CZ285061B6 - Hrana nástupiště - Google Patents

Abstract

Hrana nástupiště sestává z jednodílných betonových dílců (1, 2, 11, 12, 13) zajištěných proti bočnímu posunutí a tvořících současně jak horní stranu (O), tak i vnější stranu přivrácenou k železniční kolejnici (23), které jsou uspořádány za sebou v podélném směru nástupiště, spočívají s odstupy na bodových podpěrách (3), mají na horní straně (O) šířku nejméně jednoho kroku a na jejich straně přivrácené k železniční kolejnici (23) je po celé délce této vnější strany vytvořeno podříznutí (F), které začíná s odstupem pod horní stranou (O) a směrem dolů probíhá po celé výšce betonového dílce (1, 2, 11, 12, 13). Betonové dílce (1, 2, 11, 12, 13) mají na horní straně (O) šířku. V horní straně (O) betonových dílců (1, 2, 11, 12, 13) je vytvořeno nejméně jedno vybrání (6, 7) pro uložení a/nebo odvod vody probíhající v podélném směru nástupiště. ŕ

Description

(57) Anotace:

Hrana nástupiště sestává z jednodílných betonových dílců (1, 2, 11, 12, 13) zajištěných proti bočnímu posunutí a tvořících současně jak horní stranu (O) tak i vnější stranu přivrácenou k železniční kolejnici (23). Betonové dílce (1, 2, 11, 12, 13) jsou uspořádány za sebou v podélném směru nástupiště, spočívají s odstupy na bodových podpěrách (3), mají na horní straně (O) šířku nejméně jednoho kroku a na jejich straně přivrácené k železniční kolejnici (23) je po celé délce této vnější strany vytvořeno podříznutí (F), které začíná s odstupem pod horní stranou (O) a směrem dolů probíhá po celé výšce betonového dílce (1,2, 11, 12, 13). V horní straně (O) betonových dílců (1,2, 11, 12, 13) Je vytvořeno nejméně jedno vybrání (6, 7) pro uložení vedení a/nebo odvod vody, probíhající v podélném směru nástupiště.

Hrana nástupiště

Oblast techniky

Vynález se týká hrany nástupiště z prefabrikovaných betonových dílců, která je směrem k vnitřnímu prostoru nástupiště až do výšky hrany nástupiště vyplněna ochrannou vrstvou proti mrazu a dlažbou, přičemž hrana nástupiště současně tvoří část horní strany nástupiště a jeho boční strany směrem ke kolejím a je sestavena zjednodílných betonových dílců, které jsou uspořádány za sebou v podélném směru nástupiště. Vynález se dále týká hrany nástupiště, která sestává zjednodílných betonových dílců, které jsou uspořádány za sebou v podélném směru nástupiště a tvoří současně část horní strany nástupiště a jeho boční stranu přivrácenou ke kolej ím.

Dosavadní stav techniky

Nástupiště mají na nádražích nebo zastávkách umožnit cestujícím bezpečné a pohodlné nastupování a vystupování. Pohodlí a rychlost nastupování a vystupování závisejí především na výšce nástupiště ve vztahu kvýši vstupu do vagonu vlaku. Totéž samozřejmě platí i pro nakládání a jinou manipulaci se zbožím.

Náklady na tato nástupiště u jejich dosavadních konstrukcí značně závisejí na výšce nástupiště, to jest na výši nad železničními kolejnicemi. Správy drah proto mají různé předepsané konstrukce, jejichž výška závisí na frekvenci cestujících a vlaků. Při malém provozu se často používají nástupiště o výšce 25 a 38 cm nad úrovní železničních kolejnic, u příměstských drah s velmi vysokou frekvencí cestujících stoupá výška nástupiště na 96 cm a na rychlíkových tratích se používá výška nástupiště 76 cm. V závislosti na stáří nástupiště a frekvenci cestujících lze nalézt nástupiště ze dřeva, oceli nebo přírodního kamene, v poslední době však přibývají nástupiště z betonu a betonových dílců. Nástupiště o výšce 25 cm, 28 cm a většinou i 55 cm se staví převážně z betonových dílců úhlového tvaru, například ve tvaru písmene C nebo Z. Patka úhlového dílce může být přitom orientována směrem dovnitř nebo ven. Délka betonového dílce je obvykle 1 m s nebo bez krycí desky na hraně nástupiště - viz německou zveřejněnou patentovou přihlášku č. 3317207-A1 nebo č. DE-U 6811549.

Ze spisů DE-U 1707288 a 1710046 jsou známy okrajové desky pro nástupiště až do výšky 76 cm, které na straně železničních kolejnic tvoří hranu nástupiště a spočívají na pilířích uspořádaných s určitými odstupy. Podříznutí této tvarovky může sloužit jako schůdek pro železniční dělníky při úniku z kolejiště. Všechny konstrukce nástupišť této výšky se vyznačují vyplněním zeminou a následným vydlážděním povrchu až do výšky nastupování.

Toto platí rovněž pro konstrukce nástupišť podle švýcarského patentového spisu CH-A5-591599 a DE-U 7026820, které jsou určeny pro výšku nástupiště 76 cm a více.

Velký betonový dílec je na hraně nástupiště opatřen přídavnými nástavnými dílci a má výplň z písku, štěrku nebo jiného materiálu až do výšky nastupování. Betonové dílce podle švýcarského spisu CH-A5-591599 jsou opatřeny únikovým výklenkem, který je na zadní stěně opatřen volně přístupnými a nechráněnými úložnými třmeny pro elektrické nebo světlovodné kabely.

V betonovém dílci podle německého spisu DE-U 7026820 jsou přímo vytvořeny dutiny, kterými mohou být vedeny kabely nebo potrubí nebo které mohou sloužit jako drenážní kanály pro vodu. Za tímto účelem jsou v betonovém dílci ze zadní výplňové strany, popřípadě vnitřní strany nástupiště vytvořena velká okénka se zakrytováním nebo bez, která slouží k revizi těchto dutin.

- 1 CZ 285061 B6

Vedení probíhají napříč základy nástupiště, takže při závadách na vedení musí být nástupiště rozebráno.

Z dokumentu US-4 138 947 je známa protihluková bariéra použitelná podél zdrojů hluku, například také železniční trati, v čemž také spočívá jediná podobnost se řešením podle vynálezu. Je znázorněno a popsáno provedení této protihlukové bariéry, které v případě potřeby umožňuje najetí invalidního vozíku. Schematicky naznačená hrana nástupiště je zde zezadu vyplněna a umožňuje bezpečný vstup osob. Ve srovnání s dále popisovaným řešením podle vynálezu je zde řada rozdílů, zejména prvky nemají šířku rovnou řádově délce kroku, na prvku není žádné podříznutí, které byl probíhalo po jeho celé výšce, nýbrž spodní strana tohoto betonového prvku vystupuje směrem ven stejně daleko jako jeho horní strana, betonové prvky ve tvaru písmene Z nespočívají na betonových podpěrách a nejsou zajištěny proti bočnímu posunutí.

V dokumentu PL-12 933 je popsána hrana nástupiště, která postrádá řadu znaků moderních konstrukcí. Nedostatkem zde popsané konstrukce je především skutečnost, že hranu nástupiště nelze jednoduše použít znovu, nýbrž se musí vykopat a vyházet celé nástupiště, aby se tato hrana mohla použít znovu. Ve srovnání s dále popsaným řešením podle vynálezu není tato hrana nástupiště jednodílná, nýbrž vícedílná a musí být za pomoci vhodných jeřábů a montážních zařízení sestavována a sešroubovávána na místě.

V již zmíněném dokumentu DE-33 17 207 není popsána jednodílná hrana nástupiště, která by umožňovala rychlý postup stavby a také zde není popsáno podepření pomocí se vzájemnými odstupy uspořádaných bodových podpěr.

Konečně, v dokumentu DE 25 29 714 je popsáno nástupiště a prefabrikovaný železobetonový dílec, ze kterého se toto nástupiště sestavuje. Také toto řešení ve srovnání s dále popsaným řešením podle vynálezu neumožňuje zřizovat nástupiště tak, že se se vzájemnými odstupy zarazí podpěry, na které se pak nasadí čelní podložky a na tyto pak dílce hrany nástupiště.

V novější době jsou k dispozici také čisté konstrukce z betonových dílců s dutinami - viz německý spis DE-U 8809764. Tato konstrukce dutých betonových dílců má řadu výhod, protože do ní mohou být uložena všechna napájecí a odpadní vedení a potrubí, například kabely, připevňovací prvky pro potrubí nebo střešní sloupky a podobně, která jsou pak všechna uložena v dutém tělese pod nástupištěm a jsou takto kdykoliv přístupná. U těchto konstrukcí betonových dílců se lze zcela vyhnout vybráním v povrchu nástupiště, která jsou u jiných provedení téměř nevyhnutelná a která je třeba vyplnit a následně vydláždit. Je samozřejmé, že takto lze provést pouze nové stavby a že takto nelze rekonstruovat stará nástupiště.

Osazení a stupně v nástupišti pro kabelové kanály a jiné nerovnosti, které jsou způsobeny nepřesnostmi při stavbě, vadami konstrukce či dodatečným rozebráním nástupiště, představují nebezpečí úrazu na nástupišti a nepříznivě ovlivňují vzhled nástupiště a jeho používání. Zvláště nepříznivé jsou nerovnosti nacházející se v bezprostřední blízkosti hrany nástupiště, to jest zpravidla přímo za krycí deskou, která u dosud známých konstrukcí tvoří hranu nástupiště.

Z uvedeného vyplývá úkol vynálezu, to jest nalezení takové konstrukce, která by umožnila zmenšení rozsahu nerovností, a to i v případě dodatečného zabudovávání kabelů při potrubí a odvodňovacích systémů. Přitom se má vyhnout zásahům do železničního svršku a práce na nástupišti nemají překážet provozu.

-2 CZ 285061 B6

Podstata vynálezu

Uvedený úkol řeší a nedostatky známých řešení tohoto druhu do značné míry odstraňuje hrana nástupiště z prefabrikovaných betonových dílců, která je směrem k vnitřnímu prostoru nástupiště až do výšky hrany nástupiště vyplněna ochrannou vrstvou proti mrazu a dlažbou, přičemž hrana nástupiště současně tvoří část horní strany nástupiště a jeho boční strany směrem ke kolejím a je sestavena z jednodílných betonových dílců, které jsou uspořádány za sebou v podélném směru nástupiště, podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že betonové dílce jsou s odstupy osazeny na bodových podpěrách, jsou po stranách opatřeny směrem dolů vystupujícími ostruhami proti bočnímu posunutí, na svých horních stranách mají šířku nejméně 50 až 100 cm a na jejich vnější straně přivrácené k železniční kolejnici je po celé délce této vnější strany vytvořeno podříznutí, které začíná s odstupem pod horní stranou a směrem dolů probíhá po celé výšce betonového dílce.

Je také možné řešení, ve kterém hrana nástupiště, která sestává z jednodílných betonových dílců, které jsou uspořádány za sebou v podélném směru nástupiště a tvoří současně část horní strany nástupiště a jeho boční stranu přivrácenou ke kolejím, se podle vynálezu vyznačuje tím, že betonové dílce jsou s odstupy osazeny na bodových podpěrách, jsou po stranách opatřeny dolů vystupujícími ostruhami proti bočnímu posunutí, na svých horních stranách mají šířku nejméně 50 až 100 cm a v této horní straně je vytvořeno nejméně jedno vybrání pro uložení vedení a/nebo odvod vody, probíhající v podélném směru nástupiště.

Je výhodné, jestliže horní strana betonového dílce je zdrsněná.

Dále je výhodné, jestliže bodové podpěry jsou tvořeny beraněnými pilotami nebo na místě betonovanými pilíři.

Mezi horním koncem beraněné piloty a/nebo na místě betonovaného pilíře a betonovými dílci je uspořádána vložka, která je nasazena na tomto horním konci a slouží k lepšímu rozložení sil.

Dále je výhodné, jestliže v betonovém dílci jsou v podstatě ve výši dna vybrání vytvořeny průchody směřující k vnější straně tohoto betonového dílce, které slouží pro odvod dešťové vody nebo vody z tajícího sněhu.

Horní strana betonového dílce má za tím účelem oboustranný spád, jehož hřeben probíhá rovnoběžně s vnější stranou nástupiště, přičemž tento hřeben je s výhodou vytvořen před prvním vybráním.

Dále, pro univerzálnost řešení je výhodné, jestliže v horní straně betonového dílce jsou vytvořena vybrání pro elektrická silová vedení a odvod vody, která jsou uspořádána navzájem rovnoběžně a jsou opatřena kryty.

Konečně je obecně výhodné, jestliže betonové dílce mají v průřezu a v půdorysném pohledu v podstatě tvar lichoběžníku.

Vynález využívá poznatek, že u konstrukcí z betonových dílců je problém stupňů a nerovností v podstatě vyřešen a že ke stávajícím dosud běžným konstrukcím s výplní tělesa nástupiště lze přidat speciálně provedený betonový dílec.

Vynález se týká nástupiště, přesněji řečeno hrany nástupiště, která je sestavena ze za sebou uspořádaných betonových dílců, které jsou zajištěny proti posunutí bočním směrem. Tyto betonové dílce spočívají na bodových podpěrách uspořádaných s určitými vzájemnými odstupy a tvoří současně jak stranu nástupiště směrem ke kolejím, tak i horní stranu nástupiště.

- 3 CZ 285061 B6

Betonové dílce přitom mají šířku odpovídající nejméně délce lidského kroku. Tím je zajištěno, že cestujícím při nastupování a vystupování nehrozí žádné nebezpečí úrazu kvůli nerovnostem v oblasti hrany nástupiště. Délka lidského kroku činí přibližně 50 až 100 cm. Toto je také šířka invalidních vozíků a transportních vozíků pro zavazadla, takže i taková vozidla mohou po hraně nástupiště bezpečně pojíždět nebo tam být postaveny. Betonové dílce se vyrábějí jako prefabrikáty stejných rozměrů, například o délce 2 až 4 m, a na hraně nástupiště se ukládají v řadě jeden za druhým. Stavební náklady se sníží tím, že každý betonový dílec spočívá na dvou nebo maximálně třech bodových podpěrách. Vzájemné vzdálenosti bodových podpěr mohou být voleny tak, že jeden betonový dílec spočívá na polovině jedné bodové podpěry, na které svým koncem spočívá i sousední betonový dílec. Vzniklá spára se dodatečně zalije.

Zmíněné bodové podpěry mohou být provedeny jako beraněné piloty z ocele nebo jiného materiálu. Toto řešení má výhodu spočívající vtom, že pro postavení bodových podpěr pak nejsou zapotřebí žádné nákladné výkopové práce. Bodové podpěry také mohou být provedeny jako betonové pilíře betonované na místě nebo se mohou použít prefabrikované pilíře ze železobetonu, které se zasadí do odpovídajících výkopů. V případě potřeby lze na beraněnou pilotu z ocele nasadit ještě nasazovací nebo krycí těleso, popřípadě vložku, ze železobetonu, které může být vyrobeno na místě nebo být rovněž tvořeno prefabrikátem. Spáry mezi opěrnými pilíři a jednotlivými částmi hrany nástupiště mohou být později vyplněny a zavřeny zalévací maltou, popřípadě se mezi opěrné pilíře a betonové dílce ještě vloží pružné podušky ve tvaru pásků z umělé hmoty. Tyto pružné podušky přispívají k tlumení případně se vyskytujících vibrací jednotlivých součástí.

Ve vnější straně nástupiště, popřípadě v každém jednotlivém betonovém dílci hany nástupiště může být vytvořeno podříznutí, které začíná nehluboko pod horní stranou betonového dílce a probíhá až ke spodní straně betonového dílce, která je zasazena v zemi. Tím se umožní rozšíření štěrkového lože po stranách pražců, což je výhodné z hlediska podbíjení a propracování tohoto lože a tím polohové stability kolejnic.

Horní strana hrany nástupiště může být maloplošně strukturována, například tak, že betonový dílec má určitou povrchovou texturu nebo je zdrsněn. Takto se sníží nebezpečí uklouznutí na tomto betonovém dílci. Zmíněné strukturování může být také tvořeno rýhami nebo jinou záměrnou nerovnoměrností povrchu betonu.

V dalším provedení, popřípadě rozvinutí, vynálezu mohou být v hraně nástupiště soustředěny kabelové trasy, potrubí nebo drenážní systémy, potřebné téměř ve všech nástupištích.

V betonovém dílci je za tím účelem vytvořeno nejméně jedno vybrání zasahující z jeho povrchu do hloubky a probíhající v podélném směru nástupiště, které slouží k uložení zmíněných kabelů a potrubí a/nebo k odvádění vody. Může se použít jediné vybrání nebo dvě oddělená a navzájem rovnoběžná vybrání pro silová vedení a potrubí a pro odvod vody, která jsou pak opatřena odpovídajícími kryty. Tím je natrvalo vyřešen problém stupňů a nerovností vznikající jinak u kabelových šachet, kabelových kolektorů a drenážních žlábků. Další podstatný aspekt použití těchto hran nástupiště z betonových dílců spočívá v tom, že pracnost při stavbě takového nástupiště je podstatně menší než u známých konstrukcí nástupišť, protože pokládání jediného kombinovaného betonového dílce je podstatně hospodárnější než pokládání tří samostatných dílců.

Při volbě hrany nástupiště podle vynálezu je také vždy možnost jednou použité hrany nástupiště bez drenážních kanálků nebo bez kabelových kanálů nahradit jinými betonovými dílci a tak dosáhnout potřebných parametrů nástupiště. Podstatně se zjednoduší také opravy potrubí, kabelů nebo odvodňovacích žlábků, protože postačí z horní strany nástupiště pouze odstranit příslušné kryty na příslušných vybráních v betonových dílcích, čímž se dosáhne přístupu k těmto vedením. Poškozené betonové dílce lze snadno vyměnit, aniž by se vedení musela demontovat. Postačí, když se tato vedení na větší délce nadzvednou a může se vložit nový betonový dílec.

-4 CZ 285061 B6

Popsanou konstrukci hrany nástupiště lze dále vylepšit dalšími opatřeními podle vynálezu. V každém nebo každém druhém či třetím betonovém dílci mohou být vytvořeny průchody vedoucí z vybrání na boční stranu betonového dílce. Těmito průchody lze například zavést kabely nebo potrubí do vybrání betonového dílce, popřípadě vodu s povrchu nástupiště odvádět do podlaží po straně nástupiště, popřípadě do sběrného drenážního potrubí.

Aby byl zajištěn definovaný odtok vody z horní strany hrany nástupiště, je na této horní straně podle vynálezu vytvořen oboustranný spád, jehož hřeben probíhá rovnoběžně s vybráními, například bezprostředně před prvním vybráním, při pohledu z vnější strany nástupiště, například před kabelovým kanálem. Tím je zajištěno, že povrchová voda z deště nebo tajícího sněhu odtéká ke vnější straně nástupiště nebo skrze kryt kabelového kanálu do sousedního drenážního žlábku.

Je výhodné, jestliže betonové dílce mají v půdorysném pohledu tvar lichoběžníku, přičemž vnitřní strana hrany nástupiště představuje nejdelší stranu. Zásluhou toho vzniká v místě styku dvou sousedních betonových dílců hrany nástupiště trojúhelníková styčná spára, která může být využita ktomu, aby se na nástupišti ve směru vnější strany hrany nástupiště vytvořil oblouk. Pokud by měl být oblouk vytvořen s opačným zakřivením, musel by betonový dílec mít delší stranu na vnější straně hrany nástupiště. Styčné spáry mohou být vyplněny zalévací hmotou, která může být případně pružná, čímž lze kompenzovat různé dilatace. Také příčný průřez betonového dílce může být v podstatě lichoběžníkový. Dosáhne se tak velké plochy nebo šířky horní strany hrany nástupiště, zatímco v místě uložení je betonový dílec užší, čímž se ušetří jeho hmotnost.

Přehled obrázků na výkresech

Podstata vynálezu je dále objasněna na příkladech jeho provedení, které jsou popsány na základě připojených výkresů, které znázorňují na obr. 1 první provedení hrany nástupiště; na obr. 2 druhé provedení hrany nástupiště; na obr. 3 třetí provedení hrany nástupiště; na obr. 4 čtvrté provedení hrany nástupiště; na obr. 5 detail z obr. 4; na obr. 6 spojovací spáru hrany nástupiště s betonovými dílci podle obr. 3.

Všechny výkresy schematicky znázorňují příčný řez betonovým dílcem použitým podle vynálezu jako hrana drážního nástupiště a jeho uložením ve vztahu k příslušné železniční koleji.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je znázorněn řez nástupištěm o výšce H nacházejícím se v blízkosti železniční kolejnice 23. Na bodové podpěře 3, která sestává z beraněné piloty 4 z ocele a vložky 5, spočívá betonový dílec 11 o délce přibližně 2,50 m a šířce přibližně 1,10 m na horní straně O. Mezi vložkou 5 a betonovým dílcem 11 se nachází úložné spára 22, která může být vyplněna zalévací hmotou nebo elastomemí umělou hmotou. Proti posunutí je betonový dílec 11 zajištěn postranními ostruhami 20, 21. Na vnější straně nástupiště přivrácené k železniční koleji 23 je v hraně nástupiště vytvořeno podříznutí F.

Na vnitřní straně nástupiště, to jest na vnitřní straně betonového dílce 11, se nachází vrstva 25 pro ochranu proti mrazu, na které je uložena dlažba nebo asfaltový koberec I, který se nachází ve stejné výšce jako horní strana O betonového dílce 11 v zabudovaném stavu. V této horní straně O betonového dílce 11 a tedy v hraně nástupiště je vytvořena ochrana proti sklouznutí tvořené hrubým povrchem tohoto betonového dílce 11. Na zmíněné horní straně O betonového dílce 11 je na obě strany vytvořen spád G, který na obě strany vychází z naznačeného hřebenu S. Takto je trvale zajištěn odtok vody jak směrem k železniční kolejnici 23, tak i směrem k dlažbě nebo asfaltovému koberci I. Tvar betonového dílce 11 s podříznutím F dovoluje podbíjení štěrkové

- 5 CZ 285061 B6 lože 24 i před železniční kolejnicí 23, aniž by tato při podbíjení musela být přemístěna nebo zvedána.

Na obr. 2 je znázorněna podobná situace, je zde však použita hrana nástupiště tvořená betonovými dílci 12, ve kterých je vytvořen kabelový kanál nebo drážka pro vedení, která je zakryta betonovým krytem 14.

Na obr. 3 je znázorněno třetí provedení hrany nástupiště. Je zde použit betonový dílec 1, ve kterém jsou vytvořeny dvě navzájem rovnoběžné drážky, to jest za prvé kabelový kanál 6 s betonovým krytem 14 jako na obr. 2, za druhé těsně vedle uspořádaná odvodňovací drážka 7 s krycím roštem 15, který je proti vyjmutí zajištěn řetězem s příčnou rozpěrou 29.

Na obr. 4 je znázorněno čtvrté provedení hrany nástupiště odpovídající provedení z obr. 3, v betonovém dílci 13 je však vytvořen průchod 8, například pro vyvedení kabelu z kabelového kanálu 6. U dna odvodňovací drážky 7 je podobně vytvořen drenážní odtok 9 pro odvod zachycené povrchové vody.

Na obr. 5 je detailně znázorněno uložení betonového krytu 14 kabelového kanálu 6 a vedle uspořádaného krycího roštu 15 odvodňovací drážky 7. Jak betonový kryt 14, tak i krycí rošt 15 spočívají na zábraně 26 proti zvednutí, která má průřez ve tvaru písmene T a je připevněna k betonovému dílci 13. Tato zábrana 26 může také být případně zalita v betonovém krytu 14. Krycí rošt 15 se k této zábraně 26 připevňuje neznázoměnými šrouby.

Na obr. 6 je znázorněna styčná spára 28 mezi dvěma sousedními betonovými dílci 13 hrany nástupiště. Oba betonové dílce 13 spočívají na beraněné pilotě 4, popřípadě na vložce 5. Styčná spára 28 je klínovitá, takže sousední betonové dílce 13 k sobě mohou být přiloženy šikmo a hrana nástupiště může sledovat oblouk železničních kolejí. V oblasti vložky 5 je v betonových dílcích 13 navíc vytvořeno vybrání 27, které betonovým dílcem 13 jako průchozí otvor prochází až k vložce 5. Takto se získá přístup k úložné spáře 22 z obr. 4, do které lze takto zavést zalévací hmotu nebo v ní vytvořit podušku z umělé hmoty. Po těchto operacích mohou být vybrání 27 a také styčná spára 28 uzavřeny, například vyplněny zalévací hmotou nebo maltou.

Jako zvláštnost lze uvést, že drenážní nebo odvodňovací drážka 7 je konci každého betonového dílce 13 uzavřena, zatímco drážka pro vedení nebo kabelový kanál 6 je kolem později až přibližně do výše dna kabelového kanálu 6 vyplňovaného vybrání 27 opatřena průchodem 10, skrze který mohou být kabely v tomto místě převedeny z jednoho kabelového kanálu 6 do druhého. Navíc takto vzniká volný prostor ve tvaru kabelové šachty, ve kterém se mohou nacházet spojky nebo koncovky kabelů.

Na obr. 7 je analogicky k obr. 6 znázorněna styčná spára 28 mezi betonovým dílcem las ním shodným betonovým dílcem 2. V této konstrukci jsou drenážní nebo odvodňovací drážky 7 průchozí z betonového dílce 1 do betonového dílce 2, zatímco kabelové kanály 6 končí před vybráním 27, které je po zabudování těchto betonových dílců 1, 2 vyplněno. Je samozřejmě možné i provedení, ve kterém jsou navzájem rovnoběžně průchozí jak odvodňovací drážky 7, tak i kabelové kanály 6.

Claims (11)

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Hrana nástupiště z prefabrikovaných betonových dílců, která je směrem k vnitřnímu prostoru nástupiště až do výšky hrany nástupiště vyplněna ochrannou vrstvou proti mrazu a dlažbou, přičemž hrana nástupiště současně tvoří část horní strany nástupiště a jeho boční strany směrem ke kolejím a je sestavena z jednodílných betonových dílců, které jsou uspořádány za sebou v podélném směru nástupiště, v y z n a č u j í c í se tím, že betonové dílce (1, 2, 11, 12, 13) jsou s odstupy osazeny na bodových podpěrách (3), jsou po stranách opatřeny směrem dolů vystupujícími ostruhami (20, 21) proti bočnímu posunutí, na svých horních stranách (O) mají šířku nejméně 50 až 100 cm a na jejich vnější straně přivrácené k železniční kolejnici (23) je po celé délce této vnější strany vytvořeno podříznutí (F), které začíná s odstupem pod horní stranou (O) a směrem dolů probíhá po celé výšce betonového dílce (1,2, 11, 12, 13).

2. Hrana nástupiště, která sestává z jednodílných betonových dílců, které jsou uspořádány za sebou v podélném směru nástupiště a tvoří současně část horní strany nástupiště a jeho boční stranu přivrácenou ke kolejím, vyznačující se tím, že betonové dílce (1,2, 11, 12, 13) jsou s odstupy osazeny na betonových podpěrách (3), jsou po stranách opatřeny dolů vystupujícími ostruhami (20, 21) proti bočnímu posunutí, na svých horních stranách (O) mají šířku nejméně 50 až 100 cm a v této horní straně (O) je vytvořeno nejméně jedno vybrání (6, 7) pro uložení vedení a/nebo odvod vody, probíhající v podélném směru nástupiště.

3. Hrana nástupiště podle nároků 1 a 2, vyznačující se tím, že horní strana (O) betonového dílce (1,2, 11, 12, 13) je zdrsněná.

4. Hrana nástupiště podle nároků laž3, vyznačující se tím, že bodové podpěry (3) pod betonovými dílci (1,2, 11, 12, 13) jsou tvořeny beraněnými pilotami (4).

5. Hrana nástupiště podle nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že bodové podpěry (3) jsou tvořeny na místě betonovanými pilíři.

6. Hrana nástupiště podle nároků 4 nebo 5, vyznačující se tím, že mezi horním koncem beraněné piloty (4) a/nebo na místě betonového pilíře a betonovými dílci (1, 2, 11, 12, 13) je uspořádána vložka (5), která je nasazena na tomto horním konci.

- 7 CZ 285061 B6

7. Hrana nástupiště podle nároku 2, vyznačující se tím, že v betonovém dílci (1, 2, 11, 12, 13) jsou v podstatě ve výši dna vybrání (6, 7) vytvořeny průchody (8, 9, 10) směřující k vnější straně tohoto betonového dílce (1, 2, 11, 12, 13).

8. Hrana nástupiště podle některého z nároků laž7, vyznačující se tím, že horní strana (O) betonového dílce (1, 2, 11, 12, 13) má oboustranný spád (G), jehož hřeben (S) probíhá rovnoběžně s vnější stranou nástupiště.

9. Hrana nástupiště podle nároku 8, vyznačující se tím, že hřeben (S) je vytvořen před prvním vybráním (6).

10. Hrana nástupiště podle některého z nároků 2až9, vyznačující se tím, že v horní straně (O) betonového dílce (1, 2, 11, 12, 13) jsou vytvořena vybrání (6, 7) pro elektrická silová vedení a odvod vody, která jsou uspořádána navzájem rovnoběžně a jsou opatřeny kryty (14, 15).

11. Hrana nástupiště podle některého z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že betonové dílce (1, 2, 11, 12, 13) mají v průřezu a v půdorysném pohledu v podstatě tvar lichoběžníku.