CZ276093A3 - Method of automatically performed check of eye lenses and system for making the same - Google Patents

Description

Způsob automaticky prováděné kontroly očních čoček a systém k pro tont-e způsoby

Vynález se obecně týká způsobů a očních Čoček, ' například kontaktních způsobů a systémů kontroly čoček, v' paprsek nasměrován ' skrze čočku 'tak, systémů pro kontrolu čoček, zejména typu němž je osvětlovací aby vytvořil obraz je, ze jsou vyráběny s ve vzácných případech se neořesnosti a z tohoto této čočky.

Dosavadní stav techniky

Typické pro kontaktní čočky vysokým stupněm přesnosti. Nicméně i u ntich mohou vyskytnout určité důvodu je u kontaktních čoček ještě před tím, než se dostanou ke spotřebiteli prováděna kontrola, která určí, zda jsou kontaktní čočky skutečně pro spotřebitele přijatelné .

Jedním ze známých typů kontrolních systémů je systém, ve kterém je množina čoček umístěna v nosiči čoček, který se pohybuje a nese postupně všechny čočky skrze polohu v níž je prováděna její kontrola, přičemž osvětlovací paprsky procházejí skrze jednotlivé čočky. Osvětlovací paprsky se potom zaostří na obrazovku, kde vytvářejí obraz čočky, přičemž obsluha pohledem na tento obraz určí, zdali čočka neobsahuje některé nepřesnosti. Pokud je zjištěn jakýkoliv defekt nebo kaz, není vyrobena čočka vhodná pro spotřebitele a je přímo odstraněna z kontrolního systému nebo označena libovolným způsobem a následně se tudíž nedostane ke spotřebiteli.

Tento známý kontrolní systém je velmi účinný a spolehlivý. Nicméně se lze domnívat, Se tento známý systém může být vylepšen. Vzhledem k tomu, že lidský operátor musí obraz čočky vytvořený na obrazovce zaostřit a celý podrobit kontrole, zdali neobsahuje nějaký kaz, je tento systém značně pomalý a drahý. Lze se domnívat, že finanční náklady na kontrolu čoček se sníží a rychlost kontroly se zvýší zavedením obraz zpracujícího vybavení k analyzování vytvořeného -obrazu- čočky-· a-u-rcení , - zdali— uvedená--čočka -obsahu je·' nějaké nepřesnosti.

Dále, co se týče rozhodnutí operátora zda přijmout nebo nepřijmout čočku, u výše popsaného typu kontrolního systému, je zatíženo určitým subjektivním názorem, který může být u různých operátorů různý a může se lišit i u jednoho operátora v různý časový okamžik. Obvykle operátoři chybují u nepřijatých čoček, což má za následek, že dobré čočky jsou příležitostně identifikovány jako nevhodné pro použití spotřebitelem. Takže kontrolní systém by mohl být vylepšen zavedením postupu, který by mnohem objektivněji určoval, zda jsou uvedené čočky přijatelné.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je zlepšení způsobů a systémů pro kontrolu očních čoček.

Dalším předmětem podle vynálezu je vytvoření obrazu čočky a analýza tohoto obrazu za použití obraz zpracujícího vybavení, které určí zda čočka obsahuje nějakou nepravidelnost.

Dalším předmětem podle vynálezu je zpracování obrazu oční čočky za použití obraz zpracujícího vybavení a podle přesně definovaného, standardního a jednotného postupu, který určí, zda je uvedená čočka přijatelná pro použití spotřebitelem.

Tyto a další předměty vynálezu jsou dosaženy za použití způsobu pro automaticky prováděnou kontrolu oční čočky, a zahrnuje kroku usměrňující světelné paprsky* skrze čočku a na seskupení pixelů, a přiřadí každému pixelu datahodnotu reprezentující intenzitu světelného paprsku dopadajícího na uvedený pixel. Uvedený způsob dále zahrnuje krok zpracující tyto data-hodnoty podle předem stanoveného programu a určí zdali uvedená čočka obsahuje·některou z množiny předem stanovených podmínek.

Způsob může být například použit při kontrole čočky zaměřené na zjišťování mezer nebo vyklenutých částí na vnější hraně. Aby to mohlo být provedeno, je třeba vytvořit na pixelovém seskupení obraz této vnější hrany čočky, načež může být uvedená hrana zkoumána z hlediska mezer a vyklenutých částí. Pokud je taková mezera nebo vyklenutá část, objevena, může být pixelům v mezerách nebo vyklenutých částech přiřazena vysoká data-hodnota, přičemž dalším .pixelům sousedícím s uvedenými mezerami nebo vyklenutými částmi můž'e''býť^_''Z’a—účei-em-—zvýraznění -těchto—mezer---a- vyk-len-u-ťýeh—’- - - — částí přiřazena také vysoká data-hodnota. Potom mohou být pixelům ležícím na. samotné hraně čočky přiřazeny nízké data-hodnoty, přičemž pixelům v mezerách a vyklenutých částech nebo s nimi sousedícím pixelům jsou ponechány vysoké data-hodnoty. Oblast každé skupiny kontinuálních pixelů-s,vysokými-.datazhodnotami^může^být..následně . spočtena ..... .

a porovnána s předem stanoveným standardem, čímž se určí zda skupina pixelů reprezentuje nepravidelnost, která činí uvedenou čočkunevhodnou pro použití spotřebitelem. ,

Další úspěchy a výhody vynálezu se stanou zřejmější, po prostudování následující podrobnější popisné části a doprovodných obrázků, které specifikují a znázorňují výhodná provedení podle vynálezu.

Stručný popis obrázků

Obr.1 schematicky znázorňuje systém automatický kontrolující oční čočky.

obr.2 znázorňuje roviny pohled na jeden typ oční čočky, u něhož může být prováděna kontrola pomocí systému znázorněného na obrázku 1, __ óbr.3 znázorňuje boční pohled na čočku _znázorněnou_ na Obrázku 2, obr.3A znázorňuje zvětšený pohled okrajové části čočky znázorněné na obrázcích 2 a 3, 'T?' ·*.· obr. 4 znázorňuje mnohem detailnější pohled na trans-.portní subsystém používaný v kontrolním- systému znázorněném _ na obrázku 1, obr.5 znázorňuje rovinný pohled nosiče čoček používaného v systému znázorněném na obr.1, obr.6 znázorňuje bokorys nosiče čoček znázorněného na obrázku 1, obr. 7 znázorňuje schematický diagram obecně zobrazující principy zobrazovací technologie označované jako osvětlování tmavého pole, obr.8 znázorňuje podrobnější diagram osvětlovacího a zobrazovacího subsystému kontrolního systému čoček znázorněného na obrázku :, obr.9 znázorňuje část pixelového seskupení zobrazovacího subsystému, obr.10 znázorňuje obraz, který se vytvoří naseskupění pixelů jestliže je optická čočka typu znázorněného na obrázcích 2 a 3 kontrolována v kontrolním systému znázorněném na obrázku 1, obr.llA, TIB a 11C znázorňují tři alternativní optické konfigurace, které mohou být použity u osvětlovacího a zobrazovacího subsystému, .

obr.12A znázorňuje operaci řídícího subsystému kontrolního systému uvedených čoček, obr.12B znázorňuje časový diagram zobrazující posloupnost různých jevů v činnosti.dopravního, osvětlovacího a zobrazovacího subsystému, obr.13 schematicky znázorňuje subsystém na zpracování dat kontrolního svstému čoček, obr.14 obecně znázorňuje hlavní složky výhodného data. zpracujícího, postupu využívaného kontrolním systémem čoček,

_....... _obr—]-5_____zná.z.o.r.ň.ug.e... .o,b.r.a,z_.. -.oč.ní_;.._.č.o.č.ky.^.. vytvořené.... na....

seskupení pixelů kontrolního systému čoček, obr.lSAa 16B-znázorňují vývojové diagramy znázorňující postup kontroly čočky označený jako decentrační test, obr. 17A znázorňuje’ podobně jako obr, 15 obraz oční čočky vytvořené cbn.173 znázorněného na obr.17C kterých jsou určité pixely na lineárním segmentu znázorněném na sesxupeni pixeiu, znázorňuje zvětšený pohled na'oaso prstence obr. 17A, znázorňuje qraf ukazující 'intenzity, při na obr.17B osvětleny, obr.l7D-17I graficky znázorňují výsledky různých postupů prováděných při hodnotách světelné intenzity určitých pixelů za účelem odvození provozních hodnot pro uvedené pixely, což pomáhá identifikovat hrany prstence znázorněného na obr.17A, obr.17J znázorňuje pixely pixelového řádkování osvětlené za jejich provozních osvětlovacích hodnot, obr.. 18 znázorňuje vývojový diagram výhodného postupu pro zpracování hodnot intenzity vstupního osvětlení určených pro pixely pixelového seskupení, obr.19A-19C znázorňují vliv maskovacího postupu* na hodnoty dat pro pixely pixelového seskupení, obr.20 znázorňuje vývojový diagram ilustrující výhodný maskovací postup, obr.2lA a 21B znázorňují další postup zpracující data označený jako alegoritmus pružného pásu, obr.22 znázorňuje podprogram používaný k identifikaci prvního pixelu na hraně lineárního obrazu, obr.23 znázorňuje vývojový diagram týkající se první hlavní části algoritmu pružného pásu, obr.24 znázorňuje vývojový diagram ukazující podprogram, který je použit v případě nalezení mezery na vnější straně hrany obrazu uvedené čočky, obr.25A-25E ukazují část vnější hrany uvedeného obrazu čočky a identifikuje různé pixely na této hraně, které jsou předmětem zájimu, obr.26 znázorňuje vývojový diagram podprogramu, který je použit v případě, že je na vnější hraně obrazu čočky nalezena vyklenutá část, obr.27 znázorňuje program, který je použit potom, co je postup načrtnutý na obr. 23 ukončen, obr.28 znázorňuje část vývojového diagramu, která se detáilněji zabývá druhou hlavní částí algoritmu pružného pásu, obr.29 znázorňuje část vnější hrany obrazu čočky a několik vektorů, které jsou použity v druhé části algoritmu, pružného pásu, obr.30 znázorňuje vývojový diagram vykreslující detailněji třetí hlavní část algoritmu pružného pásu,, obr.31 a 32 zobrazují účinek dvou kroků postupu znázorněného na obrázku 30, obr.33 znázorňuje část vnější hrany prstence, přičemž jsou na tuto hranu přiloženy příslušné přímky, obr.34A až 34E obecně zobrazují výsledky různých operací označených jako MAX, PMAX, MIN a PMIN, obr. 35 znázorňuje- výho.dný~^ostup, jeňž^jé“ aplikován“ pixelová data za účelem- zdůraznit možné defekty v hraně

- Xi_.;

obr.36 znázorňuje výsledky postupu znázorněném na obr..35, < obr.37 znázorňuje vývojový diagram týkající se druhého maskovacího postupu použitého při zpracování pixelových dat, obr.38A až 38C znázorňují ilustruje tento druhý maskovací postup a jeho výsledky, obr.39 znázorňuje vývojový diagram dalšího postupu aplikovaného na pixelová data za účelem zdůraznění dalších | možných defektů u čočky, u níž je prováděna kontrola, obr.40A až 40D ilustrují jednotlivé operace a výsledky postupu načrtnutého na obr.39,'

I obr.41A a 41S znázorňují vývojový diagram postupu použitého k identifikaci libovolných kazů nebo defektů v' čočce, u níž je prováděna kontrola, obr.42 znázorňuje různé typy defektů, které se mohou u čočky vyskytnout.

Blokový diagram znázorněný na obrázku 1 zobrazuje kontrolní systém 10 čoček , přičemž systém 10 obecně zahrnuje dopravní subsystém 1 2, osvětlovací systém 1 4, zobrazovací subsystém 16 a obraz zpracující subsystém 20 . U výhodného provedení systému- 10 zahrnuje dopravní subsystém 12 nosič 22 čoček a nosnou sestavu 2 4 (zobrazenou na obr.4), ' osvětlovací systém 14 zahrnuje kryt 26, světelný zdroj 30 a zrdcadla 32 a 34, přičemž zobrazovací subsystém 16 zahrnuje, kameru. 36, krytku 40 a sestavu 42 čoček. Z detailnějšího pohledu (obr.8) kamera 36 zahrnuje kryt 44, seskupení 46 pixelů a objektiv 50 a sestava 42 čoček zahrnuje kryt 52, pár čoček 54 a 56 a množinu odrazových desek 60. Obraz zpracující subsystém 20 zahrnuje předsunutý procesor 62, hlavní procesor 64 a vstupní prostředek, jakým je například klávesnice 66 přičemž výhodně subsystém 20 dále zahrnuje paměťovou jednotku 70, zobrazovací monitor 72, klávesnicový terminál 74 a tiskárnu 76.

Obecně je úkolem transportního subsystému 12 dopravovat množinu očních čoček po předem určené trase a dopravit' vždy jednu z těchto čoček v určitém okamžiku do polohy, ve které probíhá samotná kontrola uvedených čoček (dále .jen do kontrolní polohy)., přičemž jednu takovou čočku . 80 v kontrolní poloze zobrazuje obr.l. Úkolem osvětlovacího subsystému 14 je generovat série světelných impulsů a usměrňovat jednotlivé světelné impulsy po světelné trase 82 skrze jednotlivé oční čočky, procházející kontrolní polohou. Subsystém 16 generuje sadu signálů reprezentujících selektivní části světelných impulsů prostupujících oční čočkou a následně tyto signály předává zpracujícímu subsystému 20. . Obraz zpracující subsystém 20 přijímá tyto předem stanoveného programu, přičemž ' účelem je zjistit, zdali je splněna alespoň jedna podmínka u jednotlivých čoček, u nichž je prováděna kontrola, přičemž u výhodného provedení subsystému 20, které bude dále popsáno podrobně10 ji, určuje subsystém 20, zdali vhodné pro použití spotřebitelem.

jsou jednotlivé čočky

Systém 10 může být použit ke kontrole velmi rozdílných typů a velikostí očních čoček. Systém je velmi vhodný zejména pro kontrolu kontaktních čoček (obr.2 a 3 například znázorňují kontaktní čočku 84, u níž lze provádět kontrolu pomocí systému 10) . Čočka 84 má obecně hemisferický tvar, zahrnující přední a zadní povrchy 86 a 90, a je tvořena centrální optickou zónou 84a a vnější zónou ,84b. Čočka má_ v podstatě stejnoměrnou šířku, nicméně, jak znázorňuje zejména obrázek 3A, tloušťka čočky se na prstenci 84c bezprostředně vedle vnější hrany postupně zmenšuje.

Obrázek 4 znázorňuje podrobněji dopravní subsystém 12, přičemž, jak již bylo· uvedeno, tento subsystém - 1 2 výhodně zahrnuje nosič 22 čoček a nosnou sestavu 24. Přesněji uvedená nosná sestava 24 zahrnuje translační desku 92 a první a druhý krokový motor 94 resp. 96, přičemž translační deska 92 2ase zahrnuje základní člen 100 a rámy 1Q2 a 104.

Úkolem nosiče 22 čoček obecně je přidržet množinu optických čoček (obr.5 a 6 podrobněji zobrazují nosič 22 čoček). Nosič 22 čoček zahrnuje pravoúhlý základní člen 106 a množinu čočkovitých kontrolních misek 110 připojených k základnímu členu 106. Každá miska 1 10 je výhodně tvořena komolo-kuželovitou boční stěnou 11 Qa a hemisferický tvarovaným dnem 110b integrálně připojeným k boční stěně uvedené misky a vybíhá z ní směrem dolů. Kromě toho má dno každé misky výhodně konstantní poloměr zakřivení, který je přibližné o 10 % verši než poloměr zakřivení optické čočky 34 umístěné v uvedené misce, a průměr dna 110b je větší než je průměr uvedené cční čočky. Dále boční stěna 11Qa každé misky vybíhá ve sklonu asi 20° vzhledem k ose uvedené misky a tloušťka každé boční stěny je výhodně menší než asi 0,254

1 mm.

‘Konkrétně, co se týče nosiče 22 čoček znázorněného na obr. 5 a 6, horní průměr každé misky 1 10 je asi 22 mm a hloubka každé misky 110 je výhodně větší než průměr čočky, u které má být provedena kontrola, přičemž tento průměr je pro konstantní čočky obvykle 20 mm. Jak znázorňují obr. 5 a 6, nosič 22 čoček je obvykle tvořen seskupením 3x4 kontrolních misek (3 řady po 4 miskách). Je však zřejmé, že kontrolní misky mohou být uspořádány i jiným způsobem, například mohou být uspořádány do seskupení 3x3, 3 x 8, 4 x 8, 3 x 10 nebo 4x10.

Misky 1 10 a výhodně základní člen 106 jsou vyrobeny v podstatě z transparentního materiálu, jakým je: například polivinylchloridový plastový materiál. .Kromě toho jsou misky 1¹0 ^a základní člen 106 výhodně tvářeny společně tak, že tvoří jediný kompaktní celek a jejich tloušťka je relativně malá, čímž dochází.ke snížení finančních nákladů, což v praxi umožňuje, nosič 22 čočkek.po jednom použití odstranit (nosič pro jedno použití). Odstranění uvedeného nosiče 22 po jednom použití podstatně redukuje nebo zcela elimi-.nu-jeů_v.y.t.v.oř.ení....škrábanců....na.-miskách., čemuž_.čas.t.o.-.do.chá.z.í-.

při opakovaném používání uvedených kontrolních misek 110. Vzhledem k tomu, že, jak bude uvedeno dále, mohou být. škrábance na misce považovány za vady čočky, která se nachází uvnitř uvedené misky, zlepšuje použití snadno odstranitelných nosičů 22 čoček i přesnost kontroly čoček.

Při použití je každá miska 1 10 částečně naplněna kapalným roztokem 112, jakým je například solný roztok, a na dno jednotlivých mise:; je umístěna vždy. jedna prisiusna oční Čočka a to tak,· že je zcela ponořena do roztoku v misce obsaženém. Po umístění čočky do misky 1 10 má uvedená miska 1 10 díky výše popsanémutvaru a ostatním parametrům misky 110 tendenci automaticky vycentrovat čočku na dně

2 misky.

Ještě co se týče obrázku 4, úkolem nosné sestavy 2 4 je upevnit nosič 22 čoček a pohybovat jím tak, aby byly všechny v něm obsažené čočky dopraveny jedna po druhé do polohy, ve které budou podrobeny kontrole (dále jen kontrolní polohy). Výhodně nosná sestava 2 4 pohybuje nosičem 22 čoček kontinuálně po předem stanovené trase za účelem dopravit čočky 84 plynule do uvedené kontrolní polohy a í skrze tuto polohu. Nosná sestava’_může být _ navržena _ napři-'/ klad tak, že při pohybu nosič 22 čoček kontrolní polohou prochází nejprve jedna řada misek 110 nosiče 22, načež nosná sestava 24 posune nosič 22 tak, že dojde k zarovnání další řady misek 1 10 nosiče 22 s kontrolní polohou a k následnému průchodu misek 110 uspořádaných v této řadě uve-~děnou kontrolní polohou.

U výhodné nosné sestavy 24 znázorněné na obr.4, je rám . 10 2 translační desky 92, který je určen pro boční pohyb doprava a doleva, podepřen základnou 100, jak znázor-ňuje obr.4, rám 104, který je určen pro pohyb nahoru a dolů(viz obr.4), je podepřen rámem 102, a nosič 22 čoček jenesen rámem 104. Krokový motor 94 je upevněn k základně 100 a připojen k rámu 102 a jeho úkolem je pohybovat tímto rámem napříč základním 'členem 100. Krokový motor 96·je zase upevněn k rámu 102 a připojen k rámu 104 za účelem pohybovat tímto rámem. 104.

j U nosné sestavy 24 mohou být použity libovolné vhodné rámy 102 a 104 a krokové motory 94 a 96 . Kromě toho je zřejmé, že pro pohyb nosiče' 22 čoček požadovaným způsoúdišú známou nosnou ses^a-u * Ještě co se týče obrázku 1 , subsystémy 14 a 1 6 společně produkují a následně využívají ke kontrole očních čoček pohybujících se skrze kontrolní polohu jev označovaný jako osvětlování tmavého pole. U tohoto postupu je obraz na seskupení 46 pixelů tvořen některými znaky optické čočky, které rozptylují nebo lámou světlo prostupující čočkou. Osvětlování tmavého pole lze použít k detekování kazů a nepravidelností optických čoček a vzhledem k tomu, že v podstatě všechny defekty, a také· některé normální znaky optických čoček rozptylují světlo a s použitím tohoto postupu osvětlování tmavého pole, který je skutečně vysoce efektivním postupem, mohou být detekovány i nepatrné povrchové né příliš hluboké defekty.

Princip osvětlování tmavého pole lze pochopit z ' obrázku 7, který znázorňuje optickou čočku- 114, kolimovaný· svazek 116 světelných paprsků, pár čoček 120 a 122, neprůhlednou krytku 12 4 a seskupení 126 pixelů. Svazek 1 16 světelných paprsků prochází oční čočkou 114 a potom dopadá na zobrazovací čočku 120. V případě, že byly paprsky osvětlovacího svazku 1 16 přesně kolimované, měly by se po dopadu na čočku 114 střetnout v ohnisku ležícím,v zadním ohniskovém bode·, čočky 120. Také v případě, že na osvětlovací svazek 116 paprsků nepůsobí oční čočka 1 14 zcela, ačkoliv není tento svazek 116 přesně kolimován při dopadu na čočku ____________...J.2.Q-,--V.ý-t.V-ář.í....s.y.a.z.ek.__11_6...-.pxi.b.ližně . v zadním, ohnisku čpčky__

120 malý kruh, označený jako kruh nejmenší nepravidelnosti. Krytka 124 je umístěna na druhé straně zobrazovací čočky 120, v již uvedeném zadním ohnisku této čočky, přičemž velikost uvedené krytky 124 je zvolena tak, aby lehce překrývala kruhový obraz vytvořený svazkem 116 osvětlovacích paprsků v zadním ohnisku čočky 120. ........

Takže pokud nedojde k Žádnému rozptylu nebo lámání osvětlovacího svazku 1 : - p.-pršků, jež jsou způsobené čočkou 114, neprojde za krytku 12 4 žádné světlo a seskupení 126 pixelů zůstane zcela tmavé. Avšak jakýkoliv znak čočky 114, .který láme světlo tak, že mine uvedenou krytku -124, způsobí, že část světla dopadne na seskupení 126 pixelů. Uvedená

4 oční čočka 11 4 je umístěna v poloze, která je opticky spojena s polohou seskupení 126 pixelů, a tedy, pokud projde jakékoliv světlo za uvedenou krytku 124, vytvoří na seskupení 126 pixelů obraz znaku optické čočky 114, který rozptyluje světlo.

Γ

Obrázek 8 znázorňuje výhodné provedení zařízení produkujícího a následně používajícího již zmíněný jev osvětlování tmavého pole v systému, 10 a zejména podrobněji' zobrazuje výhodný osvětlovací subsystém 14 a zobrazovací subsystém 1 6. jak je patrno z tohoto obrázku, ^subsystém 1 4 zahrnuje kryt 26, světelný zdroj 30, zrcadla 32 a 34, clonu 130, zdroj energie 132, řídící obvod 134, první a druhý nastavitelný nosný prostředek 136 a 140 a výstupní okénko 142. Subsystém 16 dále zahrnuje kameru 36, krytku..

a sestavu 42 čoček. Podrobněji kamera 36 zahrnuje kryt 44, seskupení 46 pixelů a objektiv 50, a sestava 4 2 čoček zahrnuje kryt 52, čočky 54 a 56, a odrazové desky 60.

Kryt 26 subsystému 14 tvoří ochranné pouzdro pro další prvky tohoto subsystému, přičemž jak světelný zdroj, tak zrcadla 3 2 a 34 a clona 130 jsou uloženy v tomto- krytu. Konkrétněji, kryt 26 sestává z hlavní vertikální nohy 26a a vrchní a spodní horizontální nohy 26b a 2 6c, přičemž světelný zdroj 30 je uspořádán uvnitř hlavní nohy 26a krytu 26.. Zrcadlo 32 je zajištěno na spojnici nohy 26a . a nohy 26c, zrcadlo 34 je umístěno na-vzdáleném konci nohy 26c a clona 130 je umístěna uvnitř nohy 26c mezi zrcadly 32 a 14- Součástí krytu 26 je dále otvor 26d, který leží přímo nad zrcadlem 34, přičemž tento otvor 26d je zajištěn okénkem 142. Při použití světelný zdroj 30 generuje množízvzt·'Lnvch zξbi <9s<ú nsocli ⁷ těchto impulsů se šíří po světelné dráze 8 2. Na této dráze 82 je umístěno zrcadlo 3 2, ^beré směruje -světelné impulsy skrze clonu 130 na zrcadlo 3 4, které zase směřuje u.vedené světelné impulsv směrem nahoru skrze okénko 142, skrze * v

čočku umístěnou v kontrolní poloze (na obrázku 8 označenou vztahovou značkou 114) a smerem k zobrazovacímu subsystému nebo na tento zobrazovací subsystém 16.

Výhodně je světelný zdroj 30 upevněn k nastavitelnému nosnému prostředku 136, který· umožňuje nastavit specifický směr síření světla emitujícího z tohoto zdroje světla, a zrcadlo 34 je upevněné na další nastavitelný nosný prostředek 140, který umožňuje nastavit jak specifický směr šíření světelných paprsků, tak 'Specifickou polohu lomu světla na zrdcadle. U výhodného provedení subsystému 1 4 znázorněného na obr. 8 zahrnují nosné prostředky 136 vyhýbací článek, který je upevněn ke krytu 26 a který je otočný okolo dvou vzájemně ortogonálních horizontálních os. U tohoto provedení subsystému 14 zahrnuje dále nosný prostředek 140 zrdcadla vyhýbací článek 140a a posuvný článek 140b, přičemž zrdcadlo 34 je upevněno na vyhýbací' Článek 14Qa, který je zase upevněn k posuvnému článku 140b. Článek 140b je posuvný bočně do prava a do leva (viz obr. 8) a umožňuje nastavit boční polohu uvedeného zrcadla 34, přičemž. článek 140a je otočný okolo dvou vzájemně kolmých horizontálních os a umožňuje tak nastavení specifického úhl.u zrcadla.. 3.4.·. ....................<___________

Zobrazovací subsystém 16 přijímá světelné impulsy procházející oční čočkou umístěnou v kontrolní poloze 144 a generuje série signálů reprezentující vybrané části světla prošlého těmito 'očními čočkami. Detailněji, seskupení 46 pixelů je umístěno uvnitř krytu 44 kamery, přímo za objektivem 50 a je výhodně tvořeno množinou světelných senzorů, přičemž každý z těchto senzorů je schopný generovat příslušný elektrický -proud, jehož velikost odpovídá neboli reprezentuje intenzitu světla dopadající na tento senzor.

Obrázek 9 znázorňuje zvětšený pohled na malou část seskupení 46 pixelů, zejména znázorňuje množinu indivi16 duálních světelných senzorů uvedeného seskupení 46 pixelů. S ohledem na tento obrázek jsou tyto světelné senzory neboli pixely výhodně uspořádány v pravidelné síti s daným počtem řádků a sloupců, přičemž tato síť může například obsahovat jeden milión pixelů uspořádaných v jednom tisíci sloupců a jednom tisíci řad. Výhodně v této síti pixely tvoří množinu stejnoměrně odsazených řad a ' množinu stejnoměrně odsazených sloupců a kromě těch pixelů, které leží podél vlastní hrany uvedeného seskupení, má každý pixel osm bezprostředních sousedů. Například pixel 146a má osm sousedů: pixel 146b ležící přímo nad ním, pixel í4 6c umístěný přímo pod ním, pixely 1,46d a 146e ležící na právo resp. na levo od něj a pixely 146f, 1 46g, 1 46h a 1 46i ležící nahoře a na právo resp. a na levo a dole a na právo resp. dole a na levo. v

Ještě k obrázku 8, krytka 40 a čočky 54 a 56 jsou předsunuty před objektiv 50 a jsou koaxiálně zarovnány navzájem se seskupením 46 pixelů a s objektivem 50 kamery. Krytka 40 je umístěna mezi čočkami 54 a 56 a to v podstatě v zadní ohniskově rovině čočky 54 a čočka 56 je umístěna tak, že seskupení 46 pixelů leží v zadní lokální rovině této čočky 56. Výhodně jsou čočka 54 a 56 a krytka 40 upevněny uvnitř krytu 52., který je zase upevněn k čelnímu konci kamery .36., Kromě toho jsou po celé délce krytu 52 výhodně odsazené umístěny odrazové desky 60., které mohou sestávat ze série pravoúhle tvarovaných členů a které pomáhají kolimovat světlo šířící se tímto krytem 52.

Při tomto specifickém umístění čočky 54 a 56 a krytky 40 jsou všechny světelné paprsky nebo alespoň většina .veLelných ptpartků, kou, u níž má být provedena kontrola, pomocí čočky 54., zaostřeny na krytku 40 a nedopadají tedy na seskupení 46 pixelů. Nicméně část světla procházející skrze nepravidelnosti očních čoček, stejně tak jako část světla procházející pra1 7 videlnou strukturou některých očních čoček může být lámána do té míry, že toto světlo potom není pomocí čočky 54 zaostřeno na krytku 40, ale namísto toho prochází kolem této krytky 40 a dopadá, na .seskupení 46 pixelů. Kromě toho kontrolní poloha čoček je opticky spojena s polohou uvedeného seskupení 46 pixelů a tedy jakékoliv světlo, které projde za krytku 40 vytvoří- na seskupení 46 pixelů obraz znaku oční čočky, který rozptýlil toto světlo.

Tento postup označovaný jako osvětlování tmavého pole je velmi efektivním způsobem osvětlování nepravidelností očních čoček, přičemž obrázek 10 znázorňuje obraz vytvořený na seskupení 46 pixelů světelnými paprsky, které prošly uvedenou oční čočkou , zejména kontaktní čočkou 84 znázorněnou na obrázcích 2a 3. Většině světla, které projde uvedenou čočkou, zabrání v dopadu na seskupení 46 pixelů krytka 40. Avšak díky nerovnoměrné tloušťce prstence 84c uvedené čočky se světlo procházející touto částí čočky láme mimo krytku 40 .a dopadá na seskupení 46 pixelů, přičemž vytváří na tomto seskupení 46 obraz prstence. Nepravidelnosti čočky 84 také produkují na uvedeném seskupení 46 osvětlené plochy, přičemž na seskupení pixelů 46 lze spatřit například i sotva patrné mělké defekty. Zejména v případě, že se nacházejí v.e vnitřní části čočky, objeví se na seskupení 45 pixelů jako jasný obrys na tmavém poli. Pokud se nachází v okrajové zóně čočky, bude tento defekt patrný na pixelovém seskupení 46 jako tmavá čára na jasném poli. Okrajová zóna kontaktní čočky vzhledem ke svému kl-ínovitě tvarovanému průřezu, láme procházející světlo do té míry, že toto světlo míjí krytku 40 a způsobuje, že se celá tato zóna na seskupení 46 pixelů objeví jako jasné bílý prstenec 150 na tmavém p^li

Je zřejmé, že u subsystémů 14 a 16 lze použít jakýkoliv vhodný světelný zdroj, čočky a kameru. Světelným zdrojem 30 může být například záblesková žárovka s krátkým obloukem (výrobce Hamamatsu). Tato záblesková žárovka má jedinečnou kombinaci stability a životnosti oblouku, přičemž výkon této žárovky je stanoven plus nebo mínus 2 %

Q při životnosti 10 záblesků.

Dále, co se týče provedení subsystému 1 6, který byl pro účely praxe aktuálně redukován, první zobrazovací čočkou 54 je achromatický objektiv s ohniskovou vzdáleností 100 mm, který je difrakčně limitující pro předměty v rozsahu 2,5° od optické osy čočky. Tato čočka 54 je upevněna v tmavé eloxované trubce s vnitřními odrazovými plochami 60, které eliminují zhoršení kontrastu, k němuž by mohlo dojít díky odrazu světla od vnitřních stěn trubky. Druhou čočkou 56 je standardní objektiv Nikon F-1.8 s ohniskovou vzdáleností 50 mm. Konec válce první čočky 54 je přilepen na ultrafialový zakalený filtr, který je vešroubován do krytu pádesátimilimetrového objektivu.

Neprůsvitnou krytku 40 tvoří malý plastikový kroužek s průměrem 2.54 mm mající ádhezivní rubovou stranu umožňující upevnění krytky na místo. Vhodnými krytkami jsou komerčně dostupné krytky, které se používají jako pájecí podkladové masky pro ruční výrobu desek s plošnými spoji a které jsou dostupné v mnoha různých velikostech. Výhodná velikost krytky 40 se může lišit v závislosti na dalších parametrech systému 10 a vybraná velikost narážky je výhodně zvolena tak, aby poskytla co nejlepší kompromis mezi kontrastem, snadností usměrnění, a citlivostí na vibraci.

Kamerou použitou v uvedeném subsystému 16 je kamera s vysokou rozlišovací schopností Videk, která má standardní objektiv značky Nikon. Nejprve ja na kameru 36 připevněn objektiv 56 F-1,8/50mm značky Nikon -a na tento objektiv je potom našroubován kryt čočky 54. Účinné zorné pole kamery Videk je 13,8 x 13,8, což je například asi o 10-1,5% větší než je maximální velikost kontaktní Čočky. Je žádoucí, aby oční čočka, u níž se provádí kontrola,zaujímala právě tu část zorného pole kamery 36, jež by umožnila optimalizovat přesnou kontrolu. Tudíž, automatickým vystředěním kontrolované čočky se dosáhne toho, že kontrolní miska 1 10 nosiče 22 čoček maximálně využívá dosažitelné rozlišovací schopnosti kamery.

Výhodné konfigurace subsystémů 14 a 16 mají mnoho výhod. Za prvé, vzhledem k tomu, že dráha světla 82 je lomená, může být zdroj světla 30 umístěn ve větší vzdálenosti od optické čočky, která se nachází v kontrolní poloze 144, čímž se dosáhne značně kolimace světelných paprsků na. této oční čočce. Za druhé, velikost obrazu oblouku na krytce 40 je v podstatě rovna skutečné velikosti oblouku násobené poměrem (i) vzdálenost mezi světelným zdrojem 30 a čočkou 54/ (ii) vzdálenost mezi čočkou 54 a krytkou 40. Výhodné uspopřádání (viz obrázek 8) ještě minimalizuje velikost obrazu oblouku a umožňuje tak použít menší krytku 40, přičemž následně poskytuje vyšší citlivost. Za třetí, irisová clonka 130 limituje průřezovou plochu světelných paprsků 82. a tedy i plochu, která je tímto světlemosvětlena. Výhodně je clonka 130 použita k nastavení průřezové plochy neboli velikosti svazku 82 světelných paprsků tak, aby tento svazek 82 osvětloval kruhovou plochu, jejíž průměr je pouze asi o 10-15 % větší než průměr kontrolované oční čočky. Omezením velikosti osvětlovacího paprsku 82 se zvyšuje kontrast mezi obrazem produkovaným na pixelovém poli a zbytkem dochází zejména k eliminaci nebo- k podstatné redukci množství světla, které rozptyluje čočko vi t á kon tro lnimis ka. ' Toťo^rozptý lehé' svěť nap ixelovém seskupení 46 jevit jako světlo pozadí, jenž snižuje AZOiítrasL· ubrazeíít na przeiovem předmětem zájimu, a zbývající částí seskupeni 4b, xtery je tohoto seskupení £6. .

Dále, co se týče výhodného 14 a 16, je faktor zvětšení, což je uspořádání subsystémů poměr velikosti obrazu oční čočky na pixelovém seskupení 46 ku skutečné velikosti obrazu, přibližně roven poměru ohnisková délka druhé čočky 56/ ohnisková délka první čočky 54. Skutečný faktor zvětšení dále závisí na vzdálenosti mezi čočkami' 54 a 56 a vzdáleností oční čočky, u níž je prováděna .kontrola, od první zobrazovací čočky 54. Kromě toho, vyhýbací článek 140a a posuvný článek 140b umožňují nastavit střed vstupního svazku 82 paprsků odraženého od zrdcadla 34 tak, aby se kryl s osou zobrazovacího optického subsystému 16.

' Jak již 'bylo popsáno zobrazovací šubšýšťěm T'6 zahrnuje dvě čočky 54 a 56, které jsou od sebe odsazené přibližně na vzdálenost .shodnou s ohniskovou délkou první čočky 54. Použití dvou čoček v subsystému 16 sice není nezbytné, nicméně je· výhodné vzhledem k tomu, že zajišťuje větší., kontrolu různých parametrů subsystémů 14 a 16 a potlačují' například vzdálenost mezi zadní fokální rovinou a zobrazovací rovinou.

Obrázky 11Α, 11B a 1IC zobrazují alternativní optická uspořádání, obecně označená vztahovými značkami 152, 154 resp. 156, která mohou být použita v systému 10 pro vedení·’² svazku 82 světelných paprsků kontrolní polohou, oční čočkou přidržovanou v této poloze, na krytku 40 a pixelová seskupení 46.

Uspořádání 152 zahrnuje pouze která současně zobrazuje svazek 82 jednu čočku 160, světelných paprsků na krytce 40 a kontrolovanou čočku na pixelovém seskupení 46. Podrobněji o.ptické uspořádání znázorněné na obrázku 11A zahrnuje zrcadlo 162, zobrazovací čočku 160 a krytku * .· X . ΐί „ _A , η__....

u i. k <. t;jit£ u w j. α r a x “ μ λ.a zdrzak čočky, označený vztahovou značkou 164, kontrolovanou oční čočku 166 a pixelové seskupení 46. Co se týče tohoto uspořádání, svazek 82 světelných paprsků neboli impulsů směřuje od světelného zdroje 30 k zrcadlu 162, které toto . světlo dále nasměruje skrze čočku 166 na zobrazovací čočku 160. Většina světla nasměrovaného na čočku 160 je touto čočkou zaostřena na krytku 40, nicméně určité charakteristické znaky čočky 160 budou světlo lámat do té míry, že toto lomené světlo projde mimo krytku 40 a zaostří se na pixelovém seskupení 46, přičemž zde vytvoří obraz toho charakteristického znaku čočky 166, který způsobil lámání světla a jeho přenos za uvedenou krytku 40. Uspořádání, podle obrázku 11A může být výhodné v tom případě, kdy je CCD clona kamery 36 větší než CCD clona výše zmíněné Vidik kamery s vysokou rozlišovací . schopností.

Co se týče uspořádání ..154 znázorněného na obrázku 11B jsou funkce zobrazování světelného zdroje na krytku 40 a zobrazování kontrolované oční Čočky na pixelo.vé seskupení 46 oddělené. Aby toho mohlo být dosaženo, zahrnuje toto uspořádání 154 zrdcadlo 170, čočky 172 a 174 a krytku 40, přičemž obrázek 11B dále ukazuje držák 164 .čoček, oční čočku 166 a pixelové seskupení 46. V tomto uspořádání směřuje svazek 82 světelných paprsků ze světelného zdroje 30 na zrcadlo 170, přičemž toto zrdcadlo usměrní svazek 82 zase ha čočku 172. čočkou 172 usměrněné světlo prochází oční čočkou 166, přičemž většina světla, které projde uvedenou čočkou 166 se zaostří na krytce 40. Některé charakteristické znaky čočky 166 lámou světlo mimo uvedenou krytku 40, přičemž toto lomené světlo dopadá na čočku 174, která ho zaostří na pixelové seskupení 46, na němž vytvoří obraz toho charakteristického znaku čočky 166-, který způsobil lámání. světla mimo uvedenou krytku 40. Výhodou uspořádání čoček podle obrázku 11B je, že působení čoček 172 a 174 je na sobě zcela nezávislé.

Optické uspořádání 156 znázorněné na obrázku 11C je velmi podobné optickému uspořádání znázorněnému na obrázku 8, avšak toto uspořádání 156 nezahrnuje zrdcadlo 32 ani clonku 130. Podrobněji zahrnuje uspořádání 156 zrcadlo 176, čočky 180 a 182 a krytku 4 0, přičemž obrázek 11C dále znázorňuje držák 164 čoček, oční čočku 166 a pixelové seskupení 4 6. Co se týče tohoto uspořádání znázorněného na obrázku 1 1C, svazek 82 světelných paprsků směřuje ze světelného zdroje 30 na zrcadlo 176, které zase směřuje toto světlo skrze čočku 166 na první čočku 180. Většina světla směřujícího na čočku 180 je zaostřena na krytce 40, avšak některé charakteristické znaky čočky 166 lámou . světlo do té míry., že prochází mimo krytku 40 za tuto krytku 40 na druhou čočku 182, přičemž tato druhá čočka i 182 zaostří uvedené světlo na pixelové seskupení £6. V tomto uspořádání zobrazuje čočka ,,180 zdroj světla 30 na krytce a to nezávisle na čočce 182. Nicméně obě čočky 180 a 182 se podílejí na zobrazování libovolných defektů čočky 166 na pixelovém seskupení 46.

Kromě již popsaného, systém 10 výhodně dále zahrnuje řídící subsystém, pro synchronizaci operací osvětlovacího subsystému 14 a zobrazovacího subsystému 16 s operací dopravního subsystému 12, zejména pak spuštění světelného zdroje 30 za účelem generování světelného impulsu a Otevření objektivu kamery 50 v okamžiku, kdy se oční čočka nachází v kontrolní poloze 144. Výhodný řídící subsystém je schematicky znázorněn na obrázku 12A. Co se týče tohoto výhodného řídícího subsystému, transportní subsystém- 1 2 generuje elektrický signál vždy, když se čočkovitá kontrolní miska ocitne v kontrolní poloze. Tento elektrický . signál může být generován například krokovým motorem 94 nebo jiným budícím prostředkem translaoní desky 92 a nebo u koncovým vypínačem, který se sepne pokaždé, když kontrolní miska dosáhne kontrolní polohy. Výhodně se tento signál přenese na objektiv 50 kamery za účelem otevření ochoto objektivu 50 a na zpožďovací obvod 18 4, který tento signál v rozmezí krátké časové periody zdrži, což umožní objektivu 50 kamery 36 jeho úplné otevření, načež po uplynutí této· krátké časové periody dorazí elektrický signál k budiči

134 osvětlovacího tělesa, jenž aktivuje světelný zdroj 30.

Například u použitého provedení systému 10, znázorněného na obrázku 12B, v případě, že je oční čočka v kontrolní poloze, generuje dopravní subsystém 1 2 24voltový impuls a přenáší ho jak do kamery 36, tak na zpožďovací obvod 184. Objektiv 50 kamery 36 se v odezvě na čelo tohoto impulsu otevře, přičemž pro úplné otevření objektivu ·50 je zapotřebí asi 9 milisekund. Zpožďovací obvod zdrží přenos tohoto signálu k budiči 134 osvětlovacího tělesa asi na 15 milisekund, přičemž po tomto zdržení se uvedený spouštěcí impuls přenesen na buc^ič osvětlovacího tělesa. Čelo tohoto spouštěcího impulsu aktivuje tiristor' (SCR), který zažehne zábleskovou žárovku 30. V tomto okamžiku se uvedené osvětlovací těleso stává elektricky vodivým a v . předchozí fázi nabitý kondenzátor se nyní přes uvedené osvětlovací těleso vybije. Kapacitance a napětí, na něž byl uvedený kondenzátor nabit určují celkovou světelnou energii vysílanou uvedeným osvětlovacím tělesem a délku trvání světelného impulsu. Mezi tím vnitřní obvod kamery 36 nechá' objektiv 50 kamery 36 po dobu asi 30 milisekund otevřený a po uplynutí této časové periody ho zavře.

Použití objektivu 50 kamery 36 výše popsaným způsobem zabraňuje nebo alespoň podstatně snižuje možnost integrování okolního světla v pixelovém seskupení 46 mezi jednotlivými ₄ kontrolami . Vysokonapěťový energetický zdroj, budič osvětlovacího tělesa, elektrický a akumulační kondenzátor jsou výhodně umístěny v krytu 26, v němž je rovněž uschována osvětlovací optika.

Světlo, ze světelného zdroje 30 je dostatečné na to, aby umožnilo zachycení obrazu na pixelovém seskupení 46 v tak- krátké časové periodě, že není nezbytné, aby byl zastaven posun oční čočky, u níž má být provedena kontrola. Dopravní subsystém 12 je tedy výhodně navržen tak, aby pohyboval množinou očních čoček pod zobrazovacím subsystémem 16 kontinuálně. Tento kontinuální a plynulý pohyb seskupení očních čoček je dále výhodný i proto, že snižuje nebo zcela eliminuje vznik vlnění nebo jiného porušení horních vrstev roztoku 112 obsažeho v kontrolních miskách 110, jenž by mohlo interferovat se zobrazovacím procesem.

•fe

Z již uvedené popisné části pro odborníka vyplývá, že k dosažení žádoucí synchronizace a koordinace mezi dopravním subsystémem 12, osvětlovacím subsystémem 14 a zobrazovacím subsystémem 16 lze použít různé postupy. Například světelný zdroj 30 může být aktivován v předem stanovených časových intervalech, které odpovídají umístění kontrolní oční čočky, do kontrolní polohy 144, stejně tak jako otevírání objektivu 50 kamery 36.

Za účelem minimalizování vlivu vzduchem nesených úlomků na osvětlovací a zobrazovací procesy, lze osvětlovací, zobrazovací a dopravní subsystém uložit do pouzdra {není znázorněno). Toto pouzdro může být opatřeno transparentními čelními dvířky nebo čelními dvířky, jež mají transparentní okénka umožňující jednak vstup do vnitřní části pouzdra a jednak pozorování této vnitřní části, přičemž transparentní části čelních dvířek mohou být z důvodu minimalizace působení okolního pokojového světla na osvětlovací a' zobrazovací procesy tónovány.

Obrázek 13 znázorňuje blokový diagram obraz zpracujícího subsystému 20..' V tomto subsystému' jsou ze seskupení 46 pixelů vedeny, elektrické signály,, v kombinaci sérií a paralelních formátů, do předřazeného procesoru 62.. Tyto elektrické signály, které jsou přeneseny do předřazeného procesoru 62 mohou být identifikovány jakýmkoliv vhodným způsobem za použití specifických pixelů, jež generovaly uvedené signály. Signály z pixelů kamery 36 mohou být přeneseny například do předřazeného procesoru a to v daném časovém sledu a společně s časovým signálem, který umožní identifikovat počátek nebo zvolené intervaly tohoto časového sledu. Nebo mohou být jednotlivé signály, které jsou přenášeny do- procesoru 6_2 _r opatřeny záhlavým nebo jinou poznámkou, která identifikuje příslušný pixel, jenž generoval příslušný signál.

^Procesor 62 konvertuje jednotlivé elektrické signály z jednotlivých pixelů seskupení 46 na příslušné hodnoty digitálních· dat, I_Q, a ukládá tyto data-hodnoty do paměťové oblasti obsahující adresy související s adresami pixelů, které generovaly elektrické signály. Tyto data-hodnoty jsou dostupné pro procesor 64, do něhož mohou být přeneseny pomocí datových sběrnic 186. Jak bude dále podrobněji objasněno, je výhodně generována množina přídavných souborů data-hodnot 1....1 , kde každý soubor dat má určitou datahodnotu, související s jednotlivými pixely seskupení 46, přičemž předsunutý procesor 62 může zahrnovat paměťové sekce nebo desky a každá z těchto sekcí nebo desek je použita k uložení příslušného souboru uvedených data-hodnot.

Procesor 64 je pomocí datových sběrnic 186 propojen s předsunutým procesorem 62 za účelem získání a přenosu data-hodnot z předřazeného procesoru 62 do tohoto procesoru 64. Jak bude dále' podrobněji objasněno, procesor 64 je naprogramován na zpracování a analýzu data-hodnot uložených v předřazeném procesoru 62 za účelem identifikace alespoň jedné podmínky nebo parametru jednotlivých čoček kontrolovaných pomocí systému 10, například určení toho, jsou-li jednotlivé čočky při j a teln éjoro po u ž i ti s potře břťélém“.“

Za účelem přijmutí a uchovávání data-hodnot na permanentní nebo semipermanentiií bázi je k procesoru tý připojen paměťový disk 70. Paměťový disk 70 může být vybaven různými vyhledávacími tabulkami používanými procesorem 64. Uvedený paměťový disk může být použit k ukládání dat týkajících se kontroly čoček nebo dat, která byla shromáž26 děna v průběhu této kontroly. Paměťový disk může být použit například k pozornému sledování celkového počtu čoček, kontrolovaných v průběhu daného dne nebo jiné časové periody a k uchování informací o celkovém počtu, typu a velikosti libovolných defektů zjištěných v libovolném daném vzorku nebo skupině čoček.

K procesoru 64 je připojena klávesnice 66, která umožňuje vstup operátora do uvedeného procesoru 64, přičemž terminál 74 klávesnice 66 je použit k obrazovému zobrazení dat nebo zpráv, které jsou vkládány do procesoru 64. K předřazenému procesoru 62 je připojen monitor 72, který převádí data-hodnoty uložené v předřazeném procesoru 62 do jejich obrazové podoby. Data-hodnoty I mohou být například přeneseny na monitor 72, přičemž účelem tohoto přenosu.,,, je vytvořit na tomto monitoru 72 obraz odpovídající skuteč- ,< nému obrazu, vytvořenému na seskupení 46 pixelů. Na moni- * tor 72 mohou být přeneseny i další soubory data-hodnot Ιρ,.Ι za účelem vytvoření přesných nebo zpracovaných obrazů skutečného obrazu. K procesoru 64 je dále pomocí; sériově-paraleiního konvertoru 190 připojena tiskárna 76 za účelem poskytnutí vizuálního trvalého záznamu zvolených : data-hodnot přenesených z procesoru · 64 do tiskárny 7 6 . Je zřejmé, že uvedený subsystém 20 může být vybaven dalšími nebo pomocnými vstupními a výstupními zařízeními umožňujícími operátorovi nebo analytikovi interakci s procesorem 64, předřazeným procesorem 62 a paměťovou jednotkou 70.

Jednotlivé dostupné. Procesor vysocerychlostním použit barevný mo složky subsystému 20 jsou známé a běžně 64 je v subsystému 20 výhodně zastoupen digitálním počítačem a jako monitor 72 je

VySO^OU cr*r'πc t* v

Předřazeným procesorem 62 může být například sestava Datacube karet zpracovávajících signály, a procesorem 64 může být pracovní stanice Sun 3/140.

Jak již bylo uvedeno v předcházející části, v urči27 tém časovém okamžiku prochází oční čočka přímo pod uvedenou kamerou 36 a skrze tuto oční čočku prochází světlo,· které se zaostřuje na seskupení 46 pixelů, přičemž jednotlivé pixely seskupení 46 generují příslušné výstupní elektrické proudy jejichž velikost- reprezentuje intenzitu světla dopadajícího na tyto pixely. Tento výstupní proud jednotlivých pixelů je převeden na digitální data-hodnotu, která je uložena do adresy v paměti související s uvedeným pixelem předřazeného procesoru 62. Tyto digitální data-hodnoty označené jako Ιθ hodnoty se, jak budé dále podrobněji popsáno, zpracují za účelem stanovení, zda čočka procházející pod kamerou 36 zahrnuje jeden nebo více znaků zvolené skupiny, a zejména za účelem stanovení, zda uvedená čočka neobsahuje znak, který by mohl být posuzován jako kaz nebo defekt, jenž činí. tu.to čočku nepřijatelnou pro použití spotřebitelem.

Obrázek 14 znázorňuje hlavní složky výhodného obraz zpracujícího postupu pro' identifikaci jakýchkoliv defektů u čočky 84 typu znázorněného na obrázcích 2 a 3. Potom, co je na seskupení 46 pixelů získán obraz čočky, je tento obraz testován postupem označeným jako decentrační test, který má stanovit, zda jsou vnitřní a vnější obvodové hrany prstence 84c čočky 84 vzájemně scentrovány, přičemž tento decentrační test používá napasování prvního a 'druhého kruhu na vnitřní a vnější hranu prstence vytvořeného na- seskupení pixelů. Potom následuje zjištění nebo vytažení skutečných hran uvedeného prstence. Načež je za účelem redukce nebo úplné eliminace dat spojených se světlem odraženým nebo od c h ý lehy m o k rěfj óvym /o b las tmi“ kón t řo Γη í “mis ky “ čočky *’ poú ž i ť první maskovací postup, přičemž defekty hrany jsou zvýrazněny poíUuCi. rošt unu označeného jako algoritmus pruznoho pásu. Tyto defekty mohou být ještě dále zvýrazněny postupy označenými jako vyplnění a vyčištění a druhým maskovacím postupem, jenž eliminuje data spojená s určitými pixely v blízkosti středu obrazu prstence.

Potom, co jsou možné defekty zvýrazněny, je proveden jejich průzkum, jehož cílem je určit zda tyto defekty skutečně existují. Zejména je u pixelů seskupení 46, přesněji u data-hodnot souvisejících s těmito pixely, prováděn průzkum, který má identifikovat úsečky neboli zpracovávané úseky pixelů, které mohou být součástí defektu, a tyto zpracovávané úseky jsou potom seskupeny za účelem identifikace defaktových kandidátů. Následně jsou analyzovány velikosti a polohy těchto navržených defektů, přičemž tyto analýzy mají stanovit zda jsou skutečně defekty, jež činí uvedené čočky nepřijatelnými pro použití spotřebitelem.

Jak již bylo uvedeno, decentrační test stanovuje, zda jsou vnitřní a vnější obvodová hrana prstence 84c čočky 84, procházející -pod uvedehou kamerou 36, soustředné.-. Obecně, s přihlédnutím k obrázku 15, je tento test prováděn, tak, že se na pixelovém seskupení 46 vytvoří množina scanů 2Q2, přesněji prostudovánímdata-hodnot v adresách v paměti* předřazeného procesoru,které odpovídají adresám pixelů ve zvolené úsečce na seskupení 46.

Decentrační test neboli program znázorňují obraz-ky 16a a 16b, První krok 204 je označen jako prahový podprogram, přičemž účelem tohoto programu je přiřadit jednotlivým pixelúm novou hodnotu intenzity 1^, shodnou s hodnotou buď maximálního nebo minimálního osvětlení, T max nebo T . , v závislosti na· tom, je-li původní hodnota osvětlení I uvedeného pixelů nad nebo pod danou mezní hodnotou T . Takže například každý pixel mající původní hodnotu osvětlení I větší než 127 může být opatřen novou hodnotou osvětlení I rovnou 255, a každý pixel mající

5' ’»- rin.a ( řůn “ 2 - - ------shromáždění použitých v

*.'V ·*·Κ novou hodnotou osvětlení rovnou nule.

Dalším krokem 206 decentračního testu je počtu, poloh a velikostí uvedených- scanů 202 tomto testu, , což se provádí tak, že uvedenému procesoru 64. se dodají adresy výchozího pixelů a délky a nasměrování každého scanu. Tyto parametry jsou zvoleny tak, že pokud není uvedená čočka špatně decentrovaná, protínají všechny scany z uvedené množiny obě hrany prstence 150. Výhodně jsou procesor 64 nebo paměťový disk 70 opatřeny semipermanentním záznamem těchto výchozích adres, nasměrování a délek scanu. Tento záznam je použit během kontroly všech čoček daného jmenovitého typu nebo velikosti,'a v případě kontroly čoček odlišného- jmenovitého typu nebo rozměru lze tento semipermanentní záznam vyměnit.

V následujícím kroku 210 jsou na pixelovém seskupení neboli displeji 4.6 vytvořeny zvolené scany. Pokud není uvedená čočka špatně decentrována, protne většina těchto scanů osvětlenou část tohoto displeje. V případě, že scan protíná osvětlenou část uvedeného displeje, jsou adresy prvního a posledního pixelů uvedené úsečky, protína.jící osvětlenou část, a délky této úsečky, označené jako zpracovávaný úsek., zaznamenány v souboru f . Podprogramy pro detekování prvního a posledního pixelů daného zpracovávaného úseku, pro získání'adres těchto pixelů a pro stanovení délky každého zpracovávaného úseku jsou v daném oboru známy a proto lze v decentračním testu použít jakékoliv takto vhodné podprogramy.

V následujícím kroku' 212 je délka každého zpracovávaného úseku porovnána s předem stanovenou hodnotou, a informace, což jsou adresy prvního a posledního pixelů ve zpraco vávaném“úseku“a“jeho'dé lkát—spo jene ~s “každým zpraco- vávaným úsekem menším, než je uvedená předem stanovená hodnota, íscu vvřazsnv. Účelem tohoto vyřazení je eliminovat, nebo alespoň redukovat množství dat způsobených šumem na pixelovém seskupení 46, čímž se rozumí nežádoucí světlo, které dopadá na pixelové seskupení. Šum, který může být důsledkem světla prostředí nebo světla, které se odchyluje od požadované trasy světla kvůli prachovým nebo jiným částicím, může na pixelovém seskupení vytvořit -osvětlené oblasti. V naprosté většině případů jsou všechny tyto osvětlené plochy tvořeny pouze jedním pixelem nebo malou skupinou přilehlých pixelů. V případě, Že některý výše zmíněný scan, vytvořený v kroku 210 protne tuto osvětlenou oblast, zaznamená procesor adresy prvního a posledního' pixelu a délky zpracovávaného úseku křížícího osvětlenou ’ oblast. Tato osvětlená oblast a s ní související data se však netýkají prstence 162 nebo jeho hran, a cílem kroku v 212 je tedy eliminovat tato data.

Následující krok 214 dečentračního testu má identifikovat adresy všech zbývajících pixelů, které jsou na vnější nebo vnitřní hraně uvedeného prstence, přičemž k této identifikaci lze použít jakýkoliv vhodný program.·¹' Adresy prvního a posledního pixelu všech zpracovávaných’' úseků mohou být například’ mezi sebou porovnány a pixel, který je blíž středu celého seskupení 46· pixelů, může být .

považován za pixel, který leží na vnitřní hraně prstence 162, zatímco pixel, který se nachází dál od středuseskupení 46, může být považován za pixel, jenž leží na vnější ' hraně prstence. Nebo mohou být scany rozděleny do dvou skupin tak, že pro všechny scany v první skupině platí, pokud je v uvedeném scanu objeven osvětlený zpracovávaný úsek, přičemž první a poslední pixel ve zpracovávaném úseku jsou na vnitřní resp. vnější hraně prstence, a pro každý scan v druhé skupině platí, pokud je ve scanu nalezen osvětlený zpracovávaný úsek, leží první a poslední pixel

-.i zpracovávaného úseku na vnitřní resp. vnější hraně uvedeného prstence.

Potom co jsou stanoveny všechny pixely ležící na vnitřní a' vnější hraně prstence následuje krok 216, v němž jsou sečteny všechny pixely, které byly objeveny na každé hraně. Pokud je součet pixelů na jedné nebo druhé hraně menší než tři, potom v dalším kroku 220 následuje vyřazení této Čočky na základě její- špatné decentralizace. Pokud jsou však na každé hraně objeveny alespoň tři pixely, potom je v kroku 222 použit subprogram, vněmž je za prvé na pixely, které byly objeveny na vnější hraně prstence napasován první kruh, za druhé je napasován druhý kruh na pixely, které byly zjištěny na vnitřní hraně prstence a za třetí jsou stanoveny středy a průměry těchto dvou kruhů. Pro napasování kruhu na tři nebo více bodů a pro vypočtení středu a průměru tohoto kruhu je známa řada programů, které mohou být v kroku 222 decentračníno testu použity.

Potom, co jsou vypočteny středy těchto dvou slícovaných kruhů, je v kroku 224 stanovena vzdálenost mezi těmito dvěma středy. Tato vzdálenost je následně v kroku 226 porovnána s první hodnotou dp přičemž pokud je vzdálenost větší než d^ , je uvedená čočka v následujícím kroku 230 vyřazena z důvodu špatného decentrování. Pokud je vzdálenost· d menší než d₁ , následuje v kroku 232 porovnání vzdálenosti d s hodnotou d , což je maximální přijatelná vzdálenost mezi středy vnitřní a vnější hrany prstence 150. Pokud je vzdálenost' mezi středy slícovaných kruhů větší než d^, potom je čočka v kroku 234 vyřazena jako decentrovaná, avšak pokud je vzdálenost d rovna nebo menší než d£, potom čočka prošla decentračním testem, jak indikuje krok 236.

Pokud čočka prošla decentračním testem, iniciuje procesor 64 postup neboli program označený jako detektor hran, pro vytvoření souboru osvětlovacích hodnot, který '’““'zásě“*může'být “poíižit™”pro“ iděnt\f iíaci’~~pixelů^na''‘hranách* uvedeného 150. Tyto hrany nejsou obvykle přesnými kruhy a lis’., se cec.y od siicovanych kruhu zavedených v průběhu decentračníno .testu. Tento nový soubor osvětlovacích hodnot je získán .pomocí sériím morfologických operací nebo změn hodnot původní intenzity přiřazených jednotlivým pixelům seskupení. 4 5. Tyto morfologické změny jsou obrazově znázor32 něny na obrázcích 17a až 17i a ve formě vývojového diagramu -na- obrázku-- -1-8 .· Přesnějiobrázek.í 7a znázorňuje - obraz prstence 150 na seskupení 46 pixelů, a obrázek 17b znázorňuje zvětšený pohled části tohoto prstence, a také znázorňuje krátké úsečky 240, nebo scany, protínající tuto prstencovou část a sousední plochy pixelového seskupení 46. Obrázek 17c ilustruje hodnoty intenzity I uvedených pixelů v tomto scanu 240, přičemž pixely v tmavých oblastech obrázku 17b mají nižší nebo nulovou hodnotu ip- a pixely ve světlých oblastech obrázku 17b mají vyšší hodnotu 1^, například T ^ť max

S ohledem na obrázek 18 a obrázky 17c a 17d je z z ¹ v prvním kroku 242 postupu označeného jako detektor hran vypočtena pro jednotlivé pixely nová hodnota přičemž zejména hodnota pro jednotlivé pixely je rovna střední hodnotě I tohoto pixelu a jeho osmi bezprostředně sousedních pixelů. Rozdíl mezi hodnotami 1^. a pro tyto oixely' v seskupení 46 spočívá v tom, že hodnoty I se mění'skokem z pixelů majících nejnižší hodnotu (pixely, které leží v tmavých oblastech pixelového seskupení), na pixely mající hodnotu nejvyšší (pixely, které leží ve světlých oblastech seskupení 46) . Tento rozdíl může být nejlépe pochopen při porovnání obrázků 17c a 1-7d.

Následující krok 244 přiřazuje jednotlivým pixelům další hodnotu přesněji každému pixelu je přiřazena hodnota která je shodná s minimální hodnotou tohoto pixelu a jeho osmi bezprostředně sousedících pixelů. S ohledem na obrázky 17d a 17e, je způsob s jakým se mění hodnoty v průběhu pixelového scanu podobný způsobu s nímž uOcinory

i.

jcanu taxi aam rozdíl mezi oběma způsoby je ten, že pás pixelů majících nejvyšší hodnotu je nepatrně užší než pás pixelů majících nejvyšší hodnoty I^. . Další 'krok 24.6 postupu označeného jako detektor v

hran má determinovat pro jednotlivé pixely ještě další hodnotu podle vztahu = I₂ - 1^. S přihlédnutím zejména na obrázek 17f má většina pixelů ve scanu 240 hodnotu I4 rovnou nule, avšak pixely sousedící radiálně bezprostředně s vnitřní stranou obou hran prstence 162 mají kladné hodnoty 1^. V dalším kroku je pro jednotlivé pixely stanovena hodnota přičemž hodnota I₅ každého pixelů se přesněji rovná maximální hodnotě pixelů a osmi s ním bezprostředně sousedících pixelů. Pro většinu pixelů na pixelovém seskupení 46 se hodnota shoduje s hodnotou těchto pixel. Nicméně, pro pixely ležící v rozmezí, které určuje daná ·. vzdálenost uvedených hran prstence 150, jsou hodnoty těchto pixelů větší než hodnoty I? uvedeného pixelů, a pás pixelů majících vyšší hodnotu- je o něco širší než pás pixelů majících vyšší hodnotu- I₂·

Další krok 252 tohoto .postupu má pro jednotlivé pixely určit ještě další hodnotu I,, ořičemž tato hodnota

O *7 se vypočte ze vztahu Ιθ = 37 - I₂· S přihlédnutím na obrázek 17h, bude mít většina pixelů na pixelovém seskupení hodnotu Ιθ rovnu nule, avšak pixely sousedící radiálně bezprostředně s vnější stranou obou hran prstence 150 mají kladné hodnoty Ig. Následující krok 254 spočívá, v přiřaz.ení. hodnoty.

jednotlivým pixelům, přesněji hodnota I-, jednotlivých pixelů je rovna hodnotám I a Ig nebo je menší než tyto hodnoty příslušných pixelů. S přihlédnutím k obrázku 17i, má většina pixelů pixelového seskupení 46 hodnotu I? rovnu nule, avšak pixely ležící přímo.na hranách prstence 150 a pixely bezprostředně s nimi sousedící mají kladné hodnoty i^.

Tímto způsobem, lze 2 hodnot I určit, které pixely se nacházejí na. hranách prstence.

Následně může být v kroku 256 použit vymezující podprogram jehož cílem je zvýraznit rozdíl mezi pixely na hranách prstence 150 a ostatními pixely na uvedeném displeji. Každému pixelů může být přiřazena ještě další hodnota Ιθ, která se rovná buď minimální hodnotě intenzity

..........osvětlení. ..T.-.. - -a .nebo-maxi-má-ln-í--hodnotě-in-t-enzi-ty—osvět-l-ení min ^Tmax ^V závislosti na tom, je-li hodnota 1^ uvedeného pixelu nižší nebo vyšší než daná mezní hodnota T . Takže nápříklad každý pixel mající hodnotu I? větší než 32 může být opatřen hodnotou Ιθ rovnou 255 a každému pixelu majícímu hodnotu I? rovnou 32 nebo menší může být přiřazena hodnota Ιθ rovná nule.

Obrázek 17j ukazuje osvětlení jednotlivých pixelů seskupení 46, při hodnotě osvětlení těchto pixelů rovné I_o.

o

V průběhu výpočtu a zpracování hodnot 1^ až Ιθ je výhodně každý soubor pixelových hodnot uložen v samostatném paměťovém registru v předsunutém procesoru 62, takže například všechny hodnoty Ιθ jsou uloženy v prvním registru, všechny hodnoty I jsou uloženy v druhém registru a všechny hodnoty Ιθ jsou uloženy ve třetím registru. V průběhu celého zpracovatelského postupu není třeba uchovávat všechny hodnoty Ij až Ιθ, ale některé hodnoty lze v jednotlivých zpracovatelských periodách vyřadit.. Například po vypočtení hodnot I^ lze hodnoty 1 vyřadit stejně tak jako lze vyřadit postanovení hodnot i_r hodnoty I_c.

o b

Kromě toho není nutné 'vypočítávat hodnoty I~ až- I_o pro všechny pixely uvedeného seskupení 46. Pro libovolnou oční čočku daného typu se prstenec čočky objeví v relativně dobře definované obiasti nebo ploše uvedeného pixelového seskupení 46, a je nutné stanovit pouze hodnoty I~ až I_Q u pixelů, které leží v této oblasti. Nicméně z čistě praktického hlediska může být snadnější vypočítat uvedené hodnoty

C- Λ — A ¹ .2 C

- .. u* . lij □ u j\. «.j l L J. u f > 4- ι-n že prve uvedený způsob by vyžadoval· zavedení dalšího zpracovatelského kroku pro identifikaci těch pixelů, které se nacházejí v dané oblasti zájímu.

Po ukončení programu, určujícího, hrany, je spuštěn

5 - maskovací program, který má sestavit soubor hodnot I osvětlení' pixelů, který neobsahuje pixely, jejichž osvětlení je způsobeno znaky hrany kontrolní misky, která je používána k přidržování uvedené čočky. Uvedená oční čočka je .osvětlena zábleskem osvětlovacího tělesa 30, přičemž k přenosu světla dochází- i -skrze uvedenou kontrolní misku přidržující uvedenou čočku. Hrana' misky může odchylovat Část tohoto světla do té míry, že projde mimo uvedenou krytku 40 a dopadne na pixelové seskupení 46, kde vytvoří obraz nebo částečný obraz 260 hrany misky (viz obrázek 19a). Obraz této hrany se netýká kontrolované čočky samotné a*všechna data související s obrazem hrany misky jsou nepotřebná a nežádoucí pro vyhodnocení dat souvisejících s obrazem samotné- čočky. Za účelem eliminace obrazu hrany misky z pixelového seskupení £6, přesněji za účelem vytvoření souboru hodnot osvětlení pixelů, který je prostý pixelových dat souvisejících s výše zmíněným obrazem 260 hrany misky, je použit maskovací program.

Obrázek 20 znázorňuje vývojový diagram výhodného maskovacího programu . První krok 262 tohoto programu má určit zdali byly v kroku 216 nebo 226 decentračního testu

............_.z.j.i.Š.t.ěn.y_.__n.a.._ v.nějš.í_ _hraně. prstence -162._.alesppň__^tři_ sixsly..nebo zdali bylo v jednom z těchto kroků zjištěno, še uvedená oční čočka je Špatně decentrovaná. v případě -zjištění, že' čočka je špatně decentrovaná, se maskovací -program R^ sám ukončí v kroku 262.

Pokud program R ' nebude v kroku 262 ukončen, přejde do kroku 264 , jenž má stanovit souřadnice středu kruhu, který byl slícován s vnější hranou 150 a prstence 150 v průběhu decentračního testu. Tyto souřadnice byly v průběhu decentračního testu uloženy do paměti a ,to bud do paměti procesoru 64 nebo do diskové paměti 70, a mohou být proto snadno získány pouhým vyvoláním z paměti. Potom co jsou tyto středové souřadnice získány, použije se v kroku 266 maskovací podprogram. S přihlédnutím k doprovodnému obrázku > V , V 4 b—t-ent-o—podprog-ram......ve—skutecnost-t—překryje—prxe-l-ove seskupení 46 kotoučovou maskou 270 se středem majícím výše zmíněné středové souřadnice a průměrem o trochu větším než je průměr kruhu slícovaného s vnější hranou prstence 150. Maskovací podprogram pótom přiřadí každému pixelů' hodnotu Ig v závislosti na tom, zde uvedený pixel leží uvnitř nebo vně uvedené masky 270. Takže přesněji každému pixelů, který se nachází vně uvedené masky 270, přidělí maskovací podprogram hodnotu I_Q rovnou nule a každému , pixelů, který leží y

uvnitř masky 270, přidělí uvedený maskovací podprogram hodnotu Ig rovnou, hodnotě Ιθ příslušného pixelů.

Přesněji v kroku 266 jsou do maskovacího podprogramu přenesenv souřadnice (x , y } vvše zmíněného středového o o bodu a hodnota poloměru r^ která je zvolena tak, aby byla o trochu větší než hodnota poloměru kruhu slícovaného s vnější hranou prstence 150. Načež tento podprogram vytvoří soubor f ₂ adres všech pixelů . seskupení 46, které leží v rozmezí, které je dáno vzdáleností r^ od středového bodu (x , Y_Q) · Potom je v kroku 272 >. prověřeno zda jsou adresy jednotlivých pixelů seskupení 46 obsaženy v tomto souboru.

Pokud je již adresa pixelů v uvedeném souboru, potom je v kroku 274 uvedenému pixelů přiřazena hodnota Ig rovná hodnotě I_o tohoto pixelů. Avšak, ookud adresa pixelů není v o ' uvedeném souboru, potom je v kroku 276 uvedenému pixelů přiřazena nulová hodnota-Ig.

V kroku 266 programu R^ lze použít.libovolný vhodný maskovací podprogram, vzhledem k tomu, že v dnešní době je již vhodných podprogramů známá celá řada.

Obrázek 19c znázorňuje osvětlené seskupení 46 pixelů, přičemž hodnota intenzity jednotlivých pixelů je rovna hodnotě I„.

Po ukončení maskovacího postupu znázorněného na obrázku 20 iniciuje procesor 64 další postup, označený jako algoritmus pružného pásu. Tento algoritmus obecně používá analýzu a zpracování data-hodnot pixelů nebo datahodnot souvisejících s pixely na hraně prstence 150a a v jejím bezprostředním sousedství, přičemž obrázky 21a a 21b znázorňují vývojový diagram, který obecně načrtává algoritmus pružného pásu. S přihlédnutím k těmto obrázkům, jsou v prvním kroku 280 tohoto algoritmu stanoveny středové souřadnice a průměr kruhu slícovaného s vnější hranou 150a uvedené čočky v decentračním testu. Jak' již bylo uvedeno,, tyto hodnoty byly zjištěny a uloženy do paměti v průběhu decentračního testu a nyní mohou bát v uvedené paměti vyhledány.

Cílem dalšího kroku 232 algoritmu pružného pásu je. lokalizovat pixel na vnější hraně 150a prstence 150,' při- čemž průzkum je prováděn z levé hrany pixelového seskupení 46 směrem dovnitř. Tento průzkum bude ukončen až po nalezení osvětleného pixelu. Je možné, že první osvětlený pixel zjištěný v průběhu uvedeného průzkumu nebude ve skutečnosti ležet na hraně- obrazu uvedené čočky; ale někde před ní (myšleno po ‘ směru vedení průzkumu), přičemž osvětlení takového pixelu bude výsledkem působení šumu pozadí. Proto je výhodně v kroků 282 provedeno více snímání nebo průzkumů, jejichž cílem je objevit množinu, osvětlených pixelů. Polohy těchto pixelů jsou dále analyzovány a- navzájem porovnávány, čímž je přesněji stanovena poloha jednotlivých pixelů, je přesněji stanoveno, že objevený pixel skutečně leží na hraně obrazu čočkv.

Po zjištění prvního osvětleného pixelu na hraně obrazu čočky, přejde algoritmus pružného pásu ke kroku 2G4, a v tomto kroku začne uvedený algoritmus v podstatě obkružovat hranu obrazu čočky, přičemž začne u prvního osvětleného pixelu a eventuálně se do tohoto prvního pixelu vrátí.

V průběhu prvního obkroužení algoritmus zaznamená do souboru adresy většiny pixelú nebo všech pixeiů na vnější hraně 'obrazu' čočky',“ přičemž ^ídé'ňti'£'i'kújě 'větší mezery v této hraně, délku těchto mezer a větší neobvyklé části na této hraně. V následujícím kroku 286 algoritmus zaznamená do souboru adresy těch pixeiů, které jsou koncovými body zvolených přímek, podrobněji popsaných v následující části popisu, které jsou zakresleny tak, že přetínají všechny větší mezery v hraně čočky a spojů ji ' jednu i druhou stranu velkých vyklenutých částí s touto hranou.

Po ukončení prvního obkroužení okolo obrazu čočky, algoritmus pružného pásu určí v kroku 290 zda je některá ze zjištěných mezer natolik veliká, aby muselo následovat vyřazení uvedené čočky. Pokud je taková mezera zjištěna, je čočka vyřazena a v kroku 292 vytiskne tiskárna zprávu,—

I v níž .uvádí, že čočka má špatnou hranu.

Pokud čočka projde tímto testem, přejde algoritmus pružného pásu k dalšímu kr.oku 29Q, 'v němž podruhé obkrouží hranu obrazu čočky. Při tomto druhém obkroužení v kroku’ 294 (obr.21b) algoritmus identigikuje povrchové znaky, jakými jsou například menší mezerky a menší neobvyklé části, vybíhající radiálně z vnější hrany uvedené čočky buď .směrem dovnitř nebo směrem ven, a algoritmus testuje, všechny tyto detekované znaky za účelem stanovit, zda by na základě těchto detekovaných znaků měla být uvedená čočka vyřazena. Toto se obvykle provádí pomocí výpočtu, přičemž pro všechny zvolené pixely je vypočten skalární součin dvou vektorů, označených jako radiální vektor a hranový vektor, procházejících příslušným pixelem. Radiální vektor procházející pixelem je ten -vektor, který prochází také skrze středový bod kruhu slíceváného s vnější hranou 150a prstence 15 ^:J. Hranový vektor procházející pixelem je vektor, který prochází uvedeným pixelem a daným počtem pixeiů na vnější hraně prstence 150, ležících za uvedeným, pixelem, proti, směru hodinových ručiček.

Pro libovolný oixel na pravidelné kruhové části hrany čočky, jež nezahrnuje žádný defekt, ani mezeru ani vyklenutou část, bude skalární součin dvou výše specifikovaných vektorů v podstatě nulový, vzhledem k tomu, že radiální vektor a hranový vektor jsou vzájemně v podstatě kolmé. Nicméně pro většinu pixelů, nebo pro všechny pixely na hraně mezery nebo vyklenuté části hrany čočky bude skalární součin hranového vektoru a radiálního vektoru, jež procházejí uvedeným., pixelem nenulový vzhledem k tomu, Že tyto dva vektory nejsou navzájem kolmé. Pokud je některý vypočtený skalární součin větší než daná hodnota, ' potom je čočka považovaná za nevhodnou pro použití spotřebytelem a může být vyřazena.

Pokud čočka projde testy aplikovanými v průběhu druhého obkroužení okolo hrany čočky, potom algoritmus pružného pásu provede třetí obkroužení hrany obrazu čočky znázorněné krokem 296 na obrázku 213. Toto třetí obkroužení nezahrnuje žádný tese, který by mel stanovit, zda má· být uvedená čočka vyřazena či nikoliv, ale namísto toho zavádí zpracování a přípravu dat pro následné testy. Přesněji, toto třetí obkroužení je provedeno tak, aby poskytlo soubor data-hodnot, který nebude obsahovat data související s jakýmikoliv defekty čočky, jež se nacházejí uvnicř vnější hrany 150a prstence 150. Tento soubor data-hodnot je následně odečten od souboru data-hodnot obsahujícího data související s uvedenými defekty, čímž poskytne soubor data-hodnot mající pouze data s’ouvisející s uvedenými kazy.

Obvykle při třetím obkroužení hrany čočky stanoví algoritmus pružného^^pášuT střední^řadialríí tloušťku*vně jší hrany 150a prstence 150, načež uvedený algoritmus přiřadí všem oixeium, <tere jsou píí'?·

UVILI

..! vnější £i.!.aiLy proucnee.

Pokud má vnější hrana prstence například střední tloušťku šest pixelů, potom algoritmus pružného pásu může přidělit nulovou hodnotu 1^ všem pixelům, které leží mezí 7 a 27 pixelem, počítáno radiálně směrem dovnitř z vnější hrany uvedeného prstence.

Obrázky 22 až 32 znázorňují algoritmus pružného pásu mnohem podrobněji·. Přesněji, obrázek 22 znázorňuje vhodný podprogram pro určení polohy prvního pixelů

P(x, y), na vnější hraně 150a prstence 150. V kroku 300 je (x_q, y_Q) přiděleno souřadnicím středu kruhu, který byl slícován s vnější hranou prstence v průběhu decentračního testu a v kroku 302 je r_Q přiřazen poloměru vnějšího slučovaného kruhu. Potom,· jak ukazuje krok 304, je vytvořena množina horizontálních scanů protínajících pixelové seskupení 46, mající počátek ve středu nebo téměř ve středu levé hrany uvedeného seskupení. Přesněji procesor 64 studuje data-hodnoty Ig v adresách uložených v paměti předřazeného procesoru, jež odpovídají adresám pixelů ve .zvolených horizontálních úsečkách na seskupení pixelů. Při snímání každého scanu kontroluje procesor 64 hodnotu Ig každého pixelů v dané horizontální rovině pixelů a identifikuje první pixel v této rovině, jehož hodnota Ig je vyšší než daná hodnota, přičemž je výhodně vytvořena množina takových scanů, která umožňuje získat množinu identifikovaných pixelů.

Obvykle budou všechny tyto identifikované pixely ležet na vnější hraně 15Qa prstence 150. Ačkoliv je možné, že pixel ležící kdekoliv na levo od uvedené hrany na seskupení 46 bude mít vysokou hodnotu I , což může být způsobeno šumem pozadí nebo vychýlením světla dopadajícího na pixel vprůběhu kontrolního postupu čočky, a tento pixel může být identifikován jako osvětlený pixel ve výše zmíněném scanu. Aby nebyly tyto pixely identifikovány jako hranové pixely, je zaveden podprogram , který v kroku 306 identifikuje a odloží adresy všech těchto pixelů. Přesněji uvedený podprogram nejprve určí vzdálenost mezi jednotlivými pixely identifikovanvmi ve seanech a středem (x , y ) vnějšího kruhu o o ¹ slícovaného s- vnější hranou obrazu čočky v průběhu decentračního testu a za druhé porovná jednotlivé determinované vzdálenosti s r , která je shodná s průměrem uvedeného slučovaného vnějšího kruhu. Pokud je vzdálenost mezi jednotlivým pixelem a středem uvedeného slícovaného kruhu větší než r o víc než o danou vzdálenost d-, potom je O ' tento pixel považován za pixel, který leží na uvedené hraně 150a prstence 150 nebo s ní bezprostředně sousedí, a adresa tohoto, pixelu je odložena. Potom, co jsou adresy všech pixelů zjištěných v průběhu scanu zkontrolovány a je zjištěno zda leží na hraně čočky nebo s ní bezprostředně sousedí, může být v kroku 310 zvolena jakákoliv adresa zbývajícího pixelu za adresu počátečního .pixelu P(x, y) a následně může být zahájeno první obkroužení hrany obrazu čočky.

Obrázek 23 znázorňuje ve větším detailu způsob, jakým je první obkroužení provedeno a zejména program R^ k, provádění tohoto obkroužení. Průzkum na velké mezery v hraně prstence nebo na vyklenuté části na této hraně, reprezentován kroky 314 a 320, prováděný algoritmem začíná v kroku 312 v pixelu P(x, y) a pokračuje po směru hodinových ručiček podél vnější hrany uvedeného prstence 150. K provedení průzkumu podél uvedené hrany .lze použít jakýkoliv vhodný podprogram nebo postup. Po zahájení v pixelu P(x,. y) může pro_ce_spr.. prověřit tři nebo pět nejbližších pixelů v řadě nad nebo pod daným pixelem nebo ve sloupci na právo nebo na levo od daného pixelu, v závislosti· na kvadrantu nebo sektoru displeje 46, v němž .se daný pixel nachází, za účelem identifikace dalšího pixelu na uvedené hraně čočky. K identifikaci dalšího následujícího pixelu na hraně čočky, může procesor použít stejný postup.

Dále může procesor pro jednotlivé pixely, které byly zjištěn? na hraně čočky, určit vzdálenost r mezi tímto oixelem a středovým bodem (x , y ) kruhu slícovaného s vnější hranou uvedené čočky. Procesor může rozhodnout, že byla objevena velká mezera v případě, že pro každý pixel z daného počtu po sobe jdoucích pixelů na hraně čočky platí, že r je menší než r o více než dané množství d (r -r>d ).

^J o g _ _ o ______g

Na 'druhé''straně'' může procesor dojít k názoru, že byla objevena velká vyklenutá část a to v případě, že mají všechny pixely z dané množiny po sobě jdoucích pixelů na hraně čočky r větší než r o více než dané množství d (r-r >d ) - o ep o ep

V případě, Že je objevena mezera nebo vyklenutí, jsou v krocích 316 resp. 322 použity podprogramy resp. S3, které budou dále popsány detailněji. Pokud však není objevena ani mezera ani .vyklenutá část, potom přejde program R₄ ke kroku 324.

V kroku 324 program R^ zkoumá a určuje zda je první obkroužení hrany prstence 150 ukončeno, přičemž k tomuto kroku lze použít jakýkoliv vhodný postup nebo podprogram.' Například, jak již bylo uvedeno v předcházející části, při obkroužení obrazu čočky podél hrany čočky je vypracován soubor £3 obsahující adresy pixelů, které byly na hraně objeveny. ,V kroku 32'4 může být tento soubor prověřen za účelem zjištění skutečnosti, zda adresa posledního pixelu zjištěného na hraně (zjišťováno po směru obkroužení) je již zaznamenána v uvedeném souboru f^. Pokud je adresa tohoto pixelu již na seznamu, potom je první obkroužení podél hrany obrazu čočky považováno za ukončené, avšak v případě, že adresa tohoto posledního pixelu není v seznamu ještě uvedena, potom není ukončeno ani obkroužení obrazu uvedené čočky. Pokud je první obkroužení ukončené, potom přejde algoritmus pružného pásu do programu R^, ale pokud není první obkroužení čočky ještě ukončeno posune se uvedený algoritmus ke kroku 326 a adresa tohoto posledního pixelu na hraně je přidána do souboru Potom je v kroku 330 objeven uaiší pixel na hraně čočky a ?(x, yj je porovnán s adresou tohoto následujícího pixelu a program R potom přejde ke kroku 312.

Obrázek 24 nastiňuje podprogram který se použije.

vždy při objevení mezery na vnější hraně prstence 150. První krok 322 tohoto podprogramu má identifikovat a zaznamenat do souboru f^ adresy pixelů na začátku a na konci mezery a vzdálenosti mezi těmito dvěma konci pixelů. Tyto dva pixely jsou na obrázku 25A označeny jako P^ resp. p Potom, co je objevena mezera, tedy pokud má daný počet po sobě jdoucích pixelů r menší- než r_Q o více než d^, může být poslední pixel na hraně čočky před daným počtem po sobě jdoucích pixelů považováno za pixel na začátku mezery.

Po objevení mezery, může- být díky průzkumu vedenému přes uvedenou mezeru a to podél pixelů ležících na kruhu, který byl slícován s vnější .hranou uvedené čočky, v průběhu decentračního testu, a díky průzkumu prováděnému radiálně směrem dovnitř a. ven pro daný počet pixelů z uvedené části slícovanéno kruhu a 'který je ukončen po objevení hrany čočky, ' tedy osvětlených pixelů, přesněji pixelů majících vysokou hodnotu I_Q, zjištěn konec této mezery.. Po objevení hrany čočky, tedy potom co byla objevena série po sobě jdoucích, pixelů, které všechny leží. v určité vzdálenosti od slícovanéno kruhu, přesněji, jestliže pro všechny pixely této uvedené série platí, že r -r je menší než d , lze o g. - uvedenou mezeru považovat za ukončenou. Poslední pixel na hraně čočky před uvedenou sérií po sobe jdoucích pixelů lze považovat za pixel na konci uvedené mezery.

V kroku 340 podprogramu S2 je pixelům ležícím na přímce mezí pixely P a P^, úsečce označené na .obrázku 25b jako L^, přiřazena hodnota 1^, která je rovna intenzitě maximálního osvětlení, načež- se podprogram*Svrací“ k programu. R

Obrázek 26 znázorňuje vývojový diagram podprogramu S^, který je použit v kroku 322 podprogramu R^ v případě, že je na hraně prstence 150 objevena vyklenutá část 350. Prvních několik kroků programu má ve skutečnosti náčrt44 nout různá přemostění spojující hranu čočky a .vyklenutou __ částí. Přesněji, v kroku 352 podprogram identifikuje pixely P3 a P , znázorněné na obrázku 25b, na hraně prstence 150 na začátku a na konci vyklenuté části 350 a následně je v kroku 354 jednotlivým pixelům na úsečce L?, spojující pixely p^ a' P^ (viz. obrázek 25c) přiřazena hodnota Ig Dále v kroku 356 podprogram identifikuje adresu který leží na hraně prstence 150 daný počet pixelů za, neboli protisměru hodinových ručiček, počátkem uvedené vyklenuté části 350 , a , v kroku 360 identifikuje pixel Ρθ ležící na hraně vyklenuté části, jenž je zjištěn v dané vzdálenosti d^ od pixelu P^. Dále v kroku 362 a s přihlédnutím k obrázku 25d je jednotlivým pixelům na úsečce mezi pixely P^ a Ρθ přiřazena hodnota rovná rovna T max pixelu P , max

Dále v kroku 364 podprogram identifikuje adresu dalšího pixelu který leží na hraně prstence 150 daný počet pixelů před, neboli po směru hodinových ručiček, koncem vyklenuté části, načež v kroku 366 podprogram identifikuje pixel Pg na hraně vyklenuté části, jež se nachází v dané vzdálenosti d_ od pixelu P_Q. V kroku 370 je všem pixelům na úsečce (vi'z. obrázek 25e) mezi pixely P?

a P_q přidělena hodnota I_Q rovná' T . Potom, co jsou zao y rnsx kreslena příslušná přemostění, vrací' se podprogram do programu R^.

),Γ<.

potom, co •je'ukončeno ‘první obkroužení obrazu čočky podél jeho vnější hrany, je použit podporgram R Tento program, který je znázorněn na obrázku 27, má stanovit, zda jakákoliv mezera, která mohla být v průběhu prvního obkroužení obrazu hrany čočky objevena, je natolik šúrcká, aby činila uvedenou čočku nevhodnou pro použití spotřebitelem. První krok 37 6 v programu R^ má stanovit, zda byla v průběhu prvního obkroužení obrazu'čočky skutečně objevena nějaká mezera. Pokud není zjištěna žádná mezera, program

R^ se sám ukončí a algoritmus pružného pásu postoupí do programu Κθ. Avšak pokud byla v průběhu prvního obkroužení hrany čočky zjištěna jakákoliv mezera, přejde program

R^ ke kroku 380. V tomto kroku jsou šířky jednotlivých mezer postupně srovnávány s danou hodnotou dg a v případě, .

že je některá šířka mezery větší než uvedená hodnota d^, potom lze uvedenou čočku považovat za nevhodnou pro použití spotřebitelem a uvedená čočka je v kroku 382 vyřazena.

Pokud není žádná šířka mezery větší než d^, je program λ

R^ ukončen a algoritmus pružného pásu 'přejde do programu

R , v němž dochází k druhému obkro.užení obrazu hrany uvedené S o

čočky.

Program R^ znázorněný na obrázku 28, jak již by.lo uvedeno zjišťuje zejména mělké mezery v hraně čočky a malé vyklenuté části na hraně čočky, které nebyly identifikovány v programu R , v němž bylo provedeno první obkroužení obrazu hrany čočky, jako mezery a vyklenuté části. Přesněji v kroku 384 je pixelů P(x, y) přiřazena adresa shodná s adresou prvního pixelů ze souboru Potom v krocích

386 , 390 a 392 následuje stanovení dvou vektorů a V^, označené' jako hranový resp. radiální vektor, a je spočítán skalární, součin těchto .dvou vektorů. _Přesněji_ prvním vektorem je vektor procházející pixelem P(x, y), druhým, pixelem na hraně čočky a daným počtem pixelů za, neboli proti směru hodinových ručiček, pixelem P(x, y), podél hrany uvedené čočky, a druhým vektorem 3^e radiální vektor prstence 150, jenž prochází pixelem P(x, y).· Sklon · těchto dvou vektorů a jejich skalární součin l2e snadno určit z adres pixelů, kterými prochází uvedené vektory. ·'

S přihlédnutím na obrázek -29., v případě, že pixel P(x, y) leží na pravidelné kruhové části hrany čočky, , je vektor procházející tímto pixelem v podstatě tangentou k hraně čočky, jak v kroku 394 ukazuje obrázek 29. Tento vektor V. je také v podstatě kolmý k radiálnímu vektoru procházejícímu tímto pixelem a skalární součin těchto dvou vektorů a je v podstatě nulový. Avšak v případě, že pixel P(x, y) leží na nepravidelné části hrany čočky, například na hraně mezery nebo vyklenuté části čočky, označených na obrázku 29 jako 396resp. 340, nejsou hranový vektor a radiální vektor procházející pixelem P(x, y) obvykle kolmé a skalární součin těchto dvou vektorů není tedy obvykle nulový.

Skalární součin těchto dvou vektorů a

y.

takovou ooužití v kroku 402 porovnáván s danou hodnotou d^. Hodnota skalárního součinu shodná s danou hodnotou d^ nebo větší než tato hodnota, je známkou toho, že v oblasti pixelů P(x, je přítomna znatelná mezera nebo vyklenutá část, a čočku lze potom považovat za nepřijatelnou pro spotřebitelem a je v kroku 404 vyřazena a celý program R je ukončen. Pokud je vypočtený skalární součin menší než d₇, 'je to známkou toho, že na hraně čočky nedošlo v rámci přijatelných limit k jakémukoliv odchýlení od přesného kruhu, a program R^ se přesune ke kroku 406. V tomto kroku má program stanovit zda je již ukončeno oďruhé obkroužení okolo obrazu hrany čočky. Přesněji se to provádí tak, že se zjišťuje, zdali je pixel P(x, y) posledním pixelem souboru Pokud ano, potom je druhé obkroužení ukončeno a algoritmus pružného pásu se přesune k programu R?. Avšak pokud krok 406 určí, že druhé obkroužení kolem obrazu hrany čočky ještě není ukončeno, potom je v kroku 408 pixelů P(x, y) přiřazena adresa shodná s adresou dalšího pixelů uloženou v souboru f^, načež se program vrátí ke kroku 386. Kroky 386 až 408 se opakují do okamžiku, kdy je. uvedená čočka buď vyřazena nebo kdy jsou pro jednotlivé pixelv souboru vypočteny skalární součiny z příslušných vektorů V^ a V₂ a zjištěno, zda jsou menší než d?, v tomto okamžiku přejde algoritmus pružného pásu do programu R?, který provede třetí obkroužení okolo hrany čočky.

Výhodně není výše zmíněný skalární součin vypočten pro všechny pixely na hraně čočky, přesněji tento součin není vypočten pro pixely, které jsou na hranách mezer nebo vyklenutých částí zjištěných v průběhů prvního obkroužení hrany čočky. Není nezbytné, aby byl tento skalární součin vypočten pro pixely těchto mezer a vyklenutých částí, protože je již známo, že tyto pixely leží buď na mezeře nebo na vyklenuté části. Tím, že se nestanoví vektory Vp V 2 a skalární součiny těchto dvou vektorů uvedených pixelů,. se ušetří značné množství zpracovatelského času.

Po ukončení programu přejde algoritmus pružného pásu k programu R^, který provede třetí obkroužení okolo hrany čočky. Jak již bylo uvedeno, účelem tohoto třetího obkroužení je ve skutečnosti vytvoření nového souboru data-hodnot I_1Q, který neobsahuje žádná data související s jakýmkoliv defektem neboli kazem uvedené čočky, jenž je právě na vnější hraně uvedené čočky. Program R?, který je na obrázku 30 znázorněn ve větším detailu, se obecně skládá ze tří částí. V první části je pixelům přiřazena hodnota I_1rt, která je shodná s hodnotou I_Q pro danv pixel, v i u y druhé části se vypočítá průměrná hodnota' tloušťky hrany N pro vnější hranu 164 prstence 162 a v třetí části se pixelům které leží v rozmezí daném vypočtenou průměrnou tloušťkou hrany přiřadí nulová hodnota Iθ „

Podrobněji, v kroku 41Q programu R^ je všem pixelům přiřazena hodnota Ι^θ, která je shodná s hodnotou jednotlivých pixelů. Dále s přihlédnutím na obrázky 30 a 31 je v kroku 412 na vnějším okraji 150a prstence 150 zvolen daný počet pixelů, znázorněných na obrázku 31 jako 414a-e. Načež v kroku 416 program R^ sečte počet osvětlených pixelů na kazc.em z poloměrů obrazu čočky, označených na oomzxu ; i jako 420a-e, jež procházejí . uvedenými pixely 414a-e. Program může například při počítání považovat pixel- na okraji vnější hrany prstence za první pixel a k němu potom přičítat všechny osvětlené pixely, která objeví na uvedeném poloměru při průzkumu směřujícím radiálně směrem dovnitř od ji'ž zmíněného prvního pixelů, v kroku 422 je vypočten průměrný počet osvětlených pixelů na poloměr, čož může být provedeno například prostým vidělením celkového počtu spočítaných osvětlených pixelů počtem provedených radiálních ^J scanů. Obvykle tuto průměrnou hodnotu netvoří celé číslo, a výhodně je tedy tato průměrná hodnota zaokrouhlována směrem nahoru na nejbližsí celé číslo.

V'další části programu je provedeno třetí obkroužení vnější hrany 150a prstence 150. Aby mohlo být toto obkroužení zahájeno, je, v kroku 424, na této hraně zvolen libovolný pixel za počáteční pixel P(x, y). Načež je v krocích 426 a 430 zvoleným pixelům, ležícím za průměrnou tloušťkou hrany v radiálním směru a to ve směru dovnitř, přiřazena nulová hodnota I S přihlédnutím k doprovodnému obrázku 32 lze říci, že tyto kroky přiřazují ve skutečnosti nulovou hodnotu Ι^θ pixelům, které se nacházejí ve vyšrafované ploše 432.

V kroku 434 programu R? je provedena kontrola, .která má stanovit zda je již ukončeno třetí obkroužení obrazu hrany čočky, přičemž k provedení této kontroly lze použít jakýkoliv vhodný podprogram. Například v případě, že pixelem, který byl - zvolen jako počáteční pixel pro třetí obkroužení hrany čočky, je počáteční pixel souboru f , lze obkroužení považovat za ukončené tehdy, je-li krok 426 a krok 430 proveden i u spodního pixelů souboru Nebo lze použít oddělený zápis adres pixelů použitých v krocích 426 a 430 programu R^ a vždy po doplnění seznamu o adresu nového pixelů má být provedena kontrola, zda je tento nově zapsaný pixel již na seznamu nebo nikoliv. Pokud je adresa tohoto nově vloženého pixelů již na seznamu, lze považovat třetí obkroužení kolem hrany čočky za ukončené.

V případě, že je v kroku 434 zjištěno, že třetí obkroužení okolo hrany čočky není ještě .dokončeno, je pixelů P(x, y) přiřazena adresa shodná s adresou dalšího pixelů, myšleno po směru hodinových ručiček, na vnější hraně 150a prstence 150. Tato adresa může být například vyjmuta * ze souboru ίθ, a v kroku 4 36 může být pixelů P(x,

y) prostě přiřazena adresa shodná s adresou uloženou v tomto souboru, která přísluší následnému pixelů. Potom se program R? vrací ke kroku 426 a kroky 426, 430 a 434 se opakují pro adresu nového pixelů P(x, y). i

Po ukončení tohoto třetího obkroužení kolem obrazu .» hrany čočky, vystoupí procesor 64 z programu R₇ a uvedený algoritmus pružného pásu je ukončen.

l

Po ukončení, algoritmu pružného, pásu, je provedeno množství .dalších operací, jejichž předmětem je obecně zvýraznit všechny nepravidelnosti v uvedené čočce, u niž je prováděna kontrola, čímž následně usnadňují identrtikaci t

těchto nepravidelností.

• První z těchto postupů, označený jako vyplnění., má sestavit další soubor data-hodnot pro pixely seskupení

46. .Tento postup může být použit k identifikaci pixelů v jednotlivých nepravidelnostech v, na nebo vedle vnější hrany prstence 150. přesněji, s přihlédnutím k obrázku 33, jsou tyto data-hodnoty použity k identifikaci pixelů v (i) jednotlivých· mezerách 436 v hraně čočky, (ii) v jednotlivých nepravidelnostech 440 uvnitř hrany čočky, v (iii) jednotlivých vyklenutých částech 442 na hraně čočky a (iv) pixely ležící mezi jednotlivými vyklenutými částmi a » přilehlými úsečkami a vytvořenými v krocích 362 a 370 podprogramu S^.

.Tento vyplňovací postup je tvořen počtem specifičtějších operací označených jako MAX, PMAX, MIN a PMIN, které využívají . zpracování souboru základních data-hodnot souvisejících s uvedenými pixely. V MAX-operaci je danému pixěTu přiřazena nová hodnota, která je rovna maximální základní data-hodnote osmi pixelů bezprostředně sousedících s daným pixelem, a v PMAX-operaci je danému pixelu přiřazena nová data-hodnota shodná s maximální základní data-hodnotou čtyř pixelů, které s daným pixelem bezprostředně sousedí zleva, zprava, zezhora a zezdola. V MIN-operaci je danému pixelu přiřazena další nová data-hodnota shodná s minimální základní data-hodnotou osmi pixelů, které bezprostředně sousedí s daným pixelem, a v operaci PMIN je tomuto pixelu přiřazena ještě další nová hodnota shodná s minimální hodnotou čtyř pixelů, které s daným pixelem bezprostředně sousedí zleva, zprava, zhora a zezdola.

Obrázky 34a až 34e znázorňují operace MAX, PMAX, MIN'·' a PMIN. Přesněji obrázek 34a ukazuje 7x7 pole čísel a každé číslo reprezentuje data-hodnotu sdruženého pixelu, přičemž poloha čísla v uvedeném poli odpovídá adrese sdruženého -pixelu. Takže například data-hodnota pro pixel v adrese'( 1,1 ) je 7, data-hodnota pro pixel v adrese (4,1) je 0 a data-hodnoty pro pixely v adresách (4,2), (4,7) a (5,2) jsou 7, 0 resp. 0.

Obrázek 34b znázorňuje hodnoty potom, co v celém poli čísel znázorněném na obrázku 34a proběhla MAX-operace. Takže například data-hodnota (2,6) na obrázku 34b je rovna 7 vzhledem k tomu, že jeden z osmi pixelů sousedících s daným pixelem na obrázku ,34a má hodnotu 7. Podobně hodnota v adrese (6,2) na obrázku 34b je 7, protože v data-souboru obrázku 34a má jeden z osmi pixelů sousedících s daným pixelem hodnotu 7. Obrázek 34c znázorňuje hodnoty, které získalo pole čísel znázorněné na obrázku 34a potom, co na celém tomto poli proběhla PMAX-operace. Například hodnoty adres (6,3) a (6,4) na obrázku 34c jsou rovny 7, vzhledem k tomu, že adresy obou těchto pixelů bezprostředně sousedí s pixelem,majícím hodnotu 7.

Obrázky 34d a 34e znázorňují hodnoty, které pole čísel znázorněné na obrázku 34a získalo potom, co na celém tomto poli byla provedena MIN-operace resp. PMIN-operače. Například hodnota adresy (4,3) na obrázku 34d je nula vzhledem k tomu, že jeden z osmi pixelů sousedících s adresou (4,3) na obrázku 34a má nulovou hodnotu, přičemž hodnota v adrese (4,2) na obrázku _t34e je nulová, protože pixel sousedící s touto adresou zprava má nulovou hodnotu..

Obrázek 35 znázorňuje výhodný vyplňovaní postup Rg. S přihlédnutím k uvedenému obrázku,· postup používá 14 samostatných operací prováděných na data-hodnotách pro pixelové seskupení 46, přičemž každá z těchto operací je prováděna samostatně a to vždy na celém seskupení 46 pixelů. Oparace po sobě jdou v následujícím pořadí: MAX, PMAX, PMAX, MAX, MAX, PMAX, PMAX, MIN, PMIN, PMIN, MIN, MIN, PMIN a PMIN. Výchozími hodnotami pro tyto operace jsou hodnoty 1^ pro uvedené pixely a výsledné data-hodnoty po ukončení všech 14 operací jsou označeny jako hodnoty 1^.

Výsledkem těchto operací je ve skutečnosti vyplnění mezer' ~4'3'6~,'' Vý kTe nů'tý c h' “ č'á'š't í~'~4~4'2' ' a^_“n'e'p'r a v řďe±n ostí· ~~4'4O v, na nebo vedle vnější hrany prstence 150. Přesněji obrázky a 36 ukazují stejnou část prstence 150, přičemž první obrázek znázorňuje pixely jejichž hodnoty osvětlení jsou

I a druhý obrázek znázorňuje pixely, jejichž hodnota y osvětlení je 1^. Rozdíly mezi těmito dvěma obrázky ukazují účinky—vy pl novací ho — postupu.—znázorněného—na _wobrázku_»,3 5 . Rozdíl mezi oběma obrázky zpočívá zejména v tom, že hodnota I pixelů v mezerách 436, vyklenutých částech 442, v nepravidelnostech 440 a v oblastech mezi vyklenutými částmi a úsečkami Lg a je rovna zatímco 1^ hodnota těchto pixelů je nulová.

Je . zřejmé, že k vytvoření požadovaných hodnot pro výše zmíněné pixely lze použít jakýkoliv da_lší_ známý_ postup.

Po ukončení vyplňovacího postupu R použije procesor o druhý maskovací postup Rg za účelem vytvoření souboru hodnot osvětlení pixelů /^te^ý nezahrnuje účinky světla dopadajícího na část pixelového seskupení 46, jejíž poloměr a středový bod . je určen kruhem slícovaným v průběhu decentračního testu s vnitřní hranou 150b prstence 150. Jak bude dále podrobněji popsáno, tento soubor hodnot osvětlení pixelů následně napomáhá při identifikování defektů ve vnitřní části čočky, t.j. v oblasti ležící radiálně směrem dovnitř od vnitřní hrany prstence 150.

Maskovací postup, použití v tomto stupni kontrolního postupu je velmi podobný maskovacímu programu R^ znázorněnému na obrázcích 19a až 19c a 20. Sákladní rozdíl mezi těmito dvěma postupy ^spočívá v tom, že poloměr masky použité v postupu Rg je nepatrně menší než poloměr kruhu slícovaného s vnitřní hranou prstence 150, zatímco poloměr masky použité v postupu je nepatrně větší než poloměr kruhu slícovaného s vnější hranou 150a prstence 150.

Obrázek 37 znázorňuje vývojový diagram výhodného maskovacího postupu Rg. První krok 446 tohoto programu má určit, zdali byly v krocích 216 nebo 226 decentračního testu na vnitřní, hraně prstence 150 objeveny alespoň tři pixely nebo zdali bylo zjištěno, že uvedená oční čočka je špatně decentrovaná. Pokud bylo zjištěno v jednom z dvou výše popsaných kroku decentračního testu, že uvedená čočka je špatně decentrovaná, potom se maskovací postup Rg ukončí sám v kroku 4 50. Pokud program Rg není v kroku 4 50 ukončen, > přejde ke kroku 452, který má získat souřadnice středu kruhu, který byl slícován s vnitřní hranou 150b prstence 150 v průběhu decentračního testu. Tyto souřadnice byly stanoveny a následně uloženy v paměti procesoru v průběhu decentračního testu, a tyto souřadnice mohou být získány jejich prostým vyhledáním v paměti procesoru. Potom co jsou uvedené středové souřadnice získány je v kroku 454 zaveden maskovací program. Ξ přihlédnutím k obrázkům 38a až 38c, tento podprogram ve skutečnosti překryje pixelové seskupení 46 kruhovou maskou 456, jejíž střed má výše zmíněné středové souřadnice, a která má průměr nepatrně menší než kruh slícovaný s vnitřní hranou 150b prstence 150, načež maskovací podprogram přiřadí jednotlivým pixelům hodnotu I^· Přesněji Každému' pixelů, který je vně této masky, maskovací podprogram přiřadí hodnotu shodnou s hodnotou Ιθ tohoto pixelů a každému pixelů uvnitř masky přiřadí maskovací podprogram nulovou hodnotu I^· '

Přesněji, v kroku 452 jsou souřadnice (x^, y^) výše zmíněného středového bodu a hodnota poloměru r^, ' která je zvolena tak, aby byla nepatrně menší než hodnota poloměru kruhu slícovaného s. vnitřní hranou prstence 150, · přeneseny do maskovacího podprogramu. Potom v kroku·.' 454 tento podprogram vytvoří soubor adress všech pixelů seskupení 46, které se nacházejí ve. vzdálenosti r? od uvedeného středového bodu (x^, y^). Načež jsou v kroku

460 _ prověřeny adresy všech pixelů seskupení 46 a určí se, jsouli tyto adresy v uvedeném souboru f^. V případě, že adresa pixelů je v uvedeném souboru, je následně v kroku 462 tomuto pixelů přiřazena nulová hodnota avšak pokud adresa pixelů není na seznamu, potom je v kroku 464 pixelů přiřazena hodnota shodná s. hodnotou I_Q tohoto pixelů.

_ _____________, _____________________ _?r.._

V kroku 454 programu Rg může být použit jakýkoliv vhodný podorcgram zvolen^ z celé řadv známých specifických maskovacích programů.

Obrázek 38c znázorňuje osvětlené seskupení 46 pixelů, přičemž intenzita osvětlení jednotlivých pixelů je rovna jejich hodnotě 1^· *

Po ukončení tohoto druhého maskovacího postupu je zaveden další program zahrnující sérii operací, který má poskytnout soubor hodnot pixelového osvětlení, jenž jasně identifikuje pixely, které jsou v jednotlivých nepravidelnostech nebo defektech v kontrolované čočce. Přesněji, účelem těchto dalších operací je poskytnout soubor hodnot pixelového osvěltení, který neobsahuje žádný jev vytvořený na seskupení 46 šumem pozadí nebo jakýkoliv jev vytvořený na seskupení 46 normální neboli pravidelnou hranou 150a a 15Qb prstence 150. Tyto další operace jsou znázorněny ve vývojovém diagramu na obrázku 39.

V kroku 466 je pro jednotlivé pixely získána další hodnota 1^, přesněji, 1^ hodnota pro každý pixel je získána odečtením hodnoty pro uvedený pixel od hodnoty

I^q pro tento, pixel. Obrázky 40a, 40b a 40c znázorňují pixely v části prstence 162, které jsou osvětleny s intenzitou I^q, I]2 ^resP·· ¹131 ^a je patrné, že praktickým účinkem kroku 466 je odečtení obrazu z obrázku 40b od obrazu z obrázku 40a vedoucí ke vzniku obrazu znázorněného na obrázku 40c.

Potom je v kroku 470 provedena operace označená jako vyčištění, která má ve skutečnosti eliminovat nežádoucí osvětlené pixely. Přesněji, výchozími hodnotami pro operace MAX, MIN, PMIN a PMAX, které jsou prováděny v uvedeném pořadí na celém pixelovém seskupení 46, jsou hodnoty I příslušných pixelů, přičemž tyto operace produkují další soubor pixelových hodnot označených jako hodnoty 1^. obrázek 4Ud znázorňuje osvětlena pixely prstence, přičemž intenzita osvětlení je rovna jejich hodnotě I &> ^a jak je zřejmé při srovnání obrázků 40c a 40d, cílem vyčištění je prostě eliminovat různé izoiované pixely, které jsou z nějakého již uvedeného důvodu na obrázku 40c osvětlené.

Potom, co systém 10 již popsaných programů R -R θ, je zpracoval data podle výše provedena analýza defektů nebo kazů, přičemž obrázky 41a a 41b znázorňují vývojový diagram výhodného defektového detekčního nebo analytického programu R^ . Tato analýza může být lépe pochopena s přihlédnutím k obrázku 42, který znázorňuje pixely části prstence 150 osvětlené s intenzitou, která je rovna jejich příslušným hodnotám 1^.

S přihlédnutím k obrázkům 41a, 41b a 42 je v první části této defektové analýzy, v krocích 472 a 474 obrázku 41a sestaven seznam adres pixelů na počátku a na konci jednotlivých horizontálních sérií po sobě jdoucích osvětlených pixelů označených jako zpracovávaný úsek. Přesněji, procesor 64 ve skutečnosti snímá jednotlivé horizontální řady pixelů v seskupení 46, a v průběhu jednotlivých snímání, vždy, když se narazí na sérii osvětlených pixelů, je první a poslední pixel této série zaznamenán do souboru ίθ. V případě· jednotlivých izolovaných osvětlených pixelů, t.j. pixelů, které zleva i zprava sousedí s neosvětlenými pixely, je adresa těchto osvětlených pixelů zaznamenána ja-k- ja-ko -aďres-a· prvn-í-ho-,-· -t-a-k—j-a-k-o·- ad-r-e-sa- pos-ledn-í ho pixelů ve zpracovávaném úseku tvořeném uvedeným osvětleným pixelem.

Přesněji, procesor ve skutečnosti nesnímá obraz na pixelovém seskupení, ale na místo toho kompiluje výše zmíněný adresový seznam přezkoumáním hodnot 1^ uložených paměti..procesoru„pro*pixely₁ .seskupení „£6.._______

Po uzavření souboru program R zavede podprogram, který má v kroku 473 vytvořit samostatný soubor f, . . .f, oro každou oblast nebo skupinu sdruženvch osvětlených pixelů, ’ neboli přesněji, pro každou oblast nebo skupinu sdružených pixelů majících vysokou hodnotu K provedení tohoto seskupení lze použít jakýkoliv vhodný seskupovací podprogram. Potom, co jsou tyto samostatné soubory fi 7. . fh seskupeny, následuje v kroku 480 setřídění souborů pro osvětlené oblasti, které jsou vzájemně blízké, jako ty znázorněné jako 482 a 484 na obrázku 42. To lze provést například prověřením a stanovením toho, zda jakýkoliv pixel z jedné osvětlené oblasti leží v rozmezí daného počtu pixelů, například dvou nebo tří, od jakéhokoliv pixelu z další osvětlené oblasti. Tyto blízké osvětlené oblasti lze ve skutečnosti považovat za jednu osvětlenou oblast.

Po ukončení kroku 48Q jsou spuštěny podprogramy, které v kroku 486 spočtou uvedenou plochu a těžiště jednotlivých ploch osvětlených pixelů a hraničící okénko uvedených oblastí. K provedení těchto výpočtů lze použít celou řadu známých podprogramů, a vzhledem k tomu, že tyto programy jsou dostatečně známy, není nutné je zde podrobně popisovat.

Dále, program stanovuje obecnou polohu jednotlivých osvětlených oblastí. Přesněji jsou v kroku 490 získány adresy středů a poloměry uvedených dvou kruhů slučovaných s vnější a vnitřní hranou 150a resp. 150b prstence £50. Tato data byla určena nebo zjištěna v průběhu decentračního testu a následně uložena do paměti procesoru, přičemž nyní mohou být tato data získána prostým vyhledáním v uvedené paměti procesoru. Potom v kroku 492 procesor 64 určí zda jsou uvedená těžiště jednotlivých ploch osvětlených pixelů umístěna (i) uvnitř středové zóny uvedené čočky (oblast radiálně uvnitř kruhu slučovaného s vnitřní hranou prstence) nebo (ii) v okrajové zóně uvedené čočky (oblast uvedené čočky mezi dvěma kruhy slíccvnr.ými s vnitřní a vnější hranou uvedeného prstence).

K určení toho, zdali těžiště oblasti leží voblasti vymezené prvním kruhem nebo mezi dvěma obecně soustřednými kruhy lze použít celou řadu známých podprogramů a není

- nutné zde tyto podprogramy detailněji popisovat.

Kroky 49Q a 492 nejsou nezbytné pro operace systému 1Q v širším smyslu. Data spojená s výše uvedenými kroky mohou být nápomocná při nastavení nebo.propracování postupu nebo materiálů používaných k výrobě čoček.

Po ukončení kroků 490 a 492 stanoví procesor zdali je velikost jednotlivých osvětlených oblastí pixelů natolik velká, aby mohla být kvalifikována jako kaz nebo defekt, pro který může být uvedená čočka vyřazena. Přesněji, v kroku 494 -je velikost každé oblasti ' osvětlených' pixelů porovnána s předem, zvolenou velikostí. V případě, že *

, je tato osvětlená plocha menší než předem zvolená velikost, potom nelze tuto osvětlenou oblast považovat za dostatečnou pro vyřazení uvedené čočky. Avšak v případě, že je tato oblast osvětlených pixelů větší než předem zvolená velikost, potom je tato osvětlená plocha kvalifikována jako kaz nebo- defekt, který činí čočku nevhodnou pro použití spotře- bitelem. Uvedenou předem zvolenou velikost lze uložit například do paměťové jednotky 70.

Dále je výhodné uložit do paměti celkový počet defektů zjištěných u jednotlivých čoček. Tento součet může být použit pro analýzu postupu a materiálů použitých k výrobě uvedených čoček.

V,.._. k ro k u.„ 500.^, s e _. na _ mo n i t o r u _ 72 _ v y ty o ř,í _zo b raz e n í oblastí osvětlených pixelů s těmi oblastmi, které jsou větší než výše zmíněná mezní velikost vymezená ohraničujícím okénkem. Následné v kroku 502 procesor 64 pisečtí a stanoví zda byl v uvedené čočce skutečně objeven nějaký defekt. V případě, že v uvedené čočce byl skutečně objeven nějaký defekt, potom je v kroku 504 generován signál na vyřazení

X·

Čočky, který se dále přenese na monitor 72 a do tiskárny .76.,_„a „uvedená._čočka.__může bý_t_._z_ uvedenéh o_— s ystému 1 Q. vyjmuta. Pokud však není u čočky zjištěn žádný defekt, potom . je program jednoduše ukončen. Systém 10 následně provede posunutí další čočky osvětlovacím subsystémem 14, přičemž touto další čočkou pronikne další světelný impuls. Světlo, které prošlo uvedenou čočkou je zaostřeno na pixelovém seskupení 46 načež opět následuje výše popsaný obraz zpracující postup, jehož cílem je stanovit, zda je tato další čočka přijatelná pro použití spotřebitelem.

Lze říci, že výše popsané provedení způsobu a systému kontroly očních čoček podle vynálezu má pouze ilustrativní charakter a nikterak neomezuje rozsah vynálezu, který je jednoznačně vymezen rozsahem patentových nároků.·

Seznam vztahových značek

- kontrolní systém 12 - dopravní subsystém 14 - osvětlovací systém 16 - zobrazovací subsystém 20 - obraz zpracující subsystém 22 -nosič

- nosná sestava

- kryt

- světelný zdroj

- zrcadlo

- zrcadlo

36kamera

- krytka

- sestava čoček

- kryt

- seskupení pixeiů

- objektiv

- kryt

- čočka

- čočka .6.0_-_odr.a.zo.v-é. .desky............. —

- předsunutý procesor 64 - procesor

- klávesnice

- paměťová jednotka

- zobrazovací monitor 74 - terminál 76 tiskárna 80 - čočka 3 2 -. trasa 84 - čočka

84a- centrální optická zóna 84b- vnější zóna 84c- prstenec

Seznam vztahových značek - pokračování

- přední povrch ~ zadní povrch

- nosič

- první krokový motor

- druhý korkový motor

100 - základní člen

102 - rám

104 - rám.

106 - základní Člen

11.0 - miska . _?

110a- boční stěna

10b- dno

112 - kapalný roztok

114- čočka

1,6 - svazek světelných paprsků

120 - čočka

122 - čočka

124 - krytka

126 - seskupení pixelů

130 - clona

132 - zdroj energie

134 - řídící obvod

136 - nastavitelný nosný prostředek

140 - nastavitelný nosný prostředek

14Qa- vyftýbací článek

140b--posuvný článek

142 - okénko

144 - kontrolní poloha

146a až 146i - pixely

!.·< - uy--.r-t·?.·· ·

154 156 - -//160 čočka

162 - zrcadlo

Seznam vztahových značek - pokračovaní

164 - držák čočky 166 - čočka 170 - zrcadlo 172 - čočka 174 - čočka 176 - zrcadlo 180 - čočka 182 - čočka

184 - zpožďovací obvod 186 - datová sběrnice 190 - konvertor

Claims (26)

1. PATENTOVÉ NÁROKY , „ . „ v - -V1 . Způsob automaticky provadene kontroly ocm cockft vyznačený tím, že zahrnuje nasměrování světelných paprsků skrze uvedenou čočku a na seskupení pixelů, přiřazení jednotlivým pixelům data-hodnoty reprezentující intenzitu světelných paprsků dopadajících na uvedený pixel a zpracování uvedených data-hodnot podle předem stanoveného programu stanovujícího, zda uvedená čočka obsahuje jakoukoliv podmínku z množiny předem stanovených podmínek.

   t i m , že přičemž oba
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačený oční čočka zahrnuje první a druhý kotouč, kotouče mají obecně obvodovou vnější hranu, a směrující krok zahrnuje krok tvořící na pixelovém seskupení obrazy vnějších hran prvního a druhého kotouče, a zpracovatelský krok zahrnuje kroky i) identifikující na pixelovém seskupení středový bod a poloměr prvního kruhu majícího obvod obecně souměřitelný s obrazem vnější hrany prvního kotouče, ii) identifikující na pixelovém seskupení středový bod a poloměr kruhu majícího obvod obecně odpovídající obrazu vnější hrany druhého kotouče, iii) určující vzdálenost mezi středovými body prvního a druhého kruhu, iv) srovnávající uvedenou vzdálenost s předem stanovenou hodnotou a v) označující kotouče uvedené čočky za decentrované uíipane, předem stanovená hodnota.
3. 3.

   Způsob podle nároku 2, vyznačený tím, že

   II krok identifikující středový bod a poloměr prvního kruhu zahrnuje kroky i) identifikující alespoň tři první pixely na obraze vnější hrany prvního kotouče a ii) identifikující středový bod a poloměr . kruhu majícího obvod procházející uvedenými třemi prvnímy' pixely, a krok identifikující středový bod a poloměr druhého kruhu zahrnuje kroky i) identifikující alespoň tři druhé pixely na obraze vnější hrany druhého kotouče a ii) identifikující středový bod a poloměr kruhu majícího obvod procházející uvedenými třemi druhými pixely.
4. 4. Způsob podle nároku 3,vyznačený tím, že uvedené kroky identifikující tři první pixely a tři druhé pixely zahrnují kroky identifikující- množinu sérií pixelů, kde každý z uvedených pixelů tvoří úsečku, a vyhledávající u všech uvedených sérií pixelů přechody mezi pixely jejíchž hodnota osvětlení je vyšší a nižší než daná hodnota intenzity.
5. 5. Způsob podle nároku 4,vyznačený tím, že .krok-: identifikující. .množinu, sérií ._p.ixe.iů zahrnu j.e . kroky identifikující počíteční bod pro uvedené série, identifikující směr pro uvedené série a identifikující délku pro uvedené série, přičemž uvedené kroky jsou použity vždy pr.o všechny série.
6. 6. Způsob podle nároku 1,vyznačený tím, že uvedená čára má vnější hranu a že směrující ‘krok zahrnuje »

   xrox uvc'.rcx .ίο- prXeiovem sesMipeu-i- uuLa,, vúcjcií. manv uvedené čočky a zpracovatelský krok zahrnuje kroky i) identifikující alespoň zvolené pixely umístěné na obraze vnější hrany uvedené čočky, ii j identifikující mezery a vyklenuté části na obraze vnější hrany čočky iii) pro každou identifiIII kovanou mezeru určující šířku uvedené mezery, porovnávající uvedenou sirku s předem stanovenou hodnotou a označující čočku jako kazovou v případě, že je uvedená šířka vetší než. uvedená hodnota, iv) pro všechny identifikované vyklenuté části na obraze vnější hrany čočky stanovující plochu uvedené vyklenuté části, srovnávající uvedenou plochu* s předem stanovenou hodnotou a označující uvedenou čočku za kazovou v případě, že je uvedená plocha větší než uvedená předem stanovená hodnota. . ·
7. 7. Způsob podle nároku 6, v y z n a č e n ý ’ tím, že uvedený krok identifikující mezery ' a vyklenuté části na obrazu vnější hrany čočky .zahrnuje kroky identifikující na pixelovém seskupení středový bod a poloměr prvního” kruhu majícího obvod obecně odpovídající obrazu vnější hrany uvedené čočky, pro každý z uvedených vybraných pixelů' určující vzdálenost mezi uvedeným pixelem a uvedeným obvodem, identifikující, čočku, jako čočku mající mezeru, pokud pro každý z daného počtu po sobě jdoucích pixelů na vnější hraně obrazu čočky platí, že daný pixel je radiálně uvnitř uvedeného obvodu, přičemž vzdálenost mezi pixelem a uvedeným obvodem je větší než daná vzdálenost, a identifikující čočku' jako čočku mající vyklenutou část, pokud pro každý z daněho počtu, po sobe jdoucích pixelů na vnější hraně obrazu čočky platí, že daný pixel je radiálně vně uvedeného obvodu, přičemž vzdálenost mezi pixelem a uvedeným obvodem je větší než zvolená vzdálenost.

   o. Způsob podle nároku 7, v y -znač e n y t i m , ze krok určující šířku mezery zahrnuje krok vyhledávající konec mezery průzkumem vedeným skrze uvedenou mezeru, podél uvedeného obvodu prvního' kruhu' a 'průzkumem vedeným' radiálně směrem dovnitř a směrem ven z uvedeného obvodu

   IV pro jeden z pixelů na vnější hraně obrazu čočky, potom co byla mezera identifikována.
8. 9. Způsob podle nároku 1,vyznačený tím, že uvedená čočka má vnější hranu a že směrující krok zahrnuje krok tvořící na pixelovém seskupení obraz vnější hrany čočky, a zpracovatelský krok zahrnuje kroky i) identifikující alespoň zvolené plxely z pixelů umístěných na obraze vnější hrany uvedené čočky,· iij identifikující mezery na obraze vnější hrany čočky, iii) zvýrazňující všechny identifikované mezery přiřazením vysokých data-hodnot zvoleným pixelům ležícím v uvedené mezeře · nebo sousedícím s uvedenou mezerou. a '«i
9. 10. Způsob podle nároku 9, vyznač.ený tím, že uvedený zvýrazňující krok zahrnuje kroky, platné pro každou Identifikovanou mezeru, identifikující první pixel jako, začátek uvedené mezery, identifikující druhý pixel jako konec uvedené, mezery a přiřazující vysoké data-hodnoty pixelům na úsečce mezi uvedeným prvním a uvedeným druhým pixelem.
10. 11. Způsob podle nároku 10, vyznačený tím, že zvýrazňující krok dále zahrnuje krok přiřazující vysoké 'data-hodnoty také pixelům v mezeře obrazu vnější hrany uvedené čočky.
11. 12.

    Způsob podle nároku 1, vyznačen.ý 'tím, že hranu a ze smerujx^- cí krok zahrnuje krok tvořící na pixelovém seskupení· obraz vnější hrany uvedené čočky a zpracovatelský krok zahrnuje kroky identifikující na pixelovém seskupení středový bod kruhu majícího obvod obecně odpovídající obrazu vnější hrany .uvedené čočky, ii) identifikující alespoň zvolené v

    pixely z pixelů umístěných na obraze vnější hrany uvedené čočky, iii) pro každý ze zvolených pixelů identifikující další pixel na vnější hraně obrazu čočky v dané vzdálenosti od uvedeného zvoleného pixelů, identifikující první vektor procházející uvedeným zvoleným pixelem a uvedeným dalším pixelem,' identifikující druhý vektor procházející uvedeným zvoleným pixelem a uvedeným středdovým bodem, počítající skalární součin uvedeného prvního a druhého vektoru, porovnávající uvedený skalární součin s přédém stanovenou hodnotou a identifikující uvedenou čočku jako kazovou v případě, že je skalární součin větší než předem stanovená hodnota.
12. 13. Způsob podle nároku 1,vyznačený tím, že uvedená čočka má vnější hranu a že. směrující.krok zahrnuje, krok tvořící na pixelovém seskupení obraz vnější hrany čočky a zpracovatelský krok zahrnuje kroky i) identifikující alespoň zvolené pixely: z. pixelů ležících na obrazu vnější hrany uvedené čočky> . ii.) identifikující vyklenuté části na vnější hraně obrazu Čočky, a iii) zvýrazňující. vyklenuté části přiřazením vysokých data-hodnot zvoleným pixelům sousedícím s uvedenou vyklenutou částí.
13. 14. Způsob podle nároku 13, vyznačený tím, že zvýrazňující krok zahrnuje kroky pro každou identifikovanou vyklenutou část, identifikující první pixel jako začátek vyklenuté části, identifikující druhý pixel jako konec vyklenuté části a přiřazující vysoké data-hodnoty pixelům na úsečce mezi uvedeným prvním a druhým pixelem.

    že zvýrazňující krok dále zahrnuje krok přiřazující vysoké data-hodnoty pixelům na vyklenuté části.
14. 16. Způsob podle nároku 13, vyzn^račený tím,

    VI že zvýrazňující krok zahrnuje kroky, platné pro všechny vyklenuté části, identif iku j.ící první pixel na přední straně vyklenuté části, identifikující druhý pixel na hraně uvedeného obrazu čočky před vyklenutou částí a v dané vzdálenosti od prvního uvedeného pixelu, identi Eikující třetí pixel na zadní straně uvedené vyklenuté části, identifikující čtvrtý pixel na hraně obrazu čočky, za vyklenutou částí a ve zvolené vzdálenosti od třetího pixelu, přiřazující vysoké data-hodnoty pixelům na první úsečce mezi uvedeným prvním a druhým pixelem a přiřazující vysoké data-hodnoty pixelům na druhé úsečce mezi uvedeným třetím a čtvrtým pixelem.
15. 17. Způsob podle nároku 16, vyznačený tím, že uvedená vyklenutá část vnější hrany obrazu čočky a první úsečka ohraničují první plochu obsahující yrvní skupinu pixelů, vyklenutá část vnější hrany obrazu „jžcčky a druhá úsečka ohraničují druhou plochu obsahující druhou skupinu pixelů, přičemž zvýrazňující krok dále zahrnuje krok přiřazující vysoké data-hodnoty první a druhé skupině pixelů.
16. 18. Způsob podle nároku 1, vyznačený tím, že zpracovatelský krok zahrnuje kroky identifikující zvolené plochy pixelového seskupení obsahující pixely, jež mají vysoké data-hodnoty a zvýrazňující uvedené zvolené plochy přiřazením vysokých data-hodnot pixelům sousedícím s uvedenými zvolenými plochami. >
17. 19. Způsob podle nároku 18, vy znače.ný tím, , že čočka má vnější hranu a že směrující krok zahrnuje tvoření obrazu čočky ukazujícího její vnější hranu na pixelovém seskupení a zpracovatelský krok dále zahrnuje kroky

    VII ijidentifikující pixely na vnější hraně obrazu čočky a ίΐ)’’'přiřazující ''h£zk'é''da'ta-ho'd'n'0'ty přxelům- na- vně-j-ší --hraně-·. —· obrazu čočky.
18. 20. Způsob podle nároku 19, vyznačený tím, že zpracovatelský krok dále zahrnuje krok zjišťující skupiny kontinuálních pixeiů majících vysoké data-hodnoty.
19. 21. Systém pro automaticky prováděnou kontrolu' oční čočky, vyznačený. tím, že zahrnuje seskupení pixeiů, prostředek směrující světelné paprsky skrze, čočku a na seskupení pixeiů, prostředek přiřazující každému pixelú data-hodnotu reprezentující intenzitu světelných paprsků dopadajících na pixel a zpracovatelský prostředek zpracující uvedené data-hodnoty podle předem stanoveného programu a určující zda uvedená čočka obsahuje některou z množiny předem stanovených podmínek.
20. 22. Systém podle nároku 21, vyznačený tím, že oční čočka zahrnuje první a druhý kotouč, přičemž každý z uvedených kotoučů má obecně obvodovou vnější hranu, a prostředek směrující světelné paprsky zahrnuje prostředek tvořící na pixelovém seskupení obrazy vnějších hran prvního a druhého kotouče a zpracovatelský prostředek zahrnuje i) prostředek identifikující na pixelovém seskupení středový bod prvního kruhu majícího obvod obecně odpovídající obrazu vnější hrany prvního kotouče, ií) prostředek identifikující na pixelovém seskupení středový bod druhého kruhu majícího

    I obvoc obecně oduovíd-~ i'-r- obrazu vnější hrany d^r,ihébo kotouče, iii) prostředek určující vzdálenost mezi středovými body prvního a druhého kruhu a iv) prostředek identifikující kotouče .čočky jako decentrovane v případě, že uvedená vzdálenost je větší než předem stanovená hodnota.

    VIII
21. 23. Systém podle nároku 21, vyznačený tím, že uvedená čočka má vnější hranu a že prostředek směrující světelné paprsky zahrnuje prostředek tvořící na pixelovém seskupení obraz vnější hrany čočky, a zpracovatelský prostředek zahrnuje i) prostředek identifikující mezery a vyklenuté čás.ti na obraze vnější hrany uvedené čočky, ii) prostředek určující šířku každé identifikované mezery a identifikující uvedenou čočku jako kazovou v případě, že je uvedená šířka větší než předem stanovená hodnota, a .iii) prostředek určující velikost každé identifikované vyklenuté části a identifikující čočku jako kazovou v případě) že uvedená velikost je větší než předem stanovená hodnota.

    I
22. 24. Systém podle nároku 23, vyznačený tím, že zpracovatelský prostředek zahrnuje prostředek zvýrazňující každou mezeru a každou vyklenutou část přiřazením vysokých data-hodnot pixelů sousedícímu s uvedenými mezerami a uvedenými .vyklenutými částmi.
23. 25. Systém podle nároku 21, vyznačený tím, že uvedená čočka má obecně obvodovou vnější hranou, a uvedený prostředek směrující světelné paprsky zahrnuje prostředek tvořící na pixelovém seskupení obraz vnější hrany uvedené čočky a zpracovatelský prostředek zahrnuje

    i) prostředek identifikující na pixelovém seskupení středový, bod kruhu majícího obvod obecně odpovídající obrazu vnější hrany‘uvedené'“ čočky p ii)*prostředekidentif iku jící “alespoň“ pixely vybrané z pixelů umístěných na obraze vnější hrany

    11 V«1PΠá řnrífV . i i i l Γ)rnc r řoricit i Π efl t í f i kil 1 í C ί ΟΓΟ ze zvolených pixelů další pixel na vnější hrané obrazu čočky v dané vzdálenosti od uvedeného zvoleného pixelů, a identifikující první vektor, procházející uvedeným zvoleným pixelem a uvedeným, dalším pixelem, a druhý vektor

    IX procházející uvedeným zvoleným pixelem a uvedeným středovým bodem,' á” iv) prostředek” 'identifikující· uvedenou—čočku jako kazovou v případě, že skalární součin uvedeného prvního a druhého vektoru je větší než předem stanovená hodnota.
24. 26. Systém podle· nároku 21, vyznačený tím, že zpracovatelský prostředek zahrnuje prostředek identifikující zvolené plochy pixelového seskupení obsahující pixely, které mají vysoké data-hodnoty a prostředek zvýrazňující uvedené zvolené plochy přiřazením vysokých data-hodnot pixelům, které sousedí s uvedenými zvolenými plochami.
25. 27. Systém podle nároku 26, vyznačený tím, že uvedená čočka má vnější hranu a prostředek směrující světelné paprsky zahrnuje prostředek tvořící na pixelovém seskupení'' obraz vnější hrany čočky a zpracovatelský prostředek zahrnuje i) prostředek identifikující pixely na vnější hraně obrazu čočky a ii) prostředek přiřazující nízké data-hodnoty pixelům na vnější hraně obrazu čočky,
26. 28 Systém podle nároku 27, vyznačený tím, še zpracovatelský prostředek dále zahrnuje prostředek vyhledávající kontinuální skupiny pixelů majících vysoké data-hodnoty.