CZ321699A3 - Použití humánního alfal-kyselého glykoproteinu k výrobě farmaceutického přípravku - Google Patents

Abstract

Řešení se týká použití humánního cti-kyselého glykoproteinu /AGP/ k výrobě íarmaceutického přípravku k ošetření poruch prokrvent případně rrákrocirkulace nezánětlivého typu.

Description

Použití humánního α^-kyselého glykoproteinu k výrobě farmaceutického přípravku

Oblast techniky

Vynález se týká nového použití orosumocoidu v oblasti zdravotnictví.

Dosavadní stav techniky a^-kyselý glykoprotein (AGP), který je nazýván také orosumocoid je substance získaná z plasmy, která vykazuje molekulovou hmotnost 40 000 Dalton a podíl uhlohydrátů mezi 30 a 50 %. AGP sestává z jediného polypeptidického řetězce ze 183 aminokyselin a vykazuje dva disulfidické můstky. Dále obsahuje pět uhlovohydrátových řetězců, které jsou všechny lokalizovány v první polovině peptidického řetězce. Tyto uhlohydrátové skupiny sestávají přibližně ze 14 % z neutrálních hexos, 14 % hexosaminů, 11 % sialové skupiny a 1 % fruktosy. Podle zdroje AGP přípravku, případně metody získávání nebo metody charakterizace se vyskytuje AGP v rozdílných formách, které jsou důsledkem rozdílů v polypeptidickém řetězci stejně jako rozdílů v uhlohydrátovém řetězci.

Vlastnosti biologických funkcí orosumocoidu jsou popsány v přehledných článcích od Schmida (v The Plasma Proteins Structure Function and Genetic control, Vol. 1 (1975), Academie Press, Ed. Frank A. Putnám, druhé vydání, strany 183228) a Kremer a spol. (Pharmacological Reviews 40 (1988), strany 1-47).

• 9 9 · · 9 9 9 9 ·· • · · · · 99 9 9 99 9 • · 9 *999 9 9 · ·

999 9 999 9 999 999

99999 9 9 9

999 99 9 9 99 99 9 9

Ve zdravotnictví byl doposud AGP považován za podstatnou nosnou substanci pro převážně bazická léčiva v plasmě (viz Kremer a spol).

Dále bylo možno prokázat pozitivní účinek orosumocoidu při zánětlivých reakcích. Tak Denko a spol. (Agents and Actions 15, 5/6 (1984), strany 539-540) popisuje protizánětlivý účinek AGP při zánětech spojených s výskytem kyseliny močové a jejích solí v moči u krys. Libert a spol. (J. Exp. Med. 180 (1984), strany 1571-1575) dokazují, že existuje podobná indikace při zabránění septického šoku v souvislostí s účinkem TNF-α nebo lipopolysacharidů.

Ke zlepšení perfuzních poruch, obzvláště mikrocirkulace a rovněž reperfuzních poškození se dosud podávají buď vasoaktivní substance nebo specielní krevní faktory, které ovlivňují hemostázi případně fibrinolyzu, obzvláště antikoagulancia nebo trombolyticky účinné faktory, nebo se provádí odpovídající objemová náhrada.

K ošetření hypovolemických šokových stavů, které se vyskytují nezávisle na zánětlivých reakcích se dosud prováděla náhrada objemu, přičemž se obvykle používaly roztoky albuminu.

Úkolem předloženého vynálezu je dát k dispozici nové lékařské indikace pro orosumocoid.

Podstata vynálezu

Překvapivě se ukázalo, že orosumocoid je vhodný k ·· ·· • * · · • · · * • · · · · · · • · ošetření prokrvení případně mikrocirkulace nezánětlivého typu. Může se proto použít ke zlepšení poruch perfuze, obzvláště poruch mikrocirkulace, rovněž perfuzních poruch, a především při šokových stavech k lepšímu zásobování vitálních orgánů, jako je mozek, plíce, srdce, játra a ledviny.

Tyto indikace jsou obecné nezánětlivého typu, to znamená, že porucy jsou indikovány poté, pokud k nim nedochází v souvislosti s SIRS (systematic inflamatory response syndrom)· K definici SIRS viz Critical Care Medicine 20 (6), strany 864-874 (1992). Při zánětech jsou totiž přímo poškozeny buňky a tkaniny, následně je porušena permeabilita cév a krevního oběhu. Při použití AGP podle vynálezu k výrobě farmaceutického přípravku k ošetřování poruch prokrvení, případně mikrocirkulace jsou však tyto poruchy nezánětlivého druhu a jsou tak podmíněny jinými příčinami. K těmto příčinám patří změněné tlakové poměry, především v souvislosti se snížením intravasálních objemů. Tím vyvolané poruchy prokrvení vedou v neošetřovaných případech k hypovolumickému šoku. K vyvolávajícím mechanizmům přitom patří akutní krvácení, excesivní ztráty kapalin, jako zlomeniny, průjmy, extremní pocení, dehydratace, excesivní výpadek mozku, peritonitis, pankreatitis, ischemie v oblasti splanchniku, zácpa střev, gangrény, tupé úrazy, poškození velkých svalových skupin nebo spáleniny.

Tyto stavy byly dosud obvykle ošetřovány dextranovými roztoky, hydroxyethylškrobem, reingerlaktátem nebo albuminovými roztoky. Tyto substance nevykazují jednak žádné protizánětlivé vlastnosti, proto bylo překvapivé, že orosumocoid, který byl použit k ošetření zánětů, převzal tyto funkce v indikacích podle vynálezu.

Orosumocoid podle vynáleu se může použít i při relativní hypovolemii. K ní dochází tehdy, jestliže není snížen absoluutní objem krve, avšak zásobování orgánů je nedostatečné. Důvodem mohou být vasodilateční změny, které mohou být neurogenního, metabolického, toxiského nebo humorálního původu. Dalším důvodem je zvýšená permeabilita cév, eventuelně anafylaktického druhu nebo podmíněná různými hadími jedy.

Jako příčina hypovolemického šoku může být rovněž selhání čerpání, způsobené akutním infarktem myokardu, myokarditis nebo silně sníženým objemovým výkonem, akutní insuficience chlopní, ruptura myokardu, perforace septa, arytmie, jako bradykardie, tachykardie nebo fibrilace, případně mechanickou kompresí srdce nebo fyzikálními překážkami, příkladně tromby nebo embolie.

Předložený vynález se proto týká také použití AGP k výrobě přípravku k ošetření hemoragického a/nebo hypovolemického šoku a ke stablizaci intravazálního objemu, obzlváště při akutním krvácení, excesivní ztrátě kapaliny případně vasodilataci.

AGP se přitom podle vynálezu může použít také k zabránění reperfuzního poškození jako důsledku mrtvičného ataku, obzvláště k redukci mozkového edemu. K reperfuznímu poškození dochází především po odstranění překážky proudění, příkladně cévního uzávěru na základě usazenin nebo ostrůvků krevních sraženin. Tato poškození se pozorují obzvláště jako důsledek ataku mrtvice, přičemž se vytváří edém mozku a dochází k neurologickým výpadkům. Poškození tkání v transplantovaných orgánech, ke kterému může dojít na základě opětně vyvolané perfuze, se rovněž počítá k reper·· · ··· fuzním poškozením.

Další možné poruchy mikrocirkulace, které se podle vynálezu mohou ošetřovat pomocí AGP, jsou poruchy mikrocirkulace ve vitálních orgánech, obzvláště v ledvinách, které případně mohou bezprostředně podnítit proteinurii.

Poruchy mikrocirkulace v orgánech však mohou být také podmíněny edemy. Proto se předložený vynález týká i použití orosumocoidu k výrobě přípravku k zamezení případně ošetřování edémů.

Způsob výroby AGP je známý (příkladně jako je uvedeno ve VO 95/07703). Jako zdroj humánního AGP slouží s výhodou humánní plasma případně frakce plasmy, příkladně frakce COHN, jako COHN IV nebo COHN V. Podle vynálezu se přípravek s výhodou vyrábí jako infusní roztok stabilní při skladování a s výhodou je k dispozici jako lyofilizát.

Použité dávkování závisí na dané indikaci a na závažnosti stavu pacienta, příkladně míry ztráty krve. Zpravidla se používá jednotlivá dávka v rozmezí od 70 mg/kg tělesné hmotnosti do 5 g/kg, přičemž rozmezí od 100 do 700 mg/kg je obzvláště výhodné.

Aplikace se podle vynálezu může provádět všemi způsoby, výhodné jsou přitom i.v., s.c., i,m, a lokální aplikace.

S výhodou obsahuje použitý farmaceutický přípravek nejméně 50 % orosumocoidu, s výhodou více jak 70 %, obzvláště více jak 90 %, vztaženo na veškerý protein. Jako další komponentu může farmaceutický přípravek obsahovat dále albumin A-^AT (aZ/a-^-antitrypsin) .

• ·

9 9 9 9 9 · 9

9 999 9 999 ·

9 9 9 9 9 9 · ··· ·· ·· ·· ·· «·

9 9 9 9

S výhodou se k farmaceutickému přípravku před použitím podle vynálezu přimísí stabilizátor, obzvláště natriumkaprylát a případně tenzidy, aby se zvýšila stabilita při skladování případně stabilita při tepelném ošetření.

Účelné je také ošetřit farmaceutický přípravek k inakti vaci případně oslabení virů, obzvláště nejméně jedním fyzikálním zpracováním, jako je tepelné zpracování a/nebo filtrace. K inaktivaci virů je známá celá řada fyzikálních, chemických nebo fyzikálně-chemických metod, jako příkladně tepelné zpracování, příkladně podle EP 0 159 311 A nebo EP 0 637 451 A, ošetření hydrolázou podle EP 0 247 998 A nebo ošetření ozařováním nebo ošetření organickými rozpouštědly a/nebo tenzidy, příkladně podle EP 0 131 740 A. Další vhodné kroky k inaktivaci virů při výrobě přípravků podle vynálezu se popisují v E 0 506 651 a nebo ve VO 94/13329 A.

Při určitých indikacích, obzvláště při hypovolemickém nebo neurogenním šoku se s výhodou kombinuje podávání orosumokoidu s podáváním vasoaktivní substance (konstringující nebo dilatující), která se může podávat buďto společně nebo paralelně.

Dále se předložený vynález podle dalšího aspektu týká infušního přípravku k ošetření šokových stavů, obsahujícího jako účinné složky AGP a vasoaktivní substanci.

Podle vynálezu se tento infusní přípravek dodává ve formě soupravy, která zahrnuje

AGP ve farmaceutickém přípravku a vasoaktivní substanci, případně v oddělených zásobní7 • ·· ·· • 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9

9 9 9 9 9

9 9 9 9 9

999 99 99 99 ··· cích.

Použití AGP podle vynálezu se může provádět ticky, ale především terapeuticky.

profylakVynález bude blíže vysvětlen následujícími příklady a obrázky, na které se však neomezuje.

Přehled obrázků na výkresech

Obrázky ukazuj í :

Obrázek 1 až 5 výsledky ošetření hemoragického šoku na krysím modelu, obrázky 6 až 8 výsledky při obraně proti edemu mozku při Strokemodelu na krysách, a obrázek 9 výsledky ošetření proteinurie na krysím modelu.

Na obr. 6 značí

A : operovaná zvířata s 200 mg orosumocoidu/kg/20 ml (i.v.) s 5 ml perfuse krve n = 11

B : operovaná zvířata s 20 ml 0,9 % NaCl/kg (i.v.) s 5 ml perfuse krve n = 8

C : zdánlivě operovaná zvířata s 20 ml 0,9 % NaCl/kg (i.v.) n ' 8

A : B p < 0,05

A : C n. s .

B : C p < 0,01 • · · • ·· ·· 44 ·· • · · · 4 · · · • 4 4 4 4 · · 4

4 4 · 4 · · · ···

4 4 4 4 4

44 44 44

Na obr. 7 značí

A : operovaná zvířata s 50 mg orosumocoidu/kg/20 ml (i.v.) s 5 ml perfuse krve n = 9

B : operovaná zvířata s 20 ml 0,9 % NaCl/kg (i.v.) s 5 ml perfuse krve n = 10

C : zdánlivě operovaná zvířata s 20 ml 0,9 % NaCl/kg (i.v.) n = 11

n. s.

p < 0,05 p < 0,01

Na obr. 8 značí

A : operovaná zvířata s 200 mg orosumocoidu/kg/20 ml (i.v n = 18 minut po ischemii : operovaná zvířata s 20 ml 0,9 % NaCl/kg (i.v.) 30 minut po ischemii

C : zdánlivě operovaná zvířata s 20 ml 0,9 % NaCl/kg (i.v.) 60 minut po O.P. - počátek n = 17 p < 0,01 n. s.

p < 0,01 » · · » · ·

9·9 • ··

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Ošetření hemoragického šoku na krysím modelu (toho času podle názoru přihlašovatelky nej lepší cesta k provedení vynálezu)

Tento experiment se provede analogickým způsobem jako Vang a Chaudry (J. Surg. Res. 50, (1991), strany 163-169). Krysy nedostaly přes noc jídlo, měly ale volný přístup k vodě. K zavedení narkózy se zvířatům i.m. injikuje 60 mg/kg pentobarbitalu. Narkóza se udržuje každé 1,5 hodiny pomocí 5 mg pentobarbitalu s.c. na zvíře. Trachea se kanylujea pro nouzový případ umělého dýchání. Zavede se polyethylenový katétr do levé jugulární vény pro infuze (náhrada objemu) a injekce. Druhý katétr se zavede přes pravou jugulární vénu do pravé přední komory k injekci chladného isotonického roztoku kuchyňské soli (^ 20 °C, termodiluční způsob). Přes pravou krční tepnu se zasune do oblouku aorty termoelement k měření teploty krve. Obě stehenní arterie se kanylují, jedna pro stanovení krevního tlaku, druhá k odběru krve. Tělesná teplota se v průběhu celého experimentu s použitím rektálního teploměru napojeného na infračervenou lampu udržuje na 36,5 °C. K zabránění traumatu od krvácení se po depilaci provede 5 cm laparotomie v Linea alba pomocí elektrokauteru. Tento řez se potom po vrstvách uzavře.

Injikuje se 1 IE heparinu/g. Následně se odběrem krve ze stehenní arterie v průběhu 10 minut sníží střední areteriární krevní tlak na 40 mm Hg. Krevní tlak se udržuje na 40 mm Hg buď dalším odběrem krve nebo injikováním Ringerova roztoku v celkovém objemu nepřesahujícím 40 % > 9 9 9

999 999 odebrané krve po dobu maximálně 80 minut. Po těchto 80 minutách nebo dříve (pokud se již nemůže krevní tlak udržovat dále nad 40 mm Hg) se započne s objemovou substitucí, přičemž se v průběhu 60 minut nahradí Ringerovým roztokem trojnásobný objem celkové ztáty krve. Po objemové substituci navazuje pozorovací perioda 4 hodin. Přežívající zvířata jsou usmrcena předávkováním pentobarbitalu i.v.

Střední arteriární krevní tlak se průběžně registruje pomocí polygrafu za použití elektromechanického převodníku tlaku. Srdeční frekvence se průběžně zaznamenává na základě pulzních vln. Minutový srdeční objem se stanovuje termodiluční metodou, přičemž se do pravé přední komory injikuje 200 μΐ chladného roztoku kuchyňské soli. Měřením teploty krve v oblouku aorty se pomocí Cardiomax II (model 85, Columbus Instruments) integruje termodiluční křivka a uvádí se srdeční minutový objem v ml/minuta. Úderový objem a veškerý odpor periferní cévní soustavy se vypočítá tak, že se minutový srdeční objem dělí srdeční frekvencí, případně tak, že se krevní tlak dělí minutovým srdečním objemem, přičemž a _ -» _ a se tento poměr násobí 10 (mm Hg . ml . min . 10 ) . Počáteční hodnoty se uvádějí jako přirozené hodnoty. Všechny ostatní hodnoty se uváděj í v procentech dané výchozí hodnoty (delta %). Rovněž se vypočítá střední hodnota ± standardní odchylka. Signifikance rozdílů mezi počátečními hodnotami a veškerými ostatními hodnotami se verifikuje pomocí t-testu párových pozorování. Ke srovnání mezi skupinami se použije dvojstranný t-test.

Ukazuje se, že u všech zvířat (n = 30) činí odebrané množství krve 7,0 ± 2,9, aby se tak střední arteriální krev ní tlak snížil na 40 mm Hg. Krevní tlak se na této nízké úrovni udržuje po dobu 77,8 ± 1,5 minuta. Pokles krevního ·♦

• 9 «9 • 9 «« tlaku je doprovázen poklesem minutového srdečního objemu, úderového objemu a veškerého odporu periferní cévní soustavy. Srdeční frekvence poklesá ve všech třech skupinách, přičemž ve skupině, která byla ošetřena pomocí AGP, se ustaví počáteční zvýšení.

Objemová náhrada u kontrolních zvířat (n = 13) pomocí Ringerova roztoku i.v. (objemy : trojnásobné množství ztracené krve) není schopna opět dosáhnout středního atreriárního krevního tlaku, který výrazně poklesá po veškerou dobu pozorování (rozmezí -50,5 ± 2,3 % až - 63,6 ± 10,3 %). Pozoruje se také nevýznamné snížení srdeční frekvence, které je významné 180 až 240 minut po objemové náhradě (maximum : -29,9 ± 8,8 % při 240 minut). Minutový srdeční objem se daří bezprostředně po objemové náhradě uvést zpět na výchozí hodnoty, ale po 30 až 240 minutách poté výrazně poklesá (rozmezí -25,9 ± 5,5 % až - 51,4 ± 7,4 %). Stejný časový průběh se pozoruje i pro úderový objem (oblast poklesu : -26,7 ± 8,8% až - 31,1 ± 9,9 %). Celkový odpor periferní cévní soustavy poklesá během doby pozorování (oblast -19,1 ± 18,2 % až 39,7 ± 9,9 %), přičemž rozdíly jsou významné 30 až 120 minut po reanimaci. Tři zvířata uhynula s 150 minut po náhradě objemu a nebyla zahrnuta do vyhodnocení. Tři další zvířata uhynula po 180 minutách.

Dvě další skupiny byly ošetřovány za použití AGP, případně formulace placeba místo Ringerova roztoku. Roztok AGP (200 mg/kg), vyčištěný z COHN-frakce V lidské plazmy srážením a další pasterizací při teplotě 60 °C po dobu 10 hodin a analogické množství formulace placeba (roztok albuminu z lidského albuminu, IMMUNO, oddělením orosomukoidu) se zředí Ringerovým roztokem na trojnásobné množství individuální ztráty krve.

• 4 • 4

4 4 4 4 4 · · · ·

4 4 4 · · 4 4 4 4 • 444 4 444 4 444 444

4 4 4 4 4 4 • 44 4« 44 44 44

AGP se testuje na čtrnácti zvířatech; jedna krysa zemřela během ošetřování (náhrada objemu), tři krysy uhynuly v kratší době než 150 minut po ošetřování a jedno zvíře uhynulo 180 minut po objemové náhradě. Formulace placeba se podává osmnácti zvířatům, čtyři z těchto zvířat uhynuly během ošetřování, čtyři uhynuly v době do 150 minut po ošetření, čtyři zvířata uhynula po více jak 180 minutách po objemové náhradě. Krysy, které uhynuly do 150 minut po ošetření, nebyly do vyhodnocení zohledněny.

Při srovnání výsledků s Ringerovým roztokem s výsledky s formulací placeba vyplývá, že se stejné nebo menší hodnoty středního arteriárního krevního tlaku, srdeční frekvence a celkového odporu periferní cévní soustavy dosáhne pomocí ošetření formulací placeba. Hodnoty srdečního minutového objemu a úderového objemu jsou stejné nebo vyšší u skupiny s formulací placeba jako u skupiny s Ringerovým roztokem.

U zvířat, která se ošetří pomocí AGP, stoupá krevní tlak zpočátku a poté poklesá pozvolna (viz obrázek 1).

Nebylo však možné dosáhnout úplného návratu krevního tlaku k výchozí hodnotě. Všechny hodnoty po dobu pozorování jsou nižší než výchozí hodnoty (p ž 0,001). Z hlediska srdeční frekvence (obrázek 2) se nepozoruje žádná změna v období po objemové náhradě vůči výchozím hodnotám (p > 0,05). Srdeční minutový objem (obrázek 3) je vyšší než výchozí hodnoty bezprostředně po objemové náhradě (p < 0,01), ustavil se opět na výchozí hodnotě (+ 30 až + 90 minut; p > 0,05) a konečně poklesá pod výchozí hodnotu (p < 0,05 nebo <

0,01).

Podobná situace se vyvíjí pro úderový objem (obrázek 4) s výjimkou, že hodnoty během prvních 120 minut nejsou • · · f>

• · · statisticky rozdílné od výchozích hodnot. Celkový odpor periferní cévní soustavy (obrázek 5) je během veškeré doby pozorování nižší ve srovnání s výchozími hodnotami; nedosáhne se však signifikance při +30, + 90 a + 120 minutách.

Obrázky 1 až 5 ukazují srovnání mezi zvířaty, která jsou ošetřena AGP a formulace placeba. Střední arteriární krevní tlak je ve všech měřených bodech po objemové substituci ve skupině ošetřené AGP výrazně vyšší (obrázek 1). Srdeční frekvence je stejná nebo výrazně vyšší ve skupině AGP, přičemž však rozdíly jsou velmi malé (obrázek 2). Srdeční minutový objem je u skupiny ošetřené AGP výrazně vyšší, kromě hodnoty v měřeném bodě 240 minut po náhradě objemu (obrázek 3). Úderový objem je po ošetření AGP výrazně vyšší při 30 až 150 minut po objemové náhradě (obrázek 4). Celkový odpor periferní cévní soustavy je ve skupině AGP, ve srovnání s formulací placeba 60 až 120 minut po infuzi zvýšen (obrázek 5).

Tyto experimenty ukazuj í přednost ošetření pomocí AGP ve srovnání s formulací placeba (obsahující stejné množství proteinu ve formě albuminu, které neobsahuje AGP) nebo Ringerova roztoku. Z toho lze odvodit, že AGP může udržovat perfuzi životně důležitých orgánů při hypovolemickém šoku.

Příklad 2

Zabráněni mozkovému edému při Strokemodel na krysách

Globální cerebrární ischemie (Stroke) se dosáhne svorkováním obou krčních tepen a odběrem 5 ml krve. Po 30 minutách ischemie se krční tepny opět otevřou a odebraná krev se opět infuduje. 23,5 hodin později se zvířata usmrtí • · · ♦» ·4 4 4 • · 4 4 · * • ··· · ··· • · 4 4 * · ·· 4 · 4 4 a stanovuje se obsah vody v obou polovinách mozku.

Při předběžných pokusech bylo nalezeno, že orosumocoid při 600 mg/kg i.v. je schopen stabilizovat tvorbu mozkového edemu po globální cerebrální ischemii. Formulace pufru zůstává bez tohoto efektu. V předloženém příkladu byl zjištěn vztah účinku dávky a doby působení pro efekt způsobující zabránění edemu pomocí orosumocoidu.

Orosumocoid, který se použil také v příkladu 1, se zkouší dávkou 200 mg/kg i.v. zároveň při krevní perfuzi na krysách. Výsledky zobrazuje obrázek 6. Ukazuje se, že zdánlivě operovaná zvířata (C, n = 12) nemají žádný mozkový edem, zatímco ischemická zvířata ošetřovaná roztokem kuchyňské soli vykazují masivní edem mozku (Β, n = 8). Ischemická zvířata, která byla ošetřena orosumocoidem (A, n = 11) se chovají opět jako zdánlivě operovaná zvířata.

Při snížení dávky orosumocoidu na 50 mg/kg i.v. již nebyl zjištěn žádný protektivní účinek (viz sloupec A v obr. 7), čímž se dokládá závislost efektu na dávce.

Na základě terapeutické situace u lidí bylo zajímavé vyzkoušet, zda orosumocoid i po nastalém mrtvičném případu může být ještě účinný. Proto byla výše uvedená dávka považovaná za účinnou ve výši 200 mg/kg i.v. podána 30 minut po ukončení ischemie. Jak vyplývá z obr. 8 (sloupec A) je orosumocoid i za této situace plně účinný.

Protektivní účinek orosumocoidu vůči mozkovému edemu vznikajícího v důsledku mrtvičnéh záchvatu je tak na zvířecích pokusech prokázán.

• ·

9· · · ·· ·· « ·· · · ·· · • · · · «··· • · · · · · ·· · · · · • · · · · ·« · · · · · ·

Příklad 3

Ošetření proteinurie na krysím modelu

Krysy se ošetřují ve dni 0 100 mg/kg Puromycin aminonukleosidem i.p. Kontrolní vzorky obdrží stejným způsobem isotonní roztok kuchyňské soli (negativní kontrola).

V klecích pro látkovou výměnu se shromažďuje moč za 24 hodin ke stanovení proteinů.

Zvířata ošetřená Puromycinem obdrží 6., 7., 8. a 9. den pokusu 200 mg/kg orosumocoidu i.v. nebo analogicky isotonní roztok kuchyňské soli (pozitivní kontrola).

Desátého dne se zvířata zváží a usmrtí srdeční punkcí za účelem získání plazma. Stanovuje se hmotnost vlhkosti ledvin a měří se kreatinin a močovina z plazmy.

Přitom se zjišťují následující parametry : celková bílkovina v moči (mg/24 h), kreatinin plazmy (mg/dl), močovina v krvi (mg/dl) a ledvinový index (hmotnost ledviny v % tělesné hmotnosti).

V obr. 9 jsou znázorněny hodnoty proteinurie prvního kola pokusů : zvířata, která byla ve dni 0 ošetřena isotonním roztokem kuchyňské soli, vykazují nepatrnou fyziologickou proteinurii (plné routy). U zvířat, která byla ošetřena Puromycinem, vzrostl obsah bílkoviny v moči od 3. dne.

U zvířat, která obdržela ve 6. až 9. dni isotonní roztok kuchyňské soli, dosáhl celkový obsah bílkoviny 500 až 600 mg/24 h (otevřený trojúhelník). U zvířat, která byla ošetřena 6. až 9. dne orosumocoidem, pokleslo vylučování proteinu až na kontrolní hodnotu (plný čtverec).

Claims (19)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Použití humánního α^-kyselého glykoproteinu k výrobě farmaceutického přípravku k ošetření poruch prokrvení případně mikrocirkulace nezánětlivého typu.
2. 2. Použití podle nároku 1, vyznačující se tím, že přípravek je vhodný k ošetření hemoragického a/nebo hypovolemického šoku.
3. 3. Použití podle nároku 2, vyznačující se tím, že přípravek je vhodný ke stabilizaci intravazálního objemu, obzvláště při akutním krváceni, excesivní ztrátě kapalin případně vasodilataci.
4. 4. Použití podle nároku 1, vyznačující se tím, že přípravek je vhodný k zabránění reperfusních poškození, která se vyskytuj í v souvislosti se sníženenou perfusí.
5. 5. Použití podle nároku 4, vyznačuj ící se tím, že přípravek je vhodný k zabránění reperfusních poškození, která jsou důsledkem ataku mrtvice, obzvláště k redukci mozkového edému.
6. 6. Použití podle nároku 1, vyznačující se tím, že přípravek je vhodný k ošetření poruch mikrocirkulace v orgánech, obzvláště v ledvinách.

   4 ·

   4 4

   4 « 4 4 4 4 • 44 4 4 44 4 4 · 4 4 • « 4 4444 4444

   4 4 444 · 444 4 444 444

   44444 4 4 4

   17 .............
7. 7. Použití podle nároku 6, vyznačující se tím, že přípravek je vhodný k ošetření proteinurie.
8. 8. Použití podle nároku 6, vyznačující se tím, že přípravek je vhodný k zabránění případně edémů.
9. 9. Použití podle některého z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že se farmaceutický přípravek vyrábí jako infusní roztok stabilní při skladování.
10. 10. Použití podle některého z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že se farmaceutický přípravek vyrábí jako lyofilizát.
11. 11. Použití podle některého z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že se farmaceutický přípravek podává v dávce v rozmezí 70 mg/kg až 5 g/kg, obzvláště v rozmezí od 100 do 700 mg/kg.
12. 12. Použití podle některého z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že farmaceutický přípravek obsahuje nejméně 50 % a-£-kyselého glykoproteinu, obzvláště více jak 70 %, s výhodou více jak 90 %, vztaženo na celkový protein.
13. 13. Použití podle některého z nároků 1 až 12, vyznačující se tím, že farmaceutický přípravek obsahuje dále albumin.

    • 9 * ·

    9 9 9 9 0 ·

    99 09 9099 0 · 9 0

    99 0 090 9 0 999

    9 9 9 9 9 9 909 9 ··· ···

    09999 0 · ·

    00090 09 09 99 · ·
14. 14. Použití podle některého z nároků 1 až 13, vyznačující se tím, že farmaceutický přípravek obsahuje stabilizátor, obzvláště natriumkaprylát.
15. 15. Použití podle některého z nároků 1 až 14, vyznačující se tím, že je farmaceutický přípravek ošetřen k inaktivaci případně oslabení virů, obzvláště nejméně jedním fyzikálním zpracováním, jako je tepelné zpracování a/nebo filtrace.
16. 16. Použití podle nároku 2, vyznačující se tím, že ošetření zahrnuje podání vasoaktivní substance, obzvláště katecholaminu.
17. 17. Použití podle nároku 16, vyznačující se tím, že se vasoaktivní substance podává společně nebo paralelně.
18. 18. Infusní přípravek k ošetření šokových stavů obsahující jako účinnou součást a-^-kyselý glykoprotein a vasoaktivní látku.
19. 19. Souprava k ošetření šokových stavů, obsahující

    a) a^-kyselý glykoprotein ve farmaceutickém přípravku a

    b) vasoaktivní látku.