CZ290023B6 - Víceprůchodové zaváděcí zařízení - Google Patents

Abstract

V cepr chodov zav d c za° zen pro pou it p°i zaji ov n jednoho m sta vstupu do lidsk ho t la pro selektivn zav d n l ka°sk²ch n stroj t mto za° zen m a pro zaji t n sou asn ho pomocn ho pr chodu do t la zahrnuje v cepr chodov pouzdro (404, 506, 530), kter m vn j trubici (12, 442) a konstrukci definuj c p° strojov² pr chod (30), kter je v tomto za° zen um st n . Vnit°n konstrukce m e b²t tvo°ena vnit°n trubic s ohebnou st nou (24). Vn j trubice (12, 442) a vnit°n struktura definuj alespo jeden pomocn² pr chod (36), uspo° dan² mezi vn j m povrchem (26) ohebn st ny (24), a vnit°n m povrchem vn j trubice (12, 442). Zav d c za° zen d le zahrnuje ventil (70, 418, 502, 514, 528, 532, 554) pro ut sn n p° strojov ho pr chodu (30), a to ve spojovac m krytu pr chodu (56, 402) nebo odd len od krytu bu v trval m nebo odpojiteln m spojen s p° strojov²m pr chodem (30). Alternativn m e ventilem (554) proch zet v cepr chodov pouzdro (560) vedouc ke konven n mu zav d c mu za° zen (564). V dal m p° kladn m proveden je ventil (418) odlit odd len jako tuh vlo ka a ulo en v dutin (450) vytvo°en v ohebn m spojovac m krytu.\

Description

Oblast techniky

Tento vynález se obecně týká lékařských zařízení používaných pro zajištění vstupu do lidského těla. Konkrétněji se tento vynález zaměřuje na zaváděcí zařízení, která se používají pro zajištění jednotlivých krátkodobých míst vstupu do těla. Místo vstupu užívají lékaři a další zdravotničtí odborníci pro selektivní zavádění řady lékařských nástrojů do těla během diagnostických zkušebních a nebo léčebných způsobů.

Dosavadní stav techniky

V posledních letech byla vyvinuta řada lékařských zařízení pro zajištění zavádění do krevního oběhu u člověka. Tato zařízení se tradičně dělí do dvou různých skupin na základě své funkce a účelu. První skupina zařízení zahrnuje katétry, které slouží pro zavádění terapeutických a nebo diagnostických kapalin do krevního oběhu. Druhá skupina zahrnuje zařízení obecně citovaná jako zaváděče, která jsou určena pro zajištění místa vstupu do těla, kterým mohou procházet různé lékařské nástroje pro léčebné a nebo diagnostické účely.

Centrální žilní katétry jsou relativně dlouhá trubkovitá zařízení, která mají zúžené distální hroty sloužící pro vstup do centrálních žil pro zajištění určeného způsobu zavádění kapalné infuze do těla. Původní žilní katétry byly zařízení s jedním průchodem zajišťujícím infuzi do jedné žíly v daném čase. Od té doby se vyvíjely katétry s více průchody umožňující současné zavádění dvou nebo více kapalin do žíly. Část katétru, která zůstává mimo tělo, se stále zlepšovala a nově konstruovala pro zajištění nízkého profilu, kteiý zvyšuje pohodlí a snižuje těžkopádnost spojenou s výstupem trubky z těla. Centrální žilní tlakový katétr je typ běžného katétru svíce vstupy který umožňuje současné zavádění a odebíraní kapalin a monitorování krevního tlaku a dalších životně důležitých faktorů.

Zaváděče se podstatným způsobem liší od katétrů svou konstrukcí i účelem. Zaváděč je zaváděcí zařízení, které má zajišťovat určené místo zavádění v těle. Oproti tomu katétry mají sloužit pro infuzi nebo pro odebírání kapalin z těla. Zaváděče obvykle zahrnují relativně krátký průchod, kterým lze různé lékařské nástroje včetně katétrů selektivně zavádět do těla a odstraňovat z těla. Důležitou částí jakéhokoliv zaváděče je ventilová skupina. Ventilová skupina zajišťuje konstantní uzavření mezi krevním proudem a prostředím in vitro při zavádění lékařských nástrojů a při jejich vyjímání z těla. Ventilová skupina se obvykle umisťuje mimo tělo na proximálním konci zaváděče. Výsledkem je relativní objemnost proximálního konce zaváděčů.

Navíc ke skupině ventilů zahrnují mnohé zaváděče boční raménko na proximálním konci. Boční raménko je spojené s průchodem, takže lze do těla současně s lékařským nástrojem zavádět kapaliny. Průchod zaváděče se považuje za sdílený průchod, takže průchod poskytuje společné vedení pro lékařské nástroje a kapalné léčivé či diagnostické prostředky.

Zaváděče a další vstupní zařízení, které jsou v současné době k dispozici, se dobře hodí pro svůj zamýšlený účel. Avšak stále se vyvíjejí nové lékařské terapeutické i diagnostické způsoby požadující přizpůsobivější průchod do těla. Například způsoby pro transplantaci orgánů a srdeční angioplastiku vyžadují zavedení komplexních kombinací lékařských nástrojů adiagnostických/terapeutických kapalin do těla. Mnohá současně používaná zaváděcí zařízení nejsou dobře přizpůsobená těmto relativně složitým způsobům. Výsledkem je, že je třeba použít více zaváděcích zařízení umístěných na více zaváděcích místech. V souvislosti s tím nastává neustálá potřeba zajišťování zlepšených zaváděcích zařízení, která poskytují další možnosti zvyšující jejich přizpůsobivost a použitelnost pro rozšiřování sortimentu invazivních způsobů léčby.

- 1 CZ 290023 B6

Z EP 381 062 je znám víceprůchodový zaváděcí systém pro dodání terapeutické tekutiny do daného místa vaskulámího systému pacienta. Tento systém však není opatřen pružnou stěnou a nepředvídá možnost vložení lékařského přístroje do některého z průchodů. Tento systém rovněž nemá ventil pro uzavření přístrojového průchodu v době, kdy je přístroj přítomen nebo nepřítomen v průchodu. Tento systém tedy neřeší všechny cíle, které řeší tento vynález.

Z EP 593 181 je znám víceprůchodový zaváděcí systém pro dodání terapeutické tekutiny a pro zavedení katétru do daného místa vaskulámího systému pacienta. Tento systém však není opatřen pružnou stěnou a nemá tedy možnosti, které pružná stěna dává tomuto vynálezu. Ačkoliv do průchodu katétru lze vložit vodicí drát, tento vodicí drát nelze považovat za lékařský přístroj nebo nástroj, jako jsou dilatátoiy, obturátory nebo různé sondy, jejichž použití umožňuje tento vynález.

Konečně z US 5 472 418 je znám průchodový systém skatétrem vytvořeným jako trubice z pružného plastového materiálu. Tento systém neobsahuje katétr s vnější trubicí, v níž by byly dva průchody částečně definovány pružnou stěnou a kde by průřez přístrojového průchodu byl vždy menší než průřez vnější trubice. Tento systém tedy neřeší tytéž cíle jako tento vynález.

Podstata vynálezu

Tento vynález poskytuje zlepšené zaváděcí zařízení určené pro zajišťování selektivního zavádění lékařských nástrojů do těla při současném zajištění pomocného zavádění pro více určených míst zavádění. Tento vynález je zlepšením existujících zaváděčů a dalších zaváděcích zařízení vtom smyslu, že poskytuje více míst pro zavádění navíc ke sdílenému místu zavádění, která se používají pro lékařské nástroje a kapalné farmaceutické či diagnostické prostředky. Výhodou je, že zlepšené zaváděcí zařízení snižuje počet zařízení požadovaných pro zavádění více nástrojů a kapalin do těla v průběhu složitých chirurgických a diagnostických způsobů.

V příkladném provedení, které z větší části eliminuje nevýhody dosavadního stavu techniky, je víceprůchodový zaváděcí systém vytvořen s průchody pro zajišťování místa vstupu do lidského těla pro selektivní zavádění lékařských přístrojů tímto systémem a pro zajišťování pomocného přístupu do těla a obsahuje vnější trubici, která má distální konec pro zavádění do těla, proximální konec a určitý průřez, přístrojový průchod pro průchod lékařských přístrojů, uspořádaný uvnitř vnější trubice a opatřený distálním koncem a proximálním koncem, a alespoň jeden pomocný průchod definovaný ve vnější trubici a oddělený od přístrojového průchodu, kde tento pomocný průchod má svůj distální konec a proximální konec. Podstatou vynálezu přitom je, že tento víceprůchodový zaváděcí systém obsahuje alespoň jednu ohebnou stěnu, umístěnou ve vnější trubici a mající distální konec a proximální konec proti sobě, kde každá ohebná stěna podélně odděluje uvnitř vnější trubice jeden pomocný průchod od přístrojového průchodu, přičemž průhyb ohebné stěny určuje poměr průřezů přístrojového průchodu a pomocného průchodu uvnitř vnější trubice, ventil přístrojového průchodu, přiléhající k proximálnímu konci přístrojového průchodu, pro zajištění utěsnění přístrojového průchodu za přítomnosti i za nepřítomnosti lékařských nástrojů v přístrojovém průchodu.

V alternativních provedeních víceprůchodového zaváděcího systému je ventil přístrojového průchodu uspořádán odpojitelně od systému neboje integrální se systémem.

V dalším příkladném provedení víceprůchodového zaváděcího systému jsou ve vnější trubici umístěné dva pomocné průchody.

-2CZ 290023 B6

V jiném příkladném provedení obsahuje víceprůchodový zaváděcí systém alespoň dvě ohebné stěny, vnější trubice má vnitřní povrch a každý průchod je uspořádán mezi příslušnou ohebnou stěnou a vnitřním povrchem vnější trubice.

V ještě dalším příkladném provedení víceprůchodového zaváděcího systému jsou okolo přístrojového průchodu umístěny tři pomocné průchody.

Distální konce dvou pomocných průchodů jsou s výhodou v dalším příkladném provedení vynálezu umístěny v různých místech mezi proximálním koncem a distálním koncem vnější trubice.

Ohebná stěna je v dalším příkladném provedení vynálezu s výhodou připojená k vnitřnímu povrchu vnější trubice ve dvou místech pro vytyčení pomocného průchodu.

V jiném výhodném provedení vynálezu je na vnitřním povrchu vnější trubice alespoň jedno roztečné žebro.

Vnější trubice může být přitom s výhodou zhotovená buď z jiného materiálu než ohebná stěna nebo ze stejného materiálu jako ohebná stěna.

V přístrojovém průchodu je s výhodou umístěn lékařský přístroj.

V dalším příkladném provedení víceprůchodového zaváděcího systému podle vynálezu jsou k alespoň jednomu z proximálních konců pomocných průchodů připojené jeden nebo dva zásobníky s kapalinou.

Ještě další příkladné provedení víceprůchodového zaváděcího systému podle vynálezu dále zahrnuje spojovací kryt mající proximální konec a distální konec, ke kterému se připojuje proximální konec vnější trubice, a tento spojovací kryt zahrnuje hlavní kanál napojený na přístrojový průchod a alespoň jeden pomocný kanál, napojený na alespoň jeden pomocný průchod, kde hlavní kanál a pomocný kanál se rozbíhají od vnější trubice pod úhlem, jehož vrchol leží vně spojovacího krytu.

U tohoto příkladného provedení vynálezu tvoří ventil přístrojového průchodu s výhodou část spojovacího krytu a je napojen na hlavní kanál.

U takto vytvořeného příkladného provedení vynálezu je ve spojovacím krytu s výhodou vytvořený přístrojový kanál, svírající s hlavním kanálem ostrý úhel a končící na vnitřním konci napojením na hlavní kanál, kde ventil přístrojového průchodu je umístěn na vnějším konci přístrojového kanálu pro vkládání lékařských nástrojů tímto ventilem a vstupu do hlavního kanálu pod určitým úhlem.

Hlavní kanál u takto vytvořeného příkladného provedení vynálezu pak s výhodou pokračuje od distálního konce spojovacího krytu za přístrojovým kanálem k otvoru ve spojovacím krytu pro umožnění zavedení kapalin tímto otvorem k hlavnímu kanálu.

Ventil přístrojového průchodu je s výhodou vytvořen litím odděleně od spojovacího krytu z materiálu, který je tužší než materiál spojovacího krytu a je uložen v dutině vytvořené ve spojovacím krytu.

U tohoto příkladného provedení vynálezu je ve spojovacím krytu s výhodou vytvořený přístrojový kanál, svírající s hlavním kanálem ostrý úhel, kde ventil přístrojového průchodu je uložen v dutině při vnějším konci přístrojového kanálu pro vkládání lékařských přístrojů tímto ventilem s možností vstupovat do hlavního kanálu pod určitým úhlem.

-3 CZ 290023 B6

V jiném příkladném provedení vynálezu, u něhož je na vnitřním povrchu vnější trubice alespoň jedno roztečné žebro, pokračuje hlavní kanál s výhodou od distálního konce spojovacího krytu za přístrojovým průchodem k otvoru ve spojovacím krytu pro zavádění kapalin tímto otvorem k hlavnímu kanálu.

V dalším příkladném provedení vynálezu, u něhož ventil přístrojového průchodu tvoří část spojovacího krytu a je napojen na hlavní kanál, jsou hlavní kanál a pomocný kanál či pomocné kanály s výhodou orientované v jedné rovině, takže spojovací kryt je plochý, přičemž z proximálního konce spojovacího krytu vychází prodlužovací trubice, která je napojena na hlavní kanál, ve kterém je ventil přístrojového průchodu připojen ke spojovací trubici a je takto spřažen s hlavním kanálem.

U tohoto příkladného provedení vynálezu je ve ventilu přístrojového průchodu s výhodou umístěn boční port pro infuzi kapalin k prodlužovací trubici a hlavnímu kanálu.

Toto provedení může dále s výhodou zahrnovat konektory s přizpůsobenými závity mezi ventilem přístrojového průchodu a prodlužovací trubicí pro odpojení ventilu přístrojového průchodu a případně i Luerovu spojku na ventilu přístrojového průchodu a infuzní aplikátor s odpovídající Luerovou spojkou.

Výše popsané a další funkce a výhody tohoto vynálezu lze lépe pochopit s odkazem na následující podrobný popis ve spojení s doprovodnými výkresy.

Přehled obrázků na výkresech

Obr. 1 je perspektivní pohled na příklad preferovaného provedení víceprůchodového zaváděcího zařízení podle tohoto vynálezu.

Obr. 2 je řezem pohledu z obr. 1 provedeným v rovině 2-2 obrázku 1.

Obr. 3A je řez provedený v rovině 2-2 obrázku 1 ukazující lékařský nástroj o relativně malém průměru umístěný v průchodu zařízení.

Obr. 3B je řez ve stejné rovině 2-2 obrázku 1 ukazující lékařský nástroj o relativně velkém průměru umístěný v průchodu zařízení.

Obr. 4 je řez provedený v rovině 4-4 obrázku 1.

Obr. 5 je řez provedený v rovině 5-5 obrázku 1.

Obr. 6 je perspektivní pohled preferovaného příkladu ztělesnění podle tohoto vynálezu.

Obr. 7 je řez provedený v rovině 7-7 obrázku 6.

Obr. 8 je řez provedený v rovině 8-8 obrázku 6.

Obr. 9 je řez preferovaného příkladu ohebné vnitřní stěny ukazující umístění roztečných žeber.

Obr. 10 je řez preferovaného příkladu víceprůchodového zaváděcího zařízení s jedním pomocným průchodem.

-4CZ 290023 B6

Obr. 11 je řez příkladu víceprůchodového zaváděcího zařízení ukazující vnitřní stěnu v uvolněném stavu s umístěným lékařským nástrojem o relativně malém průměru.

Obr. 12 je řez stejného víceprůchodového zaváděcího zařízení s lékařským nástrojem ukazující vnitřní stěnu částečně ochablou následkem přivedení tlaku do pomocných průchodů.

Obr. 13 je řez stejného víceprůchodového zaváděcího zařízení s lékařským nástrojem jako na obrázku 11 ukazující vnitřní trubici v ochablejším stavu oproti obrázku 12.

Obr. 14 je perspektivní pohled dalšího ztělesnění víceprůchodového zaváděcího zařízení podle tohoto vynálezu.

Obr. 15 je řez provedený v rovině 15-15 obrázku 14.

Obr. 16 je zvětšený perspektivní pohled na spojovací kiyt zařízení ukázaného na obrázku 16.

Obr. 17 je zvětšený perspektivní pohled spojovacího krytu obrázku 16 s částí odříznutou v podélné ose.

Obr. 18 je perspektivní celkový pohled na vložení ventilu použitého ve spojovacím krytu obrázku 16.

Obr. 19 je pohled na vložení ventilu z obrázku 18 po rozebrání.

Obr. 20 je bokoiys víceprůchodového zaváděcího zařízení podle tohoto vynálezu.

Obr. 21 je půdorys víceprůchodového zaváděcího zařízení z obrázku 20 ukazující více podrobností připojeného systému katétru.

Obr. 22 je perspektivní pohled na proximální konec nízkoprofiiového spojovacího krytu zařízení z obrázku 20.

Obr. 23 je nákres umístění alternativního víceprůchodového zaváděcího zařízení s nízkoprofilovým spojovacím krytem.

Obr. 24 je podrobný nákres alternativního souboru ventilu zaváděcího zařízení pro použití v zařízeních z obrázku 21 nebo 23.

Obr. 25 je plán rozmístění alternativního víceprůchodového zaváděcího zařízení majícího infůzní katétr s více průchody hraničící s jednoprůchodovým zaváděcím zařízením.

Obr. 26 je řez spojovacího krytu použitého v zařízení z obrázku 25.

Obr. 27a-d jsou schematické řezy konfigurací pouzdro/průchod pro použití ve víceprůchodovém infuzním katétru z obrázku 25.

Obr. 28 je bokoiys dalšího ztělesnění víceprůchodového pouzdra pro použití zařízení z obrázku 25.

Obr. 29 je řez víceprůchodového pouzdra z obrázku 28.

-5CZ 290023 B6

Příklady provedení vynálezu

Preferovaný příklad víceprůchodového zaváděcího zařízení 10 v souladu s tímto vynálezem je znázorněn na obrázcích 1 až 5. Zařízení 10 zahrnuje vnější trubici 12, která má distální konec 14 a proximální konec 16. Jak nejlépe ukazují obrázky 2 až 5, má vnější trubice 12 vnější povrch 18 a vnitřní povrch 20. Vnitřní povrch 20 definuje přístupovou cestu průchodu 22, kteiý má průřez, jež se může měnit v různých místech mezi distálním koncem 14 a proximálním koncem 16 vnější trubice 12. Obvykle se může vnější trubice 12 zužovat na distálním konci 14, pokud se to požaduje. Následkem zúžení vnější trubice 12 se její průřez zmenšuje.

V souladu s tímto vynálezem je v zaváděcím průchodu o průřezu 22 uspořádaná vnitřní trubice, tvořená ohebnou stěnou 24. Ohebnou stěnou 24 tvořená vnitřní trubice má distální konec a proximální konec, které odpovídají distálnímu konci 14 a proximálnímu konci 16 vnější trubice 12. Ohebná stěna 24 má vnější povrch 26 a vnitřní povrch 28. Vnitřní povrch 28 definuje přístrojový průchod 30, kterým lze do těla vkládat lékařské nástroje, jako jsou katétry 32 a 34 ukázané na obrázcích 3A respektive 3B. Katétr 34 v poloze uvnitř přístrojového průchodu 30 též ukazují obrázky 4 a 5.

Mezi vnějším povrchem 26 ohebné stěny 24 a vnitřním povrchem 20 vnější trubice 12 jsou dva pomocné průchody 36 a 48. Každý z pomocných průchodů 36 a 48 má distální konec a proximální konec, které obecně odpovídají distálním a proximálním koncům vnější trubice 12 a ohebné stěny 24. V tomto konkrétním preferovaném ztělesnění odpovídají povrchy definující pomocné průchody 36 a 48 částem vnitřního povrchu 20 vnější trubice 12 a vnějšího povrchu 26 ohebné stěny 24. Pomocný průchod 36 se specificky definuje nebo ohraničuje vnitřním povrchem 38. který odpovídá vnitřnímu povrchu 20 vnější trubice 12 a vnějšímu povrchu 26 ohebné stěny 24.

Dále se pomocný průchod 36 definuje oddělujícími povrchy 40 a 42, které tvoří separační bariéry 44 respektive 46.

Druhý pomocný průchod 48 se též vytváří či definuje vnitřním povrchem 20 vnější trubice 12 a vnějším povrchem 26 ohebné stěny 24. V souladu stím vnitřní povrch 50 definující druhý pomocný průchod 48 odpovídá těmto povrchům.

Navíc se pomocný průchod 48 ohraničuje separačními povrchy 52 a 54 tvořenými separačními bariérami 44 respektive 46.

Obrázek 1 ukazuje, že víceprůchodové zaváděcí zařízení 10 zahrnuje spojovací kryt 56. Spojovací kryt 56 se připojuje k proximálnímu konci 16 zaváděcího průchodu 22 Kryt 56 zahrnuje infuzní trubice 58 a 60, které se připojují krytem 56 k pomocným průchodům 36 respektive 48. Infuzní trubice 58 a 60 zahrnují Luerovy spojky 62 a 64. Lze užít i jiná konvenční spojovací zařízení. Třetí infuzní trubice 66 se připojuje krytem 56 k průchodu zařízení pro zajištění cesty infuze kapaliny do průchodu 30. Je třeba poznamenat, že se infuzní trubice 64 nepřipojuje ke spojovacímu krytu 56 v pravém úhlu, jak je obvyklé u konvenčních zaváděcích zařízení. Namísto toho vychází infuzní trubice 66 z krytu 56 paralelně s dalšími dvěma infuzními trubicemi 58 a 60. Tato paralelní orientace trubic 58, 60 a 66 umožňuje dosažení nízkého profilu krytu 56. který snižuje objemnost proximálního konce zařízení a zvyšuje pohodlí. Konvenční uzavírací zařízení, jako je uzávěr 68, se též zajišťuje na proximálním konci infuzní trubice 66.

Kryt 56 zahrnuje ventil 70, kterým se do přístrojového průchodu 30 vkládají různé lékařské nástroje. Ventil 70 zahrnuje soubor ventilu či těsnění, který je konstruovaný tak, aby zajišťoval utěsnění přístrojového průchodu 30, ať už jsou lékařské přístroje přítomné či nepřítomné v přístrojovém průchodu 30. Jsou vhodná kterákoliv známá uspořádání těsnění a ventilových

-6CZ 290023 B6 mechanismů používaná pro zajištění utěsnění zaváděčů a příslušných lékařských nástrojů. Zařízení 10 s více zaváděcími průchody slouží pro použití v kombinaci se zajištěním průchodu buď k arteriální či k venózní straně krevního řečiště.

Směrem k distálnímu konci vnější trubice 12 je otvor 72 (obrázek 1 a obrázek 5). Otvor 72 se zajišťuje takovým způsobem, že umožňuje odchod kapaliny z pomocného průchodu 48, která byla převedena infuzní trubicí 58. Podobně se zajišťuje otvor 74 (ukázaný na fantomu na obrázku 1 a též na obrázku 4) umožňující kapalině přivedené k infuzní trubici 60 opustit pomocný průchod 36 na proximálním konci vnější trubice 12.

V tomto příkladu ztělesnění tohoto vynálezu musí být ohebná stěna 24 dostatečně ohebná, aby se mohla uvést mezi relaxovanou polohu, jak ukazuje obrázek 3A, a různé natažené polohy, jak ukazuje obrázek 3B. Na obrázku 3A je katétr 32 o průměru 1,3 mm vložený do přístrojového průchodu 30. Ohebná stěna 24 je v relaxované poloze, ve které je průřez přístrojového průchodu 30 zhruba 2 mm čtvereční. Relaxovaný průřez přístrojového průchodu 30 bude přednostně v rozmezí od 1 do 3 mm čtverečních. V případě požadavku mohou být průměry větší. Preferuje se, avšak nepožaduje se, aby ohebná stěna 24 měla kruhový či eliptický průřez.

Obrázek 3B ukazuje vložení katétru o větším průměru 34 do přístrojového průchodu 30. Ohebná stěna 24 je zhotovena z dostatečně pružného materiálu a má dostatečný rozměr tak, aby se mohla roztáhnout na ukázaný průměr, který je zhruba 3 mm. Maximální průměry, do kterých lze roztáhnout ohebnou stěnu 24, se omezují průměrem vnější trubice 12. Ohebná stěna 24 se může ohýbat v případě požadavku dovnitř aplikací tlaku kapaliny jedním nebo oběma pomocnými průchody 36 a 48. Obvykle bude průřez přístrojového průchodu 30 v maximálně expandovaném stavu ohebné stěny 24 od 5 do 9 mm čtverečních. V případě požadavku jsou možné i větší průměry. Dává se přednost tomu, aby ohebná stěna 24 byla dostatečně ohebná tak, aby se mohla plně roztáhnout proti vnitřnímu povrchu 20 vnější trubice 12. V plně expandovaném stavu budou mít pomocné průchody 36 a 48 podstatně snížené průřezy. Dává se však přednost tomu, aby pomocné průchody 36 a 48 nebyly plně uzavřené. Je žádoucí mít k dispozici určité otvory v těchto dvou pomocných průchodech 36 a 48 kdykoliv, aby mohly průchody procházet promývací kapaliny, aby se předešlo vytváření krevních sraženin či jiných problémů spojených s úplně splasklým průchodem.

Dává se přednost tomu, aby byla ohebná stěna 24 dostatečně flexibilní pro natažení k expandovaným polohám, při kterých průřez průchodu zařízení 30 v expandovaném stavu je až 85 % průřezu zaváděcího průchodu 22. To umožňuje spojité zavádění pomocné kapaliny pomocnými průchody 36 a 48. Dále se dává přednost tomu, aby v relaxované poloze ukázané na obrázku 3 měl přístrojový průchod 30 průřez, který není menší než 35 % průřezu zaváděcího průchodu 22. Podle tohoto vynálezu se ohebná stěna 24 přednostně připojuje ke vnější trubici 12 při separačních bariérách 44 a 46 pro rozdělení zaváděcího průchodu 22 do tříkomorového průchodu, to jest centrálního přístrojového průchodu 30 a dvou pomocných průchodů 36 a 48. Pro dosažení žádané ohebnosti přístrojového průchodu 30 se dává přednost použití relativně pružného materiálu. Vhodné pružné materiály zahrnují, avšak bez neomezení na tyto příklady, polyvinylchlorid, polyuretan, polyethylen, nylon, silikon, fluoropolymery a polypropylen. Pro dosažení žádané změny průřezu průchodu se musí tloušťka a průměr ohebné stěny 24 pečlivě přizpůsobit danému použitému materiálu. Pro méně ohebné materiály se musí tloušťka stěny příslušným způsobem zmenšit pro dosažení žádaných mezí ohebnosti. Ohebná stěna 24 by měla být dostatečně ohebná tak, aby se mohla roztáhnout na průměry, které jsou alespoň tak velké jako průměr vnější trubice 12.

V jednom preferovaném ztělesnění, které ukazuje obrázek 9, se zajišťují na vnitřním povrchu 220 vnější trubice 212 roztečná žebra 210, aby se zabránilo roztažení ohebné stěny 224 do polohy, která uzavírá pomocné průchody 236 a 248. Roztečná žebra 211 lze též umístit pro zajištění toho, aby se udržoval průchod 213 okolo zařízení 215, když je umístěno uvnitř

-7CZ 290023 B6 průchodu zařízení 230. Žebra 210 se přednostně umisťují podélně po celé délce vnější trubice 212, kde je též přítomná ohebná stěna 224. Konkrétní tvar průřezu roztečných žeber 210 není zvlášť důležitý, pokud jsou relativně tupá a nepoškozují ohebnou stěnu 224 při styku s touto trubicí. Počet a relativní umístění roztečných žeber se musí volit tak, aby se zajistilo, že nedochází k úplnému uzavření pomocných průchodů 236 a 348. Pro relativně ohebné stěny 224 lze počet a velikost žeber zvýšit. Žebra 210 ukázaná na obrázku 9 jsou příkladem preferované konfigurace. Počet, tvar, velikost a poloha žeber 210 se může měnit podle požadavku, aby se zabránilo uzavření pomocných průchodů 236 a 248, jak se diskutuje výše. I když lze do zaváděcího zařízení zahrnout více než dva pomocné průchody, dává se přednost použití dvou průchodů. Použití dvou průchodů je předností konstrukcí pro umožnění jednotné expanze ohebné stěny 24 mezi relaxovaným stavem, jak ukazuje obrázek 3A a expandovaným stavem, jak ukazuje obrázek 3B.

Jsou možná též zaváděcí zařízení zahrnující jeden pomocný průchod. Průřez příkladem zaváděcího průchodu ukazuje položka 310 na obrázku 10. Zaváděcí průchod 310 zahrnuje vnější trubici 312, která definuje zaváděcí průchod 322. Zaváděcí průchod 322 se rozděluje na průchod zařízení 330 a pomocný průchod 336 vnitřní trubicí, která je vytvořena ohebnou stěnou 324. Vnitřní povrch vnější trubice 312 přednostně zahrnuje roztečná žebra (ukázaná na fantomu jako 350), aby se předešlo uzavření pomocného průchodu 336. Ohebná stěna 324 se zhotovuje ze stejných typů ohebných materiálů, jako se popisuje výše pro vnitřní trubice použité ve ztělesněních s více pomocnými průchody. Toto konkrétní ztělesnění se dobře hodí pro použití v těch situacích, ve kterých se požaduje relativně velký průchod zařízení ve prospěch výhod, které poskytují vícečetné pomocné průchody.

Vnější trubice 12 se přednostně zhotovuje z kteréhokoliv dobře známého polymemího materiálu použitého při zhotovení zaváděčů a dalších zaváděcích zařízení. Příklady těchto materiálů zahrnují polyuretan, polyethylen, polypropylen, nylon, polyester, polyetherové/esterové kopolymery, polymery založené na silikonech, polyolefiny katalyzované metalocenem nebo ethylenvinylacetátové a syntetické kaučuky. Přednostně jsou použité materiály a tloušťka stěny pro vnější trubici 12 takové, že je vnější trubice 12 relativně tuhá oproti ohebné stěně 24. Dále by měl být materiál použitý pro vnější trubici 12 kompatibilní s tvářecími účely pro materiál použitý k vytvoření ohebné stěny 24. Dává se přednost tomu, aby vnější trubice 12 a vnitřní ohebná stěna 24 byly společně protlačovány a aby se separační bariéry 44 a 46 vytvořily tvarováním obou trubek současně během procesu protlačování. Vnější trubice 12 a vnitřní ohebná stěna 24 se mohou zhotovit z téhož materiálu nebo z různých materiálů. Vnitřní ohebná stěna 24 se přednostně zhotovuje z měkčích typů různých výše uvedených polymerů. Při použití různých materiálů musí být tyto materiály kompatibilní pro vzájemné spojování.

Ostatní průchody zhotovené pro připojení vnitřních a vnějších trubic jsou možné s podmínkou, že spojení mezi těmito dvěma průchody při separačních bariérách 44 a 46 probíhá po celé délce těchto dvou průchodů a poskytuje pevné integrální spojení mezi těmito průchody. Například radiofrekvenční svařování trubic je dalším možným způsobem zhotovení, který lze použít pro výrobu zaváděcího průchodu v souladu s tímto vynálezem. V případě požadavku lze protlačovat celý trojitý průchod jako jednotlivou integrální víceprůchodovou konstrukci.

Během použití umožňuje příklad zaváděcích zařízení 10 zavedení lékařských přístrojů do průchodu zařízení, přičemž současně je možná infuze kapaliny průchodem 68 též do průchodu zařízení stejně tak jako infuze průchody 62 a 64 do pomocných průchodů 48 a 36. Jelikož, jak se uvádí výše, je vnější trubice 12 relativně neohebná, celkový průřez, který je k dispozici pro vložení lékařských nástrojů, a průtok kapalin je pro dané zaváděcí zařízení omezený. Avšak ohebnost průchodu zařízení umožňuje lékaři či jinému zdravotnickému specialistovi selektivně a plně využít celý průřez, který je k dispozici.

-8CZ 290023 B6

Na obrázku 3A se ukazuje relativně malý katétr 32 vložený do přístrojového průchodu 30. V této konfiguraci se mohou kapaliny zavádět/odvádět nepoužitou plochou přístrojového průchodu 30, stejně tak jako dvěma pomocnými průchody 36 a 48. Je třeba poznamenat, že preferovaná konstrukce svou podstatou centruje katétr či lékařský nástroj 32 takovým způsobem, že pomocné průchody 36 a 48 mají zhruba stejné průřezy. Avšak je třeba uvážit, že použití diferenciálního tlaku pro infuzní průchody 58 a 60 je možné pro selektivní zvětšení či zmenšení relativních průřezů, které jsou k dispozici pro infuzi kapalin pomocnými průchody. Například velikost pomocného průchodu 36 se může zvýšit vzhledem k velikosti průřezu pomocného průchodu 48 zavedením infuze kapaliny průchodem 58 při tlaku, který je relativně vyšší než tlak v průchodu 60. Konstrukce se dvěma pomocnými průchody tohoto preferovaného příkladu ztělesnění se zvláště dobře hodí pro poskytnutí požadovaných diferenciálních průtoků kapaliny.

Další příklad ztělesnění ukazujícího flexibilitu zařízení v souladu s tímto vynálezem ukazují obrázky 11 až 13. Na obrázku 11 se ukazuje příklad zaváděcího zařízení 21, ve kterém je v průchodu 31 umístěný relativně malý katétr 33. V této konfiguraci se mohou kapaliny zavádět/odvádět nepoužitou plochou průchodu zařízení 31 stejně tak jako dvěma pomocnými průchody 37 a 49. Jak ukazuje obrázek 11, je vnitřní ohebná stěna 25 v relaxované poloze. V této poloze je vnitřní ohebná stěna 25 relativně blízko k vnější stěně 15,. V případě požadavku lze pomocné průchody 37 a 49 podstatně zvětšit zvýšením tlaku procházejících kapalin. Výsledkem, který ukazuje obrázek 12, je částečné splasknutí vnitřní ohebné stěny 25 okolo katétru 33.

V částečně stažené či ochablé poloze, jak ukazuje obrázek 12, nejsou vnitřní ohebné stěny 25 napnuty. Namísto toho se jejich konfigurace mění, jak ukazuje obrázek 12 pro přizpůsobení se změně relativních rozměrů pomocných průchodů a průchodu zařízení. Jak ukazuje obrázek 13, velikost pomocných průchodů 37 a 49 se ještě dále zvětšuje k hodnotě, při které je maximální průtok kapaliny těmito dvěma pomocnými průchody. V tomto stavu může dojít k napnutí stažených ohebných stěn 25. Jak je zřejmé z obrázků 11 až 13, lze poskytnout široké rozmezí průtoků kapaliny pomocnými průchody a průchodem zařízení v závislosti na diferenciálních tlacích aplikovaných různými průchody.

Další preferované ztělesnění tohoto vynálezu ukazuje obecně obrázek 6. Zaváděcí zařízení 100 je podobné předchozím preferovaným ztělesněním vtom smyslu, že zahrnuje vnější trubici 112 mající distální konec 114 a proximální konec 116. Jak nejlépe ukazují obrázky 7 a 8, má vnější trubice 112 vnější povrch 118 a vnitřní povrch 120. Vnitřní povrch definuje zaváděcí cestu 122, ve které se umisťuje ohebná stěna 124. Ohebná stěna 124 má vnější povrch 126 a vnitřní povrch 128. Vnitřní povrch 128 ohebné stěny 124 definuje přístrojový průchod 130. kterým lze vložit lékařské nástroje, jako katétr. Zaváděcí zařízení 100 zahrnuje tři separační bariéry 132, 134 a 136, které ve spojení s vnitřním povrchem 120 vnější trubice 112 a vnějším povrchem 126 ohebné stěny 124 vytvářejí pomocné průchody 138, 140 a 142. Zaváděcí zařízení 100 svíce průchody zahrnuje stejný typ spojovacího krytu 144, který popisují dřívější preferovaná ztělesnění (obrázky 1 až 5) stou výjimkou, že je zde další infuzní průchod pro zajištění infuze kapaliny do přídavného pomocného průchodu. Jak ukazuje obrázek 6, infuzní průchody 146,148 a 150 se připojují spojovacím krytem 144 k pomocným průchodům 138, 140 respektive 142. Poskytuje se též primární infuzní průchod 152 pro zavádění kapalin do přístrojových průchodů 130. Místo 154 zavádění je opět opatřeno příslušnými těsněními nebo ventilovým mechanismem, aby bylo možno zavádět katétry a další lékařské nástroje do přístrojového průchodu 130.

V tomto preferovaném příkladu ztělesnění ohebná stěna 124 může a nemusí být zhotovena z ohebného materiálu. Zavedení tří separačních bariér v tomto konkrétním ztělesnění snižuje schopnost flexibilní expanze a kontrakce ohebné stěny 124. Avšak dává se přednost tomu, aby materiál použitý pro vytvoření přístrojového průchodu 130 ohebnou stěnou 124 a separačních bariér byl ohebnější než vnější trubice 112, aby se umožnily změny průřezů pomocných průchodů. Jinak jsou vhodné stejné materiály a způsoby zhotovení, jaké se používají v předchozích ztělesnění pro použití při zhotovování zaváděcího zařízení 100 s více průchody.

-9CZ 290023 B6

Výše popsané příklady ztělesnění lze použít stejným způsobem jako konvenční zaváděcí zařízení. Navíc lze v případě požadavků tato zařízení použít stejným způsobem jako konvenční centrální venózní tlakové katétry. Jak ocení ti, kteří mají zkušenost v oboru, poskytuje tento vynález flexibilitu konstrukce umožňující použití jednotlivého zařízení, kde se současně požaduje schopnost aplikace zaváděcího zařízení akatétru. Například mnohé diagnostické a invazní lékařské postupy vyžadují vkládání vodicích drátů a nebo lékařských zařízení při současném monitorování kritických tělesných funkcí a zavádění či odvádění kapalin dle potřeby. Zaváděcí zařízení podle tohoto vynálezu umožňuje provádět všechny tyto funkce současně a selektivně pomocí jednoho zaváděcího zařízení.

Víceprůchodové zaváděcí zařízení s ventilovou vložkou

Obrázek 14 ukazuje alternativní zaváděcí zařízení s více průchody 400 podle tohoto vynálezu se zlepšeným spojovacím krytem 402. Zařízení 400 je podobné zařízením na obrázcích 1 až 5 a zahrnuje víceprůchodové pouzdro 404, které prochází distálně od krytu 402. Víceprůchodové pouzdro 404 má distální konec pro vložení do dutiny těla a proximální konec 408 připojený ke krytu 402. K proximálnímu konci krytu 402 se připojuje více prodlužovacích trubic 410, které končí Luerovými konektory 412. Kryt zahrnuje část ventilové vložky 414 a část nízkoprofilového průchodu 416. Ventilová vložka 418 je zajištěna v dutině vytvořené v části 414. Pro připojení k pacientovi slouží pár připevňovacích křídel 420 vytvořených integrálně se spojovacím krytem 402.

Víceprůchodové pouzdro 404 ukázané v řezu na obrázku 15 zahrnuje vnější kruhovou trubici mající vnitřní povrch 424. Ve znázorněném ztělesnění zahrnuje víceprůchodové pouzdro 404 centrální přístrojový průchod 426 a pár pomocných průchodů 428 umístěných na opačných stranách proti přístrojovému průchodu 426. Přístrojový průchod 426 je vytvořen mezi vnitřními povrchy 430 párů dělicích stěn 432. Dělicí stěny procházejí nelineárním způsobem v podstatě přes celou vnější trubici 422 a končí ve spojkách 434. Spojky 434 jsou navzájem blízko umístěné, takže pouzdro 404 nevykazuje separační bariéry, které se popisují v dřívějších případech, přístrojový průchod 426, jak se zde znázorňuje, je obecně koncentricky umístěný ve vnější trubici 422 a má nominální průměr mírně větší než je polovina průměru vnější trubice 422. Mezi vnitřními povrchy 436 dělicích stěn 432 a vnitřními povrchy 424 vnější trubice 422 jsou vytvořené pomocné průchody 428. Pomocné průchody 428 se podstatně zužují a jsou ukázané ve stejném rozměru. Ve víceprůchodovém pouzdru 404 lze ovšem poskytnout různé další konfigurace průchodu, jak se popisuje výše.

Spojovací kryt 402 je podrobněji zobrazený na obrázcích 16 a 17. Nízkoprofilová část průchodu 416 má oválný průřez, který se postupně zužuje podél své dlouhé osy od víceprůchodového pouzdra 404 k proximální ploše 414, ke které se připojují prodlužovací trubice 410. Přednostně se kryt 402 zhotovuje injekčním litím přes volné konce pouzdra 404 a trubic 410. Část krytu ventilů 414 se odchyluje vzhůru od jednoho širokého povrchu části průchodů 416 a končí proximální plochou 442. Vložka ventilu 418 průchodu zařízení je přizpůsobena úhlové dutině vytvořené v části krytu ventilu 418. Se specifickým odkazem na obrázek 17 zahrnuje část průchodu 416 hlavní 444 a pár pomocných kanálů 446 na každé straně. Hlavní kanál komunikuje s centrální prodlužovací trubicí 410, zatímco pomocné kanály 446 komunikují s postranními prodlužovacími trubicemi. Přístrojový kanál 448 je utvořen v části krytu ventilu 414 a komunikuje s hlavním kanálem 444 a odstupuje vzhůru od něho s ukončením v rozšířené dutině 450. Dutina 450 slouží pro umístění ventilové vložky 418, která se v ní udržuje obvodovým lemem 452 na vnější části dutiny 450. Dutina 450 pokračuje směrem dovnitř od lemu 452 k přístrojovému kanálu 448 a zužuje se při výstupku 454. Výstupek 454 zajišťuje zarážkový povrch, proti kterému se přitiskne vložka ventilu 418. Je žádoucí upevnění vložky 418 a dutiny 450 klínem pro vložení v konkrétní rotační orientaci a k zabránění další rotace.

-10CZ 290023 B6

Nyní lze s odkazem na obrázky 18 a 19 vidět vložku ventilu průchodu zařízení 418 podrobněji. Vložka ventilu 418 zahrnuje čtyři komponenty, vnější rám 450, stírací kroužek 462, ventil 464 a objímku 466. Smontovaná vložka ventilu 418 je znázorněná na obr. 18. Stírací kroužek 462 a ventil 464 jsou navzájem umístěné ve vnější stěně 468 rámu 460 a udržují se zde interakcí mezi přírubou 470 objímky 466 a párem vetknutých západek 472 zajištěných na rámu. Objímka 466 dále zahrnuje opěrnou trubici 474 vybíhající dolů z příruby 470 a obklopující ventil 464. Stírací kroužek 462 má otvor 476, kterým lze vkládat katétry utěsněným způsobem. Ventil 464 může mít konvenční ponorný ventil mající štěrbinu 478 ventilu, jak ukazuje obrázek 17. Kombinace stíracího kroužku 462 a ventilu 464 účinně utěsňuje přístrojový kanál 448 vytvořený ve spojovacím krytu 402 a vnější část spojovacího krytu, když se zařízení opakovaně vkládají a vyjímají ventilovou vložkou 418. Vnější stěna 468 dále zahrnuje pár částečných závitů 480. které pracují spolu s vnějšími závity na dilatátoru infuzního katétru nebo kombinačním krytu (není znázorněn).

Celá ventilová vložka 418 se vytváří odděleně od spojovacího krytu 412, který se odlévá z měkkého ohebného materiálu, obvykle z měkkého termoplastického materiálu. Měkkost spojovacího krytu 402 je důležitá pro zvýšení pohodlí pacienta a flexibility celého víceprůchodového zaváděcího zařízení 400 při připevňování k pacientovi. Naproti tomu je rám vložky ventilu 418 relativně tuhý pro zaručení opěry stíracího kroužku 462 a ponorného ventilu 464. Stírací kroužek a ventil jsou zhotovené z elastomerových materiálů a vnější stěna 468 brání poklesu či deformaci ventilu a tak zvyšuje průchodnost těsnění vytvořeného vložkou ventilu 418. Objímka 466 stabilizuje elastomerové komponenty ventilu a opěrná trubice 474 zajišťuje vnější povrch za který nemůže ventil 464 dále přecházet. Tuhost vložky ventilu 418 umožňuje připojení zařízení na danou konstrukci. Navíc se spojovací kryt 402 snadno zhotovuje injekčním litím přes pouzdro 404 a trubice 410 před přidáním vložky 418 pro zjednodušení výrobního způsobu.

Víceprůchodové zaváděcí zařízení s dálkovými zaváděcími ventily

Obrázky 20 a 21 znázorňují další ztělesnění zařízení 500 s více průchody, ve kterých se zaváděcí ventil 502 zařízení nevytváří integrálně se spojovacím krytem 504. Konkrétněji, jak lze nejlépe vidět na obrázku 20, má spojovací kryt 504 nízký profil, který je nepatrně větší než pouzdro 506 nebo prodlužovací trubice 508, které se k němu připojují. Obrázek 22 ukazuje proximální konec nízkoprofilového spojovacího krytu 504 se znázorněním tří kanálů 510 vytvořených zde pro komunikaci se třemi prodlužovacími trubicemi 512 znázorněnými na obrázku 21. Středová prodlužovací trubice 512 se připojuje na dálkový zaváděcí ventil 514, který má proximální otvor pro zavádění katétru. V zaváděcím ventilu 514 se může použít několik různých ponorných nebo jiných ventilů pro utěsnění průchodu prodlužovací trubice 512 z vnější strany. Zaváděcí ventil 514 může zahrnovat prodlužovací trubici 518 postranního vstupu zakončenou hlavou Luerova průchodu 519 pro připojení zdrojů infuzní kapaliny. Proto je v této alternativní konfiguraci jeden vpich jehlou následovaný implantací víceprůchodového pouzdra 506 vše, co je nutné pro využití výhody zaváděcího ventilu a současně centrálního venózního katétru, jak se popisuje výše.

Jako další alternativu zařízení 500 znázorňuje obrázek 23 zaváděcí zařízení s více průchody 520, ve kterém centrální prodlužovací trubice 522 končí Luerovým konektorem 524. Luerův konektor 524 se používá spolu se zásuvkovým Luerovým konektorem 526 souboru ventilu 528 zaváděcího zařízení. Avšak v této odpojitelné konfiguraci lze k Luerovu konektoru 524 připojit různá další lékařská zařízení mající konvenční Luerovy spojky tak, aby komunikovala s centrálním průchodem víceprůchodového pouzdra 530. Obrázek 24 znázorňuje další alternativu, ve které je soubor ventilů zaváděče 532 opatřený zástrčkovým Luerovým konektorem 534, na jehož proximální stranu lze připojit infuzní aplikátor 536. Jak lze vidět, jsou možné při použití dálkového souboru ventilů ovladače 528 různé konektory a nízkoprofilový spojovací kryt se snadno vytváří odléváním přes prodlužovací trubice a má zmenšený rozměr, čímž se usnadňuje výrobní způsob.

-11 CZ 290023 B6

Víceprůchodové zaváděcí zařízení s víceprůchodovou kombinací katétr/zaváděč

Obrázek25 znázorňuje další alternativu zaváděcího zařízení svíce průchody 550 zahrnujícího víceprůchodový infuzní katétr 552 v kombinaci s konvenčním jednoprůchodovým zaváděcím ventilem 554. Víceprůchodový infuzní katétr 552 zahrnuje spojovací kryt 556, který lze propojit s větším počtem proximálních prodlužovacích trubic 558 a víceprůchodovým pouzdrem 560 v distálním směru. Obrázek 26 znázorňuje jeden způsob, kterým lze vést proximální prodlužovací trubice 558 pro komunikaci s několika trubicemi 562 zajišťujícími průchody víceprůchodového pouzdra 560. Víceprůchodové pouzdro 560 má takový rozměr, aby umožnilo průchod ventilem zaváděče 554 s distálním pouzdrem 564 a odtud do těla. Tímto způsobem lze pacientovi implantovat jednoprůchodový zaváděč a poté použít další jako místo zavádění pro víceprůchodový infuzní katétr 552. Při ponechání zaváděče na jeho místě stačí pouze jednotlivý vpich pro využití schopností zaváděče a centrálního venózního katétru.

Se specifickým odkazem na obrázek 26 lze pozorovat připevnění proximální vložky 566 a distální vložky 568 okolo uspořádání prodlužovacích trubic 558 respektive distálních trubic 562. Kryt se poté vytvoří injekčním litím materiálu okolo vložek a mezi vložky 566 a 568. Lze zajistit rozpínač těsnění ventilu 570 pro udržení otevřeného ponorného ventilu v zaváděcím ventilu 544. Přednostně se pro spojení s krytem zaváděcího ventilu 544 používají těsnicí závity 572.

Obrázky 27A až D ukazují různé konfigurace víceprůchodového pouzdra 560. Na obrázku 27A je znázorněná pevná tříprůchodová konfigurace s větším vysokotlakým průchodem 574. Obrázek 278 znázorňuje čtyřprůchodové provedení, které má vnější pouzdro 580, takže kapalina může procházet mezi pouzdrem a vnější stranou čtyř trubek. Obrázek 27C je podobný čtyřprůchodovému pouzdru z obrázku 27B, avšak zahrnuje jeden velký průchod 582 a více menších průchodů 584. Konečně obrázek 27D znázorňuje uspořádání průchodů s centrálním velkoobjemovým vysokotlakým průchodem 586 a řadou menších průchodů 588 připojených okolo obvodu v sudém počtu.

Obrázky 28 a 29 znázorňují další ztělesnění víceprůchodového pouzdra 590 s centrální vysokotlakou trubicí 592 a řadou vnějších či pomocných trubic 594.

Při popisu příkladů ztělesnění tohoto vynálezu by si proto ti, kteří mají zkušenost v oboru, měli být vědomi skutečnosti, že tyto popisy jsou pouze příkladem a že lze provést další změny, přizpůsobení a modifikace v rámci tohoto vynálezu. V souladu s tím se tento vynález neomezuje na specifická ztělesnění, která se zde popisují.

Claims (5)

1. Víceprůchodové zaváděcí zařízení s průchody pro zajišťování místa vstupu do lidského těla pro selektivní zavádění lékařských přístrojů tímto systémem a pro zajišťování pomocného přístupu do těla, obsahující vnější trubici (12), která má distální konec (14) pro zavádění do těla, proximální konec (16), vnější povrch (18) a vnitřní povrch (20) se zaváděcím průchodem (22) a určitého průřezu, přístrojový průchod (30, 130) pro průchod lékařských přístrojů, uspořádaný uvnitř vnější trubice (12) a opatřený distálním koncem aproximálním koncem, a alespoň jeden pomocný průchod (36) definovaný ve vnější trubici (12) a oddělený od přístrojového průchodu (30), kde tento pomocný průchod (36) má svůj distální konec aproximální konec, vyznačující se tím, že obsahuje alespoň jednu ohebnou stěnu (24), umístěnou ve vnější trubici (12) a mající distální konec a proximální konec proti sobě, kde každá ohebná stěna (24) podélně odděluje uvnitř vnější trubice (12) jeden pomocný průchod (36) od přístrojového průchodu (30), přičemž průhyb ohebné stěny (24) určuje poměr průřezů přístrojového průchodu (30) a pomocného průchodu (36) uvnitř vnější trubice (12), přičemž k proximálnímu konci přístrojového průchodu (30) přiléhá ventil (70) pro zajištění utěsnění přístrojového průchodu (30).

2. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že ventil (70) přístrojového průchodu (30) je uspořádán odpojitelně od systému.

3. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že ventil (70) přístrojového průchodu (30) je integrální se systémem.

4. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že ve vnější trubici (12) jsou umístěné dva pomocné průchody (36, 48).

5. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 4, vyznačující se tím, že obsahuje alespoň dvě ohebné stěny (24, 25) a každý průchod (36, 48) je uspořádán mezi příslušnou ohebnou stěnou (24, 25) a vnitřním povrchem (20) vnější trubice (12).

6. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že okolo přístrojového průchodu (130) jsou umístěny tři pomocné průchody (138,140,142).

7. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 4, vyznačující se t í m, že distální konce dvou pomocných průchodů (36, 48) jsou umístěny v různých místech mezi proximálním koncem (16) a distálním koncem (14) vnější trubice (12).

8. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 5, vy zn ač uj ící se tím, že ohebná stěna (24) je připojená k vnitřnímu povrchu (20) vnější trubice (12) ve dvou místech (40, 42) pro vytyčení pomocného průchodu (36).

9. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 5, vyznačující se tím, že na vnitřním povrchu (220) vnější trubice (212), je alespoň jedno roztečné žebro (210).

10. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že vnější trubice (12) je zhotovená z jiného materiálu než ohebná stěna (24).

11. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že vnější trubice (12) je zhotovena ze stejného materiálu jako ohebná stěna (24).

-13 CZ 290023 B6

12. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že v přístrojovém průchodu (30) je umístěn lékařský přístroj.

13. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že k alespoň jednomu z proximálních konců pomocných průchodů (36) jsou připojené jeden nebo dva zásobníky s kapalinou.

14. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že dále zahrnuje spojovací kryt (56, 402) mající proximální konec a distální konec, ke kterému se připojuje proximální konec (16) vnější trubice (12), a tento spojovací kryt (56, 402) zahrnuje hlavní kanál (66, 444) napojený na přístrojový průchod (30) a alespoň jeden pomocný kanál (58,410), napojený na alespoň jeden pomocný průchod (36), kde hlavní kanál (66, 444) a pomocný kanál (58, 410) se rozbíhají od vnější trubice (12, 404) pod úhlem, jehož vrchol leží vně spojovacího krytu (56,402).

15. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 14, vyznačující se tím, že ventil (70, 418) přístrojového průchodu (30) tvoří část spojovacího krytu (56, 402) a je napojen na hlavní kanál (66).

16. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 15, vyznačující se tím, že ve spojovacím krytu (402) je vytvořený přístrojový kanál (448), svírající s hlavním kanálem (444) ostrý úhel a končící na vnitřním konci napojením na hlavní kanál (444), kde ventil (418) přístrojového průchodu (30) je umístěn na vnějším konci přístrojového kanálu (448) pro vkládání lékařských nástrojů tímto ventilem (418) a vstupu do hlavního kanálu (444) pod ostrým úhlem.

17. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 16, vyznačující se tím, že hlavní kanál (444) pokračuje od distálního konce spojovacího krytu (402) za přístrojovým kanálem (448) k otvoru ve spojovacím krytu (402) pro umožnění zavedení kapalin tímto otvorem k hlavnímu kanálu (444).

18. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 15, vyznačující se tím, že ventil (70, 418) přístrojového průchodu (30) je vytvořen litím odděleně od spojovacího krytu (56,402) z materiálu, který je tužší než materiál spojovacího krytu (56,402) a je uložen v dutině vytvořené ve spojovacím krytu (56,402).

19. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 18, vyznačující se tím, že ve spojovacím krytu (402) je vytvořený přístrojový kanál (448), svírající s hlavním kanálem (444) ostrý úhel, kde ventil (418) přístrojového průchodu (30) je uložen v dutině při vnějším konci přístrojového kanálu (448) pro vkládání lékařských přístrojů tímto ventilem s možností vstupovat do hlavního kanálu (444) pod ostrým úhlem.

20. V íceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 16, vyznačující se tím, že hlavní kanál (444) pokračuje od distálního konce spojovacího krytu (402) za přístrojovým průchodem (30) k otvoru ve spojovacím krytu (402) pro zavádění kapalin tímto otvorem k hlavnímu kanálu (444).

21. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 16, vyznačující se tím, že hlavní kanál (444) a pomocný kanál či pomocné kanály (446) jsou orientované v jedné rovině, takže spojovací kryt (402) je plochý, přičemž z proximálního konce spojovacího krytu (402) vychází prodlužovací trubice (410), která je napojena na hlavní kanál (444), ve kterém je ventil (418, 514, 554) přístrojového průchodu (30) připojen ke spojovací trubici (410) a je takto spřažen s hlavním kanálem (444).

-14CZ 290023 B6

22. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 21, vyznačuj ící se tím, že ve ventilu (514) přístrojového průchodu (30) je umístěn boční port (518) pro infuzi kapalin k prodlužovací trubici (410) a hlavnímu kanálu (444).

5 23. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 21, vyznačující se tím, že dále zahrnuje konektory (572) s přizpůsobenými závity mezi ventilem (528, 554) přístrojového průchodu (30) a prodlužovací trubicí (522, 558) pro odpojení ventilu (528, 554) přístrojového průchodu (30).

ío 24. Víceprůchodové zaváděcí zařízení podle nároku 23, vyznačující se tím, že dále zahrnuje Luerovu spojku (526) na ventilu (528) přístrojového průchodu (30) a infuzní aplikátor s odpovídající Luerovou spojkou (526).