CS277034B6

CS277034B6 - Method for increasing molecular weight of hydrocarbons and/or derivatives thereof

Info

Publication number: CS277034B6
Application number: CS893572A
Authority: CS
Inventors: Jacques Julien Jean Ing Dufour; Yves Paul Raymond Ing Jean
Original assignee: Shell Int Research
Priority date: 1988-06-15
Filing date: 1989-06-13
Publication date: 1992-11-18
Also published as: AR244311A1; HU208991B; CS357289A3; NO173882C; SG45493G; IL90595A0; NZ229533A; DK287389A; GR3005913T3; TR24470A; US5034108A; ES2034590T3; AU608448B2; BR8902809A; MX171372B; PT90851A; DK287389D0; AU3630889A; EP0346999B1; HUT52541A

Description

(57) Anotace :

Způsob zvýšení molekulové hmotnosti uhlovodíků a/nebo jejich derivátů jejich uvedením ve styk se soustavou obsahující aktivní vodík spočívá v tom, že se uhlovodíky a/nebo jejich deriváty v kapalné formě uvedou ve styk s plazmou obsahující vodík za tlaku alespoň 0,0007 MPa, načež se z této směsi izoluje produkt mající zvýšenou průměrnou molekulovou hmotnost.

cn

Způsob zvýšení molekulové hmotnosti uhlovodíků a/nebo jejich derivátů

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu zvýšení molekulové hmotnosti uhlovodíků a/nebo jejich derivátů. Vynález se zejména týká způsobu zvýšení molekulové hmotnosti uhlovodíků obsahujících alespoň jednu funkční skupinu.

Dosavadní stav techniky

Uhlovodíky nacházejí použití v mnoha oblastech, které závisejí na povaze použitých uhlovodíků.

Jednou z důležitých vlastností mazacích olejů jsou jejich viskozimetrické vlastnosti. Známými a uznávanými parametry vyjadřujícími viskozimetrické vlastnosti jsou kinematická viskozita a tzv. index viskozity (VI), které jsou měřítkem vnitřního odporu mazacího oleje proti změnám v jeho chování za jednak nízké, jednak vysoké teploty. Oleje s vysokým indexem viskozity jsou velmi důležité, poněvadž je možno jich používat za extrémních podmínek, aniž by se jejich výkonnost zhoršila.

Je známa řada metod, jak zvýšit index viskozity mazacích olejů, jako je například hydroisomerace parafinů s rovným řetězcem přítomných v mazacích olejích, nebo přidávání látek zlepšujících index viskozity, jako jsou polymery, které se přidávají k oleji za účelem zlepšení závislosti jeho viskozity na teplotě.

Je samozřejmě možné zvýšit molekulovou hmotnost dané molekuly tím, že se podrobí dimerizačním nebo oligomerizačnímu zpracování. Aby se toho dosáhlo, je třeba obvykle použít značně reaktivních molekul a/nebo pracovat za přísných podmínek. Nadto je nutno dimerizaci nebo oligomeraci pozorně sledovat, poněvadž jinak by se získávaly ve stále se zvyšujícím množství produkty s nežádoucími nebo dokonce nepříznivými vlastnostmi.

Další metodou, jíž je možno změnit molekulovou hmotnost uhlovodíků, je použití elektrického výboje. Princip této metody je znám. Výroba ethylenu, acetylenu a sazí z uhlovodíkových materiálů tím, že se podrobí elektrickému výboji, byla hojně popsána v literatuře a některé postupy pracující touto metodou se používají v technickém měřítku. Je zřejmé, že tyto způsoby, používají-li jako výchozí suroviny uhlovodíkových materiálů kapalných za normálních podmínek, jsou v podstatě štěpící pochody, při nichž dochází k rozštěpení vazeb nejen mezi atomy uhlíku, ale rovněž mezi atomy uhlíku a vodíku, aby se získaly molekuly o nižší molekulové hmotnosti.

Méně často se v literatuře popisuje použití elektrického výboje pro zvýšení molekulové hmotnosti uhlovodíkových materiálů kapalných za normálních podmínek. Z popisu účinku elektrického výboje v literatuře na takovéto materiály je zřejmé, že je třeba zpracovávat poměrně reaktivní molekuly za použití specifické podoby elektrického výboje, běžně nazývaného korónový výboj. V paCS 277034 B6 tentovém spise US 3,356.602 je popsán způsob dimerizace karboxylových kyselin spočívající v tom, že se podrobí působení silného elektrického pole (vyvolávajícího vznik tzv. korónového výboje) spolu s inertním plynem nulté skupiny a/nebo vodíkem. Z uvedeného patentového spisu je zřejmé, že se dobrých výsledků dosáhne jedině v soustavách pracujících se střídavým proudem a obsahujících ethylenickou nenasycenost. Podrobí-li se nasycená sloučenina, například kyselina stearová, postupu popsanému v uvedeném patentovém spise US, dosáhne se pouze zlomku zvýšení molekulové hmotnosti v porovnání s obdobnými nenasycenými sloučeninami, jako jsou například kyselina olejová a kyselina linolová (viz tabulku III v patentovém spise US 3,356.602).

Bylo by proto velmi výhodné, kdyby bylo možno podstatně zvýšit molekulovou hmotnost uhlovodíkových materiálů regulovaným a regulovatelným postupem. Bylo by obzvláště výhodné, kdyby bylo možno zvýšit viskozitu a popřípadě index viskozity surových mazacích olejů pomocí elektrického výboje, zejména když by takovéto surové mazací oleje obsahovaly funkční skupiny, jako jsou například karboxylové skupiny, esterové skupiny, aminoskupiny a/nebo amidoskupiny, které by byly v podstatných množstvích nadále přítomny v takto zpracovaných surových mazacích olejích majících vyšší viskozitu a popřípadě index viskozity. Rovněž by bylo velmi výhodné, kdyby bylo možno takovéto funkční skupiny vpravit do struktury surových základních olejů neobsahujících takovéto funkční skupiny (nebo pouze v menším množství) v průběhu postupu, který umožňuje zvýšení viskozity a/nebo indexu viskozity.

Nyní bylo překvapivě zjištěno, že je možno regulovaně a regulovatelně dosáhnout zvýšení molekulové hmotnosti uhlovodíkového materiálu, zejména uhlovodíkového materiálu obsahujícího alespoň jednu funkční skupinu, použije-li se soustavy obsahující aktivní vodík za určitých podmínek.

Podstatné zvýšení viskozity a popřípadě indexu viskozity bylo zjištěno jak u surových mazacích olejů uhlovodíkového typu, tak i u uhlovodíkových materiálů obsahujících nebo dostávajících funkční skupiny, aniž by to ovlivnilo jiné důležité fyzikální parametry takto zpracovaných materiálů. V některých případech byla dokonce zjištěna i nižší teplota tečení takto zpracovaných olejů, což činí způsob, který již umožňuje zvýšení molekulové hmotnosti a vyšší viskozitu a/nebo index viskozity, ještě více výhodným. Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je způsob zvýšení molekulové hmotnosti uhlovodíků a/nebo jejich derivátů jejich uvedením do styku se soustavou obsahující aktivní vodík.

Tento způsob spočívá v tom, že se uhlovodíky a/nebo jejich deriváty v kapalné formě uvedou ve styk s vytvořenou plazmu obsahující vodík a tlaku alespoň 0,0007 MPa, načež se z této směsi izoluje produkt mající zvýšenou průměrnou molekulovou hmotnost.

Je třeba podtrhnout, že .způsob podle vynálezu umožňuje přinejmenším zlepšení viskozity apopřípadě rovněž i indexu viskozity, když se jako suroviny použije mazacího oleje. To znamená, že (i tak již vysoká) viskozita se ještě více zvýší, přičemž se zachová nebo ještě zvýší index viskozity olejů na bázi již původně těžkých molekul.

Aniž by se způsob podle vynálezu chtěl vázat na některou speciální teorii, zdá se, že okolnost, že se způsob podle vynálezu provádí tak, že se uhlovodíky a/nebo jejich deriváty nepodrobí přímo působení elektrického pole vytvářejícího plazmu obsahující vodík, umožňuje regulovat podmínky vedoucí k požadovanému zvýšení molekulové hmotnosti, přičemž se zároveň sníží míra krakování nebo se mu dokonce zcela zabrání, ke kterému by došlo, kdyby uhlovodík a/nebo jeho derivát se nacházel přímo v oblasti působení elektrického pole vyvolávajícího použitý elektrický výboj.

Způsob podle vynálezu se může provádět za použití kteréhokoliv uhlovodíku a/nebo jeho derivátu, který je kapalný nebo tuhý za podmínek standardní teploty a tlaku.

Výhodně se používá uhlovodíků v rozsahu od petroleje až po nejtěžší druhy surových mazacích olejů. Zejména se způsob podle vynálezu provádí za účelem zvýšení molekulové hmotnosti (a tudíž viskozity a popřípadě indexu viskozity) tzv. surových olejů s velmi vysokým indexem viskozity (XHVI), tj. surových olejů majících index viskozity již alespoň 140. Při způsobu podle vynálezu je možno použít různých surovin zpracovávaných v rafineriích, jako je spodní frakce z hydrokrakovaciho reaktoru, plynové oleje jakož i různé druhy recyklujících olejů. Rovněž je možno použít směsí různých uhlovodíků (například různých směsí surových olejů) .

Bylo zjištěno, že způsob podle vynálezu lze provádět regulovatelně: molekulová hmotnost může být vhodně zvýšena např. o 30 až 150 %, aniž by to bylo provázeno škodlivými účinky, jako jsou krakování nebo tvorba koksu.

Je-li to žádoucí, mohou uhlovodíky, které se mají zpracovat způsobem podle vynálezu obsahovat, a výhodně tomu tak je, funkční skupiny, které v průběhu zvyšování molekulové hmotnosti zůstanou vpodstatě nezměněny. Toto je velmi důležité, nebot tyto skupiny jsou významné samy o sobě nebo jich lze použít při dalších zamýšlených změnách.

Příklady funkčních skupin, které mohou být přítomny v uhlovodících určených pro zpracování způsobem podle vynálezu, zahrnují karboxylové skupiny, esterové skupiny, aminoskupiny a/nebo amidoskupiny. Typickými příklady sloučenin obsahujících funkční skupiny jsou karboxylové kyseliny a estery karboxylových kyselin, jako jsou kyselina stearová, kyselina linolová, kyselina olejová, a jejich alkylestery, zejména jejich methylestery a ethylestery. Deriváty uhlovodíků určené pro zpracování způsobem podle vynálezu mohou popřípadě obsahovat alespoň dvě funkční skupiny, jako je tomu u vyšších aminokarboxylových kyselin a jejich příslušných esterů. Výhodnou je i okolnost, že když se zpracovávají způsobem podle vynálezu směsi, zahrnující jak uhlovodíkové materiály, tak uhlovodíkové sloučeniny obsahující alespoň jednu funkční skupinu, nejen-že se zvýší molekulová hmotnost výchozích materiálů, avšak do uvedených uhlovodíkových materiálů je též možno zavést zmíněné funkční skupiny,

Spolu s uhlovodíkovými materiály a/nebo deriváty, jež se mají zpracovat způsobem podle vynálezu, je též možno použít nenasycených sloučenin. I za těchto okolností lze způsob podle vynálezu provádět regulovatelně. .

Aby byla v úvahu pojata i možnost, že by u menšího množství suroviny určené ke zpracování mohlo dojít k (dočasnému) snížení molekulové hmotnosti, které by kompenzovalo výrazné zvýšení molekulové hmotnosti zamýšlené vynálezem, bude v celé popisné části používán výraz průměrná molekulová hmotnost vyjadřující úhrnný přírůstek molekulové hmotnosti, který by měl činit přibližně alespoň 20 %, výhodně alespoň 30 %, jak bylo již dříve uvedeno.

Při způsobu podle vynálezu je nezbytné, aby zmíněný uhlovodík resp. uhlovodíky a/nebo jejich deriváty byly uvedeny v kapalné podobě ve styk se soustavou zahrnující aktivní vodík, která se získá vytvořením plazmy obsahující vodík za tlaku alespoň 0,0007 MPa. Pro účely tohoto vynálezu je plazma definována jako plynné prostředí obsahující elektrické náboje, které jakožto celek je elektricky neutrální. Je proto zřejmé, že plazma obsahující vodík sestává proto nejen z atomů vodíku a molekul vodíku (získaných například čistě tepelným rozkladem): rovněž by měly být přítomny H₂-ionty jakož i elektrony, za předpokladu, že je zachována elektrická neutralita.

Vhodným zdrojem k získání plazmy obsahující vodík je samozřejmě molekulární vodík, avšak mohou být popřípadě přítomny i jiné látky obsahující vodík, jako jsou amoniak, sirovodík, methan a/nebo voda, aby přispěly k vytvoření plazmy obsahující vodík. Obecně by zdroj vodíku měl obsahovat alespoň 75 % (na molární bázi) molekulárního vodíku. Vhodně lze použít běžných vodíkových proudů z rafinerií.

Plazmy obsahující vodík, určené pro použití při způsobu podle vynálezu, se vhodně vytvářejí tzv. plazmovými hořáky, které jsou samy o sobě známé a používané v různých průmyslových odvětvích. Typicky lze vhodně použít plazmových hořáků o energetickém výkonu až do 8000 kW. Přednostně se používá plazmových hořáků majících energetický výkon v rozmezí 500 až 3000 kW.

Zásadně lze pro aktivování vodíku do té míry, že vznikne plazma obsahující vodík, použít jakéhokoliv zařízení, jako je například bezelektrodový výboj a vhodné laserové paprsky.

Množství aktivovaného vodíku, potřebného při způsobu podle vynálezu, závisí do určité míry na velikosti použitého zařízení. V poměrně malých reaktorech méně než 1 % vodíku v aktivované soustavě již skýtá výrazné zvýšení molekulové hmotnosti. Ve větších reaktorech, určených pro výrobu značně velkých množství produktů majících zvýšenou průměrnou molekulovou hmotnost, může množství aktivovaného vodíku činit i více než 40 %, s výhodou více než 70 %.

Plazma obsahující vodík se vytváří za tlaku vodíku, který může být v rozmezí už od 0,0007 MPa do několika desetin MPa.

Výhodně se používá tlaku vodíku v rozmezí od 0,04 do 0,1 MPa, zejména v rozmezí od 0,053 do 0,093 MPa. Je výhodné nepoužívat poměrně nízkého tlaku vodíku, protože toto by snížilo hustotu proudu a tím i účinnost při vytváření plazmy, přičemž by to vyžadovalo značné zvýšení objemů nutných k provedení způsobu podle vynálezu. Ačkoliv zásadně je možné použití vodíku za tlaku vyššího než například 1 MPa, vyžadovalo by to velmi vysoké teploty, aby se za takových podmínek dosáhlo dostatečně vysoké koncentrace atomárního vodíku v plazmě obsahující vodík, což by mělo vážné ekonomické nevýhody.

V soustavě obsahující vodík, které se použije k vytvoření plazmy, mohou popřípadě být přítomny inertní plyny, jako je argon nebo helium, avšak jejich příspěvek ke způsobu podle vynálezu není valný, na rozdíl od jejich běžně pozorovaného účinku u výbojů korónového typu.

Způsob podle vynálezu se může vhodně provádět v zařízení, v němž se uskutečňují výboje, opatřeném prostředky pro vracení zpracovávaných látek, aby se zvýšil úhrnný výtěžek způsobu. Průmyslová využitelnost

Způsob podle vynálezu je zvláště vhodný pro výrobu uhlovodíků, které se mají používat jako mazivo, avšak vynález není nikterak omezen na uhlovodíky a/nebo jejich deriváty, které jsou použitelné v této oblasti.

Přehled obrázků na výkresech

Na přiloženém obr. 1 je znázorněno provedení způsobu podle vynálezu. Zařízení zahrnuje generátor 1 vysokého napětí, reaktor 2 a vratné čerpadlo 3. Vodík se do reaktoru přivádí přívodním potrubím 4 a odvádí ze soustavy potrubím 5 (obvykle pomocí vakuového čerpadla, které není zakresleno). Proud potřebný k vytvoření plazmy obsahující aktivní vodík se přivádí elektrodou 6 a odchází ze soustavy elektrodou 2· Elektrody jsou obvykle vyrobeny z nerezavějící ocele. Uhlovodík a/nebo jeho derivát, jenž se mají zpracovat, se přivádí potrubím 8 a je veden potrubím 9 do hořejší části reaktoru 2, kterým je v případě znázorněném na obr. 1 skleněná trubice opatřená na vnější straně ústrojím 10, 11 pro regulování teploty. Zapne-li se přívod proudu, vznikne v zařízení výboj v podobě fialově purpurové mlhy, když je vodík prosáván reaktorem.

Uhlovodík 12 určený ke zpracování teče jako tenká vrstva po stěnách reaktoru 2 a shromažduje se v dolní části 13 reaktoru 2.· Z reaktoru odchází potrubím 14 a vrací se potrubím 15 do čerpadla 3, přičemž produkt je možno odvádět potrubím 16.

Jiné provedení způsobu podle vynálezu je znázorněno na obr.

2. Zařízení, v němž se způsob podle vynálezu provádí, zahrnuje plazmový hořák 21, expanzní prostor 22, zařízení 23 k oddělování plynu od oleje a vratné čerpadlo 24. Vodík se do zařízení 26 pro výrobu plazmy přivádí potrubím 25.

Zařízení 26 pro výrobu plazmy pracuje tak, že se vodík přivádí za tlaku přibližně 0,1 MPa s teplotou přibližně 4500 K při odchodu z hořáku. U zařízení pracujícího za těchto podmínek teploty a tlaku je důležité vytvořit podmínky pro expanzi směsi vodíku a plazmy.

Bylo zjištěno, že plazmě by mělo být umožněno se rozepnout do té míry, aby tlak vytvořené plazmy v expanzním prostoru 22 (P₂) byl nanejvýš 0,6-ti násobkem počátečního tlaku (P-jJ, při němž plazma se vytváří. Výhodně je expanzní prostor 22 vytvořen tak, že se v něm dosahuje tlaku P₂ nanejvýš se rovnajícího 0,2 násobku, a výhodně nižšího než 0,1 násobek počátečního tlaku Ρ_χ.

Dobrých výsledků je možno dosáhnout, když tlak na konci hořáku se sníží z atmosférického na hodnotu v rozmezí 0,0027 až 0,0067 MPa, poněvadž takovýto pokles tlaku umožňuje optimální styk látek vytvořených v plazmě (které však nutně nemusí mít počáteční složení plazmy) s uhlovodíky a/nebo jejich deriváty, které se mají zpracovat.

Obvykle se surovina, která se má zpracovat, přivádí potrubím a vede potrubími 28., 28^A a 28^B do otvorů 29 v expanzním prostoru 22, aby se umožnilo zavádění zpracovávané suroviny v kapalném stavu po proudu vytvořené plazmy obsahující aktivovaný vodík. Je zřejmé, že může být upraveno více vstupních otvorů; počet a vytvoření otvorů se s výhodou volí tak, aby tvořící se kapky měly optimální velikost. Jakmile dojde ke styku zpracovávaného oleje se soustavou zahrnující vytvořenou plazmu v expanzním prostoru 22, odvádí se vzniklá směs do zařízení 23 k oddělení plynné složky (sestávající hlavně z nezměněného a znovu sloučeného vodíku), která se odtud vede ke stlačení, aby mohla být potrubím 30, které je napojeno (ne zná zorněno) na potrubí 25., vracena k opětnému zpracování. Olejová fáze se odvádí potrubím 31 do vratného čerpadla 24, ve kterém se její tlak zvýší na požadovanou výši tak, aby se mohla potrubími 32 a 33 přivádět do potrubí 28 k opětnému zavedení do expanzního prostoru 22 ♦ Produkt se může odvádět z proudu recirkulujícího v potrubí 32 potrubím 34· Vhodné rozměry expanzního prostoru umožňují snížení teploty na přibližně 2500 K a snížení tlaku na asi 0,040 MPa.

Vhodnou volbou recyklovaného množství zpracovaného uhlovodíkového materiálu a úpravou velikosti kapiček vnášených otvory 29 do expanzního prostoru 22 je možno reakci řídit tak, že se dosáhne přiměřeného zvýšení průměrné molekulové hmotnosti.

Vynález je blíže objasněn níže uvedenými příklady provedení. Příklad 1

V zařízení znázorněném na obr. 1 se zpracuje surový olej o velmi vysokém indexu viskozity, který má vlastnosti uvedené v tabulce I. Zpracování v reaktoru se provádí za těchto podmínek:

- celkový tlak

- proud

- napětí : 0,0047 MPa : 1 až 3 mA : 10.000 až 15.000 V

Ί

CS 277034 Β6

- vzdálenost mezi elektrodami z nerezavějící ocele

- teplota vody na vstupu do ústrojí 10 pro regulování teploty (chladiče)

- teplota surového oleje v dolní části (13) reaktoru

- přívod energie : 40 cm : 40 °C : 60 °C : 14 Wh.g“¹

Výsledky tohoto pokusu jsou rovněž uvedeny v tabulce I. Nedochází ke štěpení krakováním a zvýšení průměrné molekulové hmotnosti není nižší než 46 %.-Viskozita v cSt (při 100 °C) se zvýší z 8 na 19,6, přičemž se rovněž zvýší index viskozity a sníží teplota tečení.

Tabulka I surový olej o velmi vysokém indexu viskozity nezpracovaný zpracovaný viskozita (100 °C) viskozita (40 °C) index viskozity teplota tečení (°C) těkavost (Noack) (%) teplota vzplanutí (°C) průměrná molekulová hmotnost cSt 46,8 cSt

143 - 16

4,1

237

578

19,6 CSt 153,4 CSt 147 - 18

3,1

237

846

Příklad 2

Postupem podle příkladu 1 se zpracuje squalan o molekulové hmotnosti 422, přičemž však přívod energie činí 12 Wh.g“¹. Nedochází ke štěpení krakováním a průměrná molekulová hmotnost produktu je 521, z čehož vyplývá zvýšení molekulové hmotnosti o 23 t Z destilační křivky je patrné, že vznikly dimery. Zvýšením přívodu energie nebo prodloužením doby zpracování se získá větší množství dimerů a vznikají trimery a tetramery.

Příklad 3

V zařízení popsaném a znázorněném na obr. 1 se zpracuje methylester kyseliny olejové o průměrné molekulové hmotnosti 292. Reaktor pracuje za podmínek popsaných v příklad)·* avšak s přívodem energie 10 Wh.g“¹. Nedochází ke štěpení krakováním a toneme tričky měřená průměrná molekulová hmotnost je 493, což odpovídá zvýšení molekulové hmotnosti o 66 %. Z infračerveného spektra lze zjistit, že ve zpracovaném produktu je esterová skupina kvantitativně zachována.

Příklad 4

Opakuje se postup popsaný v příkladu 2, avšak tentokrát v přítomnosti 10 % hmotnostních methylesteru kyseliny olejové, jak popsán v příkladu 3. Za jinak stejných podmínek vykazuje získaný produkt podstatně zvýšenou průměrnou molekulovou hmotnost a z destilační křivky je patrné, že vznikly ko-oligomery squalanu a methylester kyseliny olejové (porovnání s destilačními křivkami sestavenými z výsledků pokusů popsaných v příkladech 2 a 3). Příklad 5

Opakuje se postup popsaný v příkladu 2, avšak tentokrát v přítomnosti 10 % hmotnostních diethyldihexylaminu. Za jinak stejných podmínek se získá produkt, který vykazuje průměrnou molekulovou hmotnost 894, v rozmezí od 622 do 1083. Přítomnost ko-oligomerů aminu a squalanu se zjistí porovnáním příslušných destilačních křivek.

Příklad 6

Opakuje se postup popsaný v spodní frakce zbylé po standardní hydrokrakátu.

Takováto spodní frakce ze spodku hydrokrakovacího reaktoru je známa svou nestálostí během skladování, která je pravděpodobně způsobena přítomností nestálých polyaromatických složek.

Stálost při skladování, měřená po odparafinování při teplotě příkladu 1, avšak za použití destilaci komerčně vyráběného

-20 °C, je výrazně zlepšená po zpracování za použití plazmy obsahující vodík, které probíhalo po dobu pouhých 3 hodin, v porovnání s nezpracovanou spodní frakcí ze spodku hydrokrakovacího reaktoru.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob zvýšení molekulové hmotnosti uhlovodíků a/nebo jejich derivátů jejich uvedením do styku se soustavou obsahující aktivní vodík, vyznačující se tím, že se uhlovodíky a/nebo jejich deriváty v kapalné formě uvedou ve styk s vytvořenou plazmu obsahující vodík o tlaku alespoň 0,0007 MPa, načež se z této směsi izoluje produkt mající zvýšenou průměrnou molekulovou hmotnost.
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že uhlovodík a/nebo jeho derivát je kapalný nebo tuhý za podmínek standardní teploty a tlaku.
3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že uhlovodík a/nebo jeho derivát má teplotu varu v rozsahu od petroleje do nejtěžších druhů surových mazacích olejů.
4. Způsob'podle nároku 3, vyznačující se tím, že uhlovodíkem je surový olej s velmi vysokým indexem viskozity.
5. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že derivát uhlovodíku obsahuje alespoň jednu funkční skupinu, která během zpracování zůstane nezměněná.
6. Způsob podle nároku 5, vyznačující se tím, že derivát uhlovodíku obsahuje karboxyskupiny, esterové skupiny, aminoskupiny a/nebo amidoskupiny.
7. Způsob podle nároku 6, vyznačující se tím, že derivátem uhlovodíku je kyselina stearová, kyselina linolová, kyselina olejová a/nebo jejich alkylestery.
8. Způsob podle nároku 7, vyznačující se tím, že derivát uhlovodíku je methylester kyseliny olejové.
9. Způsob podle nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že se použije uhlovodíku a uhlovodíku obsahujícího alespoň jednu funkční skupinu.
10. Způsob podle nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že jsou nadto přítomny nenasycené sloučeniny.
11. Způsob podle nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že zdrojem vodíku pro vytvoření plazmy obsahující vodík je molekulární vodík.
12. Způsob podle nároku 10, vyznačující se tím, že molekulární vodík obsahuje, na molární bázi, až 25 % amoniaku, sirovodíku, methanu a/nebo vody.
13. Způsob podle nároků 1 až 12, vyznačující se tím, že plazma obsahující vodík se vytvoří plazmového hořáku.
14. Způsob podle nároku 13, vyznačující se tím, že hořák produkuje energii v rozsahu 500 až 3000 kW.
15. Způsob podle nároků 11 až 14, vyznačující se tím, že plazma obsahující vodík obsahuje alespoň 40 % aktivovaného vodíku.
16. Způsob podle nároků 1 až 15, vyznačující se tím, že se plazma obsahující vodík vytváří při tlaku vodíku v rozmezí od 0,04 do 0,1 MPa.
17. Způsob podle nároku 16, vyznačující se tím, že se plazma obsahující vodík vytváří při tlaku vodíku v rozmezí od 0,053 do 0,093 MPa.
18. Způsob podle nároků 1 až 17, vyznačující se tím, že se vytvořená plazma nechá expandovat na tlak rovnající se nejvýše 0,6-ti násobku původního tlaku, při němž byla plazma vytvořena.
19. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že se plazma nechá expandovat na tlak rovnající se nejvýše 0,2, s výhodou méně než 0,1 násobku původního tlaku, při němž byla plazma vytvořena.
20. Uhlovodíky a/nebo jejich deriváty, vyznačující se tím, že byly zpracovány způsobem podle nároků 1 až 19.