CS219356B1 - Plošný vícevrstvý materiál se zlepšenými sorpcními vlastnostmi a způsob jeho výroby - Google Patents

Abstract

Plošný vícevrstvý materiál se zlepšenými sorpcními vlastnostmi, určený pro aplikace, zejména v obuvnickém, oděvním, galanterním a nábytkářském průmyslu a způso-b jeho výroby. Materiál je z vrstev na bázi přírodních nebo syntetických polymerů ve formě tkaniny, netkané vláknité vrstvy, pleteniny, polymerní fólie zejména porézního charakteru, případně těchto útvarů opatřených nánosem nebo impregnovaných směsí elastomeru nebo termoplastu. Nejméně jedna z vrstev tohoto plošného materiálu obsahuje hmotnostně 0,5 až 30 %, s výhodou 2 až 12 % solí polymerního elektrolytu s kovy I., II. a/nebo III. skupiny periodického systému. Způsob výroby tohoto materiálu spočívá v tom, že nejméně jedna z jeho vrstev se impregnuje, popř. nánosuje, roztokem nebo* disperzí polymerního elektrolytu, případně jeho směsí s polymerním pojivém. Během impregnace nebo po ní se na tento polymerní elektrolyt působí roztoky anorganických nebo organických solí kovů I., II. a/ /nebo III. skupiny periodického systému, čímž dojde ke vzniku solí polymerního elektrolytu přímo ve vrstvě plošného materiálu.

Description

Vynález řeší plošný vícevrstvý materiál se zlepšenými sorpčními vlastnostmi určený pro zpracování zvláště v obuvnickém, oděvním, galanterním a nábytkářském průmyslu. Dále je předmětem vynálezu způsob výroby toho-to materiálu.

V různých odvětvích zpracovatelského průmyslu nacházejí široké uplatnění materiály na bázi přírodních, syntetických nebo modifikovaných polymerů, nejčastěji textilní útvary tkané, netkané, pletené, pletotkané a jiné, případně propojené polymerním pojivém a v některých případech opatřené •alespoň jednou krycí polymerní vrstvou. Získávají se tak materiály pro svrchní ošacení, materiály pro podkladové, výztužné nebo svrškové obuvnické materiály, potahové materiály v nábytkářském průmyslu a materiály pro galanterní průmysl. V poslední době doznala velkého pokroku výroba impregnovaných vláknitých útvarů, koženek a poromerů, především na bázi polyvinylchloridu a polyuretanů.

Tyto materiály se připravují s využitím především těchto technologií: impregnace a natírání textilních útvarů roztoky, disperzemi a pastami polymerů s následujícím sušením, fželatinací, termokoagulací, koagulací nerozpouštědly, pojením reaktivními polymermmi systémy, případně s blokovanými reaktivními skupinami s jejich následnou termickou či 'chemickou deblokací.

Většina těchto materiálů, zvláště pak těch, které jsou vyrobeny výhradně ze syntetických polymerů, nedosahuje potřebných í· sorpčních vlastností vody, srovnatelných s ; přírodními materiály, jako jsou např. baví- r něné a vlněné tkaniny nebo přírodní usně. ?

Je však vyvíjeno velké úsilí na zlepšení jejich užitných vlastností, především schop- $ nosti reverzně pohlcovat vodní páry, a také je propouštět. Svědčí o tom řada známých technických řešení, která se touto proble- E matikou zabývají. Je známo např. řešení Ě zlepšující hygienické vlastnosti plošných útvarů přídavkem gelů kyseliny křemičité nebo bentonitů, které 0-vlivňu'jí tvorbu pórů a tím paropropustnost i sorpci vodních par. Rada vynálezů se zabývá aplikací polyakrylamidů, jejich solí nebo kopolymerů, které mají velmi dobrou schopnost pohlcovat vodní páry. K výrobě plošných materiálů se zlepšenými sorpčními vlastnostmi se používá také polymerů modifikovaných přídavkem polyalkylenoxidů zesíťovaných ionizujícím zářením. V rozsáhlé míře je pro zvýšení schopností plošných materiálů pobičovat vodní páry využíván různě uprave-^řný kolagen.

V poslední době se začínají rozšiřovat plošné materiály, používané zejména v obuvnickém, oděvním a nábytkářském průmyslu, u kterých jsou jako- prostředky zvysující sorpční vlastnosti aplikovány poly-JBk' měrní elektrolyty. Příkladem těchto mate-Hp riálů je plošný útvar na bázi polyuretanů schopný pohlcovat a propouštět vodní pň-BretS ry v důsledku toho-, že má ve své struktuře rovnoměrně zapracovány pevné částečky alespoň jednoho botnatelného polymeru. Botnatelným polymerem je modifikovaný uhlohydrát, např. modifikovaná celulóza nebo škrob. Použití polyelektrolytů jako· kombinačních polymerů pro tento účel však většinou naráží na rozpor — polymery s vysokými hodnotami sorpce vody jsou zároveň zpravidla ve vodě rozpustné.

V souvislosti s tím nacházejí uplatnění postupy, jejichž snahou je zachovat dobré sorpční vlastnosti polyelektrolytů a přitom odstranit nebo alespoň omezit jejich rozpustnost. Mnohé z těchto postupů jsou již známy z jiných oborů — zejména výroby sorpčních materiálů určených pro zdravotnické výrobky, např. db vazové materiály, tampóny, pleny apod. Omezení rozpustnosti solí karboxymetylcelulézy s alkalickými kovy lze např. dosáhnout zahříváním těchto solí na 130 až 210 °C. Dalším postupem je vedení éterifikace celulózy do takového stupně, který ještě neumožňuje vodoroizpustnost těchto polymerů, ale přitom již dává schopnost pohlcovat vodní páry. Jiným způsobem omezení rozpustnosti hydrofilních íbotnatelných uhlohydrátů je působení ionizujícího' záření na směs uhlohydrátu s práškovým inertním plnivem a vodou. Dalšími možnostmi snížení rozpustnosti karboxymetylcelulózy je její zahřívání s kyselými sloučeninami, nebo příprava její soli s alkalickými kovy s podílem rozpustným ve vodě nižším než 35 %, případně síťování akrylamidy. Z použití pro zdravotnické výrobky je rovněž známo principiální složení a příprava ionického komplexu anionického polyelektrolytu, zejména na bázi polyakrylátů a jejich kopolymerů s jinými polymery, s vícemocnými kovy, který je zde aplikován samostatně jako sorpční materiál ve formě fólií, vláken nebo prášku. Jde o vodou botnatelný, ve vodě nerozpustný materiál geicvitého charakteru, schopný absorbovat až 15násoibek vody nebo jiné vodné kapaliny — např. potu, krve, moči.

Ve srovnání se známými výše uvedenými plošnými syntetickými materiály vykazuje velmi -dobré sorpční vlastnosti, srovnatelné i s přírodními materiály jako» jsou např. bavlněné a vlněné tkaniny nebo přírodní usně, plošný vícevrstvý materiál podle vynálezu. Jedná se o materiál z vrstev na bázi přírodních nebo syntetických polymerů ve formě tkaniny, netkané vláknité vrstvy, pleteniny, pletotkaniny, polymerní fólie zejména porézního charakteru, případně těchto útvarů opatřených nánosem nebo· impregnovaných směsí elastomeru nebo termoplastu. Nejméně jedna z vrstev tohoto plošného materiálu Obsahuje 0,5 až 30 hmot. %, s výhodou 2 až 12 hmot. %, solí polymerního elektrolytu s kovy I., II. a/nebo III. skupiny periodického systému.

Způsob výroby tohoto vícevrstvého- plos219356 ného materiálu spočívá v tom, že nejméně jedna z jeho vrstev se impregnuje, popř. nánosuje roztokem nebo disperzí polymerního elektrolytu, případně jeho směsí s polymerním pojivém. Během impregnace nebo po ní se na tento polymerní elektrolyt působí roztoky anorganických nebo organických solí kovů I., II. a/nebo III. skupiny periodického systému. Zbytky těchto solí po reakci s polymerním elektrolytem i další soli přítomné v reakčních složkách se v plošném materiálu ponechávají.

Výhodou způsobu zvýšení sorpce vody vícevrstvých plošných materiálů vyrobených podle vynálezu je ve srovnání s doposud známými způsoby možnost regulovatelného omezení rozpustnosti polyelektrolytů při zachování, resp. jen malém snížení, jejich sorpčních vlastností. Soli přítomné v reakčních složkách nebo reakcí vznikající sorpční vlastnosti ještě zlepšují. Další předností je jednoduchá technologie výrohy nevyžadující složitá a nákladná zařízení.

Sortiment polymerních elektrolytů vhodných pro aplikaci u vícevrstvých plošných materiálů je dosti široký. Vedle přírodních polymerů, jako jsou kasein a želatina, lze k tomuto účelu použít např. různé upravené přírodní polymery — zejména modifikované deriváty celulózy a škrobu. Volba vhodného- polyelektrolytu je odvislá od požadovaných vlastností finálního produktu, ale hlavně technické možnosti jeho výroby a případně i ceny. Z tohoto hlediska zaujímají příznivou pozici především modifikované étery celulózy — zejména karboxymetylcelulóza.

Z kationtů vícemocných kovů — v-e smyslu definice předmětu vynálezu ko-vů II. a

III. skupiny periodického systému — jsou pro své chemické vlastnosti a dostupnost obzvláště výhodné zejména katiónty hliníku a chrómu.

Obsah kovů v solích polyelektrolytu má být, jak bylo zjištěno-, v rozmezí 0,01 až 10 hmotnostních %, Množství kovů je závislé na požadované schopnosti polyelektrolytu pohlcovat vodní páry, na jeho stupni rozpustnosti a také na jeho- molekulové hmotnosti.

Způsob vedení reakce mezi polymerním elektrolytem a solemi vícemocných kovů je odvislý od technologie výroby daného vícevrstvého plošného materiálu — viz jednotlivé praktické příklady. S ohledem na skutečnost, že soli polymerních elektrolytů s kovy více než jednomocnými jsou buď omezeně rozpustné, nebo nerozpustné, je však výhodné provádět reakci polyelektrolytu se solemi těchto kovů během nebo po impregnaci, případně nános-ování, polymerního elektrolytu ne‘bo jeho- směsi s polymerním pojivém na substrát. Vzhledem k tomu, že anorganické, resp. organické soli přítomné nebo vznikající při syntéze solí polymerního elektrolytu působí z hlediska zlepšení sorpčních vlastností plošného- materiálu prí6 znivě, je výhodné tyto soli v materiálu ponechat.

Přítomnost solí polymerního elektrolytu v některé z vrstev vícevrstvého plošného materiálu ovlivňuje však také fyzikálněmechanické vlastnosti tohoto materiálu — zvyšuje především jeho tuhost v suchém stavu. Proto je podle vynálezu podíl těchto solí ve vrstvě plošného materiálu omezen na max. 30 hmot. %, s výhodou 2 až 12 hmot. %. Vzhledem k velmi dobré schopnosti solí poly-elektrolytu pohlcovat vodní páry, která například u hlinitých solí karboxymetylcelulózy neklesne pod 150 % vlastní hmotnosti, je ale tento přídavek dostačující pro dosažení sorpčních vlastností srovnatelných s přírodními plošnými materiály — například usněmi, materiály na bázi celulózy apod.

K bližšímu objasnění podstaty vynálezu slouží následující praktické příklady, z nichž první tři mají význam zejména z hlediska srovnání sorpčních vlastností, další pak ukazují způsoby výroby a provedení konkrétních vícevrstvých plošných materiálů různých typů.

Příklad 1

Jehlovaná vláknitá vrstva ze směsi polyesterových a polypropylenových vláken o plošné hmotnosti 600 g/m² byla impregnována 16% roztokem polyuretanu v dimetylformamidu, ve kterém byly dispergovány 4 % sodné soli karboxymetylcelulózy technické čistoty ve směsném rozpouštědle dimetylformamid—voda v poměru 1:1a 0,2procentního roztoku síranu hllnito-draselného ve vodě o koncentraci 10 %. Impregnovaná vláknitá v-rstva byla koagulována ve vodě a po vytoužení dimetylformamidu vodou sušena 1 hodinu pří 90 °C. Pak byla obroušena a štípána na tloušťku 1 mm. Z takto upraveného materiálu byla vyseknuta kolečka o 0 50 mm, u kterých byla stanovena sorpce vodních par při 30 °C a 100% relativní vlhkosti z-a -dobu 8 hodin. Výsledek je uveden v tabulce. Potom byla kolečka 1 hodinu prá-na v tekoucí vodě teploty 25 °C a byl stanoven úbytek hmotnosti a sorpce vodních par. Výsledky jsou rovněž uvedeny v tabulce.

Příklad 2

Vláknitá vrstva identická s příkladem 1 byla impregnována 20%ním ro-ztokem polyuretanu v dimetylformamidu. Po koagulaci ve vodě a praní byla dále impregnována ždímáním v 5% roztoku čištěné sodné soli karboxymetylcelulózy na obsah ca 10 % této soli v sušině impregnované vláknité vrstvy. Pak byla mokrá impregnovaná vláknitá vrstva ponořena na 2 minuty do 0,5% roztoku síranu hlinitodraselného a po odždímá-ní přebytku roztoku sušena při 90 °C po dobu 1 hodiny. Pak následovalo broušení a

21S356 štípání na tloušťku 1 mm. Dále byla hodnocena stejně jako u příkladu č. 1. Výsledky — vrz tabulka.

Příklad 3

Je shodný s příkladem 2, avšak vláknitá vrstva impregnovaná polyuretanem nebyla impregnována roztokem sodné soli karboxymetylcelulóžy a také nebyla provedena další úprava hlinitou solí. Porovnání sorpcí je v tabulce.

TABULKA

Příklad číslo Obsah polyelektro- Sorpce H2O lytu v materiálu (%) (%)

Úbytek praním [%)

Sorpce H2O po praní (%)

1	4,72	10,3	3,17	9,2
2	10,55	18,2	25,59	13,4
3	0	0,6	0	0,5

Příklad 4

V míchačce byla zamíchána směs o složení (ve hmotnostních dílech):

póly vinylchlorid 100 benizylbutylftalát 40 dikotyliftalát 42 azodikarbonamid 3,5 organokomplexní katalyzátor rozkladu nadouvadla 4 uhličitan vápenatý 12 organocíničitý stabilizátor 1,5

Tato směs byla v hnětiči předplastifikována za teploty 115 °C, zpracována na dvouválci za teploty 125 °C a na čtyřválci z ní byla za teploty jednotlivých válců z rozmeizí 120 až 145 °C vyválcována fólie o tloušťce 0,5 mm. Fólie pak byla laminována při teplotě 165 °C jednostranně počesanou pleteninou na bázli směsi polyamid—bavlna o poměru složek 70 : 30 a fólií ze směsi polyvinylchloridu bez nadouvadla; získaný vrstvený materiál byl expandován v sušárně podobu 2 minut při teplotě 195 ^CC. Takto vyrobený materiál byl pak z rubové textilní strany postřikován pomocí trysky 2% roztokem technické karboxymetylcelulózy obsahujícím 0,1 % síranu hlinito-draselného a sušen při 110 °C po dobu 10 minut. Výsledný vícevrstvý materiál lze použít při výrobě obuvi a má rovnovážnou sorpcí vodních par 8 mg/cm².

Příklad 5

Předpolymer získaný polyadicí polypropylenglykolu a 4,4^í-dlfenylmetanisokyanátu, obsahující 4,9 % isokyanátových skupin, byl po rozpuštění v dimetylformamidu na 60% roztok prodlužován hydrazinhydrátem až dodosažení viskozity 2,8 Pa . s při 30 °C. Získaný roztok byl pak upraven modifikačními přísadami na výsledné složení;

Hmot. dílů polyéteruretan 24 dimetylformamid 68,4 polypropylenový olej 3,8 polyuretanová disperze 2,6 sulfonovaná fenolformaldehydová pryskyřice 0,1

20% roztok chloridu hořečnatého 0,12 hnědé barvivo 0,98

Tímto roztokem byl propojen jednostranně počesaný polyamidový úplet s plošnou hmotností 200 g/m², který byl pak dále jednostranně ko-agulován z počesané strany 30procentním roztokem dimetylformamidu ve vodě po dobu 4 minut. Potom ihned následovala oboustranná koagulace v téže lázni po dobu 6 minut. Po vyprání byl získaný materiál natírán válcovým nanášením s frikcí 6% roztokem sodné soli karboxymetylcelulózy ve vodě, přičemž byl přebytečný roztok setřen kovovým hradítkem za přítlaku. Takto* upravený materiál s obsahem 8 % karboxymetylcelulózy byl veden po hladině 2% roztoku síranu hlinitého ve vodě a pak vysušen při teplotě 110 °C. Výsledný měkký velurový poromer o plošné hmotnosti 290 g/m² měl dobrou odolnost proti oděru, propustnost pro vodní páry 25 mg/ /cm²/liod a sorpci 9 mg/cm². Materiál je vhodný pro oděvní účely, velmi měkkou obuv a čalounění.

Příklad 6

Oboustranně počesaná tkanina o plošné hmotnosti 180 g/m² zhotovená ze směsi vláken polyetyléntereftalát—bavlna o poměru složek 70 : 30 byla propojena a současně oboustranně překryta 8% disperzí polyuretanu na bázi polybutylenadipátu a 4,4‘-difenylmetandiisokyanátu prodlužovaného 1,4-butandiolem. Disperze polymeru v dimetylformamidu obsahovala 8 % vody, viskozita byla 230 mPa.s při 30°C. Tloušťka krycího filmu byla oboustranně vymezena nožem a stíráním válcem tak, že o 0,2 mm přesahovala délku uvolněného vlasu. Polymer byl průchodem lázní obsahující 90 % vody a 10 % dimetylformamidu zkoagulován a vyprán od dimetylformamidu. Po odždímání byl zkoagulovaný útvar zaveden do impregnační lázně 5% roztoku sodné soli karboxymetylcelulézy ve vodě. Takto impregnovaný útvar s obsahem 8 % sodné soli karboxymetyloelulózy byl ponořen na 3 minuty do 3% roztoku síranu hlinitého. Po odždímání přebytku roztoku byl materiál z lícové strany zhutněn žehlením pří 100 °C a tlaku 0,03 MPa, vysušen a z rubové strany přebroušen. Výsledný materiál měl tloušťku 0,75 mm, plošnou hmotnost 295 g/m², propustnost pro vodní páry 18 mg/cm²/hod. a sorpci 12 mg/cm². Po úpravě povrchu líce _; pigmentovanou finišovanou vrstvou na bázi polyuretanu byla získána měkká syntetická useň s jemným vrásněním líce, vhodná pro aplikaci v odívání a pro čalounění.

Příkla-d7

Jehlovaná vláknitá vrstva ze směsi polypropylenových, polyesterových a celulézových vláken o plošné hmotnosti 160 g/m² byla impregnována butadienstyrenovým latexem s obsahem 10 % neutralizované sodné soli karboxymetylcelulózy v sušině latexu při teplotě 20 °C až do nasycení. Poměr pojivá k vláknům činil 50 : 50. Impregnovaná vláknitá vrstva byla pak sušena při 110° Celsia po· dolbu 15 min., zvlhčena 0,2% roztokem síranu hlinitého, znovu sušena a vul•kanizována při 120 °C. Potom byl materiál upraven na tloušťku 1 mm. Tato impregnovaná vláknitá vrstva byla laminována fólií popsanou v příkladu č. 4, která byla pak expandována při 195 °C po dobu 2 min. Získaný materiál byl povrchově upraven. Vykazoval dobré ohybové vlastnosti a měl sorpci vodních par 11 mg/cm².

Příklad 8

Na dezénový separační papír byla natíracím nožem nanesena v tloušťce 0,2 mm bezrolzpouštědlová reaktivní směs složená ze 100 hmot. dílů 25% roztoku polyuretanu, na bázi polykaprolaktonu, isophorondiisokyanátu a etyléndiaminu, ve směsi toluen-iso10 propanol-metyletylketon a poměru složek 1:1:1, a 8 hmot. dílů barevného batche s obsahem 5 dílů povrchově aktivní látky. Vytvořený nános byl vytvrzen při 150 °C po dobu 2 minut a pak na něj byla stejným způsobem nanesena v tloušťce 0,2 mm bezrožpouštědlová termoreaktivní směs složená ze 100 hmot. dílů předpolymeru polypropylenglykolu, o- molekulové hmotnosti 2000, s toluendiisokyanátem, 2 hmot. dílů etyléndiaminkarbamátu, 3,5 hmot. dílu aminoetylénetanolaminkarbomátu, 30 hmot. dílů směsi jemně mletého uhličitanu vápenatého a 15 hmot. dílů barevného batche.

Tato vrstva byla vytoužena při teplotě 125° Celsia během 5 minut. Pak byla na její povrch nanesena laminační vrstva stejného složení O' tloušťce 0,25 mm, do které byla ihned laminována netkaná vláknitá vrstva tloušťky 0,85 mm, impregnovaná polyuretanem. Po vytvrzení laminované vrstvy při 110 °C po dobu 8 minut byl na výsledný materiál natírán válcovým nanášením s frikcí 6% roztok sodné soli karboxymetylcelulózy ve vodě; přebytek roztoku byl povrchově odždímán kovovým hradítkem. Potom byl rovněž válcovým způsobem nasazen 2% roztok síranu hlinitého ve vodě. Po vysušení materiálu při teplotě 110 ^C'C byl celý útvar oddělen od papírové separační podložky. Získaný materiál, určený především pro výrobu obuvi, vykazoval dobré ohybové vlastnosti a sorpci vodních par 7 mg/cm²/hod. Příklad 9

Vláknitá vrstva identická s příkladem 1 byla impregnována 16% roztokem polyuretanu v dimetylformamidu. Po koagulaci ve vodě a vyprání dimetylformamidu byla opakovaným ždímáním pod hladinou 4% vodného roztoku čištěné sodné soli karboxymetylcelulózy tímto roztokem nasycena. Po odždímání přebytku roztoku byla pak ponořena do 1% roztoku octanu zinečnatého, který byl okyselen kyselinou octovou na pH ca 3. Po opětovném odždímání byla takto upravená vláknitá vrstva usušena při 90 °C a štípáním upravena na tloušťku 1 mm. Dále byla hodnocena jako v příkladu č. 1.

Připravený materiál obsahoval 3,8 % polyelektrolytu celulózy. Sorpce vodních par

15,2 %. Úbytek polyelektrolytu praním vodou byl 31,6 % a sorpce vodních par po praní 11,4 %.

Claims (6)

1. PREDMET

   1. Plošný vícevrstvý materiál se zlepšenými sorpčními vlastnostmi, zejména pro obuvnické, oděvní, galanterní a nábytkářské aplikace, z vrstev na bázi přírodních nebo syntetických polymerů ve formě tkaniny, netkané vláknité vrstvy, pleteniny, pletotkaniny, polymerní fólie zejména porézního charakteru, případně těchto útvarů opatřených nánosem nebo impregnovaných směsí elastomeru nebo termoplastu, vyznačený tím, že nejméně jedna jeho vrstva obsahuje soli polymerního elektrolytu s kovy I., II. a/nebo III. skupiny periodického systému, přičemž hmot. podíl těchto solí ve vrstvě je 0,5 až 30 °/o, s výhodou 2 až 12 %.
2. 2. Plošný vícevrstvý materiál podle bodu 1, vyznačený tím, že polymerním elektrolytem je modifikovaný éter celulózy.
3. 3. Plošný vícevrstvý materiál podle bodů 1 a 2, vyznačený tím, že obsah kovů v solích polymerního elektrolytu je 0,01 až 10 procent hmot.
4. 4. Způsob výroby vícevrstvého plošného materiálu podle bodu 1, vyznačený tím, že nejméně jedna z vrstev plošného materiálu se impregnuje, popřípadě nánosuje, roztovynAlezu kem nebo disperzí polymerního elektrolytu, případně jeho· směsí s polymerním pojivém, a během impregnace nebo po ní se na tento* polymerní elektrolyt působí roztoky anorganických nebo organických solí kovů I.,

   II. a/nebo III. skupiny periodického systému, přičemž zbytky těchto isolí i další soli v reakčních složkách přítomné se v plošném materiálu ponechávají.
5. 5. Způsob výroby podle bodu 4, vyznačený tím, že vláknitá vrstva impregnovaná roztokem polyuretanu se po jeho koagulaci znovu impregnuje roztokem rozpustné soli éteru celulózy, jejíž rozpustnost ve vodě je současně nebo dodatečně omezena reakcí se solemi kovů I., II. a/nebo III. skupiny periodického systému.
6. 6. Způsb výroby podle bodu 4, vyznačený tím, že vláknitá vrstva se impregnuje latexem polymeru obsahujícími sůl éteru celulózy s kovem I. skupiny periodického systému, po* předběžném vysušení se na její povrch nanáší roztok soli kovu II. a/nebo III. skupiny periodického systému, a po opětném vysušení následuje finální tepelná úprava — například vulkanizace.