CZ63297A3 - Peptide preparations capable of attenuating antigen specific immune response - Google Patents

Description

Peptidické přípravky schopné tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď

Oblast techniky oi5 oa fi ι f í: i o '

T'0

Vynález se týká peptidických přípravků schopných tlumit antigenově spgcrfidťOTT imunitní odpověď.

Dosavadní stav techniky

Alergie jsou kletbou lidské existence od počátků dějin lidstva. Jedinci postižení alergiemi trpí trvalými nebo opakovanými záchvaty sinusitidy, rýmy, svědění a vlhnutí očí, nosu a úst a alergického astmatu, které mohou být tak těžké, že vedou k nutné hospitalizaci. Nejnebezpečnější lidskou alergickou odpovědí je anafylaxie, která bez lékařského zásahu způsobuje smrt.

Byly vyvinuty přípravky ke zmírnění mnohých lehčích příznaků, jako je orální aplikace antihistaminik, inhalátory pro astma a přenosné injekční soupravy obsahující adrenalin k potlačení anafylaktického šoku do vyhledání lékařské pomoci. Tyto přípravky však nečiní nic více, než že maskují příznaky vyvolané uvolněním histaminu, které je konečným výsledkem lidské imunitní odpovědi, která začíná, když napadající alergen vstoupí do těla. Mnohé z účinnějších antihistaminik mají kromě toho nežádoucí vedlejší účinky, jako je přílišná suchost sliznic nebo ospalost.

Během několika posledních desetiletí byla vyvinuta terapie zahrnující desensibilizaci lidí. Desensibilizační terapie zahrnuje opakované injekce vzrůstajících dávek surového extraktu z napadajícího alergenu. Přestože se ošetření alergenovými extrakty ukázalo jako poměrně účinné při klinickém použití pro zmírňování příznaků souvisejících s alergeny a je dnes běžnou široce používanou terapií v klinické léčbě alergie, mechanismu desensibilizace zůstává nejasný. Desensibilizační terapii je navíc nutno provádět s maximální opatrností, poněvadž vedlejší účinky mohou být významné nebo dokonce fatální (tj. anafylaxie). Pacient tedy musí podstupovat opakované injekce postupně větších dávek surového extraktu a po každé injekci musí zůstat jednu nebo více hodin pod lékařským dohledem. Často je také nutné, aby byl alergický pacient léčen až do dosažení udržovací dávky, která obvykle vyžaduje léčbu injekcí jednou týdně po dobu šesti až dvanácti měsíců a poté v intervalech čtyř až šesti týdnů. Tato léčba je tedy velmi časově náročná, nepohodlná a nikoli bez vedlejších účinků nebo nebezpečí pro pacienta.

Pro dosažení vyšší účinnosti a bezpečnosti desensibilizační imunoterapie činili někteří výzkumní pracovníci pokusy vyvíjet modifikované alergeny se záměrem vyvolávat imunologické děje, ke kterým dochází během imunoterapie (tj. zvyšovat počet blokujících protilátek IgG nebo snižovat počet alergenově specifických protilátek IgE). Při těchto modifikacích byly připraveny a testovány: močovinou denaturované alergeny, Ishizaka a d., E.J. Immunol. 114:100-115 (1975), alergoidy vzniklé ošetřením alergenů formalinem, Norman a d., J Allergy Clin Immunol 70:248-260 (1982), alergeny vázané na tolerogeny, jako je kyselina D-glutamová-D-lysin, Katz D., Immunology 41:1-24 (1980), nebo polyethylenglykol, Sehon a d., J Allergy Clin Immunol 64:242-250 (1979), a alergeny polymerizované glutaraldehydem, Metzger a d., NEngl JMed 295:1160-1164 (1976).

Michael a d., patent US 4.338,297, popisují polypeptidické aktivní pylové imunosupresivum, připravené štěpením proteolytickými enzymy z pylového antigenu a čištěné reakcí s antipylovou protilátkou, pro potenciální použití jako terapeutikum při desensibilizaci. Později stejná skupina publikovala experimenty naznačující, že je možno u myší potlačovat imunitní odpověď na bílkovinné antigeny, jako je bovinní sérum a fosfolipasa A2 včelího jedu, ošetřením fragmenty získanými enzymatickým štěpením (Michael a d., J Clin Immunol 75:200 (abstr) (1985), a Ferguson a d., Cell Immunol 78:1-12 (1983)), a dále zjistila, že fragmentace alergenových bílkovin pylu ambrosie (short ragweed) peptickým štěpením a podávání produktů štěpení v rozmezí molekulové hmotnosti 5 až 15 kD před intraperitoneální imunizací ambrosiovým přípravkem nebo po ní vede k potlačení imunitní odpovědi (Michael a d., Clin Exp Allergy 20:669-674 (1990)). Podle Michaela a d. se mělo za to, že potlačování imunitní odpovědi na ambrosiový přípravek se účastní T buňky a že fragmenty z peptického štěpení jsou schopny stimulovat T buňky, které regulují imunosupresi.

Stejná skupina dále testovala přípravek zahrnující peptické fragmenty ambrosie na klinickou účinnost u lidi (Litwin a d., Clin Exp Allergy 21:457-465 (1991)). Během této studie byly na předsezónní imunoterapii umístěny tři skupiny pacientů se sennou rýmou vyvolanou ambrosií. Jedna skupina dostávala běžný ambrosiový preparát, který byl obohacen na ambrosiový antigen (Amb a I), označený pool 2. Bílkoviny v poolu 2 obsahovaly asi 26 % Amb a I. Pool 2 byl podroben enzymatickému štěpení a frakce, obsahující bílkoviny v rozmezí 10 kD nebo méně byla použita jako peptický fragment s označením fSRW. Třetí skupina dostávala placebo. Zatímco výsledky ukázaly, že skupiny, jimž byl podáván buď pool 2 nebo fSRW, měly v porovnání splacebovou skupinou významně snížený počet příznaků a medikací, rozdíly mezi ošetřením fSRW a ošetřením poolem 2 nebyly významné. Přípravek fSRW, získaný peptickým štěpením, tedy vůbec nedosáhl svého cíle, jímž bylo poskytnutí významného zvýšení účinnosti nebo pohodlnosti oproti konvenčnímu imunoterapeutickému přípravku obsahujícímu surový extrakt alergenu, na nějž je jedinec citlivý, a proto nebyl ve Spojených státech dosud schválen pro použití a ani zde není v současnosti předmětem klinického výzkumu.

Použití přípravku obsahujícího peptické fragmenty bílkovinného alergenu, jak popisuje například Litwin a d., má navíc vážné nevýhody. Například bílkovinný extrakt (pool 2), jehož štěpením byl získán peptidický přípravek fSRW, byl obohacen o požadovanou bílkovinu Amb a I pouze do 26 % a v přípravku pool 2 byl tedy pravděpodobně přítomen a do štěpného produktu fSRW přenesen jakýkoli počet dalších bílkovin a nečistot. Podle Litwina a d. nebylo možno stanovit přesný obsah Amb a I v fSRW, protože složky fSRW nezůstaly v roztoku. fSRW tedy mohl obsahovat nežádoucí bílkoviny, které mohou mít nepříznivé účinky na ošetřované pacienty, a tudíž neposkytuje žádnou výhodu oproti použití běžného surového extraktu, a navíc může mít mnohé ze stejných nevýhod které jsou spojeny s klasickou imunoterapií. Enzymatické štěpení surové bílkoviny kromě toho neposkytuje pokaždé stejné složení bílkovin. S použitím přípravků z enzymaticky štěpených bílkovin, podobných, jaké popisuje Litwin a d., tedy bylo téměř nemožné získat konzistentní, přesně definované, vysoce čisté bílkovinné přípravky pro použití jako léčiva pro ošetřování lidí, jaké jsou vyžadovány většinou kontrolních institucí po celém světě.

Kromě toho se všeobecně uznává, že podobně jako alergie jsou i autoimunitní onemocnění, jako je diabetes typu I, skleróza multiplex a reumatoidní arthritis, důsledkem antigenově specifické odpovědi, zprostředkované T buňkami, proti antigenu, kterým je v případě autoimunitního onemocnění vlastní tkáň organismu. Proto se má za to, že bude vyhovovat takový přístup k léčbě autoimunitní ch onemocnění, který je koncepčně podobný léčbě alergií. Například dokumenty WO 88/10120, WO 91/08760, WO 92/06704, WO 93/21222 a WO 94/07520 popisují orální nebo enterální podávání plných autoantigenů nebo jejich fragmentů, jako je myelinový bazický protein (MBP, přepokládaný autoantigen při skleróze multiplex), insulin při léčbě diabetů nebo kolagen při léčbě reumatoidní artritidy. Z mnoha výše uvedených důvodů existují meze klinické použitelnosti orální, enterální nebo aerosolové aplikace autoantigenů, jako je nemožnost charakterizovat účinnou složku terapeutického přípravku, jakmile byl zaveden do žaludku, v důsledku následné enzymatické degradace. S použitím těchto metod tedy může být obtížné dosáhnout předvídatelných a reprodukovatelných terapeutických účinků, nemluvě o potenciálních nepříznivých vedlejších účincích, které jsou výsledkem dalšího zpracování terapeutika v organismu, které nemusí být předvídatelné.

Výše uvedené nevýhody řeší tento vynález, který poskytuje způsoby léčby alergií a jiných onemocnění spojených s imunitní odpovědí člověka na bílkovinný antigen (tj. autoimunitních onemocnění) pomocí přesně definovaných, vysoce čistých přípravků, zahrnujících alespoň jeden peptid s definovanou sekvencí aminokyselinových zbytků, který zahrnuje alespoň jeden epitop T buněk bílkovinného antigenu, podávaných v neimunogenní formě. Výhodné přípravky a způsoby ošetřování lidí podle vynálezu byly klinicky testovány a ukázaly se jako úspěšné. Lze očekávat, že důsledky těchto úspěšných klinických zkoušek navždy změní tvářnost imunoterapie alergií, stejně jako průběh léčby autoimunitních onemocnění a dalších oblastí souvisejících s lidskými chorobnými stavy spojenými s imunitní odpovědí.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu jsou terapeutické přípravky a metody pro léčbu chorobných stavů u lidí, spojených s antigenově specifickou imunitní odpovědí člověka na antigen, jako je bílkovinný antigen (tj. alergie a autoimunitních onemocnění). Terapeutické přípravky podle vynálezu jsou přesně definované, vysoce čisté, reprodukovatelné preparáty, které jsou vhodné pro terapii lidí. Výhodné přípravky podle vynálezu zahrnují alespoň jeden izolovaný čištěný peptid, prostý veškerých jiných polypeptidů nebo nečistot, přičemž tento peptid má definovanou sekvenci aminokyselinových zbytků, které zahrnují alespoň jeden epitop T buněk příslušného antigenu. Terapeutický přípravek podle vynálezu je schopen tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď na příslušný antigen v populaci lidí náchylné k antigenově specifické imunitní odpovědi, takže jsou redukovány nebo eliminovány příznaky onemocnění a/nebo dojde k zamezení nebo zpomalení jejich nástupu nebo postupu.

Přípravky a metody podle vynálezu mohou být používány k léčbě citlivosti vůči bílkovinným alergenům u lidí, jako je alergie na ambrosii, trávy, stromy, roztoče z domácího prachu (prach), kočky, psy a jiná zvířata a na jiné vzdušné nebo kontaktní alergeny. Přípravky a metody podle vynálezu mohou být používány rovněž k ošetřování autoimunitních onemocnění, jako je reumatoidní arthritis, diabetes, myasthenia gravis, Basedowova choroba, syndrom good pasture, thyreoiditis a skleróza multiplex.

Přehled obrázků na výkresech

Na obr. 1 je graficky znázorněno zhoršení „catroom symptomu“ (alergická rhinitida, plicní a celková alergie) v době jednoho a šesti týdnů po ošetření s párovými porovnáními oproti placebu (PBO) pro příznaky celkové alergie při 75 a 750 μg po šesti týdnech; jsou označeny trendové testy dávka-odpověď po době jednoho a šesti týdnů pro příznaky celkové alergie (údaje s hvězdičkou).

Patentová a odborná literatura, na niž se zde odkazuje, uvádí znalosti, dostupné zkušenému odborníkovi. Udělené patenty US, zveřejněné přihlášky PCT a další citované publikace jsou zde zahrnuty formou odkazu.

Vynález poskytuje terapeutické přípravky a způsoby pro ošetřování chorobných stavů u lidí, spojených s imunitní odpovědí člověka na antigen. Terapeutické přípravky podle vynálezu zahrnují alespoň jeden izolovaný čištěný peptid, prostý všech ostatních bílkovin nebo nečistot a mající definovanou sekvenci aminokyselinových zbytků, které zahrnují alespoň jeden epitop T buněk antigenu. Výraz „izolovaný“ se zde vztahuje na peptid, který je prostý všech dalších polypeptidů, nečistot, výchozích látek nebo jiných látek a který je nekonjugován kjiné molekule. Přípravek nebo přípravky podle vynálezu jsou schopny při podání pacientovi v terapeutickém režimu v neimunogenní formě tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď v populaci lidí náchylné k antigenově specifické imunitní odpovědi.

Přípravky a způsoby podle vynálezu mohou být používány k léčbě chorobných stavů souvisejících s antigeny, jako jsou bílkovinné alergeny, u lidí, tj. alergií na ambrosii, trávy, stromy, roztoče v domácím prachu (prach), kočky, psy a jiná zvířata a na všechny další vzdušné nebo kontaktní alergeny. Klinické pokusy na lidech, popsané v příkladech, diskutují úspěšné použití přípravků a způsobů podle vynálezu při léčbě lidí alergických na kočky. Vynález může být použit rovněž k ošetřování autoimunitních onemocnění, jako je reumatoidní arthritis, diabetes, myasthenia gravis, Basedowova choroba, syndrom good pasture, psoriáza, thyreoiditis a skleróza multiplex, kde antigenem odpovědným za onemocnění je bílkovinný antigen.

„Peptid“ podle vynálezu označuje definovanou sekvenci aminokyselinových zbytků, přednostně zahrnující ne více než 50 aminokyselinových zbytků a mající délku alespoň přibližně sedmi aminokyselinových zbytků, přednostně alespoň asi 12 až 40 aminokyselinových zbytků, zejména alespoň 13 až 30 aminokyselinových zbytků, která, je-li odvozena od bílkovinného antigenu, obsahuje méně než aminokyseliny celkového bílkového antigenu a přednostně ne více než asi 75 % aminokyselinových zbytků celkového bílkovinného antigenu. Peptidy používané podle vynálezu zahrnují alespoň jeden epitop T buněk antigenu. Epitop T buněk je základní prvek nebo nejmenší jednotka rozpoznání receptorem T buněk, kde epitop zahrnuje aminokyseliny nezbytné pro rozpoznání receptorem. Má se za to, že epitopy T buněk se účastní zahájení a trvání imunitní odpovědi na antigen, jako je bílkovinný alergen, který je odpovědný za klinické příznaky alergie. Má se za to, že tyto epitopy T buněk spouštějí případy časné imunitní odpovědi na úrovni T pomocné buňky vazbou na příslušnou molekulu HLA na povrchu buňky vykazující antigen a stimulací relevantní subpopulace T buněk. Tyto případy vedou k proliferaci T buněk, sekreci lymfokinu, místním zánětlivým reakcím, mobilizaci dalších imunitních buněk na místo a aktivaci kaskády B buněk vedoucí k produkci protilátek. Jeden isotyp těchto protilátek, IgE, je fundamentálně významný pro vývoj alergických příznaků a jeho produkce je ovlivňována časně v kaskádě těchto případů na úrovni T pomocné buňky charakterem vylučovaných lymfokinů.. V případě autoimunitních onemocnění jsou produkovanými protilátkami autoprotilátky proti autoantigenu vedoucí ke klinickým příznakům autoimunitního onemocnění, tj. autoprotilátky zaměřené proti myelinovému bazickému proteinu, přepokládanému autoantigenu při skleróze multiplex.

Režim terapeutického/profylaktického ošetření podle vynálezu (které vede k zamezení nebo odložení nástupu příznaků onemocnění vyvolaného napadajícím antigenem nebo k redukci, progresi nebo zmírnění příznaků způsobených napadajícím antigenem, tj. tlumení antigenově specifické imunitní odpovědi) zahrnuje podávání terapeutického přípravku podle vynálezu v neimunogenní formě (tj. bez adjuvantu), přičemž přípravek zahrnuje alespoň jeden izolovaný peptid, který může být odvozen od bílkovinného antigenu, odpovědného za ošetřovaný chorobný stav (nebo peptid odvozený od imunologicky křížově reaktivního bílkovinného antigenu). Bez úmyslu vázat se na jakoukoli teorii se má za to, že podávání terapeutického přípravku podle vynálezu může a) vyvolat nereaktivitu T buněk příslušných subpopulací T buněk, takže při expozici napadajícímu bílkovinnému antigenu nereagují na napadající antigen a neúčastní se stimulace imunitní odpovědi (tj. anergií nebo apoptózou), b) modifikovat profil sekrece lymfokinu v porovnání s expozicí přirozeně se vyskytujícímu napadajícími antigenu (například vést k poklesu IL-4 a/nebo zvýšení IL-2), c) způsobit vypuzení subpopulací T buněk, které se normálně účastní odpovědi na napadající antigen, z míst normální expozice (například nosní sliznice, kůže a plic při alergii) směrem k místům podání přípravku (tato redistribuce subpopulací T buněk může zlepšit nebo snížit schopnost imunitního systému jedince stimulovat obvyklou imunitní odpověď v místě normální expozice napadajícímu antigenu, což vede ke snížení alergických příznaků), nebo d) vyvolat indukci T supresorových buněk.

Bez úmyslu vázat se na určitou teorii se má za to, že tlumení antigenově specifické imunitní odpovědi je důsledkem neposkytnutí vhodného kostimulačního signálu, někdy označovaného jako „druhý signál“. Stručně řečeno se má za to, že stimulace T buněk vyžaduje dva typy signálů, přičemž první je rozpoznání vhodných zpracovaných antigenů spojených s MHC na buňkách vykazujících antigen (APC) T buňkou prostřednictvím receptoru T buněk a druhý typ signálu se označuje jako kostimulační signál (signály) nebo „druhý signál“, který může být poskytován určitými konkurenčními APC. Podává-li se přípravek podle vynálezu v neimunogenní formě (například bez adjuvantu), má se za to, že konkurenční APC, které jsou schopny produkovat druhý signál nebo kostimulační signál, se neúčastní stimulace příslušných T buněk, a tak vedou k nereaktivitě T buněk nebo snížené reaktivitě T buněk. Navíc existuje množství protilátek nebo jiných činidel schopných blokovat vydávání kostimulačních signálů jako „druhého signálu“, které zahrnují, aniž by se na ně omezovaly, B7 (včetně B7-1, B7-2 a BB-1), CD28, CTLA4, CD40, CD40L, CD54 a CDlla/18 (Jenkins a Johnson, Current

Opinion in Immunology 5:361-367 (1993), a Clark a Ledbetter, Nátuře 367:425-428 (1994)). Podle vynálezu tedy může být přípravek podáván v neimunogenní formě, jak výše uvedeno, ve spojení s činidlem schopným blokovat kostimulační signály, takže se zvýší úroveň nereaktivity T buněk.

Přípravky a způsoby podle vynálezu jsou použitelné pro ošetřování lidí při alergii na veškeré bílkovinné alergeny, jako je: bílkovinný alergen rodu Dermatophagoid.es, bílkovinný alergen rodu Felis, bílkovinný alergen rodu Ambrosia, bílkovinný alergen rodu Lolium, bílkovinný alergen rodu Cryptomeria, bílkovinný alergen rodu Alternaria, bílkovinný alergen rodu Alder, bílkovinný alergen rodu Betula, bílkovinný alergen rodu Quercus, bílkovinný alergen rodu Olea, bílkovinný alergen rodu Artemisia, bílkovinný alergen rodu Plantago, bílkovinný alergen rodu Parietaria, bílkovinný alergen rodu Canine, bílkovinný alergen rodu Blatella, bílkovinný alergen rodu Apis, bílkovinný alergen rodu Cupressus, bílkovinný alergen rodu Juniperus, bílkovinný alergen rodu Thuya, bílkovinný alergen rodu Chamaecyparis, bílkovinný alergen rodu Periplaneta, bílkovinný alergen rodu Agropyron, bílkovinný alergen rodu Secale, bílkovinný alergen rodu Triticum, bílkovinný alergen rodu Dactylis, bílkovinný alergen rodu Festuca, bílkovinný alergen rodu Poa, bílkovinný alergen rodu Avena, bílkovinný alergen rodu Holcus, bílkovinný alergen rodu Anthoxanthum, bílkovinný alergen rodu Arrhenatherum, bílkovinný alergen rodu Agrostis, bílkovinný alergen rodu Phleum, bílkovinný alergen rodu Phalaris, bílkovinný alergen rodu Paspalum a bílkovinný alergen rodu Sorghum.

Jako příklady různých známých bílkovinných alergenů, odvozených od některých výše uvedených rodů, je možno uvést: Dermatophagoides (pteronyssinus nebo farinae) Der p I, Der p II, Der p III, Der p VII, Der fl, Derfll, Der/III, Der/VII, Felis (domesticus) Fel d I, Ambrosia (artemisifolia) Amb <7 1.1, Amb a 1.2, Amb a 1.3, Amb a 1.4, Amb a II, Lollium (perenne) Lol p I, Lol p II, Lol p III, Lol p IV, Lol p IX (Lol p V nebo Lol p Ib), Cryptomeria (japonica) Cry j I, Cry j II, Can fl, Can /II, Juniperus (sabinoides nebo virginiana) Jun s I, Jun v I, Dactylis (glomerata) Dac g I, Poa (pretensis) Poa p I, Phl p I a Sorghum (halepensis) Sor h I.

Peptidy s definovanou sekvencí aminokyselinových zbytků zahrnující alespoň jeden epitop T buněk, které vyvolávají nereaktivitu nebo sníženou reaktivitu T buněk, byly identifikovány a izolovány pro četné zvýše uvedených bílkovinných alergenů a jsou použitelné v přípravcích a způsobech podle vynálezu. Například peptidy zahrnující epitopy T buněk, odvozené od Der p I, Der p II, Der f I a Der f II jsou popsány v amerických patentových přihláškách (USSN) č. 08/227772 a 07/963381, zahrnutých zde formou odkazu, a publikovány v dokumentu WO 93/08279. Peptidy zahrnující epitopy T buněk odvozené od Fel d I jsou popsány v USSN 07/662276, 07/884718 a 08/006116, zahrnutých zde formou odkazu. Peptidy zahrnující epitopy T buněk odvozené od Amb a\A, Amb a 1.2, Amb a 1.3, Amb a 1.4 a Amb a II jsou popsány v USSN 07/866679 a WO 93/21321, zahrnutých zde formou odkazu. Peptidy zahrnující epitopy T buněk odvozené od Lol p I, Dac g I, Poa p I a Phl p I jsou popsány v USSN 08/031001 a peptidy zahrnující epitopy T buněk odvozené od Lol p IX {Lol p V nebo Lolp Ib) jsou popsány v WO 94/04564 a 08/106016, zahrnutých zde formou odkazu. Peptidy zahrnující epitopy T buněk odvozené od Cry j I a Cry j II a Jun s I a Jun v I jsou popsány v USSN 08/226248, zahrnutém zde formou odkazu. Peptidy zahrnující epitopy T buněk odvozené od Canfl a Can/II jsou popsány v USSN 08/156549, zahrnutém zde formou odkazu. Peptidy zahrnující epitopy T buněk odvozené od Sor h I jsou popsány v AU93/00559.

Bylo zjištěno, že četné antigeny (tj. autoantigeny, jako je insulin, myelinový bazický protein, rh faktor, acetylcho línové receptory, buněčné receptory štítné žlázy, proteiny bazální membrány, bílkoviny štítné žlázy, ICA-69 (PM-1), dekarboxylasa kyseliny glutamové (64K nebo 65K), proteolipidový protein (PLP), myelin-asociovaný glykoprotein (MAG), kolagen (typ II), protein teplotního šoku a karboxypeptidasa H) vyvolávají chorobné příznaky při autoimunitních onemocněních, jako je diabetes, reumatoidní arthritis a skleróza multiplex. Například peptidy, které mohou zahrnovat epitopy T buněk odvozené od myelinového oligodendrocytového proteinu MOG, který je považován zajeden z autoantigenů souvisejících se sklerózou multiplex, jsou popsány v USSN 08/116824, zahrnutém zde formou odkazu. Peptidy, o nichž se soudí, že jsou schopny tlumit antigenově specifickou odpověď vůči MBP (myelinovému bazickému proteinu), který je považován za autoantigen při skleróze multiplex, byly identifikovány v WO 93/21222, EP 0 304 279, WO 91/15225, Ota a d., Letters to Nátuře 346:183-187 (1990), Wucherpfennig a d., J. Exp. Med. 170:279-290 (1994). Peptidy, považované za schopné tlumit antigenově specifickou odpověď vůči rozpustnému kolagenu typu II, což je bílkovinný antigen, považovaný za autoantigen při reumatoidní arthritidě, byly identifikovány v WO 94/07520. WO 92/06704 popisuje způsoby identifikace peptidů insulinu, které se považují za účinné při léčbě a prevenci diabetů typu I.

Peptidy s definovaným složením aminokyselin, zahrnující epitopy T buněk, mohou být kromě toho identifikovány pro jakýkoli bílkovinný antigen nebo autoantigen. Jedna z metod spočívá v rozdělení bílkovinného antigenu na nepřekrývající nebo překrývající se peptidy o požadované délce a v syntéze, čištění a testování těchto peptidů pro stanovení, zda tyto peptidy zahrnují alespoň jeden epitop T buněk, různými metodami (tj. testy proliferace T buněk, testy sekrece lymfokinu a studie nereaktivity T buněk). Při jiné metodě se pro odhadování, které peptidy pravděpodobně zahrnují epitopy T buněk, používá algoritmus a peptidy zjištěné pomocí tohoto algoritmu v testech T buněk se pak syntetizují, čistí a testují za účelem zjištění, zda vyvolávají proliferaci T buněk nebo sekreci lymfokinu nebo nereaktivitu T buněk, a budou tedy pravděpodobně obsahovat epitopy T buněk. Jak je popsáno v mnoha výše citovaných dokumentech, je možno stimulační aktivitu lidských T buněk testovat kultivací T buněk, získaných od jedince citlivého vůči předem stanovenému bílkovinnému antigenu (tj. alergenu nebo autoantigenu), s peptidem odvozeným od antigenu a stanovením, zda k proliferaci T buněk dochází v reakci na peptid, měřeno například příjmem trítiovaného thymidinu buňkou. Stimulační indexy pro odpovědi T buněk na peptidy mohou být vypočteny jako maximální počet za minutu (CPM) v odpovědi na peptid, dělený CPM kontroly. Stimulační index (S.I.) T buněk rovný nebo větší než dvojnásobek úrovně pozadí se považuje za „pozitivní“. Pozitivní výsledky se použijí k výpočtu středního stimulačního indexu pro každý peptid ze skupiny testovaných peptidů. Výhodné peptidy použitelné podle vynálezu zahrnují alespoň jeden epitop T buněk a přednostně alespoň dva nebo více epitopů T buněk a mají střední stimulační index T buněk větší nebo rovný 2,0. Peptid se stimulačním indexem T buněk větším nebo rovným 2,0 se považuje za použitelný jako terapeutický prostředek. Výhodné peptidy mají střední stimulační index T buněk alespoň 2,5, přednostně alespoň 3,5, s výhodou alespoň 4,0, zejména alespoň 5,0.

Výhodné peptidy mají dále index pozitivity (P.I.) alespoň asi 100, přednostně alespoň 150, s výhodou alespoň asi 200 a zejména alespoň asi 250. Index pozitivity pro peptid se stanoví násobením středního stimulačního indexu T buněk procentickým podílem jedinců v testované populaci jedinců citlivých vůči testovanému antigenu (například přednostně alespoň 9 jedinců, s výhodou alespoň 16 jedinců nebo více, zejména alespoň 20 jedinců nebo více a ještě výhodněji alespoň 30 jedinců nebo více), jejichž T buňky reagují na peptid. Index pozitivity tedy reprezentuje sílu odpovědi T buněk na peptid (S.I.) a frekvenci odpovědi T buněk na peptid v populaci jedinců citlivých vůči testovanému antigenu.

Jeden algoritmus pro předpovídání peptidů majících stimulační aktivitu T buněk, který byl s úspěchem použit, je popsán v Rothbard, Γ Fórum in Virology, Annals of the Pasteur Institute, str. 518-526 (prosinec 1986), Rothbard a Taylor, Embo 7:93-100 (1988) a EP 0 304 279. Tyto dokumenty popisují definování obecné struktury (algoritmu) T buněk, její statistický význam a její korelaci se známými epitopy a rovněž její úspěšné použití při předpovídání dříve neidentifikovaných epitopů T buněk různých bílkovinných antigenů a autoantigenů. Zdá se, že obecná struktura peptidu, o němž je známo, že váže MHC třídy II, a uvedeného ve výše citovaných dokumentech, obsahuje lineární strukturu složenou z nabitého zbytku aminokyseliny glycinu s následujícími dvěma hydrofobními zbytky. Po zjištění, zda peptid odpovídá obecné struktuře, pak může být peptid testován na reaktivitu T buněk. Mezi další algoritmy, které byly použity pro předpovídání dříve nedefinovaných bílkovin, patří algoritmus popsaný vMargalit a d., J. Immunol. 138:2213-2229 (1987), který je založen na modelu amfipatické spirály.

Dále je možno zjišťovat peptidy obsahující „kryptické epitopy“, které jsou rovněž použitelné při provádění způsobu podle vynálezu. Kryptické epitopy jsou determinanty v bílkovinném antigenů nebo bílkovinném auto antigenů, které v důsledku zpracování a výskytu nativního bílkovinného antigenů k příslušné molekule MHC imunitní systém normálně neodhalí. Peptid zahrnující kryptický epitop je však schopen vyvolávat nereaktivitu T buněk a je-li peptidem sensibilizován subjekt, budou v reakci na peptid nebo bílkovinný antigen, od něhož je peptid odvozen, T buňky získané od subjektu proliferovat in vitro. Peptidy, které zahrnují alespoň jeden kryptický epitop odvozený od bílkovinného antigenů nebo autoantigenu, se zde označují jako „kryptické peptidy“. K potvrzení přítomnosti kryptických epitopů je možno použít známý a výše popsaný test proliferace T buněk. Při tomto testu se T buňky, primárně imunizované antigenem, kultivují in vitro v přítomnosti každého peptidu zvlášť za účelem zjištění T buněčných linií reaktivních vůči peptidu. Peptid se pokládá za zahrnující alespoň jeden kryptický epitop, může-li být pro daný peptid stanovena T buněčná linie a T buňky jsou schopny proliferovat po expozici peptidu a bílkovinnému antigenů, z něhož je peptid odvozen.

Je rovněž možno modifikovat strukturu kteréhokoli z výše uvedených peptidů pro použití podle vynálezu za účelem například zvýšení rozpustnosti (což je žádoucí zejména, máli být přípravek aplikován injekčně), zvýšení terapeutické nebo preventivní účinnosti nebo stability (například životnost ex vivo a odolnost vůči proteolytické degradaci in vivo). Může být vyroben modifikovaný peptid, v němž byla sekvence aminokyselin změněna oproti sekvenci nativní bílkoviny, z níž je odvozen, nebo oproti peptidů, který má být modifikován například substitucí, delecí nebo adicí aminokyselin pro modifikaci imunogenicity nebo k němuž byla za stejným účelem přidána složka. Například WO 94/06828 popisuje substituované peptidy, v nichž může být v podstatě každý aminokyselinový zbytek substituován konzervativní aminokyselinou, aminokyselinou nenacházející se v přírodě nebo alaninem, a přesto je substituovaný peptid stále schopen tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď. Mnohé z citovaných dokumentů navíc popisují různé modifikace peptidů s definovaným složením aminokyselin, u nichž se ukázalo, že vyvolávají nereaktivitu T buněk.

Kromě toho není nezbytné, aby peptid používaný způsobem podle vynálezu byl odvozen od známé antigenní bílkoviny. Při provádění způsobu podle vynálezu může být použit jakýkoli peptid zahrnující definovanou sekvenci aminokyselinových zbytků nebo schopný tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď na antigen nebo autoantigen. Mohou být například syntetizovány peptidy zahrnující definovanou sekvenci aminokyselin, nezaloženou na sekvenci známého bílkovinného antigenu, které jsou přesto schopny tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď, například peptid simuluje epitop T buněk bílkovinného antigenu a způsobuje tlumení imunitní odpovědi vůči tomuto bílkovinnému antigenu, nebo způsobuje tlumení imunitní odpovědi z jiného důvodu, například je-li odvozen od nezúčastněného antigenu. Bez úmyslu vázat se na určitou teorii se má za to, že nezúčastněné antigeny, které jsou rovněž tkáňově specifické (ale nejsou cílem imunitního nebo autoimunitního ataku) mají schopnost zvýraznit supresorové T buňky v místě imunitního ataku, což pak může vést ke tlumení imunitních odpovědí v místě imunitního ataku (například postižená „vlastní“ tkáň v případě autoimunitního onemocnění nebo nosní sliznice, kůže a plíce v případě alergie). Tyto nezúčastněné antigeny zahrnují, aniž by se na ně omezovaly, části antigenu, které samy nejsou cílem imunitního ataku a které mají supresorovou aktivitu v místě imunitního ataku.

Dále může být podle vynálezu použita kterákoli sloučenina, která simuluje peptid, schopný tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď vůči antigenu nebo autoantigenu. Taková sloučenina nemusí být zcela složena z jednotek spojených peptidickými vazbami, ale může obsahovat jiné vazby (například thiolesterové vazby), pokud tato nepeptidová sloučenina simuluje peptid schopný tlumení antigenově specifické imunitní odpovědi na příslušný antigen, projevujícího se účinným terapeutickým/profylaktickým ošetřením příznaků.

Peptidové přípravky podávané v souladu s vynálezem dále přednostně zahrnují dostatečné procentické množství epitopů T buněk napadajícího bílkovinného antigenu (tj. v přípravku je zahrnuto alespoň asi 10 %, přednostně asi 20 %, s výhodou asi 30 %, zejména asi 40 % a zvláště výhodně asi 60 % nebo více reaktivity T buněk vůči příslušnému napadajícímu antigenu), takže terapeutický režim podávání přípravku jedinci, citlivému vůči konkrétnímu bílkovinnému antigenu podle vynálezu vede k vyvolání nereaktivity T buněk jedince vůči bílkovinnému antigenu. Pro zjištění, zda určitý peptid (kandidát) nebo kombinace peptidů bude pravděpodobně obsahovat dostatečný procentický podíl epitopů T buněk příslušného bílkovinného antigenu pro vyvolání nereaktivity T buněk v podstatném procentu populace jedinců citlivých vůči bílkovinnému antigenu, je možno použít algoritmus. Podle jednoho takového algoritmu se vypočte (výše uvedený) stimulační index lidských T buněk u peptidu při testu proliferace T buněk in vitro pro každého testovaného jedince v populaci jedinců citlivých vůči příslušnému bílkovinnému antigenu. Zbývající peptidy v testu proliferace T buněk in vitro jsou překrývající se peptidy (překrývání o asi 5 až 15 aminokyselinových zbytků), které pokrývají zbytek bílkoviny, nepokrytý kandidátem (kandidáty), a tyto zbývající peptidy mají délku alespoň asi 12 aminokyselin a přednostně ne více než 30, zejména ne více než 25 aminokyselinových zbytků. Vypočtou se stimulační indexy lidských T buněk pro všechny tyto zbývající peptidy v sadě peptidů vzniklých při testu proliferace T buněk in vitro sT buňkami získanými od každého jedince v populaci testovaných jedinců a navzájem sečtou. Pro každého jedince se stanoví procentický podíl vydělením stimulačního indexu lidských T buněk pro kandidáta nebo kandidáty součtem stimulačních indexů lidských T buněk pro zbývající peptidy v sadě testovaných peptidů. Tento procentický podíl se získá pro alespoň 20, přednostně alespoň 30 jedinců, citlivých vůči příslušnému bílkovinnému antigenu, a stanoví se střední procentický podíl. Střední procentický podíl asi 10 %, přednostně asi 20 %, s výhodou asi 30 % a zejména asi 50 % nebo větší pro kandidáta nebo kandidáty, spolu s procentickým podílem pozitivních výsledků (definovaným jako procentický podíl pozitivních odpovědí T buněk (S.I. vyšší nebo rovný 2,0) v reakci na kandidáta nebo kandidáty) alespoň asi 60 %, přednostně asi 75 % a zejména asi 90 % indikuje, že zvolený kandidát nebo kandidáti pravděpodobně obsahují dostatečný procentický podíl epitopů T buněk pro vyvolání nereaktivity T buněk v podstatném procentickém podílu populace jedinců citlivých vůči příslušnému bílkovinnému antigenu.

Pro ošetřování alergie způsoby podle vynálezu je výhodné, jestliže používaný peptid neváže imunoglobulin E (IgE) nebo jej váže v podstatně menším rozsahu (tj. alespoň lOOnásobně méně vazby, přednostně alespoň lOOOnásobně méně vazby) než jej váže bílkovinný alergen, od něhož je peptid odvozen. Hlavními komplikacemi standardní imunoterapie jsou odpovědi zprostředkované IgE, jako je anafylaxie. Imunoglobulin E je mediátor anafylaktických reakcí, které jsou důsledkem vazby a vytvoření příčných vazeb antigenu klgE na žímých buňkách nebo basofilech a uvolnění mediátorů (například histaminu, serotoninu, eosinofilových chemotaktických faktorů) u alergických („atopických“) pacientů. Anafylaxii by tedy bylo ve značném procentu populace ošetřovaných jedinců citlivých vůči alergenu možno zamezit imunoterapií s použitím peptidu nebo peptidů, které v podstatném procentu (tj. alespoň asi 75 %) populace jedinců citlivých na daný alergen nevážou IgE, nebo jestliže peptid váže IgE, nevede tato vazba k uvolnění mediátorů z žímých buněk nebo basofilů. Nebezpečí anafylaxie může být sníženo imunoterapií s použitím peptidu nebo peptidů, které mají sníženou vazbu na IgE. Navíc jsou pro terapeutickou účinnost žádoucí peptidy, které mají minimální stimulační aktivitu IgE. Minimální stimulační aktivita IgE se vztahuje na produkci IgE, která je nižší než produkce IgE a/nebo IL-4, stimulovaná nativním bílkovinným alergenem (například Der p I). Jestliže peptid váže IgE, je výhodné, jestliže tato vazba nevede k uvolnění mediátorů (například histaminů) ze žímých buněk nebo basofilů. Pro zjištění, zda peptid, který váže IgE, způsobuje uvolnění mediátorů, je možno provést test uvolňování histaminu s použitím standardních činidel a protokolů, které jsou k dispozici například u Amac, lne. (Westbrook, ME). Stručně řečeno se pufrovaný roztok testovaného peptidu spojí se stejným objemem plné heparinizované krve od alergického subjektu. Po rozmíchání a inkubaci se buňky peletizují a supematanty se zpracují a analyzují radioimunoanalýzou za účelem stanovení množství uvolněného histaminu.

Vysoce čisté peptidy, prosté všech ostatních polypeptidů a nečistot, s definovanou sekvencí aminokyselinových zbytků, zahrnující alespoň jeden epitop T buněk, používané v terapeutických přípravcích podle vynálezu, mohou být vyráběny synteticky chemickou syntézou pomocí standardních metod. Jsou známy různé metody chemické syntézy peptidů, jako je syntéza v pevné fázi, která je na komerčně dostupných syntetizátorech peptidů plně nebo zčásti automatizována. Synteticky získané peptidy pak mohou být s použitím kterékoli metody, známé z literatury pro čištění bílkovin, čištěny do dosažení homogenity (tj. čistoty alespoň 90 %, přednostně alespoň 95 % a zejména alespoň 97 %) a odstranění všech dalších polypeptidů a nečistot.

V souladu s jedním postupem výroby vysoce čistých homogenních peptidových přípravků může být peptid, získaný syntetickými chemickými prostředky (buď „syntézou v pevné fázi“ zakotvený k polymemímu nosiči nebo „roztokovou syntézou“ běžnými homogenními chemickými reakcemi) může být čištěn preparativní chromatografií s reverzními fázemi. Při této metodě se synteticky vyrobený peptid v „surové“ formě rozpustí ve vhodném rozpouštědle (typicky ve vodném pufru) a nanese na dělicí kolonu (typicky médium s reverzními fázemi na bázi silikagelu, dále je možno použít média na bázi polymerů nebo uhlíku). Peptid se z kolony vymývá zvyšováním koncentrace organické složky (typicky acetonitrilu nebo methanolu) ve vodném pufru (typicky TFA, triethylaminfosfát, acetát nebo podobný pufr). Frakce eluátu se shromažďují a analyzují vhodnými analytickými metodami (typicky HPLC s reverzními fázemi nebo chromatografie CZE). Spojují se frakce s požadovanou homogenitou. Přítomný protiion může být vyměněn na zvolenou sůl další chromatografií s reverzními fázemi nebo pomocí ionexových pryskyřic. Peptid pak může být izolován jako acetát nebo jiná vhodná sůl. Peptid se pak odfiltruje a odstraněním vody (typicky lyofilizací) se získá homogenní peptidový přípravek obsahující alespoň 90, přednostně alespoň 95 a zejména alespoň 97 % požadované peptidové složky. Popřípadě nebo ve spojení s výše uvedenou HPLC s reverzními fázemi je možno čištění provádět afinitní chromatografií, výměnou iontů, vylučovací chromatografií, protiproudými nebo normálními systémy dělení fází nebo jakoukoli kombinací těchto metod. Peptid může být dále koncentrován pomocí ultrafiltrace, rotačního odpařování, srážení, dialýzy a jiných podobných metod.

Vysoce čistý homogenní peptidový přípravek se pak charakterizuje kteroukoli z následujících metod nebo jejich kombinací: a) hmotová spektroskopie ke stanovení molekulové hmotnosti pro kontrolu identity peptidu, b) analýza aminokyselin ke kontrole identity peptidu pomocí složení aminokyselin, c) sekvenování aminokyselin (pomocí automatizovaného sekvenátoru proteinů nebo manuálně) k potvrzení definované sekvence aminokyselinových zbytků, d) HPLC (je-li to žádoucí, vícenásobné systémy) pro kontrolu identity a čistoty peptidu (tj. identifikuje peptidické nečistoty), e) obsah vody ke stanovení koncentrace vody vpeptidových přípravcích, f) obsah iontů ke stanovení přítomnosti solí v peptidovém přípravku a g) zbytkové organické látky ke kontrole přítomnosti zbytkových organických činidel, výchozích látek a/nebo organických nečistot.

Zvláště žádoucí jsou synteticky vyrobené peptidy podle vynálezu zahrnující délku až přibližně čtyřiceti pěti, přednostně až přibližně třiceti aminokyselinových zbytků, protože zvyšování délky může působit problémy při syntéze peptidů. Peptidy větších délek mohou být vyráběny dále popsanými metodami rekombinace DNA.

Peptidy použitelné pro způsoby podle vynálezu mohou být rovněž získávány s použitím metod rekombinace DNA v hostitelské buňce transformované sekvencí nukleové kyseliny kódující takový peptid. Při výrobě rekombinačními metodami jsou hostitelské buňky, transformované nukleovou kyselinou, kódující požadovaný peptid, kultivovány v médiu, vhodném pro buňky, a izolované peptidy mohou být čištěny od kultivačního média, od hostitelských buněk nebo obojího metodami známými pro čištění peptidů a bílkovin, zahrnujícími iontovýměnnou chromatografn, ultrafiltraci, elektroforézu nebo imunopurifikaci s protilátkami specifickými pro požadovaný peptid. Peptidy získané rekombinačně mohou být izolovány a čištěny do homogenity bez obsahu buněčného materiálu, jiných polypeptidů nebo kultivačního média pro použití výše popsanými metodami pro synteticky získané peptidy.

Za určitých omezených podmínek mohou být peptidy získávány rovněž chemickým nebo enzymatickým štěpením vysoce čisté plné nebo nativní bílkoviny, v níž byla předem stanovena místa chemického nebo enzymatického štěpení a vzniklý produkt je reprodukovatelný. Peptidy s definovanou sekvencí aminokyselin mohou být podrobeny vysokému čištění a izolaci od jakýchkoli jiných polypeptidů nebo nečistot, přítomných v produktu enzymatického nebo chemického štěpení, kterýmkoli z výše popsaných postupů pro vysoce čištěné a izolované synteticky nebo rekombinačně získané peptidy.

Vysoce čištěné a izolované peptidy, získané výše popsaným způsobem, mohou být formulovány do terapeutických přípravků podle vynálezu, vhodných pro humánní terapii. Máli být terapeutický přípravek podle vynálezu podáván injekčně (tj. subkutánně), je výhodné, aby byl vysoce čištěný peptid rozpustný ve vodném roztoku při farmaceuticky přijatelném pH (tj. rozmezí pH asi 4 až 9), aby byl přípravek kapalný a snadno injekčně aplikovatelný. Přípravek dále přednostně zahrnuje farmaceuticky přijatelný nosič. Výraz „farmaceuticky přijatelný nosič“ zde zahrnuje veškerá vehikula, rozpouštědla, disperzní média, povlaky, antibakteriální a antifungální prostředky, prostředky proti toxicitě, pufrující prostředky, prostředky zpožďující nebo podporující absorpci, povrchově aktivní a micelotvomé prostředky, lipidy, liposomy a kapalné komplexotvomé prostředky, stabilizační prostředky apod. Použití takovýchto médií a prostředků pro farmaceuticky účinnou látku je známo. V terapeutických přípravcích se předpokládá použití kteréhokoli běžného média nebo prostředku, pokud není inkompatibilní s účinnou sloučeninou. Do přípravku mohou být rovněž zahrnuty dodatečné účinné sloučeniny.

Terapeutické přípravky podle vynálezu, vhodné pro injekční použití, jsou přednostně sterilní vodné roztoky, připravované zahrnutím účinné sloučeniny (tj. jednoho nebo více výše popsaných vysoce čištěných a izolovaných peptidů) v požadovaném množství do vhodného vehikula s jednou nebo kombinací výše a níže uvedených přísad s následující sterilní filtrací. Přednostní farmaceuticky přijatelné nosiče zahrnují alespoň jedno vehikulum, jako je sterilní voda, fosforečnan sodný, mannitol, sorbitol nebo chlorid sodný nebo jakoukoli jejich kombinaci. Jiné vhodné farmaceuticky přijatelné nosiče zahrnují rozpouštědla nebo disperzní prostředí obsahující například vodu, ethanol, polyol (například glycerol, propylenglykol a kapalný polyethylenglykol apod.), jejich vhodné směsi a rostlinné oleje. Správnou tekutost je možno udržet například použitím povlaků, jako je lecithin, dodržováním požadované velikosti částic v případě disperzí a použitím povrchově aktivních látek. Prevence působení mikroorganismů je možno dosáhnout pomocí různých antibakteriálních a antifungálních prostředků, například parabenů, chlorbutanolu, fenolu, kyseliny askorbové, thirmerosolu apod. Prodloužené absorpce injekčních přípravků je možno dosáhnout zahrnutím prostředku, zpožďujícího absorpci, například monostearátu hlinitého a želatiny.

Terapeutický přípravek podle vynálezu by měl být sterilní, stabilní za podmínek výroby, skladování, distribuce a použití a měl by být chráněn před kontaminujícím působením mikroorganismů, jako jsou bakterie a plísně. Výhodný způsob přípravy terapeutického přípravku podle vynálezu za účelem dodržení integrity přípravku (tj. ochrana před kontaminací, prodloužené skladování atd.) spočívá v přípravě formulace peptidu a farmaceuticky přijatelného nosiče nebo nosičů, takže přípravek může být ve formě lyofilizovaného prášku, který je těsně před použitím rekonstituován ve farmaceuticky přijatelném nosiči, jako je sterilní voda. V případě sterilních prášků pro přípravu sterilních injekčních roztoků je výhodné vakuové sušení, sušení vymrazováním nebo spinové sušení, kterým se získává prášek účinné složky plus jakékoli další požadované složky z jejího předem sterilně přefiltrovaného roztoku. Konkrétní formulace terapeutických přípravků podle vynálezu jsou uvedeny dále a v příkladech.

V mnoha případech zahrnuje terapeutický přípravek podle vynálezu více než jeden izolovaný peptid. Pro podávání několika účinných peptidů může být žádoucí terapeutický přípravek zahrnující multipeptidovou formulaci. Multipeptidová formulace zahrnuje alespoň dva nebo více izolovaných peptidů s definovanou sekvencí aminokyselin a je schopna tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď. Speciální úvahy při přípravě multipeptidové formulace zahrnují udržení rozpustnosti a stability všech peptidů ve formulaci ve vodném roztoku a při fyziologicky přijatelném pH. To vyžaduje zvolit jedno nebo více farmaceuticky přijatelných rozpouštědel a vehikul, která jsou kompatibilní se všemi peptidy v multipeptidové formulaci. Vhodná vehikula například zahrnují sterilní vodu, fosforečnan sodný, mannitol nebo fosforečnan sodný spolu s mannitolem. Další úvaha při multipeptidové formulaci spočívá v ochraně peptidů před dimerizací, je-li to nutné. V multipeptidové formulaci mohou být zahrnuty prostředky, bránící dimerizaci, jako je EDTA nebo jakákoli jiná známá látka nebo postup proti dimerizaci. Příkladem multipeptidové formulace použité ve fázi II klinických pokusů na lidech jako terapeutikum pro léčbu alergie na kočky je tato formulace: Dva účinné peptidy, peptid X (SEQ ID NO 1) a peptid Y (SEQ ID NO 2), s definovaným složením aminokyselinových zbytků, odvozené od bílkovinného alergenu Fel d I, byly syntetizovány chemickou syntézou a čištěny výše popsaným způsobem do homogenity pro použití v multipeptidové formulaci pro léčbu lidí alergických na kočky podle vynálezu. Pro toto provedení byly peptid X (SEQ ID NO 1) a peptid Y (SEQ ID NO 2) ve formě lyofilizovaného prášku, který byl před použitím rekonstituován do sterilní vody. Peptidy X (SEQ ID NO 1) a Y (SEQ ID NO 2) byly během výroby známými metodami kombinovány a byla získána lékovka obsahující sterilní apyrogenní lyofilizovaný prášek o tomto složení:

účinné složky: 0,75 mg peptidů X (SEQ ID NO 1) a 0,75 mg peptidů Y (SEQ ID NO 4) neúčinné složky: 0,05 M fosforečnan sodný, pH 6,2 5% w/v mannitol, USP ředidlo: sterilní voda pro injekce, USP (počáteční rekonstituce), 0,9% chlorid sodný pro injekce (ředění po počáteční rekonstituci)

Příprava této multipeptidové formulace vyžaduje rekonstituci lékovek sterilní vodou pro injekce. V jiném provedení může multipeptidová formulace dále zahrnovat tři (viz příklad 2), čtyři, pět nebo více dalších peptidů vhodných pro humánní terapii.

Podávání výše popsaných terapeutických přípravků jedinci v neimunogenní formě může být prováděno známými způsoby s použitím dávek a dob účinných pro tlumení antigenově specifické imunitní odpovědi (tj. omezení chorobných příznaků antigenově specifické imunitní odpovědi vyvolané napadajícím antigenem) jedince. Tlumení antigenově specifické imunitní odpovědi na antigen spojený s chorobným stavem u lidí může být stanoveno klinicky, kdykoli je to možné v závislosti na ošetřovaném onemocnění, nebo subjektivně (tj. pacient se cítí, jako by došlo ke zmírnění některých nebo všech příznaků souvisejících s léčeným chorobným stavem).

Účinné množství terapeutického přípravku podle vynálezu se mění podle faktorů, jako je stupeň citlivosti jedince vůči antigenu, věk, pohlaví a hmotnost jedince a schopnost peptidů vyvolávat u jedince tlumení antigenově specifické imunitní odpovědi. Terapeutický přípravek podle vynálezu může být podáván v neimunogenní formě běžným způsobem, například injekčně (subkutánně, intravenózně atd.), orální cestou, sublingvální, inhalační, transdermální aplikací, rektální cestou nebo jakoukoli jinou známou cestou podávání terapeutických přípravků. Může být žádoucí podávat jedinci současně nebo postupně terapeuticky účinné množství jednoho nebo více terapeutických přípravků podle vynálezu. Každý z těchto přípravků, podávaných současně nebo postupně, může zahrnovat pouze jeden peptid nebo může zahrnovat výše popsanou multipeptidovou formulaci.

Pro subkutánní injekční aplikaci jednoho nebo více terapeutických přípravků podle vynálezu může být podáváno přednostně asi 1 pg až 3 mg, zejména asi 20 pg až 1,5 mg a výhodně asi 50 až 750 pg každé účinné složky (peptidů) na jednotku dávky. Zvlášť výhodné je formulovat parenterální přípravky ve formě jednotkových dávek pro snadnější aplikaci a rovnoměrnost dávek. Jednotková dávka zde označuje fyzicky oddělené jednotky, vhodné jako jednorázové dávky pro ošetřované lidské subjekty; každá jednotka přitom obsahuje předem stanovené množství účinné sloučeniny, vypočtené tak, aby vyvolalo požadovaný terapeutický účinek, ve spojení s požadovaným farmaceutickým nosičem. Požadavky na nové jednotkové dávkové formy podle vynálezu jsou diktovány a přímo závislé na (a) jedinečných charakteristikách účinné sloučeniny a konkrétním dosahovaném terapeutickém účinku a (b) omezeních platících v oboru zpracování této účinné látky pro ošetřování lidských subjektů.

Dávkový režim může být upraven tak, aby poskytoval optimální terapeutickou odpověď. Například může být podáváno několik dělených dávek v průběhu dní, týdnů, měsíců nebo roků, nebo se může dávka úměrně zvyšovat nebo snižovat s každou následující injekcí podle požadavků terapeutické situace. V jednom výhodném terapeutickém režimu se jednou týdně po dobu 3 až 6 týdnů podávají subkutánní injekce terapeutických přípravků. Dávka může zůstat pro každou injekci konstantní nebo se může s každou následující injekcí zvyšovat nebo snižovat. V intervalu asi tří měsíců až asi jednoho roku po počátečním ošetření může následovat posilovači injekce, která může spočívat pouze v jedné injekci nebo může zahrnovat řadu injekcí podobně jako při počátečním ošetření.

Pro podávání přípravku podle vynálezu jinou než parenterální cestou (tj. orální aplikace) může být nutné přípravek opatřit povlakem nebo používat současnou aplikaci určité látky, která brání jeho inaktivaci nebo podporuje jeho absorpci a biologickou dostupnost. Peptidová formulace může být například podávána současně s inhibitory enzymů nebo v liposomech. Mezi inhibitory enzymů patří inhibitor pankreatického trypsinu, diisopropylfluorofosfát (DEP) a trasylol. Liposomy zahrnují emulze voda v oleji ve vodě CGF i běžné liposomy (Strejan a d. (1984), J. Neuroimmunol. 7:27). Je-li peptid vhodně chráněn, může být podáván orálně například s inertním ředidlem nebo s asimilovatelným jedlým nosičem. Peptid a další složky mohou být rovněž uzavřeny ve tvrdé nebo měkké želatinové kapsli, lisovány do tablet nebo zabudovány přímo do stravy jedince. Pro orální terapeutickou aplikaci může být účinná sloučenina zabudována do vehikul a použita ve formě polykatelných tablet, ústních tablet, pastilek, kapslí, elixírů, roztoků, gelů, suspenzí, sirupů, oplatek apod. Tyto přípravky by měly obsahovat alespoň 1 % hmotnostní účinné sloučeniny. Procentický podíl přípravků se může pochopitelně měnit a výhodně by měl být asi 5 až 80 % jednotky. Množství účinné sloučeniny v těchto terapeuticky použitelných přípravcích je takové, aby bylo dosaženo vhodného dávkování. Účinná sloučenina může být kromě toho zabudována do přípravků a formulací s trvalým nebo řízeným (ustáleným nebo pulsním) uvolňováním.

Příklady provedení vynálezu

Vynález je osvětlen na neomezujících příkladech.

Příklad 1

Podávání peptidů lidským subjektům pro léčbu alergie na kočky

A. Formulace přípravku pro fázi I

Pro klinické testy fáze I byl lékový produkt tvořen dvěma lyofilizovanými peptidovými formulacemi, peptidem X (SEQ ID NO 1) a peptidem Y (SEQ ID NO 2). Peptid X (SEQ ID NO 1) a peptid Y (SEQ ID NO 2) byly vyrobeny odděleně a uchovávány ve dvou oddělených apyrogenních lékovkách.

peptid X (SEQ ID NO 1)

účinné složky:	1,5 mg/lékovku
neúčinné složky:	0,1 M fosforečnan sodný, pH 5,7 5 % w/v mannitol, USP
ředidlo:	sterilní voda pro injekce, USP peptid Y (SEQ ID NO 2)
účinné složky:	1,5 mg/lékovku
neúčinné složky:	0,1 M fosforečnan sodný, pH 5,7 5 % w/v mannitol, USP
ředidlo:	sterilní voda pro injekce, USP
V této studii	byly lékové produkty k dispozici ve dvou oddělených lékovkách jako
sterilní apyrogenní	lyofilizované prášky obsahující jako vehikula fosforečnan sodný a

mannitol a jako účinnou složku peptid X (SEQ ID NO 1) nebo peptid Y (SEQ ID NO 2).

Příprava lékového produktu v těchto studiích vyžadovala rekonstituci lékovek sterilní vodou pro injekce. Pro dosažení nižších dávek v dávkových titračních koncentracích 7,5 nebo 75 pg/ml bylo nutné ředění rekonstituovaných lékovek, které bylo prováděno s použitím sterilního 0,9% roztoku chloridu sodného pro injekce. Podle potřeby mohly být lékovky připraveny i pouze se 7,5 nebo 75 pg na peptid bez potřeby ředění.

Lyofilizovaný lékový produkt byl uchováván při nebo pod -20 °C a byl podáván bezprostředně po rekonstituci. Tyto podmínky skladování a použití nejsou omezující.

B. Formulace přípravku pro fázi II

Pro klinické testy fáze II byla vyvinuta pouze jedna formulace obsahující konečnou koncentraci každého peptidu 750 pg/ml. Během konečného rozplňování byl peptid X (SEQ ID NO 1) spojen speptidem Y (SEQ ID NO 2), aby se získala lékovka s obsahem sterilního apyrogenního lyofilizovaného prášku.

účinné složky: 0,75 mg peptidu X (SEQ ID NO 1) a 0,75 mg peptidu Y (SEQ ID NO 4) neúčinné složky: 0,05 M fosforečnan sodný, pH 6,2,

5% w/v mannitol, USP ředidlo: sterilní voda pro injekce, USP (počáteční rekonstituce),

0,9% chlorid sodný pro injekce (ředění po počáteční rekonstituci)

Lyofilizovaný produkt byl rekonstituován sterilní vodou pro injekce na koncentraci 750 pg/ml. Ředění rekonstituovaných lékovek na nižší dávky, například pro dosažení koncentrace 7,5 nebo 75 pg/ml, bylo prováděno sterilním 0,9% roztokem chloridu sodného pro injekce. Subjektům byl lékový produkt podáván podle pokynů obsažených v klinickém protokolu.

Lékový produkt byl podáván bezprostředně po rekonstituci.

Lyofilizovaný lékový produkt byl uchováván při nebo pod -20 °C, což však není omezující podmínka.

D. Klinické studie fáze I a II na lidech

Na lidských subjektech alergických na kočky byly provedeny následující studie fáze I a II pro peptidy X a Y (SEQ ID NO 1 a 2):

Protokol P92-01: Klinická studie fáze I bezpečnosti a účinnosti peptidů X a Y

Tato bezpečnostní studie fáze I s otevřeným značením a stupňovanou dávkou byla prováděna pro stanovení bezpečnosti podávání peptidu X (SEQ ID NO 1) a peptidu Y (SEQ ID NO 2). Byla hodnocena rovněž antigenicita složek, stejně jako účinnost peptidů při měnění citlivosti při kožním testu.

Při této studii zaregistrovala dvě centra, Johns Hopkins Asthma and Allergy Center, Baltimore, Maryland, a New England Medical Center, Boston, Massachusetts, celkem devatenáct (19) jedinců alergických na kočky. Peptidy X (SEQ ID NO 1) a Y (SEQ ID NO 2) byly podávány odděleně, avšak současně, subkutánní injekcí ve stupňujících se dávkách v rozmezí od 7,5 do 1500 pg v průběhu pěti týdnů.

Bezpečnost byla určována na základě hodnocení klinických laboratorních parametrů, fyzického vyšetření, protilátkových studií a výskytu nepříznivých případů. Účinnost byla stanovována na základě analýzy kožních testů. Jeden týden před a dva a šest týdnů po léčebném období byly provedeny vpichové a intradermální kožní testy jak s afinitně čištěným přírodním Fel d I, tak s peptidy. Během studie bylo peptidy X a Y ošetřeno šestnáct pacientů. Peptidy byly dobře tolerovány v dávkách až do 1500 pg. Nebyly zaznamenány žádné vážné nepříznivé případy a bezpečnost peptidů pro zdůvodnění dalšího klinického vývoje byla potvrzena. Výskyt zaznamenaných nepříznivých případů byl typický pro studie alergie s otevřeným značením. Všichni pacienti v tomto pokusu byli alergičtí na kočky a tolerovali dávky řádově větší než lze dosáhnout konvenční imunoterapií.

Jeden pacient studii přerušil v důsledku astmatického záchvatu, který se objevil v prvním týdnu po kožním testu s kočičím extraktem I a peptidy, a druhém astmatickém záchvatu, ke kterému došlo po dávce 7,5 pg každého peptidu ve druhém týdnu. Není jasné, zda u tohoto pacienta existuje přímý vztah mezi ošetřením peptidy a nástupem astmatu. Je však třeba poznamenat, že studie byla prováděna během jedné z nejtěžších pylových sezón za poslední roky a tento pacient, jako mnozí z registrovaných, měl sezónní alergie.

Protilátkové studie ukázaly, že všichni hodnocení pacienti měli protilátky IgG a IgE proti Fel d I. U všech pacientů kromě dvou se koncentrace v průběhu studie neměnily. Dva pacienti vykazovali v týdnu 8 a 12 protilátky IgE proti peptidu X (SEQ ID NO 1) a/nebo Y (SEQ ID NO 2), které nebyly přítomny v týdnu 1. Jeden z těchto pacientů měl v týdnu 8 podstatnou reakci při kožním testu na peptid X (SEQ ID NO 1), která nebyla přítomna v týdnu

12. Před expozicí peptidům mělo pět pacientů endogenní protilátku IgG proti peptidu X (SEQ ID NO 1) a tři pacienti měli protilátku IgG proti peptidu Y (SEQ ID NO 2). Čtyři pacienti bez předem existujících protilátek IgG proti peptidu X (SEQ ID NO 1) a/nebo Y (SEQ ID NO 2) vyvinuli během ošetření nebo po něm zvýšené koncentrace těchto protilátek. Dva pacienti vyvinuli okamžitou pozitivní reakci při kožním testu proti peptidu použitému během studie, avšak bez klinické korelace. Další pacient měl v týdnu 8 zpožděnou lokální reakci na kožní testy s peptidem Y (SEQ ID NO 2), která měla vztah k intradermální dávce peptidu Y (SEQ ID NO 2).

Výsledky kožních testů na kočičí alergen ukázaly při vpichovém testu po 8, resp. 12 týdnech statisticky významný pokles reaktivity na kočičí extrakt obsahující Fel d I ve dvou nebo třech ředěních. Intradermální metodou nebyly detekovány žádné statisticky významné rozdíly reaktivity. V centru Johns Hopkins se vyskytl statisticky významný pokles pozdní fáze reaktivity na Fel d I (Σ_Ε) po 6 a 24 h, jestliže byl týden 8 porovnán s výchozím stavem (týden 1). Tento pokles nebyl významný, byl-li s výchozím stavem porovnán týden 12.

I když byla tato studie navržena pro hodnoceni bezpečnosti, vyplývá z výsledků kožních testů, že peptidy mohou způsobovat desensibilizaci na Fel d I.

Protokol P92-02: Klinická studie fáze II bezpečnosti a účinnosti peptidů X a Y s použitím modelového testu Cat Room Challenge Model

Tato studie bezpečnosti a účinnosti fáze II představovala dvojitou slepou studii peptidů X a Y podávaných subkutánně ve čtyřech týdenních dávkách 7,5 μg, 75 μg nebo 750 pig na peptid s kontrolou placebem. Citlivost pacienta vůči přirozené expozici byla hodnocena na základě měření výskytu příznaků a pulmonálni funkce během 60 min v malé místnosti, obsahující čalouněný nábytek a dvě kočky. Tato expozice probíhala před ošetřením a po 1 a 6 týdnech po ošetření. V místnosti zaznamenávali pacienti každých pět minut nosní, oční a plicní příznaky na pětibodové stupnici. Pulmonálni funkce byla testována každých 15 min. Jako další parametry byla během studie hodnocena citlivost při kožním testu na kočičí extrakt a peptidy X a Y, specifické IgE a IgG k Fel d I a peptidům X a Y a reaktivita T buněk na kočičí antigen a zvolené peptidy.

Ve dvou centrech, Johns Hopkins Asthma and Allergy Center, Baltimore, Maryland, a New England Medical Center, Boston, Massachusetts, bylo zaregistrováno 95 pacientů. Pokus dokončilo 91 pacientů. Studii přerušili čtyři pacienti, dva pro přechodné příznaky alergie související s terapií a dva pro nevyhovující rozvrh.

Terapie byla obecně dobře tolerována. Analýza dat ohledně primární účinnosti ukázala významný vztah mezi dávkou a odpovědí, který byl považován za statisticky významný (obr. 1) pro potlačování alergických příznaků (nosní, plicní a celková alergie), vyvolaných provedenou expozicí po 1 a 6 týdnech po ošetření. Po 6 týdnech byly detekovány statisticky významné párové údaje ve srovnání s placebem pro příznaky nosní a celkové alergie při 75 pg a 750 pg (viz obr. 1). Dávka 7,5 pg nemohla být rozlišena od placeba. Při vpichovém testu při ošetření před studijní medikací byli pacienti negativní, ale 13 pacientů mělo pozitivní vpichový a/nebo intradermální test na podávané peptidy. Dva pacienti vyvinuli významné titry IgE vůči podávanému peptidu a měli pozitivní kožní testy při ošetření po studii. Pouze pět pacientů s pozitivními kožními testy mělo měřitelný IgE vůči peptidu. Určitý podíl pacientů (placebo: 57,7 %, 7,5 μg: 60,9 %, 75 pg: 63,6 %, 750 pg: 83,3 %) zaznamenalo během této studie příznaky alergie na kočky, jako je výtok z nosu, překrvení nosu, svědění, napětí v prsou a/nebo sípot. Zdálo se, že studijní medikace vyvolala určité přechodné mírné příznaky, což by ukazovalo na přirozenou expozici kočkám. Výskyt byl závislý na dávce (placebo: 11,5 až 19,2 %, 7,5 pg: 21,7 až 26,1 %, 75 pg: 31,8 až 45,5 % a 750 pg: 50,0 až 62,5 %). Tyto příznaky byly obecně mírné, samoomezující a buď nevyžadovaly žádné ošetření nebo byly potlačeny beta-agonisty a/nebo antihistaminiky. Jeden pacient byl léčen adrenalinem a šest pacientů mělo astmatické příznaky s průběhem s poklesem v píku. Všechny tyto případy byly snadno zvládnutelné. Ošetřením se nezměnily protilátkové odpovědi pro vyvolání alergie během studovaného časového období, nebyla ovlivněna reaktivita při kožním testu ve vztahu k placebu, ale došlo ke zlepšení celkového výskytu alergie u 80 % studovaných pacientů. Další studie pro lepší charakterizaci účinku léčby jsou v běhu.

Příklad 2

Podávání peptidů lidským subjektům pro léčbu alergie na ambrosii

A. Formulace přípravku pro fázi I

Pro klinické testy fáze I byl lékový produkt tvořen multipeptidovou formulací zahrnující tři lyofilizované peptidy Amb a I, jejichž sekvence aminokyselinových zbytků zahrnuje vždy alespoň jeden epitop T buněk bílkovinného alergenu ambrosie Amb a 1.1 (viz spis WO 93/21321, zahrnutý zde formou odkazu). Každý peptid byl čištěn do homogenity (čistota alespoň 97 %) v souladu s výše popsanými metodami. Multipeptidová formulace byla připravena zde popsanými postupy. Multipeptidová formulace, použitá v této klinické studii fáze I, byla ve formě lyofilizovaného práškového koláče každého z peptidů v jedné lékovce. Formulace byla těsně před použitím rekonstituována sterilní vodou pro injekce a pro jakékoli další ředění po počáteční rekonstituci byl používán běžný fyziologický roztok (0,9%).

B. Humánní klinické studie fáze I

Z předběžných údajů vyplynulo, že všechny dávky byly tolerovány a multipeptidová formulace se zdá být bezpečná. Další analýzy a klinické studie fáze II jsou v běhu ve Spojených státech a Kanadě.

Odborníkovi jsou známy nebo je schopen pouhým rutinním experimentováním nalézt různé ekvivalenty konkrétních zde popsaných postupů. Tyto ekvivalenty je třeba považovat za spadající do rozsahu vynálezu a pokryté následujícími patentovými nároky.

SEZNAM SEKVENCÍ (1) OBECNÉ INFORMACE:

(i) PŘIHLAŠOVATEL: IMMULOGIC PHARMACEUTICAL CORPORATION (ii) NÁZEV VYNÁLEZU: PEPTIDICKÉ PŘÍPRAVKY SCHOPNÉ TLUMIT ANTIGENOVĚ SPECIFICKOU IMUNITNÍ ODPOVĚĎ (iii) POČET SEKVENCÍ: 2 (iv) KORESPONDENČNÍ ADRESA:

(A) ADRESÁT: IMMULOGIC PHARMACEUTICAL CORPORATION (B) ULICE: 610 LINCOLN STREET (C) MĚSTO: WALTHAM (D) STÁT: Massachusetts (E) ZEMĚ: USA (F) : POŠTOVNÍ KÓD (ZIP): 02154 (v) STROJNĚ ČITELNÁ FORMA:

(A) TYP MÉDIA: Floppy disk (B) POČÍTAČ: kompatibilní s IBM PC (C) OPERAČNÍ SYSTÉM: PC-DOS/MS-DOS (D) SOFTWARE: ASCII text (vi) ÚDAJ O TÉTO PŘIHLÁŠCE:

(A) ČÍSLO PŘIHLÁŠKY:

(B) DATUM PODÁNÍ:

(C) KLASIFIKACE:

(vii) ÚDAJ O PRIORITNÍ PŘIHLÁŠCE:

(A) ČÍSLO PŘIHLÁŠKY:

(B) DATUM PODÁNÍ:

(C) KLASIFIKACE:

(viii) ÚDAJ O ZÁSTUPCI:

(A) JMÉNO: DARLENE A. VANSTONE (B) REGISTRAČNÍ ČÍSLO:

(C) ZNAČKA/ČÍSLO SPISU: 092.0US (ix) TELEKOMUNIKAČNÍ INFORMACE:

(A) TELEFON: (617) 466-6000 (B) TELEFAX: (617) 466-6040 (2) INFORMACE PRO SEQ ID NO:1:

(i) CHARAKTERISTIKA SEKVENCE:

(A) DÉLKA: 27 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: peptid (v) TYP FRAGMENTU: interní (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID NO:1:

Lys	Arg	Asp	Val	Asp	Leu	Phe	Leu	Thr	Gly	Thr Pro Asp Glu Tyr Val
1				5					10	15
Glu	Gin	Val	Ala	Gin	Tyr	Lys	Ala	Leu	Pro	Val
			20					25

(2) INFORMACE PRO SEQ ID NO:2:

(i) CHARAKTERISTIKA SEKVENCE:

(A) DÉLKA: 27 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: peptid (v) TYP FRAGMENTU: interní (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID NO:2:

Lys

Ala Leu Pro Val Val Leu Glu Asn Ala Arg Ile 10

Leu Lys Asn Cys 15

Val Asp Ala Lys Met Thr Glu Glu Asp Lys Glu

Claims (30)

1. Terapeutický přípravek, vyznačující se tím, že zahrnuje alespoň jeden izolovaný peptid s definovanou sekvencí aminokyselinových zbytků a je schopen tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď v populaci lidí, náchylných k antigenově specifické imunitní odpovědi, podává-li se v neimunogenní formě.

2. Přípravek podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid je odvozen od bílkovinného antigenu a uvedená antigenově specifická imunitní odpověď je zaměřena proti tomuto antigenu.

3. Přípravek podle nároku 1, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid je čištěn do čistoty alespoň 95 %.

4. Terapeutický přípravek pro léčbu lidí citlivých na antigen, vyznačující se tím, že zahrnuje alespoň jeden izolovaný a čištěný peptid, který má definovanou délku, definovanou sekvenci aminokyselinových zbytků a zahrnuje alespoň jeden epitop T buněk bílkovinného antigenu, přičemž tento přípravek je schopen tlumit antigenově specifickou imunitní odpověď na uvedený bílkovinný antigen v populaci lidí, náchylných k antigenově specifické imunitní odpovědi, je-li podáván v neimunogenní formě.

5. Přípravek podle nároku 1 nebo 4, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid má definovanou délku, nepřesahující 50 aminokyselinových zbytků.

6. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid má délku alespoň asi 12 a ne více než asi 40 aminokyselinových zbytků.

7. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že uvedeným antigenem je bílkovinný alergen.

8. Přípravek podle nároku 7, vyznačující se tím, že uvedený bílkovinný alergen je vybrán ze skupiny zahrnující bílkovinný alergen rodu Dermatophagoides, bílkovinný alergen rodu Felis, bílkovinný alergen rodu Ambrosia, bílkovinný alergen rodu Lolium, bílkovinný alergen rodu Cryptomeria, bílkovinný alergen rodu Altemaria, bílkovinný alergen rodu Alder, bílkovinný alergen rodu Betula, bílkovinný alergen rodu Quercus, bílkovinný alergen rodu Olea, bílkovinný alergen rodu Artemisia, bílkovinný alergen rodu Plantago, bílkovinný alergen rodu Parietaria, bílkovinný alergen rodu Canine, bílkovinný alergen rodu Blatella, bílkovinný alergen rodu Apis, bílkovinný alergen rodu Cupressus, bílkovinný alergen rodu Juniperus, bílkovinný alergen rodu Thuya, bílkovinný alergen rodu Chamaecyparis, bílkovinný alergen rodu Periplaneta, bílkovinný alergen rodu Agropyron, bílkovinný alergen rodu Secale, bílkovinný alergen rodu Triticum, bílkovinný alergen rodu Dactylis, bílkovinný alergen rodu Festuca, bílkovinný alergen rodu Poa, bílkovinný alergen rodu Avena, bílkovinný alergen rodu Holcus, bílkovinný alergen rodu Anthoxanthum, bílkovinný alergen rodu Arrhenatherum, bílkovinný alergen rodu Agrostis, bílkovinný alergen rodu Phleum, bílkovinný alergen rodu Phalaris, bílkovinný alergen rodu Paspalum a bílkovinný alergen rodu Sorghum halepensis.

9. Přípravek podle nároku 8, vyznačující se tím, že bílkovinný alergen je vybrán ze skupiny zahrnující Der p I, Der p II, Der p ΠΙ, Der p VII, Der fl, Der fll, Der/ΠΙ, Der/VII, Fel d I, Amb a 1.1, Amb a 1.2, Amb a 1.3, Amb a 1.4, Amb a II, Lolp I, Lolp Π, Lol p ΙΠ, Lol p IV, Lol p IX (Lol p V nebo Lol p lb), Cry j I, Cry j II, Can fl, CanfH., Jun s I, Jun v I, Dac g I, Poa p I, Phlp I a Sor h I.

10. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že bílkovinným antigenem je autoantigen.

11. Přípravek podle nároku 10, vyznačující se tím, že autoantigen je vybrán ze skupiny zahrnující insulin, myelinový bazický protein, myelinoligodendrocytový protein, rh faktor, acetylcbolinové receptory, buněčné receptory štítné žlázy, proteiny bazální membrány, bílkoviny štítné žlázy, ICA-69 (PM-1), dekarboxylasu kyseliny glutamové (64K a 65K), proteolipidový protein (PLP), myelin-asociovaný glykoprotein (MAG), kolagen (typ Π), protein teplotního šoku a karboxypeptidasu H.

12. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid není odvozen od uvedeného bílkovinného antigenu a je schopen simulovat epitop T buněk uvedeného antigenu.

13. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid je kryptický peptid uvedeného bílkovinného antigenu.

14. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid má střední stimulační index T buněk alespoň asi 3,5, stanoveno v testu proliferace T buněk in vitro s T buňkami získanými z populace lidí citlivých na uvedený alergen.

15. Přípravek podle nároku 14, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid má index pozitivity alespoň 150, stanoveno v testu proliferace T buněk in vitro s T buňkami získanými z populace lidí citlivých na uvedený alergen.

16. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid zahrnuje dostatečný procentický podíl epitopů T buněk uvedeného bílkovinného antigenu, takže při podávání tohoto přípravku je omezen vývoj nebo postup příznaků onemocnění, vyvolaného tímto antigenem.

17. Přípravek podle nároku 16, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid zahrnuje alespoň 20 % epitopů T buněk uvedeného bílkovinného alergenu.

í

18. Přípravek podle nároku 7, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid neváže IgE nebo váže IgE v podstatně menším rozsahu než jej váže uvedený přirozeně se vyskytující bílkovinný alergen.

19. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se t ím, že uvedený alespoň jeden peptid byl čištěn do homogenity.

20. Přípravek podle nároku 19, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid byl čištěn do čistoty alespoň asi 95 %.

21. Přípravek podle nároku 4, vy zn a čuj i cí se tím, že uvedený alespoň jeden peptid se získává způsobem vybraným ze skupiny zahrnující chemickou syntézu, metody rekombinace DNA, chemické štěpení čištěného plného proteinu a enzymatické štěpení čištěného plného proteinu.

22. Terapeutický přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že dále zahrnuje alespoň jeden farmaceuticky přijatelný nosič.

23. Terapeutický přípravek podle nároku 22, vyznačující se tím, že • uvedený farmaceuticky přijatelný nosič je vybrán ze skupiny zahrnující sterilní vodu, fosforečnan sodný, mannitol, sorbitol, chlorid sodný a jakoukoli jejich kombinaci.

24. Přípravek podle nároku 1, 4, 16 nebo 22, vyznačující se tím, že je rozpustný ve vodném roztoku při fyziologicky přijatelném pH.

25. Přípravek podle nároku 1, 4, 16 nebo 22, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid zahrnuje dostatečný procentický podíl epitopů T buněk uvedeného bílkovinného antigenu, takže při podávání tohoto přípravku je eliminován vývoj nebo postup příznaků onemocnění, vyvolávaného antigenem.

26. Přípravek podle nároku 4, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid je přítomen v rozmezí dávkování asi 1 μg až 3,0 mg peptidů na jednotku dávky.

27. Přípravek podle nároku 26, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid je přítomen v rozmezí dávkování asi 20 μg až 1,5 mg peptidů na jednotku dávky.

28. Přípravek podle nároku 27, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden peptid je přítomen v rozmezí dávkování asi 50 až 750 μg peptidů na jednotku dávky.

29. Přípravek podle nároku 1, 4, 16 nebo 22, vyznačující se tím, že zahrnuje alespoň dva peptidy.

30. Použití přípravku podle nároku 4 k výrobě léčiva pro léčbu lidí citlivých na antigen.

1 týden po ošetření 6 týdnů po ošetření