CZ171095A3

CZ171095A3 - Novel steroidal derivatives specific for colon or ilium

Info

Publication number: CZ171095A3
Application number: CZ951710A
Authority: CZ
Inventors: Ralph Lennart Brattsand; Peter Edman; Thomas Hogberg; Stinabritt Nilsson; Bror Arne Thalen; Jan Erik Ulmius
Original assignee: Astra Ab
Priority date: 1993-01-08
Filing date: 1993-12-17
Publication date: 1996-01-17
Also published as: US6140308A; CA2152374A1; NO952683D0; HU9502087D0; LV10961B; JPH08505616A; NZ259596A; HUT73227A; WO1994015947A1; ES2137353T3; TW261615B; SK87295A3; DK0678097T3; NO305367B1; BR9307746A; FI953358A; NO952683L; RU95115547A; HU221584B; EP0678097B1

Description

Nové steroidní deriváty specifické pro tračník a kyčelník

Oblast technikv

Tento vynález se týká nových sloučenin, kterými j^coglukokortikosteroidy (GCS) chemicky vázané k cukru, pro lokální specifické uvolňování glukokortikosteroidu v tračníku a kyčelníku do zanícené střevní sliznice, a způsoby jejich výroby. Tento vynález se také týká farmaceutických prostředků, které obsahují tyto sloučeniny, a použití těchto sloučenin k terapeutickým účelům. Také jsou zahrnuty farmaceuticky a farmakologicky přijatelné soli sloučenin podle tohoto vynálezu.

Předmět tohoto vynálezu skýtá protizánětlivě účinný glukokortikosteroid chemicky vázaný k cukru, s vysokým metabolizrnem v játrech při prvním průchodu, nebo farmaceutický prostředek na bázi sloučeniny glukokortikosteroid-cukr pro lokální specifické uvolňování glukokortikosteroidu v tračníku nebo kyčelníku, do zanícené střevní sliznice.

Dosavadní stav techniky

Vředovitá kolitida (UC) je vážné zánětlivé onemocnění, které nepříznivě působí na tračník a potom nejčastěji následuje poškození esovitých segmentů tračníku. Morbus Crohn je nebezpečné zánětlivé onemocnění střev, které někdy prvotně nepříznivé působící na tračník, ale nejčastěji nepříznivě působící v koncové oblasti tenkého střeva - v kyčelníku. Tyto zánětlivé procesy jsou citlivé na glukokortikosteroidovou terapii, ale až dosud účinnost dlouhodobého ošetřování byla omezena řadou nepříznivých účinků glukokortikosteroidu v systémovém oběhu (například osteoporóza, precipitace související s diabetes, blokáž HPA-osa a podobně).

Za účelem lokálního ošetřování hlavně nepříznivě ovlivněné distální části tračníku musí být luminální koncentrace steroidu v tračníku dost vysoká, aby umožnila intraluminální transport navzdory kompetitivní systémové absorpci ve vzestupném tračníku. Ideální profil pro specifickou terapii tračníku by byl dosažen uvolňováním účinného glukokortikosteroidu s velmi vysokou metabolickou desaktivací v játrech při prvním průchodu. Tak by kontinuální a úplné uvolňování aktivního glukokortikosteroidu nastalo během průchodu tračníkem. Nejlepší terapie až dosud byla spojena s budesonidem, který má příznivou kombinaci vysoké lokální účinnosti a podstatné desaktivace v játrech při prvním průchodu (J. Can. Gastroenterol. 4, 407-411 /1990/). Pro obohacení slizníce tračníku z distálních segmentů lokální terapii se budesonid enkapsuluje ve farmaceutickém prostředku, který, pokud je podán orálně, začne uvolňovat budesonid v koncové části kyčelníku. Takový farmaceutický prostředek je popsán ve zveřejněném spisu PCT/SE90/00738. Avšak s farmaceutickým prostředkem tohoto druhu je obtížné dosáhnout úplného uvolnění glukokortikosteroidu během průchodu tračníkem, který alespoň v období aktivní choroby je krátký a zcela proměnný. Tak podstatná část glukokortikosteroidu je často obcházena pacientem, aniž by došlo k jejímu uvolnění.

Přístup ke specifičtější terapii tračníku spočívá v chemickém směřování, založeném na bakteriálním zvláštním štěpení prekurzoru léčiva na bázi glukokortikosteroidu, jako je například β-D-glukosid. V evropském patentovém spisu č.

123 485 a také v J. Med. Chem. 28, 51-57 /1985/, ve Pharmaceutical Res. 8, 445-454 /1991/ a v Advanced Drug Delivery Reviews 7, 149-199 /1991/ takové prekurzory léčiva byly již dříve popsány, a jsou založeny na dexamethasonu a hydrokortisonu. Avšak tyto CGS-glykosidy nebudou specifické pro tračník, jak je uvedeno, protože uvolňované glukokortikosteroidy mají příliš nízkou desaktivaci v játrech při prvním průchodu (J. Can. Gasroenterol. £, 407-414 /1990/). U člověka se může předejít tomu, aby podstatná frakce uvolňovaného glukokortikosteroidu obohatila systémovou cirkulaci a tím vyvolala nepříznivou reakci. Kromě toho prosté uvolňování GCS-glykosidu nepovede ke správnému typu nepřetržitého uvolňováni v tračníku. Když se glykosid setká s bakterií obsahující glykosidázu v cecum a ve vzestupném tračníku, nastane rychlá intraluminální hydrolýza a absorpce glukokortikosteroidu. To snižuje zřetelně možnost následujícího lokálního uvolňování v tračnikovém transversum, descendens, sigmoideum a rektum, kteréžto části mají vždy větší sklon ke kolitidě, než pokud jde o ascendens. 0 tomto malém lokálním rozprostření aktivního glukokortikosteroidu z glykosidového prekurzoru léčiva se dříve nehovořilo.

Nejobvyklejším místem poškození při Morbus Crohn je kyčelník. Kyčelík je nepříznivě ovlivněn a pacienti jsou velmi často operováni resekcí koncové části kyčelníku včetně ileo-cekálního záklopky, co je uzávěr normálně blokující bakteriální proud z tračníku do kyčelíku. To je nedávný názor vyplývající z informace, podle které fekální kontaminace do střevních segmentů není normálně vystavena vysokému počtu bakterií, co přispívá k obecně ustupujícímu šíření vážných infekcí a k ústupu opětného výskytu klinické choroby. Často tito pacienti mají být operováni další resekcí kyčelníku nebo rozšířením ileálního lumenu. Průběžné ošetřování Morbuc Crohn tenkého střeva pomocí glukokortikosteroidu je založeno na běžných tabletách uvolňujících obsah tohoto steroidu v horních segmentech střeva. Protože tyto tablety pracuji systémovou cestou a mají být podávány vysoké dávky léčivé látky, vyvolávají se vážné nepříznivé účinky·. Až donedávna byly testovány retardované prostředky pro zvýšení přímého uvolňování do sliznice kyčelníku. Kromě toho se současným typem retardovaných prostředků řízených hodnotou pH a osmotickou sílou není možné zvýšit koncentrované uvolňování aktivního glukokortikosteroidu v místě bakteriálního nástupu z tentkého střeva. O použití steroidních glykosidů při místním ošetřování kyčelníku Morbus Crohn se dříve nehovořilo .

Podstata vynálezu

Podle tohoto vynálezu jsou k dispozici nové sloučeniny, které poskytují novou cestu k dosažení specifického uvolňování v tračníku a které souvisejí s vhodnou distribucí do zanícené sliznice.

Ideální profil pro lokální ošetřování zánětů tenkého střeva při Morbus Crohn (zvláště u pacientů po resekci nebo u pacientů s omezenou funkcí ileo-cekálního záklopky) má GCS-glykosid uvolňující účinný glukokortikosteroid s velmi vysokým metabolizmem v játrech při prvním průchodu. Pokud se sloučenina tohoto druhu setká s bakteriálním útokem v úrovni kyčelníku, dá se tomuto útoku předejít dosažením mnohem vyšších lokálních koncentrací aktivního glukokortikosteroidu při bakteriálním útoku než s dřívějšími typy farmaceutických prostředků.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu mají obecný vzorec

GCS¹-O-cukr¹ ve kterém

GCS¹ je steroid (GCS-^-OH) s vysokým metabolizmem v játrech při prvním průchodu a cukr¹ je zjistitelný jako substrát bakteriálními glykosidázami a je vázán v poloze 21 steroidu přes glykosidovou vazbu, která se hydrolýzuje glykosidázou s mikrofloře tračníku.

i

GCS se muže zvolit jako steroid s 16,17-acetalovým seskupením, poskytujícím dodatkovou snadno metabolizovanou část, která je vybrána ze skupiny vzorce I ch₂—

Ί « nebo GCS muže být 6-halogenovaný acetonid, vybraný ze skupiny vzorce II

*3 v kterýchžto vzorcích

R představuje uhlovodíkový řetězec s 1 až 9 atomy uhlíku, vazba C^-C2 je vazbou jednoduchou nebo dvojitou,

Xj a X₂ jsou stejné nebo rozdílné substituenty a znamenají atom vodíku, fluoru, chloru nebo bromu a

X₃ je substituent, který znamená atom fluoru, chloru nebo bromu.

Poloha 1,2 v GCS¹ je nasycená nebo jde o dvojnou vazbu.

Acetal obecného vzorce I je epimerně čistá forma, to znamená, že acetal obecného vzorce I je odpovídající čistý 22R-epimer obecného vzorce IA

*2 nebo 22S-epimer obecného vzorce IB

CH2—

*2 nebo je ve formě epimerní směsi.

Výhodně acetalem obecného vzorce I je 22R-epimer.

Nejvýhodnějším glukokortikosteroidem podle tohoto vynálezu je 22R-epimer budesonidu (GCS^-OH) obecného vzorce III

CH₂~

(ni) nebo 22R-epimer 16a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-ΙΙβ-hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-yl, zde dále také označovaný jako 22R-epimer GCS¹ IV, obecného vzorce IV

(IV) nebo 22R-epimer 16α,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-ΙΙβ-hydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion-21-yl, zde dále také označovaný jako 22R-epimer GCS¹ V, obecného vzorce V

Cukr-L-OH může být vybrán jako monosacharid, disacharid nebo oligosacharid, například D-glukóza, kyselina D—glukuro— nová, D-galaktóza, kyselina D-galakturonová, D-cellobióza nebo D-laktóza.

Výhodně cukr¹ je β-vázáná D-glukóza nebo kyselina D-glukuronová.

Nejvýhodnější sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou budesonid 22R-epimer β-D-glukosidu, GCS¹ IV 22R-epimer β-D-glukosidu a GCS¹ V 22R-epimer β-D-glukosidu, budesonid 22R-epimer kyseliny β-D-glukosiduronové, GCS¹ IV 22R-epimer kyseliny β-D-glukosiduronové a GCS¹ V 22R-epimer kyseliny β-D-glukosiduronové.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu zahrnují aktivní glukokortikosteroidy, které při svém uvolňování mají vysoký lokální protizánětlivý účinek, stejně jako podstupují vážnou desaktivaci při prvním průchodu játry (95 % nebo více). Kombinace glukokortikosteroidu s podstatným metabolizrnem při prvním průchodu a na tračník zaměřené uvolňování dosahované bakteriálním specificky enzymatickým štěpením sloučeniny to umožňuje.

Do tohoto vynálezu jsou také zahrnuty farmakologicky a farmaceuticky přijatelné soli sloučenin, které mají obecného vzorce

GCS^O-cukr¹

Nyní se popisují způsoby výroby těchto sloučenin.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu se vyrábějí kondenzací monosacharidů, disacharidů nebo oligosacharidů se sloučeninou obecného vzorce VI, obecného vzorce VIA, obecného vzorce VIB nebo obecného vzorce VII

O

*2 (VI)

CHR

CH₂OH

•0'

X2 '''I (VIB) ch₂oh

(VII)

X3 ve kterých nedělené a přerušované čáry mezi atomem uhlíku l a atomem uhlíku 2 představují jednoduchou nebo dvojnou vazbu a

R, X]_, X₂ a X₃ mají význam uvedený výše.

Způsob podle tohoto vynálezu k převedení sloučeniny obecného vzorce VI, obecného vzorce VIA, obecného vzorce VIB nebo obecného vzorce VII na odpovídající 21-glykosidy se provádí kondenzací vhodně chráněného derivátu monosacharidu, disacharidu nebo oligosacharidu se steroidem nebo derivátem steroidu, s následující odstraněním chránící skupiny z kondenzačního produktu.

Nejvhodnější jsou glykosidačni metody, při kterých se anomerická hydroxyskupina glykosylového donoru vymění za lépe odštěpitelnou skupinu nebo skupinu, která se dá převést na odštěpitelnou skupinu vlivem promotoru. Výhodně se glykosylbromidy nebo glykosylchloridy kondenzují s alkoholy v přítomnosti promotorů reakce, jako je trifluormethansulfonát stříbrný, chloristan stříbrný, uhličitan stříbrný, bromid rtuťnatý/kyanid rtuťnatý, zeolit modifikovaný stříbrem, chlorid zinečnatý nebo tetraethylamoniumbromid. Glykosylestery se nechávají reagují s alkoholy výhodně za podpory Lewisových kyselin, jako je například trimethylsilyl(trifluormethansulfonát), chlorid cíničitý, chlorid cíničitý a chloristan stříbrný nebo bortrifluorid-etherát.

Alkylthioglykosidy a arylthioglykosidy se mohou nechat reagovat s alkoholy za použití různých thiofilních promotorů, výhodně N-jodsukcinimidu a kyseliny trifluormethansulfonové, jodiniumdikolidinperchlorátu, methylsulfenyl(trifluormethansulfonátu), methylsulfenylbromidu, benzenselenyl(trifluormethansulf onátu) , nitrosyltetrafluorborátu, methyl(trifluormethansulf onátu) , sulfurylchloridu a kyseliny trifluormethan12 sulfonové, dimethyl(methylthio)sulfoniumtrifluormethansulfonátu nebo dimethyl(methylthio)sulfoniumtetrafluorborátu.

S glykosylfluoridy se může výhodně použit trimethylsilyl(trifluormethansulfonát), bortrifluorid-etherát, tetrafluorsilan, fluorid titaničitý, anhydrid kyseliny trifluormethansulfonové, chlorid cínatý a trifluormethansulfonát stříbra nebo chlorid cínatý a chloristan stříbrný jako promotor.

S glykosyltrichloracetimidáty se mohou používat Lewisovy kyseliny, jako je trimethylsilyl(trifluormethansulfonát) nebo bortrifluorid-etherát. N-pentenylglykosidy se mohou aktivovat iony halogenu, výhodně N-bromsukcinimidu, jodoniumdikolidinperchlorátu nebo N-jodsukcinimidu kombinovaného s kyselinou trifluormethansulfonovou, trifluormethansulfonátem stříbra nebo triethylsilyl(trifluormethansulfonátu). Kromě toho

1.2- ortohoestery, 1,2-oxazoliny, 1,2-thioorthoestery,

1.2- kyanethylidenové deriváty, glykosylthiokyanáty, glykosylsulfoxidy, glykosylsulfony, S-glykosylxantháty, S-glykosyldithiokarbamáty, anhydrocukry a glykaly se mohou používat jako glykosylové donory.

Charakteristický rys chránících skupin glykosylového donoru je důležitý pro stereoselektivitu glykosidové vazby. Zvláště důležitá je chránící skupina v poloze 2 glykosylového donoru. Například acetylová nebo benzoylová skupina v poloze 2, jako je například glukosylový, glukosyluronátový, galaktosylový, galaktosyluronátový, cellobiosylový nebo laktosylový donor vede přednostně k β-kondenzaci. Při použití tak zvané neparticipující skupiny, například allylu nebo benzylu v poloze 2, například galaktosylového, galaktosyluronátového, glukosylového, glukosyluronátového, cellobiosylového nebo laktosylového donoru, se tyto skupiny kondenzují hlavně do polohy a ke steroidové molekule. Rozpouštědlo používané pro kondenzační reakci je aprotické rozpouštědlo, výhodně dichlormethan, chloroform, chlorid uhličitý, Ν,Ν-dimethylformamid, nitromethan, ethylacetát, tetrahydrofuran, diethylether, toluen, dioxan, 1,2-dichlorethan, acetonitril, monoglym nebo jejich směsi. Rozpouštědlo a teplota často ovlivňuji stereochemické uspořádání na výstupu z reakce. Například v případě galaktosylového donoru s neparticipující skupinou v poloze 2, například diethylether často napomáhá k α-kondenzaci, zatímco například acetonitril často podporuje β-kondenzaci.

Při jiném provedeni glykosidační metody se anomerní hydroxyskupina glykosylového donoru nechá reagovat s bází, například s hydroxidem sodným a derivátem steroidu, který má v poloze 21 vhodnou odštěpitelnou skupinu, například trifluormethansulfonylovou skupinu. Glykosylový donor s anomerní hydroxyskupinou se může také kondenzovat na steroid za použití různých kondenzačních činidel, například trifenylfosfinu a diethylazodikarboxylátu. Monosacharid, disacharid nebo oligosacharid se může také kondenzovat se steroidem v přítomnost katalytického množství například kyseliny trifluormethansulfonové ve vhodném rozpouštědle, například dimethylsulfoxidu.

Chrániči skupiny kondenzačního produktu se mohou odstranit známými způsoby. Například acylové chránící skupiny se účelně odstraňují transesterifikací, například methoxidem sodným.

Farmaceutické prostředky

Dále podle tohoto vynálezu byly nalezeny obvyklé farmaceutické prostředky a farmaceutické prostředky, které mírně retardují počáteční uvolňování prekurzoru léčivé látky v cecum a vzestupném tračníku, které jsou vhodné pro vlastní ošetřování tračníkových infekcí. Tyto prostředky umožňují mnohem úplněji a nepřetržitěji vystavit aktivnímu glukokortikosteroidu nejdůležitější oblasti tračníku a esovité oblasti.

To se dosahuje pomocí farmaceutického prostředku, který obsahuje prekurzor glukokortikosteroidu jako léčivé látky, chráněný povlakem, který praská po předem stanoveném časovém období, například 5 až 10 hodin poté, co prostředek opustil žaludek, pokud prostředek zůstává ve vzestupném tračníku. Prostředek je chráněn v žaludku enterálním povlakem.

Předmět se také dosahuje farmaceutickým prostředkem, který obsahuje prekurzor glukokortikosteroidu jako léčivé látky, chráněný polysacharidem, který se může odbourat střevní mikroflorou. Stupeň ochrany by se měl upravit tak, aby hlavní část uvolňování probíhala za vzestupným tračníkem. Prostředek může být popřípadě chráněn enterálním povlakem.

Faramceutické prostředky podle tohoto vynálezu se nyní popisuj í podrobně j i.

a) Prekurzor glukokortikosteroidu jako léčivé látky se zpracovává na jádro dobře známým technickým postupem granulace nebo granulace, vytlačování a dalšího zpracování s vhodnými pomocnými látkami včetně účinných desintegračních prostředků, například zesítěného polyvinylpyrrolidonu, natriumkarboxymethylcelulózy nebo škrobu modifikovaného glykolátem sodným. Jádro se povléká vrstvou, která bude řídit rychlost pronikání vody do jádra. Vrstva může sestávat z nerozpustného polymeru, například ethylcelulózy, hydroxypropylcelulózy, Eudragitu RS nebo Eudragitu RL, dohromady s hydrofóbním prostředkem, například kovovou solí kyseliny stearové. Vlastnosti polymeru a kovové soli kyseliny stearové a/nebo tloušťka vrstvy stanovují časový interval, během kterého voda proniká vrstvou a vstupuje do j-ádra, ve kterém prostředek napomáhající rozpadu botná a způsobuje roztržení membrány a uvolnění prekurzoru glukokortikosteroidu jako léčivé látky. Jádro a vrstva se také povlékají enterálním polymerem, například Eudragitem L, Eudragitem S, acetát ftalátem celulózy nebo ftalátem hydroxypropylcelulózy, který bude bránit pronikání vody, pokud prostředek bude setrvávat v žaludku.

b) Prekurzor glukokortikosteroidu jako léčivé látky se nanáší ve vrstvě na vhodná jádra dohromady s pojivovým prostředkem, například polyvinylpyrrolidonem nebo etherem celulózy rozpustným ve vodě, při procesu v lóži ve vznosu nebo rotačním postupem. Takové jádro se povléká vrstvou obsahující polysacharid odbouratelný střevní mikroflorou, například pektin, guarovou gumu, dextran, karragenan, amylózu nebo chitosan v nerozpustném polymeru, například v ethylcelulóze, Eudragitu R, Eudragitu S nebo Eudragitu NE. Doba pro odbourávání polysacharidu, a tím uvolněni prekurzoru glukokortikosteroidu jako léčivé látky, se může měnit pomocí úpravy podílu polysacharidu a nerozpustného polymeru a/nebo tluštky vrstvy. Případně se vrstva může chránit vrstvou enterálního polymeru, například Eudragitu L, Eudragitu S, acetát - ftalátu celulózy nebo ftalátu hydroxypropylcelulózy.

Příklady provedení vynálezu

Vynález nyní bude dále ilustrován příklady uvedenými dále, které žádným způsobem neomezují tento vynález. Odpařování se provádí za sníženého tlaku při teplotách lázně nižších než 40 °C. Teploty taní se stanovují na mikroskopu pro práci v horkém stavu Mettler FP82 Olympus BH-2. NMR spektrální analýzy se zaznamenávají na zařízení Varian VXR-300, přičemž se používají dále uvedené referenční signály:

tetramethylsilan, δ 0,00 (¹H v CDC1₃) a methanol, δ 3,35 (¼ CD-jOD). V přiřazeních uvedených dále se atomy glukózy a kyseliny glukuronové označují horním indexem ¹. Molekulová hmotnost se stanovuje spektrometrickou technikou bombardování rychlými atomy (FAB). Sloupcová chromatografie se provádí na silikagelu (60.10^-10 m, 40 - 63 μιη, Merck, Darmstadt, SRN). Analýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografií se provádí na C₁₈ koloně ^Bondapak 10 μπι 150 x 3,9 mm nebo Supelcosil 5 μπι 150 x 4,6 mm) za použití směsi acetonitrilu a vody nebo acetonitrilu a 20 mmol TBAHS + 10 mmol fosfátového pufru o hodnotě pH 7 jako elučního činidla. Prášková molekulární síta (4.10^-10 m, Fluka, Buchs, Švýcarsko) se zahřívají na teplotu 300 °C za sníženého tlaku přes noc. Dichlormethan a toluen se suší molekulárními síty 4.10“¹⁰ m a methanol se suší molekulárními síty 3.10^-10 m.

Příklad 1

Způsob výroby (22R)-16a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-ΙΙβ -hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-yl-3-D-glukopyranosidu (GCS¹ IV, 22R-epimer β-D-glukosidu)

Roztok 1,19 g (4,64 mmol) trifluormethansulfonátu stříbrného ve 20 ml toluenu se přidá během 5 minut ke směsi 1,09 g (2,32 mmol) (22R)-16a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-ΙΙβ,21-dihydroxy-4-pregnen-3,20-dionu, 2,30 g (3,48 mmol) 2,3,4,6-tetra-O-benzoyl-a-D-glukopyranosylbromidu a 8,0 g práškového molekulárního síta 4.10^-10 m ve 100 ml dichlormethanu za teploty -20°C pod dusíkovou atomosférou. Teplota se nechá stoupnout na -10 °C během 1 hodiny. Do reakční směsi se přidají 3,0 ml pyridinu a po dalších 30 minutách míchání se přidá 50 ml 0,5-molárního roztoku thiosíranu sodného. Směs se filtruje přes vrstvu rozsivkové zeminy (Celíte), organická fáze se promyje vodou, 1-molární kyselinou sirovou a nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vysuší se síranem hořečnatým a odpaří. Chromatografie na sloupci silikagelu 50 x 4,0 cm, při eluování směsí dichlormethanu a ethylacetátu v objemovém poměru 9:1, poskytne amorfní (22R)-l6a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-lip-hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-yl-2',3',4',6'-tetra-0-benzoyl-3~D-glukopyranosid o hmotnosti 2,03 g. Výtěžek odpovídá 83 % teorie.

Analýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografií ukazuje na čistotu 96,4 %.

•^LH-NMR spektrum (CDClg): δ 0,92 (t, H-25), 0,95 (s, H-18), 1,41 (m, H-24), 1,56 (s, H-19), 4,01 (m, H-5'), 4,39 (m, H-ll), 4,55 (t, H-22), 4,89 (d, H-16), 5,25 (d, Jp ₂,= 7,9 HZ, H-l'), 5,29 (2 m, H-6), 5,54 (dd, H-2'), 5,75 (t,

H-4') , 5,91 (t, H-3'), 6,15 (široký s, H-4) ppm.

Hmotnostní spektrum ukazuje [M+Na]⁺ ion m/z 1069. (Vypočtená celková hmotnost nuklidu je 1046,4).

K roztoku 1,11 g (1,06 mmol) této látky v 50 ml směsi dichlormethanu a methanolu v objemovém poměru 1:3 se přidají 4,0 ml 0,5-molárního roztoku methoxidu sodného v methanolu za teploty místnosti. Vše se míchá přes noc, roztok se neutralizuje pryskyřicí (Dowex 50 v kyselém cyklu), filtruje a odpaří. Chromatografie na sloupci silikagelu 30 x 4,0 cm, při eluování směsí dichlormethanu a methanolu v objemovém poměru 5:1, poskytne 554 mg sloučeniny pojmenované v nadpisu jako amorfní látky. Výtěžek odpovídá 83 % teorie.

Anglýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografií ukazuje na čistotu 97 %.

^H-NMR spektrum (CD₃OD): δ 0,96 (s, H-18), 0,99 (t, H-25), 1,51 (m, H-24), 1,60 (s, H-19), 3,70 -(m, H-6'a), 3,93 (široký d, H-6'b), 4,33 (m, H-ll), 4,38 (d, Jp ₂,= 7,6 Hz, H-l'), 4,60 (d, H-21a), 4,72 (t, H-22), 4,89 (d, H-21b),

5,45 (2 m, H-6), 6,05 (široký s, H-4) ppm.

Hmotnostní spektrum ukazuje [M+H]⁺ ion m/z 631 a [M+H]⁺ ion m/z 653. (Vypočtená celková hmotnost nuklidu je 630,3).

Příklad 2

Způsob výroby (22R)-l6a,17a-butylidendioxy-113-hydroxypregna-I,4-dien-3,20-dion-21-yl-p-D-glukopyranosidu (budesonid 22R-epimer β-D-glukosidu)

1,00 g (2,32 mmol) budesonidu se nechá reagovat s 2,30 g (3,48 mmol) 2,3,4,6-tetra-O-benzoyl-a-D-glukopyranosylbromidu, analogicky jako je popsáno v příklad 1.

Chromatografie (kolona: 50 x 4,0 cm, eluční činidlo: směs dichlormethanu a ethylacetátu v objemovém poměru 7:1) poskytne amorfní (22RS)-16a,17a-butylidendioxy-113-hydroxypregna-1,4-dien-3,20-dion-21-yl-2¹,3¹,4',6¹-tetra-O-benzoyl-β-D-glukopyranosid o hmotnosti 1,96 g. Výtěžek odpovídá 84 % teorie.

Analýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografii ukazuje na čistotu 98,8 %.

¹H-NMR spektrum (CDCl₃): S 0,87 (t, H-(S)25), 0,90 (t H-(R)25), 0,98 (s, H-(R)18), 1,02 (s, H-(S)18), 1,50 (s, H-(RS)19), 5,21 (d, J-^ ₂,= 7,8 Hz, H-(S)1'), 5,23 (d,

J-L· 2^{,=7,8 Hz}' H-(R)1'), 5,54 (dd, H-(R)2'), 5,56 (dd, H-(S)2'), 5,74 (t, H-(S)4 ’ ) , 5,76 (t, H-(R)4'), 5,92 (t, H-(RS)3'), 6,03 (široký s, H-(RS)4), 6,29 (dd, H-(S)2), 6,31 (dd, H-(R)2) ppm.

Hmotnostní spektrum ukazuje [M+Na]⁺ ion m/z 1031. (Vypočtená celková hmotnost nuklidu je 1008,4).

1,22 g (1,21 mmol) této sloučeniny se deacyluje a čistí analogicky jako je popsáno v příkladu 1. 22,Ra 22S- epimery získané sloučeniny o hmotnosti 674 mg (výtěžek odpovídá 94 % teorie) se oddělují semipreparativní vysoko účinnou kapalinovou chromátografií (Apex Prepsil ODS, 8 μη, kolona 25 x 2,25 cm), za použití směsi acetonitrilu a vody v poměru 23:77 jako elučního činidla. Tak se dostane sloučenina pojmenovaná v nadpisu jako amorfní látka o hmotnosti 280 mg. Výtěžek odpovídá 83 % teorie.

Analýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografii ukazuje na čistotu 98,5 %.

¹H-NMR spektrum (CD₃OD): δ 0,96 (t, H-25), 0,99 (s, H-18), 1,46 (m, H-24), 1,53 (s, H-19), 3,69 (m, H-6'a), 3,93 (d, H-6'b), 4,37 (d, J_{lf 2},= 7,7 Hz, H-l'), 4,47 (m, H-ll), 4,59 (d, H-21a), 4,67 (t, H-22), 4,86 (d, H-21b), 4,90 (d, H-16), 6,06 (široký s, H-4), 6,30 (dd, H-2), 7,50 (d, H-l) ppm.

Hmotnostní spektrum ukazuje [M+Na]⁺ ion m/z 615 a [M+H]⁺ ion m/z 593. (Vypočtená celková hmotnost nuklidu je 592,3) .

Příklad 3

Způsob výroby natrium /(22R)-16a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-lip-hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-yl-p-D-glukopyranosid/uronátu (GCS¹ IV 22R-epimer β-D-glukosiduronátu)

Roztok 1,38 g (5,38 mmol) trifluormethansulfonátu stříbrného v 25 ml toluenu se přidá během 15 minut ke směsi 1,20 g (2,56 mmol) (22R)-16a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-ΙΙβ,21-dihydroxy-4-pregnen-3,20-dionu, 2,39 g (4,10 mmol) methyl-(2,3,4-tri-O-benzoyl-a-D-glukopyranosylbromid)uronátu a 9,0 g práškového molekulárního síta 4.10^-10 m ve směsi 125 ml dichlormethanu a toluenu v objemovém poměru 4:1 za teploty -20°C pod dusíkovou atomosférou. Teplota se nechá vystoupit na 10 °C během 2 hodin. K reakční směsi se přidá 5,0 ml pyridinu a potom 70 ml 0,5-molárního roztoku thiosíranu sodného. Reakční směs se zpracuje jako je popsáno v příkladu 1. Chromátografie (kolona: 50 x 4,0 cm, eluční činidlo: směs toluenu, dichlormethanu a ethylacetátu v objemovém poměru 40:20:15) poskytne amorfní methyl-/(22R)-16a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-ll3-hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-yl-2',3¹,4¹¹-tri-O-benzoyl-p-D-glukopyranosid/ uronát o hmotnosti 1,59 g. Výtěžek odpovídá 64 % teorie.

Analýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografií ukazuje na čistotu 97,7 %.

¹H-NMR spektrum (CDC1₃): δ 0,89 (s, H-18), 0,94 (t, H-25), 1,44 (m, H-24), 1,53 (s, H-19), 3,64 (s, COOCH₃),

4,34 (d, H-5'), 4,44 (m, H-ll), 4,54 (d, H-21a), 4,60 (t, H-22), 4,90 (d, H-16), 4,91 (d, H-21b), 5,25 (d, , ₂,= 7,6

Hz, H-l'), 5,28 (2 m, H-6), 5,58 (dd, H-2'), 5,67 (t, H-4'), 5,94 (t, H-3'), 6,15 (široký s, H-4) ppm.

Hmotnostní spektrum ukazuje [M+Na]⁺ ion m/z 993. (Vypočtená celková hmotnost je 970,4).

9,1 ml 1,0-molárního vodného roztoku hydroxidu lithného se vnese do roztoku 1,38 g (1,42 mmol) výše charakterizované látky ve směsi 65 ml tetrahydrofuranu a vody v objemovém poměru 3:1 za teploty 0 ’C. Roztok se nechá dosáhnout teploty místnosti a po míchání během 24 hodin se neutralizuje 1,0 ml kyseliny octové a odpaří. Odparek se čistí semipreparativní vysoko účinnou kapalinovou chromatograf ií (Apex Prepsil ODS, 8 μπι, kolona 25 x 2,25 cm), za použití směsi ethanolu a 40-mmol vodného triethylamoniumacetátu, o hodnotě pH 5,0, v poměru 33:67 jako elučního činidla. Frakce obsahující požadovanou látku se spojí, odsolí na C-18 koloně (10 g, Isolute, International Sorbent Technology, Hengoed, Mid Glamorgan, Velká Británie), za použití postupného gradientu vody a methanolu a převede na sodnou formu pomocí iontoměniče v koloně 4 x 2,5 cm pryskyřice Dowex 50W-Wx2 (Na⁺-forma). Lyofilizace poskytne sloučeninu pojmenovanou v nadpisu, jako amorfní látku o hmotnosti 305 mg. Výtěžek odpovídá 32 % teorie.

Analýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografií ukazuje na čistotu 97,3 %.

¹H-NMR spektrum (CD₃OD): δ 0,95 (s, H-18), 0,99 (t, H-25), 1,51 (m, H-24), 1,60 (s, H-19), 4,35 (m, H-ll), 4,44 (d, J_1I/2'^{= 7}'^{6 Hz}' ^H_1'b 4,73 (tz H-22), 4,74 (d, H-21a), 5,45 (2 m, H-6), 6,05 (široký s, H-4) ppm.

Příklad 4

Způsob výroby natrium /(22R)-16a,17a-butylidendioxy-lip-hydroxypregna-1,4-dien-3,20-dion-21-yl-p-D-glukopyranosid/uronátu (budesonid 22R-epimer β-D-glukosiduronátu)

Roztok 238 mg (0,928 mmol) trifluormethansulfonátu stříbrného ve 4,0 ml toluenu se přidá ke směsi 200 mg (0,464 mmol) (22R)-16a,17a-butylidendioxy-l^,21-dihydroxypregna-1,4-dien-3,20-dionu, 406 mg (0,696 mmol) methyl-(2,3,4-tri-0-benzoyl-a-D-glukopyranosylbromid)uronátu a 1,2 g práškového molekulárního síta 4.10^-10m v 10 ml dichlormethanu za teploty -50°C pod dusíkovou atomosférou. Teplota se nechá vystoupit na 0 C během 2 hodin. Do reakční směsi se přidá 600 μΐ pyridinu a potom 10 ml 0,5-molárního roztoku thiosíranu sodného. Reakční směs se zpracuje jak je popsáno v příkladu 1. Chromatografie na sloupci silikagelu 30 x 3,0 cm, při eluování směsí dichlormethanu a ethylacetátu v objemovém poměru 5:1, poskytne amorfní methyl-/(22R)-16a,17a-butylidendioxy-lip-hydroxypregna-l,4-dien-3,20-dion-21-yl—2',3',4'-tri-O-benzoyl-p-D-glukopyranosid/uronát o hmotnosti 397 mg. Výtěžek odpovídá 91 % teorie.

Analýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografií ukazuje na čistotu 99,0 %.

¹H-NMR spektrum (CDCl-j): δ 0,92 (s, H-18), 0,92 (t, H-25), 1,40 (m, H-24), 3,67 (s, COOCH₃), 4,33 (d, H-5'),

4,54 (m, H-ll,21a,22), 4,87 (d, H-16), 4,87 (d, H-21b), 5,25 (d, ^.2'= ⁷,3 Hz, H-l'), 5,57 (dd, H-2'), 5,70 (t, H-4'), 5,93 (t, H-3'), 6,03 (široký s, H-4), 6,30 (dd, H-2) ppm.

Hmotnostní spektrum ukazuje [M+Na]⁺ ion m/z 955. (Vypočtená celková hmotnost nuklidu je 932,4).

K roztoku 360 mg (0,386 mmol) této látky v 18 ml směsi tetrahydrofuranu a vody v objemovém poměru 3:1 se přidají 2,5 ml 1,0-molárního roztoku hydroxidu lithného ve vodě za teploty 0 °C. Roztok se nechá dosáhnout teploty místnosti a po 22 hodinách se neutralizuje 290 μΐ kyseliny octové a odpaří. Odparek se podrobí chromatografii (kolona 30 x 2,0 cm), za použití směsi ethylacetátu, kyseliny octové, methanolu a vody v objemovém poměru 16:3:3:2 jako elučního činidla, potom se odsolí, podrobí zpracování s iontoměničovou pryskyřicí a lyofilizuje, jak je popsáno v příkladu 3.

Dostane se sloučenina pojmenovaná v nadpisu ve formě amorfní látky o hmotnosti 220 mg. Výtěžek odpovídá 91 % teorie.

Analýza vysoko účinnou kapalinovou chromatografii ukazuje na čistotu 98,2 ¹H-NMR spektrum (CD₃OD): S 0,96 (s, H-25), 0,98 (s, H-18), 1,47 (m, H-24), 1,53 (s, H-19), 4,43 (d, J_x, ₂,= 7,6 Hz, H-l'), 4,48 (m, H-ll), 4,68 (t, H-22), 4,71 (d, H-21a), 4,86 (d, H-21b), 4,89 (d, H-16), 6,05 (široký s, H-4), 6,30 (dd, H-2), 7,52 (d, H-l) ppm.

Dále uvedené příklady ilustrují farmaceutické prostředky vhodné pro sloučeniny podle tohoto vynálezu. Tyto příklady však vynález neomezují žádným způsobem.

Příklad 5

Tablety

Tablety se vyrobí obvyklými způsoby lisování a mají toto složení:

Budesonid 22R-epimer β-D-glukosidu, budesonid 22R-epimer β-D-glukosiduronátu,

GCS¹ IV 22R-epimer β-D-glukosidu nebo

GCS¹ IV 22R-epimer β-D-glukosiduronátu 5 mg Laktóza 80 mg Mikrokrystalická celulóza 20 mg Zesítěný povidon 5 mg Polyvinylpyrrolidon 5 mg Stearát hořečnatý 2 mg

Příklad 6

Enterální tablety

Tableta z příkladu 5 se povleče touto směsí:

Eudragit L30D

3,7 mg

PEG 6000 0,4 mg

Mastek 0,9 mg

Příklad 7

Kapsule s retardačním uvolňováním

7,1 g budesonid 22R-epimer β-D-glukosidu, budesonid 22R-epimer β-D-glukosiduronátu, GCS¹ IV 22R-epimer β-D-glukosidu nebo GCS¹ IV 22R-epimer β-D-glukosiduronátu se smíchá s 300 g lakózy, 128 g mikrokrystalické celulózy, 75 g zesítěného polyvinylpyrrolidonu a 25 g polyvinylpyrrolidonu. Směs se granuluje s vodou a vlhká hmota se protlačí a sferonizuje na jádra s přibližnou velikostí 1 mm. Jádra se vysuší a prošijí. Jadra se povlékají směsí 255 g Eudragitu NE30D, 77 g stearátu horečnatého a 250 g vody v zařízení provozovaném s ložem ve vznosu. Nakonec se na kuličky nastříká enterální povlak, který sestává z 11 g disperze Eudragitu L30D, 3 g triethylcitrátu a 15 g mastku. Pelety se vysuší v zařízení provozovaném s ložem ve vznosu, prošijí a plné do tvrdých želatinových kapsli.

Příklad 8

Kapsle s řízeným uvolňováním střevní mikroflorou

6,6 g budesonid 22R-epimer β-D-glukosidu nebo budesonid 22R-epimer β-D-glukosiduronátu se suspenduje v roztoku 1 g hydroxypropylmethylcelulózy v 50 ml vody. Směs se nastříká na 510 g kuliček cukru v zařízení provozovaném ve vznosu. Potom se na kuličky nastříká směs 85 g guarové gumy, 30 g (obsah sušiny) Eudragitu RL30D a 15 g mastku v celkově 900 g směsi vody a isopropanolu v poměru 1:1·. Nakonec se na kuličky nastříká enterální povlak, který sestává z 100 g disperze Eudragitu L30D, 3 g triethylcitrátu a 15 g mastku.

Pelety se vysuší v zařízení s ložem ve vznosu, prošijí a plní do tvrdých želatinových kapslí.

Příklad 9

Kapsle s řízeným uvolňováním střevní nikroflorou

6,8 g GCS¹ IV 22R-epimer β-D-glukosidu nebo GCS^ IV 22R-epimer β-D-glukosiduronátu se suspenduje ve směsi 15 g klovatiny z lusku rohovníku, 5 g (obsah sušiny) Eudragitu RL30D a 2 g mastku v celkově 220 g směsi vody a isopropanolu v poměru 1:1. Tato směs se nastříká na 510 g kuliček cukru v zařízení provozovaném s ložem ve vznosu. Potom se na kuličky nastříká směs 80 g klovatiny v lusku rohovníku, 40 g (obsah sušiny) Eudragitu RL30D a 15 g mastku v celkově 900 g směsi vody a isopropanolu v poměru 1:1. Nakonec se na kuličky nastříká enterální povlak, který sestává z 100 g disperze Eudragitu L30D, 3 g triethylcitrátu a 15 g mastku. Pelety se vysuší v zařízení s ložem ve vznosu, prošijí a plní do tvrdých želatinových kapslí.

Farmakologické testy

Antikolitický účinek nových prekurzorů léčivých látek se dokládá na modelu kolitidy popsaném dále. K posouzení, zda prekurzor léčivé látky naplňuje zamýšlený profil a uvolňuje ve střevě aktivní glukokortikosteroidy, je použit model, při kterém se sloučeniny podávají orálně a protizánětlivý účinek se posuzuje v distálním tračníku.

Testovací model in vivo

Oxazolonem indukovaná kolitida u krys

Jde o IBD model u krys, vytvářející T buňky závislé na kolitidě po intrarektálním vyvolání odezvy haptenu na oxazolon u předem senzibilizované kůže zvířat. Zánět započne akutním stavem, který za 24 hodiny po vyvolání odezvy ukazuje infiltraci zánětlivých buněk, zvýšeni hmotnosti vhlkého tračníku (edem), překrvení a slabou vředovitost. Po několika dnech se vyvine chronický zánět s přetrvávajícím zvýšením vlhké hmotnosti a s dominancí T buněk v buněčném infiltrátu.

Experimentální postup

Krysy kmene Dark Agouti se senzibilizují tím, že se natřou 12 mg oxazolonu v 0,3 ml směsi acetonu a 95% ethanolu v poměru 1:4 na kůži ve dvou po sobě jdoucích dnech. Několik dnů po druhé senzibilizaci se u zvířat vyvolá odezva rektální injekci 6 mg oxazolonu emulgovaného ve 200 μΐ rovných dílů Orabase(^R) a podzemnicového oleje, zavedenou do tračníku. Po usmrcení zvířat za čtyři dny po vyvolání odezvy se u distálního tračníku stanoví vlhká hmostnost. Kolitida se měří jako edem (zvýšení vlhké hmotnosti distálního tračníku nad normální hodnotu po ošetření fyziologickým roztokem). Hmotnost brzlíku se sleduje jako nežádoucí systémový účinek glukokortikoidu.

Ošetřování

Glukokortikosteroidové glykosidy se rozpustí v malém množství ethanolu a zředí se 0,9% roztokem chloridu sodného. Zvířata obdrží 30 nebo 300 nmol steroidů na kilogram tělesné hmotnosti orálně (žaludeční sondou, 10 ml/kg tělesné hmotnosti) po dobu 3 dnů, se začátkem den po vyvolání odezvy. Kontrolní zvířata se ošetří fyziologickým roztokem. Ošetřované skupiny zahrnují 6 zvířat.

Výsledky

GCS a dávka Edem tračníku	Hmotnost brzlíku
(nmol/kg) (% z kolitického kontrolního	(% z kolitického kontrolního
stanovení)	stanovení)
Budesonid 30 101 ± 15	96 ± 4
Budesonid 300 85 ± 19	54 ± 3
Budesonid
β-D-glukosiduronát 30 90 ± 17	77 ± 7
Budesonid
β-D-glukosiduronát 300 58 ± 4	45 + 6
GCS¹ IV 22-R-epimer β-D-glukosiduronátu 30 73 + 12	86 ± 4
GCS¹ IV 22-R-epimer β-D-glukosiduronátu 300 37 ± 8	36 ± 2
GCS¹ V 22-R-epimer β-D-glukosiduronátu 30 28 ± 6	84 ± 4
GCS¹ V 22-R-epimer β-D-glukosiduronátu 300 0 ± 9	32 ± 3

Závěr

Tabulka ukazuje, že nové sloučeniny podle tohoto vynálezu mají vyšší orální antikolotickou působivost a účinnost než sloučeniny podle dosavadního stavu techniky, budesonid a β-D-glukosiduronát. I když tyto posledně jmenované sloučeniny v dávce 300 nmol/kg snižují edem tračníku maximálně o 40 %, dvě nové sloučeniny ve stejné dávce mají inhibiční účinek na edem okolo 65 % nebo rovněž edem plné otupují. GCS¹ V 22-R-epimer β-D-glukosiduronátu vyvolává mnohem silnější inhibici v dávce 30 nmol/kg než obě sloučeniny podle dosavadního stavu techniky v dávce 300 nmol/kg, co ukazuje, že nová sloučenina je více než desetkrát účinnější.

Nové sloučeniny dosahují také zřetelně lepšího poměru mezi antiedemickou účinností a involucí brzlíku, kde involuce představuje nežádoucí systémovou glukokortikoidní aktivitu.

To je zřejmé, když se tyto tři β-D-glukosiduronáty srovnají při stejných úrovních dávky. Zatímco ve velikosti involuce brzlíku není tak velký rozdíl, nové sloučeniny mají mnohem silnější antiedemickou účinnost pro tračník.

JUDr. Ivan KOR ''EK

Advokátní a patentová kancelář 160 00 Praha 6. Na baště sv. Jiří 9 P.O. BOX 275, 160 41 Praha 6 Česká republika

V É NÁROKY

Claims

1. Sloučenina obecného vzorce

GCS^O-cukr¹ , ve kterém

GCS¹ je glukokortikosteroid (GCS¹-OH) s vysokým metabolizmem v játrech při prvním průchodu, který je vybrán ze skupiny vzorce I

CH₂ — bud' jako epimerní směs nebo jako odpovídající čistý 22R-epimer nebo 22S-epimer, nebo skupiny vzorce II *2 ch₂— *3 v kterýchžto vzorcích

Χχ a X₂ jsou stejné nebo rozdílné substituenty a znamenají atom vodíku, fluoru, chloru nebo bromu,

X₃ je substituent, který znamená atom fluoru, chloru nebo bromu,

R představuje uhlovodíkový řetězec s 1 až 9 atomy uhlíku, přičemž ve vzorcích poloha 1,2 je nasycena nebo je dvojnou vazbou, a cukr¹ je monosacharid, disacharid nebo oligosacharid, přičemž GCS je vázán v poloze 21 k cukru přes glykosidovou vazbu, stejně jako farmaceuticky a farmakologicky přijatelné soli této sloučeniny.

2. Sloučenina podle nároku 1, kde GCS.¹ je 22R-epimer obecného vzorce I.

3. Sloučenina podle nároku 1, kde GCS¹ je 22R-epimer budesonidového zbytku vzorce III ch₂· (III) nebo 22R-epimer vzorce IV (IV) nebo 22R-epimer vzorce V

4. Sloučenina podle některého z nároků 1 až 3, kde cukr¹-OH je D-glukóza, D-galaktóza, D-cellobióza nebo D-laktóza.

5. Sloučenina podle některého z nároků 1 až 3, kde cukr-L-OH je kyselina D-glukuronová nebo kyselina D-galakturonova.

6. Sloučenina podle nároku 1, kde cukr-^-OH je β-vázáná D-glukóza.

7. Sloučenina podle nároku 1, kde cukr-^-OH je β-vázáná kyselina D-glukuronová.

8. Sloučenina podle nároku 2, kde cukr^-OH je β-vázáná D-glukóza.

9. Sloučenina podle nároku 2, kde cukr-^-OH je β-vázáná kyselina D-glukuronová.

10. Sloučenina podle nároku 3, kde cukr-^-OH je β-vázáná D-glukóza.

11. Sloučenina podle nároku 3, kde cukr-^-OH je β-vázáná kyselina D-glukuronová.

12. Sloučenina podle nároku 2, kterou je (22R)-16a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-lip-hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-yl-p-D-glukopyranosid.

13. Sloučenina podle nároku 2, kterou je (22R)-16a,17a-butylidendioxy-llp-hydroxypregna-l,4-dien-3,20-dion-21-yl-p-D-glukopyranosid.

14. Sloučenina podle nároku 2, kterou je natrium /(22R)-16a,17a-butylidendioxy-6a,9a-difluor-lip-hydroxy-4-pregnen-3,20-dion-21-yl-p-D-glukopyranosid/uronát.

15. Sloučenina podle nároku 2, kterou je natrium /(22R)-16a,17a-butylidendioxy-lip-hydroxypregna-l,4-dien-3,20-dion-21-yl-^-D-glukopyranosid/uronát.

16. Způsob výroby sloučeniny podle nároku 1, vyznačující se tím, že se cukr kondenzuje se sloučeninou GCS^-OH obecného vzorce VI, obecného vzorce VIA, obecného vzorce VIB nebo obecného vzorce VII

CH2OH *2

X2

Ό-^^υ ··.

R (via;

Χ2 ο

ο (VIΒ)

CH₂OH

Χ3 (VII) ve kterých

Xj, X₂, X-j, R a vazba mají stejný význam, jako je vymezen v nároku 1.

17. Způsob podle nároku 16,vyznačující se t í m, že se vyrábí sloučenina podle některého z nároků 2 až 15.

18. Farmaceutický prostředek, vyznačující se t i m, že jako účinnou látku obsahuje sloučeninu podle některého z nároků 1 až 15.

19. Farmaceutický prostředek podle nároku 18, vyznačující se tím, že je ve formě dávkové jednotky.

20. Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 18 a 19,vyznačující se tím, že obsahuje účinnou látku dohromady s farmaceuticky přijatelnou nosnou látkou.

21. Sloučenina podle nároku 1 k použití v terapii.

22. Použití sloučeniny podle nároku 1 k výrobě léčiva pro ošetřování zanícené střevní sliznice.

23. Použití sloučeniny podle nároku 22 k výrobě léčiva pro ošetřováni vředovité kolitidy.

24. Použití sloučeniny podle nároku 22 k výrobě léčiva pro ošetřování Morbus Crohn.