CZ20211A3 - Rehabilitační senzorický přístroj - Google Patents

Abstract

Rehabilitační senzorický přístroj (100) pro rehabilitaci dolních končetin obsahuje první opěrku (5) pro vložení chodidla levé nohy a druhou opěrku (6) pro vložení chodidla pravé nohy, přičemž obě opěrky (5 a 6 ) jsou uloženy na pohyblivé části (3), která je otočně kyvně pružným prvkem (13) připojena k pevné opěrné části (2). K první opěrce (5) a ke druhé opěrce (6) je přiřazen alespoň jeden senzorický snímač (9), přičemž senzorický snímač (9) je propojen na řídící a vyhodnocovací zařízení (22), které je propojeno s obrazovkou (23). Na pohyblivé části (3) je uložena kruhová drážka (4), na které je jednou stranou rotačně přední částí (5.11) uložena první opěrka (5) a přední část (6.11) druhá opěrka (6), přičemž druhé strany první opěrky (5) a druhé opěrky (6) jsou otočně uloženy na prvku (14), který je uložen na pohyblivé části (3). Senzorické snímače (9) sestávají z prvního senzoru (9.1) pro snímání pohybu prvního prstce nohy ve směru plantární flexe, druhého senzoru (9.2) pro snímání pohybu prvního prstce nohy do abdukce, třetího senzoru (9.3) pro snímání pohybu vnitřní rotace v kyčelním kloubu, čtvrtého senzoru (9.4 pro snímání vnější rotace v kyčelním kloubu a pátého senzoru (9.5) pro snímání plantární a dorsální flexe v hlezenním kloubu, přičemž pátý senzor (9.5) je uložen pod pružným prvkem (13) na pohyblivé části (3) nebo na pevné části (2).

Description

Rehabilitační senzorický přístroj

Oblast techniky

Vynález se týká rehabilitačního senzorického přístroje s využitím biologické zpětné vazby, která je znázorněna softwarově ve virtuálním herním prostředí. Využijí jej zejména pacienti při komprehesivní rehabilitaci v oborech interní medicíny. Zejména kardiologii a obezitologii či dialyzovaní pacienti. Další velkou skupinou budou pacienti s neurologickým či posttraumatickým deficitem v oblasti dolních končetin.

Dosavadní stav techniky

Hlavním cílem rehabilitace obecně je nastavení ideálních podmínek v organismu tak, aby mohly auto reparační síly jedince pracovat s co možná nejvyšší efektivitou. Poté už záleží čistě na uvážení fyzioterapeuta, jakou cestu k tomu zvolí. Jelikož se pracuje s člověkem jako celkem, nelze léčebný proces nijak paušalizovat. Léčebný přístup je silně individuální a multidisciplinámí.

K rehabilitaci pacientů, jejichž diagnózy se hodí pro terapii popisovaným vynálezem, se využívá rozličných léčebných metod. Konkrétně se jedná o pacienty po infarktu myokardu, kardiologických operacích a dalších klinických kardiologických diagnózách spojených s dekondicí, imobilizací pacienta, lidé trpící obezitou či dialyzovaní pacienti. Dále jsou to poúrazové stavy dolních končetin s perzistujícím deficitem hybnosti či rehabilitace pacientů po totálních endoprotézách kýče lni ch či kolenních kloubů. V oblasti neurologie se to týká pacientů s polyneuropatií, senzorickou deprivací chodidel, poruchami chůze či jako prevence pádů u seniorů nebo jako kompenzační cvičení chodidel pro sportovce.

Součástí rehabilitační léčby zmíněných diagnóz jsou rehabilitační metody, jako manuální techniky, kinesioterapie, fyzikální léčba a jiné. Z oblasti přístrojové rehabilitace se jedná o složité robotické systémy, myostimulační zařízení či přístroje s využitím labilních ploch.

Taková rehabilitace je prováděna vyškolenými fyzioterapeuty, kteří zajišťují, aby jejich pacienti prováděli pohyby fyziologicky, se správnou intenzitou i načasováním. Pokud se jedná o léčbu pohybem, naučené cviky by měli klienti provádět doma sami v předepsané četnosti. Fyziotempeut při osobním setkání kontroluje správnost prováděných pohybů a doporučuje další cvičební kroky. Při tomto postupu, kdy pacient cvičí sám doma předepsané cviky, není zaručena správnost jejich provádění. Výsledek cvičení je tedy individuální a záleží zejména na vůli pacienta správně plnit dohodnutou cvičební jednotku.

Další metodou volby při terapii dolních končetin je senzomotorický trénink, což je vlastně aktivace extero a intero receptorů tkání, které pomáhají mozku v utváření obrazu o dolní končetině. Díky správné senzomotorice nohy je člověk schopen vnímat nerovnosti povrchů, reagovat prstci při zavrávorání nebo rychle aktivovat svaly například při zakopnutí, aby člověk neupadl. Pro senzomotorický trénink se používají například senzorické chodníky či koberce. Určitou nevýhodou této rehabilitace je, že pacient nevidí svůj léčebný postup, který jej motivuje k dalšímu tréninku.

K rehabilitaci dolních končetin se používají i nestabilní plošiny. Jednou z nej využívanějších je posturomed, na kterém se trénuje ve stoji. To znamená velký požadavek na vědomou práci s hlubokým stabilizačním systémem. Tato pomůcka není interaktivní, opět chybí kvalitní zpětná vazba a je vhodné trénovat za účasti fyzioterapeuta.

Pro rehabilitaci a trénink nohou lze využít například i koncept Propriofoot. Zde se cvičí pomocí malých nestabilních destiček umístěných pod různé části plosky nohy. Svalové řetězení je zde také od aker směrem k centru. Není však interaktivní, nevyužívá biologické zpětné vazby a probíhá

- 1 CZ 2021 - 1 A3 převážně ve stoji za účasti fyzioterapeuta. Cvičení ve stoje má také zvýšené nároky na funkční střed těla.

Při nemocniční rehabilitaci u pacientů v akutní fázi po kardiologických operacích nebo infarktu myokardu se začíná rehabilitovat v leže, protože jiné zátěžové polohy nejsou zpravidla tolerovány. Při cvičení musí být přítomen fýzioterapeut, jehož čas na pacienta za den je v nemocnicích omezen. Pro samostatné cvičení se používají šlapací motomedy. Při tomto cvičení je pacient ke šlapacímu motopedu přivázán a šlape na kole v leže. Nevýhodou motomedu je, že člověk šlape na kole bez zpětné vazby. Cvičení není nijak interaktivní. Mnohdy nezábavné.

Pro kardiorehabilitaci v postakutní fázi se používá také odporový trénink, kde pacienti využívají i klasických posilovačích strojů, které jsou známy z fitness center (stahování kladky horními končetinami, bench press apod.). Problémem je, že při této rehabilitaci není řešena stránka rehabilitační, jenom hemodynamická (zatížení kardiovaskulární soustavy). Drtivá většina pacientů má nefunkční hluboký stabilizační systém těla. Při cvičení není fýziologicky zapojena bránice, šikmé břišní svaly, hluboké svaly páteře a pánevního dna. Při nedostatečné práci této soustavyhlubokého stabilizačního systému, je proto odporový trénink důrazně nedoporučován.

Ke zlepšení hemodynamiky se používá i stimulace kvadricepsů pomocí myostimulačních proudů. Tyto proudy nahrazují volní svalovou aktivitu člověka, kdy elektricky vyvolaným stahem stehenních svalů se má docílit návratu krve zpět k srdci i bez aktivního cvičení pacienta. Toto je poměrně neefektivní, jelikož nepostupujeme od akrálních částí směrem k distálním. Znovu musí být přítomný fýzioterapeut a stimulace může být i pacientem nepříjemně vnímána.

V posledních letech dochází k rostoucímu rozvoji robotických tréninkových přístrojů (exoskeletonů), které využívají i virtuální realitu. Tyto přístroje jsou zaměřeny zejména na horní končetiny a dokáží cvičit s pacientem i pasivně. Využívány jsou například v neurorehabilitaci při centrálních parézách či plegiích horních končetin u pacientů po cévních mozkových příhodách. Obecnou nevýhodou roboticky asistované rehabilitace je její složitost, tím i vysoká cena a zvýšené nároky na technologické i prostorové zázemí. Z těchto důvodů nejsou pro běžného člověka snadno dostupné.

VeWO WO2013164364 firmy Hocoma je popsán přístroj, u kterého se používají senzory ke sledování pohybu. V tomto přístroji jsou inerciální měřící jednotky (IMU) připojeny k zadní části osoby pro měření jejích pohybů a pohybem zadní části může osoba například ovládat prvky zobrazené na obrazovce a provádět konkrétní cvičení. Nevýhodou řešení podle WO 2013164364 je, že senzory musí fýzioterapeut člověku umístit a připevnit na konkrétní části a po cvičení je opět sundat. Cvičení je prováděno ve stoje.

Podstata vynálezu

Stávající nevýhody známých prostředků pro komprehesivní rehabilitaci dolních končetin odstraňuje rehabilitační senzorický přístroj podle vynálezu. Podstata vynálezu spočívá vtom, že obsahuje první opěrku pro vložení chodidla levé nohy a druhou opěrku pro vložení chodidla pravé nohy Obě opěrky j sou uloženy na pohyblivé části, která j e kyvné otočně pružným prvkem připoj ena k pevné opěrné části. K první opěrce a ke druhé opěrce je přiřazen alespoň jeden senzorický snímač, přičemž senzorický snímač je propojen na řídící a vyhodnocovací zařízení, které je propojeno s obrazovkou.

Podle prvního provedení vynálezu na pohyblivé části je pod každou opěrkou uložena kruhová drážka, na které je jednou stranou přední částí rotačně uložena první opěrka a přední částí také druhá opěrka, přičemž druhé části první opěrky a druhé části druhé opěrky jsou otočně uloženy na prvku, který je uložen na pohyblivé části.

-2CZ 2021 - 1 A3

Podle dalšího výhodného provedení vynálezu senzorické snímače sestávají z prvního senzoru pro snímání pohybu prvního prstce nohy ve směru plantámí flexe, přičemž první senzor je umístěn pod prvním prstcem nohy na vnitřní straně první a druhé opěrky, druhého senzoru pro snímání pohybu prvního prstce nohy do abdukce, přičemž druhý senzor je umístěn na vnitřní boční straně první a druhé opěrky, třetího senzoru pro snímání pohybu vnitřní rotace v kyčelním kloubu, čtvrtého senzoru pro snímání vnější rotace v kyčelním kloubu, přičemž senzory pro snímání pohybu v kyčelním kloubu jsou umístěny na kruhové drážce po vnějších stranách první opěrky a druhé opěrky, pátého senzoru pro snímání plantámí a dorsální flexe v hlezenním kloubu, přičemž pátý senzor je uložen pod pružným prvkem na pohyblivé části nebo na pevné části.

Další výhodné provedení vynálezu umožňuje nastavovat rozměry obou opěrek podle velikosti nohy pacienta. Nastavování je řešeno tak, že první opěrka je rozdělena na první opěrnou část a na druhou opěrnou část, také druhá opěrka je rozdělena na první opěrnou část a na druhou opěrnou část, přičemž opěrné části první opěrky a opěrné části druhé opěrky (6) jsou polohovatelné ve směru osy „x“ a osy „y“.

Podle dalšího výhodného provedení vynálezu jsou k opěrné části připojena pružná lana, jejichž úkolem je zaměstnat a stabilizovat ruce.

Aby při cvičení nedošlo k nežádoucímu vysunutí nohou z levé a pravé opěrky jsou v první opěrce a ke druhé opěrce v oblasti uložení paty chodidla do zvýšeného okraje na otočném prvku připojeny zajišťovací prvky. Tyto zajišťovací prvky jsou vedeny ve vertikálním směru od pohyblivé části, přičemž konci každého zajišťovacího prvku jsou upevněny zajišťovací prostředky, např. suché zipy, kterými jsou zajištěny nohy pacienta v obou opěrkách.

Výhody vynálezu lze shrnout následně:

Pacient při cvičení nepotřebuje nutně doprovod fýzioterapeuta. Cvičení probíhá vleže na zádech bez zvýšených nároků na trénovanost jedince. Další velkou výhodou vynálezu je, že ovládání softwaru terapeutické hry zobrazované na obrazovce je provedeno pomocí pohybů končetiny prstu, chodidla, paty pacienta. Jedná se tedy o takový ovladač, který je ovládán pohyby dolních končetin. Další výhodou je využití biologické zpětné vazby, která pacienta může korigovat jeho snažení a motivovat k lepším výkonům. Další výhodou je, že přístroj nemá váhový limit. Je tedy vhodný i pro pacienty s morbidní obezitou, kteří nezvládají cvičení v běžných pozicích.

Objasnění výkresů

Vynález bude podrobněji objasněn na připojených obrázcích, kde:

OBR. 1 perspektivní pohled na rehabilitační přístroj připevněný k lůžku

OBR. 2 perspektivní pohled na rehabilitační přístroj

OBR. 3 pohled shora na rehabilitační přístroj

OBR. 4 detail z obr.. 3

OBR. 5 řez vedený opěrkou nohou a pohyblivou částí

OBR. 6 detail z obr. 5

OBR. 7 boční pohled na opěrnou část

-3 CZ 2021 - 1 A3

Příklady uskutečnění vynálezu

Rehabilitační senzorický přístroj 100 (dále jen přístroj 100) pro trénink dolních končetin, který využívá aktivaci myofasciálních řetězců dolních končetin je znázorněný na obr. 1 až 5. Rehabilitační cvičení s přístrojem 100 probíhá v leže na zádech.

Přístroj 100 sestává z pevné opěrné části 2, např. ve tvaru obdélníku, ke které je připojena pohyblivá část 3 stejného tvaru, přičemž obě části 2 a 3 jsou na dvou kratších stranách spojeny panty 17. Spojení panty 17 je provedeno stranami, ke kterým při cvičení směřují paty pacienta. Mezi čelní stranou 2,1 pevné opěrné části 2 a spodní stranou 3,1 pohyblivé části 3 je upevněn (oblasti kde při cvičení jsou prsty dolních končetin) pružný prvek 13 tvořený pružinou. Tento pružný prvek 13 zajišťuje kyvné spojení mezi pevnou opěrnou částí 2 a pohyblivou částí 3. Toto kyvné spojení prostřednictvím pružného prvku 13 umožňuje při rehabilitaci vykonávat dolními končetinami rotační pohyb, kolem osy „Y“ jak bude dále popsáno a vysvětleno. Na kyvné pohyblivé části 3 jsou uloženy první opěrka 5 pro vložení chodidla levé nohy a druhá opěrka 6 pro vložení chodidla pravé nohy. Tvarově jsou obě opěrky 5 a 6 řešeny tak, aby do nich mohla být vložena levá a pravá noha, přičemž po obvodu vykazují zvýšený okraj 18, který přidržuje končetinu ve cvičební poloze.

První opěrka 5 je rozdělena na první opěrnou část 5,1 a na druhou opěrnou část 52. Druhá opěrka 6 je rozdělena na první opěrnou část 6,1 a druhou opěrnou část 62. Opěrné části 5,1, 52 první opěrky 5 a opěrné části 6,1 a 62 druhé opěrky 6 jsou polohovatelné ve směru osy „x“ a „y“ pro přizpůsobení velikosti v závislosti na velikosti nohou pacienta. Opěrné části 5,1, 52, 6,1 a 62 opěrek 5 a 6 jsou také rotačně polohovatelné pro provádění rotačního pohybu při cvičení kolem osy „z“.

Pro zajištění podélné polohovatelnosti opěrek 5 a 6 j sou na pohyblivé části 3 pod prvními opěrnými částmi 5,1 a 6,1 upevněny ve směru osy „x“ (směr polohy chodidla při cvičení) rovnoběžně vedle sebe dvě první vodící drážky 11. V první vodící drážce 11 je veden první vodící prvek 11,1. např. šroub, který je připevněn na spodní straně prvních opěrných částí 5,1 první opěrky 5 a na spodní straně prvních opěrných částí 6,1 druhé opěrky 6. Tyto první vodící drážky JT jsou vedeny pod oběma prvními opěrnými částmi 5,1 a 6,1 a částečně zasahují i pod druhé opěrné části 52 první opěrky 5 a pod druhé opěrné části 62 druhé opěrky 6. Pod druhými opěrnými částmi 52 a 62 každé opěrky 5 a 6 je ve směru kolmém na první vodící drážky 11 upevněna na pohyblivé části 3 druhá vodící drážka 12. V druhé vodící drážce 12 je veden druhý vodící prvek 12.1, který je připevněn na spodní straně 521 druhé opěrné čisti 52 první opěrky 5 a na spodní straně 621 druhé opěrné části 62 druhé opěrky 6 (obr. 5,7).

Pro zajištění rotační polohovatelnosti opěrek 5 a 6 je na kyvné pohyblivé části 3 upevněna pod prvními opěrnými částmi 5,1 a 6,1 opěrek 5 a 6 kruhová drážka 4. V kruhové drážce 4 je veden vodící prvek 4,1, který je pevně připojen ke spodním stranám prvních opěrných částí 5,1 a 6,1 opěrek 5 a 6 (obr. 1,4,6). Aby bylo možné opěrkami 5 a 6 otáček po kruhové drážce 4, tak druhé opěrné části 52 a 62 jsou otočně uloženy na prvku 14. např. čepu (obr. 5,7).

K první opěrce 5 a ke druhé opěrce 6 v oblasti uložení paty chodidla jsou do zvýšeného okraje 18 na otočném prvku 7,1 připojeny zajišťovací prvky 7. Tyto zajišťovací prvky 7 jsou vedeny ve vertikálním směru od pohyblivé části 3 (ve směru lýtka pacienta při cvičení). Na každém zajišťovacím prvku 7 jsou upevněny zajišťovací prostředky 8, např. suché zipy, kterými jsou lýtka pacientů při cvičení zajištěna v opěrkách 5 a 6. Chodidla pacienta jsou v obou opěrkách 5 a 6 zajištěna také zajišťovacími prostředky 8.1, např. na suché zipy.

Na vnitřních stranách opěrek 5 a 6, (strany kde j sou uloženy chodidla pacienta) j sou umístěny první senzor 9,1 a druhý senzor 92. Pohyb prstce nohy ve směru plantámí flexe, tj. ve směru osy „x“, je snímám prvním senzorem 9,1 umístěným pod prstcem nohy na vnitřní straně 5,12, 6,12 první a druhé opěrky 5, 6. Pohyb prstce nohy ve směru plantámí abdukce, tj. ve směru osy „z“ je snímán

-4CZ 2021 - 1 A3 druhým senzorem 9,2 umístěným na vnitřní boční straně 5,13. 6,13 první a druhé opěrky 5, 6. Na kruhové drážce 4 po vnějších stranách první opěrky 5 a druhé opěrky 6 je umístěn třetí senzor 9,3 pro snímání pohybu vnitřní rotace v kýčelním kloubu a čtvrtý senzor 9,4 pro snímání vnější rotace v kýčelním kloubu. Pro snímání pohybu plantámí a dorsální flexe v hlezenním kloubu je uložen pod pružným prvkem 13 na pohyblivé části 3 nebo na pevné části 2 pátý senzor 9,5 (obr. 2,3,4)

Na pevné opěrné části 2 je upevněn prvek 24 pro uchycení dvou pružných lan 10, jejichž úkolem je stabilizovat ruce pacienta při cvičení, protože lidský mozek bude mít tendence ovládat virtuální prostředí rukama a nikoli nohama. Schopnost vědomé kontroly jemné motoriky nohy je významně oslabena. Tato pružná lana 10 navíc chrání pacienta před nežádoucím posouváním vzhůru lůžkem, k čemuž by mohlo dojít při usilovné plantámí flexi v hlezenním kloubu.

Na obr. 1 je znázorněno použití přístroje 100 při rehabilitaci nebo tréninku dolních končetin. Přístroj 100 upevňovací částí 15 je připevněn na rámovou konstrukci 1.1 polohovatelného lůžka 1. Senzorické snímače 9 jsou připojeny k řídící a vyhodnocovací jednotce 22 spojené s obrazovkou 23, Pacient provádí cvičení v leže na zádech. To znamená, že trénink končetin nohou může probíhat za velmi malých požadavků na kondici a celkový stav pacienta, ač trénink probíhá o velké intenzitě. Terapie je aktivní. Pacient musí být při vědomí, být schopen kognitivně chápat virtuální prostředí a mít zachovanou alespoň částečnou motorickou inervaci dolních končetin. Terapeut přichystá pacienta do přístroje a to tak, že do opěrek 5 a 6 vloží chodidla pacienta, posouváním první opěrky 5 a druhé opěrky 6 po první vodící drážce 11 a druhé vodící drážce 12 nastaví rozměrovou velikost obou opěrek 5 a 6 a to podle velikosti chodidel pacienta. Terapeut následně zajistí pozici posuvných opěrek 5 a 6 šrouby 23 umístěnými uvnitř vodících drážek 11 a 12. Obsluha také zajistí obě nohy pacienta zajišťovacím prostředkem 8 a 8.1 (např. suchý zip). Při cvičení pacient provádí pohyby palců u nohy ve směru plantámí flexe a abdukce, dále plantámí a dorzální flexe v kotníku a rotaci v kloubu kýčelním. Tyto pohyby snímají senzory 9,1, 9,2. 9,3 a 9,4 a signály z nich předávají do řídící a vyhodnocovací j ednotky 22, která převádí pohyby j edince na j ednotlivé příkazy virtuálního prostředí. Tyto příkazy jsou zpětnou vazbou prováděného cvičení prezentovány pacientovi ve formě terapeutických her. Vše je zobrazováno na obrazovce 23, kterou lze přes teleskopickou tyč 21 volně nastavovat. U přístroje 100 může být využito je zvažováno i zobrazování pomocí 3D brýlí nebo chytrých telefonů či tabletů.

Jako další příklad použití vynálezu lze aplikovat u rehabilitace pacienta, který musí chodit na dialýzu kvůli selhání ledvin. Takový člověk chodí na dialýzu 3x týdně a stráví v dialyzačním středisku 4-6 hod. při každém sezení. Tedy okolo 15h týdně. Dialyzační proces se odehrává v leže a po dobu dialýzy lze provádět cvičení na přístroji. Pro takové pacienty může být cvičení během dialýzy jediným zdrojem pohybu a při dotaci 15 hod. týdně to můžeme považovat za velmi kvalitní tréninkový plán. Pacient je tedy napojen na dialyzační jednotku, leží na lehátku a přístroj je pacientovi nainstalován na jeho chodidla. Na obrazovce 23 se navolí terapeutická hra, jejímž cílem je docílit lepšího návratu krve z periferie, proto se volí hra, která obsahuje prvky cévní gymnastiky pro podpom žilního návratu a tkáňové perfuze.

Pacient nyní hraje hm. Anatomicky pacient provádí plantámí a dorsální flexi v hlezenním kloubu, což je snímáno senzorem 9,5 a provádí rotace v kloubu kýčelním, což je snímáno senzory 9,3 a 9,4. Jako zpětnou vazbu vidí pacient na obrazovce hm například závody aut. Toto autíčko s avatarem jede dopředu, pokud se aktivuje pátý senzor 9,5 pro plantámí flexi v hlezenním kloubu, tj. stlačování pmžného prvku 13 pod pohyblivou částí 3. Autíčko brzdí, pokud se aktivuje pátý senzor 9.5 pro dorsální flexi v hlezenním kloubu, tj. uvolnění stlačeného pmžného prvku 13 pod pohyblivou částí 3. Pro zatáčení doprava a doleva slouží rotační senzory 9.3 a 9.4, které pacient aktivuje pomocí vnitřní a vnější rotace v kyčelních kloubech. Pacient je motivován k výkonu závodním prostředím, kde soutěží buď proti počítačem řízeným protivníkům, nebo proti spárovaným dalším pacientům, kteří při dialýze využijí stejnou terapeutickou hm. Právě toto může ze zdlouhavé dialýzy učinit proces zábavný, terapeutický s výraznou psychologickou i sociální nadstavbou. Podobně si lze představit pacienty například při chronickém kardiovaskulárním onemocnění s dekondicí, u obézních pacientů, kteří nezvládají cvičení ve stoji nebo překračují

-5CZ 2021 - 1 A3 váhové limity například rotopedu nebo například u sportovců, kteří fungují v nevhodné obuvi (hokejisti, fotbalisti ...), jako forma kompenzačního cvičení.

Na přístroji 100 lze obecně provádět rehabilitační tréninkové okruhy, např.

• Funkční aktivace svalů planty pedis • Terapie a prevence vzniku hallux valgus et hallux rigidus • Zvýšení koordinace levá versus pravá dolní končetina • Silový trénink svalů nohy a bérce v několika úrovních • Silový trénink svalů celé dolní končetiny v několika úrovních • Silový trénink rotátorů kyčelního kloubu • Nácvik excentrické kontrakce dorsálního svalového řetězce dolních končetin • Cévní gymnastika • Senzomotorický trénink nohou doprovázen výraznou kognitivní složkou

Claims (6)

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Rehabilitační senzorický přístroj (100) pro rehabilitaci dolních končetin vyznačující se tím, že obsahuje první opěrku (5) pro vložení chodidla levé nohy a druhou opěrku (6) pro vložení chodidla pravé nohy, přičemž obě opěrky (5 a 6 ) jsou uloženy na pohyblivé části (3), která je otočně kyvné pružným prvkem (13) připojena k pevné opěrné části (2), přičemž k první opěrce (5) a ke druhé opěrce (6) je přiřazen alespoň jeden senzorický snímač (9), přičemž senzorický snímač (9) je propojen na řídící a vyhodnocovací zařízení (22), které je propojeno s obrazovkou (23).

2. Rehabilitační senzorický přístroj (100) podle nároku 1, vyznačující se tím, že na pohyblivé části (3) je uložena kruhová drážka (4), na které je jednou stranou rotačně přední částí (5.11) uložena první opěrka (5) a přední částí (6.11) druhá opěrka (6), přičemž druhé strany první opěrky (5) a druhé opěrky (6) jsou otočně uloženy na prvku (14), který je uložen na pohyblivé části (3).

3. Rehabilitační senzorický přístroj (100) podle nároku 1, vyznačující se tím, že senzorické snímače (9) sestávají z prvního senzoru (9.1) pro snímání pohybu prvního prstce nohy ve směru plantámí flexe, přičemž první senzor (9.1) je umístěn pod prvním prstcem nohy na vnitřní straně (5.12) první opěrky (6) a na vnitřní straně (6.12) druhé opěrky (6), druhého senzoru (9.2) pro snímání pohybu prvního prstce nohy do abdukce, přičemž druhý senzor (9.2) je umístěn na vnitřní boční straně (5.13) první opěrky (5) a na vnitřní boční straně (6.13) druhé opěrky (6), třetího senzoru (9.3) pro snímání pohybu vnitřní rotace v kýčelním kloubu, čtvrtého senzoru (9.4) pro snímání vnější rotace v kýčelním kloubu, přičemž senzory (9.3, 9.4) jsou umístěny na kruhové drážce (4) po vnějších stranách první opěrky (5) a druhé opěrky (6), pátého senzoru (9.5) pro snímání plantámí a dorsální flexe v hlezenním kloubu, přičemž pátý senzor (9.5) je uložen pod pružným prvkem (13) na pohyblivé části (3) nebo na pevné části (2).

4. Rehabilitační senzorický přístroj (100) podle nároku 1, vyznačující se tím, že první opěrka (5) je rozdělena na první opěrnou část (5.1) a na druhou opěrnou část (5.2), druhá opěrka (6) je rozdělena na první opěrnou část (6.1) a na druhou opěrnou část (6.2), přičemž opěrné části (5.1, 5.2) první opěrky (5) a opěrné části (6.1 a 6.2) druhé opěrky (6) jsou polohovatelné ve směru osy „x“ a osy „y“.

5. Rehabilitační senzorický přístroj (100) podle nároku 1 a 2 , vyznačující se tím, že k opěrné části (2) jsou připojena pružná lana (10).

6. Rehabilitační senzorický přístroj (100) podle nároku 1, vyznačující se tím, že k první opěrce (5) a ke druhé opěrce (6) v oblasti uložení paty chodidla jsou do zvýšeného okraje (18) na otočném prvku (7.1) připojeny zajišťovací prvky (7), přičemž tyto zajišťovací prvky (7) jsou vedeny ve vertikálním směru od pohyblivé části (3), a přičemž na každém zajišťovacím prvku (7) jsou upevněny zajišťovací prostředky (8).