CZ219698A3 - Nová substituovaná imidazolová sloučenina, způsob její přípravy, farmaceutický prostředek s jejím obsahem a způsob léčení - Google Patents

Abstract

Nové 1,4,5-substituované imidazolové sloučeniny a prostředky k použití v terapii jako inhibitoiy cytokinů

Description

Vynález se týká nové skupiny imidazolových sloučenin, způsobů jejich přípravy, jejich použití při ošetřování onemocnění zprostředkovaných cytokiny a farmaceutických prostředků k použití při této léčbě.

Dosavadní stav techniky

Interleukin-1 (IL-1) a tumor nekrotizující faktor (TNFí jsou biologicky aktivní látky produkované řadou buněk, jako například monocyty a makrofágy. IL-1 se ukázuje být zprostředkovatelem řady biologických účinků a předpokládá se, že je důležitý při imunoregulaci a jiných fyziologických stavech, jako například při zánětu, viz například Dinarello a kol., Rev. Infect. Disease, _6, 51 (1984) . Bezpočet známých biologických účinků IL-1 zahrnuje aktivaci T pomocných buněk, indukci horečky, stimulaci produkce prostaglandínu nebo kolagenáz, chemotaxi neutrofilů, indukci akutní fáze proteinů a supresi plazmatických hladin železa.

Existuje mnoho chorobných stavů, při kterých nadměrná nebo neregulovaná produkce IL-1 způsobuje exacerbaci a/nebo je příčinou onemocnění. Ta zahrnují revmatoidní artritidu, osteoartritidu, endotoxémii a/nebo syndrom toxického šoku, • · · · · · • · · ·

zánětlivé svalovou onemocněni degeneraci, jiné akutní či chronické zánětlivé chorobné stavy, jako například zánětlivou reakci indukovanou endotoxinem nebe střev, tuberkulózu, aterosklerózu, kachexii, psoriatickou artritidu,

Reiterův syndrom, revmatoidní artritidu, dnu, traumatickou artritidu, artritidu v souvislosti se zarděnkami a akutní synovitidu. Současné důkazy také spojují aktivitu IL-1 s diabetem a pankreatickými β-buňkami.

Dinarello, J. Clinical Immunology, 5(5), 287-297 (1985) referuje o biologických účincích, které byly přisouzeny IL1. Mělo by se poznamenat, že některé z těchto účinků byly jinými popsány jako vedlejší účinky IL-1.

Nadměrná nebo neregulovaná produkce TNF je zahrnuta dc zprostředkování revmatoidní onemocněni vcetne nebo podnícení řady artritidy, revmatoidní spondylitidy, osteoartritidy, dnavé artritidy a jiných stavů artritidy, sepse, septického šoku, endotoxického šoku, sepse způsobené gram negativními bakteriemi, syndromu toxického šoku, respiračního syndromu úzkosti dospělých, mozkové malarie, chronického zánětlivého onemocnění plic, silikózy, plicní sarkoidózy, poruch resorpce kosti, reperfúzní poruchy, reakce štěpu proti hostiteli, odhojení transplantátu, horečky a myalgie způsobené infekcí, jako například influenzou, sekundární kachexie po infekci nebo zhoubném nádoru, sekundární kachexie po získaném syndromu imunodeficience (AIDS), AIDS, ARC (AIDS related complex), keloidní formace, tvorby vazivových jizev, Crohnovy choroby, uleerativní kolitidy nebo pyrézy.

AIDS vychází z infekce T-lymfocytů virem

Human

Immunodeficiency Virus (HIV). Byly identifikovány nejméně

- 3 tři typy kmenů HIV, tj . HIV-1, HIV-2 a HIV-3. Následkem infekce virem HIV je oslabena imunita zprosředkovaná Tbuňkami a u infikovaných jedinců se projevuji různé vážné příležitostné infekce a/nebo nezvyklé nádory. Vstup viru HIV do T-lymfocytu si vyžádá aktivaci T-lymfocytu. Jiné viry, jako například HIV-1, HIV-2 infikují T-lymfocyty po Tbuněčné aktivaci a exprese a/nebo replikace tohoto virového proteinu je zprostředkována nebo udržována aktivací těchro T-buněk. Jakmile je aktivovaný T-lymfocyt infikován virem HIV, T-lymfocyt musí být stále udržován v aktivovaném stavu, aby umožnil expresi genu viru HIV a/nebo replikaci viru HIV. Monokiny, zvláště TNF, jsou zahrnuty do exprese a/nebo replikace proteinu viru HIV zprostředkované aktivovanými Tbuňkami viru tak, že hrají roli v udržování aktivace Tlymfocytú. Proto zásah do aktivity monokinú, jako například inhibici produkce monokinú, zejména TNF, u jedinců infikovaných virem HIV pomáhá omezit udržování aktivace Tbuněk, tím snížit rozvoj nákazy na předem neinfikované buňky, což má za následek zpomalení nebo eliminaci progrese dysfunkce imunity způsobené infekcí virem HIV. Monocyty, makrofágy a příbuzné buňky, jako například Kupfférový a gliové buňky, byly také zahrnuty do udržování infekce virem HIV. Tyto buňky jsou podobně jako T-buňky cílem pro virovou replikaci a stupeň virové replikace je závislý na aktivačním stavu buněk. Monokiny, jako například TNF, se ukázaly být aktivátory replikace viru HIV v monocytech a/nebo makrofázích, viz Poli a kol., Proč. Nati. Acad. Sci., 87,

782-784 '1990' tudíž inhibice produkce nebo monokinú pomáhá omezovat progresi viru HIV, jako uvedeno pro T-buňky.

aktivity je výše

TNF je také z podobných důvodů, jako jsou uvedeny, zahrnut do různých rolí při jiných virových infekcích, jako například způsobených cytomegaloviry (CMVI), influenzaviry a herpesviry.

Interleukin-8 (IL-8) je chemotaktický faktor, poprvé identifikovaný a popsaný v roce 1987. IL-8 je produkován různými typy buněk včetně mononukleárních buněk, fibroblastů, endoteliálních buněk a keratinocytů. Jeho produkce endotelíálními buňkami je indukovaná IL-1, TNF nebo lipopolysacharidem (LPS). Lidský IL-8 se ukázal být účinný na neutrofilech myší, morčat, krys a králíků. Pro IL-8 bylo použito mnoho různých názvů, jako například atraktant/aktivační protein-1 pro neutrofily (neutrophil attractant/activation protein-1 = NAP-1), chemotaktický faktor pro neutrofily odvozené od monocytů (monocyte derived neutrophil chemotactic factor = MDNCF), faktor aktivující neutrofily (neutrophil activating factor = NAF) a chemotaktický faktor pro T-lymfocyty (T-cell lymphocyte chemotactic factor).

IL-8 in vitro stimuluje mnoho funkcí. Ukázalo se, že má vlastnosti chemoatraktantu pro neutrofily, T-lymfocyty a basofily. Navíc indukuje uvolnění histaminu z basofilů u normálních i atopických jedinců, stejně jako uvolnění lysozomálních enzymů a z neutrofilů jejich invazí do respiračního ústrojí. Také se ukázalo, že IL-8 zvyšuje povrchovou expresi MAC-l (CDllb/CD18) na neutrofilech bez syntézy proteinů de novo, což může napomáhat zvýšené adhezi neutrofilů na vaskulární endoteliální buňky. Mnoho onemocnění se vyznačuje silnou infiltraci neutrofily. Stavům spojeným se zvýšenou produkcí IL-8 (který je zodpovědný za chemotaxi neutrofilů v místě zánětu) by měly prospět sloučeniny, které potlačují produkci IL-8.

• · · · ···· · • · · · • · · · · ·

IL-1 a TNF působí na širokou škálu buněk a tkání a tyto cytokiny, stejně jako jiné cytokiny odvozené od leukocytů, jsou důležité a rozhodující zánětlivé mediátory široké škály chorobných stavů a podmínek. Inhibice těchto cytokinú pomáhá při ovládání, redukci a zmírnění mnoha těchto chorobných stavů.

V této oblasti zůstává k léčení potřeba sloučenin, které jsou pro cytokin supresívními, protizánětlivými léčivými látkami, tj. sloučenin, které jsou schopny inhibice cytokinú, jako například IL-1, IL-6, IL-8 a TNF.

Podstata vynálezu

Tento vynález se týká nových sloučenin obecného vzorce I a farmaceutických prostředků obsahujících sloučeninu obecného vzorce I a farmaceuticky přijatelné ředidlo nebo nosnou látku.

Tento vynález se týká způsobu ošetřování onemocnění zprostředkovaných CSBP/RK/p38 kinázou, u savce potřebujícího takové ošetření, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I tomuto savci.

Tento vynález se také týká způsobu inhibice cytokinú a ošetřování onemocnění zprostředkovaných cytokiny u savce potřebujícího takové ošetření, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I tomuto savci.

Tento vynález se přesněji týká způsobu inhibice produkce IL-1 u savce potřebujícího takové ošetření, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce _Γ · ···· · · · — Ό “ «·«···» ·· ·· ·· ··

I tomuto savci.

Tento vynález se přesněji týká způsobu inhibice produkce IL-8 u savce potřebujícího takové ošetření, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I tomuto savci.

Tento vynález se přesněji týká způsobu inhibice produkce TNF u savce potřebujícího takové ošetření, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I tomuto savci.

Podle toho tento vynález poskytuje sloučeninu obecného vzorce I

ve kterém

Ri představuje 4-pyridylový nebo 4-pyrimidinylový kruh, který je substituovaný alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku nebo akylthioskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, a navíc je popřípadě nezávisle substituovaný alkylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, atomem halogenu, hydroxylem, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylthioskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylsulfinylovou s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -CH₂ORi₂, aminoskupinou, aminoskupinou mono- a disubstituovanou na dusíku alkylovou skupinou s 1 až 6 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -N (R₁₀) C (O) R_c nebo N-heterocyklylový kruh, který má až 7 atomů a popřípadě obsahuje další heteroatom • « « · zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NRi₅,

R₄ představuje fenyl, 1-naftyl nebo 2-naftyl, nebo heteroaryl, který je popřípadě substituovaný jedním nebo dvěma substituenty, z nichž je každý nezávisle zvolený, a který představuje pro substituenty 4fenyl, 4-naft-l-yl, 5-naft-2-yl nebo 6-naft-2-yl atom halogenu, kyanoskupinu, nitroskupinu, skupiny obecného vzorce -C(Z)NR₇Ri₇, ~C(Z)ORi₆,

- (CR10R20) vC0Ri2, -SR_5z -SOR5, -OR12, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku halogenem, alkylovou skupinu s 1 substituovanou až 4 atomy uhlíku, skupiny obecného vzorce -ZC(Z)R₁₂, -NRi₀C(Z)Ri₆ nebo - (CR10R20) vNR_1oR₂o a který pro jiné polohy substituce představuje atom halogenu, kyanoskupinu, skupiny obecného vzorce -C (Z) NR₁₃R₁₄, -C(Z)OR₃, - (CR10R20) _m--COR₃,

-S(O)_mR₃, -0R₃, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou halogenem, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupiny obecného vzorce - (CR_loR₂o) _mNR₁₀C (Z)R₃, -NR₁₀S (0)_m-R₈, -NR10S (0) _m-NR₇R₁₇, -ZC(Z)R₃ nebo - (CRioR₂o)m''NRi3Ri₄, v je O nebo celé číslo v hodnotě 1 nebo 2, m je O nebo celé číslo 1 nebo 2, m' je celé číslo v hodnotě 1 nebo 2, m'' je O nebo celé číslo v hodnotě 1 až 5,

R₂ je popřípadě substituovaný heterocyklický zbytek nebo popřípadě substituovaný heterocyklyl- alkylovou • « * ·

skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku, je celé číslo v hodnotě 1 až 10, představuje atom kyslíku nebo síry,

R_c představuje atom vodíku, alkyiovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy arylovou skupinu, 4 atomy uhlíku skupinu nebo skupinu, uhlíku v alkylové části, heteroheteroarylalkylovou skupinu s 1 až v alkylové části, heterocyklylovou heterocyklylCi-₄alkylCi-4 alkyiovou

R₃ představuje heterocyklylový zbytek, heterocyklylalkylovou skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části nebo R₈,

R₅ představuje atom vodíku, alkyiovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu s 2 až 4 atomy uhlíku, alkinylovou skupinu s 2 až 4 atomy uhlíku nebo skupinu obecného vzorce -NR7R17 vyjma těch částí, kde -SR₅ je -SNR7Ri₇ a -SOR₅ je -SOH,

R₇ a R17 je každý nezávisle zvolený z atomu vodíku nebo alkylové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo R7 a Rn dohromady s dusíkem, ke kterému jsou připojeny, tvoří heterocyklylový kruh s 5 až 7 atomy, který popřípadě obsahuje další heteroatom zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NR₁₅,

R₈ představuje alkyiovou skupinu s 1 až 10 atomy

- 9 uhlíku, alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku substituovanou halogenem, alkenylovou skupinu s 2 až 10 atomy uhlíku, alkinylovou skupinu s 2 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, cykloalkenylovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, heteroarylovou skupinu, heteroarylalkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, skupiny obecného vzorce - (CR10R20) nORn, - (CR10R20) _nS (O)_mR₁₈, - (CR10R20) nNHS (O) 2R18,

- (CR10R20) _nNRi₃Ri4, kde arylová, aralkylová, heteroarylová a heteroarylalkylová skupina mohou být popřípadě substituovány,

R₉ představuje atom vodíku, skupinu obecného vzorce -C(Z)Rn nebo popřípadě substituovanou alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, skupinu obecného vzorce -S(O)₂Ri8, popřípadě substituovanou arylovou skupinu nebo popřípadě substituovanou aralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části,

R10 a R₂₀ je každý nezávisle zvolený z atomu vodíku nebo alkylové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku,

Rn představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, heterocyklylový zbytek, heterocyklylakylovou skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, heteroarylovou nebo heteroarylalkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části,

-I η · · · * · ··· _1_ U — ······· ·· ·· ·· ··

R12 představuje atom vodíku nebo R₁₆,

R13 a R14 je každý nezávisle zvolený z atomu vodíku nebo popřípadě substituované alkylové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, popřípadě substituované arylové nebo popřípadě substituované aralkylové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, nebo dohromady tvoří s dusíkem, ke kterému jsou připojeny, heterocyklický kruh s 5 až 7 členy, jehož kruh popřípadě obsahuje další heteroatom zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NR₉,

Ris představuje R₁₀ nebo skupinu obecného vzorce -C (Z) -C₁_₄alkyl,

Ri₆ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou halogenem nebo cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku,

Ris představuje alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, heterocyklylový zbytek, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, heterocyklylový zbytek, heterocyklylalkylovou skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, heteroarylovou nebo heteroarylalkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl.

Dále se uvádí podrobný popis vynálezu.

• · ···· ···· • · · · ····· ··· · · • · ·· · · · · ···· ··· ·· · · ·· · ·

Nové sloučeniny obecného vzorce I se mohou také použít v souvislosti s veterinárním ošetřováním savců, jiných než lidí, při potřebě inhibovat inhibici nebo produkci cytokinů. Onemocnění zprostředkovaná cytokiny k terapeutickému nebo profylaktickému ošetřování zahrnují u zvířat zejména ty chorobné stavy, jako jsou uvedené v části týkající se způsobů ošetřování, ale zvláště virové infekce. Příklady těchto virů zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na ně, infekce způsobené lentiviry, jako například koňský infekční virus způsobující anémii, kozí virus způsobující artritidu, infekce způsobené visnaviry, maediviry nebo retroviry, jako například, ale nejsou omezeny pouze na ně, kočičí virus imunodeficience (FIV), kravský virus imunodeficience, nebo psí virus imunodeficience nebo jiné infekce způsobené retroviry.

V obecném vzorci I zahrnují vhodné části Ri 4pyridylový nebo 4-pyrimidinylový kruh. Části Ri jsou substituovány nejméně jedenkrát alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkylthioskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku. Přednostně část Ri představuje alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, jako například n-butoxyskupinu, isopropoxyskupinu, ethoxyskupinu nebo methoxyskupinu. Upřednostňuje se umístění Ri substituentu na kruhu 4-pyridylového zbytku v poloze 2, jako například 2-methoxy-4-pyridyl. Upřednostňuje se umístění Ri substituentu na kruhu 4-pyrimidinylového zbytku také v poloze 2, jako například 2-methoxy-4-pyrimidinyl.

Další vhodné substituenty pro heteroarylové kruhy Ri jsou alkylová skupina s 1 až 4 atomy uhlíku, halogen, hydroxyskupina, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylthioskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylsulfinylová skupina s 1 až 4 atomy uhlíku , skupina obecného vzorce

-CH2OR12, aminoskupina, mono- a disubstituovaná aminoskupina alkylovou skupinou s 1 až 6 atomy uhlíku, skupina obecného vzorce -N (Ri₀) C (0) R_c nebo dusíkatý zbytek heterocyklylového kruhu, jehož kruh má 5 až 7 atomů a popřípadě obsahuje další heteroatom zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NRi₅. Alkylová skupina v mono- a dialkylsubstituované části s 1 až 6 atomy uhlíku v alkylu může být substituována halogenem, jako je například trifluorskupina, tj. trifluormethylová nebo trifluorethylová skupina.

Je-li případný substituent Ri skupina obecného vzorce -N (Rio) C (O) R_c, kde R_c představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, heteroarylovou skupinu, heteroaralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, heterocyklylovou skupinu nebo heterocyklylCi_₄alkylCi₄alkylovou skupinu, R_c přednostně představuje alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku a R_i0 představuje přednostně atom vodíku. Je také zjištěno, že části R_c, zvláště alkylová skupina s 1 až 6 atomy uhlíku, mohou být popřípadě substituovány, přednostně jednou až třikrát, výhodně atomem halogenu, jako například fluorem, jako v podobě trifluormethylové nebo trifluorethylové skupiny.

Vhodně R₄ představuje fenyl, 1-naftyl nebo 2-naftyl, nebo heteroaryl, který je popřípadě substituován jedním nebo dvěma substituenty. Výhodněji R₄ představuje fenylový nebo naftylový kruh. Vhodnou substitucí pro R₄, představuje-li 4fenylovou, 4-naft-l-ylovou, 5-naft-2-ylovou nebo 6-naft-2ylovou část, jsou jeden nebo dva substituenty, z nichž každý je nezávisle zvolený z atomu halogenu, skupin obecného • · • · · · • · · · · · • · · • ♦ · · vzorce -SR₅, -SOR₅, -ORi₂, -CF₃ nebo - (CR10R20) _vNRi_OR₂o a pro jiné polohy substituce těchto kruhů se upřednostňuje substituce atomem halogenu, skupinami obecného vzorce -S(O)_mR₃, -0R₃, -CF₃, - (CR₁₀R₂₀)_mNR₁₃R₁₄, -NR₁₀C(Z)R₃ a

-NR₁₀S (0) _m-R₈. Upřednostňované substituenty pro polohu 4 u fenylu a 1-naftylu a pro polohu 5 u 2-naftylu zahrnuji atom halogenu, zajména fluoru nebo chloru a skupiny obecného vzorce -SR₅ a -SOR₅, kde R₅ přednostně představuje alkylovou skupinu s 1 nebo 2 atomy uhlíku, výhodněji methyl, z nichž se dává přednost fluoru a chloru a nejvíce upřednostňuje atom fluoru. Upřednostňované substituenty pro polohu 3 u fenylového a 1-naftylového kruhu zahrnují atom halogenu, zvláště fluoru nebo chloru, skupinu obecného vzorce -0R₃, zvláště alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, -CF₃, -NR:cR_._;., jako například aminoskupinu, -NRi₀C(Z)R₃, zvláště

-NHCO(Ci-ioalkyl) , -NR₁₀S (0) _m-R₈, zvláště -NHSO₂ (Ci-₁₀alkyl) , -SR₃ a -SOR3, kde R₃ představuje přednostně alkylovou skupinu s 1 nebo 2 atomy uhlíku, výhodněji methyl. Je-li fenylový kruh disubstituován, přednostně jsou to dvě nezávislé halogenové části, jako například atom chloru nebo fluoru, přednostně dichlor a nwjvýhodněji je-li v polohách 3 a 4. Také se upřednostňuje pro polohu 3 jedna ze skupin obecného vzorce —0R₃ a -ZC(Z)R₃, R₃ může také zahrnovat atom vodíku.

Přednostně je částí R₄ nesubstituovaná nebo substituovaná fenylová část. Více přednostně, R₄ představuje fenylovou skupinu nebo fenylovou skupinu substituovanou v poloze 4 atomem fluoru a/nebo substituovanou v poloze 3 atomy fluoru, chloru, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, methansulfonamidoskupinou nebo acetamidoskupinou, nebo R₄ představuje fenylovou skupinu, nezávisle disubstituovanou v polohách 3 a 4 nezávisle na sobě atomem chloru nebo fluoru, výhodněji atomem chloru. Nejvíce se upřednostňuje, • · · · » · · · · · · » · · · · Β · · • · · · je-li R₄ 4-fluorfenyl.

V obecném vzorci I představuje Z atom kyslíku nebo síry, přednostně atom kyslíku.

Výhodně R₂ představuje popřípadě substituovaný heterocykllový zbytek nebo heterocyklylalkylovou skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části.

Je-li R₂ popřípadě substituovaný heterocyklylový zbytek, kruh přednostně představuje morfolinoskupina, pyrrolidinylová nebo piperidinylová skupina. Je-li kruh popřípadě substituovaný, substituenty se mohou přímo připojovat k volnému atomu dusíku, jako například u piperidinylové skupiny nebo pyrrolového kruhu, nebo na samotný kruh. Přednostně kruh představuje piperidin nebo pyrrol, více přednostně piperidin. Heterocyklylový kruh může být popřípadě nezávisle substituován jednou až čtyřikrát atomem halogenu, alkylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, arylovou skupinou, jako například fenylovou skupinou, aralkylovou skupinou, jako například benzylovou skupinou, kde samotné arylové nebo aralkylové části mohou být popřípadě substituovány (jak je definováno níže) skupinou obecného vzorce -C(0)0Rn, jako například skupinou obecného vzorce -C (O) Ci-₄alkyl nebo -C(O)OH, -C(O)H, -C(O)C_{2 4}alkyl, alkylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -S (O) _mCi-₄alkyl (kde m je 0, 1 nebo 2), -NRi_OR₂o (kde R_i0 a R₂₀ nezávisle představují atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku).

Představuje-li kruh piperidin, přednostně se připojuje k imidazolu v poloze 4 a substituenty jsou přímo na

dostupném piperidin, dusíku, tj . l-formyl-4-piperidin, l-benzyl-41-methyl-4-piperidin, l-ethoxykarbonyl-4piperidin. Je-li kruh substituovaný alkylovou skupinou a kruh je připojen v poloze 4, je přednostně substituován v poloze 2 nebo v poloze 6 nebo v obou polohách, jako například 2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidin. Obdobně, představuje-li kruh pyrrol, kruh se připojuje k imidazolu v poloze 3 a všechny substítuenty jsou přímo na dostupném dusíku.

Představuj e-li

R₂ popřípadě substituovaný heterocyklylový zbytek alkylovou skupinou s 1 až 10 atomy je přednostně morfolinoskupina, pyrrolidinylová nebo piperidinylová skupina. Přednostně má alkylová část 1 až 4 atomy uhlíku, více přednostně 3 nebo 4 a nejvýhodněji 3, jako například uhlíku alkylové části, kruhem propylová skupina, skupiny zahrnují, morfolinoethylovou,

Upřednostňované heterocyklylalkylově pouze na ne, pyrrolidinylHeterocyklylový ale nejsou omezeny morfolinopropylovou, propylovou a piperidinylpropylovou část.

kruh je zde také popřípadě substituován podobným způsobem, jako je uvedeno výše pro přímé připojení heterocyklylového zbytku.

Ve všech zde uvedených případech, kde je substituující skupinou alkenylová nebo alkinylová část, se přednostně nenasycená vazba, tj . řetězec vinylenu nebo acetylenu, přímo nenapojuje na atomy dusíku, kyslíku nebo síry, například u skupiny-OR₃, nebo u určitých částí R₂.

Jak se zde používá výrazu „popřípadě substituovaný, pokud není přesně definován, bude znamenat takové skupiny, jako halogen, jako například atom fluoru, chloru, bromu nebo • · · · • ft • ftftft jodu, hydroxyskupinu, alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku substituovanou hydroxyskupinou, alkoxyskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, jako například methoxyskupinu nebo ethoxyskupinu, skupinu obecného vzorce -S (O) _malkyl, kde m je

0, 1 nebo 2, methylsulfinylovou jako například methylthioskupinu, nebo methylsulfonylovou skupinu, aminoskupinu, mono- a disubstituovanou aminoskupinu, jako například skupinu obecného vzorce -NR₇R₁₇ nebo kde -R₇Rmohou dohromady s atomem dusíku, ke kterému jsou připojeny, tvořit kruh s 5 až 7 atomy, který popřípadě zahrnuje další heteroatom zvolený z atomu kyslíku, dusíku a síry, alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu nebo cykloalkylalkylovou skupinu, jako například methyl, ethyl, propyl, isopropyl, terč. butyl atd. nebo cyklopropylmethyl, alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku substituovanou halogenem, jako například -CF₂CF₂H nebo -CF₃, alkoxyskupinu s atomy uhlíku substituovanou halogenem, jako -OCF₂CF₂H, popřípadě substituovanou arylovou skupinu, jako například fenylovou skupinu, nebo popřípadě substituovanou aralkylovou skupinu, jako například benzylovou nebo fenethylovou skupinu, ve kterých mohou být tyto arylové části také substituovány jednou nebo dvakrát atomem halogenu, hydroxyskupinou, alkylovou skupinou substituovanou hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 10 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -S(O)_malkyl, aminoskupinou, mono- a disubstituovanou aminoskupinou, jako například skupinou vzorce -NR₇R_i7 , alkylovou skupinou nebo skupinou -CF₃.

až 10 například

V upřednostňované podskupině sloučenin obecného vzorce

I představuje Ri 2-alkoxy-4-pyridyl nebo 2-alkoxy-4pyrimidinyl, R₂ představuje morfolinylpropyl, piperidinyl, Nbenzyl-4-piperidinyl nebo N-methyl-4-piperidinyl a R₄ • · • ·

představuje fenylovou skupinu nebo fenylovou skupinu substituovanou jednou nebo dvakrát atomem fluoru, chloru, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinou -S(O)_malkyl, methansulfonamidoskupinou nebo acetamidoskupinou.

Vhodné farmaceuticky přijatelné soli jsou dobře známy odborníkovi v oboru a zahrnují jednoduché soli anorganických a organických chlorovodíková, je například kyselina sírová, fosforečná kyselin, jako bromovodíková, methansulfonová, ethansulfonová, octová, jablečná, vinná, citrónová, mléčná, oxalová, jantarová, fumarová, maleinová, benzoová, salicylová, fenyloctová a mandlová. Navíc mohou být farmaceuticky přijatelné soli sloučenin obecného vzorce I také tvořeny s farmaceuticky přijatelným kationtem, například jestliže substituující skupina obsahuje karboxylovou část. Vhodné farmaceuticky přijatelné kationty jsou dobře známy odborníkovi v oboru a zahrnují kationty alkalických kovů, kovů alkalických zemin, amoniové a kvarterní amoniové kationty.

Následující výrazy, které se zde používají, se týkají: „halogenoskupiny nebo „halogenů, které zahrnují halogeny: fluor, chlor, brom a jod,

- „alkylové skupiny s 1 až 10 atomy uhlíku nebo „alkylové skupiny, které zahrnují zbytky přímých nebo rozvětvených řetězců s 1 až 10 atomy uhlíku, pokud není délka řetězce jinak omezena, kde oba dva zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na ně, methyl, ethyl, n-propyl, isopropyl, n-butyl, sek.butyl, isobutyl, terc.butyl, n-pentyl a podobně, zde použitého výrazu „cykloalkylová skupina, který znamená cyklické zbytky, přednostně s 3 až 8 atomy uhlíku, které zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na cyklopropyl, cyklopentyl, cyklohexyl a podobně, •« · · · ·

•··· ··« · · ♦· ·· ·· zde použitého výrazu „cykloalkenylová skupina, který znamená cyklické zbytky, přednostně s 5 až 8 atomy uhlíku, které mají nejméně jedno vazebné místo, zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na cyklopentenyl, cyklohexenyl a podobně,

- zde použitého výrazu „alkenylová skupina, který znamená ve všech případech zbytek přímého nebo rozvětveného řetězce s 2 až 10 atomy uhlíku, pokud není délka řetězce jinak omezena, který zahrnuje, ale není omezen pouze na ethenyl, 1-propenyl, 2-propenyl, 2-methyl-l-propenyl, 1-butenyl, 2butenyl a podobně,

- výrazu „aryl, který znamená fenyl a naftyl, výrazu „heteroaryl (samostatně nebo v některé z kombinací, jako například „heteroaryloxy nebo „heteroarylalkyl), který znamená aromatický kruhový systém s 5 až 10 atomy, ve kterém jeden nebo více kruhů obsahuje alespoň jeden heteroatom zvolený ze skupiny zahrnující atom dusíku, kyslíku nebo síry, jako například, ale není omezen pouze na pyrrol, pyrazol, furan, thiofen, chinolin, isochinolin, chinazolinyl, pyridin, pyrimidin, oxazol, thiazol, thiadiazol, triazol, imidazol nebo benzimidazol, výrazu „heterocyklický (samostatně nebo v některé z kombinací, jako například „heterocyklylalkylová skupina), který znamená nasycený nebo částečně nenasycený kruhový systém se 4 až 10 atomy, ve kterém jeden nebo více kruhů obsahuje jeden nebo více heteroatomů, zvolených ze skupiny skládající se z atomu dusíku, kyslíku nebo síry, jako například, ale není omezen pouze na pyrrolidin, piperidin, piperazin, morfolin, tetrahydropyran nebo imidazolin, výrazu „aralkyl nebo „heteroarylalkyl nebo „heterocyklylalkylová skupina, kterého se zde používá ve významu alkylové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, jak je definována výše, připojené na arylovou část, heteroarylovou část nebo na heterocyklylovou část, jak je zde také • ·· · definován, pokud není označen jinak,

- výrazu „sulfinyl, který znamená oxid -S(0) odpovídajícího sulfidu, výrazu „thío, který se týká sulfidu a výrazu „sulfonyl, který se týká plně oxidovaného zbytku -S(0)₂, výrazu „aroyl, který je skupina vzorce -C(0)Ar, ve kterém Ar znamená fenylový, naftylový nebo aralkylový zbytek, jako je definován výše, přičemž taková skupina zahrnuje, ale není omezena pouze na ně, benzyl a fenethyl, a

- výrazu „alkanoyl, který znamená -C(0)alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, kde alkyl má význam, jak je definován výše.

Pro zde uvedený účel, výraz „jádro 4-pyrimidinylové části pro Ri a R₂ vztahuje ke vzorci

Sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou obsahovat jeden nebo více asymetrických atomů uhlíku a mohou existovat v racemické a opticky aktivní formě. Všechny tyto sloučeniny jsou zahrnuty do rozsahu tohoto vynálezu.

Příklady sloučenin obecného vzorce I zahrnují:

1-(4-piperidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-5-(2-isopropoxy-4-pyrimidinyl)imidazol,

1-(4-piperidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-5-(2-methoxy-4-pyrimidinyl)imidazol,

5-(2-hydroxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperi- 20

• · · · · · · ··· ··· · · ·· ·· · · dinyl)imidazol,

5-(2-methoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl)imidazol,

5-(2-isopropoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl)imidazol,

5-(2-methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol,

5-(2-methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1methyl)-4-piperidinyl]imidazol,

5-(2-ethoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl)imidazol,

1-(l-ethoxykarbonyl-4-piperidinyl)-3-(4-thiomethylfenyl)-5[(2-(thiomethyl)-4-pyrimidinyl]imidazol a

1-(l-ethylkarbonyl-4-piperidinyl)-4-(4-methylsulfinylfenyl)-5-[2-methylsulfinyl-4-pyrimidinyl)imidazol.

Upřednostňované uskupení sloučenin obecného vzorce I má strukturu obecného vzorce (Ia):

ve kterém

R_x představuje pyrimidinylový kruh, který je substituovaný alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku a nezávisle substituovaný atomy uhlíku, atomem s 1 až 4 atomy 4 atomy uhlíku, dodatečně je popřípadě alkylovou skupinou s 1 až halogenu, hydroxylem, alkoxyskupinou uhlíku, alkylthioskupinou s 1 až alkylsulfinylovou s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -CH₂ORi₂, aminoskupinou, aminoskupinou mono- a disubstituovanou na dusíku alkylovou skupinou s 1 až 6 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -N (Riq) C (0) R_c nebo dusíkatým heterocyklylovým kruhem, který má 5 až 7 členů a popřípadě obsahuje další heteroatom zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NR₁₅,

R₂ představuje popřípadě substituovaný heterocyklický zbytek, nebo popřípadě substituovaný heterocyklyl Ci-₄alkylový zbytek,

R₄ představuje fenyl, který je popřípadě substituovaný atomem halogenu,

Rio je nezávisle zvolený z atomu vodíku nebo alkyiové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku,

R_c představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkyiové části, heteroarylovou skupinu, heteroarylalkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkyiové části, heterocyklylový zbytek nebo heterocyklylCi-₄alkylCi-₄alkylovou skupinu, z nichž každá může být popřípadě substituována,

R12 představuje atom vodíku nebo R_i6,

Rie představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou halogenem, nebo cykloalkylovou skupinu se 3 až 7 atomy uhlíku,

Říš představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo skupinu obecného vzorce -C(Z)-Ci₄alkyl,

Z představuje atom kyslíku nebo síry, nebo jde o jejich farmaceuticky přijatelná sůl.

Přednostně R₂ představuje piperidin, l-formyl-4piperidin, l-benzyl-4-piperidin, l-methyl-4-piperidin, 1ethoxykarbonyl-4-piperidin, 2,2, 6, 6-tetramethyl-4-piperidin, morfolinoethyl, morfolinopropyl, pyrrolidinylpropyl nebo piperidinylpropyl.

Další upřednostňované uskupení sloučenin obecného vzorce I má strukturu obecného vzorce (lb):

ve kterém

Ri představuje pyridyl substituovaný alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku a dodatečně je popřípadě nezávisle jednou nebo vícekrát substituovaný alkylovou skupinou s • · • ·

až 4 atomy uhlíku, atomem halogenu, hydroxylem, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylthioskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylsulfinylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -CH₂ORi₂, aminoskupinou, aminoskupinou mono- a disubstituovanou na dusíku alkylovou skupinou s 1 až 6 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -N (Ri₀) C (0) R_c nebo dusíkatým zbytkem heterocyklylového kruhu, který má 5 až 7 členů a popřípadě obsahuje další heteroatom zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NRi_5/

R₂ je popřípadě substituovaný heterocyklylový zbytek, nebo popřípadě substituovaná heterocyklylalkylová skupina s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části,

R₄ představuje fenyl popřípadě substituovaný atomem halogenu,

Rio je nezávisle zvolený z atomu vodíku nebo alkylové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku,

R_c představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy arylovou skupinu, 4 atomy uhlíku uhlíku v alkylové části, heteroheteroarylalkylovou skupinu s 1 až v alkylové části, heterocyklylový zbytek nebo heterocyklylCi-₄alkylCi-₄alkylovou skupinu, z nichž všechny mohou být popřípadě substituované,

• · · ·

Ri2 představuje atom vodíku nebo Ri₆,

Ri6 představuje alkyiovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkyiovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou halogenem nebo cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku,

Ri5 představuje atom vodíku, alkyiovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo skupinu obecného vzorce -C(Z)-Ci_ ₄alkyl,

Z představuje atom kyslíku nebo síry, nebo jde o jejich farmaceuticky přijatelnou sůl.

Přednostně R₂ představuje piperidin, l-formyl-4piperidin, l-benzyl-4-piperidin, l-methyl-4-piperidin, 1ethoxykarbonyl-4-piperidin, 2,2,6, 6-tetramethyl-4-piperidin, morfolinoethyl, morfolinopropyl, pyrrolidinylpropyl nebo piperidinylpropyl.

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou získat použitím syntetických postupů, některé z nich jsou zobrazeny na tomto místě ve schématech 1 až 11. Syntéza poskytnutá v těchto schématech je použitelná pro výrobu sloučenin obecného vzorce I s mnoha rozdílnými skupinami R₄ , R₂ a R₄, které se podrobí reakci za použití případných substítuentů, které jsou vhodně chráněny, aby se dosáhlo proveditelnosti níže znázorněných reakcí. Následné odštěpení chránících skupin v těchto případech potom poskytuje sloučeniny obecně popsaného charakteru. Jakmile bylo sestaveno imidazolové jádro, mohou být připraveny další sloučeniny obecného vzorce I použitím standardních způsobů pro vzájemnou přeměnu funkčních skupin, známou v technice.

Například se dostane:

-C(O)NR₁₃Ri₄ z -CO2CH3 zahřátím s katalytickým množstvím kyanidu kovu nebo bez něj, například NaCN a HNR13R14 v CH3OH,

-OC(O)R₃ z -OH s například ClC(O)R₃ v pyridinu,

-NR10C (S) NR13R14 z -NHR10 s alkylisothiokyanátem nebo kyselinou thiokyanatou,

-NR₆C(O)OR₆ z -NHR_s s alkylchlorformiátem,

-NRiqC (O) NR13R14 z -NHR10 zpracováním s isokyanátem, například HN=C=O nebo Ri₀N=C=O,

-NRi₀C(O)R₈ z -NHR₁₀ zpracováním s ClC(O)R₃ v pyridinu,

-C (=NR₁₀) NR13R14 z —C (NR13R14) SR₃ s H₃NR₃ ⁺OAc zahřátím v alkoholu,

-C (NRi₃Ri4) SR₃ z -C(S)NRi₃R₁₄ s R₆I v inertním rozpouštědle, například acetonu,

-C(S)NRi₃Ri4 (kde R_i3 nebo R14 není atom vodíku) z -C(S)NH₂ s HNR₁₃R_i4C (=NCN) -NR₁₃R₁₄ z -C (=NR₁₃Ri₄)-sr₃ s NH-CN zahřátím v bezvodém alkoholu, alternativně z -C(=NH)NR₁₃R₁₄ zpracováním s BrCN a ethoxidem sodným v ethanolu,

-NR₁₀C (=NCN) SR₈ z -NHR10 zpracováním s (R₈S)₂C=NCN,

-NR₁₀SO₂R₃ z -NHR₁₀ zpracováním s C1SO₂R₃ zahřátím v pyridinu,

-NRioC(S)R₃ z -NR₁₀C(O)R₈ zpracováním s Lawessonovým činidlem [2,4-bis(4-methoxyfenyl)-1,2, 3, 4- dithiadifosfetan-2,4-disulfid],

- NR₁₀SO₂CF₃ z -NHR₆ s anhydridem kyseliny trifluormethansulfonové a bází, kde R₃, R₆, Rioz R13 a R_X4 mají význam definovaný výše pro vzorec I.

- 26 Prekurzory skupin R₁₍ R₂ a R₄ mohou být jiné R_T, R₂ a R₄ skupiny, které mohou být vzájemně přeměněny za použití standartních způsobů pro vzájemnou přeměnu funkčních skupin. Například sloučenina obecného vzorce I, ve kterém R₂ představuje alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku substituovanou halogenem, se může přeměnit na odpovídající derivát obecného vzorce Ci-i₀alkylN₃ reakcí s vhodnou azidovou solí, a následně, požaduje-li se to, se může redukovat na odpovídající sloučeninu obecného vzorce Ci-i_OalkylNH₂, která se naopak může podrobit reakci s Ri₈S(O)₂X, kde X představuje halogen (např. atom chloru), aby se dostala odpovídající sloučenina obecného vzorce Ci_i_OalkylNHS (O) ₂Ri₈.

Alternativně se může sloučenina obecného vzorce I, kde R₂ představuje alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku substituovanou halogenem, podrobit reakci s aminem obecného vzorce R₁₃R₁₄NH, aby se dostala odpovídající sloučenina obecného vzorce Ci-i_OalkylNRi₃NRi₄, nebo se může podrobit reakci se solí alkalického kovu sloučeniny obecného vzorce RisSH, aby se dostala odpovídající sloučenina obecného vzorce Ci-i₀alkylSR₁₈.

Schéma 1

R₄CHO (V) +ArS(O)pH

R₄CH₂NH₂ (ΥΙΠ) formylační činidlo

HýšCHO

V

CHC1₃ NaOH j CH₂C1₂ ’ H₂O, PTC r₄ch₂nhcho dehydratační činidlo

R₄CH₂NC (VI)

Ar-S(0)

S odkazem na schéma I se sloučeniny obecného vzorce I výhodně připravují reakcí sloučeniny obecného vzorce II se sloučeninou obecného vzorce III, kde p je 0 nebo 2, Ri, R₂ a R₄ jsou definovány výše pro vzorec I, nebo jsou prekurzory skupin Ri, R₂ a R₄ a Ar je popřípadě substituovaná fenylová skupina, a následně, je-li to nutné, přeměnou prekurzorů Ri, R₂ a R₄ na skupiny R₂ , R₂ a R₄ .

Vhodně se reakce provede při teplotě místnosti nebo za chlazení (např. při -50 °C až 10 °C) nebo zahříváním v inertním rozpouštědle, jako například metylenchloridu, dimethylformamidu (DMF), tetrahydrofuranu (THF), toluenu, acetonitrilu nebo dimethoxyethanu (DME), v přítomnosti

příslušné báze, jako například 1,8-diazabicyklo[5,4,0]-7undecenu (DBU) nebo guanidinové báze, jako například 1,5,7triazabicyklo[4,4,0]-5-decenu (TBD). Bylo zjištěno, že meziprodukty obecného vzorce II jsou velmi stabilní a schopny skladování po dlouhou dobu. Přednostně p je 2. PTC je definován jako katalyzátor fázové přeměny.

Sloučeniny obecného vzorce II mají strukturu

ve kterém p je 0 nebo 2,

R₄ má význam definovaný pro obecný vzorec I a

Ar představuje popřípadě substituovanou arylovou skupinu, jako je zde definováno.

Výhodně Ar představuje fenylovou skupinu popřípadě substituovanou alkylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogenem. Přednostně Ar představuje fenylovou skupinu nebo 4methylfenylovou skupinu, tj. tosylový zbytek.

Reakce ve schématu 1 sloučeniny obecného vzorce II, kde p = 2, se sloučeninou obecného vzorce III, dává logicky vyšší výtěžky sloučenin vzorce I, než jestliže p = 0. Navíc reakce sloučenin obecného vzorce II, kde p = 2 je více atraktivní ekonomicky i z hlediska životního prostředí.

Jestliže ρ = O, přednostně se použije rozpouštědlo methylenchloríd, který pro velkovýrobu není atraktivní z hlediska životního prostředí a upřednostňovaná báze, TBD, je také drahá a uvolňuje některé vedlejší produkty a nečistoty, než při použití průmyslově výhodné syntézy (p = 2), jak se zde dále popisuje.

Jak je zmíněno, schéma 1 používá 1,3-dipolární cykloadice aniontu substituovaného arylthiomethyl-isokyanidu (když p = 2) na imin. Přesněji, tato reakce vyžaduje použití silné báze určenék použití v kroku deprotonace, jako například aminové báze. Upřednostňuje se průmyslově dostupný TBD, i když se také může použít terč.butoxid, Li⁺, Na⁺ nebo K⁺ hexamethyldisilazid. I když upřednostňovanýn rozpouštědlem je methylenchloríd, mohou se také použít jiná halogenovaná rozpouštědla, jako například chloroform nebo CC1₄, ethery, jako například tetrahydrofuran (THF) , dimethylether (DME), dimethylformamid (DMF), diethylether, terč. butylmethylether, stejně tak se může použít acetonitril, toluen nebo jejich směsi. Reakce se může uskutečnit při teplotě přibližně -20 °C až při přibližně 40 °C, přednostně přibližně 0 °C až přibližně 23 °C, výhodněji přibližně 0 °C až přibližně 10 °C a obzvláště přednostně při přibližně 4 °C pro reakce zahrnující Ri skupinu pyrimidinu.

Pro sloučeniny, kde Ri je pyridin se zjistilo, že změna obou reakčních podmínek, teploty i rozpouštědla, může být nezbytná, jako například snížení teplot na přibližně -50 °C, nebo záměna rozpouštědla na THF.

V dalším postupu se sloučeniny obecného vzorce I mohou připravit spojením vhodného derivátu sloučeniny obecného

- 30 vzorce IX

(IX) ve kterém

Ti představuje atom vodíku a

T₄ představuje R₄, nebo alternativně

Ti představuje R_x a

T₄ představuje atom vodíku, kde Ri, R₂ a R₄ jsou definovány výše

i) je-li Ti atom vodíku, vhodným derivátem heteroarylového kruhu RiH, v podmínkách připojení kruhu, aby se dosáhlo spojení heteroarylového kruhu R_x s imidazolovým jádrem v poloze 5, ii) je-li T₄ atom vodíku, vhodným derivátem arylového kruhu R₄H, v podmínkách připojení kruhu, aby se dosáhlo spojení arylového kruhu R_x s imidazolovým jádrem v poloze 4.

Tyto aryl/heteroaryl kopulační reakce jsou dobře známy odborníkovi v oboru. Obecně se váže ekvivalentní množství aniontu syntetické organokovové složky s reaktivním derivátem druhé složky, v přítomnosti vhodného katalyzátoru. Ekvivalentní množství aniontu se může vytvořit buďte z imidazolu obecného vzorce IX, v tom případě arylová nebo heteroarylová sloučenina poskytuje reaktivní derivát, nebo z arylové nebo heteroarylové sloučeniny, v tom případě • · imidazol poskytuje reaktivní derivát. Podle toho zahrnují vhodné deriváty sloučenin obecného vzorce IX nebo arylových či heteroarylových kruhů organokovové deriváty, jako například organohořečnaté, organozinečnaté, organocínaté deriváty a deriváty kyseliny borité a vhodné reaktivní deriváty zahrnují bromový, jodový, fluorsulfonový a trifluormethylsulfonové'ý derivát. Vhodné postupy jsou popsány ve WO 91/19497, jejichž zveřejnění je začleněno tímto odkazem.

Vhodné organohořečnaté a organozinečnaté deriváty sloučeniny obecného vzorce (IX) mohou reagovat s atomem trifluormethannebo halogenu, fluorsulfonátovým sulfonátovým derivátem heteroarylového nebo arylového kruhu, v přítomnosti katalyzátoru připojujícího kruh, jako například katalyzátoru na bázi kovového palladia nebo palladia s mocenstvím II, s následným postupem podle Kumada a kol., Tetrahedron Letters, 22, 5319 (1981). Tyto vhodné katalyzátory zahrnují tetrakis-(trifenylfosfin)palladium a PdCl₂ [1,4-bis-(difenylfosfino)-butan], popřípadě v přítomnosti chloridu lithného a báze, jako například triethylaminu. Navíc se může k připojení arylového kruhu také použít jako katalyzátor nikl s mocenstvím II, jako například NiCl₂(1,2-bifenylfosfino)ethan, s následným postupem podle Pridgena a kol., J. Org. Chem., 47, 4319 (1982). Vhodná reakční hexamethylfosforamid. Jestliže představuje 4-pyridyl, vhodné deriváty zahrnují 4-brom- a 4jodpyridin a fluorsulfonátové a trifluormethansulfonátové estery 4-hydroxypyridinu. Obdobně pro případ, kdy arylový kruh představuje fenyl, vhodné deriváty zahrnují bromové, fluorsulfonátové, trifluormethansulfonátové deriváty a přednostně jodové deriváty. Vhodné organohořečnaté a rozpouštědla zahrnují heteroarylový kruh

- 32 organozinečnaté deriváty se mohou získat podrobením sloučeniny obecného vzorce IX nebo jejího bromového derivátu reakci se alkyllithnou sloučeninou, aby se deprotonací nebo případně transmetalací dostalo odpovídající lithiové činidlo. Tento lithiový meziprodukt se potom může podrobit reakci s nadbytkem halogenidu hořečnatého nebo zinečnatého, aby se dostalo odpovídající organokovové činidlo.

Trialkylcínatý derivát sloučeniny obecného vzorce IX se může podrobit reakci s bromidovým, fluorosulfonátovým, trifluormethansulfonátovým nebo přednostně jodovým derivátem arylové nebo heteroarylové sloučeniny v inertním rozpouštědle, jako například tetrahydrofuranu, přednostně obsahujícím 10 % hexamethylfosforamidu, v přítomnosti vhodného kondenzačního katalyzátoru, jako například katalyzátoru na bázi kovového palladia, například tetrakis(trifenylfosfin)palladia, způsobem který popsal Stille, J. Amer. Chem. Soc., 109, 5478 (1987), US patenty č.

719 218 a č. 5 005 942, nebo použitím katalyzátoru na bázi palladia s mocenstvím II v přítomnosti chloridu lithného popřípadě s přídavkem báze, jako například triethylaminu, v inertním rozpouštědle, jako například dimethylformamidu. Trialkylcínaté deriváty se mohou popřípadě získat metalací odpovídající sloučeniny obecného vzorce IX s lithiujícím činidlem, jako je například sek. butyllithium nebo nbuthyllithium, v etherickém rozpouštědle, jako například tetrahydrofuranu nebo podrobením bromového odpovídající sloučeniny obecného s alkyllithiem, následně, v každém reakci s trialkylcínhalogenidem. Alternativně se může bromový derivát sloučeniny obecného vzorce IX podrobit reakci s vhodnou heteroaryl- nebo aryltrialkylcíničitou sloučeninou, v přítomnosti katalyzátoru, jako například derivátu vzorce IX reakci případě, podrobením • 1 · » • · * * · · · • ·· »· · · * * ·· tetrakis(trifenylfosfin)palladia, za podobných podmínek, které jsou popsány výše.

Užitečné jsou také deriváty kyseliny borité. Tudíž se vhodný derivát sloučeniny obecného vzorce IX, jako například derivát bromu, jodu, trifluormethansulfonátu a fluorsulfonátu, může podrobit reakci s kyselinou heteroarylnebo arylboritou, v přítomnosti palladiového katalyzátoru, jako například tetrakis(trifenylfosfin)-palladia nebo PdCl₂ [1,4-bis-(difenylfosfino)-butanu] v přítomnosti báze, jako například hydrogenuhličitanu sodného, v podmínkách pod zpětným chladičem, v rozpouštědle, jako například dimethoxyethanu (viz Fischer and Haviniga, Rec. Trav. Chim. Pays Bas, 84, 439 (1965); Snieckus, V., Tetrahedron Lett.,

29, 2135 (1988) a Terashimia, M., Chem. Pharm. Bull., 11,

4755 (1985)). Mohou se použít nevodné podmínky, například rozpouštědlo, jako je například DMF, při teplotě přibližně 100 °C, v přítomnosti katalyzátoru na bázi palladia s mocenstvím II (viz Thompson, W. J. a kol., J. Org. Chem., 49, 5237 (1984)). Vhodné deriváty kyseliny borité se mohou připravit podle standardních postupů podrobením esteru trialkylborátu, jako například triethyl-, triisopropyl- nebo tributylborátu, reakci s hořečnatým nebo lithiovým derivátem.

Při takových kondenzačních reakcích bude rychle oceněno, že příslušný ohled se musí vynaložit z hlediska funkčních skupin přítomných ve sloučeninách obecného vzorce IX. Obvykle tedy aminosubstituenty a sírové substítuenty by měly být neoxidované nebo chráněné.

Sloučeniny obecného vzorce IX jsou imidazoly a mohou se získat některým z postupů, které zde budou nyní popsány pro • · · · přípravu sloučenin obecného vzorce I. Zvláště a-halogenketon nebo jiné vhodné aktivované ketony obecného vzorce R₄COCH₂Hal (pro sloučeniny obecného vzorce IX, ve kterých Ti představuje atom vodíku) nebo RiCOCH₂Hal (pro sloučeniny obecného vzorce IX, ve kterém T₄ představuje atom vodíku) se mohou podrobit reakci s amidinem obecného vzorce R₂NH-C=NH, ve kterém R₂ má význam definovaný pro obecný vzorec I, nebo jeho solí, v inertním rozpouštědle, jako například v halogenovaném uhlovodíkovém rozpouštědle, například chloroformu, při mírně zvýšené teplotě a, je-li nutno, v přítomnosti vhodného kondenzačního činidla, jako například báze. Příprava vhodných α-halogenketonů je popsána ve WO 91/19497. Vhodné reaktivní estery zahrnují zahrnují estery silných organických kyselin, jako například nižší alkansulfonové kyseliny, arylsulfonové kyseliny, jako je například methansulfonová nebo p-toluensulfonová kyselina. Amidin se přednostně použije ve formě soli, vhodně soli hydrochloridové, která se potom může převést in šitu na volný amidin, za použití dvoufázového systému, ve kterém reaktivní ester je v inertním organickém rozpouštědle, jako například chloroformu a sůl je ve vodné fázi, ke které se pomalu přidává ve dvoumolárním množství vodný roztok báze za důkladného míšení. Vhodné amidiny se mohou získat standardními způsoby, viz například Garigipati R., Tetrahedron Letters, 31, 190 (1989) .

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou také připravit způsobem, který zahrnuje reakci sloučeniny obecného vzorce IX, ve kterém T₄ představuje atom vodíku, s Nacylheteroarylovou solí, podle způsobu uveřejněného v US patentech č.4 803 279, č. 4 719 218 a č. 5 002 942, aby se dostal meziprodukt, ve kterém je heteroarylový kruh připojen k imidazolovému jádru a je přítomen jako 1,4-dihydroderivát a tento meziprodukt může být vystaven podmínkám oxidační deacylace (schéma 2). Heteroarylová sůl, například pyridiniová sůl, se výhodněji připravit karbonylhalogenidu aroylhalogenidu, přednostně esteru může buďto předem připravit nebo in šitu přidáním substituovaného (jako například acylhalogenidu, esteru aralkyl-halogenformiátu nebo alkylhalogenformiátu, jako například acetylbromidu, benzoylchloridu, benzylchlorformiátu, nebo přednostně ethylchlorformiátu) k roztoku sloučeniny obecného vzorce IX v heteroarylové sloučenině obecného vzorce RiH, nebo v inertním rozpouštědle, jako například methylenchloridu, ke kterému se přidala heteroarylová sloučenina. Vhodné deacylační a oxidační podmínky jsou popsány v US patentech č. 4 803 279, 4 719 218 a 5 002 942, jež jsou začleněny tímto celkovým odkazem. Vhodná oxidační systémy zahrnují síru v inertním rozpouštědle nebo směsi rozpouštědel, jako je například dekalin, dekalin a diglym, para-cymen, xylen nebo mesitylen, v podmínkách zpětného chladiče, nebo přednostně terc.butoxid draselný v terč.butanolu vysušený vzduchem nebo kyslíkem.

Schéma 2

6?

S/dekal·· n.

_Δ nebo^R

K* 1-butOMd

R zduch r₂

• · · ·

V dalším postupu znázorněném níže ve schématu III se mohou sloučeniny obecného vzorce I připravit tepelným ošetřením sloučeniny obecného vzorce X nebo pomocí cyklizačního činidla, jako například oxychloridu fosforečného nebo chloridu fosforečného (viz Engel a Steglich, Liebigs Ann Chem., 1916 (1978) a Strzybny a kol., J. Org. Chem., 28, 3381 (1963)). Sloučeniny obecného vzorce X se mohou získat například acylací odpovídajícího aketoaminu aktivovaným formiátovým derivátem, jako například odpovídajícím anhydridem, za standardních acylačních podmínek s následnou tvorbou iminu s obecného vzorce R₂NH₂. Aminoketon se může odvodit z původního ketonu oxidatívní aminací (oxaminací) a redukcí a potřebný keton se může střídavě připravit dekarboxylací β-ketoesteru získaného kondezací esteru kyseliny aryl(heteroaryl)octové se složkou obecného vzorce R₂COX.

Schéma 3

OR

1. ) NaOMe

2. ) HCI

1.)NaNO₂. HCI HgO

1.) o o K^O^Me

POCI, “2 redukce

R« z^NHj 2.)NHjRj, -HjO _r^z^-N-Á_h (X)

V níže znázorněném schématu 4 jsou dvě oddělené cesty, které využívají keton (obecný vzorec XI) k přípravě sloučeniny obecného vzorce I. Heterocyklický keton obecného vzorce XI se připraví přidáním aniontu alkylheterocyklické sloučeniny, jako například 4-methylchinolinu (připraveného jeho zpracováním s alkyllithiem, jako například nbutyllithiem) k esteru N-alkyl-O-alkoxybenzamidu nebo nějakému jinému vhodnému aktivovanému derivátu ve stejném oxidačním stavu. Alternativně se aniont může kondenzovat s benzaldehydem, aby se získal alkohol, který se potom oxiduje na keton obecného vzorce XI.

Schéma 4

V dalším postupu se mohou N-substituované sloučeniny obecného vzorce I připravit podrobením aniontu amidu obecného vzorce XII

R1.CH2NR2COH (XII) ve kterém R_x a R₂ ma j i význam definovaný výše, reakci s

a) nitrilem obecného vzorce (XIII)

R₄CN (XIII) ve kterém R₄ má význam definovaný výše, nebo s

b) nadbytkem acylhalogenidu, například acylchloridu obecného vzorce (XIV)

R₄COHal (XIV) ve kterém R₄ má význam definovaný výše a

Hal znamená atom halogenu, nebo odpovídajícím anhydridem, aby se dostal bis-acetylovaný meziprodukt, který se potom podrobí reakci se zdrojem amoniaku, jako například octanem amonným.

Schéma 5 r₂hn

bále ^R

O (XII)

1.) Li+ -N(i-Prfc

CN

Jedna obměna tohoto postupu je znázorněna výše ve schématu 5. Primární amin obecného vzorce R₂NH₂ se podrobí reakci s halogenmethylheterocyklem obecného vzorce RiCH₂X za vzniku sekundárního, aminu, který se potom standartními způsoby převede na amid.

Alternativně se amid může připravit alkylací formamidu sloučeninou obecného vzorce RiCH₂X, jak je zobrazeno ve schématu V. Deprotonace tohoto amidu silnou amidovou bází, jako je například lithiumdiisopropylamid nebo natrium bis(trimethylsilyl)amid, následovaná přidáním nadbytku aroylchloridu poskytne bis-acetylovanou sloučeninu, která se potom zahřátím v kyselině octové obsahující amoniumacetát cyklizuje do imidazolové sloučeniny obecného vzorce I. Alternativně se může aniont amidu podrobit reakci se substituovaným arylnitrilem, aby vznikl přímo imidazol obecného vzorce I.

Následující popis a reakční schémata jsou dalším příkladem postupu dříve výše popsaného ve schématu I. Různé aldehydické deriváty pyrimidinu 6 a 7, jak je zobrazeno níže ve schématu 6, se mohou připravit obměnou postupů dle Brederecka a kol., Chem. Ber., 97, 3407 (1964), jejichž zveřejnění je začleněno zde uvedeným odkazem. Tyto aldehydické deriváty pyrimidinu jsou potom použity jako meziprodukty při syntéze, jak je dále popsáno.

Schéma 6

Η Ο

Η

Ο

Reakce iminů s tosylmethylisonitrily byla poprvé popsána van Leusenem (van Leusen a kol., J. Org. Chem., 42, 1153 (1977)). Byly popsány následující podmínky: terč. butylamin (tBuNH₂) v dimethoxyethanu (DME), K₂CO₃ v methanolu (MeOH) a NaH v DME. Po prověření těchto podmínek byly u každého shledány nízké výtěžky. Také byla prováděna druhá cesta zahrnující výměnu aminu za vzniku terč. butyliminu s následnou reakcí s isokyanidem, aby vznikl 1terc.butylimidazol. Ta se může uskutečnit použitím nějakého primárního aminu jako báze. I když se neupřednostňuje použití sekundárních aminů, mohou také použít, ale pomalu se rozkládají na isonitrily. Reakce budou pravděpodobně vyžadovat 3 ekvivalentní množství aminu, aby se ukončila za vzniku přibližně 50 % izolovaných výtěžků. Bráněné sekundární aminy (diisopropylamin) jsou velmi pomalé a obvykle ne příliš efektivní, i když použitelné. Použití terciálních a aromatických aminů, jako například pyridinu a triethylaminu neposkytovalo za určitých testovacích podmínek žádnou reakci, ale více bazické typy, jako například DBU a 4-dimethylaminopyridin (DMAP) poskytovaly, i když pomalu, určité výtěžky a tedy zde mohou být vhodné k použití.

Jak je zobrazeno níže ve schématech 7 a 8 , aldehydické deriváty pyrimidinů ze schématu 6 mohou kondenzovat s primárním aminem, aby se vytvořil imin, který se může vhodně izolovat nebo reagovat in šitu s požadovaným isonitrilem v přítomnosti různých vhodných zde popsaných bází a rozpouštědel, aby poskytly 5-(4pyrimidinyl)substituované imidazoly, kde R₂ a R, mají význam definovaný pro sloučeniny obecného vzorce I.

Níže ve schématu 7 je zobrazen jeden upřednostňovaný způsob přípravy sloučenin obecného vzorce I. Iminy, připravené a izolované v separačním kroku byly často dehtovité látky, se kterými se těžko pracuje. Černá barva se také často převedla na konečný produkt. Výtěžek tvořených iminů se lišil a při jejich přípravě se často použily z hlediska životního prostředí méně akceptovatelná rzpouštědla, jako například CH₂C1₂.

Tato reakce, ve které p = 2 , vyžaduje ke svému průběhu vhodnou bázi. Reakce vyžaduje dostatečně silnou bázi k deprotonaci isonitrilu. Vhodné báze zahrnují jako činidla amin, uhličitan, hydrid, alkyllithium nebo aryllithium nebo jejich směsi. Báze zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na uhličitan draselný, uhličitan sodný, primární a sekundární aminy, jako například morfolin, piperidin, pyrrolidin a jiné nenukleofilní báze.

Vhodná rozpouštědla pro použití zde zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na N,N-dimethylformamid (DMF), methylkyanid (MeCN), halogenovaná rozpouštědla, jako například methylenchlorid nebo chloroform, tetrahydrofuran (THF), dimethylsulfoxid (DMSO), alkoholy, jako například

methanol	nebo	ethanol, benzen	nebo	toluen nebo	DME.
Přednostně	je	rozpouštědlem DMF,	DME,	THF nebo	MeCN,
výhodněj i	DMF.	Isolace produktu se	může	obvykle uskutečnit
přidáním	vody	a odfiltrováním	produktu jako	čisté

sloučeniny.

Schéma 7

Přidání NaH k isonitrilu, třeba při teplotách nižších než 25 °C (v THF) je někdy potřeba, i když se nehodí pro práci ve velkovýrobě. Dodatečně butyllithíum bylo také popsáno jako účinná báze pro deprotonaci tosylbenzylisonitrilů při -50 °C ( DiSanto a kol., Synth. Commun.,25, 795 (1995).

Mohou se použít různé teplotní podmínky v závislosti na upřednostňované bázi. Například u tBuNH₂/DME, K₂CO₃/MeOH nebo K₂CO₃ v DMF při teplotách nad 40 °C mohou výtěžky poklesnout na přibližně 20 %, ale očekává se malý rozdíl mezi 0 °C až 25 °C V důsledku toho jsou teplotní rozsahy pod 0 °C a nad °C také zvažovány být v rozsahu vynálezu. Přednostně jsou teplotní rozsahy od přibližně 0 °C až do přibližně 25 °C.

Jak je ukázáno níže ve schématu 8, imin se přednostně tvoří in sítu v rozpouštědle. Tato upřednostňovaná syntéza je postup, který se uskuteční jako syntéza v jedné nádobě. Jestliže se primární amin použije v podobě soli, reakce dále může před přidáním isonitrilu vhodně zahrnovat bázi, jako například uhličitan draselný. Případně, jak je níže zobrazeno, může se vyžadovat, aby dusík piperidinu byl chráněný. Reakční podmínky, jako například rozpouštědla, báze, teploty atd. jsou podobné těm, které jsou zobrazeny a zmíněny výše pro izolovaný imin ve schématu 7. Odborník v oboru by měl snadno rozpoznat, že za určitých podmínek může in sítu tvorba iminu vyžadovat dehydratační podmínky, nebo může vyžadovat kyselý katalyzátor.

Schéma 8

Schéma 9 popisuje alternativní způsob přípravy sloučenin obecného vzorce I. V tomto zvláštním případě se alkylthioskupina oxiduje na alkylsulfinylskupinu nebo alkylsulfonylskupinu, která reaguje s vhodnou alkoxyskupinou.

Schéma 9

Dalším ztělesněním tohoto vynálezu je nová hydrolýza 2thiomethylpyrimidinacetalu na 2-thiomethylpyrimidin-aldehyd, jak je zobrazeno níže ve schématu 10. Hydrolýza acetalu na aldehyd za použití různých známých reakčních podmínek, jako například kyseliny mravenčí, nedává vzniknout dostatečnému výtěžku aldehydu, získalo se <13 %. Upřednostňovaná syntéza zahrnuje použití kyseliny octové (čerstvé) jako rozpouštědla a koncentrované H₂SO₄ v podmínkách zahřívání, přednostně katalytického množství kyseliny sírové. Podmínky zahřívání zahrnují teploty od přibližně 60 °C až do 85 °C, přednostně od přibližně 70 °C až do přibližně 80 °C, přičemž vyšší teploty způsobují tmavnutí reakční směsi. Po kvantitativním proběhnutí reakce se směs ochladí přibližně na teplotu místnosti a kyselina octová se odstraní. Více upřednostňovaný alternativní postup zahrnuje zahřívání acetalu ve 3N HC1 při 40 °C po dobu přibližně 18 h, ochlazení a extrakci hydrogenuhličitanem neutralizovaného roztoku do ethyl- acetátu (EtOAc).

Schéma 10

RS^ -K

N;

R?

Γ

OXONE .N ro n„

Γ

NaOR/ROH .N

R₄

I když s popřípadě n = 1.2 tato schémata substituovanou

A'>

3 jsou předložena například piperidinovou částí, pro výslednou polohu R₂, nebo 4-fluorfenyl pro R₄, nějaká vhodná část R₂ nebo R₄ se může připojit tímto způsobem, jestliže se má připravit primární amin. Obdobně, nějaký vhodný R₄ se může připojit isonitrilovou cestu.

Sloučeniny obecného vzorce II ve schématu 1 se mohou připravit způsoby podle van Leusena a kol., cit. výše. Například sloučenina obecného vzorce II se může připravit dehydratací sloučeniny obecného vzorce IV, schéma 1, kde Ar, R₄ a p mají význam definovaný zde výše.

Vhodná fosforečný, tosylchlorid dehydratační oxalylchlorid, v přítomnosti činidla zahrnují oxychlorid thionylchlorid, fosgen nebo vhodné báze, jako například triethylaminu nebo diisopropylethylaminu, nebo podobných bází atd., jako například pyridinu. Vhodná rozpouštědla jsou dimethoxyether, tetrahydrofuran nebo halogenovaná rozpouštědla, výhodně THF. Reakce je nejúčinnější, jestiže se reakční teploty udržují mezi -10 °C a 0 °C. Při nižších teplotách proběhne neúplná reakce a při vyšších teplotách roztok ztmavne a poklesne výtěžek produktu.

Sloučeniny obecného vzorce IV -schéma 1 se mohou připravit reakcí sloučeniny obecného vzorce V - schéma 1, R₄CHO, kde R₄ má význam výše definovaný, s ArS(O)_pH a formamidem s odstraněním vody nebo bez něj, přednostně az dehydratačních podmínek, při teplotě místnosti nebo zvýšené teplotě, tj . od 30 °C až do 150 °C, výhodně za varu pod zpětným chladičem, popřípadě v přítomnosti kyselého katalyzátoru. Alternativně se může místo kyselého katalyzátoru použít trimethylsilylchlorid. Příklady kyselého katalyzátoru zahrnují kyselinu 10-kafrsulfonovou, kyselinu mravenčí, p-toluensulfonovou kyselinu, kyselinu chlorovodíkovou nebo kyselinu sírovou.

Optimální způsob tvorby isonitrilu obecného vzorce II je níže zobrazen ve schématu 11

Schéma 11

CHO f ormamic. TMSCI

PhMe:

MeCN

1:1 °C

TolSOjH

........ »

90%

SO>Tol (P NHCHO

0.5 M THF POCI₃ EtaN

-10 aŽJO °C 30 min

70% výtěžek

Převedení substituovaného aldehydu na tosylbenzylformamid se může uskutečnit zahřátím aldehydu vzorce 1 - schéma 1, s kyselinou, jako například ptoluensulfonovou kyselinou, kyselinou mravenčí nebo kyselinou kafrsulfonovou s formamidem a kyselinou ptoluensulfinovou (za reakčních podmínnek přibližně při 60 °C po dobu přibližně 24 h). Přednostně se nepoužije žádné rozpouštědlo. Reakce může poskytovat chudé výtěžky (<30 %), jestliže se použijí rozpouštědla, jako například DMF, DMSO, toluen, acetonitril, nebo nadbytek formamidu. Teploty nižší než 60 °C obvykle poskytují málo požadovaného produktu a teploty nad 60 °C mohou poskytnout produkt, který se rozkládá, nebo se získá bis-formamid kyseliny benzoové vzorce schéma 11.

Dalším ztělesněním tohoto tosylbenzylformamidové sloučeniny intermediárního bisformamidu vzorce 2 - schéma 11 s ptoluensulfonovou kyselinou. V tomto upřednostňovaném provedení se příprava bis-formamidu z aldehydu docílí zahřátím aldehydu s formamidem ve vhodném rozpouštědle s katalyzující kyselinou. Vhodná rozpouštědla jsou toluen, acetonitril, DMF a DMSO, nebo jejich směsi. Kyselé katalyzátory jsou dobře známy v oboru a zahrnují, ale neomezují se pouze na kyselinu chlorovodíkovou, ptoluensulfonovou, kafrsulfonovou a jiné bezvodé kyseliny. Reakce se může provádět při teplotách v rozmezí přibližně 25 °C až 110 °C, přednostně při teplotě přibližně 50 °C, vynálezu je dosahovaná syntéza reakcí • · * · • « · · • * * ·

vhodně po dobu přibližně 4 až přibližně 5 h, přičemž také jsou přípustné delší reakční doby. Rozklad produktu a nižší výtěžky se mohou pozorovat při vyšších teplotách (>70 °C) při prodloužených reakčních dobách. Ukončení konverze produktu obvykle vyžaduje odstranění vody z reakční směsi.

Upřednostňované podmínky pro převedení bisformamidového derivátu na tosylbenzylformamid se dosáhnou zahřátím bisformamidu ve vhodném rozpouštědle s kyselým katalyzátorem a p-toluensulfonovou kyselinou. Rozpouštědla pro použití v této reakci zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na toluen a acetonitril nebo jejich směsi. Další směsi těchto rozpouštědel s DMF nebo DMSO se také mohou použít, ale mohou mít za výsledek nižší výtěžky. Teploty mohou být v rozmezí od přibližně 30 °C až do přibližně 100°C. Neupřednostňuji se teploty nižší než 40 °C a vyšší než 60 °C, protože výtěžek a podíl klesá. Přednostně je rozmezí přibližně 40 °C až přibližně 60°C, nejvíce se upřednostňuje přibližně 50 °C. Optimální doba je přibližně 4 až 5 h, i když může být delší. Přednostně použité kyseliny zahrnují, ale neomezují se pouze na toluensulfonovou, kafrsulfonovou, chlorovodíkovou a jiné bezvodé kyseliny. Nejvíce se upřednostňuje zahřátí bisformamidu ve směsi toluenu a acetonitrilu v poměru 1:1, s p-toluensulfonovou kyselinou a chlorovodíkem.

Dalším ztělesněním tohoto vynálezu je upřednostňovaná cesta syntézy pro syntézu tosylbenzylformamidové sloučeniny, která se uskuteční použitím způsobu v jedné nádobě. Tento způsob nejprve převádí aldehyd na derivát bis-formamidu a následně derivát bis-formamidu reaguje s kyselinou toluensulfinovou. Tento postup slučuje optimalizované

podmínky na jednotný, účinný postup. Tímto způsobem se mohou získat vysoké výtěžky arylbenzylformamidu (>90%).

Upřednostňované peakční podmínky používají katalyzátor, jako například trimethylsilylchlorid (TMSC1) ve výhodném rozpouštědle, směsi toluenu a acetonitrilu, přednostně v poměru 1:1. Je výhodné reakční činidlo, jako například TMSC1, které reaguje s vodou, jež se tvoří při reakci a současně se tvoří chlorovodík ke katalýze reakce. Také se upřednostňuje použití chlorovodíku a kyseliny ptoluensulfonové. Proto tedy tři vhodné reakční podmínky pro použití zde zahrnují:

1) použití dehydratačního činidla, které také poskytne chlorovodík, jako například TMSC1, nebo

2) použití vhodného dehydratačního činidla a vhodného zdroje kyseliny, jako například, ale neomezují se pouze na kyselinu kafrsulfonovou, kyselinu chlorovodíkovou nebo kyselinu toluensulfonovou a

3) případné dehydratační podmínky, jako například azeotropní odstranění vody a použití kyselého katalyzátoru a kyseliny p-toluensulfinové.

Sloučeniny obecného vzorce II, kde p je 2, se mohou také připravit reakcí sloučeniny obecného vzorce VI - schéma 1, R₄CH₂NC v přítomnosti silné báze se sloučeninou obecného vzorce VlI-schéma 1, ArSO₂Li, kde R₄ a Ar jsou definovány zde výše a Li je odštěpující se skupina, jako například halogen, například fluor. Vhodné silné báze zahrnují, ale najsou omezeny pouze na alkyllithiové sloučeniny, jako butyllithium nebo lithiumdiisopropylamid (Van Leusen a kol., Tetrahedron Letters, 23, 2367-2368 (1972)).

Sloučeniny obecného vzorce VI schéma 1 se mohou • · · připravit reakcí sloučeniny obecného vzorce VIII - schéma 1, R₄CH₂NH₂ s alkylformiátem (například ethylformiátem), aby se dostal intermediární amid, který se může převést na požadovaný isonitril reakcí s dobře známým dehydratačním činidlem, jako je například, ale neomezuje oxalylchlorid, oxychlorid fosforečný nebo se pouze na tosylchlorid, v přítomnosti vhodné báze, jako například triethylaminu.

Alternativně se může sloučenina obecného vzorce VIII schéma 1 převést na sloučeninu obecného vzorce VI - schéma 1 reakcí s chloroformem a hydroxidem sodným ve vodném roztoku dichlormethanu za katalýzy fázovým přenosem.

Sloučeniny obecného vzorce III - schéma 1 se mohou připravit reakcí sloučeniny obecného vzorce RiCHO s primárním aminem obecného vzorce R₂NH₂.

Aminosloučeniny obecného vzorce VIII - schéma 1 jsou známy nebo se můžou připravit z odpovídajících alkoholů, oximů nebo amidů za použití standardních vzájemných přeměn funkčních skupin.

Vhodné chránící skupiny pro použití u hydroxylových skupin a u dusíku imidazolu jsou dobře známy v oboru a popsány v mnoha publikacích, například Greene T. W., Protecting Groups in Organic Synthesis, Wiley-Interscience, New York (1981) . Vhodné příklady skupin chránících hydroxyl zahrnují silylestery, jako například terč.butyldimethylnebo terč.butyldifenylether a alkylethery, jako například methylether, spojený alkylovým řetězcem tvořící různé řetězce, (CRioR₂o)n. Vhodné příklady skupin chránících dusík imidazolu zahrnují tetrahydropyranyl.

• · · ·

Farmaceuticky přijatelné adiční soli kyselin sloučenin obecného vzorce I se mohou získat známým způsobem, například jejich zpracováním s příslušným množstvím kyseliny v přítomnosti vhodného rozpouštědla.

Způsoby léčby

Sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli se mohou použít při přípravě léku k profylaktickému nebo terapeutickému ošetřování nějakého chorobného stavu u člověka nebo jiného savce, který je vyprovokován nebo zapříčiněn nadbytečnou nebo neregulovanou produkcí cytokinů takovými savčími buňkami, jako například, ale neomezují se pouze na monocyty a/nebo makrofágy.

Sloučeniny obecného vzorce I jsou schopny inhibovat prozánětlivé cytokiny, jako například IL-1, IL-6, IL-8 a TNF a dají se proto použít k terapii. IL-1, IL-6, IL-8 a TNF ovlivňují širokou paletu buněk a tkání a tyto cytokiny, stejně jako jiné, leukocyty uvolňované cytokiny, jsou důležité a rozhodující zánětlivé mediátory široké palety chorob a chorobných stavů. Inhibice těchto prozánětlivých cytokinů je přínosem při ovládání, redukci a mírnění mnoha těchto chorobných stavů.

Podle toho poskytuje tento vynález způsob ošetřování cytokiny zprostředkovaných onemocnění, který zahrnuje podání účinného, cytokin ovlivňujícího množství sloučeniny obecného vzorce I, nebo její farmaceuticky přijatelné soli.

Sloučeniny obecného vzorce I jsou schopny inhibovat indukovatelné prozánětlivé proteiny, jako například COX-2, také uváděn pod mnoha jinými názvy, jako například prostaglandin-endoperoxidsyntáza-2 (PGHS-2) a dají se tedy použít v terapii. Tyto prozánětlivé lipidové mediátory cyklooxygenázové (CO) cesty jsou produkovány indukovatelným COX-2 enzymem. Proto je tedy regulace COX-2 zodpovědná za tyto produkty odvozené od kyseliny arachidonové, jako například prostaglandiny ovlivňující širokou paletu buněk a tkání a jsou důležité a rozhodující zánětlivé mediátory široké palety chorob a chorobných stavů. Exprese COX-1 není ovlivněna sloučeninami obecného vzorce I. Tato selektivní inhibice COX-2 může zmírnit nebo ušetřit náchylnost k tvorbě vředů spojenou s inhibicí COX-1 a tím s inhibicí prostaglandinů nezbytných pro cytoprotektivní účinky. Tudíž je inhibice těchto prozánětlivých cytokinů přínosem při ovládání, redukci a mírnění mnoha těchto chorobných stavů. Nejvýznaměji tyto zánětlivé mediátory, zejména prostaglandiny, způsobují bolest, jako například senzitizaci receptorů pro bolest, nebo edém. Tento aspekt regulace bolesti potom tedy zahrnuje ošetřování nervosvalové bolesti, bolesti hlavy, nádorové bolesti a bolesti atritické. Sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli jsou k použití v profylaxi nebo terapii u člověka nebo jiných savců, inhibicí syntézy enzymu COX-2.

Podle toho tento vynález poskytuje způsob inhibice syntézy COX-2, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli. Tento vynález také poskytuje způsb profylaktického ošetřování člověka nebo jiného savce inhibicí syntézy enzymu COX-2.

Zvláště jsou sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli určeny k použití v profylaxi nebo terapii nějakého chorobného stavu u člověka, nebo

- 52 jiného savce, který je vyprovokován nebo zapříčiněn nadbytečnou nebo neregulovanou produkcí IL-1, IL-8 nebo TNF takovými savčími buňkami, jako například, ale neomezují se pouze na monocyty a/nebo makrofágy.

Podle toho se tento vynález v dalším aspektu týká způsobu inhibice produkce IL-1 u savce, který to potřebuje, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli zmíněnému savci.

Existuje mnoho chorobných stavů, při kterých nadměrná nebo neregulovaná produkce IL-1 způsobuje vyprovokování a/nebo zapříčinění onemocnění, která zahrnují revmatoidní artritidu, osteoartritidu, mrtvici, endotoxémii a/nebo syndrom toxického šoku, jiné akutní nebo chronické zánětlivé chorobné stavy, jako například infekční reakci indukovanou endotoxinem nebo zánětlivá střevní onemocnění, tuberkulózu, aterosklerózu, svalovou degeneraci, roztroušenou sklerózu, kachexii, poruchy resorpce kosti, psoriatickou artritidu, Reiterův syndrom, revmatoidní artritidu, dnu, traumatickou artritidu, artritidu spojenou se zarděnkami a akutní synovitidu. Poslední fakta také spojují aktivitu IL-1 s diabetem, pankreatickými β-buňkami a Alzheimerovou chorobou.

V dalším aspektu se tento vynález týká způsobu inhibice produkce TNF u savce to potřebujícího, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli zmíněnému savci.

Nadměrnou nebo neregulovanou produkcí TNF je způsobeno zprostředkování nebo podnícení řady onemocnění, která ·· · ·· · · ·· ·· • · ···· ···· • · · · · ···· ···· · « · · · · ··· ···· · · · · · «· ·· ·· zahrnují revmatoídní artritidu, revmatoidní spondylitidu, osteoartritidu, dnavou artritidu a jiné stavy artritidy, sepsi, septický šok, endotoxický šok, sepsi způsobenou gram negativními bakteriemi, syndrom toxického šoku, respirační syndrom úzkosti dospělých, mrtvici, mozkovou malarii, chronické zánětlivé onemocnění plic, silikózu, plicní sarkoidózu, poruchy resorpce kosti, jako například osteoporózu, reperfúzní poruchy, reakce štěpu proti hostiteli, odhojení transplantátu, horečku a myalgii způsobenou infekcí, jako například influenzou, sekundární kachexii po infekci nebo zhoubném nádoru, sekundární kachexii po získaném syndromu imunodeficience (AIDS), AIDS, ARC (AIDS related complex), keloidní formaci, tvorbu vazivových jizev, Crohnovu chorobu, ulcerativní kolitidu nebo pyrézu.

Sloučeniny obecného vzorce I jsou také užitečné při ošetřování virových infekcí, při kterých jsou tyto viry citlivé na upregulaci TNF nebo budou vyvolávat produkci TNF in vivo. Viry zde zvažované k ošetřování jsou takové, které produkují TNF v důsledku infekce nebo takové, které jsou citlivé na přímou či nepřímou inhibici sloučeninami obecného vzorce I, které inhibují TNF, jako například snížením replikace, Tyto viry zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na HIV-1, HIV-2 a HIV-3, cytomegalovirus (CMV), influenzavirus, adenovirus a skupinu herpesvirů, jako například, ale nejsou omezeny pouze na Herpes zoster a Herpes simplex. Podle toho, se tento vynález týká v dalším aspektu způsobu ošetřování savce postiženého virem lidské imunodeficience (HIV), který zahrnuje podání účinného TNF inhibujícího množství sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli zmíněnému savci.

• · · ·

Sloučeniny obecného vzorce I se také mohou použít ve spojení s veterinárním ošetřením savců, jiných než lidí, u kteých je potřeba snížit produkci TNF. TNF zprostředkovaná onemocnění k terapeutickému nebo profylaktickému ošetřování zvířat zahrnují chorobné stavy, jako například výše zmíněné stavy, ale zvláště virové infekce. Příklady těchto virů zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na lentivirové infekce, jako například koňský infekční virus způsobující anémii, kozí virus artritidy, visnavirové, maedivirové nebo retrovirové infekce, jako například, ale nejsou omezeny pouze na kočičí virus imunodeficience (FIV), kravský virus imunodeficience, nebo psí virus imunodeficience nebo jiné retrovirové infekce.

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou také použít topicky při ošetřování nebo profylaxi topických chorobných stavů způsobených nebo podnícených nadbytečnou produkcí cytokinů, jako například IL-1 nebo TNF, jako jsou zánětlivé vyrážky, ekzém, psoriáza a jiná zánětlivé kožní choroby, jako například spáleniny po opalování, zánětlivé oční stavy včetně konjunktivitidy, pyréza, bolest a jiné stavy spojené se zánětem.

Také se ukázalo, že sloučeniny obecného vzorce I inhibují produkci IL-8 (interleufin-8, NAP) . Podle toho se tento vynález v dalším aspektu týká způsobu inhibice produkce IL-8 u savce to potřebujícího, který zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli zmíněném savci.

Existuje mnoho chorobných stavů, při kterých nadměrná nebo neregulovaná produkce IL-8 má za následek podnícení a/nebo zapříčinění choroby. Tyto choroby, jako například psoriáza, zánětlivá onemocnění střev, astma, srdeční a renální reperfúzní porucha, respirační syndrom úzkosti dospělých, trombóza a glomerulonefritida, jsou charakterizovány silnou infiltrací neutrofily. Všechny tyto choroby jsou spojeny se zvýšenou produkcí IL-8, který je zodpovědný za chemotaxi neutrofilů do místa zánětu. Na rozdíl od jiných zánětlivých cytokinů (IL-1, TNF a IL-6), má IL-8 jedinečnou vlastnost podporovat chemotaxi a aktivaci neutrofilů. Proto by tedy inhibice produkce IL-8 měla vést k přímé redukci infiltrace neutrofilů.

Sloučeniny obecného vzorce I se podávají v množství dostatečném k inhibici produkce cytokinů, zvláště IL-1, IL6, IL-8 nebo TNF tak, že je regulována poklesem na normální hladiny, nebo v některých případech na podnormální hladiny, aby se dosáhlo zlepšení nebo se předešlo chorobnému stavu. Abnormální hladiny IL-1, IL-β, IL-8 nebo TNF, například v souvislosti s tímto vynálezem utváří:

i) hladiny volného (nevázaného na buňky) IL-1, IL-6, IL-8 nebo TNF rovné nebo vyšší než 1 pg/1 ml, ii) libovolně buněčně vázaný IL-1, IL-6, IL-8 nebo TNF, nebo iii) přítomnost vyšších hladin IL-1, IL-6, IL-8 nebo TNF mRNA v buňkách nebo tkáních, ve kterých jsou produkovány IL1, IL-6, IL-8 nebo TNF.

Zjištění, že sloučeniny obecného vzorce I jsou inhibitory cytokinů, zejména IL-1, IL-6, IL-8 a TNF, je založeno na zkouškách in vitro účinků sloučenin obecného vzorce I na produkci IL-1, IL-8 a TNF, které jsou popsány níže.

Jak se zde používá, výraz „inhibující produkci IL-1(IL56 • · * tt ·· »· · » • · * · * · ♦ « ♦ · t » • · · · · · · » · * * · · · · ···« · · · · · • * ·« · ··· ···· ··· · · «« ·· · ·

6, IL-8 nebo TNF) se týká:

a) snížení nadměrných hladin cytokinů (IL-1, IL-6, IL-8 nebo TNF) in vivo u člověka na normální nebo podnormální hladiny inhibici uvolňování cytokinů in vivo všemi buňkami, ktreré zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na monocyty nebo makrofágy,

b) downregulaci nadměrných hladin cytokinů (IL-1, IL-6,

IL-8 nebo TNF) in vivo u člověka na úrovni genomu na normální nebo podnormální hladiny,

c) downregulaci inhibici přímé syntézy cytokinů (IL-1,

IL-6, IL-8 nebo TNF) jako postranslační varianta, nebo

d) downregulaci nadměrných hladin cytokinů (IL-1, IL-6,

IL-8 nebo TNF) in vivo u člověka na úrovni translace na normální nebo subnormální hladiny.

Jak se zde používá, výraz „choroba nebo chorobný stav zprostředkovaný TNF se týká některého a všech chorobných stavů, ve kterých TNF hraje roli, buď vlastní produkcí TNF, nebo tím, že TNF způsobí uvolňování dalšího monokinu, jako například, ale neomezuje se pouze na IL-1, IL-6, nebo IL-8.

Chorobný stav, ve kterém je například hlavní složkou IL-1 a jehož produkce nebo působení je podníceno nebo je vylučován jako odpověď na TNF, by potom měl být považován za chorobný stav zprostředkovaný TNF.

Jak se zde používá, výraz „cytokin se týká uvolňovaného polypeptidu, který ovlivňuje funkce buněk a je molekulou modulující interakce mezi buňkami při imunitní, zánětlivé nebo hematopoetické odpovědi. Cytokiny zahrnují, ale neomezují se pouze na monokiny a lymfokiny, bez ohledu na to, jaké buňky je produkují. Například monokin se obvykle uvádí jako produkovaný a vylučovaný mononukleárními buňkami, jako například makrofágy a/nebo monocyty. Mnoho jiných buněk však také zabij ečské neutrofily, kostní dřeně, produkuje monokiny, jako například buňky (natural killer), fibroblasty, bazofily, endoteliální buňky, mozkové astrocyty, buňky epidermální keratinocyty a B-lymfocyty.

Lymfokiny se obvykle uvádí jako produkované lymfocytové buňky. Příklady cytokinů zahrnují, ale neomezují se pouze na interleukin-1 (IL-1), interleukin-6 (IL-6), interleukin-8

(IL-8),	tumor nekrotizující	faktor-a	(TNF-α) a	tumor
nekrotizující faktor β (TNF-β).
Jak	se zde používá výraz	„cytokin	ovlivňuj ící	nebo
„cytokin	potlačující množství	se týká	účinného množství

sloučeniny obecného vzorce I, která, podá-li se pacientovi k profylaxi nebo ošetření chorobného stavu rozjitřeného nebo způsobeného nadměrnou nebo neregulovanou produkcí cytokinů, způsobí pokles hladin cytokinů in vivo na normální a/nebo podnormální hladiny.

Jak se zde používá, cytokin vztahující se k výrazu „inhibice cytokinů pro použití při ošetřování člověka infikovaného virem HIV, je to cytokin, který se podílí na

a) iniciaci a/nebo udržování aktivace T-buněk a/nebo expresi genu viru HIV a/nebo replikaci aktivovanými T-buňkami a/nebo

b) některém z problémů, spojených zprostředkovaným onemocněním, jako například kachexii nebo svalové degeneraci.

zprostředkované s cytokinem

Protože TNF-β (také známý jako lymfotoxin) má těsnou strukturní homologii s TNF-α (také známý jako kachektin) a protože oba vyvolávají podobné biologické odpovědi a váží se

na stejný buněčný receptor, jsou TNF-α i TNF-β oba inhibovány sloučeninami podle tohoto vynálezu a jsou zde tedy uvedeny společně jako „TNF, pokud není ve zvláštním případě popsáno jinak.

Nový člen skupiny MAP-kinázy, alternativně nazvaný CSBP, p38 nebo RK byl nedávno identifikován nezávisle několika laboratořemi, viz Lee a kol., Nátuře, 300n(72), 739-746 (1994). Aktivace této nové proteinkinázy cestou dvojí fosforylace byla pozorována u rozdílných buněčných systémů, po stimulaci širokým spektrem stimulů, jako například fyzikálně-chemickou silou a ošetřením lipopolysacharidem nebo prozánětlivými cytokiny, jako například interleukinem-1 a TNF. Inhibitory biosyntézy cytokinů podle tohoto vynálezu, sloučeniny obecného vzorce I byly stanoveny účinnými a selektivními inhibitory aktivity CSBP/p38/RK kinázy. Tyto inhibitory pomáhají při určování signálních cest zapojených do zánětlivých odpovědí. Především poprvé může být definitivní cesta tansdukce signálu stanovena účinkem lipopolysacharidu na produkci cytokinů makrofágy. Navíc je k těmto již zmíněným chorobám také zahrnuto ošetřování mrtvice, neurotraumatu, srdeční a renální reperfúzní poruchy, trombózy, glomerulonefritidy, diabetů a pankreatických β-buněk, roztroušené sklerózy, svalové degenerace, ekzému, psoriázy, úpalu a konjunktivitidy.

Inhibitory cytokinů byly následně testovány na protizánětlivou aktivitu na mnoha zvířecích modelech. Vybrané modelové systémy byly relativně necitlivé na inhibitory cyklooxygenázy za účelem objevit specifické účinky látek potlačujících cytokiny. Inhibitory projevily značnou aktivitu v mnoha těchto studiích in vivo. Více • ·

patrná je jejich účinnost u modelu kolagenem indukované artritidy a inhibice produkce TNF u modelu endotoxického šoku. V poslední studii odpovídalo snížení plazmatické hladiny TNF přežití a ochraně před mortalitou vztažené k endotoxickému šoku. Také jsou velmi důležité sloučeniny účinné při inhibici resorpce kosti u systému fetální orgánové kultury dlouhé kosti krysy, viz Griswold a kol., Arthritis Rheum., 31, 1406-1412 (1988); Badger a kol.,Circ.

Shock.,	27, 51-61 (1989); Votta	a kol., Bone in	vitro.,	15,
533-538	(1994); Lee a kol., B.	Ann. Ν. Y. Acad.	Sci.,	696,
149-170	(1993).
Za	účelem použít sloučeninu	obecného vzorce	I nebo	její

farmaceuticky přijatelnou sůl v terapii, bude běžně přetvořena do farmaceutického prostředku podle standardní farmaceutické praxe. Tento vynález se tedy také týká farmaceutického prostředku obsahujícího účinné, netoxické množství sloučeniny obecného vzorce I a farmaceuticky přijatelnou nosnou látku nebo ředidlo.

Sloučeniny obecného vzorce I, jejich farmaceuticky přijatelné soli a farmaceutické prostředky s jejich obsahem mohou být vhodně podány některou z cest obvykle používaných pro podání léčiva, například perorálně, topicky, parenterálně nebo inhalačně. Sloučeniny obecného vzorce I mohou být podány v běžných dávkových formách připravených smísením sloučeniny obecného vzorce I se standardními farmaceutickými nosnými látkami podle běžných způsobů. Sloučeniny obecného vzorce I mohou být také podány v běžných dávkách v kombinaci se známou, sekundárně terapeuticky účinnou sloučeninou. Tyto způsoby mohou zahrnovat míšení, granulování a lisování nebo rozpouštění složek, jak odpovídá požadované přípravě. Bude oceněno, že forma a charakter • ··· · ·> · · ·· · • · ···· ···· • · ·· * ···· ···· · • · · · » · · · ···· ··· ·· « · ·· ·· farmaceuticky přijatelné nosné látky nebo ředidla jsou určeny množstvím účinné složky, se kterou se kombinuje, cestou podávání a jinými známými proměnnými. Nosič(e) musí být „přijatelný ve smyslu být slučitelný s ostatními složkami přípravku a nesmí být škodlivý pro svého příjemce.

Použitá farmaceutická nosná látka může být například buď pevná nebo tekutá. Příklady pevných nosných látek jsou laktóza, bílá hlinka, sacharóza, mastek, želatina, agar, pektin, arabská guma, stearát hořečnatý, kyselina stearová a podobně. Příklady tekutých nosných látek jsou prostý sirup, podzemnicový olej, olivový olej, voda a podobně. Obdobně, nosná látka nebo ředidlo mohou zahrnovat látky s opožděným uvolňováním, dobře známé v oboru, jako například glycerylmonostearát nebo glyceryldistearát samotné nebo s voskem.

Může být použita široká šála farmaceutických forem. Tak použije-li se pevná nosná látka, přípravek se může tabletovat, umístit do tvrdé želatinové tobolky v podobě prášku nebo pelet nebo ve formě pilulky nebo pastilky. Množství pevné nosné látky se bude velmi lišit, ale přednostně bude v rozmezí od přibližně 25 mg až do přibližně 1 g. Použije-li se tekutá nosná látka, přípravek bude ve formě sirupu, emulze, měkké želatinové kapsle, sterilní injekční tekutiny, jako například ampulky, nebo nevodné tekuté suspenze.

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou podávat topicky, tj. nesystémovým podáváním. To zahrnuje aplikaci sloučeniny obecného vzorce I zevně na kůži nebo do dutiny ústní a instilace této sloučeniny do ucha, oka a nosu tak, že sloučenina sloučenina významně nevstupuje do krevního oběhu.

• · • ♦ ···· · · · · • · · · · ···· ···· ·

Na rozdíl od toho se systémové podávání týká perorálního, intravenózního, ' intraperitoneálního a intramuskulárního podávání.

Prostředky vhodné pro topickou aplikaci zahrnují tekuté nebo polotekuté prostředky schopné penetrace kůží na místo zánětu, jako například linimenta, lotia, krémy, mazání nebo pasty a kapky vhodné k podávání do oka, ucha nebo nosu. Aktivní složka může tvořit pro topickou aplikaci od 0,001 až do 10 % hmotnostních, například od 1 až do 2 % hmotnostních prostředku. Ačkoliv může obsahovat až 10 % hmotnostních, přednostně bude obsahovat méně než 5 % hmotnostních, výhodněji od 0,1 do 1 % hmotnostního prostředku.

Lotia podle tohoto vynálezu zahrnují taková, která jsou vhodná pro aplikaci na kůži nebo do oka. Oční lotio se může skládat ze sterilního vodného roztoku popřípadě obsahujícího baktericidní přísadu a může se připravit způsoby podobným pro přípravu kapek. Lotia a linimenta (mazání) k aplikaci na kůži mohou také zahrnovat látku k urychlenému vysušení a ochlazení pokožky, jako například alkohol nebo aceton a/nebo zvlhčovadlo, jako například glycerol, nebo olej, jako například ricinový nebo podzemnicový olej.

Krémy, masti nebo pasty podle tohoto vynálezu jsou polotuhé přípravky s aktivní složkou k externí aplikaci. Mohou se vyrábět smísením účinných látek v jemně rozdrobněné nebo práškové formě, samotných, nebo v podobě roztoku nebo suspenze ve vodném nebo nevodném prostředí pomocí vhodného zařízení, s mastným (lipofilním) nebo nemastným (nelipofilním) základem. Základ může zahrnovat uhlovodíky, jako například tuhý, měkký nebo tekutý parafín, glycerol, včelí vosk, kovová mýdla, rostinné slizy, olej přírodního původu, jako například mandlový, kukuřičný, podzemnicový, ricínový nebo olivový olej, tuk z ovčí vlny nebo jeho deriváty nebo mastné kyseliny, jako například stearovou nebo olejovou kyselinu společně s alkoholem, jako například propylenglykolem nebo makrogolem. Prostředek může obsahovat nějakou vhodnou povrchově aktivní látku, jako například aniontový, kationtový nebo neionogenní surfaktant, jako například ester sorbitanu nebo jeho polyoxyethylenový derivát. Mohou být také zahrnuty suspendační činidla, jako například gumy přírodního původu, deriváty celulózy nebo anorganické látky, jako například různé křemičitany (silicaceous silicas) a jiné složky, jako například lanolin.

Kapky podle tohoto vynálezu se mohou skládat ze sterilních vodných nebo olejových roztoků nebo suspenzí a mohou se připravit rozpuštěním účinné složky ve vhodném vodném roztoku baktericidní a/nebo fugicidní látky a/nebo nějaké jiné vhodné konzervační látky a přednostně obsahujícím povrchově aktivní látku. Vzniklý roztok se potom může vyčistit přefiltrováním, přenést do vhodné nádoby, která se potom' uzavře a sterilizuje v autoklávu nebo udržením při teplotě 98 až 100 °C po dobu 30 min. Alternativně se roztok může sterilizovat filtrací a přenést do vhodné nádoby aseptickým způsobem. Příklady baktericidních a fungicidních látek vhodné k přidání do kapek jsou dusičnan nebo octan fenylrtuťnatý (0,002 %), benzalkoniumchlorid (0,01 %) a octan chlorhexidinu (0,01 %) . Vhodná rozpouštědla k přípravě olejových roztoků zahrnují glycerol, zředěný alkohol a propylenglykol.

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou podat parenterálně, to jest intravenózním, intramuskulárním, • · · “ · ·

subkutánním, intranasálním, intrarektálním, intravaginálním nebo intraperitoneálním podáním. Obvykle se upřednostňují podkožní a intramuskulární formy parenterálního podávání. Vlastní dávkové formy pro toto podání se mohou připravit obvyklými způsoby. Sloučeniny obecného vzorce I se také mohou podat inhalací, to jest intranasálním podáním a inhalací ústy. Vlastní dávkové formy pro toto podání, jako například přípravek v podobě aerosolu nebo inhalátoru s odměřenými dávkami se mohou připravit běžnými technikami.

Pro všechny způsoby použití zde popsané pro sloučeniny obecného vzorce I bude denní perorální dávkovači režim přednostně v rozmezí od přibližně 0,1 až do přibližně 80 mg/kg celkové tělesné hmotnosti, přednostně od přibližně 0,2 až do 30 mg/kg, výhodněji od přibližně 0,5 mg až do 15 mg. Denní parenterální dávkovači režim činí od přibližně 0,1 až do přibližně 80 mg/kg celkové tělesné hmotnosti, přednostně od přibližně 0,2 až do 30 mg/kg, výhodněji od 0,5 až do 15 mg/kg. Denní topický dávkovači režim bude přednostně od přibližně 0,1 až do přibližně 150 mg, podáno jednou až čtyřikrát, přednostně dvakrát nebo třikrát denně. Denní inhalační dávkovači režim bude přednostně od přibližně 0,01 mg/kg až do přibližně 1 mg/kg denně. Také bude zjištěno některým odborníkem v oboru, že optimální množství a frekvence individuálních dávek sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli bude stanoveno podle povahy a pokročilosti ošetřovaného stavu, formy, cesty a místa podávání, a zvláště ošetřovaného pacienta a že tyto optimální dávky se mohou stanovit běžnými způsoby. Bude také odborníkem v oboru uznáno, že optimální průběh ošetřování, to znamená počet dávek sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli podané denně po definovaný počet dní může stanovit odborník v oboru použitím běžných testů stanovujících průběh léčby.

Nové sloučeniny obecného vzorce I se mohou také použít ve spojení s veterinárním ošetřováním savců, jiných než lidí, je-li třeba inhibice produkce nebo inhibice cytokinů. Cytokinem zprostředkovaná onemocnění k terapeutickému nebo profylaktickému ošetřování u zvířat zvláště zahrnují chorobné stavy uvedené zde ve stati o způsobech ošetřování, ale zejména virové infekce. Příklady těchto virů zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na lentivirové infekce, jako například koňský infekční virus způsobující anémii, kozí virus artritidy, visnavirové, nebo maedivirové nebo retrovirové infekce, jako například, ale nejsou omezeny pouze na kočičí virus imunodeficience (FIV), kravský virus imunodeficience, nebo psí virus imunodeficience, nebo jiné retrovirové infekce.

Příklady provedení vynálezu

Vynález bude nyní popsán s odkazem na následující biologické příklady, které jsou pouze ilustrativní a nejsou zamýšleny k omezení rozsahu tohoto vynálezu.

Biologické příklady

Cytokiny inhibující účinky sloučenin tohoto vynálezu byly stanoveny následujícími zkouškami in vitro:

Interleukin-1 (IL-1)

Humánní periferní krevní monocyty se izolují a čistí buďto z čerstvých krevních přípravků od dobrovolných dárců, nebo z vrstev uvtořených ze sražených leukocytů z krevní • · ···· ·«·· • · ·« · ···· ···« · • · · · · ··· • * · · · · · ·· · · «· ·· banky podle způsobu, který popsal Colotta a kol. v J. Immunol., 132, 936 (1984). Tyto monocyty (lxlO⁶) se umístí do misek s 24 jamkami v koncentraci 1 až 2 milióny/jamka. Buňky se nechají 2 h adherovat, po této době se neadherující buňky odstraní šetrným promytím. Testované sloučeniny se potom přidají k buňkám 1 h před přidáním lipopolysacharidu (50 ng/ml) a kultury se inkubují při 37 °C po dobu dalších 24 h. Na konci této doby se vykultivované supernatanty odstraní a očistí od buněk a všech úlomků. Vykultivované supernatanty se potom ihned zkouší na biologickou aktivitu IL-1, buďto způsobem, který popsal Simona a kol. v J. Immunol. Methods, 84, 85 (1985) (založeným na schopnosti IL1 stimulovat buněčnou linii (EL-4) produkující IL-2 k sekreci IL-2, v souladu s ionoforem A23187) nebo způsobem, který popsal Lee a kol. v J. Immunol. Therapy, 6_ (1), 1-12 (1990) (ELISA-test).

Reprezentativní sloučenina obecného vzorce I z příkladu 1 projevila v těchto zkouškách pozitivní inhibici.

Tumor nekrotizující faktor (TNF)

Humánní periferní krevní monocyty se izolují a čistí buďto z vrstev uvtořených ze sražených leukocytů z krevní banky nebo ze zbytků krevního srážení (trombocytoforézy), podle způsobu, který popsal Colotta R. a kol. v J. Immunol.,

132 (2) , 936 (1984) . Tyto monocyty v hustotě lxl0⁶buněk/ml media/jamka se umístí do 24-jamkové vícemiskové plotny. Buňky se nechají 1 h adherovat, po této době se zvedne supernatant a přidá se 1 ml čerstvého media (RPMI-1640, WhitakerBiomedical Products, Whitaker, CA) obsahujícího 1 % fetálního telecího séra s přídavkem penicilinu a streptomycinu (10 jednotek/ml). Buňky se inkubují 45 min • *

v přítomnosti nebo nepřítomnosti testované sloučeniny v dávkovém rozmezí 1 nM až 10 mM (sloučeniny jsou solubilizovány ve směsi dimethylsulfoxidu a ethanolu tak, že konečná koncentrace rozpouštědla v kultivačním mediu je 0,5 % dimethylsulfoxidu a 0,5 % ethanolu). Potom se přidá bakteriální lipopolysacharid (E. coli 055:B5 [LPS] od Sigma Chemicals Co.) v množství 100 ng/ml v 10 ml fyziologického roztoku pufrovaného fosfátem) a kultury se inkubují 16 až 18 h pří 37 °C v inkubátoru v prostředí 5 % CO₂. Na konci inkubační doby se vykultivované supernatanty odstraní od buněk, odstředí při frekvenci otáček 3000 za minutu, aby se odstranily úlomky buněk. Supernatant se potom zkouší na aktivitu TNF použitím buďto radioimunoanalýzy nebo ELISA testu, jak se popisuje ve WO 92/10190 a Becker a kol. v J. Immunol., 147, 4307 (1991).

IL-1

TNF inhibiční aktivita se nezdá korelovat s vlastností sloučenin obecného vzorce I zprostředkující inhibici metabolismu kyseliny arachídonové. Dále schopnost inhibovat produkci prostaglandinů a/nebo syntézu leukotrienů nesteroidními protizánětlivými léčivy s potenciální inhibiční aktivitou cyklooxygenázy a/nebo lipoxygenázy neznamená, že sloučenina bude nutně také v netoxických dávkách inhibovat produkci TNF nebo IL-1.

Zkoušení TNF in vivo

Zatímco výše uvedené zkoušení je in vitro, sloučeniny obecného vzorce I se mohou také testovat na systémech in vivo, jak je popsáno v:

a) Griswold a kol., Drugs Under Exp. and Clinical Res., 19 (6), 243-248 (1993), nebo • · · · · · • · · · · ·· fc ·#*· ··* · · ··· · · · · «· · ·

b) Boehm a kol., Journal of Medicinal Chemistry, 39, 39293937 (1996), jejichž zveřejnění je začleněno tímto odkazem v jejich souhrnu.

Interleukin-8 (IL-8)

Primární výstelkové buňky z lidské pupeční šňůry (HUVEC) (Cell Systems, Kirland, Wa) se udržují v kultivačním mediu obohaceném 15 % fetálního bovinního séra a 1 % CSHBGF, skládajícího se z aFGF a heparinu. Buňky se potom zředí 20x před umístěním 250 μΐ do želatinou povlečených misek s 96 jamkami. Těsně před použitím se kultivační media nahradí 200 μΐ čerstvého media. Pak se přidá ke každé jamce pufr nebo testovaná sloučenina (25 μΐ, v koncentracích mezi 1 a 10 μΐ) po čtyřech jamkách a plotny se inkubují 6 h ve zvlhčeném inkubátoru při 37 °C v atmosféře 5 % CO₂. Na konci inkubační doby se supernatant odstraní a zkouší na koncentraci IL-8 použitím kitu ELISA pro IL-8 získaného od R&D Systems (Minneapolis, MN). Všechny údaje jsou přítomny jako střední hodnoty (ng/ml) násobných vzorků založené na standardní křivce. Odpovídající koncentrace IC₅o jsou vypočítány nelineární regresní analýzou.

Zkoušky specifického proteinu vázajícího cytokin

Radiokompetitivní zkoušení vazebnosti bylo vyvinuto k poskytnutí vysoce reprodukovatelného primárního screeningu pro studie vztahu struktury a účinku. Toto zkoušení poskytuje mnoho výhod oproti k běžným biologickým zkouškám, které používají čerstvě izolované humánní monocyty jako zdroj cytokinů a testy ELISA k jejich kvantifikaci. Kromě • · · · toho, že jsou mnohem snazší, potvrdilo se, že vazebné zkoušky vysoce korelují s výsledky biologického zkoušení. Specifické a reprodukovatelné zkoušení vazby inhibitoru cytokinů bylo vyvinuto s využitím rozpustné cytosolové frakce z THP-1 buněk a radioaktivně značené sloučeniny. Patentová přihláška USSN č. 08/123175, Lee a kol., podána v září 1993, patentová přihláška USSN od Lee a kol., PCT 94/10529, podána 16. září 1994 a článek Lee a kol. v Nátuře 300 n(72), 739-746 (12/1994), jejichž zveřejnění je zahrnuto zde uvedeným souhrnným odkazem, popisují výše uvedené způsoby screeningu léčiv k identifikaci sloučenin, které reagují a váží se na specifický protein vázající cytokin Nicméně pro zde uvedené případy může být v izolovaném stavu v roztoku, v imobilizované formě nebo může být geneticky sestaven, aby se exprimoval na povrchu rekombinantních hostitelských buněk, jako například v systému projevujícím se fagocytózou nebo v podobě fúzních proteinů. Alternativně se mohou použít v screeningovém protokolu celé buňky nebo cytosolové frakce obsahující CSBP. Bez ohledu na formu vazebného proteinu se spojuje velké množství sloučenin s vazebným proteinem za podmínek dostačujících ke tvorbě komplexu sloučenina/vazebný protein a sloučeniny schopné tvorby, zesílení nebo přerušení zmíněného kompexu se detekují.

(dále CSBP) vazebný protein

Reprezentativní konečné sloučeniny obecného vzorce I z příkladů 1 až 4 a 6, projevily všechny positivní inhibiční aktivitu v těchto vazebných zkouškách v koncentraci IC₅o <50 μΜ.

Zkoušení s CSBP kinázou

Toto zkoušení posuzuje CSBP-katalyzovaný přenos ³²P z «· [a-³²P]ATP na threoninový zbytek peptidu (T669) získaného z receptorů epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor - EGFR) s následující sekvencí:

KRELVEPLTPSGEAPNQALLR (zbytky 661-681), viz Gallagher a kol., Regulation of Stress Induced Cytokine Production by Pyridinyl Imidasoles: Inhibition of CSPB Kinase, v BioOrganic & Medicinal Chemistry (k publikování v roce 1996).

Reakce kinázy zahrnuje (celkový objem 30 μΐ): 25 iM Hepes pufru s hodnotou pH 7,5; 10 mM MgCl₂; 170 μΜ ATP⁽¹⁾; 10 μΜ orthovanadičnanu sodného; 0,4 nM peptidu T669 a 20 až 80 ng čištěného CSBP2 exprimovaného kvasinkami, viz Lee a kol., Nátuře, 300 n(72), 739-746 (12/1994). Sloučeniny (5 μΐ z kmene [6x] ⁽²⁾) se před započetím reakcí s ³²P/MgATP inkubuj í s enzymem a peptidem 20 min v ledové lázni. Reakční směs se inkubuje při 30 °C 10 min a ukončí přidáním 10 μΐ 0,3M kyseliny fosforečné. Peptid značený ³²P se oddělí nanesením 30 μΐ reakční směsi na filtry z fosfátové celulózy (Wattman, p81). Filtry se třikrát promyjí 75mM kyselinou fosforečnou, následně dvakrát vodou a vypočítá se obsah ³²P.

(1) K_m CSBP pro ATP byla stanovena 170 μΜ. Sledované sloučeniny jsou tedy v hodnotě koncentrace K_m pro ATP.

(2) Sloučeniny se obvykle rozpustí v DMSO a zředí 25 mM Hepes pufru, aby se získala konečná koncentrace v DMSO 0,17%.

Reprezentativní konečné sloučeniny obecného vzorce I z příkladů 1, 5, 8 a 9 všechny prokázaly v tomto vazebném • ·

- 70 > · · · · · · zkoušení positivní inhibiční aktivitu v koncentraci IC50 menší než 50 μΜ. Příklad 10 ukázal v tomto zkoušení IC₅₀ >50 μΜ.

Zkoušení s prostaglandin-endoperoxidsyntázou-2 (PGHS-2)

Následující zkoušení popisuje způsob k určení inhibičních účinků sloučenin obecného vzorce I na expresi proteinu na lidských monocytech humánního PGHS-2 stimulovaných LPS.

Způsob

Lidské monocyty z periferního kreve se izolovaly z vrstev utvořených ze sražených leukocytů centrifugací gradienty Ficoll a Percoll. Buňky se umístily v množství 2 χ 10⁶/jamka na plotny s 24 jamkami a nechaly 1 h adherovat v RPMI obohaceném 1 % lidského AB séra, 20 mM L-glutaminu, penicilinem-streptomycinem a 10 mM HEPES pufru. Přidaly se sloučeniny v různých koncentracích a inkubovaly se 10 min při 37 °C. Přidal se LPS v množství 50 ng/jamka (k indukci exprese enzymu) a inkubovalo se přes noc při 37 °C. Supernatant se odstranil a buňky jednou promyly chladným PBS. Buňky se podrobily lýze v 100 μΐ chladného lyžujícího pufru (50mM TRIS/HC1 o pH 7,5, 150 mM NaCl, 1 % NP40, 0,5 % deoxycholátu sodného, 0,1 % SDS, 300 pg/ml roztoku DNAzy,

0,1 % TRITON X-100, 1 mM PMSF, 1 mM leupeptin a 1 nM pepstatinu). Lyzát se odstředil (10 000 x g po dobu 10 min při 4 °C) , aby se odstranily úlomky a rozpuštěná frakce se podrobila analýze SDS PAGE (12% gel). Proteiny oddělené na gelu se při 60 V po 2 h elektroforeticky rozdělovaly na membráně z nitrocelulózy. Membrána se na 1 h předem ošetřila roztokem PBS v 0,1% Tweenu 20 s 5% sušeným odtučněným « · » 4 • ·

mlékem. Poté, ce se třikrát promyla roztokem PBS v Tween pufru, se membrána inkubovala s monospecifickým antisérem k PGHS-2 v ředění 1:2000 nebo antisérem k PGHs-1 v ředění 1:1000 s roztokem PBS v Tweenu s 1% BSA 1 h za nepřetržitého protřepávání. Membrána se promyla třikrát roztokem PBS v Tweenu a potom se inkubovala s oslím antisérem na Ig králíka (Amersham) konjugovaným s křenovou peroxidázou v ředění 1:3000 v roztoku PBS v Tweenu s 1% BSA lh za nepřetržitého protřepávání. Membrána se pak promyla třikrát roztokem PBS v Tweenu a k detekci stupně exprese prostaglandin-endoperoxid syntázy-2 se použil ECL imunodetekční systém (Amersham).

Výsledky

Následující sloučeniny se testovaly a byly shledány jako aktivní v tomto zkoušení (tj. inhibující expresi proteinu PGHS-2 indukovaného LPS v rozsahu koncentrace, která je podobná koncentraci inhibující produkci cytokinů, jak je zmíněno v uvedených zkouškách):

4-(4-fluorfenyl)-2-(4-methylsulfinylfenyl)-5-(4-pyridyl) imidazol,

6-(4-fluorfenyl)-2,3-dihydro-5-(4-pyridyl)imidazo[2,1b]thiazol a dexamethazon.

Několik sloučenin se testovalo a zjistilo se, že jsou inaktivní (až do 10 μΜ):

2-(4-methylsulfinylfenyl)-3-(4-pyridyl)-6,7-dihydro-(5H)pyrrolo[1,2-a]imidazol, rolipram, fenidon a

NDGA.

• ··

U žádné z testovaných sloučenin se nezjistilo, že v podobných pokusech inhibuje hladiny PGHS-1 nebo cPLA₂ proteinů.

Zkoušení TNF-α při traumatickém poranění mozku

Toto zkoušení poskytuje vyšetření exprese TNF mRNA ve specifických oblastech mozku, která následuje po experimentálně indukovaném laterálním traumatickém poranění mozku perkuzí tekutinou u krys. Dospělé krysy kmene SpraqueDawley (42 jedinců) se anestetizovaly natriumpentobarbitalem (60 mg/kg, intraperitoneálně) a podrobily se laterálnímu poranění mozku perkuzí tekutinou se střední silou (240 kPa), které se soustředí do kůry levého temporoparietálního laloku (18 jedinců) nebo se simuluje ošetření (anestezie a chirurgie bez poškození, 18 jedinců). Zvířata se usmrtí dekapitací 1, 6 a 24 h po poranění, mozky odstraní a vypreparují se vzorky tkáně levého (poraněného) parietálního kortexu (LC) , odpovídající kontralaterální oblast pravého kortexu (RC), kortex přiléhající k poraněnému parietálnímu odpovídající přiléhající oblast v pravém levý hippocampus (LH) a pravý hippocampus se celková RNA a provede se hybridizace způsobem Northern blot hybridization a kvantifikuje se v porovnání s TNF-α pozitivní kontrolní RNA (makrofágy = 100 %). Značné zvýšení exprese TNF-α mRNA je pozorováno v LH (104 ± 17 % pozitivní kontroly, p<0,05 oproti simulaci), LC (105 ± 21 %, p <0,05) a LA (69 ± 8%, p <0,01) v poraněné hemisféře 1 hodinu po poranění. Zvýšení exprese TNF-α mRNA je také pozorováno vLH (46+8% p <0,05), LC (30 ± 3 %, p <0,01) a LA (32 ± 3 %, p <0,01) za 6 (LA) , (RA) , kortexu kortexu (RH). Izoluje hodin, které mizí za 24 hodin po poranění. V kontralaterální hemisféře je exprese TNF-a mRNA zvýšena vRH (46 ± 2 %, p <0,01), RC (4 ± 3 %) a RA (22 ± 8 %) za 1 h a v RH (28 ± 11 %), RC (7 ± 5 %) a RA (26 ± 6 %, p <0,05) za 6 h, ale ne za 24 h po poranění. Při simulaci (chirurgie bez poranění) nebo u primitivních zvířat se v žádném čase v žádné za 6 mozkových oblastí obou hemisfér nepozorují žádné logické změny v expresi TNF-α mRNA. Tyto výsledky ukazují, že následně po parasagitálním poškození mozku perfuzí tekutinou se exprese TNF-α mRNA dočasně přesune do specifických oblastí mozku včetně oblastí neporaněné hemisféry. Protože THF- a je schpen indukovat nervový růstový faktor (nerve growth factor - NGF) a stimulovat uvolňování jiných cytokinů z aktivovaných astrocytů, tato posttraumatická alterace v genové expresi TNF-α hraje významnou roli jak v akutní, tak v regenerační odpovědi na poranění CNS.

Model poranění CNS pro IL-lfi mRNA

Toto zkoušení posuzuje regionální expresi mRNA interleukinu-ΐβ (IL-lá) v specifických oblastech mozku, která následuje po experimentálně indukovaném laterálním traumatickém poranění mozku perkuzí tekutinou u krys. Dospělé krysy kmene Spraque-Dawley anestetizovaly natriumpentobarbitalem peritoneálně) a podrobily se laterálnímu poranění mozku perkuzí tekutinou se střední silou (240 kPa), které se soustředí do kůry levého temporoparietálního laloku (18 jedinců) nebo se simuluje ošetření (anestezie a chirurgie bez poškození). Zvířata se usmrtí dekapitací 1, 6 a 24 h po poranění, mozky odstraní a vypreparují se vzorky tkáně levého (poraněného) parietálního kortexu (LC), odpovídající (42 jedinců) se (60 mg/kg, intra• · · · kontralaterální oblast pravého kortexu (RC), kortex přiléhající k poraněnému parietálnímu kortexu (LA) , odpovídající přiléhající oblast v pravém kortexu (RA) , levý hippocampus (LH) a pravý hippocampus (RH). Izoluje se celková RNA a provede se hybridizace způsobem Northern blot hybridization a množství IL-Ιβ mRNA v mozkové tkáni je prezentováno procentuáním vyjádřením vzhledem k radioaktivitě IL-Ιβ pozitivní makrofágové RNA, která se nanese na stejný gel. Za 1 h po poranění mozku je pozorováno značné zvýšení exprese IL-Ιβ mRNA v LC (20,0 ± 0,7 % pozitivní kontroly u 6 jedinců, p <0,05 oproti simulaci), LH (24,5 ± 0,9 %, p <0,05) a LA (21,5 ± 3,1 %, p <0,05) v poraněné hemisféře, které se udrželo zvýšené až 6 h po poranění v LC (4,0 ± 0,4 % u (5,0 ± 1,3 %, p <0,05). Při poranění) nebo u primitivních zvířat se v žádné z odpovídajících mozkových oblastí nepozoruje žádná exprese IL-Ιβ mRNA. Tyto výsledky ukazují, že následně po TBI je exprese IL-Ιβ mRNA dočasně stimulována ve specifických oblastech mozku. Tyto regionální změny v cytokinech, jako například IL-Ιβ, hrají roli v posttraumatické patologické nebo regenerační dohře po poranění mozku.

jedinců, p <0,05), LH simulaci (chirurgie bez

Příklady syntéz

Vynález bude nyní popsán v souvislosti s následujícími příklady, které jsou pouze ilustrující a nejsou sestaveny k omezení rozsahu tohoto vynálezu. Všechny teploty jsou ve stupních celsia, všechna rozpouštědla jsou nejvyšší možné čistoty a všechny reakce probíhají za nevodných podmínek pod argonovou atmosférou, není-li uvedeno jinak. Hmotnostní spektra byla stanovena na hmotnostním spektrometru VG Zab použitím rychlého ostřelování atomy, není-li uvedeno jinak.

• » * · · · · · ·»·* • · · · ····« ···* «

Η Γ- · ·«·· · · · — / □ — ··«· ··· ·· ·· ·· ·· ¹H-NMR (dále NMR) spektra byla zaznamenána při 250 Hz za použiti spektrometru Bruker AM 250 nebo Am 400. Zaznamenané násobky jsou: s = singlet, d = dublet, t = triplet, q = kvartet, m = multiplet a br znamená široký signál. Nas. znamená nasycený roztok, ekv. znamená podíl molárních ekvivalentů reakčního činidla vzhledem k hlavní reagující látce.

Velmi rychlá chromatografie probíhá na silikagelu Merck Silica gel 60 (velikost částic 0,038 mm až 0,069 mm).

PŘÍKLAD 1

5-(2-Methoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

a) Dimethylacetal 2-N-methylthiopyrimidin-4-karboxaldehydu ml (459 mmol) dimethylacetalu pyrovaldehydu a 60 ml (459 mmol) dimethylacetalu N,N-dimethylformamidu se dohromady mísily 18 h při 100 °C. Směs se potom ochladila.

300 ml methanolu, 69,6 g thiomočoviny a 231 ml hmotnostně 25% roztoku methoxidu sodného v methanolu se přidaly k výše uvedené směsi a mísily 2 h při 70 °C. Po ochlazení se po kapkách přidalo 144 ml jodmethanu a směs se mísila 3 h při teplotě místnosti. Po zředění ethylacetátem a vodou se organická fáze oddělila, vysušila síranem sodným a odpařila, aby se dostala sloučenina pojmenovaná v nadpise v podobě hnědého oleje (75,5 g, výtěžek 82 %).

NMR (CDC1₃) : δ 8,17 (d, 1H) ; 6.77 (d, 1H) ; 5,15 (s,

1H) ; 3, 40 (s, 6H) ..

• ·

b) Dimethylacetal 2-methoxypyrimidin-4-karboxaldehydu

5,0 g (25 mmol) produktu z předešlého příkladu se rozpustilo ve 100 ml methanolu, ochladilo na 4 °C a při teplotě nižší než 15 °C se po kapkách přidal roztok 9,21 g oxonu ve 100 ml vody. Směs se zahřála na 23 °C, mísila 2 h, vlila do 250 ml 10% vodného roztoku NaOH a extrahovala ethylacetátem. Extrakty se promyly 10% vodným roztokem NaOH, vysušily síranem sodným, zfiltrovaly, odpařily a podrobily velmi rychlé chromatografii (70% hexan/ethylacetát),aby se dostalo 1,66 g (36 %) sloučeniny pojmenované v nadpise. ESP+ (MS) m/z 185 (MH⁺) .

c) 2-Methoxypyrimidin-4-karboxaldehyd

0,54 g (2,93 mmol) produktu z předešlého příkladu se rozpustilo ve 2,17 ml (6,5 mmol) 3M roztoku HC1 a směs se mísila 3 dny při 23 °C, ochladila na 4 °C, převrstvila ethylacetátem a převedla na mírně zásaditou stranu přídavkem pevného uhličitanu sodného. Extrakce pětkrát po sobě vždy 40 ml ethylacetátu poskytla 0,309 g (76 %) sloučeniny pojmenované v nadpise jako bílé pevné látky.

^TH NMR (CDC1₃) : δ 9,96 (s, 1); 8,78 (d, 1); 7,46 (d, 1); 4,10 (s, 3) .

d) 1-terc.Butoxykarbonyl-4-aminopiperidin

39,9 g (0,20 mol) 1-terc.butoxykarbonyl-4-piperidinonu (obchodně dostupným od Lancastet Chem), 150 ml THF, 300 ml vody a .55,2 g H₂NOH.HC1 (0,80 mol) se společně rozpustilo a • · · · • · « « • · · · • · · · · • β · · · po malých částech se přidalo 55,2 g uhličitanu sodného (0,53 mol). Směs se mísila 14 h při 23 °C, většina THF se odpařila ve vakuu, upravila 50% vodným roztokem NaOH na pH >10, extrahovala pětkrát po sobě vždy 50ml ethylacetátu a odpařila na bílou pěnu. Ta se triturovala hexanem, zfiltrovala a pevná látka se sušila ve vakuu, aby se dostalo 40,31 g sloučeniny pojmenované v nadpise.

Výše uvedený zbytek se rozpustil v 1 litru absolutního ethanolu a přidalo se 50 ml suspenze Raneyova niklu v ethanolu a směs se 3,5 h redukovala H₂ (344 kPa) . Katalyzátor se odfiltroval a promyl ethanolem, aby se dostalo 38,44 g (96 % celkem) sloučeniny pojmenované v nadpise jako bezbarvého oleje, který stáním při -20 °C ztuhnul na bílou pevnou látku.

e) 4-Fluorfenyltolylsulfonomethylformamid

K suspenzi 30 g sodné soli kyseliny p-toluensulfonové ve 100 ml vody se přidalo 50 ml methyl-terc.butyletheru a následně se po kapkách přidalo 15 ml konc. HCI. Po 5 min míšení se organická fáze odstranila a vodná fáze se extrahovala methyl-terc.butyletherem. Organická fáze se vysušila síranem sodným a odpařila téměř dosucha. Přidal se hexan a vzniklá sraženina se shromáždila, aby se dostala kyselina p-toluensulfinová, výtěžek 22 g.

Smísilo se 22 g (140,6 mmol) p-toluensulfinové kyseliny 22 ml (206 mmol) p-fluorbenzaldehydu, 20 ml (503 mmol) formamidu a 4 g (17,3 mmol) kyseliny kafrsulfonové a směs se mísila 18 h při 60 °C. Vzniklá pevná látka se rozdrobnila a mísila se směsí 35 ml methanolu a 82 ml hexanu a potom zfiltrovala. Pevná látka se znovu suspendovala ve 200 ml směsi methanolu a hexanů v poměru 1:3 a intenzivně mísila, aby se rozptýlily přetrvávající kousky. Filtrace poskytla 27 g sloučeniny pojmenované v nadpise (výtěžek 62 %) .

^ςΗ NMR (400 MHz, CDC1₃) : δ 8,13 (s, 1H) ; 7,71 (d, 2H) ; 7,43 (dd, 2H) ; 7,32 (d, 2H) ; 7,08 (t, 2H) ; 6,34 (d, 1H) ; 2,45 (S, 3H) .

f) 4-Fluorfenyltolylsulfonomethylisokyanid

Roztok 2,01 g 4-fluorfenyltolylsulfonomethylformamidu (6,25 mmol) ve 32 ml DME se ochladil na -10 °C. Přidalo se 1,52 ml (16,3 mmol) POC1₃ a následně se přikapal roztok 4,6 ml (32,6 mmol) triethylaminu ve 3 ml DME za udržení teploty uvnitř roztoku pod -5 °C. Směs se postupně v průběhu 1 h ohřála na teplotu místnosti, vpravila do vody a extrahovala ethylacetátem. Organická fáze se promyla nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vysušila síranem sodným a odpařila. Vzniklý odparek se trituroval petroletherem a zfiltroval, aby se dostalo 1,7 g sloučeniny pojmenované v nadpise (výtěžek 90 %).

NMR (CDC1₃) : δ 7,63 (d, 2H) ; 7,33 (m, 4H) ; 7,10 (t, 2H) ;

5,60 (s, 1H); 2,50 (s, 3H).

g) 2-Methoxypyrimidin-4-karboxaldehyd [1-terc.butoxykarbonyl4-aminopiperidin]iminu

0, 308 g (2,23 mmol) produktu z příkladu 1 (d) a 0, 468 g (2,34 mmol) produktu z příkladu 1 (c) se smísily v 50 ml CH₂C1₂ a míchaly 16 h při 23 °C. Odpaření poskytlo sloučeninu pojmenovanou v nadpise jako světle oranžovou pěnu.

- 79 ³H NMR (CDC1₃) : δ 8,56 (d, 1); 8,26 (s, 1); 7,57 (d, 1); 4,05 (s a m, 4); 3,5 (m, 2); 3,0 (m, 2); 1,75 (m, 4); 1,46 (s, 9) .

h) 5-(2-Methoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1-terc. butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol

Produkt z předešlého příkladu, 5 ml DMF, 0,708 g (2,23 mmol) produktu z příkladu 1 (f) a 0, 308 g (2,23 mmol) uhličitanu draselného se uvedlo do styku a 2 dny mísilo, zředilo diethyletherem a zfiltrovalo. Filtrát se odpařil pod vysokým vakuem na hnědou pevnou látku. Triturování 200 ml směsi diethyletheru a hexanu v poměru 1:1 poskytlo sloučeninu pojmenovanou v nadpise jako žlutohnědou pevnou látku. Krystalizace ze směsi acetonu a hexanu poskytla 0,505 g (64 % z produktu příkladu 4(c)).

ESP+ (MS) m/z 453 (MH⁺) .

i) 5-(2-Methoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

0,505 g (1,43 mmol) produktu z předešlého příkladu se pod argonovou atmosférou přidalo k ledově chladné TFA. Vzniklý roztok se zahřál na 23 °C a 1,5 h mísil. TFA se odpařila ve vakuu a odparek se rozpustil v ethylacetátu a extrahoval vodou (dvakrát 20 ml) . Spojené vodné fáze se převrstvily ethylacetátem a ochladily na 4 °C, převedly na zásadité pH přídavkem 10% vodného roztoku NaOH a vodné fáze se extrahovaly čtyřikrát vždy 25 ml ethylacetátu. Spojené extrakty se vysušily (síran ssodný) a odpařily na bílou krystalickou pevnou látku. Triturace pevné látky hexanem • ·· · » » · · • · · ···· ···· * • · · · · · » a ·· ·· · · poskytla 165 mg bílé pevné látky. Odpaření výše zmíněného filtrátu poskytlo dalších 133 mg světle žluté krystalické látky. Celkový výtěžek byl 298 mg (59 %). Pro poprvé získané krystaly: teplota tání = 159 až 160 °C.

PŘÍKLAD 2

5-(2-Isopropoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

a) 2-Methylthiopyrimidin-4-karboxaldehyd

9,96 g (50 mmol) produktu z příkladu l(a) a 42 ml (126 mmol) 3N HCI se uvedlo do styku a mísilo 16 h při 48 °C, ochladilo na 23 °C, spojilo s 200 ml ethylacetátu a převedlo na zásadité pH přídavkem 12,6 g (150 mmol) pevného uhličitanu sodného. Vodná fáze se čtyřikrát po sobě extrahovala vždy 150 ml ethylacetátu, vysušila síranem sodným, odpařila a odparek se filtroval s asi 150 ml CH₂C1₂ přes přepážkou z oxidu křemičitého, aby se dostalo 7,49 g (97 %) sloučeniny pojmenované v nadpise.

NMR (CDC1₃) : δ 9,96 (s, 1); 8,77 (d, 1); 7,44 (d, 1);

2, 62 (s, 3) .

b) 2-Methylthiopyrimidin-4-karboxaldehyd 1-terc.butoxykarbonyl-4-aminopiperidiniminu

4,84 g (31,4. mmol) produktu z předešlého kroku, asi 2 g síranu hořečnatého, 6,51 g (32,6 mmol) produktu z příkladu 1 (d) a 100 ml CH₂C1₂ se uvedlo do styku a mísilo 16 h při 23 °C. Filtrace a odpaření filtrátu poskytlo sloučeninu pojmenovanou v nadpise jako žlutý olej.

^ΧΗ NMR (CDC1₃) : δ 8,57 (d, 1); 8,27 (s, 1); 7,58 (d, 1);

4,05 (m, 2); 3,55 (m, 1); 3,00 (m, 2); 2,60 (s, 3); 1,75 (m, 4); 1,48 (s, 9) .

c) 5-(2-Methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1- [ (1terc. butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol

Produkt z předchzího příkladu a 9,41 g (32,6 mmol) produktu z příkladu l(f), 64 ml DMF a 4,43 g (32,4 mmol) uhličitanu drselného reagovaly podle postupu z příkladu 1(h), aby se poskytlo 9,07g produktu (62 % z produktu příkladu 1(a)).

MS ES+ m/z 470 (MH⁺) .

d) 5-(2-Methylsulfinyl-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-ΙΕ (1-terc.butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol

4,69 g (10 mmol) produktu z předešlého příkladu se rozpustilo v THF, ochladilo na -10 °C a po kapkách se při teplotě nižší než 5 °C přidal roztok 6,14 g (10 mmol) oxonu v 50 ml vody. Vzniklá směs se v průběhu 50 min zahřála na 20 °C a vpravila do intenzivně promísené směsi 300 ml 10% vodného roztoku NaOH, 100 ml ledu a 300 ml ethylacetátu. Ethylacetát se oddělil, vysušil síranem sodným a odpařil, aby se dostal žlutý olej. Velmi rychlá chromatografie (0 až 2 % methanolu v CH₂C1₂) poskytla 3,58 g (74 %) .

ESP+ (MS) m/z 486 (MH⁺) .

• · · ·

e) 5-(2-Isopropoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1terc.butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol

60% roztok NaH v minerálním oleji se promyl suchým THF a převrstvil dalšími 5 ml THF a přidalo se 1,15 ml bezvodého isopropanolu. Jakmile ustalo šumění, vzniklý roztok se znovu ochladil na 23 °C po kapkách se přidal roztok 0,58 g (1,19 mmol) produktu z předešlého příkladu v 5 ml THF. Po 5 min reakce se směs protřepala s asi 100 ml ethylacetátu a 50 ml vody a fáze se oddělily a ethylacetát se vysušil a odpařil. Odparek se nechal krystalizovat ze směsi acetonu a hexanu, aby se dostalo 335 mg (58 %) sloučeniny pojmenované v nadpise.

MS ES+ m/z =482 (MH⁺) .

f) 5-(2-Isopropoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

325 mg (0,68 mmol) produktu z předešlého příkladu se zpracovalo s TFA způsobem z příkladu 1(i). Surový produkt se nechal krystalizovat ze směsi diethyletheru a hexanu, aby se dostalo 106 mg (41 %) bílé krystalické látky, teplota tání = 121 až 122 °C.

PŘÍKLAD 3

5-(2-Hydroxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazoltrifluoracetát

a) 5-(2-Methylsulfonyl-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-ΙΟ (1-terc.butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol ·

- 83 9,07 g (19,3 mmol) produktu z příkladu 2 (c) rozpuštěného v THF se ochladilo na -10 °C a po kapkách se přidal roztok 28,5 g (46,4 mmol) oxonu ve 250 ml vody. Vzniklá směs se mísila 24 h při 23°C, smísila se se 100 ml ledu a CH₂C1₂ a promyla 100 ml roztoku chloridu sodného, vysušila síranem sodným, odpařila a vysušila ve vakuu, aby se dostalo 8,27 g (85 %) .

MS ES+ m/z = 502 (MH⁺) .

b) 5-(2-Hydroxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1-terc. butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol

141 mg (0,28 mmol) produktu z předešlého příkladu se rozpustilo v 5 ml THF, ke kterému se přidalo 150 μΐ (asi 1,8 mmol) 50% vodného roztoku NaOH. Roztok se mísil 3 dny a vytvořila se sraženina. Pevná látka se odfiltrovala, promyla THF a vysušila ve vakuu, aby poskytla sloučeninu pojmenovanou v nadpise.

MS ES+ m/z = 44 0 (MH⁺) .

c) 5-(2-Hydroxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

Produkt z předešlého příkladu se uvedlo do styku se 3 ml TFA a 30 min se mísil, odpařil a odparek se trituroval diethyletherem a zfiltroval. Bílá pevná látka se promyla diethyletherem a vysušila ve vakuu, aby poskytla 114 mg (90 % monoTFA soli z produktu z příkladu 3(a)), teplota tání = 80 až 110 °C (rozklad).

• β

PŘÍKLAD 4

5-(2-Methoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorofenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

a) 2-Chlorpyridin-4-karboxaldehyd 1-terc.butoxykarbonyl-4aminopiperidiniminu

2-Chlorpyridin-4-karboxaldehyd se připravil· způsobem popsaným v patentové literatuře (WPI Acc č. 88-258820/37), jehož zveřejnění je začleněno tímto uvedeným celkovým odkazem. Tento aldehyd reagoval s produktem z příkladu 1 (d) postupem podle příkladu 1(g), aby se dostala sloučenina pojmenovaná v nadpise jako žlutý olej, prokazatelně směs izomerů iminu, stanoveno pomocí NMR.

²H NMR (CDC1₃) : δ 8,49, 8,35 (2d, 1H) ; 8,22, 8,21 (2s, 1); 7,57, 7,29 (2s, 1H) ; 7,45, 7,12 (2d, 1H) ; 2,93 (m, 1); 2,70 (m, 3); 1,64 (m, 3); 1,42, 1,40 (2s, 9); 1,17 (m, 2).

b) 5-(2-Chlor-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1-terc. butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol

Produkt z příkladu 4 (a) se nechal reagovat s produktem z příkladu 1(f) postupem podle příkladu 1(h). Surový produkt se přefiltroval přes oxid přemičitý za vymývání 0 až 2% roztokem methanolu v CH₂C1₂, aby se dostala sloučenina pojmenovaná v nadpise jako světle žlutá pevná látka.

MS ES+ m/z = 457, 459 (MH⁺) .

c) 5-(2-Methoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1-terc. butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol

1,0 g (2,19 mmol) produktu z předešlého příkladu se rozpustilo ve 25 ml 20% roztoku methoxidu sodného v methanolu a zahřívalo 1 h pod zpětným chladičem, směs se ochladila a smísila s vodou a dvakrát po sobě extrahovala ethylacetátem. Extrakty se vysušily síranem sodným a odpařily. Odparek se podrobil velmi rychlé chromatografii (0 až 30% roztok ethylacetátu v hexanu) a dostalo se 300 mg (32 %) sloučeniny pojmenované v nadpise jako hnědé pevné látky. Krystaly ze směsi acetonu a hexanu.

MS ES+ m/z = 453 (MH⁺) .

d) 5-(2-Methoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1(4-piperidinyl)imidazol

Produkt z předešlého příkladu se nechal reagovat postupem podle příkladu l(i). Surový produkt se trituroval směsí diethyletheru a hexanu v poměru 1:10, zfiltroval a vysušil ve vakuu, aby se dostala sloučenina pojmenovaná v nadpise jako bílá pevná látka, teplota tání = 136 až 137 °C.

PŘÍKLAD 5

5-(2-Isopropoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

Produkt se připravil postupem podle příkladu 4, přičemž se methoxid sodný a methanol nahradil isopropoxidem sodným a isopropanolem.

MS ES+ m/z = 381 (MH⁺) .

PŘÍKLAD 6

5-(2-Methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

Produkt z příkladu 2(c) se nechal reagovat postupem podle příkladu 1 (i), aby se dostala sloučenina pojmenovaná v nadpise, teplota tání = 182 až 183 °C.

PŘÍKLAD 7

5-(2-Methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1methyl)-4-piperidinyl)]imidazol

a) 2-Methylthiopyrimidin-4-karboxaldeyd l-methyl-4-amino piperidiniminu

Produkt z příkladu 2 (a) se nechal reagovat s 1-methyl4-aminopiperidinem postupem podle příkladu 2(b), aby se dostala sloučenina pojmenovaná v nadpise.

b) 5-(2-Methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1methyl)-4-piperidinyl)]imidazol

Produkt z předešlého příkladu se nechal reagovat s produktem z příkladu l(f) postupem podle příkladu l(i), aby se dostala sloučenina pojmenovaná v nadpise, teplota tání = 181 až 182 °C.

PŘÍKLAD 8

5-(2-Ethoxy-4-pyrimidimyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

a) 5-(2-Ethoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1-terc. butoxykarbonyl)-4-piperidinyl]imidazol

Sloučenina pojmenovaná v nadpise se připravila postupem podle příkladu 2(e) s výjimkou, že místo 2-propanolu se použil bezvodý ethanol.

b) 5-(2-Ethoxy-4-pyrimidimyl)-4-(4-fluorofenyl)-1-(4piperidinyl)imidazol

Produkt z předešlého příkladu se zpracoval s TFA způsobem podle příkladu 1 (i), aby se dostala sloučenina pojmenovaná v nadpise jako bílá krystalická látka, teplota tání = 128 až 129 °C.

PŘÍKLAD 9

1-(l-Ethylkarboxy-4-piperidinyl)-3-(4-thiomethylfenyl)-5[(2-(thiomethyl)-4-pyrimidinyl]imidazol

a) 4-Thiomethylfenyltolylsulfonomethy1isokyanid

Sloučenina pojmenovaná v nadpise se připravila použitím postupů 1 (e) a l(f) s náhradou 4-fluorbenzaldehydu 4thiomethylbenzaldehydem.

b) 2-Thiomethylpyrimidin-4-karboxaldeyd [l-ethoxykarbonyl-4aminopiperidin]iminu

Sloučenina pojmenovaná v nadpise se připravila použitím postupu podle příkladu 2 (b) s náhradou obchodně dostupného 1-terc.butoxykarbonyl-4-aminopiperidinu l-ethoxykarbonyl-4aminopiperidinem.

c) 1-(l-Ethylkarboxy-4-piperidinyl)-3-(4-thiomethylfenyl)-5[(2-(thiomethyl)-4-pyrimidinyl]imidazol

9,0 g (29,2 mmol) 4-thiomethylfenyltolylsulfonomethylisokyanidu a 7,0 g (22,1 mmol) 2-thiomethylpyrimidin-4karboxaldehydu [l-ethoxykarbonyl-4-aminopiperidin]iminu se nechalo reagovat podle postupu z příkladu 1(h). Po dokončení reakce se většina DMF odpařila ve vysokém vakuu, zbývající roztok se vpravil do vody a extrahoval ethylacetátem. Extrakty se promyly vodou, roztokem chloridu sodného, vysušily síranem sodným, zfiltrovaly, odpařily a podrobily velmi rychlé chromatografii (60% roztok ethylacetátu v hexanu), aby se dostaly 4,0 g (výtěžek 38,5 %) sloučeniny pojmenované v nadpise.

ESP+ (MS) m/z 471 (MH⁺) .

PŘÍKLAD 10

1-(l-Ethylkarbonyl-4-piperidinyl)-4-(4-methylsulfinylfenyl)5-[2-methylsulfinyl-4-pyrimidinyl]imidazol g (4,26 mmol) produktu z předešlého příkladu se rozpustilo v THF ochlazeném na -10 °C a při teplotě nižší než 5 °C se po kapkách přidal roztok 3,3 g (8,52 mmol) oxonu

v 10 ml vody. Vzniklá směs se v průběhu 50 min ohřála na 20 °C vlila do intenzivně míchané směsi 150 ml 10% vodného roztoku NaOH, 100 ml ledu a ethylacetátový roztok se rozdělil, vysušil se síranem sodným a odpařil na žlutou pevnou látku. Rekrystalizace ze směsi ethylacetátu a hexanu v poměru 1:10 poskytla 80 mg sloučeniny pojmenované v nadpise.

ESP+ (MS) m/z 502 (MH⁺) .

Všechny publikace, které zahrnují, ale nejsou omezeny pouze na patenty a patentové přihlášky, citované v tomto popisu, jsou začleněny zde uvedeným odkazem, jako by každá jednotlivá publikace byla specificky a jednotlivě vyjádřena začleněním zde uvedeným odkazem řečeným v plném znění.

Výše uvedený popis plně zveřejňuje vynález včetně jeho upřednostňovaných ztělesnění. Modifikace a zlepšení zde specificky zveřejněných ztělesnění jsou zahrnuty v rámci následujících nároků. Předpokládá se, že bez dalšího upřesnění odborník v oboru za použití předchozího popisu může využít tento vynález v maximálním rozsahu. Uvedené příklady jsou proto sestaveny jako pouze ilustrativní a žádným způsobem nejsou omezujícími pro oblast tohoto vynálezu. Ztělesnění vynálezu, ve kterých se nárokuje výhradní vlastnost nebo výhoda, jsou definovány následně.

• · • ·

Claims (29)

1. PATENTOVÉ NÁROKY • · _ 91*-··

   1. Sloučenina obecného vzorce I ve kterém

   R_x představuje 4-pyridylový nebo 4-pyrimidinylový kruh, který je substituovaný alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku nebo akylthioskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, a navíc je popřípadě nezávisle substituovaný alkylovou skupinou s 1' až 4 atomy uhlíku, atomem halogenu, hydroxyskupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylthioskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylsulfinylovou s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -CH₂OR₁₂, aminoskupinou, aminoskupinou mono- a disubstituovanou na dusíku alkylovou skupinou s 1 až 6 atomy uhlíku, skupinou obecného vzorce -N (R₁₀) C (0) R_c nebo N-heterocyklylový kruh, který má 5 až 7 atomů a popřípadě obsahuje další heteroatom zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NRi₅,

   R₄ představuje fenyl, 1-naftyl nebo 2-naftyl nebo heteroaryl, který je popřípadě substituovaný jedním nebo dvěma substituenty, z nichž je každý nezávisle zvolený, a který představuje pro substituenty 4fenyl, 4-naft-l-yl, 5-naft-2-yl nebo 6-naft-2-yl atom halogenu, kyanoskupinu, nitroskupinu, • · skupiny obecného vzorce -C(Z)NR₇Ri₇, -C(Z)ORi₆<

   - (CR10R20) vCORi2, -SR₅, -SOR5, -OR12, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou halogenem, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupiny obecného vzorce -ZC(Z)R₁₂, -NRi₀C(Z)Ri₆ nebo

   - (CR10R20) vNRi_OR₂o a který pro jiné polohy substituce představuje atom halogenu, kyanoskupinu, skupiny obecného vzorce -C (Z) NR13R10 -C(Z)OR₃, - (CRi_OR₂o) m--COR₃,

   -S(O)_mR₃, -OR₃, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou halogenem, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy, uhlíku, skupiny obecného vzorce

   - (CR10R20) _mNR₁oC (Z) R₃, -NR₁₀S (0)_m-R₈, -NR₁₀S (O) _m-NR₇R₁₇, — ZC(Z)R₃ nebo — (CR10R20) m''NR13R14, v je 0 nebo celé číslo v hodnotě 1 nebo 2, m je 0 nebo celé číslo 1 nebo 2, m' je celé číslo v hodnotě 1 nebo 2, m'' je 0 nebo celé číslo v hodnotě 1 až 5,

   R₂ je popřípadě substituovaný heterocyklický zbytek nebo popřípadě substituovaný heterocyklylalkylovou skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku,

   Z představuje atom kyslíku nebo síry,

   R_c představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, heteroarylovou skupinu, heteroarylalkylovou skupinu s 1 až • · · ·· · · ·· * ♦ • · ···· · · · * • · · · · · · · · ···· • · · · « · · ···· ··· ·· ·· »· ··

   4 atomy uhlíku v alkylové části, heterocyklylovou skupinu nebo heterocyklylCi-4alkylCi_₄alkylovou skupinu,

   R₃ představuje heterocyklylový zbytek, heterocyklylalkylovou skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části nebo R₈,

   R₅ představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu s 2 až 4 atomy uhlíku, alkinylovou skupinu s 2 až 4 atomy uhlíku nebo skupinu obecného vzorce -NR7R17 vyjma těch částí, kde -SR₅ je -SNR7R17 a -SOR₅ je -SOH,

   R7 a R17 je každý nezávisle zvolený z atomu vodíku nebo alkylové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo R₇ a R_i7 dohromady s dusíkem, ke kterému jsou připojeny, tvoří heterocyklylový kruh s 5 až 7 atomy, který popřípadě obsahuje další heteroatom zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NR15,

   R₈ představuje alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku substituovanou halogenem, alkenylovou skupinu s 2 až 10 atomy uhlíku, alkinylovou skupinu s 2 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, cykloalkenylovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, heteroarylovou skupinu, heteroarylalkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, skupiny obecného vzorce - (CR10R20) nORllz ^- (CR10R20) nS (O) _mRl8, ~ ( CRiqR₂0 ) nNHS ( O ) 2R18 t

   - (CR10R20) _nNRi₃Ri4, kde arylová, aralkylová heteroarylová, heteroarylalkylová a alkylová skupina mohou být popřípadě substituovány, n představuje celé číslo o hodnotě 1 až 10,

   Rg představuje atom vodíku, skupinu obecného vzorce -C(Z)Rn nebo popřípadě substituovanou alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, skupinu obecného vzorce -S(O)₂Rie, popřípadě substituovanou arylovou skupinu nebo popřípadě substituovanou aralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkyiové části,

   Rio a R₂₀ je každý nezávisle zvolený z atomu vodíku nebo alkyiové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku,

   Rn představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, heterocyklylový zbytek, heterocyklylakylovou skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku v alkyiové části, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkyiové části, heteroarylovou nebo heteroarylalkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkyiové části,

   R₂₂ představuje atom vodíku nebo Ri₆,

   R13 a R14 je každý nezávisle zvolený z atomu vodíku nebo popřípadě substituované alkyiové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, popřípadě substituované arylové nebo popřípadě substituované aralkylové skupiny s 1 až 4 atomy uhlíku v alkyiové části, nebo dohromady tvoří s dusíkem, ke kterému jsou připojeny, heterocyklický kruh s 5 až 7 členy, jehož kruh popřípadě obsahuje další heteroatom • · • · ···· ···· • · ♦ · · · · · · ···· · • · · * · ··· «··· · · · · · ·· ·· ·· zvolený z atomu kyslíku, síry nebo skupiny obecného vzorce -NR₉,

   Ris představuje R_i0 nebo skupinu obecného vzorce

   -C (Z) -Ci-₄alkyl,

   Ri6 představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou halogenem nebo cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku,

   Ris představuje alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu s 3 až 7 atomy uhlíku, heterocyklylový zbytek, arylovou skupinu, aralkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, heterocyklylový zbytek, heterocyklylalkylovou skupinou s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové části, heteroarylovou nebo heteroarylalkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku v alkylové částí, nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl.
2. 2. Sloučenina podle nároku 1, kde Ri představuje 4pyridyl nebo 4-pyrimidinyl substituovaný isopropoxyskupinou, ethoxyskupinou, methoxyskupinou nebo methylthioskupinou.
3. 3. Sloučenina podle nároku 1 nebo 2, kde R₄ představuje popřípadě substituovaný fenyl.
4. 4. Sloučenina podle nároku 3, kde fenyl je jednou nebo vícekrát nezávisle substituovaný atomem halogenu, skupinami obecného vzorce -SR₅, -S(O)R₅, -ORi₂, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku substituovanou halogenem nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku.
5. 5. Sloučenina podle nároku 1 nebo 2, kde R₂ představuje morfolinopropyl, piperidin, N-methylpiperidin, N-benzylpiperidin nebo 2,2,6,6-tetramethylpiperidin.
6. 6. Sloučenina podle nároku 1, kterou je:

   1-(4-piperidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-5-(2-isopropoxy-4-pyrimidinyl)imidazol,

   1-(4-piperidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-5-(2-methoxy-4-pyrimidinyl)imidazol,

   5-(2-hydroxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl) imidazol,

   5-(2-methoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl) imidazol,

   5-(2-isopropoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl) imidazol,

   5-(2-methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl) imidazol,

   5-(2-methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1methyl)-4-piperidinyl]imidazol,

   5-(2-ethoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl)imidazol,

   1-(l-ethoxykarbonyl-4-piperidinyl)-3-(4-thiomethylfenyl)-5• · [(2-(thiomethyl)-4-pyrimidinyl]imidazol a

   1-(l-ethylkarbonyl-4-piperidinyl)-4-(4-methylsulfinylfenyl)5-[2-methylsulfinyl-4-pyrimidinyl]imidazol nebo její farmaceuticky přijatelná sůl.
7. 7. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že obsahuje sloučeninu podle některého z nároků 1 až 6 a farmaceuticky přijatelnou nosnou látku nebo ředidlo.
8. 8. Způsob ošetřování onemocnění zprostředkovaných cytokiny u savce, který to potřebuje, vyznačující se tím, že zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I podle kteréhokoliv z nároků 1 až 6 tomuto savci.
9. 9. Způsob podle nároku 14, vyznačující se tím, že savec je postižen onemocněním zprostředkovaným cytokiny, které je vybráno z psoriatické artritidy, Reiterova syndromu, revmato.idní artritidy, dny, traumatické artritidy, artritidy ve spojitosti se zarděnkami a akutní synovitidy, revmatoidní artritidy, revmatoidní spondylitidy, osteoartritidy, dnavé artritidy a jiných stavů artritidy, sepse, septického šoku, endotoxického šoku, sepse způsobené gram negativními bakteriemi, syndromu toxického šoku, Alzheimerovy choroby, mrtvice, neurotraumatu, respiračního úzkostného syndromu dospělých, mozkové malarie, chronického zánětlivého onemocnění plic, silikózy, plicní sarkoidózy, poruch resorpce kosti, osteoporózy, restenózy, srdeční a renální reperfúzní poruchy, trombózy, glomerulonefritidy, diabetů, reakce štěpu proti hostiteli, odhojení transplantátu, zánětlivého onemocnění střev, Crohnovy choroby, ulcerativní kolitidy, roztroušené sklerózy, svalové • · «··· ···· • · · · · ♦ · · · ···« · degenerace, ekzému, kotaktní dermatitidy, psoriázy, slunečního úpalu a konjunktivitidy.
10. 10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se tím, že onemocnění je způsobené IL-1, IL-6, IL-8 nebo TNF.
11. 11. Způsob podle nároku 10, vyznačující se tím, že chorobný stav zprostředkovaný cytokinem je astma, osteoporóza nebo artritida.
12. 12. Způsob ošetřování zánětu u savce, který to pořebuje, vyznačující se tím, že zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I podle kteréhokoliv z nároků 1 až 6 tomuto savci.
13. 13. Způsob ošetřování osteoporózy u savce, který to potřebuje, vyznačující se tím, že zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I podle kteréhokoliv z nároků 1 až 6 tomuto savci.
14. 14. Způsob inhibice syntézy prostaglandin-endoperoxid syntázy-2 (PGHS-2) u savce, který to potřebuje, vyznačující se tím, že zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I podle kteréhokoliv z nároků 1 až 6 tomuto savci.
15. 15. Způsob podle nároku 14, vyznačující se tím, že inhibice PGHS-2 se používá k profylaktickému nebo terapeutickému ošetřování edému, horečky, bolesti, nervosvalové bolesti, bolesti hlavy, nádorových bolestí nebo artritické bolesti.
16. 16. Způsob ošetřování chorob zprosředkovaných

    CSBP/RK/p38 kinázou u savce, který to potřebuje, vyznačující se tím, že zahrnuje podání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I podle kteréhokoliv z nároků 1 až 6 tomuto savci.
17. 17. Způsob podle nároku 16, vyznačující se tím, že savec je postižen onemocněním zprostředkovaným CSBP/RK/p38 kinázou, které je zvoleno z psoriatické artritidy, Reiterova syndromu, revmatoidní artritidy, dny, dnavé artritidy, traumatické artritidy, artritidy ve spojitosti se zarděnkami a akutní synovitidy, revmatoidní artritidy, revmatoidní spondylitidy, osteoartritidy, dnavé artritidy a jiných stavů artritidy, sepse, septického šoku, endotoxického šoku, sepse způsobené gram negativními bakteriemi, syndromu toxického šoku, Alzheimerovy choroby, mrtvice, neurotraumatu, respiračního úzkostného syndromu dospělých, mozkové malarie, chronického zánětlivého onemocnění plic, silikózy, plicní sarkoidózy, poruch resorpce kosti, osteoporózy, restenózy, srdeční a renální reperfúzní poruchy, trombózy, glomerulonefritidy, diabetů, reakce štěpu proti hostiteli, odhojení transplantátu, zánětlivého onemocnění střev, Crohnovy choroby, ulcerativní kolitidy, roztroušené sklerózy, svalové degenerace, ekzému, kotaktní dermatitidy, psoriázy, slunečního úpalu a konjunktivitidy.
18. 18. Způsob přípravy sloučeniny obecného vzorce I podle nároku 1, vyznačující se tím, že se sestává z reakce sloučeniny obecného vzorce II

    100 • ·

    Ar—S(O)_p (II)

    NC se sloučeninou obecného vzorce (III)

    H

    NR₂ (III) ve kterých p j e 0 nebo 2, a báze dostatečně silné k deprotonaci isonitrilové části sloučeniny obecného vzorce II a

    Ri, R₂ a R₄ jsou definovány v nároku 1 nebo jsou prekurzory skupin Ri, R₂ a R₄ a

    Ar představuje popřípadě substituovanou fenylovou skupinu a potom, je-li to nutné, z převedení prekurzorů R₄, R₂,a R₄ na skupiny Ri, R₂,a R₄.
19. 19. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že se v reakci jako báze použije TBD, je-li p = 0.
20. 20. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že báze v reakci je amin, uhličitany, hybridové nebo alkyl- či aryllithiové činidlo, je-li p = 2.
21. 21. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že imin obecného vzorce III se před reakcí se sloučeninou obecného vzorce II izoluje.

    101 • · « · • ·· · »··· ···· · • · · · · · · • * · · · · · ·· ··
22. 22. Způsob podle nároku 21, vyznačující se tím, že imin obecného vzorce III se před reakcí se sloučeninou obecného vzorce II tvoří in šitu.
23. 23. Způsob podle nároku 22, vyznačující se tím, že imin se tvoří in šitu reakcí aldehydu obecného vzorce RiCHO, kde Ri má význam definovaný pro obecný vzorec I, s primárním aminem obecného vzorce R₂NH, kde R₂ má význam definovaný pro obecný vzorec I.
24. 24. Způsob podle nároku 23, vyznačující se tím, že tvorba iminu in šitu využívá dehydratačních podmínek.
25. 25. Způsob podle nároku 24, vyznačující se tím, že rozpouštědlem je N,N-dimethylformamid (DMF), halogenovaná rozpouštědla, tetrahydrofuran (THF), dimethylsulfoxid (DMSO), alkoholy, benzen nebo toluen nebo DME.
26. 26. Způsob podle nároku 23, vyznačující se tím, že aldehydem obecného vzorce RiCHO je pyrimidinaldehyd obecného vzorce

    X ve kterém

    X představuje alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkylthioskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku a

    Xi má význam definovaný pro případnou substitující skupinu na Ri zbytku v obecném vzorci I podle nároku 1,

    102 φ « ·· · · · ·« · · • ··· · · · · · ·« ·· ···· ·» • · · » · ··· · ···· • · · · · · · ···· · · · ·· ·· ·· aby se získala sloučenina obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelná sůl.
27. 27. Způsob podle nároku 23, vyznačující se tím, že aldehydem obecného vzorce RiCHO je pyridinaldehyd obecného vzorce ve kterém

    X představuje alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkylthioskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku ,

    Xi má význam definovaný pro případnou substitující skupinu na Ri zbytku v obecném vzorci I podle nároku 1, aby se získala sloučenina obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelná sůl.
28. 28. Způsob podle nároku 23, vyznačující se tím, že pro primární amin obecného vzorce R₂NH₂ představuje R₂ piperidin, l-formyl-4-piperidin, l-benzyl-4-piperidin, l-methyl-4piperidin, l-ethoxykarbonyl-4-piperidin, 2,2,6,6tetramethyl-4-piperidin, morfolinoethyl, morfolinopropyl, pyrrolidinylpropyl nebo piperidinylpropyl.
29. 29. Sloučenina podle nároku 18, kterou je:

    ·· · · · ·· ··

    103 • · ···· · 8 * · ·· · ···· ···· · • * ··· ··· ···· ··· ·· ·· ·· ··

    1-(4-piperidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-5-(2-isopropoxy-4-pyrimidinyl)imidazol,

    1-(4-piperidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-5-(2-methoxy-4-pyrimidinyl)imidazol,

    5-(2-hydroxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl) imidazol,

    5-(2-methoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl)imidazol,

    5-(2-isopropoxy-4-pyridyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl) imidazol,

    5-(2-methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl)imidazol,

    5-(2-methylthio-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-[(1methyl)-4-piperidinyl]imidazol,

    5-(2-ethoxy-4-pyrimidinyl)-4-(4-fluorfenyl)-1-(4-piperidinyl) imidazol,

    1-(l-ethoxykarbonyl-4-piperidinyl)-3-(4-thiomethylfenyl)-5[(2-(thiomethyl)-4-pyrimidinyl]imidazol a

    1-(l-ethylkarbonyl-4-piperidinyl)-4-(4-methylsulfinylfenyl)5-[2-methylsulfinyl-4-pyrimidinyl]imidazol nebo její farmaceuticky přijatelná sůl.