CS266302B2

CS266302B2 - Catalyst for hydrocarbons' cracking, hydrocking and isomerization and method of its production

Info

Publication number: CS266302B2
Application number: CS776769A
Authority: CS
Inventors: Marvin R Klotz
Original assignee: Standard Oil Co
Priority date: 1976-10-18
Filing date: 1977-10-18
Publication date: 1989-12-13
Also published as: DK461477A; PT67167B; YU41571B; LU78338A1; JPS6054243B2; NL187236C; IE46162L; DE2746790A1; IE46162B1; JPS5355500A; YU250377A; NL187236B; NL7711239A; DE2746790C2; DD136831A5; IN146957B; DK153134C; FR2367701B1; CA1101633A; IN148719B

Description

(57) Katalyzátor pro krakování, hydrokrakování a isomeraci uhlovodíků je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 ± 0,2) ^M2/n^O:B2°3^:Y SiO2íZ H2O, kde M znamená nejméně jeden kation o mocenství n ze skupiny zahrnující tetraalkylamoniový kation s 8 až 12 C-atcmy, amoniový kation, vodíkový kation, kation alkalického kovu nebo vzájemné směsi těchto kationů, Y má hodnotu 4 až 500 a Z má hodnotu 0 až 160, resp. o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 ± 0,2) (W R2O (1-W) W2/nO):02Оз:У SiO2íZ H2O, kde R znamená tetraalkylamoniovou skupinu s 8 až 12 C-atomy, výhodně tetrapropylamoniovou skupinu, M znamená ion alkalického kovu, W je větší než 0 a menší nebo rovno 1, a Y a Z mají výše uvedené hodnoty. Způsob výroby tohoto katalyzátoru spočívá v tom, že se ve vodném prostředí smísí oxidy bóru, alkalického kovu a křemíku s tetraalkylamoniovou sloučeninou v hmotnostních poměrech skýtajících hodnoty molárních poměrů SiO2/B2O3 5 až 600, R^N^/fR^N^ + Na⁺) 0,1 až 1, OJr/SiO2 0,01 aŽ 10 a H₂O/OH“ 10 až 500, reakční složky se pak zahřívají při teplotě 90 až 250 °C po dobu postačující к vysrážení krystalů borokřemičitanu, načež se izolují z reakčního prostředí a popřípadě vysuší a kalcinují, čímž se získá kalcinovaný krystalický borokřemičitan.

CS 266 302 B2

Vynález se týká katalyzátoru pro krakování, hydrokrakování a isomeraci uhlovodíků jakož i způsobu jeho výroby. Katalyzátorem podle vynálezu je krystalický brokřemiČitan o níže uvedeném složení, použitelný rovněž jako molekulární síto.

Již dříve bylo známo, že zeolitické materiály, a to jak přírodní tak i syntetické, run jí knl-a I ytirké vlastnosti při četných způsobech přeměny uhlovodíků. Zeolitické materiály uíipoiádané porovJ té krystalické h.l .Lni tok řenilč I. Lany π definovanou strukturou a velkými a malými, navzájem kanály propojenými dutinami. Tvary dutin a kanálů jsou obecně stejné v celém krystalickém materiálu, pokud jde o velikost, a umožňují tím selektivní dělení uhlovodíků. Proto byly tyto materiály v různých případech v dosavadním stavu techniky označeny jako molekulární síta a používá se jich kromě к selektivní adsorpci též pro jejich určité katalytické vlastnosti. Katalytické vlastnosti těchto materiálů jsou do jisté míry ovlivněny i velikostí molekul, které se nechají selektivně pronikat strukturou krystalů, pravděpodobně, aby byly uvedeny ve styk s katalyticky aktivními místy uvnitř uspořádané struktury těchto materiálů.

Označení molekulární síto obecně zahrnuje velký počet krystalických materiálů, obsahujících kladné ionty, jak přírodních, tak i syntetických druhů. Obvykle jsou charakterizovány jako krystalické hlinitokřemičitany, ačkoliv tato Široká definice zahrnuje i jiné krystalické materiály. Krystalické hlinitokřemičitany jsou tvořeny sířovím Čtyřstěnů skupin SiO₄ a AlO^, v nichž atomy křemíku a hliníku jsou zesítěny můstky atomů kyslíku. Elektrovalence atomu hliníku je nasycena použitím kladného iontu, například iontu alkalického kovu nebo kovu alkalických zemin.

Další vývoj stavu techniky vedl к vytvoření četných syntetických krystalických materiálů. Mezi nimi převažují krystalické hlinitokřemičitany, které jsou v patentové a časopisecké literatuře označovány písmeny nebo jinými vhodnými symboly. Příkladem těchto materiálů jsou zeolity A (patentový spis USA 2 882 243), zeolity X (patentový spis USA 2 882 244), zeolity Y (patentový spis USA 3 130 007), zeolity ZSM-5 (patentový spis USA 3 702 886) , zeolity ZSM-11 (patentový spis USA 3 709 979), zeolity ZSM-12 (patentový spis USA 3 832 449) a jiné.

Příslušný stav techniky popisuje výše uvedený patent USA 3 702 886, jímž je chráněn krystalický hlinitokřemičitan zeolit ZSM-5 a způsob jeho výroby. Tento patent je omezen na tvorbu zeolitu, v jehož krystalické struktuře se vyskytují oxidy hliníku nebo galia spolu s oxidy křemíku nebo germania. Posledně jmenované se nechají s prvně jmenovanými reagovat v určitém vzájemném poměru, aby se vytvořila třída zeolitů, která se označuje jako ZSM-5 a je omezena na krystaliché hlinito- nebo yalokřemičitany nebo germaničitany a vyznačuje se speciálním rentgenovým difraktogramem. Uvedené patenty, týkající se zeolitů ZSM-11 a ZSM-12, jsou podobně omezeny na krystalické hlinito- nebo gallokřemičitany nebo germaničitany a vyznačují se rovněž specifickým rentgenovým difraktogramem.

Při výrobě ZSM-materiálů se používá směsné zalkalizované soustavy, v níž jsou hlinitan sodný a materiál, obsahující křemík, uvedený ve styk s hydroxidem sodným a organickou zásadou, jako je tetrapropylamoniumhydroxid nebo tetrapropylamoniumbromid, za určitých reakčních podmínek pro tvorbu požadovaného krystalického hlinitokřemičitanu.

V patentovém spisu USA 3 941 871 se popisuje organokřemičitan s velmi malým množstvím hliníku v krystalové struktuže, který se vyznačuje rentgenovým difraktogramem, obdobným difraktogramu zeolitu ZSM-5. Tento patentový spis náleží к dosavadnímu stavu techniky, úzce souvisejícímu s předmětem vynálezu.

Ke stavu techniky souvisejícímu s předmětem vynálezu patří rovněž patentové spisy US popisující zirkonokřemičitaný, popřípadě titanokřemičitany, totiž patentové spisy š. 3 329 480 a 3 329 481.

Katalyzátor podle vynálezu však je tvořen novou skupinou stabilních syntetických

CS 266 302 B2 krystalických materiálu# které jsou charakterizovány jako borokřemičitaný a označovány jako borokřemičitaný a označovány jako AMS-1B se speciálním rentgenovým difraktogramem. Tyto krystalická AMS-1R-borokřorničitaný vznikají reakcí borité soli s látkou obsahující křemík v zásaditém pt os t. Íod f..

I'i iuIiiiM cm vy i ι,Ί I <·.·,( i jr tedy к м I л I у z á I o i pio kraluivánf, hydrok l/ikován í а I ш ши· г ле I uhlovodíku# který se vyznačuje tím# že je tvořen krystalickým borokřemičitaném o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 + 0,2)M_2/nO:B₂O₃:Y SiO₂:Z H₂O # kde

-znamená nejméně jeden kation o mocenství n ze skupiny zahrnující tetraalkylamoniový kation s 8 až 12 atomy uhlíku# amoniový kation# vodíkový kation, kation alkalického kovu nebo vzájemné směsi těchto kationů#

Y má hodnotu 4 až 500 a

Z má hodnotu 0 až 160.

Tento borokřemičitan se vyznačuje interplanárními vzdálenostmi a přiřazenými intenzitami, jak jsou uvedeny v dále uvedené tabulce I.

Při výhodném provedení má Y hodnotu v rozmezí 40 až 500 a Z hodnotu v rozmezí 0 až 40.

Y dalším širším smyslu je předmětem vynálezu katalyzátor pro krakování, hydrokrakování a isomeraci uhlovodíků, tvořený krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 + 0,2) (W R„O (l-W)M_n, O):B_nO_oíY SiO_níZ H_o0 ,

- 2. 2 / П 2 3 22 kde

R znamená tetraalkylamoniovou skupinu s 8 až 12 atomy uhlíku, výhodně tetrapropylovou skupinu M znamená ion alkalického kovu,

W je větší než 0 a menší nebo rovno 1,

Y má hodnotu 4 až 500 a

Z má hodnotu 0 až 160.

Tento borokřemičitan se vyznačuje interplanárními vzdálenostmi a přiřazenými intenzitami# jak jsou uvedeny v dále zařazené tabulce II.

Při výhodném provedení má W hodnotu v rozmezí 0,6 až 0,9, Y hodnotu v rozmezí 20 až

500 a Z hodnotu v rozmezí 0 až 40.

Vynález se týká nového krystalického syntetického AMS-1B borokřemičitanu. Skupina krystalických AMS-1B borokřemičitanových materiálů se vyznačuje speciálním rentgenovým difraktogramem, jak je popsán v dále uvedených tabulkách. Krystalické AMS-1B borokřemičitany je možno obecně charakterizovat molárním poměrem oxidů, jak je uveden ve vztahu (1):

(0,9 + 0,2)M_2/nO:B₂O₃:Y SiO₂íZ H₂O (1), kde

M znamená alespoň jeden kation, n znamená mocenství tohoto kationu,

Y má hodnotu v rozmezí 4 až 500 a

Z znamená počet molekul vody, obsažený v takovémto materiálu, v rozmezí 0 až 160 nebo i více.

Y jiném případě může tento krystalický AMS-1B borokřemičitan, charakterizovaný molárním poměrem kysličníků, být popsán pro krystalický, při vyšších teplotách ještě neaktivovaný nebo kalcinovaný materiál# vztahem (2):

(0,9 ± 0,2) (W R₂O + (1 - W) ^M2/n^0>:B2°3^{:Y si0}2^{íZ H}2° ⁽²⁾· kde

R znamená tetrapropylamoniovou skupinu,

M znamená nejméně jeden kation,

CS 266 302 B2 n znamená mocenství tohoto kationtu,

Y má hodnotu v rozmezí 4 až 500,
Z má hodnotu v rozmezí 0 W má hodnotu větší než 0	až 160 a a menší než 1.
rů v< и	Iti 1 k.< 1 1 <	>n M ve vy?	íf · ιιν»·< hniýrli v /.i > i < ·	ífh tnužt'	hýl	/ m >л 1 иру , známým 1 z	rlonnvmln í In

stavu techniky_z alespoň čátečně výměnou iontu nahrazen jinými kationy. Výhodné výměnné kationty zahrnují tetraalkylamoniové kationy, ionty kovu, amoniové ionty, protony a jejich směsi. Obzvlášt výhodnými kationy jsou ty, které krysi.alický AMS-1B borokřemičitan činí katalyticky aktivním, zejména pro přeměnu uhlovodíku. Tyto látky zahrnují vodík, kovy vzácných zemin, hliník, kovy skupin IB, IIB а VIII periodické soustavy prvků, vzácné kovy, mangan atd. a jiné katalytické aktivní látky a kovy, známé ze stavu techniky. Katalyticky aktivní složky mohou být obsaženy v množství přibližně 0,05 až asi 25 hmotnostních vztaženo na krystalický AMS-1B borokřemičitan.

Představitelé skupiny krystalických AMS-1B borokřemičitanů mají specifikovanou a jednoznačnou krystalickou strukturu. Uvedené rentgenové difraktogramy těchto látek byly získány standardními postupy, pracujícími s práškovou látkou. Použitým rentgenovým difraktogramem byl aparát firmy Phillips, který pracoval se zářením K_rf mědi spolu s AMR-fokusujícím monochrometrem a 0-kompenzující štěrbinou, v němž se její otvor měnil s úhlem Θ.

Výstup z rentgenového difraktografu byl zpracován počítačem s Canberrovým systémem sběru dat s přiřazenými programy a zachycen pomocí papírového proužku a tabelárního výrazu. Kompenzační štěrbiny a Canberrův systém sběru dat mají sklon zvyšovat poměr užitečných maxim к rušivému základu, přičemž se intenzity maxim u nízkých 0-úhlů [vysoká hodnota d (R)l snižují a intenzity maxim u vysokých Θ-úhlů (jiízká hodnota d (8)J zvyšují. Veškeré výše uvedené rentgenové difraktogramy byly získány použitím této analytické techniky.

Uvedené relativní intenzity byly vypočteny jako (100 Ι/Ιθ), kde I znamená intenzitu nejsilnějšího zachyceného maxima а I znamená skutečnou hodnotu, příslušnou specifické interplanární vzdálenosti.

Pro jednoduchost byly relativní intenzity přiřazeny těmto hodnotám:

Ι/Ιθ přiřazená intenzita

pod	10	=		vw
	10	až	19 =	v
	20	až	39 =	M
	40	až	70 =	MS
nad	70			vs

Typický rentgenový difraktogram, v němž jsou zachyceny signifikantní čáry s relativními intenzitami 11 nebo vyššími pro krystalický AMS-1B borokřemičitan po kalcinaci při teplotě 535 °C, je uveden v následující tabulce I.

Tabulkal

Interplanární vzdálenost d (R)	Relativní intenzita	Přiřazená intenzita
11,3 + 0,2	38	M
10,1 + 0,2	30	M
6,01 ± 0,07	14	w
4,35 + 0,05	11	w
4,26 + 0,05	14	w

CS 266 302 B2

T a b U 1 К ^{а 1}

Tnterplanámí vzdá 1 enos 1· d (Я)

3,84

3,72

3,64

3,44

3,33

4· 0,05 + 0,05 + 0,05 + 0,05 + 0,05 (pokračování)

Relativní intensita

100 —fc

Přiřazená intenzita

VS

MS

M

W

W w

ω	Cu. <
*υ	φ Φ
íl	*4
	P’4
3	’Μ <4·
rtx	0* H·
♦·	£1 í£i ПХН· № á &
H	*4 \V4
3
r*	p.
♦	H* O
O
	P h*
•	o ω
4^	c н Ф <
UJ	<rfM
O	Н»
H	a w № CD

&g

H OK

S HQ · *^

O 440 rť • Ή

O<

(V

Ox

СГ

O ro

Opravy ve vytištěných popisech vynálezů

< О'

ко I •*4

-<3

CS 266 302 B2

T a b u 1 к а III (pokračování)

Interpl.anární násada 1

4,37

4,27

4,00

3.85

3,72

3,64

3.48

3,44

3,30

3,14

3,04

2.98

2.86

2,71

2,60

2.48

2,39

2,32

2,22

2,00

1.99

1/95

1,91

1,86

1,75

1,66 vzdlálenost d (Я) násada 2

4,62

4,35

4.25

4,00

3.85

3.70

3,64

3,46

3,42

3,30

3.25

3,12

3,04

2,97

2.86

2.71

Tato násada končila u 2,71 d (X)

Katalyzátory podle vynálezu na báži krystalického AMS-1B borokřemičitanu jsou použitelné při katalytickém krakování a při krakování v přítomnosti vodíku popřípadě při hydrokrakování. Zdá se, že mají poměrně cenné katalytické vlastnosti i při jiných postupech zušlechťování ropy, jako při isomeraci normálních parafinu a naftenů, při reformování určitých surovin, při isomeraci aromátů, zejména isomeraci polyalkylsubstituovaných aromátů, jako je o-xylen, při disproporcionaci aromátu, jako například toluenu, к tvorbě směsí jiných cenných produktů včetně benzenu, xylenu a jiných methylsubstituovaných benzenů a při hydrodealkylaci popřípadě dealkylaci v přítomnosti vodíku. Při jejich použití pří isomeračních postupech, kdy uvnitř krystalického AMS-1B borokřemičitanu jsou vhodné kationty na místech, kde probíhá výměna iontů, se dosáhne pozoruhodně vysokých selektivit při tvorbě požadovaných isomerů.

Schopnost těchto látek, zůstávat stabilní za vysokých teplot nebo v přítomnosti jiných, obvykle desaktivujících činidel, činí tuto skupinu krystalických látek cennou pro vysokoteplotní postupy včetně cyklických typů fluidizovaného katalytického krakování nebo jiných způsobů.

Krystalických AMS-lB borokřemičitanu je možno použít jako katalyzátorů nebo jako adsorpčních prostředků, ať již jsou v podobě sloučenin s alkalickými kovy, s amoniem, s vodíkem nebo s některým jiným jednomocným nebo vícemocným kationtem. Je možno použít směsí kationtů. Katalyzátorů podle vynálezu, tvořených krystalickými AMS-1B borokřemiČitany,

CS 266 302 B2 je možno použít i v těsné kombinaci s hydrogenační složkou, jako je wolfram, vanad, molybden, rhenium, nikl, kobalt, chrom, mangan nebo vzácný kov, jako platina nebo paladium, nebo kovy vzácných zemin, tam, kde se má dosáhnout hydrogenačně-dehydrogenačního účinku. Takovéto složky mohou být ve složení na kationtových místech, znázorněných ve výáe uvedených vzorcích označením M, vyměněny, do nich napuštěny nebo fyzikálně těsně přimíšeny. Tak například líni?.·· )>l.il hi.t byl 11.111« * * t«* n.-i на I >· > i ok ř <*iii I <’· I t a li lonlrm oluia Im j í c f in kovovím |»lal i nu.

Původní kation sdružený s krystalickým AMS-1B borokřemičitaném, může - jak výše popsáno - být nahrazen řadou jiných kationtů postupy, známými z dosavadního stavu techniky. Postupy výměny ionu, známé z dosavadního stavu techniky, jsou popsány v četných patentových spisech včetně patentových spisů USA 3 140 249, 3 140 251 a 3 140 253.

Po výměně iontů, napuštění nebo uvedení ve styk s jiným materiálem, aby se do struktury borokřemičitanu vpravily nebo na tyto nanesly katalyticky aktivní materiály, se zpracovávaný materiál může promýt a pak při teplotách v rozmezí od asi 66 do asi 316 °c sušit. Pak se může na vzduchu nebo v atmosféře dusíku nebo ve směsi těchto dvou složek při přesně řízené teplotě v rozmezí od asi 260 do asi 816 °C po různou dobu žíhat.

Výměna ionů na kationových místech uvnitř krystalických materiálů má obvykle poměrně nevýznamný účinek na celkový rentgenový difraktogram, kterým se krystalický borokřemičitanový materiál vyznačuje. Může dojít к malým změnám u různých vzdáleností v difraktogramu avšak celkový difraktogram zůstává v podstatě týž. Malé změny v rentgenovém difraktogramu mohou být i výsledkem rozdílů při přípravě borokřemičitanu. Přesto však materiál spadá ještě do mezí obecné skupiny krystalických AMS-1B borokřemičitanů, které jsou definovány na základě svých rentgenových difraktogramu, jak jsou uvedeny v tabulkách I, II а III nebo v dále uvedených příkladech.

Krystalický borokřemičitan tvořící katalyzátor podle vynálezu, může být použit jakožto čistý borokřemičitan nebo může být smísen s různými pojivý nebo podle zamýšleného způsobu použití. V mnoha případech lze krystalický borokřemičitan peletizovat nebo vytlačovat. Krystalický borokřemičitan může být kombinován s aktivními nebo neaktivními materiály, syntetickými nebo přírodními zeolity jakož i anorganickými nebo organickými materiály, jež jsou použitelné pro vázání borokřemičitanu. Jiné dobře známé materiály zahrnují směsi oxidu křemičitého, oxid křemičitý - oxid hlinitý, soli oxidu hlinitého, hlinky, jako jsou bentonit nebo kaolin, nebo jiná pojivá, známá z dosavadního stavu techniky. Krystalický borokřemičitan může též být důkladně promísen s pórovitými maticovými materiály, jako jsou oxid křemičitý

- oxid zirkoničitý, oxid křemičitý - oxid horečnatý, oxid křemičitý - oxid hlinitý, oxid křemičitý - oxid thoričitý, oxid křemičitý - oxid berylnatý, oxid křemičitý - oxid titaničitý, jakož i trojsložkové směsi, které zahrnují, aniž by byly na ně omezeny, oxid křemičitý

- oxid hlinitý - oxid thoričitý, a mnoho jiných materiálů, známých z dosavadního stavu techniky. Obsah krystalického borokřemičitanu ve směsích se může libovolně měnit od několika málo až po 100 % celkového výsledného produktu.

Předmětem vynálezu je rovněž způsob výroby katalyzátoru tvořeného krystalickým borokřemičitanem, o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 + 0,²>^Μ2/η^ΟίΒ2^Ο3^: Y SiO2*.Z H₂O , kde

M znamená nejméně jeden kation o mocenství n ze skupiny zahrnující tetraalkylamoniový kation s 8 až 12 atomy uhlíku, amoniový kation, vodíkový kation, kation alkalického kovu nebo vzájemné směsi těchto kationtů,

Y má hodnotu 4 až 500 a

Z má hodnotu 0 až 160,

CS 266 302 B2 kterýžto způsob spočívá v tom, že se smísí ve vodném prostředí oxidy bóru, alkalického kovu a křemíku s tetraalkylamoniovou sloučeninou v hmotnostních poměrech skýtajících hodnoty molárních poměru ·

SiO_?/B₂O₃		V	rozmezí	5	až	600
U₄/N'’/(W_yjN^F ;	i Na * )	v	rozmezí	0, 1	až	1
0[Г/Б1О₂		v	rozmezí	0,01	až	10
H₂O/OH~		v	rozmezí	10	až	500,

kde

R' znamená alkylovou skupinu se 2 nebo 3 atomy uhlíku a

Na znamená kation sodíku nebo kteréhokoliv jiného alkalického kovu reakční složky se zahřívají při teplotě v rozmezí 90 až 250 °C po dobu postačující к vysrážení krystalů borokřemičitanu, načež se tyto krystaly po izolování 2 reakčního prostředí vysuší a kalcinují, čímž se získá kalcinovaný krystalický borokřemičitan.

Obdobný je způsob podle vynálezu к výrobě katalyzátoru tvořeného krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 + 0,2) (W R₂O + (1 - W) M_2/nO);B₂O₃:Y SiO₂:Z H₂O , kde

R znamená tetraalkylamoniovou skupinu s 8 až 12 atomy uhlíku, výhodně tetrapropylamoniovou skupinu,

M znamená kation alkalického kovu,

W je větší než 0 a menší nebo rovno 1,

Y má hodnotu 4 až 500 a

Z má hodnotu 0 až 160, kterýžto způsob spočívá v tom, že se smísí ve vodném prostředí oxidy bóru, alkalického kovu a křemíku s tetraalkylamoniovou sloučeninou v hmotnostních poměrech skýtajících hodnoty molárních poměrů

Si°2^/B2°3	v rozmezí 5	až 600
R*N⁺/(R'N + Na )	v	rozmezí	0,1	až	1
oh“/sío₂	v	rozmezí	0,01	až	10
h₂o/oh	v	rozmezí	10	až	500

kde

R znamená alkylovou skupinu se 2 nebo 3 atomy uhlíku, výhodně propylovou skupinu a

Na* znamená kation sodíku nebo kteréhokoliv jiného alkalického kovu, reakční složky se zahřívají při teplotě v rozmezí 90 až 250 °C po době postačující к vysrážení krystalů borokřemičitanu, načež se tyto krystaly izolují z reakčního prostředí.

Jednoduchou změnou množství bóru (jakožto oxid boritý ^B2°3^ ^{v rea}^ční směsi je možno měnit molární poměr oxidu křemičitého к oxidu boritému SiO₂/B₂O₃ ve výsledném produktu v rozmezí od asi 40 do asi 500 nebo výše. V případech, kdy je úmyslná snaha odstranit hliník z krystalové struktury borokřemičitanu z důvodu jeho nepříznivého vlivu na určité přeměny, mohou molární poměry oxidu křemičitého к oxidu hlinitému SiO₂/Al₂O₃ snadno přesáhnout hodnoty 2 000 až 3 000. Tento poměr je obecně omezen pouze dostupností surovin neobsahujících hliník.

CS 266 302 B2

Molární poměry oxidu křemičitého к oxidu boritému SiO₂/B₂O₃ v krystalickém výsledném produktu mohou být v rozmezí od asi 4 do 500 nebo výše. Nynější laboratorní výrobky za výše popsaných obecných podmínek skýtají molární poměry oxidu křemičitého ke kysličníku boritému Si0₂/B₂O₃, které začínají u asi 40 nebo níže. Nižších poměrů je obecně možno dosáhnout použitím, výrobních postupů, které spadají ještě do rozsahu vynálezu.

Vztaženo na známé vlastnosti mordenitových a ferrieritových hlinitokřemičitanů obsahují předmětné krystalické borokřemičitany přibližně 4,5 BO^-čtyřstěnu v jednotkové části při molárním poměru oxidu křemičitého ke kysličníku boritému SiO₂/B₂O₃ asi 80. Vzhledem к tomu se zdá, že při hodnotě poměru oxidu křemičitého:oxidu boritému SiO₂/B₂O₃ asi 500 je přítomen jediný BO₄~čtyřstén. Nad tímto poměrem by byly četné jednotkové částice, které neobsahují žádný BO^-čtyřstěn, a získaná krystalická struktura by nemohla být pokládána za borokřemičitan. Neexistují žádná pevně stanovená kriteria, podle kterých by bylo možno usoudit, při jakém molárním poměru oxidu křemičitého к oxidu boritému SiO₂/B₂O₃ krystalický materiál přestává být borokřemiČitaném. Postačujícím se zdá předpoklad, že při vysokých hodnotách poměru oxidu křemičitého к oxidu boritému SiO₂/B₂O₃ (nad 1 000 nebo více) se vliv BO^-čtyřstěnu v krystalické struktuře poněkud snižuje a krystalický materiál už není považován za borokřemičitan .

Krystalický AMS-1B borokřemičitan, tvořící katalyzátor podle vynálezu, vzniká za pečlivě kontrolovaných podmínek za použití výše uvedených údajů. Typické reakční podmínky, jak byly výše uvedeny, zahrnují zahřívání reakčních složek při teplotě, od asi 90 do asi 250 °C nebo výše, po libovolnou dobu od přibližně několika málo hodin až po několik málo týdnů nebo déle. Výhodná teplotní rozmezí jsou od asi 150 do asi 180 °C po dobu, potřebnou к vyloučení krystalického AMS-1B borokřemičitanu. Zejména výhodné podmínky zahrnují teplotu přibližně 165 °C po dobu asi Ί dnů.

Takto vzniklý materiál se může oddělit a známými postupy, například filtrací, isolovat. Tento materiál se může mírně sušit po několik málo hodin až po několik dnů při různých teplotách к vytvoření suchého koláče, který se pak může rozmělnit na prášek nebo malé částice a vytlačovat, peletizovat nebo převést v podobu, vhodnou pro zamýšlené použití. Typicky obsahuje takovýto materiál, získaný sušením za mírných podmínek, tetraalkylamoniový ion uvnitř tuhé hmoty, a je třeba následné aktivace nebo kalcinace, má-li se tento materiál z vzniklého produktu odstranit.

Vysokoteplotní kalcinace se typicky provádí při teplotách od asi 427 do asi 871 °C nebo výše. Extrémní kalcinační teploty mohou mít na krystalovou strukturu škodlivý vliv nebo ji mohou úplně rozrušit. Obecně není třeba provádět kalcinaci při teplotách nad 927 °C, aby se tetraalkylamoniový kation odstranil z původně vzniklého krystalického materiálu.

Používá-li se katalyzátoru podle vynálezu při hydrokrakování, je možno hydrokrakovací surovinu vést při teplotách od asi 260 do asi 454 °C nebo výše přes tento katalyzátor, přičemž se používá známých molárních poměrů uhlovodíku к vodíku a různých tlaků od násobku 0,007 MPa do násobku 7,03 MPa. Hodinový kapalný průtok a jiné provozní parametry je možno měnit, tak jak je to známo z dosavadního stavu techniky.

Používá-li se katalyzátoru podle vynálezu při fluidizovaném katalytickém krakovacím postupu, je možno použít obecně známých pracovních podmínek zahrnujících teploty od asi 260 do asi 649 °C v reakční zóně a teploty od asi 427 do asi 704 °C v regenerační zóně. Doby styku suroviny a jiné provozní podmínky jsou známy z dosavadního stavu techniky.

Specifický krystalický AMS-1B borokřemičitan je vhodný i jako reformační katalyzátor, kterého se používá spolu s vhodnými hydrogenačními složkami za známých podmínek při reformování včetně teplo od asi 260 do 566 °C nebo výše, přetlaků od několika málo tisícin MPa do 2,11 až 7,03 MPa a hodinových průtoků kapalných složek a molárních poměrů uhlovodíku

CS 266 302 B2 к vodíku v souhlasu se známými parametry z dosavadního stavu techniky pro reformační ролtup.

Katalyzátor uvedeného složení podle vynálezu je též vhodný pro isomeraci uhlovodíků a pro disproporcionování uhlovodíku. Je použitelný zejména pro Jношеraci xylonrt v kapalné nebo plynné fázi a především pro isomeraci smíšených xylenů na produkty, obsahující převážně p-xylen. Podmínky ísomerace zahrnují teploty od asi 93 do asi 538 °C, molární poměry vodíku к uhlovodíku od asi 0 až asi 20 a hodinové průtoky kapalné fáze v rozmezí od asi 0,01 do asi 90. Katalyticky účinné kovy, které se mají nanést na krystalický AMS-1B borokřemičitan, se mohou volit z kovů, známých z dosavadního stavu techniky pro tento účel. Obzvláště vhodný pro isomeraci aromátů se zdá být nikl.

Krystalických AMS-1B borokřemiČitanů je možno použít i jako adsorpčních činidel к selektivní adsorpci speciálních isomerů nebo obecně uhlovodíků z kapalného nebo plynného proudu.

Dále uvedené příklady vynález blíže objasňují.

Příklad 1

Připraví se krystalický AMS-1B borokřemičitán tím, že se 0,25 g kyseliny borité HjBOg a 1.6 g hydroxidu sodného NaOU rozpustí v 60 g destilované vody. Pak se přidá 9,4 g tetra-n-propylamoniumbromidu a nechá se rozpustit. Konečně se za intenzivního míchání přidá 12,7 g vodné koloidní soli kyseliny křemičité (30 % sušiny). Přídavkem soli kyseliny křemičité se získá hustý, želatinozní mléčný roztok. Tento roztok se vlije do reakční nádoby, která se uzavře. Reakční nádoba se pak vloží do pece o teplotě 165 °C, kde se ponechá 7 dní. Po uplynutí této doby se nádoba otevře a její obsah se zfiltruje. Získaný krystalický materiál se promyje značným množstvím vody, načež se suší ve vzduchové tlakové sušárně při teplotě 165 °C. Vysušený materiál se identifikuje podle rentgenového difraktogramu jako materiál s typickou AMS-1B strukturou se 100% krystalinitou. Výtěžek činí přibližně 2 g.

Příklad 2

V tomto příkladě se popisuje krystalický ASM-1B borokřemičitán z příkladu 1 a jeho použití к vytvoření katalyzátoru s isomeraČními vlastnostmi.

Materiál z příkladu 1 se při teplotě 535 °C kalcinuje po 4 hodiny na vzduchu, aby se odstranila organická zásada. Na kalcinovanou látku se nejprve působí roztokem 20 g dusičnanu amonného NH₄NO₃ ve 200 ml vody a pak roztokem 10 g octanu amonného CH^COONH^ ve 200 ml vody při teplotě 87,8 °C po dobu 2 hodin. Vzniklý borokřemičitán, získaný výměnou ionů, se vysuší, načež se kalcinuje na vzduchu zahříváním při teplotě 482 C po dobu 4 hodin; pak se během dalších 4 hodin ochladí na teplotu 37,8 °C. Na kalcinovaný materiál se po 2 hodiny působí 100 ml 5% roztoku hexahydrátu dusičnanu nikelnatého Ni(N0^)₂·6H₂O při teplotě 87 °C. Získané molekulární síto se promyje vodou a nikelnatý ion Ni se úplně z něho vymytím odstraní. Pak se síto vysuší a znovu kalcinuje výše popsaným postupem. Ve 16,9 g hydrosolu PHF-A1₂O₃ (8,9 % sušiny) se dispergují 2 g borokřemiČitanů a disperze se pečlivě míchá. К 1 ml destilované vody se přidá 1 ml koncentrovaného hydroxidu amonného КНдОН a tato směs se za intenzivního míchání přidá к uvedené disperzi. Směs AMS-se pak suší po 4 hodiny v sušárně při teplotě 165 °C. Vysušený materiál se kalcinuje výše popsaným postupem. Kalcinovaný katalyzátor se rozmělní na velikost zrn v rozmezí 0,297 až 0,55 nm a napustí 2 ml 5% roztoku hexahydrátu dusičnanu nikelnatého Ni(NO₃)₂.6H₂O v destilované vodě. Katalyzátor se znovu vysuší a aktivuje další, již čtvrtou kalcinací.

Kalcinovaný katalyzátor obsahuje 65 hmotnostních % borokřemiČitanů a 35 hmotnostních % amorfního oxidu hlinitého a přibližně 0,5 hmotnostního % niklu, vztaženo na celkovou tuhou látku.

CS 266 302 B2 g prosátého a aktivovaného katalyzátoru se vnese do mikroreaktoru, načež se 20 minut na něj působí sirovodíkem při teplotě místnosti. Pak se na katalyzátor působí vodíkem pod tlakem, přičemž se zahřeje na teplotu 316 °C. Po uplynutí 1 hodiny se mikroreaktorem začne provádět surovina za těchto podmínek:

I <*|> 11 >1 л 4 2 7 °< * • přetlak 1,05 MPa prosazení (WHSV) 6,28 hod.“¹ molární poměr H/HC ** (vodík/uhlovodík) 7

Kapalná surovina a produkty, získané tímto postupem jsou uvedeny níže. Pro omezení, daná dělicím zařízením, byla provedena pouze analýza kapalných proudů. Tvorba lehkého výsledného produktu na tomto katalyzátoru je podle plynové chromatografické analýzy odváděného plynného proudu nepatrná. Bylo zjištěno, že množství odváděného plynu nijak znatelně nesnižuje celkové výtěžky kapalných složek, získaných použitím katalyzátoru.

Složky	Kapalná surovina hmotnostní %	Kapalný produkt hmotnostní %
parafiny a
nafteny	0,03	0,08
benzen	-	1,51
toluen	0,077	0,26
ethylbenzen	19,71	17,35
p-xy len	-	19,43
m-xylen	79,80	46,40
o-xylen	0,38	14,96
Cg x)	-	1,0 x)

x) pouze přibližné hodnoty

Příklad 3

Připraví se roztok 2,5 g kyseliny borité I^BO^ a 7,5 g hydroxidu sodného NaOH v 600 g vody. Pak se přidá 94,3 g tetra-n-propylamoniumbromidu a nechá se rozpustit, načež se к získanému roztoku za intenzivního míchání přidá 114,5 g vodného koloidního sólu kyseliny křemičité (30 % sušiny).

Získaná směs se vnese do reakční nádoby, která se uzavře. Uzavřená nádoba se ponechá 7 dní v peci při teplotě 165 °C.

Po promytí a vysušení získané tuhé látky postupem, popsaným v příkladu 1, se krystalický borokřemičitan identifikuje jako typu AMS-1B; vyznačuje se rentgenovým difraktogramem, který je podobný difraktogramu z tabulky II.

Příklad4

Borokřemičitan, vyrobený postupem podle příkladu 1, se kalcinuje při teplotě 593 °C, načež se analyzuje, aby se určilo jeho celkové složení. Výsledky jsou uvedeny níže.

	Složky (hmotnostní %)
	oxid křemičitý SiO^	94,90
	oxid boritý B2°3	1,06
*	oxid sodný Na₂O	0,97
	oxid hlinitý Al₂°3	0,057
	oxid železitý ^Fe2°3	0,029

CS 266 302 B2 těkavé složky x) __2,984 celkem 100,000

x) přepokládaná hodnota, aby celkový součet činil 100 %

Mr » I /< ΙΊ) í p< >111*· 1 γ

I Si0₂/B₂O₃104,5

Na₂O/B₂O₃1,0

SíO₂/A1₂O₃ 2824,4

SiO₂/Fe₂O₃ 8787,0

SiO₂/(Al₂O₃ + ^Fe2°3^{} 2146}

Postupem podle příkladu 1 se připraví jiné borokřemičitany, přičemž se však mění obsah kyseliny borité H₂BO₃, což vede к molárním poměrům oxidu křemičitého к oxidu boritému Sio₂/B₂o₃, které jsou - před kalcinací borokřemičitanu nebo před výměnou iontů - v rozmezí od 50 do 160 nebo více. Po výměně s vhodnými katalytickými materiály se hodnota molárního poměru Si0₂/B₂0₃ obecně zvýší na 80 až 100 u borokřemičitanu, který tak, jak byl vyroben, měl molární poměr SiO₂/B₂O₃ asi 50.

Příklad 5

Postupem podle příkladu 1 se vyrobí tři borokřemičitanové materiály. Tyto materiály se kalcinují při teplotě 535 °C a pak se analyzují na obsah boru a křemíku; výsledky jsou uvedeny níže:

borokřemičitan	hmot. % boru	molární poměr SiO₂/B₂O₃
A	0,66	4 7,4
В	0,64	49,1
C	0,71	44,5

Po výměně iontů s octanem amonným se borokřemičitan kalcinuje při teplotě 535 °C.

Po kalcinací jsou hodnoty zjištěného molárního poměru SiO₂/B₂O₃ tyto:

borokřemičitan molární poměr SiO₂/B₂O₃ ⁿ 71,2 ^C 64,2

Po kalcinací při teplotě 535 °C, avšak před výměnou iontů se vzorky výše uvedených borokřemičitanů v práškovém stavu podrobí analýze к získání rentgenových difraktogramů. Získané difraktogramy jsou dále uvedeny při relativních intenzitách (Ι/Ιθ) Ю nebo vyšších. V předchozí tabulce III jsou uvedeny interplanární vzdálenosti, jak byly stanoveny na papírovém proužku u dvou násad borokřemičitanu po kalcinací při teplotě 535 °C, avšak před výměnou iontů.

Tabulka V (borokřemičitan A)

Interplanární vzdálenost d (Я) Relativní intenzita (I/I_Q)

11/34	38
10,13	30
6,01	14
4,35	11

CS 266 302 B2

Tabulka V (pokračování)

Interplanární vzdálenost d (R) Relativní intenzita (I/I ) o

4,2614

3,84100

1,7 2 'iλ

3.6531

3,4414

3,3316

3,0416

2,9722

2,4811

1,99 '20

1.6612

Tabulka VI (borokřemičitan B)

Interplanární vzdálenost d (8) Relativní intenzita (Ι/Ιθ)

11,35	41
10^14	31
6,02	15
4,26	15
3,84	100
3,72	52
3,65	33
3,44	13
3,32	15
3,04	16
2,97	12
2,48	11
1,99	20
1,66	12
) u 1 к а VII
(borokřemičitan C)
Interplanární vzdálenost d (R)	Relativní intenzita (I/l ) o
11,40	33
10,17	29
6,03	13
5,62	10
4,27	¹⁴
3,84	100
3,73	51
3,65	30
3,44	13
3,32	16
3,05	¹⁶
2,98	21
1,99	19
1,66	12

Claims

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1. Katalyzátor pro krakování, hydrokrakování a isomeraci uhlovodíků, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném molárním poměrem ox i (ΙΓι (0,9 + 0,2) M_2/nO: B₂O₃ : Y SiO^Z H₂O , kde

M znamená nejméně jeden kation o mocenství n ze skupiny zahrnující tetraalkylamoniový kation s 8 až 12 atomy uhlíku, amoniový kation, vodíkový kation, kation alkalického kovu nebo, vzájemné směsi těchto kationtů,

Y má hodnotu 4 až 500 a

Z má hodnotu 0 až 160. .
2. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 20 až 500 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
3. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemiči- tanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde M znamená nikl a ostatní obecné symboly mají význam v bodu 1. .
4. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde M zahrnuje vodík, nikl a alkalický kov a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
5. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde M zahrnuje vodík a nikl a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
6. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidu uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 40 až 500 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
7. Katalyzátor podle bodu 6, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitenem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Z má hodnotu 0 až 40 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
8. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Z má hodnotu 0 až 40 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
9. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 20 až 160 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
10. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném pcntěrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 20 až 200,

Z má hodnotu 0 až 40 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
11. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 4 až 200 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.

CS 266 302 B2
12. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 4 až 160 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
13. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemiči- ΐΛίικηι << 't1n7«.ní vy |Л<1 řnnéiu <4ΐι «IX l<1ů iivrulniiýiii v Ihh1u I, kdn V. má hodnot ti 0 nž 40 л ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
14. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Z má hodnotu 0 až 40 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
15. Katalyzátor podle bodu 14, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 50 až

160 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
16. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 80 až 120,

Z má hodnotu 0 až 40 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
17. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném páněrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 20 až 500,

Z má hodnotu 0 až 40 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
18. Katalyzátor podle bodu 17, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 1, kde Y má hodnotu 40 až 500 a ostatní obecné symboly mají význam uvedený v bodu 1.
19. Katalyzátor podle bodu 1, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 + 0,2) [W R₂O (1 - W) M_2/nO :B₂O₃:Y SiO₂:Z H₂O, kde

R znamená tetraalkylamoniovou skupinu s 8 až 12 atomy uhlíku, s výhodou tetrapropylamoniovou skupinu,

M znamená ion alkalického kovu,

W je větší než 0 a menší nebo rovno 1,

Y má hodnotu 4 až 500 a

Z má hodnotu 0 až 161).
20. Katalyzátor podle bodu 19, vyznačující se tím, že je tvořen krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném poměrem oxidů uvedeným v bodu 19, kde Y má hodnotu

20 až 500 a ostatní obecné symboly-mají význam uvedený v bodu 19.
21. Způsob výroby katalyzátoru podle bodu 1, tvořeného krystalickým borokřemičitanem o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 ± 0,2)M_2/nO:B₂O₃:Y SiC>₂:Z H₂O , kdo

M znamená nejméně jeden kation o mocenství n ze skupiny zahrnující tetraalkylamoniový kation s 8 až 12 atomy uhlíku, amoniový kation, vodíkový kation, kation alkalického kovu nebo, vzájemné směsi těchto kationů,

CS 266 302 B2

Y má hodnotu 4 až 500 a

2 má hodnotu 0 až 160, vyznačující SG tím, že se smísí ve vodném prostředí oxidy bóru, alkalického kovu a křemíku s tetraalkylamoniovou sloučeninou v hmotnostních poměrech skýtajících hodnoty molárních | ·< >|||Λ i ή

^Si°2^/B2°3₊ v rozmezí 5 až 600 R'N /(R'N + Na) v rozmezí 0,1 až 1 oh~/sío₂ v rozmezí 0,01 až 10 н o/oh“ v rozmezí 10 až 500

kde

R' znamená alkylovou skupinu se 2 nebo 3 atomy uhlíku a

Na⁺ znamená kation sodíku nebo kteréhokoliv jiného alkalického kovu, reakční složky se zahřívají při teplotě v rozmezí 90 až 250 °C po dobu postačující к vysrážení krystalů borokřemičitanu, načež se tyto krystaly po izolování z reakčního prostředí vysuší a kalcinují, čímž se získá kalcinovaný krystalický borokřemičitan.
22. Způsob výroby katalyzátoru podle bodu 19, tvořeného krystalickým borokřemičitaném o složení vyjádřeném molárním poměrem oxidů (0,9 + 0,2) [W R_?O (1 - W) ^M ₂/n°J ^ϊΒ2^Ο3^{:Υ si0}2^{íZ H}2° kde

R znamená tetraalkylamoniovou skupinu, s 8 až 12 atomy uhlíku, výhodně tetrapropylamoniovou skupinu

M znamená kation alkalického kovu,

W je větší než 0 a menší nebo rovno 1,

Y má hodnotu 4 až 500 r

Z má hodnotu 0 až 160, vyznačující se tím, že se smísí ve vodném prostředí oxidy bóru, alkalického kovu a křemíku . s tetraalkylamoniovou sloučeninou v hmotnostních poměrech skýtajících hodnoty molárních poměrů

sío~/b₂o₃ R'N^/(R'N⁺ + Na⁺) v v rozmezí rozmezí 5 0,1 až aŽ 600 1 0 oh/sío₂ v rozmezí 0,01 až 10 h₂o/oh“ v rozmezí 10 až 500,

kde

R'znamená alkylovou skupinu se 2 nebo 3 atomy uhlíku, výhodně propylovanou skupinu a Na⁺ znamená kation sodíku nebo kteréhokoliv jiného alkalického kovu, reakční složky se zahřívají při teplotě v rozmezí 90 až 250 °C po dobu postačující к vysrážení krystalů borokřemičitanu, načež se tyto krystaly izolují z reakčního prostředí.