CZ198198A3

CZ198198A3 - Komplexy kaskádových polymerů, způsob jejich výroby a farmaceutický prostředek tyto látky obsahující

Info

Publication number: CZ198198A3
Application number: CZ981981A
Authority: CZ
Inventors: Heribert Schmitt-Willich; Johannes Platzek; Bernd Radüchel; Hanns-Joachim Weinmann; Wolfgang Ebert; Bernd Misselwitz; Andreas Mühler; Thomas Frenzel
Original assignee: Schering Aktiengesellschaft
Priority date: 1995-12-22
Filing date: 1996-11-29
Publication date: 1998-09-16
Also published as: KR100461476B1; PT868202E; DE59609603D1; NO982903L; IL124677A; CA2241187A1; EP0868202B1; TW520377B; NO314545B1; RU2197495C2; BG102565A; NO982903D0; WO1997023245A1; SK283334B6; ATE222776T1; BG63105B1; DE19549286A1; NZ323397A; EP0868202A1; UA50753C2

Description

Oblast techniky

Vynález se týká nových komplexů kaskádových polymerů, prostředků tyto sloučeniny obsahujících, použití komplexů v diagnostice a terapii, jakož i způsobu výroby těchto sloučenin a prostředků.

Dosavadní stav techniky

Občas klinicky používané kontrastní prostředky pro moderní zobrazující postupy, totiž jadernou spinovou tomografii (MRI) a počítačovou tomografii (CT) [Magnevist^, p D p

Pro Hance , Ultravist a Omniscan J se rozptylují v celém extracelulárním prostoru těla (intravasální prostor a interstitium) . Tento prostor rozptýlení zahrnuje asi 20 % objemu těla.

Extracelulární MRI-kontrastni prostředky byly klinicky nejprve s úspěchem použity při diagnostice cerebrálních a spinálních procesech onemocnění, neboť se zde vyskytuje zcela zvláštní situace se zřetelem na regionální prostor rozptýlení. V mozku a v míše nemohou mimobuněčné látky opustit ve zdravé tkáni ha základě bariery krev-mozek nitrocévní prostor. Při chorobných procesech, rušících tuto barieru krev-mozek (například maligní tumory, záněty, myelopatická onemocnění a podobně) , vznikají uvnitř mozku potom oblasti se zvýšenou propustností (permeabilitou) cév

pro tyto mimobunéčné kontrastní látky (Schmiedl a kol., MRI of blood-brain barrier permeability in astrocytic gliomas: application of smáli and large molecular veight contrast media, Magn. Reson. Med. 22; 288, 1991). Využitím tohoto porušení permeability cév může být ve vysokém kontrastu rozeznaná nemocná tkáň oproti tkáni zdravé.

Kromě mozku a míchy neplatí ovšem takováto bariera permeability pro výše uvedené kontrastní látky (Canty a kol., First-pass entry of nonionic agent into the myocardial extravascular space. Effects on radiographic estimate of transit time and blood volume. Circulation 84: 2071, 1991). Tím není obohacení kontrastního činidla již závislé na permeabilitě cév, ale pouze na velikosti mimobuněčného prostoru odpovídaj ících tkání. Ohraničení cév vzhledem k intertinálnímu prostoru není při použití těchto kontrastních látek možné.

Obzvláště pro zobrazení cév by mělo obzvláštní význam, aby se kontrastní látka rozptýlila výlučně do prostoru cév. Takovýto blood-pool-agent by měl umožňovat pomocí buněčné tomografie ohraničit dobře prokrvenou tkáň od tkáně špatně prokrvené a tím diagnostikovat ischemii. Také tkáň náchylná k infarktu by se měla vymezit na základě své anemie od ostatní zdravé nebo ischemické tkáně, když se použije vasální kontrastní látka. Toto je obzvláště důležité, když jse například o to, rozlišit srdeční infarkt od ischemie.

Dosud se musí většina pacientů, u kterých je podezřeni na kardiovaskulární onemocnění (tato onemocnění j sou častou příčinou úmrtí v západních průmyslových zemích) , podrobit náročnému diagnostickému vyšetření. V angioterapii jsou v současné době využívána rentgenová diagnostika za pomoci jod • 4

h obsahujících kontrastních látek. Tato vyšetření jsou spojena s různými nevýhodami, například s risikem zatížení zářením, jakož i s nepříjemnostmi a zatížením, která především vznikají tím, že jod obsahující kontrastní látky ve srovnání s NMR-kontrastními látkami musí být použity v podstatně vyšší koncentraci.

Existuje tedy potřeba na NMR-kontrastní látky, které i i mohou označovat cévní prostor (blood-pool-agent). Tyto * sloučeniny se musí vyznačovat dobrou snášenlivostí a vysokou účinností (vysoký stupeň signální intensity při MRI) .

Náběh k vyřešení alespoň části tohoto problému použitím komplexotvorných činidel, která jsou vázána na makromolekuly nebo biomolekuly, byl dosud úspěšný pouze velmi omezeně.

Tak není například počet paramagnetických center v komplexech, které jsou popsané v Evropských patentových přihláškách č. 0 088 695 a 0 150 844 , dostatečný pro přijatelnou tvorbu obrazu.

Zvyšuje-li se počet potřebných kovových iontů vícenásobným zavedením komplexotvorných jednotek do makromolekulám! biomolekuly, tak je to spojeno s netolerovatelným ovlivněním afinity a/nebo specifity této biomolekuly (J. Nucl. Med. 24, 1158 (1983)).

Makromolekuly mohou být obecně vhodné jako kontrastní látky pro angiografii. Albumin-GdDTPA (Radiology 1987:

162: 205) například však vykazuje 24 hodin po intravenosní aplikaci krysám obohacení ve tkáni jater, které činí asi 30 % dávky. Kromě toho je za 24 hodin eliminováno pouze • ·

«·· ♦··· • · · • · · ·· • · · · # 4 · · • 4 ·· % dávky.

Makromolekulám! polylysin-GdDTPA (EVvropská patentová přihláška 0 233 619) se ukázal rovněž schopný jako blood-pool-agent (preferující krev před tkání). Tato sloučenina se skládá podle podmínek přípravy ze směsi molekul různé velikosti. Při vylučovacích pokusech na krysách , ohlo být ukázáno, že tyto makromolekuly j sou vylučovány filtrací ledvinami nezměněné. Dle podmínek syntesy může polylysin-GdDTPA ale také obsahovat takové molekuly, které jsou tak veliké, že při glomerulárni filtraci kapilárami ledvin proj ít nemohou a tak v těle zůstávaj i.

Také byly popsány makromolekulám! kontrastní látky na basi uhlovodíků, například dextranů (EP-A-0 326 226). Nevýhoda těchto sloučenin spočívá v tom, že tyto obsahují pouze asi 5 % signál zesilujících paramagnetických kationtů.

V Evropské patentové přihlášce č. 0 430 863 popsané polymery představují již krok na cestě k blood-pool-agents, protože již nevykazují charakteristickou heterogenitu ve vztahu k velikosti a hmotnosti molekul. Zůstává však stále otevřený požadavek na budoucí úplnou vylučitelnost, snášenlivost a/nebo účinnost.

Vyvstává tedy úkol, připravit pro použití nové diagnostické prostředky, obzvláště pro rozeznání a lokalisaci onemocnění cév, které by neměly uváděné nedostatky. Tento úkol je řešen předloženým vynálezem.

‘ř φ φ ' φ φ · · φ φφφ · φ φφ • φφ φφ · · · φφφ · φ φ φ· *· ··

Podstata vynálezu

Bylo zjištěno, že komplexy, které sestávají z dusík obsahujících kaskádových polymerů, opatřených komplexotvornými ligandy, alespoň 16 iontů prvku s pořadovým číslem 20 až 29, 30, 42, 44 nebo 57 až 83 , jakož i popřípadě kationtů anorganických a/nebo organických basi, aminokyselin nebo amidů aminokyselin a popřípadě obsahují acylované aminoskupiny, jsou překvapivě výborně vhodné pro NMR- a rentgenová diagnostika, bez toho, že by vykazovaly výše uvedené nevýhody .

Předmětem předloženého vynálezu jsou komplexy kaskádových polymerů obecného vzorce I

A-{X-[Y-(Z-/V-K_w/_z)_y}_x}_a (I), ve kterém

A značí dusík obsahující kaskádové jádro basální multiplicity a,

X a Y značí nezávisle na sobě přímou vazbu nebo kaskádovou reprodukční jednotku reprodukční multíplicity x, popřípadě y,

Z a V značí nezávisle na sobě kaskádovou reprodukční jednotku reprodukční multíplicity z , popřípadě w ,

K značí zbytek komplexotvorné látky, a značí číslo 2 až 12 a x, y, z a v značí nezávisle na sobě číslo 1 až 4 ,

• · * « · ·* · • « * • · · ·· · * · i

!<

• « · «· ·· s tím omezením, že alespoň dvě reprodukční jednotky jsou různé a že pro produkt platí multiplicity sa. x . y . z . w s 64 a že alespoň jedna kaskádová reprodukční jednotka X, Y, Za V značí 1,4,7,10-tetraazacyklododekanovou nebo 1,4,8,11-tetraazacyklotetradekanovou reprodukční jednotku.

Jako kaskádová jádra A jsou vhodné :

dusíkový atom, \

N—CH₂—(CH₂)2^Z u

N-' 11

U ch₂

Ί /^u(CH₂)_n4-\ 2

Jp U u

Z ch₂—ch₂—n ch₂ ch₂ (CH₂)_m (CH₂)._m

N—CH,—CH,—N ^Z π Z • *

N —CH₂CH₂ —N —CH₂-CH₂ —N — CH₂CH₂ -N

- 8 ,υ

R C(M-Ν

Ν Ν z/

υ.

Ν

Φ Φ φ«· «···

Φ 9 Φ Φ ΦΦ · ΦΦΦ

I ΦΦΦΦ··· ··· · · φ e · · · ··· • 9 ΦΦΦΦ ·Φ Φ· ·* ·’ .U

ve kterých man značí čísla 1 až 10 , p vznačí číslo 0 až,10 , lA značí q! nebo E ,

U² značí Q² nebo E , přičemž

- 9 • · · « • * ·· * φ ·Φ φφ φ· φ φ ·· · <

« φ βφφφ φφ« • ·Φ« φφφφ φφ ·Φ ·* *· značí skupinu _(CH ) —CH₂—N ''Ό přičemž o značí číslo 1 až 6 ,

2 Q značí vodíkový atom nebo Q a

Q značí přímou vazbu,

M značí alkylenový řetězec s 1 až 10 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušen 1 až 3 kyslíkovými atomy a/nebo je popřípadě substituovaný 1 až 2 oxoskupinami a r0 značí rozvětvený nebo nerozvětvený alkylový zbytek s 1 až 10 uhlíkovými atomy, nitroskupinu, aminoskupinu, skupinu karboxylové kyseliny nebo skupinu

Μ—N z

přičemž počet Q Odpovídá basální multiplicitě a .

Nejj ednodušší případ kaskádového j ádra představuj e dusíkový atom, jehož tři vazby (basální multiplicita = 3) jsou v prvním vnitřním kroku (generace 1) obsazeny třemi reprodukčními jednotkami X, popřípadě Y (když X značí přímou vazbu) , popřípadě Z (když X a Y značí přímou • φφφ φφφφ φ φ φ φφφφ φ φφφ

Φ φ φ Φ ΦΦ ΦΦ ΦΦΦ Φ Β

Φ Φ ΦΦΦΦ φφφ «φφφ ΦΦΦΦ φφ ΦΦ φφ ΦΦ vazbu) ; jinak formulováno : tři vodíkové atomy odpovídajícího kaskádového startéru amoniaku A(H)_a = NHj jsou substituované třemi reprodukčními jednotkami X , popřípadě Y , o

popřípadě Z . V kaskádovém jádře obsažený počet Q dává při tom opět basální multiplicitu a .

Reprodukční jednotky X, Y, Z a V obsahují skupiny -NqIq^ _t přičemž značí vodíkový atom nebo a CU značí přímou vazbu. V reprodukční jednotce (například X) obsažený počet Q odpovídá reprodukční multiplicitě této jednotky (například x v případě X). Produkt všech multiplicit a.x.y.z.w udává počet v kaskádovém polymeru vázaných komplexotvorných zbytků K . Polymery podle předloženého vynálezu obsahují nejméně 16 a nejvýše 64 zbytků

K v molekule, které mohou vázat jeden až maximálně tři (v případě dvojmocných iontů), výhodně jeden iont, prvku výše uvedených pořadových čísel.

Poslední generace, to znamená na komplexotvorné zbytky

K vázaná reprodukční jednotka V je připojena na K přes 12 1

NH-skupiny (-NQ^XQ s Q ve významu vodíkového atomu a q2 _ přímá vazba) , zatímco předcházející reprodukční jéd2 notky mohou být navzájem spojené jak přes skupiny m-NHQ (například acylačnímí reakcemi) , tak také přes skupiny -NQ^Q^ (například alkylačními reakcemi).

Komplexy kaskádových polymerů podle předloženého vynálezu mají maximálně 10 generací (to znamená, že může být přítomna více než pouze jedna reprodukční jednotka X, Y a Z v molekule) , výhodně však 2 až 4 generace, přičemž alespoň dvě z reprodukčních jednotek v molekule jsou různé. *

Β Β Β Β • Β ΒΒ

ΒΒ Β Β ·

Β « Β ·· ΒΒ

Β · ·

Β Β · Β *

Β Β · « · ·

Jako výhodná kaskádová jádra A je možno uvést taková, která spadají pod

m	značí	čísla	1
n.	značí	čísla	1
P	značí	čísla	0
0	značí	čísla	1
ří	značí	skupinu
R°	značí	skupinu

výše uvedené obecné vzorce, když až 3 , obzvláště číslo 1 , až 3 , obzvláště číslo 1 , až 3 , obzvláště čísla 1 a 3 , až 2 , obzvláště číslo 1 ,

-CH2- , -CO- nebo -CH2CO- a -CH₂NU¹U² ,, -CH₃ nebo -N0₂ .

Výhodná jsou dále kaskádová jádra A , která spadají podmdruhý až čtvrtý z uvedených osmi obecných vzorců, obzvláčtě obecného vzorce

ve kterém U a. U značí skupinu E , kde O značí čísla 1 nebo 2 .

Jako další výhodné kaskádové startéry A(H)_a je možno například uvést :

(v závorce je uvedena basální multiplicita a , udaná pro případ následující monosubstituce, popřípadě disubstituce, sloužící pró stavbu následujících generací) tris(aminoethyl)amin (a=6, popř. 3);

• ·

12 -	• · · « « · f · • · · · ·«· · • · ♦ * ft* · · ft · · » ♦ · ftftft··· ·· ftft
tris(aminopropyl)amin	(a=6, popř. 3)
diethylentriamin	(a=5, popř. 3)
triethylentriamin	(a=6, popř. 4)
t et r aethy1enpentamin	(a=7, popř. 5)
1,3,5-iris(aminomethyl)benzen	(a=6, popř. 3)
triamid kyseliny trimesinové	(a=6, popř. 3)
1,4,7 -triazacyklononan	(a=3) ;
1,4,7,10-tetraazacyklododekan	(a=4) ;
1,4,7,10,13-pentaazacyklopentadekan	(a=5) ;
1,4,8,11-tetraazacyklotetradekan	(a=4) ;
1,4,7,10', 13,16-hexaazacyklooktadekan	(a=6) ;
1,4,7,10,13,16,19,22,25,28-deaazacyklo-
1 triakontan	(a=10) ;
tetrakís(aminomethyl)methan	(a=8, popř. 4)
1,1,l-trís(aminomethyl)ethan	(a=6, popř. 3)
tris(aminopropyl)-nitromethan	(a=6, popř. 3)
2,4,6-trlamino-1,3,5-triazin	(a=6, popř. 3)
amid kyseliny 1,3,5,7-adamantantetra-
karboxylové	(a=8, popř. 4)
amid kyseliny 1,3 ’ ,5,5’-difenylether-
tetrakarboxylové	(a=8, popř. 4)
amid kyseliny 1,2-bis[fenoxyethan]-
-3’,3’’,5’,5’’-tetrakarboxylové	(a=8, popř. 4)
1,4,7,10,13,16,21,24-oktaazabicyklo-
[8,8,8]hexakosan	(a=6) .

Je xreba poukázat na to, že definice jako kaskádové jádro A a tím dělení kaskádového jádra a první reprodukční jednotky je čistě formální a tím může být zvolené nezávisle na skutečné syntetické stavbě požadovaných komplexů kaskádových polymerů. Tak se může považovat například v příkladě 4 použitý tris(aminoethyl)amin jak samotný jako kaskádové jádro A (viz jako první pro A uvedený obecný vzorec, kde *«.· * · ♦ · · · · * · · · ··· · · ·· • * * · » » » » ·· ♦ · · • · · · · · *·* «····**· »· »o »· »· m=n=p=l , U¹=E s o=l a 11^=11^=0^) , ale také jako dusiový atom (= kaskádové jádro A) , který má jako první generace tři reprodukční jednotky vzorce —CH,— CH,— N (viz definice E)

Kaskádové reprodukční jednotky X, Y, Z a V jsou nezávisle na sobě určené vzorci

E ,

výhodně

U-N

kde t nebo ^t značí číslo 1 nebo 2 , • ♦ • φ •V • · • · · · φ · • · • φ • φ» φ φ ·

přičemž

U^J znacx nebo E , ² značí Q² nebo E , přičemž ,Q

E značí skupinu —(CH₂)₀ —CH₂—N přičemž o , ' značí číslo 1 až 6 , výhodně 1 až 2 ,

2 Q^A značí vodíkový atom nebo Q a

Q² značí přímou vazbu,

U³ značí řetězec -NHCO-(CH2)_O~ nebo alkylenový řetězec s 1 až 20 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až 10 uhlí kovými atomy, který je popřípadě přerušen 1 až 10 ,

- výhodně 1 až 2 atomy kyslíku a/nebo jednou až dvěma

9 ♦ * * · *999 9 • 9 9 • · · · 9« 9« 9999 · • 9 9999 999

9999 «9·9 99 99 9· ·♦ «2 skupinami -N(CO)q-R , jedním až dvěma fenylenovými a/nebo jedním až dvěma fenylenoxylovými zbytky a/nebo je popřípadě substituovaný jednou až dvěma oxoxkupinami, thiooxoskupinami, karboxyskupinami, alkylkarboxyskupinami s 1 až 5 uhlíkovými atomy v alkoxylu, alkoxyskupinami s 1 až 5 uhlíkovými atomy, hydroxyskupinami nebo alkylovými skupinami s 1 až 5 uhlíkovými atomy, přičemž q značí číslo 0 nebo 1 a —F* značí vodíkový atom, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, která je popřípadě substituovaná 1 až 2 hydroxyskupinami nebo jednou karboxylovou skupinou, značí vodíkový atom nebo skupinu

U /

' U-N \ 2 U značí methinovou skupinu =CH , když současně U⁴ značí přímou vazbu nebo skupinu M a má význam skupiny U , nebo značí skupinu

fl · fl » • · fl * • · fl fl · · fl » « • •fl* ··«« • fl když současně a jsou identické a značí přímou vazbu nebo skupinu M , >

U značí skupinu M a

U⁶ značí skupinu — (C0-)_t(CH₂) “N

nebo přímou vazbu, s tím, že alespoň jedna z jednotek kaskádového polymeru značí výše uvedenou 1,4,7,10-tetraazacyklododekanovou nebo 1,4,8,11-tetraazacyklotetradekanovou reprodukční jednotku. Výhodná je přitom 1,4,7,10-tetraazacyklododekanová reprodukční jednotka.

Výhodné kaskádové reprodukční jednotky X, Y, Z a V jsou takové, u kterých ve výše uvedených obecných vzorcích značí zbytek U skupiny

-co-, -coch₂och₂co-, -coch₂-, -ch₂ch₂-, -conhc₆h₄-, -nhcoch₂-, -coch₂ch₂co-, -coch₂-ch₂ch₂co-, -coch₂ch₂ch₂ch₂co-, -CONHCH₂CH₂NHCOCH₂CH₂CO- a -co-ch₂ch₂nhcoch₂ch₂co-, zbytek přímou vazbu nebo skupinu -CH₂CO- , zbytek (P přímou vazbu nebo skup -CH(COOH)-, CH₂OCH₂CH₂-, -CH₂C₆H₄přímou vazbu nebo skupiny -(CH₂)₄-_t -CH₂CO-, CH₂OCH₂CH₂-, -CH₂C₆H₄-, CH₂-C₆H₄OCH₂CH₂- a zbytek E skupinu —ch₂— ch₂—n • 4 ·4·4 *4 · · 4

4·4

4 * 4

Jako příklady uvedených kaskádových produkčních jednotek X, Y, Z a V je možno uvést :

-CH₂CH₂NH-; -CH₂CH₂N<; -COCH(NH-)(CH₂)₄NH-;

-C0CH(N<)(CH₂)₄N<; -COCH₂OCH₂CON(CH₂CH₂NH-)₂;

-COCH₂OCH₂CON(CH₂CH₂N<)₂; -C0CH₂N(CH₂CH₂NH-)₂;

-COCH₂N(CH₂CH₂N<)₂; -C0CH₂NH-; -COCH₂N<;

-COCH₂CH₂CON(CH₂CH₂NH-)₂; -COCH₂CH₂CON(CH₂CH₂N<)₂;

-C0CH₂0CH₂C0NH-C₆H₄-CH[CH₂C0N(CH₂CH₂NH-)₂]₂; -COCH₂OCH₂CONH-C₆H₄-CH[CH₂CON(CH₂CH₂N<)₂]₂; -COCH₂CH₂CO-NH-C₆H₄-CH[CH₂CON(CH₂CH₂NH-)₂]₂;

- C0CH₂CH₂C0 - NH - C₆H₄ - CH ε CH₂C0N ( CH₂CH₂N<> ₂ ]. ₂;

-CONH-C₆H₄-CH[ch₂con(ch₂ch₂nh-)₂]₂;

-CONH-C₆H₄-CH[CH₂CON(CH₂CH₂N<)₂]₂; -COCH(NH-)CH(COOH)NH-; -COCH(N<)CH(COOH)N<;

4·· « 44 · 4 · 4 4 4 · ·

4 · 4 4 4 » 4 4 · · 4 4

- 18......

-coch₂och₂conh

-COCH₂OCH₂CONH

CON(CH₂CH₂NH-)₂

CON(CH₂CH₂N<)_í

CON(CH₂CH₂N<)_:

N

-coch₂ch₂con -n-

N

-coch₂och₂con N

N

-COCH₂CH₂CH₂CON N

N

X X

-COCH(CH₂CH₂CH₂-N ) . -COCH(CH₂CH₂-N ) \ 2 _ř f

• ft «·· ft ft · V • · • * ft·

’N.

-coch₂ch₂co- n

-N —CO ,NHCOCH — \

NHCOCHg—N —CO _Λ .NHCOČHgCH— N

NHCOCH₂CH—^N ft ft ft ftft · « ·«·····« Oft • * ft ··· • ft ftft ft · · vft ftft ·«

C0N(CH₂CH₂NH-)₂

-CON

^f/ w 'CON(CH₂CH₂NH-)₂

CON(CH₂CH₂N<)₂

-CONH

CON(CH₂CH₂N<)₂

-coch₂ch₂conh

CON(CH₂CH₂NH-)₂

-coch₂ch₂conh

CON(CH₂CH₂N<)₂

CON{CH₂CH₂Ň<)₂ • ft

• · ft « ··· ftftftft • · · t · · *ftftft · · ftft ♦ ft ♦ · ·»· « «ftft ftftft ftft ftft ftft

OCH₂CH₂NH-

och₂ch₂n<

och₂ch₂nhoch₂ch₂n<

O(CH₂CH₂O)₂CH₂CH₂NHO(CH₂CH₂O)₂CH₂CH₂N<

Kompíexotvorné zbytky K jsou popsané obecnými vzorci

ΙΑ, IB a IC :

φ φφφ φ φ φ φ φ φ φ φ φφ φφ

Φ···φφφφ φ φ ·· «φφφ φ φ φ φ φφ φφ

R¹OOC-R²HC

Ν—CH₂—CH₂ — Ν

CH₂ CH₂ ch₂ ch₂

N—cn₂—CH₂ — N chr²-co or¹ chr²-coor¹

CIA),

4-
r’OOC-H₂C '	2H-CO-a p-^C00Rl
N — CH₂ CHj —¹	N-CH₂CH₂-N
ROOC-H₂C	ch₂-coor

(IB), r^oc-^c , ch₂-coor¹

N ~CHjCH₂ N —CH₂CH₂

R^OC-HjC

CH₂-CO-a — Ň

CHj-COOR¹ • 4 • *44 4*4 4 · 4 4444 4 444

4 4 · 44 4 · 4444 4 • 4 44 4. 4 444

9444 4444 99 44 99 99 ve kterých

R¹ značí nezávisle na sobě vodíkový atom nebo ekvivalent kovového iontu pořadového čísla 20 až 29, 39, 42 až 44 nebo 57 až 83 ,

R^ značí vodíkový atom, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, která je popřípadě substituovaná 1 až 2 hydroxyskupinami nebo jednou karboxyskupinou, značí skupinu

R⁴ R²

I i

-CH-CO-N-U⁷-T- nebo skupinu ,

R⁴ i

-CH-CH-U⁷-T I

OH přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, přímý nebo rozvětvený, nasycený nebo nenasycenoý alkylenový řetězec s 1 až 30 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušený 1 až 10 atomy kyslíku, jednou fenylenovou skupinou nebo jednou fenylenoxyskupinou a/nebo je popřípadě substituovaný 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami nebo jednou fenylovou skupinou, značí vodíkový atom nebo R⁴,

4·

4 44 • 4 4 4 4

4' 4

4 4 4

4

4·44 444· • 4 4. 444 » 4 4 4 »4

U^z značí přímou, rozvětvenou, nasycenou nebo nenasycenou alkylenovou skupinu s 1 až 20 uhlíkovými atomy, obsahující 1 až 5 iminoskupin, 1 až 3 fenylenové skupiny, 1 až 3 fenylenoxyskupiny, až 3 fenyleniminoskupiny, 1 až 5 amidoskupin, až 2 hydrazidové skupiny, 1 až 5 karbonylových skupin, 1 až 5 ethylenoxyskupin, jednu močovinovou skupinu, jednu thiomočovinovou skupinu, 1 až karboxyalkyliminoskupiny, 1 až 2 esterové skupiny, 1 až 10 kyslíkových atomů, 1 až 5 atomů síry a 1 až 5 dusíkových atomů a/nebo popřípadě substituovanou 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až 2 merkaptoskupinamí, 1 až 5 oxoskupinami, 1 až thioxoskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami, 1 až 5 karboxyalkylovými skupinami, 1 až 5 esterovými skupinami a/nebo 1 až 3 aminoskupinami, přičemž popřípadě obsažené fenylenové skupiny mohou být substituované 1 až 2 karboxyskupinami, 1 až 2 sulfonovými skupinami nebo 1 až 2 hydroxy skupinami ,

T značí skupinu -CO-α , -NHCO-α nebo -NHCS-a a a značí vazebné místo na terminálním dusíkovém atomu poslední generace, reprodukční j ednotky V .

Výhodné jsou komplexotvorné zbytky K obecného vzorce

IA .

Jako výhodné komplexotvorné zbytky K je možno uvést dále takové, u kterých ve výše uvedeném vzorci IA značí • ·♦· * · ·· ·· · · ·»♦ ♦ * ·' · · · · « · · 9 • ♦*·· ·· *· 99 99

Uy alkylenový řetězec s 1 až 20 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až 12 uhlíkovými atomy, obsahující skupiny

-ch₂-, -ch₂nhco-, -nhcoch₂o-, -nhcoch₂oc₆h₄-, -n(ch₂co₂h)-, -NHC0CH₂C₆H₄-, -NHCSNHC₆H₄-, -CH₂0C_óH₄-, CH-CH₂O-, a/nebo je substituován skupinami -COOH, -CH₂COOH.

Jako příklady pro U je možno uvést následující skupiny ;

-ch₂-, -ch₂ch₂-, -ch₂ch₂ch₂-, -c₆h₄-, -c₆h₁₀-, ch₂c₆h₅-, -CH₂NHCOCH₂CH(CH₂CO₂H)-c₆h₄-,

-ch₂nhcoch₂och₂-,

-ch₂nhcoch₂c₆h₄-,

-CH₂NHCSNH-C₆H₄-CH(CH₂COOH)CH₂-, -CH₂OC₆H₄-N(CH₂COOH)CH₂-, -CH₂NHC0CH₂0(CH₂CH₂0)₄-C₆H₄-, -ch₂o-c₆h₄-,

Obzvláště výhodně značí

U' skupinu -CH₂- .

»Φ:Φ ···· • ΦΦΦ · · ·· • Φ » * ·.· Φ Φ · • ΦΦΦ Φ · ·

Φ* Φ· ΦΦ ·Φ

Jako příklady pro R⁴ je možno uvést následující skupiny :

-ch₃ , -c₆h_s , -ch₂cooh , -ch₂-c₆h₅ , -ch₂o-(ch₂ch₂-o-)ch₃ a -CH₂OH , přičemž výhodný je vodíkový atom a methylová skupina.

T značí výhodně skupinu -CO-a .

Když je prostředek podle předloženého vynálezu určen pro použití v NMR-diagnostice, tak musí být centrální iont komplexní soli paramagnetický. toto jsou obzvláště dvojmocné a trojmocné ionty prvků pořadových čísel 21 až 29, 42, a 58 až 70 . Vhodné ionty jsou například chromité, železnaté, kobaltnaté, nikelnaté, raěďnaté, praseodymité, samarinité a yterbité. Kvůli svému velmi silnému magnetickému momentu jsou obzvláště výhodné ionty gadolinité, terbité, dysprosité, holmité, erbité, manganaté a železité.

Když je prostředek podle předloženého vynálezu určen pro použití v rentgenové diagnostice, tak musí být centrální iont odvozen od prvků vyšších pořadových čísel, aby se dosáhlo dostatečné absorpce rentgenových paprsků. Bylo zjištěno, že k tomuto účelu jsou vhodné diagnostické prostředky, které obsahují fyziologicky přijatelnou komplexní sůl s centrálním iontem z prvků pořadových čísel 21 až 29, 39,

42, 44 a 57 až 83 ; toto je například iont lanthanitý a výše uvedené ionty řady lanthanidů.

Komplexy kaskádových polymerů podle předloženého vynálezu obsahují alespoň 16 iontů výše uvedeného pořadového čísla.

,0 • · »· ·♦· · · » · ·

Μ ·· ··*· ··«· • ·* · • · « · • · ·

Zbytkové kyselé vodíkové atomy, to znamená takové, které nebyly substituované centrálním iontem, mohou být zcela nebo částečně nahrazeny kationty anorganických a/nebo organických basí, aminokyselin nebo amidů aminokyselin.

Vhodné anorganické kationty jsou například ionty líthné, draselné, vápenaté, hořečnaté a obzvláště sodné. Vhodné kationty organických basí jsou mimo jiné kationty primárních, sekundárních nebo terciárních aminů, jako je například ethanolamin, diethanolamin, morfolin, glukamin,

N,N-dimethylglukamín a obzvláště N-methylglukamin. Vhodné kationty aminokyselin jsou například kationty lysinu, argininu a ornithinu, jakož i amidů jinak kyselých nebo neutrálních aminokyselin.

Sloučeniny podle předloženého vynálezu, které mají molekulovou hmotnost 10 000 až 80 000 Ď , výhodně 15 000 až 40 000 D , mají již zmiňované požadované vlastnosti. Obsahují pro svoje použití potřebný velký počet kovových iontů, stabilně vázaných v komplexu.

Obohacují se v oblastech se zvýšenou permeabilitou cév, například v tumorech, dovolují vysátí přes perfusi tkáni, dávají možnost stanovit objem krve ve tkáních, zkracují selektivně relaxační doby, popřípadě density krve a dovolují obrazově znázornit permeabilitu krevního řečiště. Takovéto fyziologické informace se nedají získat použitím extracelulárních kontrastních látek, jako je například Gd-DTPA [Magnevist^] . Z těchto hledisek vyplývají také oblasti použití při moderních obraz poskytujících postupech jaderné spinové monografie a počítačové tomografie : specifická diagnosa maligních tumorů, brzká kontrola terapie při cytostátické, antiflogistické nebo dilatatívní terapii,

X

4 44 • ·♦ · 4 4 • 4 4 ·· 44 • 44 4 444· • 4 444 • · 4 4 4 • · · 4 »· »4 brzké rozeznání minimálně perfundovaných oblastí (například v myokardu) , angio-grafie při cévních onemocněních a rozpoznání a diagnosa (sterilních nebo infekčních) zánětů.

Jako další výhody ve srovnání s extracelulárními kontrastními látkami, jako je například Gd-DTPA [Magnevist^] je třeba vyzdvihnout vyšší efektivitu jako kontrastního prostředku pro jadernou spinovou tomografii (vyšší relaxivita), což vede k podstatné redukci diagnosticky potřebné dávky. Současně se mohou kontrastní činidla podle předloženého vynálezu formulovat jako roztoky isoosmolárně ke krvi a snižovat tím osmotické zatížení těla, což sé odráží ve snížené toxicitě substance (vyšší práh toxicity)·. Nepatrné dávky a vyšší práh toxicity vedou k signifikantnímu zvýšení bezpečnosti použití kontrastních činidel při moderních obraz poskytujících metodách.

Ve srovnání s makromolekulárními kontrastními činidly na basi uhlohydrátů, například dextranu (EP 0 326 226) , které nesou, jak již bylo uvažováno, zpravidla pouze asi 5 % signál zesilujícího paramagnetického kationtu, mají komplexy polymerů podle předloženého vynálezu obsah zpravidla asi 20 % paramagnetického kationtu. Tím způsobují makromolekuly podle předloženého vynálezu pro molekulu podstatně vyšší zesílení signálu, což současně vede k tomu, že dávka, která je potřebná pro jadernou spinovou tomografii je ve srovnání s dávkou makromolekulárního kontrastního činidla na basi uhlohydrátů podstatně nižší.

Pomocí komplexů polymerů podle předloženého vynálezu je umožněno konstruovat a vyrobit makromolekuly tak, aby měly jednotně definovanou molekulovou hmotnost. Je tím * ·· ··· · * • · · ·· »· » · · · «·« • · * · » « · • · » « · · ····♦··· 4· ·· překvapivě možné řídit velikost makromolekul tak, aby tyto byly dostatečně veliké, že mohou opouštět vasální prostor pouze pomalu, ale aby byly současně dostatečně malé, aby mohly ještě prostupovat kapilárami ledvin, které mají velikost 300 až 800 A.

í

Ve srovnání s jinými polymerními sloučeninami podle stavu techniky se vyznačují komplexy kaskádových polymerů podle předloženého vynálezu zlepšenou schopnosti vylučování, vyšší účinností, větší stabilitou a/nebo lepší přijatelností.

Další výhoda předloženého vynálezu spočívá v tom, že nyní byly dány k disposici komplexy s ligandy hydrofilními nebo lípoflíními, makrocyklickými nebo s otevřeným řetězcem, nízkomolekulární nebo vysokomolekulárními. Tím je dána možnost řídit snášenlivost a farmakokinetiku těchto komplexů polymerů chemickou substitucí.

Předmětem předloženého vynálezu je dále způsob výroby komplexů kaskádových polymerů, jehož podstata spočívá v tom, že se nechají reagovat sloučeniny obecného vzorce I’

A-{X-[Y-(Z-/V-p_w/_z)_y]_x}_a . (I’) ve kterém

A značí dusík obsahující kaskádové jádro basální multiplicity a,

X a Y značí nezávisle na sobě přímou vazbu nebo kaskádovou reprodukční jednotku reprodukční multiplicity x, popřípadě y,

Φ » · φ φ * — - - φ φ « φφφφ φ φφφ • φφ φφ φφ φφφφ φ φ φ · * φ φ φφφ φφφφ φφφφ «φ φφ φφ φφ

Z a V značí nezávisle na sobě kaskádovou reprodukční jednotku reprodukční multiplicity z , popřípadě w , a značí číslo 2 až 12 , x, y, z a w značí nezávisle na sobě číslo 1 až 4 a β značí vazebné místo termínálních NH-skupin poslední generace reprodukční jednotky V , s tím omezením, že alespoň dvě reprodukční jednotky jsou různé a že pro produkt platí multiplicity

16ía.x.y.z.vs64, a že alespoň jedna z kaskádových reprodukčních jednotek X, Y, Z a V značí 1,4,7,10-tetraazacyklododekanovou nebo 1,4,8,11-tetraazacyklotetradekanovou reprodukční jednotku,, s komplexem nebo komplexotvornou látkou K’ obecného vzorce ΓΑ , I’B nebo I’C

R⁵ OOcZhC

3'

R

N—CK₂ —CH₂ — N cn₂ ch₂ ch₂ ch₂

N— CH,— CH₂ — N /₂ \

CHR -COOR x3HR²-COOR^T <I’A)

999· 9 9*9

9 9 9 999 9 9

9 * 9 9 9 9

99 99 99

9

1999 9999

R OOC-HjC

R

CH-C’0CH_Z-COOR‘

N — CH_zCHj N-CH_zCHj-N d'B), rooc-h₂c

CH_z-C OOR^r

R'OOC-H_ZC

CHj-COOR¹'

N — CH.CH. -’M —CH_;CH₂ —N (l'C)

R OOC-H„C ch₂-coor¹' přičemž

R¹ , značí nezávisle na sobě vodíkový atom, ekvivalent iontu kovu pořadového čísla 20 až 29, 39, 42 až 44 nebo 57 až 83 , nebo ochrannou skupinu kyseliny, značí vodíkový atom, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, která je popřípadě substituovaná jednou nebo dvěma hydroxyskupinami nebo jednou karboxyskupinou,

R³’ značí skupinu • 4 * • « 4 4 · ·* • 4*4*·· • 4 4 · * · ••••44«« 4· · ·

R⁴ R² ι

-CH-CO-N-U⁷-T’- nebo skupinu ,

R⁴

I

-CH-CH-U⁷-T’OH přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, přímý nebo rozvětvený, nasycený nebo nenasycenoý alkylenový řetězec s 1 až 30 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušený 1 až 10 atomy kyslíku, jednou fenylenovou skupinou nebo jednou fenylenoxyskupinou a/nebo je popřípadě substituovaný 1 až 5 hydroxyskupinami , 1 až 3 karboxyskupinami nebo j ednou fenylovou skupinou,

R^ značí vodíkový atom nebo R⁴,

U⁷ značí přímou, rozvětvenou, nasycenou nebo nenasycenou alkylenovou skupinu s 1 až 20 uhlíkovými atomy, obsahující 1 až 5 iminoskupin, 1 až 3 fenylenové skupiny, 1 až 3 fenylenoxyskupiny, až 3 feiiyleniminoskupiny, 1 až 5 amidoskupin, až 2 hydrazidové skupiny, 1 až 5 karbonylových skupin, 1 až 5 ethylenoxyskupin, jednu močovinovou skupinu, jednu thiomočovínovou skupinu, 1 až karboxyalkyliminoskupiny, 1 až 2 esterové sku33 * V • ··» • · « · · a · · · · · ···· ···· ·· ·· ·· ·· piny, 1 až 10 kyslíkových atomů, 1 až 5 atomů síry a 1 až 5 dusíkových atomů a/nebo popřípadě substituovanou 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až 2 merkaptoskupinani, 1 až 5 oxoskupinami, 1 až 5 thioxoskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami, 1 až 5 karboxyalkylovými skupinami,1 až 5 esterovými skupinami a/nebo 1 až 3 aminoskupinami, přičemž popřípadě obsažené fenylenové skupiny mohou být substituované 1 až 2 karboxyskupinami, 1 až 2 sulfonovými skupinami nebo 1 až 2 hydroxyskupinami ,

Τ’ značí skupinu -C*0- , -COOH , -N=C=O nebo -N=C=S a

C*0 značí aktivovanou karboxylovou skupinu, s tím omezením, že pokud K’ značí komplex, alespoň dva (u dvojmocných kovů), popřípadě tři (u trojmocných kovů) ze substituentů značí ekvivalent kovového iontu výše uvedených prvků a že se zde vyskytují podle potřeby další karboxylové skupiny ve formě svých solí s anorganickými a/nebo organickými basemi, aminokyselinami nebo amidy aminokyselin, popřípadě přítomné ochranné skupiny se odštěpí, takto získané kaskádové polymery - pokud K’ značí komplexotvornou látku - se o sobě známým způsobem nechají reagovat s alespoň jedním oxidem kovu nebo solí kovu prvku pořadového čísla 20 až 29, 39, 42_f 44 nebo 57 až 83 a popřípadě se potom v takto získaných komplexech kaskádových polymerů ještě přítomné t '1 kyselé vodíkové atomy zcela nebo částečně substituují kationty anorganických a/nebo organických basí, aminokyselin ♦ · » v v w _v • · · · *·* · » ·· • * v· · · «« · · · « · t · * · · * ··* ···· ·»«· 99 99 99 99 nebo amidů aminokyselin a popřípadě se ještě přítomné terminální aminoskupiny podle potřeby - před nebo po komplexaci kovem - acylují.

Předmětem předloženého vynálezu jsou dále nové sloučeniny obecného vzorce ΓΑ

R¹ OOC-R²HC

N —ch₂ —CH₂ —N

ch₂	ch₂
ch₂	CH,
N—CH₂~	—CH₂ — N

3'

R (ΓΑ)

CHR -COOR orf-COOR¹ ve kterém

R¹ značí nezávisle na sobě vodíkový atom, ekvivalent iontu kovu pořadového čísla 20 až 29, 39, 42 až 44 nebo 57 až 83 , nebo ochrannou skupinu kyseliny, značí vodíkový atom, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, která je popřípadě substituovaná jednou nebo dvěma hydroxyskupinanri nebo jednou karboxyHkupinou, *1 » »

R^J značí skupinu • ·· » ·· » »

R⁴ R²

-CH-CO-N-U⁷-T’- nebo skupinu ,

-CH-CH-U⁷-T’OH píičemž

R⁴ značí vodíkový atom, přímý nebo rozvětvený, nasycený nebo nenasyčenoý alkylenový řetězec s 1 až 30 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušený 1 až 10 atomy kyslíku, jednou fenylenovou skupinou nebo jednou fenylenoxyskupinou a/nebo je popřípadě substituovaný 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami nebo jednou fenylovou skupinou,

U- značí přímou, rozvětvenou, nasycenou nebe nenasycenou alkylenovou skupinu s 1 až 20 uhlíkovými atomy, obsahující 1 až 5 iminoskupin, 1 až 3 fenylenové Skupiny, 1 až 3 fenylenoxyskupiny, až 3 fenyleniminoskupiny, 1 až 5 amidoskupin, až 2 hydrazidové skupiny, 1 až 5 karbonylových skupin, 1 až 5 ethylenoxyskupin, jednu močovinovou skupinu, jednu thiomočovinovou skupinu, 1 až karboxyalkyliminoskupiny, 1 až 2 esterové skupiny, 1 až X0 kyslíkových atomů, 1 až 5 atomů síry a 1 až 5 dusíkových atomů a/nebo popřípadě substituovanou 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až i ftft· ··· *' ftft· ftft ftft ft · · · · · ftftftft ftftftft ftft ftft • · ·· • ftft ft · • * * • ft ft* merkaptoskupinami, 1 až 5 oxoskupinamí, 1 až 5 thioxoskupinami, 1 až 3 karboxyskupínami, 1 až 5 karboxyalkylovými skupinami, 1 až 5 esterovými skupinami a/nebo 1 až 3 aminoskupinami, přičemž popřípadě obsažené fenylenové skupiny mohou být substituované 1 až 2 karboxyskupínami, 1 až 2 sulfonovými skupinami nebo 1 až 2 hydroxyskupinami ,

T’ značí skupinu -C*0- , -COOH , -N=C=O nebo -N=C=S a

C*0 značí aktivovanou karboxylovou skupinu.

Uvedené sloučeniny slouží jako cenné meziprodukty pro výrobu komplexů kaskádových polymerů obecného vzorce Γ .

Jako příklady aktivovaných karbonylových skupin C*Cl· v komplexech, popřípadě komplexotvorných látkách K’ je možno uvést anhydrid, p-nitrofenylester, imidester kyseliny hydroxyjantarové, pentafluorfenylester a chlorid kyseliny.

Addice nebo acylace, prováděné pro zavedení komplexotvorných jednotek, se provádějí se substráty, které obsahují potřebný substituent K (eventuelně vázaný na odštěpitelnou skupinu) , nebo je z nich požadovaný substituent reakcí gě* nerován.

Jako příklady addičních reakcí je možno uvést reakce isokyanátů á isothiokyanátů, přičemž reakce isokyanátů se provádí výhodně v aprotickém,rozpouštědle, jako je například tetrahydrofuran, dioxan, dimethylformamid, dimethylsulfoxid a methylenchlorid, při teplotě v rozmezí 0 °C až 100 °C , výhodně 0 °C až 50 °C , popřípadě za přídavku organické • ftftft ··· ftft·· • · ftft ftft ftft ftftftft ft • · ftftftft ftft* • ftftft ftftftft ·· ftft ftft ·· base, jako je například triethylamin, pyridin, lutidin, N-ethyldiisopropylamin a N-methylmorfolin. Reakce s isothiokyanáty se provádí zpravidla v rozpouštědlech, jako je například voda nebo nižší alkoholy, jako je methylalkohol, ethylalkohol, isopropylalkohol nebo jejich směsi, dimethylformamid nebo směsi dimethylformamidu a vody, při teplotě v rozmezí 0 °C až 100 °C , výhodně 0 °C až 50 °C, popřípadě za přídavku organické nebo anorganické base, jako je například triethylamin, pyridin, lutidin, N-ethyldiisopropylamin, N-methylmorfolin nebo hydroxidy alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, jako je například hydroxid lithný, hydroxid sodný, hydroxid draselný nebo hydroxid vápenatý, nebo uhličitany uvedených kovů, jako je uhličitan hořečnatý.

Jako příklady ácylačních reakcí je možno uvést reakci volných karboxylových kyselin pomocí pro odborníky známých metod (například J. P. Greenstein, M. Vinitz, Chemistry of the Amino Acids, John Viley & Sons, N. Y. (1961), str. 943-945). Jako výhodné se však ukázalo převést skupiny karboxylových kyselin před acylační reakcí do aktivované formy, jako je například anhydrid, aktivní ester nebo chlorid kyseliny (například E. Gross, J. Meienhofer, The Peptides, Academie Press, N. Y. (1979), Vol. 1, str. 65-314 N. F. Albertson, Org. React. 12, 157 (1962)).

V případě reakce s aktivním esterem je možno poukázat na literaturu, známou pro odborníky (například Houben Veyl, Methoden der organischen Chemie, Georg Thieme Verlag, Stuttgart, díl E 5 (1985), 633). Může se provádět za podmínek, uvedených výše pro reakci s anhydridy. Mohou se ale také použít aprotická rozpouštědla, jako je například methylenchlorid a chloroform.

C' ί η I? ί;

η Γι Γ) η ηηικ

ί) ίι ·.

C* ηί

R, <ř Ílf ϊϊ',1 •li tu r * ί i-· i κ>«- ť>»’ • .,» &ír«*4*j fr..··». >3r-«'p> ’·Ν c*; ,t w Ή· yípřípadě'reakcí š^Jchloridy kyselin se používají pouze ’ áprót ick’á^L*řozpoúšté(ilaj-’j ako je * například methýlěnchlorid-* chloroform¹', tolueiPněbo'tetrahydrof uran'' při teplotě v roz- ’· mezí' 3-20A°C‘ až) 50 výhodně», <p °C - ážj 30-°C^ ‘ -Dále'je :

možno’ póukázát* na’ pro» odborníky známou literaturu'· > (napři¹- * klád-Hóuben-Věyl·; Methoděri*^:der'Oi-gariišcheň Chemie; Georg•Thieme-VeriágV³Stuttgart 4(1974) ;«dí^:l 15/2, str. 355-364).

Pokud iR - značí ochrannou skupinukyseliny, přicházej i v-úvahu nižší alkyiové, arylové»a aralkylové skupiny, například methylová skupina, ethylová skupina,'propylová skupina, butylová skupina, fenylová skupina, benzylová skupina, difenylmethylová skupina, trifenylmethylová skupina a dále bis-(p-nitrofenyl)-methylová skupina a trialkylsilylové skupiny.

Popřípadě požadované odštěpeni ochranných skupin se provádí metodami pro odborníky známými, například hydrolysou, hydrogenolysou nebo alkalickým zmýdelněním esterů alkáliemi ve vodno alkoholickém roztoku při teplotě v rozmezí 0 °C až 50 °C , nebo v případě terč.-butylesteru pomocí kyseliny trifluoroctové.

Popřípadě neúplně ligandy nebo komplexy acylované terminální aminoskupiny; mohou být, pokud je to požadováno, převedeny na amidy nebo poloamidy. Například je možno uvést reakci s acetanhydridem,· anhydridem kyseliny jantarové nebo anhydridem kyseliny diglykolové.

' Zavedení požadovaných kovových iontů se provádí například způsobem popsaným v DE-OS 34 01 052 tak, že se oxid nebo sůl (například dusičnan, octan, uhličitan, chlorid • · ·♦ ··♦ · 4 • « · « *· ·· • · ···· ♦··· • ··· • · 4 • · I nebo síran) prvku pořadového čísla 20 až 29, 42, 44 nebo 57 až 83 rozpustí ve vodě a/nebo nižším alkoholu (jako je methylalkohol, ethylalkohol nebo isopropylalkohol) a nechá se reagovat s roztokem nebo suspensi ekvivalentního množství komplexotvorného ligandu a potom, pokud je to požadováno, se přítomné kyselé vodíkové atomy nebo kyselinové skupiny substituují kationty anorganických a/nebo organických basí, aminokyselin nebo amidů aminokyselin.

*

Zavedení požadovaných kovových iontů se může provádět jak na stupni komplexotvorné látky I’A nebo I’B , to znamená před kopulací na kaskádové polymery, tak také po kopulaci németalisovaných ligandů ΓΑ , I‘B nebo I’C .

Neutrálisace se při tom provádí pomocí anorganických basí, například hydroxidů, uhličitanů nebo hydrogenuhličitanů, například sodíku, draslíku, lithia, hořčíku nebo vápníku a/nebo organických basí, jako mimo jiné primárních sekundárních a terciárních aminů, jako je například ethanolamin, morfolin, glukamin, N-methylglukamin a N,N-dimethylglukamin, jakož i basických aminokyselin, jako je například lysin, arginin a ornithin, nebo amidů původně neutrálních nebo kyselých aminokyselin, jako je například kyselina hippurová nebo glycinacetamid.

Pro výrobu neutrálních komplexních sloučenin se může například ke kyselým komplexním solím ve vodném roztoku nebo suspensi přidávat tolik požadované base, až se dosáhne bodu neutrality. Získaný roztok se může potom za vakua zahustit do sucha. Často je výhodné, když se vytvořené neutrální soli vysráží přídavkem s vodou mísitelných rozpouštědel, jako jsou například nižší alkoholy (methylalkohol, ethylalkohol, isopropylalkohol a podobně) , nižší ketony

C Obfr γ t fji c

Γ» Q* «5-4 nc h- <Ví c«.

hi)d ϊ; «ί

Γι'· <f; fřf ο ‘7 *: e·

ς.

ί'» ο i?' £ t G, ftt Č' ¢. ¢1 oř>r>Cj ο ο <· π» r (aceton a podobně) nebo polární ethery (tetrahydrofuran, dioxan,/ 1,2-dimethoxyethan. a podobně),, , čímž Se získají , lehcer isolovatelné/a dobře čistitelné;krystalísáty. * Jako , obzvláštěfi,výhodné’ sej ukázalo -přidávání^požadovaných basí, k reakční směsi;:již :během·.tvorby) komplexů, čímžL se’.-ušetříj‘edert.;reakčnij-krók.y «·„,»>? tví nýcl· dU-.lů ahf/v ..> > 'ctců *; * ^ΛίΙο~ vych »!.V4 -třů Á(fi)_a Zaveder ·' tm’:nÍ.,·· ontů & Y, * í ·' ·' Když obsahuj ív kyselé: komplexní? sloučeniny; více volyfi ných kyselých skupin, .;;ták’jei často ??účelné vyrobit neutrální ^J ’směsné, soli·,, které^; obsahuj.1* jak anorganické, tak. .také orgaft nické-,kationty-jako protionty. '> _ . * « 2 ,

Toto se může například provést tak, že se komplexotvorné ligandy ve vodné suspensi nebo roztoku nechaj í reagovat s oxidem nebo solí prvku, poskytujícího centrální iont a s polovinou množství organické base, potřebné pro neutralisaci, vytvořená komplexní sůl se isoluje, podle potřeby se čistí a potom se pro úplnou neutralisaci smísí s potřebným množstvím anorganické base. Pořadí přídavků basí může být také opačné.

Čištění takto získaného komplexu kaskádového polymeru se provádí po případném nastavení hodnoty pH přídavkem kyseliny nebo base na 6 až 8 , výhodně 7 , výhodně ultrafiltrací membránou vhodné velikosti pórů (například Amicon® XM30 , Amicon^ YM10 Amicon^ YM3) nebo gelovou filtrací na

D * vhodných Sephadex -gelech.

4.

» V případě neutrálních komplexních sloučenin je často ft výhodné vést polymerní komplexy přes aniontoměnič, napříklsd IRA 67 (OH-forma) a popřípadě dodatečně přes kationtoměnič, například IRC 50 (H⁺-forma) pro oddělení ionických komponent.

• · ·' · Β Φ Β Β • Β · · ··♦ Β Β ··

Β ··.···«« ΒΒΒ » Β • Β · Bř Β Β Β Β · ••«••ΒΒΒ ΒΒ ΒΒ ·« ··

Výroba terminální aminoskupiny nesoucích kaskádových polymerů, potřebných pro kopulaci na komplexotvorné látky K’ (popřípadě také odpovídající kovy obsahující komplexy) vychází všeobecně z komerčně dostupných, popřípadě podle literárních údajů vyrobitelných dusík obsahujících kaskádových startérů A(H)_a . Zavedení generačních iontů X, Y,

Z a V se provádí pomocí metod známých z literatury (například J. March, Advanced Organic Chemistry, 3. ed . ; John Viley & Sons, (1985), 364-381) acylačními, popřípadě alkylačními reakcemi s chráněnými aminy, majícími požadovanou strukturu,_ které. obsahují pro.vazbu na kaskádové jádro schopné funkční skupiny, jako například karboxylové kyseliny, isokyanáty, isothiokyanáty nebo aktivované karboxylové kyseliny (jako anhydridy, aktivní estery, chloridy kyselin) , popřípadě halogenidy (jako například chloridy, bromidy, jodidy) , aziridin, mesylát, tosylát nebo jiné, pro odborníky známé odštěpitelné skupiny.

Bylo zde již zdůrazněno, že rozlišování mezi kaskádovým jádrem A a reprodukčními jednotkami je čistě formální. Ze syntetického hlediska může být výhodné, že se nepoužije formální kaskádový startér A(H)_a , ale dusíkové atomy, patricí podle definice ke kaskádovým jádrům, se zavedou teprve s první generací. Tak je například pro syntesu sloučeniny, popsané v příkladě lb) , výhodnější nealkylovat formální kaskádové jádro triamid kyseliny trimesinové s například benzyloxykarbonylaziridinem (šestkrát) , ale nechat reagovat trichlorid kyseliny trimesinové s bis[2-(benzyloxykarbonylamino)-ethyl]-áminem (třikrát).

Stejným způsobem může být při zabudování nutně přítomných 1,4,7,10-tetraazacyklododekanových (cyklen) • · 4 4 ·· · * 49·

4 ·4 44 4 44»·4 4

4' 4 4 4 4 4 4«4 • 444 4444 44 44 44 44 nebo 1,4,8,11-tetraazacyklotetradekanových (cyklám) jednotek výhodné, nebudovat kaskádový polymer formálně z nádoby do nádoby.

Tak je například možné v předřazeném reakčním kroku reprodukční jednotku, následující na cyklenovou schale, vázat na tři dusíkové atomy cyklenu, Potom je možno tak po funkcionalisaci čtvrtého cyklenového dusíku obě reprodukční jednotky současně navázat na rostoucí kaskádu.

Jako ochranné skupiny aminóskupin je možno uvést pro r· odborníky běžné benzyloxykarbonylovou skupinu, terc.-butoxykarbonylovou skupinu, trifluoracetylovou skupinu, fluorenylmethoxykarbonylovou skupinu, benzylovou skupinu a formylovou skupinu (th. V. Greene, P. G. M. Vuts, Protective Groups in Organic synthesés, 2. Éd. John Viley & Sons (1991), str. 309-385) . Po odštěpení těchto ochranných skupin, které se rovněž provádí pomocí metod známých z literatury, může se zavést do molekuly následující požadovaná generace. Vedle této ze dvou reakčních stupňů (alkylace, popřípadě acylace a odštěpení ochranných skupin) sestávající výstavby jedné generace je také možné rovněž ve dvou reakčních stupních současné zavedení dvou, například Χ-[Υ]_χ , nebo více generací, například X-[Y-(Z)y]_x . Výstavba těchto vícegeneračních jednotek se. provádí alkylácí, popřípadě acylací nechráněných aminů se strukturou požadovaných reprodukčních jednotek (reprodukční amin) se druhým reprodukčním aminem, jehož aminové skupiny jsou přítomné ve chráněné formě.

Sloučeniny obecného vzorce A(H)_a , potřebné jako kaskádový startér, jsou komerčně dostupné, nebo je možno je vyrobit podle metod známých z literatury nebo analogicky « · ·· · · I • « ·*·· ·»·· ♦ ·» • · · • · 4 * ·» (například Houben-Veyl, Methoden der Org. Chemie, GeorgThieme-Verlag, Stuttgart (1957), díl 11/1; M. Micheloni a kol., Inorg. Chem. (1985), 24, 3702 ; T. J. Atkins a kol., Org. Synth., Vol. 58 (1978), 86-98 ; The Chemistry of Heterocyclic Compounds : J. S.'Bradshaw a kol., Aza-CrownMacrocycles, John Viley & Sons, N. Y. (1993)). Jako příklady je možno uvést :

. Tris(aminoethyl)amin [např. Fluka Chemie AG, Schweiz; Aldrich-Chemie, Deutschland];

Tris(aminopropyl)amin [např. C. Voerner a kol., Angew. Chem. Innt. Ed Engl. (1993), 32, 1306];

Diethylentriamin [např. fluka; Aldrich];

Triethylentetramin [např. Fluka; Aldrich]; Tetraethylenpentamin [např. Fluka; Aldrich];

1,3,5-Tris(aminomethyl)benzen [např. T.M. Farrett a kol., J. Am. Chem. Soc. (1991), 113, 2965];

amid kyseliny trimesinové [např. H. Kurihara; Jpn. Kokai Tokkyo Koho JP 04077481; CA 117, 162453];

1,4,7-Triazacyklonan [např. Fluka; Aldrich];

1,4,7,10,13-Pentaazacyklopentadekan [např. K.V. Aston, Eur. Pat Appl. 0 524 161, CA 120, 44580];

1,4,8,ll-Tetraazacyklotetradekan [např. Fluka; Aldrich];

1,4,7,10,13,16,1922,25,28 - Dekaaza.cyk.lotr inkontan [např. A. Andres a kol., J. Chem. Soc Dalton Trans. (1993), 3507];

1,1,1-Tris(aminomethyl)ethan [např. R.J. Geue. a kol, Aus. J. Chem. (1983), 36, 927];

Tris(aminopropyl)-nitromethan [např. G.R. Newkome a kol., angew. Chem. 103. 1205 (1991) analogicky s R.C. Larock, Comprehensive Organic Transformations, VCH Publishers, N.Y. (1989), 419-420];

amid kyseliny 1,3·,5,7-Adamantantetrakarboxylové [např. Stetter a kol., Tetr. Lett. 1967. 1841];

φ φ ΦΦΦ φ, φ φφ •Φ «φ φφ φφφφ • φ' φ φ φφφφ φφφφ amid kyseliny l,2-Bis[Phenoxyethan]-3’,3’’,5’,5’’-tetrakařboxylově [např. J.P. Collman a kol.; J.Am. Chem. Soc.(1988), 110. 3477-86 analogicky z předpisu pro příklad lb)];

1,4,7,10,13,16,21,24-Oktaazabicyklo[8.8.8.]hexakosan [např. P.H. Smith a kol., J. Org. Chem. (1993), 58 7939).

Výroba reprodukčních aminů, obsahujících výše uvedené funkční skupiny, potřebných pro výstavbu generací, se provádí podle předpisů, popsaných v experimentální části, popřípadě podle metod, popsaných v literatuře, nebo analogicky.

Například je možno uvést :

j^alfa, N^eP^sz*-l°ⁿ_Di-C0-0-CH2CgH₃-Lysin-p-nitrofenylester

HOOC-CH₂OCH₂CO-N(CH₂CH₂NH-CO-O-CH₂C₆H₅)₂;

H00C-CH₂N(CH₂CH₂NH-CO-0-CH₂C₆H₅)₂

HOOC-CH₂CH₂CO-N(CH₂CH₂NH-COCF₃)₂ [vyrobeno podle předpisů pro příklad a)] tak, že se namísto z bis(benzyloxykarbonylaminomethyl)aminu vychází z bis(trifluoracetylaminoethyl)aminu] ;

hooc-ch₂och₂conh-c₆h₄-ch[ch₂con(ch₂ch₂nh-co-o-ch₂c₆h₅)₂]₂

0=C=N-C₆H₄-CH[CH₂CON(CH₂CH₂NH-C0-0-CH₂C₆H₅)₂]₂ ;

o

nh-co-o-ch₂c₆h₅

HOOC-CH₂OCH₂CONH

C0N(CH₂CH₂NH-ČO-O-CH₂C_eH₅)

CON{CH₂CH₂NH-CO-O-CH₂C₆H₅)

2^v-'6ⁿ5/2 ft · ftft ftft · · · ft ft ft • ft ftft • ft' • ft • · •ft*· ftftftft · ftftft • · · « • · * · ·« ftft

O=C=N

CON (CH₂ ch₂ nh-co-o-ch₂ C₆ H_s)₂

CON (CH₂CH₂ NH-CO-O-CH₂C₆H_s)₂

N-benzyloxykarbonyl-aziridin Vyrobeno podle M. Zinic a kol., J.Chem.Soc. Perkin Trans. 1, 21-26 (1993)

N-benzyloxykarbonyl-glycin dostupný například u firmy

Bachem California ;

och₂ ch₂ nhco-o-ch₂ Cg H_sHOOC—2— och₂ch₂nhco-o-ch₂c₆h₅ \ OCH₂CH₂NHCO-O-CH₂C₆H_s « · · · ·· · · ·· • ·«··«·· ··· · ·

4 4444 444

4·>> 4444 44 44 44 44 vyrobeno podle C. J. Cavallita a kol., J. Amer. Chem. Soc. 1943, 65. 2140, tak, že se namísto z benzylchloridu vychází z N-CO-O-CÍ^C^H^-(2-bromethyl)aminu [A. R. Jacobson a kol., J. Med. Chem. (1991),

34, 2816] .

Výroba komplexů a komplexotvorných látek obecného vzorce I’A a I’B se provádí podle předpisů, popsaných v experimentální části, popřípadě podle metod známých z literatury (například EP 0 512 661 , 0 430 863 , 0 255 471 a 0 565 930) nebo analogicky.

Výroba sloučenin obecného vzorce ΓΑ může probíhat tak, že jako předstupeň funkční skupiny T* slouží skupina T’’, buď ve významu chráněné kyselé funkce, která se může

Ϊ f nezávisle na ochranných kyselinových skupinách R převést- pomocí výše uvedených způsobů na volnou kyselinovou funkci, nebo ve významu chráněné aminové funkce, která se může deblokovat pomocí z literatury známých způsobů [Th. V. Greene, P. G. M. Vuts, Protective Groups in Organic Synthesis, 2nd. edition, John Viley & Sons (1991), str. 309-385] a potom se může pčevést. na kyanáty, popřípadě isokyanáty [Methoden der Org. Chemie (Houben-Veyl), E 4, str. 742-749, 837-843, Georg Thieme Verlag, Stuttgart, New York (1983)]. Takovéto sloučeniny jsou vyrobitelné například analogicky, jako je popsáno v předpisech v experimentální části, raonoalkylací cykleňů s vhodným amidem α-halogenkarboxylové kyseliny [v aprotických rozpouštědlech, jako je například chloroform].

Výroba sloučenin obecného vzorce I’B může probíhat fl ·· • · • •flfl fl··· • •flfl • · 4 fl · « • fl 4 ·· flfl například tak, že jako předstupeň aktivované karboxylové skupiny C*0 slouží chráněná kyselinová funkce, která se může nezávisle na ochranných kyselinových skupinách R převést pomocí výše uvedených způsobů na volnou kyselinovou ^fi 'Í funkci a podle rovněž výše popsaných z literatury známých

A způsobů aktivovat. Takovéto sloučeniny jsou vyrobítelné například analogicky, j.ako je popsáno v předpisech v experimentální části, nebo například tak, že se derivát aminokyselina obecného vzorce II h₂n

C » ť ve kterém maj i R nebo R výše uvedený význam, přičemž popřípadě v R^ obsažené hydroxyiové nebo karboxylové skupiny se mohou vyskytovat v chráněné formě a

V¹ značí přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 6 uhlíkovými atomy, benzylovou skupinu, trimethylsilylovou skupinu, triisopropylsilylovou skupinu,

2,2,2-trifluorethoxyskupinu nebo 2,2,2-trichlorethoxyskupinu, přičemž N je různé od R , nechá reagovat s alkylačním činidlem obecného vzorce III

Haí ,N .co₂r

1' (Hl) \^CO₂R^r ve kterém * *

R značí ochrannou skupinu a * · » • · · · • ♦ * * • · * il

Hal značí atom halogenu, jako je chlor, brom nebo jod (viz také M. A. Villiams, H. Rapoport, J. Org. Chem. 58. 1151 (1993)].

Výhodné deriváty aminokyselin jsou estery přírodně se vyskytujících a-aminokyselin.

Reakce sloučenin obecného vzorce II se sloučeninami obecného vzorce III se provádí výhodně pufrovanou alkylační reakcí, přičemž jako pufr slouží vodný fodsfátový pufrový roztok. Reakce se provádí při hodnotách pH 7 až 9, výhodně 8 . Koncentrace pufru může být v rozmezí 0,1 až 2,5 M, výhodně se však používá 2 M? roztok fosfátového pufru. Teplota při alkylaci může být v rozmezí 0 až 50 °C , výhodně teplota místnosti.

Reakce se provádí v polárních rozpouštědlech, jako je například acetonitril, tetrahydrofuran, 1,4-dioxan nebo

1,2-dimethoxyethan. Výhodně se používá acetonitril.

Výroba farmaceutických prostředků podlé předloženého vynálezu se provádí rovněž pomocí o sobě známých způsobů tak, že se komplexní sloučeniny podle předloženého vynálezu, popřípadě za přídavku v galenice obvyklých přísad, suspendují nebo rozpustí ve vodném mediu a potom se popřípadě suspense nebo roztok sterilisuje. Jako vhodné přísady je možno uvést například fyziologicky neškodné pufry (například tromethamin) , přísady komplexotvomých látek nebo slabých komplexů (například kyselina diethylenaminpentaoctová nebo korespondující komplexy Ca-kaskádových polymerů) , nebo pokud je zapotřebí elektrolyty, například chlorid sodný, • ··· • · 4 • Φ i ·· φφφφ nebo pokud je zapotřebí antioxidanty, například kyselina askorbová.

Když jsou pro enterální aplikaci nebo jiné účely požadovány suspense nebo roztoky prostředků podle předloženého vynálezu ve vodě nebo fyziologickém solném roztoku, smísí se s jednou nebo několika v galenice obvyklými .

pomocnými látkami (například methylcelulosou, laktosou nebo R mannitem) a/nebo tensidy (například lecitinem, Tweenem nebo Myrjem^) a/nebo aromatickými látkami pro korekci chuti (například etherickými oleji).

Principielně je také možné vyrobit farmaceutické prostředky podle předloženého vynálezu také bez isolace komplexní soli. V každém případě pozorně vzít zřetel na to, aby se tvorba chelátu prováděla tak, aby byly soli podle předloženého vynálezu a roztoky solí prakticky prosté nekomplexovaných toxicky působících kovových iontů.

Toto je možno zajistit například pomocí barevných indikátorů, jako je xylenolorange, kontrolní titrací během procesu výroby. Předmětem opředloženého vynálezu je tedy také způsob výroby komplexních sloučenin a jejich solí.

Jako poslední zabezpečení zůstává čištění isolované komplexní soli.

Farmaceutické prostředky podle předloženého vynálezu obsahují výhodně 1 pmol až 1 mol/1 komplexní soli a dávkují se zpravidla v množství 0,0001 až 5 mmol/kg. Jsou určené pro enterální a parenterální aplikaci. Komplexní sloučeniny podle předloženého vynálezu přicházejí v úvahu pro použití » 4«·· · 4 44 ¢4 «4 44 · · · 4 4

4 4 4 4 4 4 ·4 44 4«

1. pro NMR-diagnostiku a rentgenovou diagnostiku ve formě svých komplexů s ionty prvků s pořadovými čísly 21 až 29, 39, 42, 44 a 57 až 83 ;

2. pro radiodiagnostiku a radioterapii ve formě svých komplexů s radioisotopy prvků pořadových čísel 27,

29, 31, 32, 37 až 39, 43, 49, 62, 64, 70, 75 a 77 .

Prostředky podle předloženého vynálezu splňují nejrůznější předpoklady pro vhodnost jako kontrastní činidla pro jadernou spinovou tomografii. Tak jsou výborně vhodné k tomu, aby po orální nebo parenterální aplikací zvýšením intensity signálu výrazně zlepšovaly obraz, získaný pomocí jaderné spinové tomografie. Dále vykazují vysokou účinnost, která je potřebná k tomu, aby se tělo zatěžovalo pokud možno nepatrnými množstvími cizích látek a také dobrou přijatelnost, která je nutná k tomu, aby se zachoval neinvasivňí charakter zkoušek.

Dobrá rozpustnost ve vodě a nepatrná osmolalita prostředků podle předloženého vynálezu dovoluje výrobu vysoce koncentrovaných roztoků a tím udržení objemového zatížení oběhu v přijatelných hranicích a vyrovnáni zředění tělními tekutinami. To znamená, že NMR-diagnostika musí být stonásobně až tisícinásobně lépe rozpustná ve vodě než pro NMR-spektroskopii. Dále vykazují prostředky podle předloženého vynálezu nejen vysokou stabilitu in vítro, ale také překvapivě vysokou stabilitu in vivo, takže uvolnění nebo výměna iontů - samých o sobě jedovatých - které nejsou v komplexech kovalentně vázané, v průběhu doby, v nových kontrastních činidlech úplně opět vylučovanýých, probíhá, zcela pomalu.

99

999« 9 • 9 9 4 · ·*

9 · 9

V · · 9· • 99» 9 · · ·

Všeobecně se prostředky podle předloženého vynálezu dávkují pro použití jako NMR-diagnostika v množství 0,0001 až 5 mmol/kg , výhodně 0,005 až 0,5 mmol/kg . Detaily použití jsou například diskutovány v publikaci H.-J. Veinmann a kol.. Am. J. of Roentgenology 142. 619 (1984)

Obzvláště nízké dávky (pod 1 mg/kg tělesné hmotnosti) organospecifických NMR-diagnostik jsou použitelná například pro důkaz tumorů a srdečního infarktu.

Dále mohou být komplexní sloučeniny podle předloženého vynálezu výhodně použity jako susceptibilitní reagencie a jako shift-reagencie pro in-vivo-NMR-spektroskopíi.

Prostředky podle předloženého vynálezu j sou na základě svých radioaktivních vlastností a dobré stability v nich obsažených komplexních sloučenin vhodné jako radiodiagnostika. Detaily o jejich použití a dávkování jsou popsány například v publikaci Radiotracers for Medical Applications, CRCPress, Boča Raton, Florida.

Další obraz poskytující metodou s radioisotopy je positronová emisní tomografie, která využívá positrony emitující isotopy, jako je například ^^Sc, ^^Sc, ^^Fe, ““Co _a (Heiss, V, D.,Phelps, Μ. E; Positron Emission

Tomography of Brain, Springer Verlag Berlin, Heidelberg, New York, 1983) .

Sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou překvapivě vhodné také pro diferenciaci maligních a benigních tumorů v oblastech bez batiéry krev-mozek.

Vyznačují se také tím, že jsou z těla úplně elimino52 a · 4 4 44» «4 44 * · 4 · »4 44 4444 4 • φ 44·4· 444 • 444444 44 44 4· · · vány a tím jsou tedy dobře přijatelné.

Vzhledem k tomu, že se látky podle předloženého vynálezu obohacují v maligních tumorech (žádná difuse do zdravé tkáně, ale vysoká prostupnost cévami tumoru), mohou také podporovat ozařovací terapii maligních tumorů. Toto se odlišuje od odpovídající diagnostiky pouze množstvím a druhem použitého isotopu. Cílem je při tom. rozrušení buněk tumoru na energii bohatým krátkovlnným zářením s pokud možno nepatrným dosahem. K tomu se využívá vzájemného působení kovů, obsažených v komplexech (například železa nebo gadolinia) s ionisuj ícím zářením (například rentgenovými paprsky) nebo s neutronovým zářením. Tímto efektem se signifikantně zvýší lokální dávka ozáření na místě, kde se nachází kovový komplex (například v tumoru). Aby se dosáhlo stejné dávky záření v maligní tkáni, může se při použití takovýchto kovových komplexů zatížení zdravé tkáně. zářením podstatně zredukovat a tím snížit zatěžující vedlejší účinky pro pacienty. Konjugáty kovových komplexů podle předloženého vynálezu jsou tedy vhodné také jako radiosensibilisující látky při ozařovací terapii maligních tumorů (například využitím Móssbauerova efektu při neutronové terapii). Vhodné β-emitující ionty jsou například

46sc, 48§_c, ^^Ga, ^^Ga a ^θΥ . Vhodné «-emitující

Ί ionty s nepatrnými poločasy rozpadu jsou například ^ÍAABi, _a ^14^^ , přičemž výhodný je ^^^Bi . Vhodný 1 co fotony a elektrony emitující iont je Gd , který se může 1 57 získat ze Gd bombardováním neutrony.

Když je prostředek podle předloženého vynálezu určen pro použití ve variantě ozařovací terapie, navržené Ř. L. Millsem a kol. (Nátuře Vol. 336, (1988), str. 787) , tak musí být centrální iont odvozen od Mópbauerova isotopu, jako r i. O. r ťi I f « s t t ti t t^! t 111’ t 1' ϊ ‘ ' r> f t t- t ť e< í tt< s t

1' < íl t ť: fc t t . i

U(t ct 11 ‘ 11 t ( · í K < « jě- napříkladil ³?Fe nebo-?·³^Ευ5Τ0} η Ρ» YStr. 3 r u**r ' .t.trffíhjťvnf tn d'«’ it’, G § l v ? t ..*itt,

7oPři(aplikaci in vivo terapeutických prostředků podle předloženého vynálezu, mohou se tyto aplikovat společně s vhodným;nosičem,ý jako* je například? sérůmsnebó3fýziólogičký řóžfok chlor iduTsodného í společně tsljiným* proteinem* j ako j ě:nápříklad^lidskýisérový^albumin! aDávkovánííjéí přiá tom závislé na druhu celulární poruchy, na používaném kovovém iontu a na druhu obraz poskytující metody.

t i.edůjícX pífk.l.iidj ρ» u-líft * * ». % - '· cl -i. Terapeutické prostředky podle předloženého vynálezu se aplikují parenterálně, výhradně intravenosně.

Detaily použití radioterapeutik jsou diskutovány například v publikaci R. V. Kozaka a kol.,, TIBETIC, Oktober 1986, 262 .

Prostředky podle předloženého vynálezu j sou výborně vhodné jako rentgenová kontrastní činidla, přičemž obzvláště je třeba vyzdvihnout to, že se s nimi nedají poznat v biochemicko farmakologíckých zkouškách žádné příznaky reakcí

I).

podobných anafylaxii, známých z použiti jod obsahujících kontrastních činidel. Obzvláště cenné jsou kvůli dobrým i · Jr ¹ absorpčním vlastnostem v oblastech vysokých napětí pro digitální substrakční techniky.

& < . * - . í-'ί,

C’ ’ ^T - l . r

Všeobecně sě prostředky podle předloženého vynálezu dávkuji pro použití jako rentgenová kontrastní činidla

9^ 1 , analogicky jako například u meglumin-diatrizoátu v množství o\1 až 5 mmol/kg , výhodně 0,25 až 1 mmol/kg ,

i.. . ·

Detaily použití rentgenových kontrastních činidel jsou diskutovány například v publikaci Barke, Rontgenkontrast- 54 • · · · · ft · · • »♦···· • « · ♦ · · *«······ ft* ft* mittel, G. Thieme, Leipzig (1970) a P. Thurn, E. Bácheler Einfiihrung in die Róntgendiagnostik, G. Thieme, Stuttgart, New York (1977).

Vcelku se podařilo syntetisovat nové komplexotvor né látky, kovové komplexy a kovové komplexní soli, které otevírají nové možnosti v diagnostické a terapeutické medicíně .

Následující příklady provedení slouží k bližšímu objasněni předmětu vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Přikladl λ

a) 1,4,7-tris-(N,N’-dibenzoyloxykarbonyl-lysyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan ft lu

49,07 g (95,9 mmol) di-Z-lysin-N-hydroxysukcinimidesteru a 5 g (29 mmol) cyklenu (1,4,7,10-tetraazacyklododekan) se rozpustí ve směsi 200 ml toluenu a 100 ml dioxanu, přidá se 9,7 g (95,9 mmol) triethylaminu a reakční směs se zahřívá po dobu 12 hodin na teplotu 70 °C . Potom se odpaří do sucha, získaný zbytek se vyjme do 600 ml dichlormethanu a extrahuje se třikrát vždy 200 ml 5% vodného roztoku uhličitanu draselného. Organická fáze se vysuší pomocí síranu hořečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi ethylacetát/ethylalkohol =15 : 1 .

Výtěžek : 29,61 g (75 % teorie) bezbarvé pevné látky.

φφφφ φ « φ · ·« φφ

Elementární analysa :

φ » »»φ φ φ · • φ · φ · * vypočteno: C 65,28 zjištěno : C 65,41

H 6,81 H 6,97

N 10,29 N 10,10 .

b) 1-(karboxymethoxyacetyl-4,7,10-tris-(N,N’-dibenzyloxykarbonyl-lysyl)-1,4,7,10-tetraazacyklodekan

Ke 28 g (20,56 mmol) v názvu příkladu la) uvedené sloučeniny (rozpuštěných ve 200 ml tetrahydrofuranu) se přidá 3,58 g (30,86 mmol) anhydridu kyseliny diglykolové a 6,24 g (61,72 mmol) triethylaminu. Reakční směs se zahřívá po dobu 6 hodin na teplotu 50 °C · Roztok se potom ve vakuu odpaří, získaný zbytek se vyjme do 300 ml dichlormethanu a dvakrát se extrahuje vždy 150 ml 5% vodné kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze se vysuší pomocí síranu hořečnatého, ve vakuu se odpaří do sucha a získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu = 20 : 1 .

Výtěžek : 27,65 g (91 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C.63,40 H 6,55 N 9,48 zjištěno : C 63,21 H 6,70 N 9,27 .

c) 1-[5-(nitrofenoxy)-3-oxaglutaryl]-4,7,10-tris-(N,N’-dibenzyloxykarbonyl-lysyl)-1,4,7,10-tetraazacyklodekan

14,78 g (10 mmol) karboxylové kyseliny, popsané v příkladě lb), rozpuštěných ve 150 ml dichlormethanu, se přidá nejprve 1,53 g (11 mmol) 4-nitrofenolu a potom při teplotě 0 °C 2,27 g (11 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti, dicyklohexylmočovina se odsaje, filtrát se zahustí a přesráží ftftftft · • ftft • ftft» « · · *····««» »· • ft ftft·· •··· « · ftft • · ftft ··· · ft ft · · ftft· • ft ftft ftft se z isopropylalkoholu. Od olej ovitého produktu se oddekantuje matečný roztok, olejovitá látka se vyjme do dichlormethanu a ve vakuu se zahustí. Ziská se takto 15,4 g (96,3 % teorie) pěnovítě ztuhlé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 63,11 H 6,24 N 9,64 zjištěno : C 62,98 H 6,31 N 9,80 .

d) Bis-[2-(benzyloxykarbonylamino)-ethyl]-amin

51,5 g (500 mmol) diethylentriaminu a 139 ml (1 mol) triethylaminu se rozpustí v dichlormethanu a při teplotě -20 °C se smísí se 161 g benzylkyanformiátu (Fluka) v dichlormethanu, načež se reakční směs míchá přes noc při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se směs odpaří, získaný zbytek se vyjme do diethyletheru, organická fáze se promyje roztokem hydrogenuhličitanu sodného a vysuší se pomocí bezvodého síranu sodného. Filtrát se smísí s hexanem, sraženina se odfiltruje a usuší.

Výtěžek : 163,4 g (88 % teorie) .

Elementární analysa :

vypočteno: C 64,67 H 6,78 N 11,31 zjištěno : C 64,58 H 6,83 N 11,28 .

e) Triamid kyseliny Ν,Ν,Ν*,N’,N’’ ,N‘’-hexakis-[2-(benzyloxykar bonylamino)-ethyl]-trimesinové

13,27 g (50 mmol) trichloridu kyseliny trimesinové (Aldrich) a 34,7 ml (250 mmol) triethylaminu se rozpustí v dimethylformaraidu a při teplotě 0 °C se smísí se 65,0 g (175 mmol) aminu, popsaného v příkladě ld , načež

Β · · · · »* * » · • » *·*·» »·»« • ·**··*» ··· · · * 9 9 9 9 9 9 9 9

9999 9999 99 99 99 99 se reakční směs míchá pres noc při teplotě místnosti.

Roztok se potom ve vakuu odpaří a získaný zbytek se chromatograf uje na silikagelu za použití ethylesteru kyseliny octové.

Výtěžek ; 39,4 g (62 % teorie) .

Elementární analysa :

vypočteno: C 65,24 H 5,95 N 9,92 zjištěno : C 65,54 H 5,95 N 9,87 .

f) Plně chráněný benzyloxykarbonyl-36merni polyamin, vystavěný z jádra triamidu kyseliny Ν,Ν,Ν’,N’,N’’,N’’-hexakis-[2-aminoethyl]-trimešinové a šesti v příkladě lb) popsaných na aminové skupině chráněných hexaamin-monokarboxylových kyselin

1,27 g (1 mmol) v příkladu le) popsaného hexa-benzyloxykarbonylaminu se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 60 minutách se pomocí diethyletheru dokončí počínající srážení, vzniklý hexaamín-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se nechá dále reagovat.

Výtěžek : 0,95 g (kvantitativní).

Potom se hexaamin-hydrobromid rozpust! ve 150 ml dimethy 1 formám idu a smísí se s 15,99 g (10 mmol) v příkladu lc) popsaného 4-nitrofenyl aktivního esteru a 4,05 g (40 mmol) triethylaminu, reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti a potom se ve vakuu odpaří. Získaný zbytek se vyjme do ethylacetátu a postupně se promyje vodou, zředěným hydroxidem sodným a nasyceným roztokem chloridu sodného. Organická fáze se oddělí, vysuší se pomocí »»·» · ·· · ·· * 4 4 4 · 444 · ♦ ··

4 « · * · * · ··* · · • 4 4*44 4 4 · • •44 44Q4 44 44 44 |« bezvodého síranu sodného, filtrát se zahustí do sucha a získaný zbytek se ehromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu 18 : 2 .

Výtěžek : 6,55 g (71 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno:	C 63,68	H 6,59	N 10,48
zj ištěno :	C 63,83	H 6,70	. N 10,29
Hmotové spektrum MALDI-TOF	: molpeak při	9246 (M+Na⁺)

g) 1-(henzyloxykarbonylmethyl)-4,7,10-tris-(terč.-butoxykarbonylmethyl)-l,4,7,10-tetraazacyklododekan (jako natriumbromidový komplex g (38,87 mmol) 1,4,7-tris-(terč.-butoxy-karbonylmethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekanu (D03A-tris-terc.-butylester, vyrobený podle EP 0 299 795, příklad 22a) se rozpustí ve 100 ml acetonitrilu, přidá se 11,4 g (50 mmol) benzylesteru kyseliny bromoctové a 10,6 g (100 mmol) uhličitanu sodného a reakční směs se míchá po dobu 12 hodin při teplotě 60 °C . Soli se odfiltrují, filtrát se ve vakuu odpaří do sucha a získaný zbytek se chromatograf uje na silikagelu za použití směsi methylenchloridu a methylalkoholu 20 : 1 .

Výtěžek : 21,72 g (73 % teorie) bezbarvého amorfního prášku.

Elementární analysa ;

vypočteno: C 54,90 H 7,63 N 7,32 Na 3,00 Br 10,44 zjištěno : C 54,80 H 7,72 N 7,21 Na 2,89 Br 10,27.

h) 1-(karboxymethyl)-4,7,10-tris-(terč.-butoxykarbonylmethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan (jako natriumbromi• Φ Φ* ·· φ Φ <·

• Μ Φ'

Φ Φ Φ . Φ ΦΦ «Φ

dový komplex g (26,12 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu lg , se rozpustí ve 300 ml isopropylalkoholu a přidají se 3 g palladiového katalysátoru (10% Pd/C). Hydrogenuje se přes noc při teplotě místnosti, načež se katalysátor odfiltruje a filtrát se odpaří do sucha.

Výtěžek : 17,47 g (99 % teorie) bezbarvého amorfního prášku.

Elementární analysa :

vypočteno: C 49,78 H 7,76 N 8,29 Na 4,44 Br 11,83 zjištěno : C 49,59 H 7,59 N 8,17 Na 4,40 Br 11,70.

i) 1-(4-karboxy-2-oxo-3-azabutyl)-4,7,10-tris-(terč.-butoxykarbonylmethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K 10 g (14,80 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu lh) ve 100 ml dimethylformamidu se přidá 1,73 g (15 mmol) N-hydroxysukcinimidu a ochladí se na teplotu 0 °C . Potom se přidá 4,13 g (20 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu a reakční směs se míchá po dobu jedné hodiny při teplotě 0 °C a potom po dobu 2 hodin při teplotě místnosti. Reakční směs se oopět ochladí ňa teplotu 0 °C a přidá se 5,1 g (50 mmol) triethylaminu a 2,25 g (30 mmol) glycinu. Míchá se přes noc při teplotě místnosti, načež se odfiltruje vysrážená močovina a filtrát se ve vakuu odpaří do sucha. Získaný zbytek se vyjme do vody a dvakrát se extrahuje methylenchloridem. Organická fáze se oddělí, vysuší se pomocí bezvodého síranu hořeěnatého a ve vakuu se odpaří. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi methylenchloridu a methylalkoholu 15 : 1 .

Výtěžek : 8,20 g (88 % teorie) bezbarvé pevné látky.

• · · · · *· · » · · zrn * · · · ··· · · ··

- 60 “ · .»····· ··· · · Β Β Β Β: Β Β ΒΒΒ *·»· ·«·» »· ·· ·· ··

Elementární analysa ;

vypočteno: C 57,21 Η 8,80 N 11,12 zjištěno : C 57,10 H 8,91 N 11,03 .

k) 36-merní N-(5-D03A-yl-4-oxo-3-ažapentanoyl)-kaskádový polyamid na basi 36-merního polyamidu, popsaného v příkladě lf) [DO3A = 1,4,7-tris-(karboxyraethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan]

1,84 g (0,2 mmol) 36-merního benzyloxykarbonylamidu, popsaného v příkladě lf) , se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 5 hodinách se počínající srážení do»1 končí diethyletherem, vzniklý 36-merní amin-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se použije pro dále popsanou reakci.

Výtěžek : 1,5 g (kvantitativní).

14,7 g (20 mmol) karboxylové kyseliny, popsané v příkladě li) , 3,0 g (20 mmol) 1-hydroxybenzotriazolu a

6,4 g (20 mmol) 2-(lH-beňzotriazol-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluronium tetrafluorborátu (TBTU; Peboc Limited UK) se rozpustí v dimethylformamidu a reakční směs se míchá po dobu 15 minut. Roztok se potom smísí s 10,3 ml (60 mmol) N-ethyldiisopropylaminu as 1,5 g (0,2 mmol) výše popsaného 36-merního amin-hydrobromidu a reakční směs se míchá po dobu 4 dnů při teplotě místnosti. Po ukončeníé reakce se směs ve vakuu odpaří, získaný zbytek se při teplotě 0 °C rozpustí v kyselině trifluoroctové, míchá se přes noc při teplotě místnosti, ve vakuu se odpaří a získaný zbytek se rozmíchá s diethyletherem. Substance se odsaje, promyje se diethyletherem, ve vakuu se usuší a nakonec se

C| Ci,.Cl (I) t> ci C:fs t,· COC Ci tj dd <a oč., e<U

- 61 61 t ct

ÓOCOlOOOCt

5.

ittt ni

C li. . c Cl

C Cl X O <-. t_;. íf J 6 . „o Cl . ' Ί ífl

Cli . Cl cl <lj

Ot CCi rozpustí vévodě, hodnota pH se nastaví pomocí 2 N hydroxidu- sodného; na 7íjá) roztok; sě, čistíjpřesjulirafiltrační membránu Amicon^ YM3i (cut offl ,;i 3000, Da)lj .Retentát se konečně přefiltruje a lyofilisuje.

.Výtěžek «a 3;61*; gU(72r% teorie)io vločkovité! práškovité látky obsah vódýí’(KarltFischer8,9 %,> .14 dnech. YrVi»aí ‘

1,09 x 0 S '.i dávky.

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci): (Vypočteno:a 1 C 44,;86i e-Hr5f, &7 vjNtl5j 34v*i.ňNaí i0‘, 92 h- sdr v-, •zjištěno f:,2.C .45109/ ^H15„8p N 15,44 Na 10,51. nyá 0, ♦& * 0,1 i iU-.ky .

1) 36-měrní Gd-komplex ligandu, popsaného v předchozím ? : příkladě d

2,5 g < (0,1 mmol) tsodné Soli komplexotvorné kyseliny, popsané v příkladě lk) se ve vodě okyselí 5 ml ledové kyseliny octové, smísí se se 725 mg' (2 mmol) oxidu gadolitého á,nechá se reagovat pocdobu, J2 hodin,při teplotě 80 °C . Po ochlazení se roztok přefiltruje, filtrát se ultřafiltruje přes YM3 (AMICON^) a. retentát se střídavým pří davkem i kationt óměniče TR^: 120 i(HŤ-forma)í a aniontomeniče: tlRA.‘,410 c (OH τ forma).: nastavil na minimální! vodivost : Potom selióntoměnič odfiltruje a rožtok^sei lyofilisuje.- ¹ lvu i o Výtěžek· : 1,96 g.'(70 %. teorie) bezbarvě vločkovité·práškovípH '.V · - té látky, π; . · ,'

Obsah H2O (Karl-Fischer)’ : 7,4 % . .

Stanovení Gd (AAS) : 19,.9 %

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při 25905 Da (vypočteno 25911 Da).

rb

Elementární analysa : vypočteno; C 39,35 zjištěno : C 39,08

H 5,15 Gd 21,85 H 5,29 Gd 21,03

N 13,46 N 13,68

· flfl · flfl ·, flfl ··

T-^-relaxivita (H₂0) : 18 ± 0,2 (1/mmol. sek) (plasma) : 21,5 ± 0,5 (1/mmol.sek).

Retence celým tělem po intravenosním podání (0,1 mmol gadolinia/kg tělesné hmotnosti; po 14 dnech; krysa) :

1,09 ± 0,17 % dávky.

Odpovídající komplex europia vykazuje následující hodnoty : Králík : 0,23 ± 0,12 % dávky myš ú 0,46 ± 0,1 % dávky .

Příklad - 2

a) Benzylester 2-brompropionylglycinu

Ke 100 g (296,4 mmol) glycidylbenzylesteru soli kyseliny p-toluensulfonové a 33,0 g (326,1 mmol) triethylaminu ve 400 ml methylenchloridu přikape při teplotě 0 °C 55,9 g (326,1 mmol) chloridu kyseliny 2-brompropionové. Teplota reakční směsi se nenechá přestoupit 5 °C .

Po ukončení přídavku se reakční směs nechá míchat po dobu jedné hodiny při teplotě 0 °C a po dobu 2 hodin při teplotě místnosti. Potom se přidá 500 ml ledové vody a hodnota pH vodné fáze se pomocí vodné 10% kyseliny chlorovodíkové nastaví na 2 . Organická fáze se oddělí a vždy jednou se promyje 300 ml 5% vodného roztoku uhličitanu sodného a 400 ml vody, načež se organická fáze vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se překrystalisuje z diisopropylesteru.

Výtěžek ; 68,51 g (75 % teorie) bezbarvé krystalické látky

444 «

4 »' *

4 4

4

4444 4444

4· 4 •‘ 4

Elementární analysa vypočteno: C 46,76 H 7,19 N 4,54 Br 25,92 zjištěno : C 46,91 H 7,28 N 4,45 Br 25,81.

b) 1- f 4-(benzyloxykarbonyl)-1-methyl-2-oxo-3-azabutyl]1,4,7,10-tetraazacyklododekan

K 55,8 g (324,4 mmol) 1,4,7,10-tetraazacyklododekanu, rozpuštěným v 600 ml chloroformu, se přidá 50 g (162,2 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 2a) a reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Potom se přidá 500 ml vody, organická fáze se oddělí a promyje se dvakrát 400 ml vody. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu horečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi chloroform, methylalkohol, vodný 25% amoniak 10 : 5 : 1 .

Výtěžek : 40,0 g (63 % teorie, vztaženo na sloučeninu 2a)) lehce nažloutlé vazké olejovité látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 61,36 H 8,50 N 17,89 zjištěno : C 61,54 H 8,68 N 17,68 .

c) 1-[4-(benzyloxykarbonyl)-1-methyl-2-oxo-3-azabutyl]4,7,10-tris-(terč.-butoxykarbonyl-methyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan (natriumbromidový komplex)

Ke 20 g (51,08 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 2b) a 17,91 g (169 mmol) uhličitanu sodného ve 300 ml acetonitrilu se přidá 33 g (169 mmol) terc.-butylesteru kyseliny bromoctové a reakční směs se míchá po dobu 24 hodin při teplotě 60 °C . Potom se ochladí na .

η, iii <f' í w r, «.?<n ^fiJ , č *ϊ* .'Γ-e*Mí’ <r.; o «j;*

¢. .% d t-flt Ci r. ·κψ» řu

¢. r;r #U .- C< eí ej ΛΪ .· <<

f. fj f. λ n o >; tyf; tjf:. Q<3? ««[!>

k·· teplotu» _t 0 |°C .^odfiltrují se vysrážené*soli a filtrát se;,, odpaří^ do, Suchar , Získaný zbytek se. chromatografuje, na silikageluj-za·.použití směsi, ethylacetátu_ta^ethylalkoholu 15'·^: 1 3 Produkt; obsahuj ící frakce se; odpaří ,βΛ, získaným ,55., zbytek.sepřekrystalisuje: z^diisopropyletheru.l,_rf_ř ~ 45.;» Výtěžek : - 34-, 62vg(81 %j/teorie) bezbarvé^krystalické,*práš•\ vir κ u ?ίΐΚ^θνϊ0;látky... d*,:u od^e-' «.> .*íaíCWý ííbvtek í*e pťc^xyatrJHsuje z ;thy}«μ.uru ky;·.; líny Elementární analysa :

vypočteno: ?JC)54,54íj , H 7,59,.* 1 N. 8⁽,37ΐ4’ Na>2;-74j,é Brá9,56 zjištěno : C 54,70 _y, H-7,65y.b N 8,24 Na 2,60 Br 9,37.

d) 1-(4₇karboxyrl-methyl-2-oxo-3-azabutyl)··,4;7, 10-tris-.(terč. -butoxykarbonyl-methyl) _?l;4,7,10-te, traazacyklododekan (natriumbromidový komplex) .4, y j %j».30_rg. (35-, 85 jinmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu, 2c) ,, _tse·rozpustí_rvy· 500 ,inl. isopropylalkoholu a přidají se, 3 g palladiového katalysátoru (10% Pd/C). Směs se hydrogenuje přes noc při teplotě místnosti. Potom se katalysátor odfiltruje;)filtrát_řse ve vakuu odpaří do sucha a^překrystalisuje ;se;.z_r acetonu. -₁ < ,

Výtěžek.h 22,75 g.x (85 ,% teorie) bezbarvé krystalické práš-

ť „ V'· 3, ·	-Jine .J	koyité látky.
' 'i. - . Elementární	analysa			i
vypočteno:	C 49,86	H 7,69 N	9,38	Na	3,07	Br	10,71
zjištěno :	C 49,75	H 7,81 N	9,25	Na	2,94	Br	10,58

e) 1- [4- (4-nitrofenoxykarbonyl)-l-methyl-2-oxo-3-azabutyl] ·, -4,7,10-tris- (terč. -butoxy-karbonylmethyl)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan (natriumbromidový komplex) « · • « ·

« • ·♦· • · * ·· ·· • « ft • · ·

37,3 g (50 mmol) v předchozím příkladě 2d) popsané karboxylové kyseliny se v 500 ml dichlormethanu smísí se

7,6 g (55 mmol) 4-nitrofenolu a ochladí se na teplotu °C . Po přídavku 10,8 g (52,5 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu se reakční směs míchá přes noc při teplotě místnosti a potom se za opětného zchlazení odsaje vysrážená dicyklohexylmočovina a filtreát se ve vakuu odpaří do sucha. Získaný zbytek se překrystalisuje z ethylesteru kyseliny octové.

Výtěžek : 40,3 g (92,9 % teorie) lehce nažloutlé práškoví té. látky·

Elementární analysa :

vypočteno: C 51,21 H 6,68 N 9,68 Na 2,65 Br 9,21 zjištěno : C 51,06 H 7,07 N 9,82 Na 2,40 Br 8.77.

f) 36-merní N-(5-D03A-yl-4-oxo-3-azahexanoyl)-kaskádový polyamid na basi 36-merního polyaminu, popsaného v příkladě lf)

1,84 g (0,2 mmol) v příkladu lf) popsaného 36-merniho benzyloxykarbonylaminu se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí s 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 5 hodinách se počínající srážení dokončí pomoci diethyletheru, vzniklý 36-merní amin-hydrochlorid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se nechá dále reagovat. Výtěžek : 1,5 g (kvantitativní).

1,5 g výše popsaného 36-merního amin-hydrochloridu ve 100 ml dimethylformamidu se smísíse 17,4 g (20 mmol) v přikladu 2e) popsaného p-nitrofenyl-aktivního esteru. Během jedné hodiny se potom přikape roztok 5,05 g (50 mmol) β »44

9 49 • 9 4 9 9 9

4 9 • »9 · • · • · • 9 ·9·9 4··· «4 • · ···

9 9 *

9 9 · «9 triethylaminu ve 20 ml dimethylformamidu tak pomalu, aby se zpočátku vznikající sraženina opět mohla dostat do roztoku. Reakční směs se míchá přes noc při teplotě 45 °C , potom se roztok ve vakuu zahustí, získaný zbytek se při teplotě 0 °C rozpustí v kyselině trifluoroctové a přes noc se míchá pří teplotě místnosti. Potom se ve vakuu odpaří, získaný zbytek se rozmíchá s diethyletherem, sraženina se odsaje a ve vakuu se usuší. Kyselý surový produkt se konečně rozpustí, ve vodě, hodnota pH se nastaví pomocí zředěného hydroxidu sodného na 7 a ultrafiltruje se přes membránu AMICON^YM-3. Získaný retentát se lkyofilisuje.

Výtěžek : 4,0 g (78 % teorie) obsah vody (Karl-Fischer) : 9,3 % .

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci): vypočteno: C 45,74 H 6,05 N 15,01 Na 10,68 zjištěno : C 45,84 H 5,93 N 15,22 Na 10,20.

1) 36-merní Gd-komplex ligandu, popsaného v předchozím příkladě

2,5 g (0,1 mmol) sodné soli komplexotvorné kyseliny, popsané v příkladě 2f) se ve vodě okyselí 5 ml ledové kyseliny octové, smísí se se 725 mg (2 mmol) oxidu gadolitého a nechá se reagovat po dobu 2 hodin při teplotě 80 °C . Po ochlazení se roztok přefiltruje, filtrát se ultrafiltruje přes YM3 (AMICON^) a retentát se střídavým přídavkem kationtoměniče IR 120 (H⁺-forma) a aniontoměniče IRA 410 (OH^--forma) nastaví na minimální vodivost. Potom, se iontoměnič odfiltruje a roztok se lyofilisuje.

Výtěžek : 2,14 g (74 % teorie) bezbarvé vločkovité práškovité látky

Obsah H₂0 (Karl-Fischer) : 8,7 % < ^w » w · 99 φ 999 9 9

9 9

99 «9999999 • · 999 • φ 9 · 9 * 9 4 9 ·· 99

Stanovení Gd (AAS) ; 19,4 %

Hmotové spektrum MALDI-TOF	: molpeak při 26426 Dí 26416 Da).	1 (vypočteno
Elementární	analysa :
vypočteno:	C 40,24	H	5,32 Gd 21,43	N	13,20
zjištěno :	C 39,97	H	5,50 Gd 21,19	N	13,32
T^-relaxivita (H2O) :	17,5	± 0,1 (1/mmol.sek)

(plasma) : 18,2 ± 0,2 (1/mmol.sek).

Retence celým tělem po intravenosním podáni (0,1 mmol gadolinia/kg tělesné hmotnosti; po 14 dnech; krysa) :

1,74 ± 0,22 % dávky.

Odpovídající komplex europia vykazuje následující hodnoty : Králík : 0,32 ± 0,16 % dávky myš : 1,0 ± 0,1 % dávky .

Příklad. 3

a) 1,4,7-tris-(N-benzyloxykarbonylglycyl)-1,4,7,10-tetřaazacyklododekan

29,37 g (95,9 mmol) Z-glycin-N-hydroxysukcinimidesteru a 5 g (29 mmol) cyklenu (1,4,7,10-tetraazacyklododekan) serozpustí ve směsi 100 ml toluenu a 50 ml dioxanu, načež se přidá 9,7 g (95,9 mmol) triethylaminu a reakční směs se zahřívá po dobu 12 hodin na teplotu 70 °C . Potom se odpaří do sucha, získaný zbytek se vyjme do 400 ml dichlormethanu a třikrát se extrahuje vždy 200 ml 5% vodného roztoku uhličitanu draselného. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého a ve vafl fl • « • »· · fl flfl ··· ♦«·· • · < flfl fl* eorie) bezbarvé pevné látky, kuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi ethylacetátu a ethylalkoholu 15 : 1 .

Výtěžek : 17,52 g (81 % t

Elementární analysa :

vypočteno: C 61,20 zjištěno : C 61,07

b) 1-(karboxymethyloxyacetyl)-4,7,10-tris-(N-benzyloxykarbonylglycy1)-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

H 6,35 H 6,45

N 13,15 N 13,01

K 17 g (22,79 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 3a) , rozpuštěných ve 100 ml tetrahydrofuranu, se přidá 3,97 g (34,19 mmol) anhydridu kyseliny diglykolové a 6,92 g (68,38 mmol) triethylaminu. Reakční směs se zahřívá po dobu 6 hodin na teplotu 50 °C , načež se roztok ve vakuu odpaří do sucha, získaný zbytek se vyjme do 250 ml dichlormethanu a dvakrát se extrahuje vždy 100 ml 5% vodné kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého, ve vakuu se odpaří do sucha a získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu 20 : 1.

Výtěžek ; 17,48 g (89 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 58,53 H 5,96 N 11,38 zjištěno : C 58,37 H 5,81 N 11,45 .

c) Bis-[2-(N_al£_aN_ep_Si_lon-dibenzyloxykarbonyl-lysylamino) -ethyl]-amin

1,03 g (10 mmol) diethylentriaminu se rozpustí ve 100 ml tetrahydrofuranu, smísí se se 2,02 g (2,77 ml, 20 * · ί ft ftft • ftft · • · ft ftftftft · ft·· · ·· ftft ftft ···· · • « ···· ft·· ftftftft ftftftft ftft ftft ftft *· mmol) trimethylaminu a 11,25 g (21 mmol) N,N’-dibenzyloxykarbonyl-lysin-p-nitrofenylesteru (0. V. Lever a kol.,

J. Heterocyclic Chem., 23, 901 - 903 (1986)) a reakční směs se míchá po dobu 3 hodin při teplotě místnosti. Vzniklá hustá suspense se doplní diethyletherem do 250 ml, míchá se přes noc při teplotě místnosti^, voluminesní sraženina se odsaje, promyje se 100 ml směsi tetrahydrofuranu a diethyletheru (1:1) a potom ještě jednou diethyletherem. Po sušení ve vakuu při teplotě 40 °C se získá 8,7 g (97,1 % teorie) bezbarvého práškovitého produktu.

Elementární analysa :

vypočteno: C 64,34 H 6,86 N 10,94 zjištěno : C 64,20 H 6,97 N 10,81 .

d) Triamid kyseliny Ν,Ν,Ν’,Ν’,Ν’’,Ν’’-hexakis-[2-(Naifg^Nepsiyon-dibenzyloxykarbonyi-lysylamin⁰)-ethyl] -trimesinové

1,43 g (1,6 mmol) bis-[2-(^Naif_a,N_epsi^_on-dibenzyloxykarbony 1-lysylamino)-ethyl]-aminu ve 20 ml dimethylformamidu se při teplotě 0 °C smísí s 1,39 ml (1,01 g, 10 mmol) triethylaminu a 0,11 g (0,4 mmol) trichloridu kyseliny trimesinové (Aldrich) a reakční směs se míchá po dobu 2 hodin v ledové lázni a potom přes noc při teplotě místnosti. Potom se směs ve vakuu zahusti, získaný zbytek se vyjme do ethylesteru kyseliny octové, promyje se zžeděným hydroxidem sodným, 1 M kyselinou chlorovodíkovou a polokoncentrovaným roztokem chloridu sodného a vysuší se pomocí bezvodého síranu sodného. Po přídavku aktivního uhlí se směs přefiltruje přes teflonový membránový filtr, filtrát se zahustí (1,5 g) , získaný zbatek se znovu rozpustí v asi 5 ml ethylesteru kyseliny octové a chromatografuje se na r

> φφφ • φ φφφφ • · < · φ φ φ « φφφ« φφφφφφφφ << φφ «· · φ φ > · · φφ φφ silikagelu za použití směsi ethylacetátu a methylalkoholu 18 : 2 .

Výtěžek : 0,9 g (79,1 % teorie) bezbarvé práškovité látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 64,61 H 6,48 N 10,34 zjištěno : C 64,45 H 6,60 N 10,28 .

e) Plně chráněný benzyloxykarbonyl-36-merní polyamin, vystavěný z jádra triamidu kyseliny Ν,Ν,Ν’,Ν’,Ν’’,Ν’’-hexakís-[2-(lysylamino)-ethyl]-trimesinové a dvanácti v příkladě 3b) popsaných na aminové skupině chráněných triamin-monokarboxylových kyselin

2,84 g ’(1 mmol) v přikladu 3„d) popsaného 12-merního be zyloxykarbonylaminu se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 3 hodinách se pomocí diethyletheru dokončí počínající srážení, 12-merní amin-hydrobromid se promyje diethyletherem,.ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se použije v dále uvedené reakci.

Výtěžek : 2,2 g (kvantitativní).

17,2 g 20 mmol) cyklen-karboxylové kyseliny, popsané v příkladě 3b) , 3,0 g (20 mmol) 1-hydroxybenzotriazolu a 6,4 g (20 mmol) tetrafluorborátu 2-(lH-benzotriazol-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluronia (TBTU; Peboc Limited, UK) se rozpustí v dimethylformamidu a reakční směs se míchá po dobu 15 minut. Roztok se potom smísí s 10,3 ml (60 mmol) N-ethyldiisopropylaminu a 2,2 g (1 mmol) výše popsaného 12-merního amin-hydrobromidu a reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se směs ve vakuu odpaří a získaný zbytek se chromatografuje,na silika- 71 « « « Φ » · » · · t * • · ♦ · ·· ···· ♦ ·»·«··* ··»· » • · «»*» »»· ···»·»«» ·· ·· · ··

Výtěžek : 9,6 g (85,4 % teorie) bezbarvé

Elementární analysa :

vypočteno: C 59,31 H 6,20 zjištěno : C 59,20 H 6,03

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při gelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu : 3 .

práškovíté látky,

N 12,94 N 13,19

11384 (M+Na⁺),

f) 36-merní N- (5-D03A-yl-4-oxo-3-azapentanoyl)-kaskádový polyamid na basi 36-merního polyaminu, popsaného v příkladě 3e) [DO3A = 1,4,7-tris-(karboxymethyl)-1,4,7,10-tetraazar cyklododekan] ’

2,27 g (0,2 mmol) 36-merního benzyloxykarbonylaminu, popsaného v příkladě 3e) , se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 5 hodinách se počínající srážení dokončí diethyletherem, vzniklý 36-merní amin-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se použije pro dále popsanou reakci.

Výtěžek : 1,9 g (kvantitativní).

14,7 g (20 mmol) karboxylové kyseliny, popsané v příkladě li) , 3,0 g (20 mmol) l-hydroxybenzotriazolu a 6,4 g (20 mmol) 2-(IH-benzotriazól-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluronium tetrafluorborátu (TBTU; Peboc Limited UK) se rozpustí v dimethylformamidu a reakční směs se míchá po dobu 15 minut. Roztok se potom smísí s 10,3 ml (60 mmol) N-ethyldiisopropylaminu as 1,9 g (0,2 mmol) výše popsaného 36-merního amin-hýdrobromidu a reakční směs se ft ftftft ftftftft ft ft ft ftftftft · ftft· « *·····« ··· ft · ft ft ftftftft ftftft ··« ftftftft ftft ftft ftft ·· míchá po dobu 4 dnů při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se směs ve vakuu odpaří, získaný zbytek se při teplotě 0 °C rozpustí v kyselině trifluoroctové, míchá se přes noc při teplotě místnosti, ve vakuu se odpaří a získaný zbytek se rozmíchá s diethyletherem. Substance se odsaje, promyje se diethyletherem, ve vakuu se usuší a nakonec se rozpustí ve vodě, hodnota pH se nastaví pomocí 2 N hydroxidu sodného na 7 a roztok se čistí přes ultrafiltrační membránu Amicon^ YM3 (cut off : 3000 Da) . Retentát se konečně přefiltruje a lyofilisuje.

Výtěžek : 3,93 g (75 96 teorie) vločkovité práškovité látky obsah vody (Karl-Fischer) : 5,0 % .

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci): vypočteno: C 44,48 H 5,75 N 16,05 Na 9,98 zjištěno : C 44,77 H 5,91 N 15,96 Na 9,50.

g) 36-merní Gd-komplex ligandu, popsaného v předchozím příkladě 3f)

2,6 g (0,1 mmol) sodné soli komplexotvorné kyseliny, popsané v příkladě 3f) , se ve vodě okyselí 5 ml ledové kyseliny octové, smísí se se 725 mg (2 mmol) oxidu gadolitého a nechá se reagovat po dobu 2 hodin při teplotě 80 °C . Po ochlazení se roztok přefiltruje, filtrát se ultrafiltruje přes YM3 (AMICON®) a retentát se střídavým přídavkem kationtoměniče IR 120 (H⁺-forma) a aniontoměniče IRA 410 (OH-forma) nastaví na minimální vodivost. Potom se ioňtoměnič odfiltruje a roztok se lyofilisuje.

Výtěžek : 2,22 g (72 % teorie) bezbarvé vločkovité práškovité látky

Obsah HjO (Karl-Fischer) : 8,9 %

Stanovení Gd (AAS) : 18,5 %

ί ·♦· • · * · • « *

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při 28058 Da (vypočteno

28049 Da)

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci) : vypočteno: C 39,44 H 5,10 Gd 20,18 N 14,23 zjištěno : C 39,56 H 5,26 Gd 19,88 N 14,09 .

Příklad4

a) 36-merní N-(5-D03A-yl-4-oxo-3-azahexanoyl)-kaskádový polyamid na basi 36-merního polyaminu, popsaného v příkladě 3e)

Výtěžek : 1,9 g (kvantitativní).

17,4 g (20 mmol) p-nitrofenyl-aktivního esteru, popsaného v příkladě 2e) , se smísí s 1,9 g výše popsaného 36-merního amin-hydrobromidu a v průběhu jedné hodiny se přikape roztok 5,05 g (50 mmol) triethylaminu ve 20 ml dimethylformamidu tak pomalu, aby se zpočátku vznikající sraženina opět dostala do roztoku, načež se reakční směs míchá přes noc při teplotě 45 °C . Po ukončení reakce se směs ve vakuu odpaří, získaný zbytek se při teplotě 0 °C rozpustí v kyselině trifluoroctové, míchá se přes noc při teplotě místnosti, ve vakuu se odpaří a získaný zbytek se rozmíchá s diethyletherem. Substance se odsaje, promyje se • · · v » > w B W «·«· · « ·« • · fc fc fc« · ♦ · fc fc *·· fc · fc ««······ ·· ·· fcfc ·* diethyletherem, ve vakuu se usuší a nakonec se rozpustí ve vodě, hodnota pH se nastaví pomocí zředěného hydroxidu sodného na 7 a roztok se čistí přes ultrafiltrační memn bránu Amicon YM3 . Retentáť se konečně lyofilisuje.

Výtěžek : 4,0 g (72,9 % teorie) obsah vody (Karl-Fischer) : 7,5 % .

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci): vypočteno: C 45,30 H 5,92 N 15,73 Na 9,78 zjištěno : C 45,56 H 6,10 N 15,65 Na 9,47.

g) 36-merní Gd-komplex ligandu, popsaného v předchozím příkladě 4a)

2,74 g (0,1 mmol) sodné soli komplexotvorné kyseliny, popsané v příkladě 4a) , se ve vodě okyselí 5 ml ledové kyseliny octové, smísí se se 725 mg (2 mmol) oxidu gadolitého a nechá se reagovat po dobu 2 hodin při teploxě 80 °C . Po ochlazení se roztok přefiltruje, filtrát se ultrafiltruje přes YM3 (AMICON^) a retentát se střídavým přídavkem kationtoměniče IR 120 (H⁺-forma) a aniontoměniče IRA 410 (OH-forma) nastaví na minimální vodivost. Potom se iontoměnič odfiltruje a roztok se lyofilisuje.

Výtěžek : 2,46 g (77,8 % teorie) bezbarvé vločkovité práškovité látky

Obsah .H₂0 (Karl-Fischer) : 9,7 %

Stanovení Gd (AAS) : 18,1 %

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při 28563 Da (vypočteno 28554 Da).

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci) : vypočteno: C 40,26 H 5,26 Gd 19,83 N 13,98 zjištěno : C 40,01 H 5,40 Gd 19,68 N 14,11 .

,. t f rt..

»Dft C Ρ ' i' it.

íj F *?' fc íi^? »} €·<'< O O* *'rt ♦· i r <

•>i «:·!»·· i: ·:

♦ i; í i <? ♦: ib *s

62		1 ί,	-C .Ct tx -J,	f Λ J ,
a	d	5
1	, 4	'v a .

a) 1,7-bis-(benzyloxykarbonyl)-4-bydroxysukcimyl-l,4,7-tri‘ ^r azaheptan ’

Ji4*£ř 3 : C V'.?“¹ P í,?^c'· *í 1? 1/.

K 50 g (134,6 mmol) 1,7-bis-(benzyloxykarbonyl)-1,4,7-tnazaheptanu ' (přiklad ld)) v 500 ml tetrahydro* n_ + -1 i \ rjo’ furánii⁷ se přidá^J' 20,20* g’’ (2019^Ammol j^^anbydřidu’ kyseliny jantarbvé a 40,86 g (403,8 mmol) triethylaminu a reakční směs se míchá přes noc při teplotě 40 °C . Potom se odpaří do suchá/ získaný zbytek se vyjme do 100 ml dichlórmethanu a promyje se dvakrát vždy 500 ml 5% kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého a odpaří se do sucha. Získaný zbytek se chromatograf uje na silikagelu za použití směsi dichlórmethanu a methylalkoholu 20 ; 1 .

Výtěžek : 56,0 g (93 % teorie) bezbarvé práškovité látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 59,05 H 6,53 N 9,39 zjištěno : C 59,17 H 6,69 N 9,27.

#·

b) N-hydroxysukcinimidester 1,7-bis-(benzyloxykarbonyl)-4-hydroxysukcinyl-1,4,7-triazaheptan

K 56 g (125,14 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 5a) , ve 300 ml dichlórmethanu se přidá 14,4 g (125,14 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Směs se ochladí na teplotu 0 °C a přidá se 28,4 g (137,66 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu, načež se míchá po dobu 6 hodin při teplote místnosti. Vysrážená pevná látka se odfiltruje a filtrát se ve vakuu odpaří do sucha. Získaný zbytek se překrystalisuje ze směsi diethyletheru a 2-propylalkoholu.

• t » 4»4· • *♦···· • · * · · · «·«····· *» ·*

V 4

4 4 4 *

Výtěžek : 62,01 g (91 % teorie) bezbarvé krystalické látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 57,35 H 5,92 N 10,29 zjištěno : C 57,24 H 5,99 N 10,12.

c) 1,4,7-tris-{7-benzyloxykarbonylamino-5-[2-(benzyloxykarbonylamino)-ethyl]-4-oxo-5-azaheptanoyl}-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

52,22 g (95,9 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 5b) a 5 g (29 mmol) cyklenu (1,4,7,10-tetraazacyklododekan) se rozpustí ve směsi 200 ml toluenu a 100 ml dioxanu, přidá se. 9,7 g (95,9 mmol) triethylaminu a reakční směs se zahřívá po dobu 12 hodin na teplotu 70 °C . Potom se odpaří do sucha, získaný zbytek se vyjme do 600 ml díchlorraethanu a extrahuje se třikrát vždy 300 ml 5% vodného roztoku uhličitanu draselného. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu horečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi ethylacetátu a ethylalkoholu 15 : 1 .

Výtěžek : 28,95 g (69 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 61,44 H 7,04 N 11,62 zjištěno : C 61,57 H 6,91 N 11,69.

d) 1,4,7-tris-{7-benzyloxykarbonylamino-5-[2-(benzyloxykarbonylamino)-ethyl]-4-oxo-5-azaheptanoy1}-10-hydroxysukcinyl-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

Ke 28 g (19,35 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu • ft·· ftftftft ftft ftft ·»· ft ft «ftft · · ft • ft ftft ftft

ΜΙ· ftftftft přikladu 5c) , rozpuštěným v tetrahydrofuranu, se přidá 2,90 g (29 mmol) anhydridu kyseliny jantarové a 5,87 g (58 mmol) triethylaminu. Reakční směs sezahřívá po dobu 6 hodin na teplotu 50 °C , ve vakuu se odpaří do sucha, získaný zbytek se se vyjme do 200 ml dichlormethanu a dvakrát se extrahuje vždy 100 ml 5% vodné kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje ná silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu 20 : 1 ,

Výtěžek : 26,94 g (90 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 60,57 H 6,84 N 10,87 zjištěno : C 60,41 H 6,95 N 10,75.

e) 1,4,7,10,13,16-hexakis-[N-benzyloxykarbonyl-β-alanyl]1,4,7,10,16,16-hexaazaoktadekan

516 mg (2 mmol) 1,4,7,10,13,16-hexaazacyklooktadekanu (hexacyklen; Fluka) se pomocí toluenu azeotropicky odvodní. K ochlazenému roztoku hexacyklenu v toluenu se při teplotě místnosti přidá roztok 3,35 g (15 mmol) benzyloxykarbonyl-p-alaninu (Sigma) v tetrahydrofuranu, jakož i š,71 g (15 mmol) 2-ethoxy-l-ethoxykarbonyl-l,2-dihydrochínolinu (EED; Fluka) a reakční směs se míchá přes noc.

Po ukončení reakce se produkt vysráží přídavkem hexanu a sraženina se chromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu, hexanu a isopropylalkoholu 20 : 10 : 1. Výtěžek : 2,06 g (69 % teorie) .

• ·· ··· 4 · · · «4 4· • 444 44··

444 4 4 4 #

Elementární analysa : vypočteno: C 62,89 zjištěno : . C 62,74

H 6,50 N 11,28

H 6,32 N 11,50.

f) Plně chráněný henzyloxykarbonyl-36-měrní polyamin, vystavěný z jádra 1,4,7,10,13,16-hexakis-(β-alanyl)-1,4,7,10, 13,16-hexaazacyklooktadekanu a šesti v příkladě 5d) popsaných na aminové skupině chráněných hexaamin-monokarboxylových kyselin

1,49 g (1 mmol) v příkladu 5e) popsaného hexabenzyloxykarbonylaminu se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 60 minutách se pomocí diethyletheru dokončí počínající srážení, vzniklý hexamin-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se použije v dále uvedené reakci.

Výtěžek : 1,2 g (kvantitativní).

7,0 g (7,5 mmol) hexaamin-monokarboxylové kyseliny, 1,2 g (7,5 mmol) l-hydroxybenzotřiazolu a 2,4 g (7,5 mmol) tetrafluorborátu 2-(lH-benzotriazol-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluronía (TBTU; Peboc Limited, UK) se rozpustí v diníethylformamidu a reakční směs se míchá po dobu 15 minut. Roztok se potom smísí s 5,16 ml (60 mmol) N-ethyldiisopropylaminu a 1,2 g (1 mmol) výše popsaného hexaamin-hydrobromidu a reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se směs ve vakuu odpaří a získaný zbytek se ehromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu 17 : 3 . Výtěžek : 8,5 g (85,4 % teorie) bezbarvé práškovité látky.

·' φ « ··· · · φ» • ··«···· ··· · · φ * ··«· ·Φ· • ΦΦΦ ···» ·· ·· ·· φ*

Elementární analysa :

vypočteno: C 61,83 Η 6,59 zjištěno : C 61,59 H 6,71

N 12,15 N 12,02

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při 10397 (M+Na⁺).

g) 36-merní N-(5-D03A-yl-4-oxo-3-azahexanoyl)-kaskádový polyamid na basí polyaminu, popsaného v příkladě 5e)

2,07 g (0,2 mmol) 36-merního benzyloxykarbonylaminu, popsaného v příkladě 5f) , se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 5 hodinách se počínající srážení dokončí diethyletherem, vzniklý 36-merní amin-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se použije pro dále popsanou reakci.

Výtěžek : 1,7 g (kvantitativní).

1,7 g výše popsaného 36-merního amin-hydrobromidu ve

100 ml dimethylformamídu se smísí se 17,4 g . (20 mmol) p-nitrofenyl-aktivovaného esteru, popsaného v příkladě 2e), a v průběhu jedné hodiny se přikape roztok 5,05 g (50 mmol) triethylaminu ve 20 ml dimethylformamídu tak pomalu, aby se na počátku vznikaj ící sraženina dostala zpět do roztoku. Reakční směs se míchá přes noc při teplotě 45 °C, načež se směs ve vakuu odpaří, získaný zbytek se při teplotě 0 °C rozpustí v kyselině trifluoroctové, míchá se přes noc při teplotě místnosti, ve vakuu se odpaří a získaný zbytek se rozmíchá s diethyletherem. Substance se odsaje, promyje se diethyletherem, ve vakuu se usuší a nakonec se rozpustí ve vodě, hodnota pH se nastaví pomocí zředěného hydroxidu sodného na 7 a roztok se čistí přes ultrafiln trační membránu Amícon YM3 . Retentát se konečně + 4 9 9 ··· 9 Φ ΦΦ « 4 4 4 9 9 4 4 4»· 4 4 • · 4494 444 • 444 ·444 ·· ·· 44 ·· přefiltruje a lyofilisuje.

Výtěžek : 4,4 g (83 % teorie) obsah vody (Karl-Fischer) : 7,8 % .

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci): vypočteno: C 45,80 H 6,08 N 15,51 Na 10,18 zjištěno : C 45,88 H 6,23 N 15,66 Na 9,70.

h) 36-merní Gd-komplex ligandu, popsaného v předchozím příkladě 5g)

2,65 g (0,1 mmol) sodné soli komplexotvorné kyseliny, popsané v příkladě 5g) , se ve vodě okyselí 5 ml ledové kyseliny octové, smísí se se 725 mg (2 mmol) oxidu gadolitého a nechá se reagovat po dobu 2 hodin při teplotě 80 °C . Po ochlazení se roztok přefiltruje, filtrát se ultrafiltruje přes YM3 (AMICON^) a retentát se střídavým přídavkem kationtoměniče IR 120 (H⁺-forma) a aniontoměňiče IRA 410 (OH-forma) nastaví na minimální vodivost. Potom se iontoměnič odfiltruje a roztok se lyofilisuje.

Výtěžek : 2,41 g (81 % teorie) bezbarvé vločkovité práškovíté látky

Obsah H2O (Karl-Fischer) : 7,5 %

Stanovení Gd (AAS) : 18,7 %

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při 27580 Da (vypočteno 27566 Da).

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci) : vypočteno: C 40,52 H 5,37 Gd 20,54 N 13,72 zjištěno : C 40,30 H 5,50 Gd 20,11 N 13,56 .

• · ·· »·· · · • · · ·· ·· ♦ · • · • * »··· ··»· • · ··· • t · · · « * · · ·· «·

Příklad 6

36-měrní Gd-DTPA-monoamid na basi v příkladě 5f) popsaného 36-merního polyaminu

1,04 g (0,2 mmol) 36-merního benzyloxykarbonylaminu, popsaného v příkladě 5f) , se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 3 hodinách se počínající srážení dokončí diethyletherem, vzniklý 36-měrní amin-hydrobromid se promyje diethyletherem a ve vakuu se usuší. Získaný zbytek se rozpustí ve vodě a hodnota pH se nastaví pomocí zředěného hydroxidu sodného na 9,5 . Do tohoto roztoku se přidá a

v pevné formě 4,35 g (10,8 mmol) kyseliny N -(2,6-díoxomorfolinoethyl)-N^-(ethoxykarbonylmethyl)-3,6-diazadioktanové (příklad 13a) EP 0 331 616) , přičemž se hodnota pH udržuje dalším přídavkem hydroxidu sodného konstantní na 9,5. Po ukončení přídavku se pro zmýdelnění ethylesteřu DTPA upraví hodnota pH 5 N hydroxidem sodným na 13 a reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Potom se hodnota pH upraví přídavkem koncentrované kyseliny chlorovodíkové na 5 , přidá se 1,96 g (5,4 nnol) oxidu gadolitého, směs se míchá po dobu 30 minut při teplotě 80 °C , po ochlazení se hodnota pH upraví na 7 a roztok se n čisti přes ultrafiltrační membránu Amicon YM3 . Retentát se konečně přefiltruje na membráně a lyofilisuje.

Výtěžek : 2,58 g (92,4 % teorie) obsah vody (Karl-Fischer) : 9,0 % .

stanovení gadolinia (AAS) : 20,3 %

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci): vypočteno: C 35,46 H 4,26 N 10,92 Na 3,26 Gd 22,29 zjištěno : C 35,18 H 4,44 N 10,83 Na 3,59 Gd 21,75.

- ’82 «j 1,¼ r.

<1 í « <. o n

Iii Λ <i «1.1 ItCřii O •Λ

*. 6. ·|Λ t:;

«,<1. III

ItlL. % T. ' 1,

O <l> « c » «i ,;k -*í ttrvj'? « fiXvťir. ?»€ vc vakuu ud^íi do Xi .fcvnj

P ř;«íí kal ;a*fd;ry 7.t. 1 ívaje »v» v’sl álctFy IrsssTS v „ul ,, 2-prti* ^yíalkoholu, ¹ a) t. Kyselina⁷,5.^:-benzyloxýamino·· 2- Γ3-; (benžyloxykar bony lamino) > -propyl]-valerová iitky, ulerte. Kj iIO j-gia 1(57:,39 mmol) 4-karboxy-l,7-diaminoheptanu ((vyrobeno; podle A.CReiššerta, . Chénr.5 Ber. „26.ζ.2137 (1893); '27v> 979; (1894) ve? (150. ml vody sei.přikape přii teplotě 0 °C současně 24,48 g (143,5 mmol) benzylesteru kyseliny chlormrávenčí ^:á‘ .S.rNvvodný^hydroxid sodný· kl dosažení⁷» hodnoty pH 10 Λ.Ϊ u-Reakčnínsměs se» míchá) přeš nocJ při: teplotě místnosti⁷, načež se dvakrát extrahuje vždy 150 ml ethylesteru kyseliny octové. Vodná fáze se opatrně okyselí 4 N vodnou kyselihow chlorovodíkovou ;(pHu2)/i a třikrát» se extrahuje vždy 200 ml ethylesteru kyseliny octové.;Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého' a ve vakuu se odpaří dó. sucha. i · _Φ ( ..

Výtěžek : 24,13 g (95 % teorie) sklovité pevné látky.

Elementární· analysa vypočteno^-:,ifci-u zj i-štěno;': uš’ <

C 5.9,05 - t H.6,53 y G 59·, 19/. Λ H 6,71

N 9,39 N 9,18·;. ·

/. .·’ jb) N.-hydroxysukcinimidester. kyseliny 5-benzyloxykarbónyl1 amino-[3-(benzyloxykarbonylamino)-propyl]-valerové «♦

Ke 24 g (54,24 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 7a) , rozpuštěných ve 100 ml dichlormethanu, se přidá 6,24 g (54,24 mmol) N-hydroxysukcinimidu, ochladí :se na teplotu 0 °C a přidá se 12,31 g (59,66 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Potom se reakční směs míchá po dobu 6 hodin při teplotě místnosti, vysrážená pevná látka se

A • · · · ft··· * ft ftftftft· ftftftft ft ««I·*·»· ftftft ft · • ft ftftftft ftftft • ftftft ftftftft ·· ·· ftft ·· odfiltruje a filtrát se ve vakuu odpaří do sucha. Získaný zbytek se překrystalisuje ze směsi diethyleztheru a 2-propylalkoholu.

Výtěžek : 27,51 g (94 % teorie) krystalické, bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa : vypočteno: C 62,33 zjištěno : C 62,17

H 6,16 N 7,79

H 6,03 N 7,85 .

c) 1,4,7-tris-{5-benzyloxykarbonylamino-2-[3-(benzylnxykarbonylamino) -propyl ]^valerv.llr.l.A,-7-,.10^.te-tr.aazac-vklodode.--. kan g (50,04 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 7b) a 2,61 (15,16 mmol) cyklenu (1,4,7,10-tetraazacyklododekan) se rozpustí ve směsi 100 ml toluenu a 50 ml dioxanu, přidá se 3,07 g (30,32 mmol) triethylaminu a reakční směs se zahřívá po dobu 12 hodin na teplotu 70 °C . Potom se odpaří do sucha, získanbý zbytek se vyjme do 300 ml dichlormethanu a extrahuje se třikrát vždy 150 ml 5% vodného roztoku uhličitanu draselného. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi ethylacetátu a ethylalkoholu 15 : 1 .

Výtěžek : 13,81 g (63 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 66,46 H 7,26 N 9,69 zjištěno : C 66,28 H 7,39 N 9,51 .

φ · φφφφ φ φφφ φ φ φφ φ · φ φ φφφ φ φ φφφφ φφφ φφ φφ φφ φφ φ φ φ · φφφφ φφφφ ·' φ

d) 1-(karboxy-methoxyacetyl)-4,7,10-tris-{5-benzyloxykarbonylamino-2-[3-(benzyloxykarbonylamino)-propyl]-valeryl}1,4,7,10-tetraazacyklododekan

Ke 13 g (9 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 7č) v 80 ml tetrahydrofuranu se přidá 1,57 g (13,5 mmol) anhydridu kyseliny diglykolové a 2,73 g (27 mmol) triethylaminu, načež se reakční směs zahřívá po dobu 6 hodin na teplotu 50 °C . Roztok se potom ve vakuu odpaří do sucha, získaný zbytek se vyjme do 150 ml dichlormethanu a dvakrát se extrahuje cždy 100 ml 5% vodné kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého_,.· síranu hořečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu 20 : 1 .

Výtěžek : 12,5 g (89 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 64,60 H 6,97 N 8,97 zjištěno : C 64,41 H 6,85 N 8,90 .

e) Plně chráněný benzyloxykarbonyl-36-měrní polyamin, vystavěný z jádra triamidu kyseliny Ν,Ν,Ν’,N’,N’’,N’’-hexakis-(2-aminoethyl)-trimesinové a šesti v příkladě 7d) popsaných na aminové skupině chráněných hexaamin-monokarboxylových kyselin

1,27 g (1 mmol) v příkladu le) popsaného hexa-benzyloxykarbonylaminu se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 60 minutách se pomocí diethyletheru dokončí počínající srážení, vzniklý hexamin-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se v » · 4 v v · 4 4444 • · * 4 4 4 · * • « 4 4·· • 444 4··« 4· 4· • · · • 44 • •4 4 4 4

4 použije v dále uvedené reakci. Výtěžek : 0,95 g (kvantitativní).

11,7 g (7,5 mmol) cyklen-karboxylové kyseliny, popsané v příkladě 7d) , 1,20 g (7,5 mmol) 1-hydroxybenzotriazolu a 2,4 g (7,5 mmol) tetrafluorborátu 2-(lH-benzotriazol-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluronia (TBTU; Peboc Limited, UK) se rozpustí v dimethylformamidu a reakční směs se míchá po dobu 15 minut. Roztok se potom smísí s 5,16 ml (60 mmol) N-ethyldiisopropylaminu a 0,95 g (1 mmol) výše popsaného hexamin-hydrobromidu a reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se směs ve vakuu odpaří a získaný zbytek se.chromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu 17 : 3 .

Výtěžek : 7,40 g (76 % teorie) bezbarvé práškovité látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 64,82 H 6,99 zjištěno : C 64,58 H 7,11

N 9,93 N 10,04

Hmotové spektrum MALDI-TOF molpeak při

9751 (M+Na⁺).

f) 36-merní N-(5-D03A-yl-4-oxo-3-azahexanoyl)-kaskádový polyamid na basi 36-merního polyaminu, popsaného v pří kládě 7e)

1,95 g (0,2 mmol) 36-merního benzyloxykarbonylaminu, popsaného v příkladě 7e) , se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání sé smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 5 hodinách se počínající srážení dokončí diethyletherem, vzniklý 36-merní amin-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího » 9 » · • 9 94 • · · 9 9 9

9 9

99 • · · · • » • « « · ·α»9ο·β· * Μ • · »·· • · · * · • · · · ·* 99 čištění se použije pro dále popsanou reakci.

Výtěžek : 1,6 g (kvantitativní).

1,6 g (0,2 mmol) výše popsaného 36-merního aminhydrobromidu ve 100 ml dimethylformamidu se smísí se 17,4 g (20 mmol) v příkladě 2e) popsaného p-nitrofenyl-aktivního esteru. V průběhu jedné hodiny se potom přikape roztok 5,05 g (50 mmol) triethylaminu ve 20 ml dimethylformamidu tak pomalu, že zpočátku se tvořící sraženina se opět převede do roztoku a reakční směs se míchá přes noc při teplotě 45 °C . Po ukončení reakce se směs ve vakuu odpaří, získaný zbytek se při teplotě 0 °C rozpustí v kyselině trifluoroctové, míchá se přes noc při teplotě místnosti, ve vakuu se odpaří a získaný zbytek se rozmíchá s diethyletherem. Sra, ženina se odsaje, ve vakuu se usuší a nakonec se rozpustí ve vodě, hodnota pH se nastaví pomocí zředěného hydroxidu sodného na 7 a roztok se čistí přes ultrafiltrační membránu Amicon^ YM3 . Retentát se konečně přefiltruje a lyofilisuj e.

Výtěžek : 3,9 g (76 % teorie) obsah vody (Karl-Fischer) : 8,0 % .

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci): vypočteno: C 46,59 H 6,23 N 14,69 Na 10,46 zjištěno : C 46,82 H 6,47 N 14,55 Na 10,19.

g) 36-merní Gd-komplex ligandu, popsaného v předchozím příkladě

2,58 g (0,1 mmól) sodné soli komplexotvorné kyseliny, popsané v příkladě 7f) , se ve vodě okyselí 5 ml ledové kyseliny octové, smísí se se 725 mg (2 mmol) Oxidu gadolitého a nechá se reagovat po dobu 2 hodin při teplotě φφφφ φφφ » *φ φ φ - φ φ * φφφ · φ φφ φ φ «φ φφ φφ φφφφ φ φ φ φφφφ φφφ φφφφ φφ·φ φφ φφ φφ φ» °C . Po ochlazení se roztok přefiltruje, filtrát se ultrafiltruje přes YM3 (AMICON^R) a retentát se střídavým přídavkem kationtoměniče IR 120 (H⁺-forma) a aniontoměniče IRA 410 (OH^--forma) nastaví na minimální vodivost. Potom se iontoměnič odfiltruje a roztok se lyofilisuje.

Výtěžek : 2,08 g (72 % teorie) bezbarvé vločkovité práškovité látky

Obsah H2O (Karl-Fischer) : 7,0 %

Stanovení Gd (AAS) : 19,3%

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při 26915 Da (vypočteno 26921 Da).

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci) : vypočteno: C 41,09 H 5,49 Gd 21,03 N 12,96 zjištěno : C 41,20 H 5,60 Gd 20,66 N 13,19 .

Příklad8

a) Kyselina 3,5-bis-[4-(benzyloxykarbonyl)-2-oxo-l,4-diazabutyl]-benzoová

Ke 30 g (197,17 mmol) kyseliny 3,5-diaminobenzoové v 600 ml dichlormethanu se přidá 123,8 g (404,2 mmol) N-Z-glycin-N-hydroxysukcinimidesteru, při teplotě 0 °C se přikape během 5 minut 60,7 g (800 mmol) triethylaminu, rozpuštěných ve 100 ml dichlormethanu a reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Potom se třikrát extrahuje vždy 500 ml 10% kyseliny chlorovodíkové, organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořeěnatého, ve vakuu se odpaří do sucha a získaný zbytek se překrystalisuje z acetonu.

Výtěžek : 97,87 g (95 % teorie) bezbarvé krystalické látky.

··«· ·♦·· • « • fcfc· · · fcfc fcfc · · «·· · · • fcfc · · · «· fcfc fcfc

Elementární analysa : vypočteno: C 59,77 zjištěno : C 59,65

H 5,02 N 10,72

H 5,17 N 10,59 .

b) N-hydroxysukcinimidester kyseliny

3,5-biS-[4-(benzyloxykarbonyl-2-oxo-l,4-diazabutyl]-benzoové

K 60 g (114,8 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 8a) , rozpuštěných ve 300 ml dichlormethanu, se přidá 13,21 g (114,8 mmol) N-hydroxysukcinimidu, načež se ochladí na teplotu 0 °C a přidá se 20,06 g (126,3 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu. Reakční směs se míchá po dobu 6 hodin při teplotě místnosti, odfiltruje se vysrážená pevná látka a filtrát, se ve vakuu odpaří do sucha. Získaný zbytek se překrystalisuje ze směsi diethyletheru a 2-propylalkoholu.

Výtěžek ; 65,44 g (92 % teorie) bezbarvé krystalické látky.

Elementární analysa :

vypočteno: C 58,16 H 4,72 N 11,30 zjištěno : C 58,31 H 4,90 N 11,15 .

c) 1,4,7-tris-{3,5-bis-[4-benzyloxykarbonyl-2-oxo-l,4-diazabutyl]-benzoyl}-!,4,7,10-tetraazacyklódodekan g (96,84 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 8b) a 5,05 g (29,34 mmol) cyklenu (1,4,7,10-tetraazacyklododekan) se rozpustí ve směsi 200 ml toluenu a 100 ml dioxánu, přidá se 5,94 g (58,68 mmol) triethylaminu a reakční směs se zahřívá po dobu 12 hodin na teplotu 70 °C . Potom se odpaří do sucha, získaný zbytek se vyjme do 600 ml dichlormethanu a extrahuje se třikrát vždy 300 ml 5% vodného roztoku uhličitanu draselného.

«

• t *« • · · *

Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi ethylacetátu a ethylalkoholu 15 : 1 .

Výtěžek : 13,65 g (64 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno:

♦ ♦ v . v zjištěno :

C 61,27 H 5,50 N 13,29

C 61,15 H 5,61 N 13,10 .

d) 1-(karboxy-methoxyacetyl)-4,7,10-tris-(3,5-bis-[4benzyloxykarbonyl-2-oxo-1,4-diazabutyl]-benzoyl}-1,4,7,10-tetraazacyklododekan

Ke 30 g (17,8 mmol) sloučeniny, uvedené v názvu příkladu 8c) ve 150 ml tetrahydrofuranu se přidá 3,1 g (26,7 mmol) anhydridu kyseliny diglykolové a 5,4 g (53,4 mmol) triethylaminu, načež se reakční směs zahřívá po dobu 6 hodin na teplotu 50 °C . Roztok se potom ve vakuu odpaří do sucha, získaný zbytek se vyjme do 250 ml dichlormethanu a dvakrát se extrahuje vždy 150 ml 5% vodné kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu hořečnatého a ve vakuu se odpaří do sucha. Získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu 20 : 1 .

Výtěžek : 29,83 g (93 % teorie) bezbarvé pevné látky.

Elementární analysa :

vypočteno: zjištěno :

C 59,99 H 5,37 N 12,44

C 59,81 H 5,45 N 12,29 .

e) Plně chráněný benzyloxykarbonyl-36-měrní polyamin, vystavěný z jádra triamidu kyseliny Ν,Ν,Ν’,N’,N’’,N’’-hexa• · · * « • · · · • ·

kis-(2-aminoethyl)-trimesinové a šesti v příkladě 8d) popsaných na aminové skupině chráněných hexaamin-monokarboxylových kyselin

1,27 g (1 mmol) v příkladu le) popsaného hexa-benzyloxykarbonylaminu se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 60 minutách se pomocí diethyletheru dokončí počínající srážení, vzniklý hexamin-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se použije v dále uvedené reakci.

Výtěžek : 0,95 g (kvantitativní).

13,5 g (7,5 mmol) cyklen-karboxylové kyseliny, po7 psané v příkladě 8d) , 1,20 g (7,5 mmol) 1-hydroxybenzotriazolu a 2,4 g (7,5 mmol) tetrafluorborátu 2-(lH-benzotriazol-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluronia (TBTU; Peboc Limited, UK) se rozpustí v dimethylformamidu a reakční směs se míchá po dobu 15 minut. Roztok se potom smísí s 5,16 ml (30 mmol) N-ethyldiisopropylaminu a 0,95 g (1 mmol) výše popsaného hexamin-hydrobromidu a reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Po ukončení reakce se směs ve vakuu odpaří a získaný zbytek se chromatografuje na silikagelu za použití směsi dichlormethanu a methylalkoholu 8:1.

Výtěžek : 8,75 g (81 % teorie) bezbarvé práškovíté látky.

Elementární analysa :

vypočteno: zjištěno :

C 64,34 C 64,22

H 5,62 N 13,61

H 5,86 N 13,51

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při 10832 (M+Na⁺).

f)·36-merní N-(5-D03A-yl-4-oxo-3-azahexanoyl)-kaskádový polyamid na basi 36-merního polyaminu, popsaného v příkladě 8e)

2,16 g (0,2 mmol) 36-merního benzyloxykarbonylaminu, popsaného v příkladě 8e) , se rozpustí v ledové kyselině octové a za míchání se smísí se 33% bromovodíkem v ledové kyselině octové. Po 5 hodinách se počínající sráženi dokončí diethyletherem, vzniklý 36-merní amin-hydrobromid se promyje diethyletherem, ve vakuu se usuší a bez dalšího čištění se použije pro dále popsanou reakci.

Výtěžek : 1,8 g (kvantitativní).

1,8 g výše popsaného 36-merního amin-hydrobromidu ve 100 ml dimethylformamídu se smísí se 17,4 g (20 mmol), v příkladě 2e) popsaného p-nitrofenyl-aktivního esteru.

V průběhu jedné hodiny se potom přikape roztok 5,05 g (50 mmol) triethylaminu ve 20 ml dimethylformamídu tak pomalu, že zpočátku se tvořící sraženina se opět převede do roztoku a reakční směs se míchá přes noc při teplotě 45 °C . Po ukončení reakce se směs ve vakuu odpaří, získaný zbytek se při teplotě 0 °C rozpustí v kyselině trifluoroctové, míchá se přes noc při teplotě místnosti, ve vakuu se odpaří a získaný zbytek se rozmíchá s diethyletherem. Sraženina se odsaje, ve vakuu se usuší a nakonec se rozpustí ve vodě, hodnota pH se nastaví pomocí zředěného hydroxidu sodného na 7 a roztok se čistí přeš ultrafiltrační membránu Amicon

YM3 . Retentát se konečně lyofilisuje. Výtěžek : 4,6 g (84 % teorie) obsah vody (Karl-Fischer) : 9,5 % .

• φφ····· ··· · • φ φ · · « «·

ΦΦ·· ΦΦΦ· ft* ftft ftft ft·

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci):

vypočteno: C 47,18 H 5,66 N 16,08 Na 10,00 zjištěno : C 47,31 H 5,52 N 16,30 Na 9,57.

g) 36-merní Gd-komplex ligandů, popsaného v předchozím příkladě

2,74 g (0,1 mmol) sodné soli komplexotvorné kyseliny, popsané v příkladě 8f) , se ve vodě okyselí 5 ml ledové kyseliny octové, smísí se se 725 mg (2 mmol) oxidu gadolitého a nechá se reagovat po dobu 2 hodin při teplotě 80 °C . Po ochlazení se roztok přefiltruje, filtrát se ultrafiltruje přes YM3 (AMICON^) a retentát se střídavým přídavkem kationtoměniče IR 120 (H⁺-forma) a aniontoměniče IRA 410 (OH'-forma) nastaví na minimální vodivost. Potom se iontoměnič odfiltruje a roztok se lyofilisuje.

Výtěžek : 2,27 g (74 % teorie) bezbarvé vločkovité práškovíté látky

Obsah H2O (Karl-Fischer) : 8,6 %

Stanovení Gd (AAS) : 18,2 %

Hmotové spektrum MALDI-TOF : molpeak při 27992 Da (vypočteno 28001 Da).

Elementární analysa (vztaženo na bezvodou substanci) :
vypočteno:	C 41,82	H 5,02	Gd 20,22	N 14,26
zjištěno :	C 41,99	H 4,96	Gd 19,87	N 14,40
P ř í k 1 a Srovnání in-	d A vivo s extracelulárním kontrastním	činidlem

V následujícím pokusu se ukazuje vhodnost sloučeniny,

4 4 4

4 44

popsané v příkladě 11) , jako blood-pool-agens .

Jako pokusná zvířata slouží 3 samčí krysy (ScheringSPF) o hmotnosti 200 až 250 g . Zvířatům se aplikuje 0,2 ml (25 mmol/1) intravenosně roztok následujícího kontrastního činidla : směs vždy 1 dílu sloučeniny z příkladů 11) , v následujícím označováno jako sloučenina 1 a dysprosiového komplexu kyseliny 3,6,9-triaza-3,6,9-tris(karboxymethyl)-undekandikarboxylové, v následujícím označováno jako sloučenina 2 . Přes katetr v Arteria carotis communis se odebírají vzorky krve v následujících časových bodech : 1, 3, 5, 10, 15, 20, 30, 45, 60, 90 a 120 minut p.i.. V získaných vzorcích krve se měří paralelně koncentrace gádolinia (Gd) a dysprosia (Dy) pomocí atomové imisní spektrometrie (ICP-AES) . V krevním řečišti zůstávající podíl injikovaného kontrastního činidla sloučeniny 1 (Gd) a sloučeniny 2 (Dy, srovnávací látka) může být srovnáván různým značením u stejných zvířat. Z koncentrace v krvi se může pomocí specielního software (Topfit-Programm) vypočítat a- a b-poločas, objem rozptýlení, jakož i totální clearance. Tím poskytují tato data údaje o setrvání setrvání sloučenin v intravasálním prostoru, poměrech rozptýlení v organismu a eliminaci.

Výsledky : Především v časnějším časovém období se dosáhne podstatně vyšší koncentrace sloučeniny 1 v krvi ve srovnání s extracelulárním kontrastním činidlem (sloučenina 2) (viz obr. 1) .

Na obr. 1 je znázorněna závislost koncentrace Gd (sloučenina 1) a Dy (sloučenina 2) v krvi na čase u krys (n=3) .

ΦΦ·· ·ΦΦΦ • · Φ · Φ · · • φφφφ φ ΦΦΦ φφ φφ φφ φφφφ φ • ΦΦΦ φ φ φ φφ φφ φφ φφ

Podstatně vyšší koncentrace sloučeniny 1 v krvi v časnějším časovém období (ve srovnání se sloučeninou 2) poukazuje na podstatně menší objem rozptýlení (viz také Vd ss), to znamená, že se sloučenina 1 nerozptyluje jako sloučenina 2 v intravasálním prostoru (cévy) a v extracelulárním prostoru, ale z větší části pouze v intravasálním prostoru. V dalším průběhu však hladina v krvi však rychle klesá a eliminační- nebo β-poločas sloučeniny 1 je podstatně kratší než u jiných blood-pool-agents. Totální krevní clearance sloučeniny 1 je pouze poněkud menší ve srovnání se sloučeninou 2 , z čehož se dá usoudit na podobně dobrou eliminaci ledvinami.

Tím splňuje sloučenina, popsaná v příkladě 11) , požadavky na blood-pool-agents : efficientní eliminace z krve (přes ledviny), ale v podstatně menším objemu rozptýlení než u extracelulárního kontrastního činidla.

Výsledky pokusu jsou uvedeny v následující tabulce :

Tabulka

	slouč. 1 (Gd)	slouč, 2(Dy)	jedn.
a-tl/2	3,0±0,6	l,5±0,5	min
β-ΐ1/2	36,5±18,2	19,2±2,5	min
Vd ss	0,18±0,07	0,41±0,04	1/kg
total clearance	13,6±1,5	16,8±0,9	ml/min.kg

ř

PRAHA 2. «acta,^»

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY *ϊ • flfl • * flfl·· ···· • fl • · • · * flfl ·

1. Komplexy kaskádových polymerů, obsahující

a) komplexotvorné ligandy obecného vzorce I

A-{X-[Y-(Z-/V-K_v/_z)_y]_x}_a (I), ve kterém

A značí dusík obsahující kaskádové jádro basální multiplicity a,

X a Y značí nezávisle na sobě přímou vazbu nebo kaskádovou reprodukční jednotku reprodukční multiplicity x, popřípadě y,

Z. a V značí nezávisle na sobě kaskádovou reprodukční jednotku reprodukční multiplicity z , popřípadě v ,

K značí zbytek komplexotvorné látky, a značí číslo 2 až 12 a x, y, z a w značí nezávisle na sobě číslo 1 až 4 , s tím omezením, že alespoň dvě reprodukční jednotky jsou různé a že pro produkt platí multiplicity

16sa.x.y.z.ws64 a že alespoň jedna kaskádová reprodukční jednotka X, Y, Za V ziiačí 1,4,7,10-tetraazacyklododekanovou nebo 1,4,8,11-te • · • 1 • · · · • * · · a · · a · · • a · a a a ···· * • · · ♦ * a · a a

M**t*t* ·· ·♦ · · ® · traazacyklotetradekanovou reprodukční jednotku,

b) alespoň 16 iontů prvků pořadových čísel 20 až 29, 39,

42, 44 nebo 57 až 83,

c) popřípadě kationty anorganických a/nebo organických basí, aminokyselin nebo amidů aminokyselin a

d) popřípadě acylované terminální aminoskupiny.
2. Komplexy kaskádových polymerů, podle nároku 1 , ve kterých v obecném vzorci I

A značí dusíkový atom,

-CH,-(CH₂)_n+-\ ₂

Jp U

N-CH₂—Ch₂—N.

CH,

CH, (CH₂)

2'm (CH₂)

2'm

N—CH,—CH,—N

V · · 4 « 444 44 44 44 • 444 44 44 4*4 4 * • 4 4444 ·44

4444 «444 44 44 *4 44 ch₂ch₂ —Ν' —CH₂-CH₂ Ν CHjCI-^''

-CH₂CH₂ —Ν —CH₂-CH₂ ^ν ch₂ch₂

-Ν

CH₂CH₂ —Ν —CH₂-CH₂ —Ν —CH₂CH₂

Μ 'Μ^ /U Ν ί 2 υ ,κ

CH_z-0-j—

L J ρ

Ν—Μ

Μ-Ν ,υ

R C(M-Ν

V • · * · · · · φ · » · ·♦· φφφφ • φ φφ φφ φφ φφφ « ·

Φ Φ «φφφ φφφφ φφφφ φφ φφ ¹ Ν Ν

UAZ 2/ \ 2 υ υ ve kterých man značí čísla 1 až 10 , p wznačí číslo 0 až 10 , .

U¹ značí Q¹ nebo Ε ,

2

U značí Q nebo Ε , přičemž značí skupinu —(CH₂)_o — CH,— N 'Q přičemž značí číslo 1 až 6 ,

2 Q značí vodíkový atom nebo Q a značí přímou vazbu, ···· ····

M značí alkylenový řetězec s 1 až 10 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušen 1 až 3 kyslíkovými atomy a/nebo je popřípadě substituovaný 1 až 2 oxoskupinami

Ιίθ značí rozvětvený nebo nerozvětvený alkylový zbytek s 1 až 10 uhlíkovými atomy, nitroskupinu, aminoskupinu, skupinu karboxylové kyseliny nebo skupinu

U

M-N \ 2 u přičemž počet Q odpovídá basální multiplicitě a .
3. Komplexy kaskádových polymerů podle nároku 1 , ve kterých v obecném vzorci I jsou kaskádové reprodukční jednotky X, Y, Z a V nezávisle na sobě určené vzorci

100 »·« • « » * * ··« · <

• · ♦ · * · <

A« ·» ·· ·· kde t značí číslo 1 nebo 2 , nebo pricemz značí Ql nebo E , značí nebo E , přičemž značí skupinu _(_CH ) __CH __N pricemz o značí číslo 1 až 6 , výhodně 1 až 2 ,

Q značí vodíkový atom nebo Q a

Q značí přímou vazbu, značí řetězec -NHCO-(CH2)_o* nebo alkylenový řetězec s 1 až 20 uhlíkovými atomy, výhodně js_1 až 10 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušen 1 až 10 , výhodně 1 až 2 atomy kyslíku a/nebo jednou až dvěma

U~ *5

101 • · ft*· · · ftft · »· ftft skupinami -N(C0)_Q-R² , jedním až dvěma fenylenovými

T.

a/nebo jedním až dvěma fenylenoxylovými zbytky a/nebo je popřípadě substituovaný jednou až dvěma oxoxkupina mi, thiooxoskupinami, karboxyskupinami, alkylkarboxyskupinami s' 1 až 5 uhlíkovými atomy v alkoxylu, alko xyskupinami s 1 až 5 uhlíkovými atomy, hydroxyskupinami nebo alkylovými skupinami s 1 až 5 uhlíkovými atomy, přičemž q značí číslo 0 nebo 1 a

R značí vodíkový atom, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, která je popřípadě substituovaná 1 až 2 hydroxyskupinami nebo jednou karboxylovou skupinou, značí vodíkový atom nebo skupinu

U—N značí methinovou skupinu =CH , když současně U* značí přímou vazbu nebo skupinu M a má význam a

skupiny U , nebo

V značí skupinu

CO102 ft ······· • · ftftft* *·*«···· ft* *· ft*· ft když současně U⁴ a jsou identické a značí přímou vazbu nebo skupinu M , c *

U značí skupinu M a

U^€ značí skupinu nebo přímou vazbu, (CO-)_t(CH₂)₀-N

Q⁴ s tím, že alespoň jedna z jednotek kaskádového polymeru značí výše uvedenou 1,4,7,10-tetraazacyklododekanovou nebo 1,4,8,11-tetraazacyklotetradekanovou reprodukční j ednotku. Výhodná je přitom 1,4,7,10-tetraazacyklododekanová reprodukční j ednotka.
4. Komplexy kaskádových polymerů podle nároku 1 , ve kterých v obecném vzorci I jsou komplexotvorné zbytky K , vázané na terminální dusíkové atomy poslední generace reprodukční jednotky V , popsané obecnými vzorci IA, IB a IC

2

R OOC-R HC

N —0H₂ —CH₂ —N

I i c>f₂ ch₂ ch₂ ch₂

N —CH₂—CH₂ — N

CHR -COOR ^{2 1}CHR -COOR (IA), / 2

103

R⁵

CH-CO-a

CHj-COOR¹

N — CH₂CH₂-n-CH₂CH₂-N

R OOC-H₂C

CH_Z-C OOR¹ (IB),

R’OOC-H_zC

CH_Z-COOR

CH,-CO-_a

N — CH₂CH_z -N —CH,CH. — N

CHj-COOR¹

R'OOC-H₂C (IQ, ve kterých

Rl značí nezávisle na sobě vodíkový atom nebo ekvivalent kovového iontu pořadového čísla 20 až 29, 39, 42 až 44 nebo 57 až 83 ,

R značí vodíkový atom, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, která je popřípadě substituovaná 1 až 2 hydroxyskupinami nebo jednou karboxyskupinou,

R² značí skupinu ♦

R⁴ R²

I I

-CH-CO-N-U^-T- nebo skupinu ,

104 ·Μ« · 4 4 *

-ch-ch-u⁷-tf

OH přičemž

R.4 značí vodíkový atom, přímý nebo rozvětvený, nasycený nebo nenasycenoý alkylenový řetězec s 1 až 30 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušený 1 až 10 atomy kyslíku, jednou fenylenovou skupinou nebo jednou fenylenoxyskupinou a/nebo je popřípadě substituovaný 1 až 5 hydřoxyskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami nebo jednou fenylovou skupinou, r5 značí vodíkový atom nebo R^,

U⁷ značí přímou, rozvětvenou, nasycenou nebo nenasycenou alkylenovou skupinu s 1 až 20 uhlíkovými atomy, obsahující 1 až 5 iminoskupin, 1 až 3 fenylenové skupiny, 1 až 3 fenylenoxyskupiny, až 3 fényleniminoskupiny, 1 až 5 amidoskupin, až 2 hydrazidové skupiny, 1 až 5 karbonylových skupin, 1 až 5 ethylenoxyskupin, jednu močovinovou skupinu, jednu thiomočovinovou skupinu, 1 až karboxyalkyliminoskupiny,’ 1 až 2 esterové skupiny, 1 až 10 kyslíkových atomů,. 1 až 5 atomů síry a 1 až 5 dusíkových atomů a/nebo popřípadě substituovanou 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až 2 merkaptoskupinami, 1 až 5 oxoskupinami, 1 až thioxóskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami, 1 až

105 • fcfcfc · · ·♦ • fc · • fc karboxyalkylovými skupinami, 1 až 5 esterovými skupinami a/nebo 1 až 3 aminoskupinami, přičemž popřípadě obsažené fenylenové skupiny mohou být substituované 1 až 2 karboxyskupinami, 1 až 2 sulfonovými skupinami nebo 1 až 2 hydroxyskupinami ,

T značí skupinu -CO-α , -NHCO-α nebo -NHCS-a a a značí vazebné místo na terminálním dusíkovém atomu poslední generace, reprodukční jednotky

V .
5. Komplexy kaskádových polymerů podle nároku 4 , ve kterých v obecném vzorci I značí U² alkylenový řetězec s 1 až 20 uhlíkovými atomy, obsahující skupiny

-ch₂-, -ch₂nhco-, -nhcoch₂o-, -nhcoch₂oc₆h₄-, -N(CH₂CO₂H)-, -NHCOCH₂C₆H₄-, -NHCSNHC₆H₄-, -CH₂OC₆H₄-, CH-CH₂O-, a/nebo je substituován skupinami -COOH a -CH₂C00H.
6. Komplexy kaskádových polymerů podle nároku 4 , ve kterých v obecném vzorci I značí U skupiny

-ch₂-, -ch₂ch₂-, -ch₂ch₂ch₂-, -c₆h₄-, -c₆h₁₀-, ch₂c₆h₅-, -ch₂nhcoch₂ch(ch₂co₂h)-c₆h₄-,

-ch₂nhcoch₂och₂-,

-ch₂nhcoch₂c₆h₄- .
7. Komplexy kaskádových polymerů podle nároku 3 , ve kterých v obecném vzorci I značí zbytek U , obsažený v kaskádových reprodukčních jednotkách X, Y, Z a V, skupiny -co-, -coch₂och₂co-, -coch₂-, -ch₂ch₂-, -conhc₆h₄-,

-nhcoch₂-, -coch₂ch₂co-, -coch₂ch₂ch₂co-, • · · 4 44 44 4444 4

4 4444 444

4444 4444 44 44 44 44

- 106

-coch₂ch₂ch₂ch₂co-, -conhch₂ch₂nhcoch₂ch₂co- a

-co-ch₂ch₂nhcoch₂ch₂co-, zbytek přímou vazbu nebo skupinu -CH₂CO- , zbytek přímou vazbu, skupinu -(CH₂)₄- , -CH₂CO- ,

-CH(COOH)- , -CH₂OCH₂CH₂- , -CH₂C₆H₄- nebo

-CH₂-C₆H₄OCH₂CH₂- a ,ν

Q

E značí skupinu / —CH₂ —CH₂—N \ 2 Q
8. Komplexy kaskádových polymerů podle nároku 3 , ve kterých v obecném vzorci I značí kaskádové reprodukční jednotky X, Y, Z a V, skupiny

-CH₂CH₂NH-; -CH₂CH₂N<; -COCH(NH-)(CH₂)₄NH-;

-COCH(N<)(CH₂)₄N<; -C0CH₂0CH₂C0N(CH₂CH₂NH-)₂;

-C0CH₂0CH₂C0N(CH₂CH₂N<) ₂; -COCH₂N(CH₂CH₂NH- ) ₂;

-C0CH₂N(CH₂CH₂N<)₂; -C0CH₂NH-; -COCH₂N<;

-COCH₂CH₂CON(CH₂CH₂NH- ) ₂ ; -COCH₂CH₂CON (CH₂CH₂N<) ₂ ; -C0CH₂0CH₂C0NH-C₆H₄-CH[CH₂C0N(CH₂CH₂NH-)₂]₂;

- COCH₂OCH₂CONH - C₆H₄ - CH [ CH₂CON (ČH₂CH₂N< ) ₂12;

- COCH₂CH₂CO - NH - C₆ H₄ - CH [ CH₂CON ( CH₂CH₂NH - ) ₂ ] ₂;

-COCH₂CH₂CO-NH-C₆H₄-CH[CH₂CON(CH₂CH₂N<) 2 ] 2;

-C0NH-C₆H₄-CH[CH₂CON(CH₂CH₂NH-)₂]₂;

-C0NH-C₆H₄-CH[CH₂C0N(CH₂CH₂N<)₂]₂; -COCH(NH-)CH(COOH)NH- ; -COCH(N<)CH(COOH)N<;

CON(CH_tCH_sNH-)_í •COCHjCHjCONH—Λ

C0N(CH_jCH_jNH-)₂ ^c°n(ch₂ch₂n<,₂

-COCH₂CH₂COnh—\ ^cON(CH₂CH₂N<)₂

107 - «·»«··»·

I · * * • · · « ·· ·♦ ·♦* » • · *· I

-coch₂och₂con

Ν

Ν

-coch₂ch₂ch₂con

- COCH(CH₂CH₂CH₂-N

-COCH(CH.CH,-N ).

\ ² ;

- 108 - • ·« · ·· ·· • ··· • · · * ♦ · * *» ·· • « ·· ··· φ • · ♦ ·♦ ·· —co

NHCOCH“Ν

NHCOCH₂—Ν' —CO

NHCOCH₂CH₂—N

NHCOCH₂CH—N

CON(CH.CH₂NH-)₂

-CONH—

CON(CH₂CH₂NH-)₂

CON(CH₂CH₂N< ,₂

-CONH

AJ

CON(CH₂CH₂N<)₂ « · ΦΦΦ » * φφ * φ φ φ φ φ ΦΦΦ φ φ φφφφ φ φ φ φφ φφ «· φφ

- 109 φφφφ φφφφ

CON(CHjCH₂NH

-COCHjCHjCONHcon(Ch₂ch₂nh-;_z

CON{CH_zCH₂N< ,_ζ

-COCHjCHjCONH '

CON(CHjCH₂N<)₂ och₂ch₂nhOCH₂CH_zNH- och₂ch₂n<

och₂ch₂n<

O(CH₂CH_sO)_sCH₂CH₂N<

O(CH₂CH₂O)₂CHjCHjNH ♦♦♦ · ·· • · · · ·«·· · • · · · · · · • · ·· ·· ··

110 * · ···· ·»·· •f

a.
9. Komplexy kaskádových polymerů podle nároku 2 , ve kterých v obecném vzorci I značí m značí čísla 1 až 3 , n značí čísla 1 až 3 , p značí čísla 0 až 3 , o značí číeso 1 , ¹ M značí skupinu -CH₂- , -CO- nebo -CH₂CO- a

R° značí skupinu -C^NU^U^ , -CH3 nebo -NO₂ .
10. Farmaceutický prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje alespoň jeden komplex kaskádového polymeru podle nároku 1 , popřípadě s přísadami, obvyklými v galenice.
11. Použití alespoň jednoho polymerního komplexu podle nároku 1 pro výrobu NMR-diagnostik nebo rentgenových diagnostik.
12. Použití komplexů kaskádových polymerů podle nároku 1 pro diferenciaci benigních a maligních tumorů v oblastech, těla bez bariery krev-mozek .
13. Způsob výroby komplexů kaskádových polymerů podle některého z nároků 1 až 9 , vyznačující, se tím, že se nechaj í reagovat sloučeniny obecného vzorce I’

A-{X-[Y-(Z-/V-p_v/_z)_y]_x}_a (I ’)

ί.

111 » « v v « « • ♦ * · ftft· ft ftftft··· * ft ft. · · « •ftftftft··· ftft ftft • ft · · ve kterém

A značí dusík obsahující kaskádové jádro basální multiplicity a,

X a Y značí nezávisle na sobě přímou vazbu nebo kaskádovou reprodukční jednotku reprodukční multiplicity x, popřípadě y,

Z a V značí nezávisle na sobě kaskádovou reprodukční jednotku reprodukční multiplicity z , popřípadě w , a značí číslo 2 až 12 , x, y, z a w značí nezávisle na sobě číslo 1 až 4 a β značí vazebné místo terminálních NH-skupin poslední generace reprodukční jednotky.V , s tím omezením, že alespoň dvě reprodukční jednotky jsou různé a že pro produkt platí multiplicity s a . x . y . z . w s 64 a že alespoň jedna z kaskádových reprodukčních jednotek X, Y, Z a V značí 1,4,7,10-tetraazacyklododekanovou nebo 1,4,8,ll-tetraazacyklotetradekanovou reprodukční jednotku, s komplexem nebo komplexotvornoú látkou K’ obecného vzorce ΓΑ , I’B nebo I’Č

112 » · » v · Φ · Φ · * • · φ φ φ φφ φ φ · φ φ · φ φφ φφ φφφφ φ • φ’ φ φ φ φ φφφ φφφφ φφφφ φφ φ« φφ φφ fiOOC-R²HC

Ν — CH₂— CH_z— ν

CH

CH

CH,

CH (ΓΑ)

N-CH—CH —N

CHR -CO OR 'CHR²-CO ΟΠ¹'

R^S

R^rOOC-H_zC CH-C*O- CHj-COOR¹'

N —CH₂CH₂-N-CHjCHj-N

R^rOOC-H_zC CH_Z-C 00R¹' r’ooc-h₂c ch₂-cgor¹'

N — CHjCHj -N —CH₃CH₂ n^rooc-H₂c

- ch₂-c*q—N

CH₂-COOR^r (ΓΟ) přičemž

R¹’ značí nezávisle na sobě vodíkový atom, ekvivalent • *» · • ·' · ·’’ • · «·

113 * ♦ • ft • · • ft· ftftftft • * ft ft ftftftft • ftft · * • ft ft ft ftft ftft iontu kovu pořadového čísla 20 až 29, 39, 42 až 44 nebo 57 až 83 , nebo ochrannou skupinu kyseliny, ή * Si £ λ

R^z značí vodíkový atom, methylovou skupinu nebo ethylo- i vou skupinu, která je popřípadě substituovaná jednou nebo dvěma hydroxyskupinami nebo jednou karboxyskupinou,

Q ’

R značí skupinu

R⁴ R² li

-CH-CO-N-U^-T”- nebo skupinu ,

R⁴

I

-CH-CH-U⁷-T’i

OH přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, přímý nebo rozvětvený, nasycený nebo nenasycenoý alkylenový řetězec s 1 až 30 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušený 1 až 10 atomy kyslíku, jednou fenylenovou skupinou nebo jednou fenylenoxyskupinou a/nebó je popřípadě substituovaný 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami nebo jednou fenylovou skupinou,

R^ značí vodíkový atom nebo R⁴, • 4 4

114 i

»44 4 • » 4 • 4 4*4

4 4 4

4 4 ·

4* 49 ► 4 4 4 » 4 44

44· 4 4 • 4 9 ·· 44

U⁷ značí přímou, rozvětvenou, nasycenou nebo nenasycenou alkylenovou skupinu s 1 až 20 uhlíkovými atomy, obsahující 1 až 5 iminoskupin, 1 až 3 fenylenové skupiny, 1 až 3 fenylenoxyskupiny, až 3 fényleniminoskupiny, 1 až 5 amidoskupin, až 2 hydrazidové skupiny, 1 až 5 karbonylových skupin, 1 až 5 ethylenoxyskupin, jednu močovinovou skupinu, jednu thiomočovinovou skupinu, 1 až karboxyalkyliminoskupiny, 1 až 2 esterové skupiny, 1 až 10 kyslíkových atomů, 1 až 5 atomů síry a 1 až 5 dusíkových atomů a/nebo popřípadě substituovanou 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až 2 merkaptoskupinami, 1 až 5 oxoskupinami, 1 až thioxoskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami, 1 až 5 karboxyalkylovými skupinami, 1 až 5 esterovými skupinami a/nebo 1 až 3 aminoskupinami, přičemž popřípadě obsažené fenylenové skupiny mohou být substituované 1 až 2 karboxyskupinami, 1 až 2 sulfonovými skupinami nebo 1 až 2 hydroxyskupinami ,

T’ značí skupinu -C*0- , -COOH , -N=C=O nebo -N=C=S a

C*0 značí aktivovanou karboxylovou skupinu, s tím omezením, že pokud K’ značí komplex, alespoň dva (u dvojmocných kovů), popřípadě tři (u trojmocných kovů) ze substituentů značí ekvivalent kovového iontu výše uvedených prvků a že se zde vyskytují podle potřeby další karboxylové skupiny ve formě svých solí s anorganickými a/nebo organickými basemi, aminokyselinami nebo amidy aminokyselin,

«) ·······*«»,

- 115 - .

* * · · · · ··« ···· ···· ,· «» ·» _ea

Q popřípadě přítomné ochranné skupiny se odštěpí, takto získané kaskádové polymery - pokud K’ značí komplexotvornou látku - se o sobě známým způsobem nechají reagovat s alespoň jedním oxidem kovu nebo solí kovu prvku pořadového čísla 20 až 29, 39, 42, 44 nebo 57 až 83 a popřípadě se potom v takto získaných komplexech kaskádových polymerů ještě přítomné kyselé vodíkové atomy zcela nebo částečně substituují katioiity anorganických a/nebo organických basí, aminokyselin nebo amidů aminokyselin a popřípadě se ještě přítomné terminálni aminoskupiny podle potřeby - před nebo po komplexaci kovem - acylují.
14. Sloučenny obecného vzorce I’A

R¹'OOC-R²HC

N— CH. — CH — N

I i

CH₂ CH₂

CH, CH.

I

N— CHj—'CH₂ — N ,3' (ΙΆ) chr²-co OR¹' chr²-co or¹' ve kterém

R značí nezávisle na sobě vodíkový atom, ekvivalent iontu kovu pořadového čísla 20 až 29, 39, 42 až 44 nebo 57 až 83 , nebo ochrannou skupinu kyseliny, » · · · ·· · 4 • · 4 * · ♦ ·

116 «·»β ·Μ* • » • « ·* • · ·

R² značí vodíkový atom, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, která je popřípadě substituovaná jednou nebo dvěma hydroxyskupinami nebo jednou karboxyskupinou, a »

R značí skupinu

R⁴ R²

-CH-CO-N-U⁷-T’- nebo skupinu ,

R⁴

I .

-CH-CH-U⁷-T’I

OH přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, přímý nebo rozvětvený, nasycený nebo nenasycenoý alkylenový řetězec s 1 až 30 uhlíkovými atomy, který je popřípadě přerušený 1 až 10 atomy kyslíku, jednou fenylenovou skupinou nebo jednou fenylenoxyskupinou a/nebo je popřípadě substituovaný 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až 3 karboxyskupinami nebo jednou fenylovou skupinou,

U⁷ značí přímou, rozvětvenou, nasycenou nebo nenasycenou alkylenovou skupinu s 1 až 20 uhlíkovými atomy, obsahující 1 až 5 iminoskupin, 1 až 3 fenylenové skupiny, 1 až 3 fenylenoxyskupiny, a a a a a a a a

-11-7 · ♦ ·· «·· *

117 -· · · · · · · · a a a a a aaaaaaaa aa ·· až 3 fenyleniminoskupiny, 1 až 5 amidoskupin, až 2 hydrazidové skupiny, 1 až 5 karbonylových skupin, 1 až 5 ethylenoxyskupin, jednu močovinovou skupinu, jednu thiomočovinovou skupinu, 1 až karboxyalkyliminoskupiny, 1 až 2 esterové skupiny, 1 až 10 kyslíkových atomů, 1 až 5 atomů síry a 1 až 5 dusíkových atomů a/nebo popřípadě substituovanou 1 až 5 hydroxyskupinami, 1 až j 2 merkaptoskupinami, 1 až 5 oxoskupinami, 1 až j 5 thioxoskupinami, 1 áž 3 karboxyskupinami, 1 až karboxyalkylovými skupinami, 1 až 5 esterovými skupinami a/nebo 1 až 3 aminoskupinami, přičemž ¹ popřípadě obsažené fenylenové skupiny mohou být * substituované 1 až 2 karboxyskupinami, 1 až 2 sulfonovými skupinami nebo 1 až 2 hydroxyskupinami ,

T* značí skupinu -C*0- , -COOH , -N=C=0 nebo -N=C=S a

C*0 značí aktivovanou karboxylovou skupinu.
15. Způsob výroby farmaceutického prostředku podle nároku 10,vyznačuj ící se tím, že se komplex kaskádového polymeru, rozpuštěný nebo suspendovaný ve vodě nebo ve fyziologickém roztoku, převede za případného přídavku v galenice obvyklých přísad na formu, vhodnou pro enterální nebo parenterální aplikaci.

t j

« · ftftft· ···· f' [umoí/L] c, ftftftft · ftft* • · ftft ·· · · · • · ft · · ♦ ftft ·· 99 99