CZ378299A3 - Polymer určený pro použití v prostředcích osobní péče - Google Patents

Abstract

Polymer určený pro použití v prostředcích osobní péče, obsahující adhezivní polymer s připojenými silikonovými řetězci obsahuje polymerní páteř, která obsahuje: (a) alespoň jeden monomer, kdy tento monomerje polymerizovánjako homopolymer s Tg od -120°C do 25°C a (b) alespoň jeden monomer, kdy tento monomerje polymerizovánjako homopolymer s Tg od 25°C do 250°C. tento adhezivní polymer s připojenými silikonovými řetězci obsahuje silikonové makromety, připojené k této páteři a průměrná molekulová hmotnost těchto silikonových makromerůje více než 1000.

Description

Navrhovaný vynález popisuje lineární polymery zpevněné připojeným silikonovým řetězcem.

DOSAVADNÍ STAV TECHNIKY

Kosmetické přípravky jako jsou oleje, krémy, emulze, tampóny, make-up (např. podklady, rtěnky, oční stíny a podobně) a vlasové přípravky jsou používány zlepšení vnějšího vzhledu jedince. Řada produktů pro osobní péči obsahuje různé pryskyřice, gumy a adhezivní polymery. Polymery jsou používány pro celou řadu účelů jako je zahušťování, citlivost, schopnost vytvářet tenkou vrstvu, aktivní ukládání, aktivní pronikání, udržování vlasů, apod. Z tohoto důvodu je stále potřeba hledat a vyvíjet nové polymery s vylepšenými vlastnostmi pro použití v přípravcích pro osobní péči. Řada těchto přípravků vyžaduje použití adhezivních polymerů s připojeným silikonovým řetězcem. Jedním z nejběžnějších je například požadavek aby vlasy držely jeden konkrétní tvar. Nejběžnějším způsobem jak zajistit aby vlasy držely požadovaný tvar je aplikace tvarovacího přípravku na navlhčené vlasy, po mytí šampónem nebo po použití kondicionéru, nebo na suché ,upravené vlasy. Tyto přípravky zajišťují dočasné zpevnění a mohou být odstraněny vodou nebo pomocí šampónu. Materiály používané v přípravcích určených pro zpevňování účesu jsou především pryskyřice a jsou aplikovány ve formě pěny, gelu, oleje nebo spreje. Mnoho lidí vyžaduje od přípravků ve spreji vysokou schopnost udržovat účes v požadovaném stavu. V běžných vlasových sprejích je tato schopnost dána přítomností takových pryskyřic jako je AMPHOMER®, vyráběný v National Starch and Chenical Company a nebo GANTREZ® SP 225, vyráběný v GAF. Obecně však, jakmile je zvýšená míra zpevnění účesu pomocí sprejových přípravků, vlasy se stávají na dotek nepřirozeně tuhé což je nežádoucí. Je tedy třeba vyvinout takový sprej na vlasy který by zajistil ideální kombinaci zpevnění účesu ale neovlivnil vlasy na dotek.

V poslední době se stalo běžným používat polymery s organickou kostrou a připojeným silikonovým řetězcem v různých přípravcích pro osobní péči, včetně použití jako látky pro zpevňování účesu ve sprejích a jiných vlasových přípravcích, např. vlasová tonika, oleje, vlasové vody, pěny, atd. Polymery s připojeným silikonovým řetězcem mohou být použity pro přípravu prostředků osobní péče se zlepšenými vlastnostmi např. v případě vlasových sprejů, kde je oproti klasickým polymemím přípravkům zachována přirozená hebkost.

» · · ·

Je tedy stále požadováno aby byly zlepšovány vlastnosti těchto polymerů s připojeným silikonovým řetězcem. Předmětem tohoto vynálezu je tedy popsat takové lineární polymery s připojeným silikonovým řetězcem, které mohou být použity například v přípravcích osobní péče.

Dalším předmětem tohoto vynálezu je popsat takové lineární zahušťovací polymery s připojeným silikonovým řetězcem, které mají zlepšené adhezivní a kohezivní vlastnosti.

Tyto a další přínosy navrhovaného vynálezu jsou zřejmé z následujícího popisu.

Přípravek podle navrhovaného vynálezu může obsahovat, skládat se, nebo v podstatě se skládat z jakékoliv požadované nebo volitelné příměsi a/nebo limitací zde popsaných.

Veškerá procenta a poměry jsou vypočítány na základě hmotnosti pokud není uvedeno jinak. Všechna procenta jsou vypočítána vzhledem k celkové hmotě přípravku, pokud není uvedeno jinak.

Množství všech příměsí popisuje aktivní množství dané příměsi bez rozpouštědel, postranních produktů a jiných nečistot které mohou být přítomné v komerčně dostupných matriálech, pokud není uvedeno jinak.

PODSTATA VYNÁLEZU

Navrhovaný vynález popisuje přípravky pro osobní péči obsahující: polymer určený pro použití v přípravcích pro osobní péči, což je adhezivní polymer s připojeným silikonovým řetězcem, přičemž tento polymer je charakteristický organickou polymemí kostrou která obsahuje :

a) alespoň jeden monomer, kdy řečený monomer je polymerizován jako homopolymer s Tg od asi - 120 °C do 25 °C a

b) alespoň jeden monomer, kdy tento monomer je polymerizován jako homopolymer s Tg od asi 25 °C do 250 °C kdy tento adhezivní polymer s připojeným silikonovým řetězcem má silikonové makromery připojené k této kostře a kdy průměrná molekulová hmotnost silikonového makromeru je více než 1000.

Základní složky navrhovaného vynálezu jsou popsány dále. Je zde také uvedena řada nelimitujících popisů možných variant a preferovaných komponent použitelných v konkrétních variantách navrhovaného vynálezu.

Adhezivní polymer s připojenými silikonovými řetězci

Navrhovaný vynález popisuje adhezivní polymery s připojeným silikonovým řetězcem, které jsou charakterizované polymemí organickou kostrou, která obsahuje:

Q «·· ·· ·· ·· ··· ······· ·· ··

a) alespoň jeden monomer, kdy řečený monomer je polymerizován jako homopolymer s Tg od asi - 120 °C do 25 °C a

b) alespoň jeden monomer, kdy tento monomer je polymerizován jako homopolymer s Tg od asi 25 °C do 250 °C kdy tento adhezivní polymer s připojeným silikonovým řetězcem má silikonové makromery připojené k této kostře a kdy průměrná molekulová hmotnost silikonového makromeru je více než 1000.

Adhezivním polymerem je míněn takový polymer který po nanesení v roztoku na nějaký povrch a vyschnutí vytvoří tenký povlak nebo nános. Tato vrstva má pak adhezivní a kohezivní sílu, což je každému odborníkovi jasné.

Připojené řetězce silikonu jsou charakteristické polysioxanovou skupinou kovalentně navázanou na polymerní uhlovodíkovou kostru.

Tato kostra je většinou uhlovodíkový řetězec odvozený od ethylenově nenasycených monomerů. Tato kostra potom obsahuje (a) alespoň jeden monomer, který je polymerizován jako homopolymer s Tg od asi - 120 °C do 25 °C a (b) alespoň jeden monomer, kdy tento monomer je polymerizován jako homopolymer s Tg od asi 25 °C do 250 °C. Polysiloxanové skupiny na polymeru mohou být substituované nebo mohou být připravené kopolymerací polysiloxanů obsahujících polymerující monomery (např. ethylenově nenasycené monomery, ethery a/nebo epoxidy) s polymeračními monomery neobsahujícími polysiloxan.

Adhezivní polymery s připojeným silikonovým řetězcem by měli mít molekulovou hmotnost alespoň 20 000. Horní limit pro molekulovou váhu prakticky neexistuje kromě limitu daného použitelností vynálezu pro praktické účely, nanášení, estetické faktory, tvarovatelnost atd. Obecně průměrná molekulová hmotnost by neměla přesáhnout 10 000 000, lépe pak 5 000 000 a nejlépe je pokud bude nižší než 3 000 000. Je žádoucí aby průměrná molekulová hmotnost byla v rozmezí asi 50 000 do 2 000 000, lépe pak od asi 75 000 do 1 000 000 a nejlépe v rozsahu asi 100 000 do 750 000.

Je požadováno aby tyto adhezivní složky po vyschnutí vytvořili film o Tg alespoň -20 °C, lépe pak alespoň -5 °C, tak aby byly lepkavé , nebo pichlavé na dotek. Jak je zde používána, zkratka „Tg“ popisuje teplotu při které polymerní kostra přechází na tvrdou látku, pokud taková teplota pro daný polymer existuje. Tato teplota by měla být více než -20 °C, lépe pak více než -5 °C. Adhezivní polymery s připojeným silikonovým řetězcem podle navrhovaného vynálezu, by měli mít Tg nižší než 60 °C, lépe pak nižší než 50 °C a nejlépe pak méně než 40 °C.

• · ·

Adhezivní polymery s připojeným silikonovým řetězcem podle navrhovaného vynálezu, obsahují monomery s obsahem silikonu (nebo polysiloxanu), které tvoří silikonové makromery připojené na kostru a nesilikonové monomery, které tvoří organickou uhlovodíkovou kostru.

Pokud jsou použity v přípravcích typu přípravků pro osobní péči určených pro aplikaci na vlasy nebo pokožku umožní ta část polymeru neobsahující polysiloxany průnik polymeru a jeho usazení v zamýšleném místě, jako jsou vlasy nebo pokožka.

Polysiloxanové makromery by měly mít průměrnou molekulovou váhu alespoň asi 1000, lépe pak od asi 5 000 do 50 000 a nejlépe pak od 8 000 do asi 25 000. Použitelné organické kostry jsou ty které jsou odvozeny od polymerizovatelných ethylenově nenasycených monomerů, jako jsou viny lové monomery, a další kondenzované monomery (např. ty které jsou polymerizované z polyamidů a polyesterů), monomery s otevřeným cyklem (např. ethyl oxazolin a kaprolakton) atd.

Preferované adhezivní polymery s připojeným silikonovým řetězcem jsou složeny z monomemích jednotek odvozených od: alespoň jednoho polymerizovatelného ethylenově nenasyceného monomeru, nebo monomerů, s volnými radikály a alespoň jednoho polymerizovatelného ethylenově nenasyceného monomeru, nebo monomerů, s volnými radikály obsahujícího polysiloxan.

Monomerní jednotky vinylu

Kopolymery obsahující silikonové řetězce podle navrhovaného vynálezu obsahují od asi 50 % do 98 %, lépe pak od asi 60 % do 95 %, a nejlépe od asi 70 % do 90 % hmotnosti, jednotek vinylových monomerů.

Jednotky monomerů vinylu patří do skupiny kopolymerizovatelných monomerů, a to ethylenově nenasycených monomerů. Monomery vinylu byly vybrány neboť splňují všechny podmínky nutné pro kopolymerizaci. Výraz „kopolymerizace“ tak jak je zde používán popisuje situaci kdy vinylové monomery mohou reagovat nebo polymerizovat v polymerizační reakci s polysiloxanem, za použití jedné z konvenčních syntetických technik, jako je technika iontová, emulzní, disperzní, Ziegler-Nattova, technika volných radikálů, skupinový transfer nebo polymerizace v krocích. V navrhovaném vynálezu jsou preferované monomery a makromery které kopolymerizují za použití konvenční techniky volných radikálů. Termín „ethylenově nenasycený“ tak jak je zde používán popisuje materiál, který obsahuje alespoň jednu polymerizovatelnou dvojnou vazbu mezi dvěma uhlíky, která může být mono-, di-, tri-, nebo tetra- substituovaná.

• · ·

Monomemí jednotka může být odvozena od hydrofilní ch monomerů (většinou se jedná o polární monomery), nebo směsí těchto hydrofilních monomerů s hydrofóbními monomery (většinou monomery s nízkou polaritou), což zajišťuje že jsou zachovány rozpustné vlastnosti celého kopolymerů. Termín „hydrofilní monomer“, tak jak je zde používán, popisuje monomery schopné vytvářet ve vodě rozpustné homopolymery, „hydrofobní monomer“ naopak popisuje monomery tvořící homopolymery ve vodě nerozpustné.

Příkladem monomerů zde použitelných mohou být nenasycené alkoholy, nenasycené monokarboxylové kyseliny, nenasycené dikarboxylové kyseliny, nenasycené anhydridy, alkohol estery nenasycených monokarboxylových kyselin, alkohol estery nenasycených dikarboxylových kyselin, alkohol estery nenasycených anhydridů, alkxylované estery nenasycených monokarboxylových kyselin, alkxylované estery nenasycených dikarboxylových kyselin, alkxylované estery nenasycených anhydridů, aminoalkyl estery nenasycených monokarboxylových kyselin, aminoalkyl estery nenasycených dikarboxylových kyselin, aminoalkyl estery nenasycených anhydridů, amidy nenasycených monokarboxylových kyselin, amidy nenasycených dikarboxylových kyselin, amidy nenasycených anhydridů, soli nenasycených monokarboxylových kyselin, soli nenasycených dikarboxylových kyselin, soli nenasycených anhydridů, nenasycené sacharidy, nenasycené heterocykly a jejich směsi. Reprezentativním příkladem těchto monomerů může být akrylová kyselina, metakrylová kyselina, Ν,Ν-dimetakrylamid, dimethylaminoethyl dimetakrylát, metakrylamid, N-t-butyl akrylamid, kyselina maleová, anhydrid kyseliny maleové a jeho estery, kyselina krotonová, kyselina itakoniková, akrylamid, akrylát alkoholy, hydroxyethylmetakrylát, diallyldimethyl chlorid amonný, vinylpyrrolidin, ethery vinylu (jako je methyl vinyl ether), maleimidy, vinylpyridin, vinylimidazol, další polární vinylové heterocykly, styrensulfonát, allylalkohol, vinylalkohol (jako ty produkované hydrolýzou vinyl acetátu po polymerizaci), vinylkaprolaktam, estery kyseliny metakrylové o C1-C18 alkoholech, jako je methanol, ethanol, methoxyethanol, 1-propanol, 1-butanol, 2-methyl-l-propanol, 1-pentanol, 2-pentanol, 3-pentanol, 1-methyl-1butanol, 2-methyl-l-butanol, 3-methyl-1-butanol, 1-methyl-1-pentanol, 2-methyl-l- pentanol, 3-methyl-1-pentanol, t-butanol(2-methyl-2-propanol), cyklohexanol, neodekanol, 2-ethyl-l-butanol, 3-heptanol, benzyl alkohol, 2-oktanol, 6-methyl-l-heptanol, 2-ethyl-l-hexanol, 3,5-dimethyl-l-hexanol, 3,5,5-trimethyl-l-hexanol, 1-dekanol, 1-dodekanol, 1-hexadekanol, 1-okta dekanol a podobně, alkoholy s 1-18 uhlíkovými atomy, lépe pak s 1-12 uhlíky, dicyklopentenylakrylát, 4-bifenylakrylát, pentachlorofenylakrylát, 3,5-dimethyladamentyl metakiylát, 4-methoxykarbonylfenylmetakrylát, trimethylsilylmetakrylát, styren, alkylem substituované styreny, jako jsou a-methylstyren a t-butylstyren, vinylestery jako je vinylacetát, vinylneononanoát, vinylpivalát a vinylpropionát, vinylchlorid, vinylidenchlorid, vinyltoluen, alkyl vinyl ethery jako jsou isobutylvinyl ether a s-butyl vinyl ether, butadien, cyklohexadien, bicykloheptadien, 2,3-dikarboxymethyl-l,6-hexadien, ethylen, propylen, inden, norbomylen, b-pinen, soli a aminy výše uvedených látek a jejich kombinace. Kvatemizované monomery mohou být kvatemizovány před nebo po kopolymerizaci s ostatními monomery kostry kopolymerů.

Nej vhodnějšími monomery jsou akrylová kyselina, metakrylová kyselina, N,N-dimetakrylamid, dimethylaminoethyl metakrylát, kvartemizovaný dimethylaminoethyl metakrylát, vinyl pyrrolidon, estery kyseliny akrylové nebo metakrylové s Ci-Cis alkoholy, styren, a-methylstyren, t-butylstyren, vinylacetát, vinylpropionát, 2-methoxyethylakrylát, 2-ethoxyethylakrylát, n-butyl metakrylát, isobutylmetakrylát, t-butylakrylát, t-butylmetakrylát, 2-ethylhexyl metakrylát, methylmetakrylát, soli všech kyselin a aminů uvedených výše a jejich směsi.

Z výše uvedených popisů vyplývá, že estery kyseliny akrylové a metakrylové, které tvoří homopolymery s nízkou Tg, jsou například, 3-methoxybutylakrylát, 2-methoxyethylakrylát, 2-fenoxyethyl ester, 2-hydroxyethylester, 4-hydroxybutylakrylát, 2-ethoxyethoxyethylakrylát, 2-ethoxyethylakrylát, n-butylakrylát, dodecylakrylát, 2-ethylhexylakrylát, 2-ethylbutylakrylát, ethylakrylát, n-heptylakrylát, n-hexylakrylát, isobutylakrylát, isodecylakrylát, isopropylakrylát, 3methylbutylakrylát, 2-methylphentylakrylát, nonylakrylát, oktylakrylát, 2-ethylhexylmetakrylát, n-pentylmetakrylát. Akrylamidové monomery jako jsou N-dodecylakrylamid, N-oktadecylakrylamid. Vinylové monomery jako sec-butyl vinylether, butylvinylether, vinylpropionát, vinylbutyrát, decyl vinylether, methyl vinylether a monomery styrenu jako jsou 4-decylstyren. Další monomery tvořící homopolymery s nízkým Tg jako jsou isobutylen, 1-buten, 5-methyl-1-hexen, olefinové monomery, které mohou být hydrogenovány po polymerizaci (po vytvoření kopolymerů), například isopren,l,2-butadien, 1,4-butadien.

Vhodnými monomery tvořící homopolymery s nízkým Tg jsou 3-methoxybutylakrylát, 2-methoxyethylakrylát, n-butylakrylát, dodecylakrylát, 2-ethylhexylakrylát, 2-ethylbutylakrylát, nethylakrylát, n-heptylakrylát, n-hexylakrylát, isobutylakrylát, isodecylakrylát, isopropylakrylát, 3-methylbutylakrylát, 2-methylpentylakrylát, nonylakrylát, oktylakrylát, 2-ethylhexyl metakrylát, n-pentyl metakrylát, N-oktadecylakrylamid.

Nej vhodnějšími monomery tvořící homopolymery s nízkým Tg jsou 2-methoxyethylakrylát, n-butylakrylát, ethylakrylát. Tyto monomery mají nízké Tg obvykle přibližně -70 °C až 25 °C, lépe pak od asi -60 °C do 0 °C a nejlépe pak od asi -60 °C do asi -20 °C.

Z výše uvedených popisů vyplývá kyseliny akrylová a metakrylová tvořící homopolymery s vysokým Tg jsou například sec-butyl-metakrylát, t-butyl-akrylát, methyl-metakrylát, isopropyl metakrylát, 2-t-butylaminoethylmetakrylát, dimethylaminoethyl metakrylát, kvatemizovaný dimethylaminoethylmetakrylát, 4-bifenylakrylát, pentachlorofenylakrylát, 3,5- dimethyladamantylakrylát, 3,5-dimethyladamantylmetakrylát, isobomylakrylát, trimethylsilylmetakrylát, trimethylsilylakrylát (estery sililumohou být hydrolizovány tak aby vznikly akrylové nebo metakrylové kyseliny), akrylová kyselina, metakrylová kyselina, soli akrylových a metakrylových kyselin. Akrylamidové a metakrylamidové monomery jako jsou N-butylakrylamid, akrylamid, N-isopropylakrylamid, N-t-butylmetakrylamid. Vinylové monomery jako jsou 2-vinylpyridin, 4-vinylpyridin, vinylacetát, vinylchlorid, N-vinylkaprolaktam, N-vinylpyrollidon, cyklohexylvinylether, vinylalkohol, vinylimidazol. Styrenové monomery jako jsou styren, 4-t-butylstyren, 2-methoxystyren, 4-acetylstyren, styren sulfonát. Ostatní monomery, které tvoří homopolymery s vysokým Tg jako jsou diallyldimethylamonium chlorid, maleimidy, kyselina krotonová, kyselina itakoniková, anhydridy kyseliny maleiové, allyl alkoholy, a-pinen, β-pinen, tert-butyl-styren, a-methyl styren, inden, norbornen, norbomylen.

Vhodnými monomery tvořící homopolymery s vysokým Tg jsou například t-butyl-metakrylát, t-butylakrylát, methylmetakrylát, dimethylaminoethylmetakrylát, isopropylmetakrylát, trimethylsilyl metakrylát, trimethylsilylakrylát, akrylová kyselina, metakrylová kyselina, soli akrylových a metakrylových kyselin, tert-butylstyren, a-methylstyren, 2-vinylpyridin, 4-vinylpyridin, N-isopropylakrylamid, N-t-butylmetakrylamid.

Nejvodnější monomery tvořící homopolymery s vysokým Tg jsou například t-butyl-metakrylát, t-butylakrylát, methylmetakrylát, akrylová kyselina, metakrylová kyselina, soli akrylových a metakrylových kyselin, tert-butylstyren. Tyto monomery mají vysoké Tg obvykle přibližně 25 °C až 250 °C, lépe pak od asi 30 °C do 200 °C, ještě lépe pak od asi 35 °C do 150 °C a nejlépe pak od asi 40 °C do asi 130 °C.

Polysiloxanové jednotky makromonomeru

Kopolymer podle navrhovaného vynálezu obsahuje od asi 2 % do 50 %, lépe pak od asi 5 % do 40 % a nejlépe od přibližně 10 % do 30 % hmotnosti kopolymerů polysiloxanových jednotek makromonomeru.

Polysiloxanové jednotky makromonomeru jsou kopolymerizovány s monomery vinylu, přičemž tyto makromonomery mají s výhodou vinylovou skupinu. V tomto případě lze použít buď jeden typ makromonomemí jednotky, nebo kombinace dvou nebo více makromonomemích jednotek.

Makromonomery jsou zvoleny tak aby splňovaly požadavky kladené na kopolymer. Termín „kopolymerizovatelný“, jak je uváděno dále popisuje makromonomery které mohou reagovat s vinylovými monomery v polymerizační reakci za použití jedné či několika konvenčních metod syntézy, jak je popsáno výše.

Polysiloxanové makromonomery použitelné v navrhovaném vynálezu obsahují polymerní části a kopolymerizační skupiny, které jsou většinou ethylenově nenasycené. Preferované makromonomery jsou ty, které jsou zakončeny vinylovou skupinou. Termín „zakončen“ jak je zde používán, popisuje vinylovou skupinu nacházející se nedaleko terminální pozice makromonomeru.

Makromonomer může být syntetizován za použití řady standartních syntetických technik, dobře známých polymerním chemikům zkušeným v oboru. Navíc, tyto makromonomery mohou být syntetizovány z komerčně dostupných polymerů. Průměrná molekulová hmotnost makromonomeru je v rozsahu od 1000 do 50 000.

Polysiloxanové makromonomery mohou být znázorněny jednoduchým vzorcem:

X(Y)_nSi(R)₃._mZ_m

Kde X je vinylová skupina kopolymerizující s vinylovou monomerní jednotkou, Y je divalentní spojovací skupina, každé R je nezávisle buď vodík, hydroxyl, Ci-Có alkyl, Ci-Cď alkoxy, C2-C6 alkylamino, fenyl, Ci-Cé alkyl nebo alkoxy substituovaný fenyl, Z je monovalentní siloxanová polymerní skupina s průměrnou molekulovou vahou alespoň 1000, která je v podstatě nereaktivní za podmínek kopolymerizace a je připojena na vinylovou polymerní kostru popsanou výše, n je 0 nebo 1 a m je v intervalu 1 až 13. Polysiloxanový makromonomer má molekulovou hmotnost od asi 1000 do 50 000, lépe pak od asi 5 000 do 30 000, nejlépe pak od asi 8 000 do 25 000.

Polysiloxanový makromonomer má strukturu podle jednoho z následujících vzorců:

X~^ (CH2)_s—Si(R¹h-nr-Zm (I)

R2)n nebo

X-CH2-(CH2)_s-Si(R¹)₃._nl-Z_n, (Π) • · · nebo

O o

X-C-O-(CH2)q-(O)_p- SiíR^-nrZn, (III)

V této struktuře je s v intervalu od 0 do 6, lépe pak 0, 1, nebo 2, nejlépe o nebo 1, m je v intervalu od 1 do 3, lépe pak 1, p je 0 nebo 1, q je v intervalu od 2 do 6, každé R¹ je nezávisle buď vodík, hydroxyl, Ci-Cé alkyl, Ci-Có alkoxy, C2-Có alkylamino, fenyl, Cj-Có alkyl nebo alkoxy substituovaný fenyl, lépe pak Ci-Có alkyl, nebo Ci-Có alkyl nebo alkoxy substituovaný fenyl, ještě lépe Ci-Có alkyl a nejlépe methyl, R² je Ci-C6 alkyl, nebo Ci-Có alkyl nebo alkoxy substituovaný fenyl, ještě lépe methyl.

n je v intervalu od 0 do 4, lépe pak od 0 do 1, nejlépe pak 0, X je:

CH=C- (IV)

I-, 'a R³ R⁴ kde R³ je vodík nebo -COOH, lépe pak vodík, R⁴ je vodík, methyl nebo -CH₂COOH, lépe pak methyl, Z je:

R⁶ i

R⁵-(-Si-O-)r (V) *₇

R⁷ kde R⁵ , R⁶ a R⁷ jsou nezávisle vodík, hydroxyl, Ci-Có alkyl, Cj-Có alkoxy, C₂-Có alkylamino, fenyl, Ci-Có alkyl nebo alkoxy substituovaný fenyl, lépe pak Cj-Có alkyl, nejlépe methyl a r je v intervalu od asi 14 do 700, lépe pak od asi 60 do 400 a nejlépe od asi 100 do 350.

Příklady polymerů s připojeným silikonem použitelných podle navrhovaného vynálezu jsou následující, přičemž přípravek je dán jako váhový podíl monomeru použitého při syntéze:

(i) poly(t-butylakrylát-co-n-butylakrylát-co-akrylová kyselina-co-metakrylová kyselina)-větvení-poly(dimethylsiloxan)

Molekulová hmotnost kopolymeru: 210 000

Směs: t-butylakrylát (36 %), n-butylakrylát (27 %), akrylová kyselina (12 %), metakrylová kyselina (10 %), poly(dimethylsiloxan) (15 %)

Molekulová hmotnost poly(dimethylsiloxanu): 10 000 (ii) poly(t-butylakrylát-co-ethylakrylát-co-akrylová kyselina)-větvení-poly (dimethylsiloxan)

Molekulová hmotnost kopolymerů: 100 000

Směs: t-butylakrylát (34 %), ethylakrylát (35 %), akrylová kyselina (21 %), poly(dimethylsiloxan) (10 %)

Molekulová hmotnost poly(dimethylsiloxanu): 5 000 (iii) poly(t-butylakrylát-co-n-butylakrylát-co-akrylová kyselina)-větvení poly(dimethylsiloxan)

Molekulová hmotnost kopolymerů: 150 000

Směs: t-butylakrylát (47,25 %), n-butylakrylát (22,75 %), akrylová kyselina (20 %), poly(dimethylsiloxan) (10 %)

Molekulová hmotnost poly(dimethylsiloxanu): 10 000 (iv) poly(t-butylakrylát-co-2-methoxyethylakryIát-co-metakrylová kyselina)-větvenípoly(dimethylsiloxan)

Molekulová hmotnost kopolymerů: 100 000

Směs: t-butylakrylát (27 %), 2-methoxyethylakrylát (43 %), metakrylová kyselina (20 %), poly(dimethylsiloxan) (10 %)

Molekulová hmotnost poly(dimethylsiloxanu): 15 000 (v) poly(t-butylakrylát-co-isobomylakrylát-co-2-methoxyethylakrylát-co-akrylová kyselina)-větvení-poly(dimethylsiloxan)

Molekulová hmotnost kopolymerů: 95 000

Směs: t-butylakrylát (33 %), isobomylakrylát (17 %), 2-methoxyethylakrylát (20 %), akrylová kyselina (20 %),, poly(dimethylsiloxan) (10 %)

Molekulová hmotnost poly(dimethylsiloxanu): 10 000 (vi) poly(t-butylakrylát-co-lauryl metakrylát-co-akrylová kyselina)-větvení poly(dimethylsiloxan)

Molekulová hmotnost kopolymerů: 125 000 • · • · ·

Směs: t-butylakrylát (60 %), lauryl metakrylát (10 %), akrylová kyselina (20 %), poly(dimethylsiloxan) (10 %)

Molekulová hmotnost poly(dimethylsiloxanu): 15 000

Hodnoty Tg pro monomerní jednotky uvedené výše jsou uvedeny v The Polymer Handbook, third edition, (John Wiley & Sons, New York, 1989) a hodnota Tg pro kostru polymeru může být vypočtena pomocí způsobu popsaného v Fundamental Principles of Polymeric Materials, druhé vydání (John Wiley & Sons, New York, 1993). Hodnoty Tg pro monomery použité ve výše zmíněných kopolymerech jsou následující: Tg pro t-butylakrylát je 44,85 °C, pro n-butylakrylát 54,15 °C, pro akrylovou kyselinu 105,85 °C, pro metakrylová kyselina 227,85 °C, pro ethylakrylát -24,15°C, pro lauryl metakrylát -65,15 °C, promethoxyethylakrylát -50,15 °C. Polymery s připojeným silikonem mohou být syntetizovány pomocí techniky volných radikálů z monomerů obsahujících polysiloxan a monomerů neobsahujících polysiloxan. Syntetické postupy jsou v podstatě stejné jako ty popsané pro adhezivní kopolymer. Silikonový makromer je přidán do reakční nádoby zároveň s „A“ a „B“ monomery a reakce se nechá probíhat jako v případě adhezivního kopolymerů. Vzhledem k adhezivnímu kopolymerů, může být nezbytné zvolit jiná rozpouštědla pro polymerizační reakci, což je každému odborníkovi jasné, aby v roztoku během polymerizace zůstaly jak monomery tak polymery.

Je možné, že v roztoku během vytváření výše uvedených polymerů, teoreticky zůstanou některé polymery bez připojeného silikonu, tyto molekuly pak mají nízkou průměrnou molekulovou hmotnost, t.j. méně než 20 000.

Další volitelné příměsi

Prostředek podle navrhovaného vynálezu může být připraven ve formě přípravku pro osobní péči, nebo jiného typu přípravku ve kterém mohou být využity jeho adhezivní vlastnosti pro použití jako lepidla, na lepicích páskách a podobně.

Přípravky osobní péče obsahují od 0,1 % do asi 99,9 %, lépe pak od asi 0,5 % do 99 % a nejlépe od asi 1,0 % do 99,9 % vhodného polymemího nosiče. Tyto vhodné nosiče jsou popsány v U.S. Patent 5,061,481, Suzuki et al., podaného v říjnu 1991 a použitého zde jako reference. Například přípravky pro ošetřování pokožky jsou většinou založeny na emulzích vody s olejem.

Sprejové přípravky na vlasy většinou obsahují polární rozpouštědla, sloužící jako kapalný nosič pro polymer s připojeným silikonem. Polární fáze obsahuje jedno nebo více rozpouštědel »»9t • · · · · * · · ·· « • · ft ····· přítomných v přípravku v množství od asi 80 % do 99 %, lépe pak od asi 85 % do 98 %, nejlépe pak od asi 90 % do 95 % celkového množství směsi.

Pokud jsou použity ve formě šampónů a oplachovacích přípravků, obsahují pak většinou těkavé, nepolární,větvené řetězce uhlovodíků, které jsou bezpečné pro aplikaci na pokožku a na vlasy. Rozpouštědla na bázi větvených uhlovodíků jsou přítomna v množství od asi 0,1 % do 15 %, lépe pak od asi 0,5 % do 10 % a nejlépe od asi 2 % do 8 % celkové hmotnosti směsi. Je možné také použít silikonové oleje s nízkou teplotou varu.

Pro rozpouštědla na bázi větvených uhlovodíků je charakteristický bod varu alespoň 105 °C, lépe pak alespoň 110 °C, ještě lépe alespoň 125 °C a nejlépe alespoň 150 °C. Bod varu je většinou nižší než 260 °C a spíše 200 °C a méně. Tyto větvené řetězce uhlovodíků, které jsou bezpečné pro aplikaci na pokožku a na vlasy.

Rozpouštědla na bázi větvených uhlovodíků obsahují Cio až C14 uhlíkových atomů a jejich směsi, lépe pak Cu až C13 uhlíkových atomů a nejlépe C12 uhlíkových atomů. Preferované jsou nasycené uhlovodíky ačkoliv nenasycené uhlovodíky nejsou zcela vyloučeny.

Příkladem vhodného nepolárního rozpouštědla může být izoparafín o výše uvedené délce řetězců. Izoparafíny jsou komerčně dostupné od Exxon Chemical Co. Příkladem může být Isopar™ G (C10 až Cu izoparafíny), Isopar™ H a K (Cu až C12 izoparafíny) a Isopar™ L (Cu až C13 izoparafíny). Nejvhodnějším nepolárním rozpouštědlem je 02 větvený uhlovodík, obzvlášť isododekan. Isododekan je komerčně dostupný od firmy Preperse lne. (South Pleinfeld, NJ, USA) jako Permenthyl™ 99A.

Změkčovadlo

Přípravek podle navrhovaného vynálezu může také obsahovat změkčovadlo pro polymer s připojeným silikonovým řetězcem. Může být použito jakékoliv změkčovadlo použitelné pro prostředky pro péči o vlasy, nebo pro povrchovou aplikaci na vlasy nebo pokožku. V oboru je známá celá řada změkčovadel. Může to být acetyl triethylcitrát, triethylcitrát, glycerin, diisobutyl adipát, butyl stearát a propylen glykol. Změkčovadla jsou běžně použitelná v množství od asi 0,01 % do 10 % hmotnosti přípravku, lépe pak od asi 0,05 % do 3 % hmotnosti přípravku, nejlépe od asi 0,05 % do 1 % hmotnosti přípravku.

Adhezivní polymer

Polymery podle navrhovaného vynálezu mohou být kombinovány s dalším adhezivním polymerem tak aby vznikla adhezivní směs. Výše uvedené přípravky by měly obsahovat od asi • · · · • · · · · » · » ♦ · · • · · ····· ···· ·······« · · · · · · · »t ·«« ·»··<·· ·« «·

0,5 % do 8 %, lépe pak od asi 1 % do 8 % hmotnosti adhezivního polymeru. Není nezbytné vylučovat použití vyšších či nízkých hladin polymeru, pokud je používáno efektivní množství pro zajištění vlastností způsobujících adhezivitu nebo vytváření tenké vrstvy u přípravku a pokud přípravek bude mít formu kterou bude možné aplikovat ho podle zamýšleného účelu.

Adhezivním polymerem je míněn takový polymer, který po aplikaci jako roztok na nějaký povrch a po vysušení, vytváří tenkou vrstvu. Tento film bude mít adhezivní a kohezivní sílu, jak je každému odborníkovi v oboru jasné.

Polymerní kostra je volena tak aby byla kompatibilní s silikonovým adhezivním polymerem. Termínem kompatibilní, jak je zde používán, je rozuměno že pokud je polymer přenesen do vhodného rozpouštědla vzniká stabilní roztok, tzn. polymery nesoupeří o rozpouštědlo a nedochází k žádnému dělení fází a pokud je rozpouštědlo odpařeno vzniká uniformní tenká vrstva bez jakékoliv patrné makrofázní separace jednotlivých polymerů. Vhodné rozpouštědlo je takové rozpouštědlo, které v podstatě zcela rozpustí polymery bez i s připojeným silikonem ve výše popsané míře. Po smíchání polymer tvoří relativně čirý vlasový sprej (% transmitance při 450 nm je obecně vyšší než 80 %). Je známé, že některá změkčovadla tvoří zamlžený povlak stejně tak jako v případě nesprávných neutralizačních hladin. To pak spadá mimo termín kompatibilní. Kompatibilita může být testována rozpuštěním adhezivního polymeru a připojené silikonové pryskyřice pro formování účesu ve společném rozpouštědle a poté odpařením rozpouštědla tak aby vznikl tenký film. Nekompatibilní rozpouštědla vytváří neprůhledný film s špatnými mechanickými vlastnostmi, díky vysoké míře fázové separace těchto dvou polymerů. Během vysoušení může být kompatibilita také testována měřením Tg. Kompatibilní polymery budou mít pouze jedno Tg, zatímco nekompatibilní vykazují dvě Tg. Ačkoliv kompatibilita může nastat mezi dvěma strukturálně zcela odlišnými polymery, je preferováno vyváření kompatibilních směsí z kostry polymeru bez připojeného silikonu o struktuře podobné až identické vzhledem ke struktuře adhezivního polymeru.

Adhezivní polymer by měl mít váhový průměr alespoň 20 000, lépe asi 25 000, ještě lépe více než 30 000 a nejlépe více než asi 35 000. Neexistuje prakticky horní limit pro jeho molekulovou váhu, kromě limitů daných jeho použitelností a praktickými důvody, jako je nanášení, estetické vlastnosti, tvarovatelnost atd. Obecně, průměrná molekulová váha bude nižší než 10 000 000, spíše však 5 000 000 a nejspíše bude nižší než 2 000 000. Průměrná molekulová hmotnost bude tedy mezi asi 20 000 do 2 000 000, lépe pak mezi asi 30 000 do 1 000 000 a nejlépe mezi asi 40 000 do 500 000.

φ φ φφφφ r

φ · φ · · •

• > · φ

Tato adhezivní směs pokud vyschne a vytvoří tenkou vrstvu by měla mít Tg alespoň asi -20 °C, spíše asi 20 °C a neměla by být příliš lepkavá ani pichlavá na omak. Jak je zde používáno, zkratka Tg popisuje přechodovou teplotu do pevné fáze kostry polymeru. Je požadované aby Tg byla vyšší než asi -20 °C a spíše vyšší než 20 °C.

Preferovaný váhový poměr polymeru bez silikonových skupin k polymeru s připojeným silikonem by měl být v rozsahu od 1:10 do 1:1, lépe pak od asi 1:5 do 1:1.

Příkladem adhezivních polymerů použitelných v navrhovaném vynálezu jsou následující, přičemž čísla následující za skupinou označují váhový poměr monomerů přidaných do polymerizační směsi:

(i) kyselina akrylová / t-butylakrylát 25/75 (ii) dimethylaminoethyl metakrylát / izobutyl metaktylát / 2-ethylhexyl-metakrylát 40/40/20 (iii) t-butylakrylát / kyselina krylo vá 65/3 5 (iv) polymer (II) kvartemizovaný reakcí s methyl chloridem

Adhezivní polymery mohou být syntetizovány je popsáno výše, například metodou polymerizace volných radikálů monomerů.

Rozpustnost adhezivních polymerů, jak je popsána výše, může být stanovena po neutralizaci, pokud proběhla, stejně tak jako po přidání jiných příměsí které mohou být přidány do polární rozpustné fáze, jako jsou povrchově aktivní složky, rozpouštědla, atd.

Přípravek podle navrhovaného vynálezu může obsahovat široké spektrum volitelných příměsí, mimo jiné jakýkoliv typ příměsí známých v současném stavu techniky a používaných v přípravcích pro formování účesu , obzvláště ve sprej ových přípravcích a vlasových tonikách. Těmito přísadami mohou být například povrchově aktivní látky ( včetně fluorinovaných surfaktantů a silikonových kopolyolů), látky upravující iontovou sílu, nosič, látky vyživující vlasy (např. silikonové kapaliny, estery mastných kyselin, alkoholy mastných kyselin, dlouhořetězcové uhlovodíky, kationtové povrchově aktivní látky, atd.).

Systém ovlivňující iontovou sílu

Přípravky připravené z polymerů navrhovaného vynálezu mohou obsahovat efektivní množství povrchově neaktivních iontových látek ovlivňujících iontovou sílu kvůli redukci viskozity sprej ového přípravku na vlasy. Při použití modifikátory iontové síly budou přítomny v přípravku v množství od nejméně asi 0,01 % hmotnosti přípravku. Horní limit je závislý na maximálním » · množství modifikátorů iontové síly, které mohou být přítomny v konkrétním přípravku, tak aby látka určená pro formování účesu zůstala rozpuštěná v roztoku. Jak je zřejmé každému odborníkovi v oboru, jak iontová síla přípravku stoupá, zvyšuje se pravděpodobnost, že účinná látka vypadne z roztoku a nebude dále rozpustná v polárním rozpouštědle. Horní limit pro látku upravující iontovou sílu roztoku bude záviset na konkrétní iontové síle modifikátorů, kapalné fáze, použité pryskyřice a dalších přísad použitých v přípravku. Tedy, například, maximální množství modifikátorů iontové síly které bude možno použít bude nižší pro v případě přípravků s kapalnou fází obsahující méně vody v porovnání s přípravku obsahujícími vody větší množství. Přípravek bude obsahovat asi 4 % hmotnosti nebo méně látek ovlivňujících iontovou sílu, spíše pak asi 2 % a méně a nejspíše asi 1 % a méně. Výše zmíněný přípravek bude obsahovat od asi 0,01 % do 0,5 %, lépe pak od asi 0,01 % do 0,1 % látek ovlivňujících iontovou sílu.

Látky ovlivňující iontovou sílu mohou obsahovat směs monomemích kationtů a aniontů. Ionty přítomné v látkách ovlivňujících iontovou sílu nejsou povrchově aktivní, tzn. nemění znatelně povrchové napětí. Pro účely tohoto vynálezu, termín povrchově neaktivní, popisuje ionty, které v koncentraci 0,5 % ve vodném roztoku redukují povrchové napětí méně než o 0,5 dyne/cm . Ionty přítomné v látkách ovlivňujících iontovou sílu jsou charakteristické tím, že mají maximálně čtyři a méně uhlíkových atomů pro jedno nabití, lépe pak 2 a méně v jakémkoliv alifatickém řetězci, přímém nebo větveném řetězci organického heterořetězce.

Systémy modifikující iontovou sílu obsahují monomemí ionty toho typu, který je produkován při neutralizačních reakcích. Tedy, kyselé a bazické ionty OH' a H⁺ nepředstavují součást systému pro modifikaci iontové síly, ačkoliv v systému mohou být přítomné. Výše uvedené ionty jsou zahrnuty do systému ve formě ve které mohou existovat jako volné ionty, tzn. v disociované formě. Není nezbytné aby byly všechny přidané ionty ve formě volných iontů, ale musí být alespoň částečně rozpustné nebo disociované ve směsi. Modifikátory iontové síly mohou být inkorporovány do přípravků pro úpravu účesu, například přidáním rozpustných solí nebo přidáním směsi kyseliny a zásady nebo jejich kombinací. Je nezbytné aby byly v přípravku přítomné jak kationty tak anionty systému pro úpravu iontové síly.

Vhodnými kationty pro použití jsou například alkalické kovy, jako je lithium, sodík a draslík a kovy alkalických zemin jako jsou hořčík, vápník a stroncium. Z divalentních iontů je preferovaný hořčík. Z monovalentních je to pak lithium, sodík a draslík, spíše pak sodík a draslík. Vhodnými způsoby přidání do zmíněné směsi, je například podání zásady, např. hydroxidu sodného a hydroxidu draselného a nebo jejich solí, rozpustných v kapalném nosiči, např. soli monomemích aniontů jak je popsáno dále.

• · • · · ·

Jinými vhodnými kationty jsou organické ionty, jako jsou kvartemí amonné ionty a kationické aminy, jako jsou amonné mono-, di- a tri- ethanolaminy, triethylamin, morfolin, aminimethyl propanol (AMP), aminoethylpropanediol atd. Amoniak a aminy jsou používány především ve formě solí, jako jsou hydrochloridové soli.

Monomemí anionty, které mohou být použity jsou například halogenové ionty, jako jsou chlorid, fluorid, bromid a jodid, lépe pak chlorid, síran, ethylsulfát, methylsulfát, cyklohexyl sulfamát thiosulfát, toluen sulfonát, xylen sulfonát, citrát, nitrát, bikarbonát, adipát, sukcinát, sacharinát, benzoát, laktát, borát, isothionát, tartarát a jiné monomemí anionty které mohou existovat v disociované formě v přípravcích pro formování účesu. Anionty mohou být přidány do přípravku ve formě kyselin nebo jejich solí, které jsou alespoň částečně rozpustné v kapalné fázi, např. sodné nebo draselné soli kyseliny octové, citrónové, dusičné, chlorovodíkové, sírové atd. Je vhodné aby tyto soli byly zcela rozpustné v kapalné fázi.

Použití modifikátorů iontové síly je použitelné obzvláště v částečně těkavých organických rozpouštědlech, obzvláště při použití polymerů obsahujících silikonový makromer.

Přípravky osobní péče

Polymery podle navrhovaného vynálezu mohou být inkorporovány do širokého spektra přípravků osobní péče, jako jsou šampóny, mýdla, oleje, krémy, antiperspiranty, laky na nehty, rtěnky, make-up, líčidla, krémy na opalování, sprejové přípravky na vlasy, tužidla a vlasová tonika. Dobře tekuté přípravky, tzn. s nízkou viskozitou, jsou vhodné pro použití do sprejů.

Přípravky osobní péče použitelné v navrhovaném vynálezu, jsou popsány v U.S. Patent 5,306,485, Robinson et.al., podáno duben 1994, a U.S. Patent 5,002,680, Schmidt et.al., podáno březen 1991, které jsou zde uvedeny jako reference.

Následující příklady jsou uvedeny pouze pro ilustraci možných variant vynálezu a nijak neomezují jeho rámec. Jsou uváděny pouze pro ilustraci a existuje řada dalších variant které nevybočují z rámce navrhovaného vynálezu.

PŘÍKLADY PROVEDENÍ VYNÁLEZU

PŘÍKLAD 1. Syntéza poly(t-butylakrylát-co-n-butylakrylát-co-akrylová kyselina-co-metakrylová kyselina)- připojený poly(dimethylsiloxan)

Smíchat 42,75 dílů t-butylakrylátu, 27,25 dílů n-butylakrylátu, 10 dílů akrylové kyseliny, 10 dílů metakrylové kyseliny a 10 dílů polydimethylsiloxanového makromem v lahvi s kulatým dnem.

Přidat tolik acetonu aby se reakční směs kompletně rozpustila a aby byla výsledná koncentrace • · · ·

Π. . . * -.............. ·· monomeru 20 %. Naplnit nádobu argonem a nechat reagovat asi 1 hodinu. Následuje přečištění za zachování konstantního tlaku v uzavřeném systému v argonové atmosféře. Zahřát reakční směs na 58 °C. Připravit 10 % roztok azobisisobutyronitrilu (0,5 % váhových procent vzhledem k množství monomeru) v acetonu, a přidat ho k reakční směsi. Při zachování stálé teploty a za míchání ponechat 20 hodin. Ukončit reakci vyvětráním reakční nádoby a ochlazením na laboratorní teplotu.

Roztok polymeru je precipitován do vody, přidáním 1 dílu reakční směsi k 15 dílům vody. Vzniklý polymer je poté znovu rozpuštěn v acetonu. Proces je šestkrát opakován a konečný produkt je vysušen zahříváním ve vakuové troubě. Tím je proces přečišťování ukončen.

PŘÍKLAD 2. Syntéza poly(t-butylakrylát-co-n-butylakrylát-co-metakrylová kyselina)- připojený poly(dimethylsiloxan)

Smíchat 32 dílů t-butylakrylátu, 27 dílů n-butylakrylátu, 21 dílů metakrylové kyseliny a 20 dílů polydimethylsiloxanového makromeru v lahvi s kulatým dnem. Přidat tolik acetonu aby se reakční směs kompletně rozpustila a aby byla výsledná koncentrace monomeru 20 %. Naplnit nádobu argonem a nechat reagovat asi 1 hodinu. Následuje přečištění za zachování konstantního tlaku v uzavřeném systému v argonové atmosféře. Zahřát reakční směs na 58 °C. Připravit 10 % roztok azobisisobutyronitrilu (0,5 % váhových procent vzhledem k množství monomeru) v acetonu, a přidat ho k reakční směsi. Při zachování stálé teploty a za míchání ponechat 20 hodin. Ukončit reakci vyvětráním reakční nádoby a ochlazením na laboratorní teplotu.

Roztok polymeru je precipitován do vody, přidáním 1 dílu reakční směsi k 15 dílům vody. Vzniklý polymer je poté znovu rozpuštěn v acetonu. Proces je šestkrát opakován a konečný produkt je vysušen zahříváním ve vakuové troubě. Tím je proces přečišťování ukončen.

Claims (15)

1. Polymer určený pro použití v prostředcích osobní péče obsahující adhezivní polymer spřipojenými silikonovými řetězci vyznačující se tím, že obsahuje organickou polymerní páteř, která obsahuje :

a) alespoň jeden monomer, kdy řečený monomer je polymerizován jako homopolymer s Tg od asi - 120 °C do 25 °C a

b) alespoň jeden monomer, kdy tento monomer je polymerizován jako homopolymer s Tg od asi 25 °C do 250 °C kdy tento adhezivní polymer s připojenými silikonovými řetězci obsahuje silikonové makromery připojené k této páteři a kdy průměrná molekulová hmotnost těchto silikonových makromerů je více než 1000.

2. Polymer podle nároku 1 vyznačující se tím, že tento monomer (a) a (b) je nezávisle vybrán ze skupiny: akrylová kyselina, metakrylová kyselina, N,N-dimetakrylamid, dimethylaminoethyldimetakrylát, kvartemizovaný dimethylaminoethyldimetakrylát, metakrylamid, N-t-butylakrylamid, kyselina maleová, anhydrid kyseliny maleové a jeho poloviční estery, kyselina krotonová, kyselina itakoniková, akrylamid, akrylát alkoholy, hydroxyethyl metakrylát, diallyldimethyl chlorid amonný, vinylpyrrolidin, ethery vinylu, maleimidy, vinylpyridin, vinylimidazol, styrensulfonát, allylalkohol, vinylalkohol, estery Ci-Cig alkoholů, styren, polystyrénový makromer, vinylacetát, vinylchlorid, vinylidenchlorid, vinylpropionát, oc-methylstyren, t-butylstyren, butadien, cyklohexadien, ethylen, propylen, vinyltoluen a soli kyselin a aminů výše uvedených látek.

3. Polymer podle nároku 2 vyznačující se tím, že monomer (a) vybrán ze skupiny: 3-methoxybutylakrylát, 2-methoxyethylakrylát, 2-fenoxyethyl ester, 2-hydroxyethyl ester, 4-hydroxybutylakrylát, 2-ethoxyethylakrylát, n-butylakrylát, dodecylakrylát, 2-ethylhexylakrylát, 2-ethylbutylakrylát, n-ethylakrylát, n-heptylakrylát, n-hexylakrylát, isobutylakrylát, isodecylakrylát, isopropylakrylát, 3-methylbutylakrylát, 2-methylphentylakrylát, nonylakrylát, oktylakrylát, 2-ethylhexylmetakrylát, n-pentylmetakrylát, N-dodecylakrylamid, N-oktadecylakrylamid, sec-butylvinylether, butylvinylether, vinylpropionát, vinylbutyrát, decylvinylether, methylvinylether, 4-decylstyren, isobutylen, 1-buten, 5-methyl-l-hexen, isopren, 1,2-butadien, 1,4-butadien a jejich směsi.

4. Polymer podle nároku 3 vyznačující se tím, že monomer (a) je vybrán ze skupiny: 3-methoxybutylakrylát, 2-methoxyethylakrylát, n-butylakrylát, dodecylakrylát, 2-ethylhexylakrylát, 2-ethylbutylakrylát, ethylakrylát, n-heptylakrylát, n-hexylakrylát, isobutylakrylát, isodecylakrylát, isopropylakrylát, 3-methylbutylakrylát, 2-methylphentylakrylát, nonylakrylát, oktylakrylát, 2-ethylhexylmetakrylát, n-pentylmetakrylát, N-oktadecylakrylamid a jejich směsi.

5. Polymer podle nároku 4 vyznačující se tím, že monomer (a) je vybrán ze skupiny: 2-methoxyethylakrylát, n-butylakrylát, ethylakrylát a jejich směsi.

6. Polymer podle nároku 3 vyznačující se tím, že monomer (a) má Tg od asi -70 °C do 25 °C.

7. Polymer podle nároku 6 vyznačující se tím, že monomer (a) má Tg od asi -60 °C do 0°C.

8. Polymer podle nároku 7 vyznačující se tím, že monomer (a) má Tg od asi -60 °C do -20 °C.

9. Polymer podle nároku 4 vyznačující se tím, že monomer (b) vybrán ze skupiny: secbutyl-metakrylát, t-butyl-akrylát, methyl-metakrylát, isopropylmetakiylát, 2-t-butylaminoethylmetakrylát, dimethylaminoethylmetakrylát, kvatemizovaný dimethylaminoethylmetakrylát, 4-bifenylakrylát, pentachlorofenylakrylát, 3,5-dimethyladamantylakrylát, 3,5dimethyladamantylmetakrylát, isobomylakrylát, trimethylsilylmetakrylát, trimethylsilylakrylát, akrylová kyselina, metakrylová kyselina, soli akrylových a metakrylových kyselin, N-butylakrylamid, akrylamid, N-isopropylakrylamid, N-t-butylmetakrylamid, 2-vinylpyridin, 4-vinylpyridin, vinylacetát, vinylchlorid, N-vinylkaprolaktam, N-vinylpyrollidon, cyklohexylvinylether, vinylalkohol, vinylimidazol, styren, 4-t-butylstyren, 2-methoxystyren, 4-acetylstyren, styrensulfonát, diallyldimethylamoniumchlorid, maleimidy, kyselina krotonová, kyselina itakoniková, anhydridy kyseliny maleiové, allyl alkoholy, a-pinen, β-pinen, tert-butylstyren, α-methyl styren, inden, norbomen, norbomylen a jejich směsi.

10. Polymer podle nároku 9 vyznačující se tím, že monomer (b) vybrán ze skupiny: t-butylakrylát, t-butylmetakrylát, methylmetakrylát, dimethylaminoethylmetakrylát, isopropylmetakrylát, trimethylsilylmetakrylát, trimethylsilylakrylát, akrylová kyselina, metakrylová • · · · kyselina, soli akrylových a metakrylových kyselin, tert-butylstyren, α-methylstyren, Nisopropylakrylamid, N-t-butylmetakiylamid, 2-vinylpyridin, 4-vinylpyridin a jejich směsi.

11. Polymer podle nároku 10 vyznačující se tím, že monomer (b) vybrán ze skupiny: t-butylakiylát, t-butylmetakrylát, methylmetakrylát, akrylová kyselina, metakrylová kyselina, soli akrylových a metakrylových kyselin, tert-butylstyren.

12. Polymer podle nároku 9 vyznačující se tím, že monomer (b) má Tg od asi 30 °C do

200 °C.

13. Polymer podle nároku 12 vyznačující se tím, že monomer (b) má Tg od asi 35 °C do

150 °C.

14. Polymer podle nároku 11 vyznačující se tím, že monomer (b) má Tg od asi 40 °C do

130 °C.

15. Polymer podle nároku 4 vyznačující se tím, že kopolymer je tvořen náhodnou kopolymerizací jednotek vinylového monomeru s makromemími jednotkami obsahujícími polysiloxan v následujících relativních váhových procentech:

a. vinylových monomemích jednotek od asi 50 % do 98 % hmotnosti tohoto kopolymerů a

b. makromemích jednotek obsahujících polysiloxan od asi 2 % do 50 % hmotnosti tohoto kopolymerů, přičemž tyto makromemí jednotky obsahující polysiloxan mají průměrnou molámí hmotnost od asi 1 000 do 50 000 a je možné je znázornit následujícím obecným vzorcem:

X(Y)_nSi(R)₃._mZ_m kde:

X je vinylová skupina kopolymerizující s vinylovou monomemí jednotkou,

Y je divalentní spojovací skupina,

R je buď vodík, hydroxyl, C1-C6 alkyl, C1-C6 alkoxy, C2-C6 alkylamino, fenyl, C1-C6 alkyl nebo alkoxy substituovaný fenyl,

Z je monovalentní siloxanová polymemí skupina s průměrnou molekulovou vahou alespoň 1000, která je v podstatě nereaktivní za podmínek kopolymerizace a je připojena na vinylovou polymemí kostru popsanou výše, n je 0 nebo 1 a • · · · m je v intervalu 1 až 3.

lé. Polymer podle nároku 8 vyznačující se tím, že kopolymer je tvořen náhodnou kopolymerizací jednotek vinylového monomeru s makromemími jednotkami obsahujícími polysiloxan v následujících relativních váhových procentech:

c. vinylových monomemích jednotek od asi 50 % do 98 % hmotnosti tohoto kopolymerů a

d. makromemích jednotek obsahujících polysiloxan od asi 2 % do 50 % hmotnosti tohoto kopolymerů, přičemž tyto makromemí jednotky obsahující polysiloxan mají průměrnou molární hmotnost od asi 1 000 do 50 000 a je možné je znázornit následujícím obecným vzorcem:

X(Y)_nSi(R)₃._mZ_m kde:

X je vinylová skupina kopolymerizující s vinylovou monomemí jednotkou,

Y je divalentní spojovací skupina,

R je buď vodík, hydroxyl, Ci-C₆ alkyl, Cj-Cé alkoxy, C2-C6 alkylamino, fenyl, Cj-Có alkyl nebo alkoxy substituovaný fenyl,

Z je monovalentní siloxanová polymemí skupina s průměrnou molekulovou vahou alespoň 1000, která je v podstatě nereaktivní za podmínek kopolymerizace a je připojena na vinylovou polymemí kostru popsanou výše,