odpaření dichlormethanu za sníženého tlaku je surový produkt purifikován na oxidu křemičití) těm. Tím bylo získáno 900 mg sloučeniny 1 s výtěžkem 59 %.

Příklad 2: Příprava sloučeniny 5 i? a) Směs 1 g 1,1-dimethylethy lesteru [(IX2/?)--2-hydroxy-3-| (2-methyl propyl)am ino]--l (feny 1methyl)propyl]karbamové kyseliny a 901 mg triethylaminu ve 40 ml dichlormethanu byla míchána při 0 °C. Poté byl přidán 1 g 2-(ethoxykarbamoy l>- 6-chlorsulfonylbenzo.\azolu a reakční směs byla přes noc míchána při laboratorní teplotě. Po promytí saturovaným roztokem NaHCO₃ byla organická fáze oddělena, vysušena a odpařena, za vzniku 1,7 g (94 %) meziproduktu 4:

b) Ke směsí 1,7 g meziproduktu 4 v 25 ml dichlormethanu bylo přidáno 3,2 g trifluoroctové kyseliny. Reakční směs byla míchána 6 hodin při laboratorní teplotě. Byl přidán další dichlormethan a reakční směs byla promyta roztokem NaHCO₃. Organická fáze byla vysušena a odpařena za sníženého tlaku, za zisku 1,4 g (99 %) meziproduktu 5:

5o c) Směs 380 mg meziproduktu 5, 107 mg 1-hydroxy benztriazolu, 154 mg hydrochloridu l-<3dimethv laminopropy l)-3-ethy [karbodíimidu a 143 mg 2-(2.ó-dimethv lfenoxv)octové kyseliny ve 20 ml dichlormethanu byla míchána přes noc při laboratorní teplotě. Reakční směs byla poté promyta 5% HCI. saturovaným roztokem NaHCO₃ a solankou. Organická fáze by la oddělena, vy sušena a odpařena.

5

Zbytek byl purifikován preparativní HPLC. za zisku 141 mg (28 %) sloučeniny 5.

-24CZ 303139 B6

Příklad 3: Příprava sloučeniny 3

Ke směsi 1,2 g meziproduktu 5 a 364 mg triethylaminu v dichlormethanu bylo přidáno 685 mg 5 ! —[ l L t(3 /?.3aN.6a/?)-liexahy drofuro[2,3-b] furan-3-yl]oxy (karbony l|oxy ]—2.5—pyrrolídindionu (popsané v WO 99/67 417). l ato směs byla míchána při laboratorní teplotě po 12 hodin. Po odpaření dichlormethanu za sníženého tlaku je surový produkt purifikován na oxidu křemičitém. za zisku 1.1 g (70 %) sloučeniny 3.

II)

Příklad 4: Příprava sloučeniny 2

a) Ke směsi 8 g p-[bis(tenyhiiethyl)amino]-a-[[(2-methy Ipropy l)amino]rnethy Ι]-(α./?.βΧ)benzenpropanol. připravené podle postupu v WO 95/14 653 a 3.2 g triethylaminu ve 150 ml i? dichlormethanu bylo při 0 °C přidáno 3,9 g 6-chlorsultonylbenzoxazolonu (připraveného tak. jak je popsáno v EP 0 403 947). Po míchání po 24 hodin při laboratorní teplotě byla reakční směs promyta saturovaným NaHCCfi, 8 g meziproduktu 6:

b) Směs 5,2 g meziproduktu 6 v 60 ml 10% roztoku NaOH byla zahřívána přes noc na reflux. Po ochlazení byla reakční směs okyselena 15% HCI na pH=8. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem, za zisku 3 g meziproduktu 7;

c) K roztoku 1,5 g meziproduktu 7 v ethanolu bylo přidáno 381 mg ethylhydrogendithiokarbonátu draselného. Po refluxování této směsi po 16 hodin byl za vakua odstraněn ethanol. Ke zbytku byla přidána H₂O. Po okyselení na pll^_6 byl odfiltrován preeipitát, za zisku, po vysunu šení, 1,4 g meziproduktu 8:

d) Směs 500 mg meziproduktu 8 a 70 mg .V.A-dimethy lethy lendiaminu v /j-xylenu byla zahřívána 3 hodiny při 1 10 °C. Po odpaření rozpouštědla a purifikaci kolonovou chromatografii bylo získáno 181 mg meziproduktu 9:

- 25 CZ 303139 B6 ť' V..

Λ- y / ^!:i'$ L Ά/'·*·

e) Debenzylace byla provedena Pd/C a H₂ za zisku meziproduktu 10:

f) Ke směsi 95 mg meziproduktu Í0 a 27 mg triethylaminu v dichlormethanu bylo přidáno 51 mg !-[[[[(3R,3 aÁ,6a7?)-hexahydrofurof 2,3-6] furan-3-yl]oxy] karbony l]oxy]-2,5-pyrro lid i ndionu (popsaný v WO 99/67 417). Tato směs je míchána 12 hodin při laboratorní teplotě. Po odpaření io dichlormethanu za sníženého tlakuje surový produkt purifikován na oxidu křemičitém, za zisku 83 mg sloučeniny 2 (70 %).

Analogickým způsobem byly připraveny sloučeniny 4, 6, 7 a 8.

Příklad 5: Syntéza sloučeniny 10

0.23 g isonikotinové kyseliny, 0.36 g EDC a 12 mg HOBT byly smíchány a byl přidán 1 g 2aminobenzoxazolového meziproduktu 11 ve 40 ml dichlormethanu. Tato směs byla míchána za inertní atmosféry dusíku při laboratorní teplotě po 48 b. Bylo přidáno 50 ml vody a vodná v rstva byla extrahována dichlormethanem a spojené organické fáze byly promyty solankou, vvsušenv MgSOi a rozpouštědlo bylo odpařeno za sníženého tlaku. Purífikace byla provedena na oxidu křemičitém, za zisku 0,57 g (48 %) sloučeniny 10.

-26CZ 303139 B6

Příklad 6

Směs 2,5 g 2-aminofenolu 6-1 a 20 ml ethylacetátu byla zahřívána na 45 °C. K této směsi byly přidány 3 g kyanogenbroinidu. Tato směs byla 12 hodin míchána při 45 až 50 °C. Po ochlazení na laboratorní teplotu byl přidán 1.5 g hydroxidu sodného v 15 ml vody . Organická fáze byla oddělena a byla promývána solankou, dokud pH nedosáhlo neutrální hodnoty. Byl přidán toluen (5 ml) a rozpouštědlo bylo odstraněno za zisku 2,71 g (88 %) 2-aminobenzoxazolu 6-2.

io 7,5 ml chlorsulfonové kyseliny bylo mícháno při laboratorní teplotě pod inertní atmosférou. Po malých částech bylo přidáno 5 g 2-aminobenzoxazolu 6-2. Během přidávání 6-2 byla teplota udržována mezi 30 až 60 °C. Tato směs byla zahřívána na 80 ^CC po 2 hodiny. Po kapkách bylo přidáno 5,3 g thionylchloridu, při teplotě, která byla udržována na 65 ^CC. Tato směs byla 2 hodiny míchána. Po ochlazení na 0 °C bylo přidáno 10 ml ethy lacetátu a 10 ml roztoku uhličitanu sodného (IN). Organická fáze byla oddělena od vodné fáze a tato vodná fáze byla extrahována ethylacetátem. Spojené organické fáze byly vysušeny chloridem vápenatým, za zisku 7.8 g (90 %) 2-amino-6-chIorsulfonylbenzoxazolu 6-3.

Příklad 7

Směs I g methoxidu sodného a 10 ml toluenu byla míchána při 0 °C za dusíkové atmosféry. Po kapkách byla přidávána směs 1,9 g inethylchloracetátu 7-1 a 1,1 g methyIformiátu, za udržo25 vání teploty mezi 5 až 10 °C. Tato směs byla míchána po 2 hodiny při 0 ^CC. Po promytí vodou byla organická fáze vysušena a odpařena za sníženého tlaku, za zisku methylesteru 2-chloro-3oxopropionové kyseliny 7-2.

Směs 2.4 g methylesteru 2-chloro-3_oxopropionové kyseliny 7-2. vody 20 inl a 1.75 g thiomo3o čoviny byla refluxována po 2 hodiny. Tato směs byla ochlazena na laboratorní teplotu, bylo přidáno 0,25 g noritu a byla filtrována. Roztok 2,5N hydroxidu sodného byl přidáván k filtrátu, dokud pH nebylo upraveno na neutrální hodnotu. Filtrace poskytla 1.23 g (44 %) methy lesteru 2amí noth iazo 1-5-karboxy lové kyseliny 7-3.

3? Směs 2.15 g isoamylnitritu a 10 ml dioxanu byla míchána při 80 °C za dusíkové atmosféry. Po kapkách byl přidáván roztok 1.23 g methy festeru 2-aminothiazol-5 karboxy lové kyseliny 73 ve 20 ml dioxanu. Směs byla 2 hodiny refluxována. Po ochlazení na laboratorní teplotu bylo

-27CZ 303139 B6 přidáno 30 ml ethy lacetátu. Směs byla promyta solankou a vysušena a rozpouštědlo bylo odpařeno za sníženého tlaku. Surový produkt je purifikován na oxidu křemičitém, což poskytlo 0.54 g (48 %) methy lesteru thiazoI-5-karboxylově kyseliny 7—1.

Směs 0,54 g methy lesteru thiazol-5-karboxy lově kyseliny 7—4 a 10 ml tetrahydrofuranu (THF) bylo mícháno při 0 °C za dusíkové atmosféry'. Po kapkách byla přidána směs 0,16 g tetrahydridohlinitanu sodného a 5 ml diethyletheru. Po t hodině při 0 °C byla přidána voda a 20% hydroxid sodný, a míchání pokračovalo po 30 minut (min). Směs byla filtrována přes decalit a rozpouštědlo bylo odstraněno azeotropickou destilací s toluenem, za zisku 0.3 g (69%) thiazol-5m ylmethanolu 7-5.

Příklad 8

Siněs 1,15 g thiazol-5-ylmethanolu 8-1 a 1.2 g triethylaminu (TEA) ve 25 ml dichlormethanu (DCM) byla míchána při laboratorní teplotě za dusíkové atmosféry. Poté bylo přidáno 2,56 g AA-disukcinimidylkarbonátu a výsledná směs byla míchána po 10 až 15 minut. Roztok byl míchán po další 2 hodiny. Výsledný meziprodukt 8-2 byl přímo použit v následné reakce s aminem 8-3. Místo aminů mohou být také použity jejich soli.

Ke 40 ml dichlormethanu byl přidán triethylamin 2 g a amin 5 g 8-3 a výsledná směs byla míchána při laboratorní teplotě. Následně byla po kapkách přidána část roztoku, obsahujícího 8-2, Reakční směs byla míchána pří laboratorní teplotě po 2 hodiny. Reakční směs byla promyta vodou a poté vysušena za zisku sloučeniny 8-4.

Tabulka 1

Sloučeniny předkládaného vynálezu připravené podle shora popsaných způsobil. Pokud není uvedena stereochemie, je sloučenina přítomna jako racemická směs.

-28 CZ 303139 B6

Sloučenina č.		Rs	Syntéza
1 i	dX	-NHC(=O)CH3	A
1 2	dX-	-NHCH2CH2N(CH3)2	B
í' 3 i	dX	-NHC(=0)OCH2CH3	A
4	GX	1 K H. VX	B
5	óx	-NHC(=O)OCH2CH3	A
6		-NHCH2CH2OH	B
7	dX	Hz H! XX CH,	B
8	0»”\ 1 uv	Γ H, θ	B
9	tpy	-NHC(=O)OCH3	A
10	G-v	,0 0	F
Π p)	X-v	-NHC(=O)CH3	F
j-- 12	ty	-NHC(-0)OCH2CH3	A
13 i i	CK i	S' ''X^' X^ [i H —-----—-	F \ 1 ------i

I 14 %

Υ

-29 CZ 303139 B6

Sloučenina :č.	Rn	Rb	Syntéza
i 15	XV	H ΧΝγΧΧ d	F 1
16	1 ____\ \	-!γθ □	F
17 í 1	tXv	0	F
18	cyv	>γθ 0	F
19	(X-	-NHC(=O)CH2N(CH3)2	B
20	£>V	/CS /X/	B
21	O-V	/y”	B
22	íX	XV=7	B
23	.X	,O	B
24	Z-— \	H Ht Kt 1 > ζγγγΧ □ CH,	C
25	f>v	a £ ΥΎΊ ° Xx.	C
26	ί	jX !j i 0 ’	F
27 í	1! !' í1 O i f 0' i .N. N ! ' XX ^CH, 1 t o ;

-30 CZ 303139 B6

| Sloučenina č.	Ra	Rb	Syntéza
28	Ov	J/O	F
29	O	HO Ť α o	F
30	CH-	ΛΟ 0	F
31	.CH-	ΤγΟ 0	F
32	CH-	2/0 o	F
33	-CH-	V> 0	F
34	Ov	0 CHa	F
35	CH-	V? 0 CH,	F
36	Ov	P H.	B
37	Ov	W ch3 o tV |	F

Antivirové analýzy'

Sloučeniny předkládaného vynálezu byly testovány pro antivirovou aktivitu v buněčném testu. Test prokázal, že tyto sloučeniny vykazují silnou anti-HIV aktivitu proti laboratornímu kmenu HIV divokého typu (HIV-1 kmen LAI). Buněčný test byl proveden podle následujícího postupu. Experimentální způsob buněčného testu:

HIV- nebo kontrolní neinfikované MT4 buňky byly inkubovány pět dní v přítomnosti různých koncentrací inhibitoru. Na konci inkubační periody byly všechny HlV-iníikované butiky zabity replikujícím sc virem v kontrolních kulturách, za nepřítomnosti jakéhokoliv inhibitoru. Buněčná

-31 CZ 303139 B6 životaschopnost je měřena měřením koncentrace MTT. žlutého, ve vodě rozpustného tetrazolιόν ého barviva. které je přeměněno na purpurový, ve vodě nerozpustný ťormazan, pouze v mitoehondriíeh živých buněk. Po rozpuštění výsledných krystalu íonnazanu isopropanolem je monitorována absorbance roztoku při 540 nm. Hodnoty přímo odpovídají počtu živých buněk, zbýva5 jících v kultuře, po dokončení pětidenní inkubace. Inhibiční aktivita sloučeniny byla monitorována na buňkách infikovaných virem a byla vyjádřena jako EC% a EC_W. Tyto hodnoty představují množství sloučeniny, které je potřebné k ochraně 50 % (ECs₍₎) a 90 % (ECqo) buněk před cvtopatogenním účinkem viru. Toxicita sloučeniny by la měřena na kontrolních neinfikovaných buňkách a byla vyjádřena jako CC,,). což představuje koncentraci sloučeniny, která je potřebná k 50% io inhibici růstu buněk. Index selektivity (SI) (poměr CC%/ECso) je výrazem selektivity anti-HIV aktivity inhibitoru. Kdykoliv jsou výsledky uvedeny jako např. hodnoty pEC_5ti nebo pCC₅o. je výsledek vyjádřen jako negativní logaritmus výsledku, vyjádřeného jako EC_Sl), pro pEC,o, nebo

CCso pro pCC_i0.

l? Antivirová spektrum:

Kvůli zvyšujícímu se výskytu HIV kmenů, rezistentních klekům, byly testovány předkládané sloučeniny pro jejich účinek proti klinicky izolovaným kmenům HIV, nesoucím několik mutací (Tabulka 2 a 3). Tyto mutace jsou spojeny s rezistencí k inhibitorům proteasy a vedou k virům, které vykazují různé stupně fenotypové křížové-rezistence k současně komerčně dostupným lékům, takovým jako například saquinavir, ritonavír, nelfinavir, indinavir a amprenavir.

Tabulka 2

Seznam mutací přítomných v genu proteasy použitých kmenů HIV (A až F).

A	V003I, L010I, V032T, L033M, E035D, S037Y, S037D, M046I, R057RK, Q058E, I,L063P, K070T, A071V, I072V, I084V, L089V
B	V0031, L010I, K020R, E035D, M03ÓI, S037N, Q058E, 1062V, L063P, A071V, I072M, G073S, V077I, I084V, I085V, L090M
C	V003I, LQ 101,1015 V, LO 191, K020M, S037N, R041K, I054V, Q058E, L0Ó3P, A071V, I084V,L090M,I093L
D	V0Q3I, L010IVI,1013V, L0331, E035D, M036I, M046L, K055R, R057K, L063P, I066F, A071V, I084V, NO88D, L090M
E	V003I, L010I, V011I, A022V, L024I, EO35D, M0361 S037T>R041K I054V.I062V, L063P, A071V, I084V-
F	L01 OF, M046I, M071 V, 1084V

3o Výsledky:

Jako míra širokého spektra aktivity předkládaných sloučenin, byla stanovena násobná rezistence (ER), definována jako ER = EC5_U(mutantního kmene)/ECv](HlV-l kmene ΕΛΙ). Tabulka 3 ukazuje výsledky antivirového testování v termínech násobné rezistence. Jak je vidět v této tabulce

3? jsou předkládané sloučeniny účinné v inhibování širokého spektra mutantnícb kmenu: sloupec A: hodnota ER vzhledem k inutantu A. Sloupec B: FR vzhledem k mutantu B, Sloupce C: ER vzhledem k mutantu C, Sloupek D: ER vzhledem k mutantu D. Sloupek E: FR vzhledem k mutantu E. Sloupek E: ER vzhledem k mutantu E. Toxicita je vyjádřena jako hodnota pCC50, jak bylo stanoveno s kontrolními nein Ukovaný mi buňkami.

-32 CZ 303139 B6

Tabulka 3

Výsledky testované toxicity a testované rezistence proti kmeni A a F (vyjádřeno jako FR). ND 5 označuje nestanoveno.

Slouč. č.	Tox	A(FR)	B (FR)	C(FR)	D(FR)	E(FR)	FtFR)
1	<4	0,63	0,80	0, 50	0,72	0,40	0,71
2	<4	1,1	0,49	0/59	0,32	0,36	2,7
3	4,24	0,74	0, 66	0,59	0, 40	0,35	1/1
4	ND	1,95	1,62	1,70	0,47	0,50	3/2
5	5, 04	3,1	1/1	2,63	2,1	1,64	16
7	4,49	13	ND	0,70	ND	2,3	30
8	<4	30	5,8	1/7	5,8	ND^	58
9	<4	3,5	1/2	1/2	2,7	3,6	14,5
10	4,27	3,9	10,83	1/1	3,9	1,3	20
11	<4	42	2/1	2/5	10	4,8	7 4
12	<4	8,5	1/4	2/5	4,8	2,5	15
13	<4	2,3	0,75	0, 64	0,91	0,91	5,2
14	5,03	f5,2	3,8	3/1	3,7	3,1	19
15	<4	2,3	0,81	1/1	1/7	1/5	7/8
16	4,25	3,5	0,72	0,69	3,3	1/1	17
17	<4	3,1	0,79	0,91	3,1	1/7	13
18	4,24,	2,6	0,85	1/5	3/0	2,6	13
19	<4	3,0	0,81	0,91	2/2	ND	17
24	<4	1/9	0,53	1/3	1/6	1/4	6,8
25	4,31	3,9	1/3	3,0	3,9	3,9	18
26	4,14	9/3	2,45	3/4	15	11	59
27	<4	4,4	1,00	0,68	2,9	0,85	24
28	<4	4,4	0,89	0,51	2,9	1/9	23
29	<4	θ/1	1/4	0,79	4,9	0,87	39
30	<4	ND	ND	ND	ND	ND 1	ND
31	<4	9/5	1/3	1,25	7, 6 1	ND	33
32	<4	8,3 '	1/7	1/1	8,1	ND	42 j . j
34	4,25	7,2	1/ 4	1/7	5,8	2,3	25
35	4,26	13 Ϊ	2/3 L	bl	3, 5	ND	43

Biodostupnost:

Test permeability Caeo-2 pro intestinální absorpci 5

Penneabilita různých sloučenin je vy hodnocena podle protokolu pro Caeo-2 test. jak je popsán v Augustijns et al. (Augustijns et al. (1998). hit. J. ofPharm. 166, 45 ač 54). kde Caeo-2 buňky, z buněčné pasáže mezi číslo 32 a 45 rostly v 24 jamkové kultivační misce pro tkáňové buňky po 21 až 25 dnů. Celistvost buněčné monovrstvy je kontrolována měřením transepiteliální elektrické io rezistence (TEER). Test je proveden při pH 7,4 a ΙΟΟμΜ koncentraci donorové sloučeniny.

Vodná rozpustnost při různých hodnotách pH

Rovnovážná rozpustnost stimulována gastrointestinálními roztoky za termodynamických podmí15 nek je dobrou mírou pro profil rozpustnosti sloučenin v žaludku a různých částí střev. Simulovaná žaludeční šťáva (simulated gastric fluid SGF) (bez pepsinu) je nastavena na pH 1,5. Simulované střevní tekutiny (simulated intestinal fluids SIF) (bez žlučových solí) jsou nastaveny na pH 5, pH 6,5, pFI 7 a pH 7,5. Experimentální protokol využívá 96 jamkovou mikrotitrační misku s rovným dnem, ke které je přidán 1 mg sloučeniny na jamku (zásobní roztok v methanolu) aje

2d odpařen do sucha. Sloučeniny jsou znovu solubilizovány v SGF a SIF a inkubovány přes noc v horizontální třepačce při 37 °C. Po filtraci jsou koncentrace sloučenin stanoveny LV spektroskopií.

Orální biodostupnost v krysách

Sloučeniny jsou připraveny jako 20 mg/ml roztok nebo suspenze v DMSO, PEG400 nebo v 40% cyklodextrinu ve vodě. Pro většinu experimentů v kryse (samčí a samičí krysy), jsou vytvořeny tři dávkovači skupiny: 1/jediná intraperitoneální (IP) dávka 20 mg/kg použitím DMSO přípravku; 2/ jediná orální dávka 20 mg/kg použitím PEG400 přípravku a 3/ jediná orální dávka

20 mg/kg použitím cyklodextrinového přípravku. Krev je odebírána v pravidelných časových intervalech po dávkování a koncentrace léku v séru jsou stanoveny použitím LC-MS bioanalytického způsobu. Sérové koncentrace jsou vyjádřeny v ng/mg po normalizaci na 10 mg/kg. Sérová koncentrace v 30 minutě (30 ) a ve 3 hodinách (180') může být stanovena, protože tyto hodnoty odráží velikost absorpce (30 ) a rychlost eliminace (180'). Krysí sérová koncentrace ve 30 minutě po IP podávání 20 mg/kg sloučeniny 4 je 1098 ng/ml a ve 180 minutě po IP podávání 20 mg/kg sloučeniny 4 je 553 ng/ml.

Podpora systémové biodostupnosti

4o Je známo, že s popsaným typem sloučenin (inhibitorů proteasy) může inhibice metabolických degradačníeh procesů značně zvýšit systémovou dostupnost pomocí snížení efektu prvního průchodu v játrech a metabolického odstranění z plasmy. Tento podpůrný ..boosting princip může být aplikován v klinické přípravě k farmakologiekému působení léku. Tento princip může být také prozkoumán jak v kryse nebo psu pomocí souběžného podávání sloučeniny, která inhibuje

4? metabolieké enzymy Cyt-p450. Známé blokátory například jsou ritonavíra ketoconazol. Podání jedné orální dávky 5 mg/kg v kry se a psu může vést ke zvýšení systémové dostupnosti.

Analýzy vazby proteinu:

5i> Lidské sérové proteiny, jako albumin (HSA) nebo α-l kyselý gly koprotein (AAG). jsou známé tím. že vážou mnoho léku, eož vede k možnému snížení účinnosti těchto sloučenin. Za účelem stanovení, zda budou předkládané sloučeniny nepříznivě ovlivněny touto vazbou, byla anii-HIV aktivita sloučenin měřena v přítomnosti lidského séra. čímž se vyhodnotí účinek vazby inhibitoru proteasy k těmto proteinům.

-34CZ 303139 B6

MT4 buňky jsou infikovány HIV-1 LAJ o titru (multiplieity of infection MOI) 0.001 až 0.01 (CCIDsu (50% infekční dávka buněčné kultury na buňku. CCID₅₀). Po 1 hodinové inkubaci byly buňky promyty a umístěny na 96jamkovou misku, obsahující sériová ředění sloučeniny v přítomnosti 10% FCS (fetální telecí sérum). 10% FCS + I mg/ml AAG (a,-kyselý glykoprotein). 10%

FCS + 45 mg/ml USA (lidský sérový albumin) nebo 50% lidské sérum (FIS). Po 5 nebo 6 dnech inkubace je vypočítána EC_?o (50% účinná koncentrace v buněčných testech), stanovením buněčné životaschopnosti nebo kvantifikováním hladiny replikace HIV. Buněčná životaschopnosti nebo kvantifikováním hladiny replikace HIV. Buněčná živ otaschopnost je měřena použitím výše popsaného testu. Do 96jamkové misky, obsahující sériová ředění sloučeniny v přítomnosti 10% io FCS nebo 10% FCS + 1 mg/ml AAG. jsou přidány HIV (divoký typ nebo rezistentní kmen) a MT4 buňky do finální koncentrace 200 až 250 CClDso/jamka (pro HIV) a 30 000 buněk/jamka (pro MT4 buňky). Po 5 dnech inkubace (37 °C, 5% CO₂) je životaschopnost buněk stanovena způsobem tetrazolium kolorimetrické MTT (3-[4.5-dimethyl thiazol-2-y l]—2.5—di fenyl tetrazolium bromid) (Pauvvels et al. J. Virol. Methods 1988, 20, 309 až 321).

Tabulka 4

Účinek vazby proteinu na in vitro aktivitu sloučeniny 1

Název sloučeniny	Poměr EC50 porovnaná s FCS (10%)
FCS	(10%)	AAG 1 mg/ml	HSA 45 mg/ml	HS 50%
Sloučenina 1	1	25	6	15

Claims (19)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. 2-(substituovaný amino)benzoxazolsulfonamidový derivát obecného vzorce I ajeho A-oxíd. sul, stercoizomerická forma, racemická směs. nebo ester, kde

   35 Ri představuje thiazolyImethyIskupinu. dimethy Ifeny Iskupinu nebo he.\ahydrofuro[2.3-7>|furylskupinu;

   R₂ představuje atom vodíku;

   R; představ uje benzy Iskupinu;

   4o R.t představuje 2-methylpropy Iskupinu;

   L představuje skupinu vzorce -OC(=O)- nebo -OC1 F(C=O)-.

   -35CZ 303139 B6

   Λ představuje skupinu -C(=O)-. C_{2 3}alkandiy1 nebo -CH_:C(=O)-;

   Rc představuje atom vodíku nebo methy Iskupinu;

   Κ, představuje methoxy skupinu; ethoxy skupinu; methylsubstituovanou nebo pyrrolidiny letliy Isubstituovanou aminoskupinu; pyridylskupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxy skupinou; furylskupinu; piperidy Iskupinu, pyrrolidinylskupinu nebo piperaziny 1skupinu substituovanou methy (skupinou: pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou; a když A představuje C_{2 2},a lkán div Iskupinu, potom muže R<, také představovat hydroxyskupin u; a

   Rc a -A--R₍„ vzaty dohromady s atomem dusíku, k němuž jsou připojeny, mohou také představovat piperidy Iskupinu, pyrrolidiny Iskupinu nebo piperaziny Iskupinu substituovanou methylskupinou.
2. 2. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle nároku 1 obecného vzorce I, kde v případě, že -A-je -C(=O)-, potom R⁶ představuje methoxyskupinu, ethoxyskupinu, pyridylskupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; furylskupinu; piperidinylskupinu, pyrrolidiny Iskupinu nebo piperaziny Iskupinu substituovanou methy lskupinou; nebo pyrrolidiny Iskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou; a v případe, že -A- představuje Cí-^alkandiy Iskupinu, potom R⁶ představuje methy lsubstituovanou nebo pyrrolidiny lethy lsubstituovanou aminoskupinu; methoxyskupinu; ethoxyskupinu; pyridylskupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; furylskupinu; piperidinylskupinu, pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methylskupinou; nebo pyrrolidiny Iskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou;

   v případě, že -A je -CH₂C(=O)-, potom R⁶ představuje methoxyskupinu; ethoxyskupinu; pyridylskupinu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; furylskupinu; piperidinylskupinu, pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methylskupinou; nebo pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou.
3. 3. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle nároku 1 nebo 2 obecného vzorce I, kde R_t představuje thiazolylmethylskupinu.
4. 4. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle kteréhokoliv z nároků 1 až 3 obecného vzorce I, kde

   A je CA .alkandiyl nebo -C(=O)-; a

   R„ představuje methoxyskupinu; ethoxyskupinu; methylsubstituovanou nebo pyrrolidínylethylsubstituovanou aminoskupinu.
5. 5. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle kteréhokoliv z nároků 1 až 3 obecného vzorce 1, kde

   Ri je 2-thiazoly lmethyl-;

   A je CA ₂,alkandiy 1 nebo -C(-O)-; a

   R₍, představuje methoxyskupinu: ethoxyskupinu; methylsubstituovanou nebo pyrrolidinyletliylsubstituovanou aminoskupinu.

   -36CZ 303139 Bó
6. 6. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle kteréhokoliv z nároků 1 až 3 obecného vzorce I. kde

   Ri je 2-thiazol> Imethy I-; a

   L představuje skupinu vzorce -OC(=O)-.
7. 7. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle kteréhokoliv z nároku 1 až 3 obecného vzorce 1. kde

   Rs je vodík;

   A je -C(=O>; a

   R_ť, představuje furylskupinu; piperidinylskupinu. pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methylskupinou; nebo pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou.
8. 8. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle nároku 1 obecného vzorce I, kde

   R, představuje hexahydrofuro|2,3 Cjfury lskupinu;

   L je -O-C(-O)-;

   A je -C(=O)-, C_{2 3}alkandiyl; a

   R₆ představuje pyr idy 1 skupí nu popřípadě substituovanou chlorem nebo hydroxyskupinou; furylskupinu; piperidinylskupinu, pyrrolidinylskupinu nebo piperazinylskupinu substituovanou methylskupinou; nebo pyrrolidinylskupinu popřípadě substituovanou oxoskupinou.
9. 9. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle kteréhokoliv z nároků 1 až 8 obecného vzorce t ve formě farmaceuticky tolerovatelné soli.
10. 10. Farmaceutické kompozice, vyznačující se tím, že zahrnuje účinné množství alespoň jednoho benzoxazolsuífonamidového derivátu podle kteréhokoliv z nároků 1 až 9 obecného vzorce I a farmaceuticky tolerovatelný excipient.
11. 11. Benzoxazolsulfonamidový derivát podle kteréhokoliv z nároků 1 až 9 obecného vzorce I pro použití jako léčivo.
12. 12. Způsob in vitro inhibice retrovirové replikace, vyznačující se tím, že zahrnuje kontaktování retroviru s účinným množstvím alespoň jednoho benzoxazolsuífonamidového derivátu podle kteréhokoliv z nároků 1 až 9 obecného vzorce I.
13. 13. Způsob podle nároku 12, v y z n a č uj í c í se t í m , že retrovirus je virus lidské imunitní nedostatečnosti HIV.
14. 14. Způsob podle nároku 13, vyznačující se tím, že virem HIV je multirezistentní kmen tohoto viru.
15. 15. Použití benzoxazolsuífonamidového derivátu podle kteréhokoliv z nároků I až 9 obecného vzorce 1 pro výrobu léčiva pro léčbu nebo potlačení infekce nebo onemocnění, spojeného s retrovirovou infekcí u savce.
16. 16. Použití benzoxazolsuífonamidového derivátu podle kteréhokoliv z nároků 1 až 9 obecného vzorce I pro výrobu léčiva pro inhibici proteasy retroviru v savci, který'jc infikován řečeným retrovirem.

    - j;

    i _
17. 17. Použití benzoxazolsulťonamidového derivátu podle kteréhokoliv z nároku 1 až 9 obecného vzorce 1 pro výrobu léčiva pro inhibici retrov irové replikace.
18. 18. Použití podle kteréhokoliv z nároku 15 až 1 7, kde retrovírus je v irus lidské imunitní nedostatečnosti HIV.
19. 19. Použití podle kteréhokoliv z nároku 15 až 17, kde retrovirem je multirezistentni kmen tohoto viru.